Dovoz zboží

a DPH

Dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku je obecně předmětem daně podle příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p. (dále jen „zákon o DPH“). Kdo má povinnost přiznat daň při dovozu zboží?

Povinnost přiznat daň při dovozu zboží

má osoba, na jejíž účet je zboží propuštěno do příslušného celního režimu, ve kterém vzniká povinnost přiznat daň při dovozu zboží. Je-li takovou osobou plátce daně, přiznává daň při dovozu zboží v daňovém přiznání a zároveň si může za splnění zákonem stanovených podmínek nárokovat odpočet daně. Ve stanovených případech je dovoz zboží, a to ve vazbě na Směrnici Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice o DPH) a navazující právní předpisy Evropské unie (EU) osvobozen od daně. Novelou zákona o DPH a navazující novelou celního zákona, které nabyly účinnosti od 1. 10. 2021, byla provedena úprava pravidel pro zdaňování dovozu zboží nízké hodnoty. Přestože se tato pravidla vztahují obecně na dovoz zboží do vlastní hodnoty 150 EUR, v praxi se týkají zejména dovozu zboží neobchodní povahy. Z toho vyplývá, že pravidla pro uplatňování daně při dovozu zboží plátci daně pro účely jejich podnikání se nezměnila.

V následujícím článku je nejprve podle aktuálně platné právní úpravy vysvětleno, co se pro účely DPH rozumí dovozem zboží a podmínky, za nichž je dovoz zboží předmětem daně, a to v návaznosti na určení místa plnění v tuzemsku. V další části textu je s využitím příkladů vysvětlen postup při přiznávání daně a nárokování odpočtu daně při dovozu zboží plátcem daně. V závěrečné části textu jsou vysvětleny podmínky, za nichž je dovoz zboží osvobozen od daně, a t se zaměřením na dovoz zboží plátcem daně.

Dovoz zboží a předmět daně

Dovozem zboží se podle § 20 zákona o DPH rozumí zejména vstup zboží z třetí země na území EU. Daň se přitom vybere až v zemi, kdy je zboží propuštěno do příslušného režimu, v němž vzniká povinnost přiznat daň při dovozu. Za dovoz zboží se pro účely DPH podle § 20 odst. 2 zákona o DPH považuje v souladu se směrnicí o DPH také vstup zboží na území EU z území podle § 3 odst. 2 zákona o DPH, které jsou součástí celního území EU unie např. z Kanárských ostrovů, francouzských zámořských departmentů či z Normanských ostrovů. U dovozu zboží z uvedených tzv. třetích území se při uplatňování DPH postupuje tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí země mimo EU.

Podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona o DPH je předmětem daně dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku, kterým se rozumí především dodání zboží do tuzemska ze třetích zemí mimo EU. Předmětem daně je přitom za splnění stanovených podmínek jak tzv. obchodní, tak i neobchodní dovoz zboží. V zákoně o DPH není definováno, co se rozumí dovozem zboží neobchodní povahy, ale prakticky se jedná o dovoz zboží, které není dováženo pro účely podnikání. Jedná se přitom o přímý dovoz nepodnikajícími fyzickými osobami nebo o dovoz zásilek zboží určených pro nepodnikající fyzické osoby. Dovoz zboží plátcem daně pro jeho podnikání je tedy chápán jako dovoz zboží obchodní povahy.

Místem plnění při dovozu zboží je, jak vyplývá z § 12 zákona o DPH, členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území EU. Pokud má však zboží při vstupu na území EU unie postavení dočasně uskladněného zboží nebo je propuštěno do celního režimu vnějšího tranzitu, uskladnění v celním skladu nebo svobodném pásma, dočasného použití s úplným osvobozením od cla, nebo aktivního zušlechťovacího styku, je místem plnění při dovozu zboží podle § 12 odst. 2 zákona o DPH členský stát, ve kterém se na toto zboží přestanou vztahovat výše uvedená celní opatření. V tomto členském státě je potom dovoz zboží předmětem daně.

Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží

V § 108 zákona o DPH jsou vymezeny osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň. Z tohoto ustanovení také vyplývá, komu vzniká povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží. Podle § 108 odst. 4 písm. c) zákona o DPH je povinen přiznat daň plátce, na jehož účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká povinnost přiznat daň podle § 23 zákona o DPH, pokud není na toto zboží použit zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty. Podle navazujícího písmene d) má od 1. 10. 2021 povinnost přiznat daň ve zvláštním doplňkovém celním prohlášení osoba povinná k dani, která používá zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, a to ze zboží, u něhož byl tento zvláštní režim použit. Dovozce, který je plátcem, tedy platí celnímu úřadu pouze clo a daň při dovozu přiznává v ř. 7 nebo 8 daňového přiznání.

Podle § 108 odst. 5 zákona o DPH je prakticky povinna zaplatit daň, a to celnímu úřadu, osoba, která není plátcem a která dovezla zboží. Z toho odstavce obecně vyplývá, že při dovozu zboží neobchodní povahy, kdy je dovozcem nepodnikající fyzická osoba, vzniká této osobě povinnost zaplatit daň při dovoz spolu se clem celnímu úřadu, který je v tomto případě správcem daně, jak vyplývá z § 4 odst. 1 písm. e) zákona o DPH. Od 1. 10. 2021 se tato povinnost podle § 108 odst. 5 písm. a) zákona o DPH vztahuje také na zboží, na které není použit zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, protože v tomto případě má podle předchozího § 108 odst. 4 písm. d) zákona o DPH povinnost přiznat daň osoba povinná k dani, která tento zvláštní režim používá.

Vznik povinnosti přiznat daň při dovozu zboží

Pravidla pro vznik povinnosti přiznat nebo zaplatit daň jsou stanovena v § 23 zákona o DPH. Podle § 23 odst. 1 zákona o DPH vzniká obecně povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží zejména propuštěním zboží do celního režimu volného oběhu, případně také propuštěním do celního režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo do celního režimu konečného užití. Ve vazbě na celní předpisy vzniká povinnost přiznat daň dále nesplněním některé z povinností stanovených v celních předpisech pro vstup zboží, které není zbožím Evropské unie, na území EU a také v dalších případech nezákonného dovozu zboží.

Podle § 23 odst. 2 zákona o DPH je plátce povinen při propuštění zboží do celního režimu volného oběhu, dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo konečného užití, přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do příslušného celního režimu propuštěno. Daň při dovozu plátce přiznává v ř. 7 nebo 8 přiznání k DPH. V kontrolním hlášení se údaje o dovozu zboží nevykazují.

Pokud dovozce není plátcem daně, musí clo i daň při dovozu zboží zaplatit celnímu úřadu, jak již bylo vysvětleno v předchozím textu, a to v návaznosti na propuštění zboží do příslušného celního režimu, ve kterém vzniká povinnost přiznat daň při dovozu zboží, a to zejména celního režimu volného oběhu. Tato skutečnost vyplývá z § 4 odst. 1 písm. c zákona o DPH, podle něhož je správcem daně při dovozu zboží příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy podle § 23 odst. 2 až 4 zákona o DPH povinnost přiznat daň při dovozu zboží vzniká plátci daně.

Podle § 23 odst. 3 zákona o DPH je plátce povinen při propuštění zboží do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla přiznat daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží. V § 23 odst. 4 zákona o DPH se v návaznosti na § 71g zákona o DPH stanoví, že v případě porušení podmínek pro osvobození od daně podle tohoto paragrafu je plátce povinen přiznat daň za zdaňovací období, ve kterém mu bylo dovážené zboží propuštěno do celního režimu volného oběhu. Praktická aplikace tohoto ustanovení je vysvětlena na příkladu v dalším textu, ve které jsou vysvětlena pravidla pro osvobození od daně při dovozu zboží podle § 71g zákona o DPH.

Obdobný postup jako podle § 23 odst. 3 zákona o DPH platí podle § 23 odst. 5 zákona o DPH v případě propuštění zboží do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla osobě, která není plátcem, která je také v tomto případě povinna zaplatit celnímu úřadu clo i daň při dovozu podle celních předpisů. V § 23 odst. 6 zákona o DPH je řešena situace, kdy osoba, která není dosud registrována jako plátce, doveze zboží a zaplatí daň při dovozu zboží celnímu úřadu. Pokud se poté zjistí, že tato osoba byla fakticky plátcem již dříve, tj. v okamžiku propuštění zboží, protože např. opomněla podat přihlášku k registraci v souvislosti s překročením limitu obratu, má se za to, že zaplacením daně celnímu úřadu byla splněna povinnost přiznat daň.

Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska

je podle § 33 zákona o DPH obecně rozhodnutí celního úřadu o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vzniká povinnost přiznat nebo zaplatit daň. Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska může být i jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena, tj. např. platební výměr vystavený celním úřadem v případě zjištěné nezákonného dovoz zboží.

Podle § 33 odst. 2 zákona o DPH je daňovým dokladem při vrácení zboží zpět do tuzemska také rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, opět za předpokladu, že je daň zaplacena. Na základě tohoto daňového dokladu si může dovozce, který je plátcem daně, uplatnit za splnění stanovených podmínek odpočet daně. Dovozce, který není plátcem, si nárok na odpočet daně uplatnit nemůže, a proto prakticky při dovozu zboží neobchodní povahy nelze daňový doklad při dovozu zboží pro účely odpočtu daně využít.

Základem daně při dovozu zboží je obecně podle § 38 odst. 1 zákona o DPH součet základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží a případné spotřební daně a dále vedlejších výdajů, které jsou vynaloženy při přepravě až do prvního místa určení v tuzemsku, pokud již nebyly zahrnuty do základu daně při výpočtu cla.

Tyto vedlejší výdaje, pokud již nebyly zahrnuty do základu daně při výpočtu cla, musí vypočítat sám plátce daně, který je povinen přiznat daň v daňovém přiznání. Pokud jsou tyto výdaje vyjádřeny v cizí měně, podle § 38 odst. 4 zákona o DPH se při jejich přepočtu na českou měnu pro účely stanovení základu daně při dovozu, použije kurz stanovený podle celních předpisů EU. Při dovozu zboží se tedy při přepočtu základu daně nepostupuje podle § 4 odst. 8 zákona o DPH, v němž jsou obecně stanovena pravidla pro přepočet cizí měny pro účely DPH na českou měnu.

Prvním místem určení je podle § 38 odst. 2 zákona o DPH místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud toto místo není v přepravním dokladu uvedeno, považuje se za první místo určení první přeložení tohoto zboží v dovážejícím členském státě, tj. v tuzemsku.

V § 38 odst. 3 zákona o DPH se stanoví postup při výpočtu daně při propuštění zboží do celního režimu volného oběhu, při propuštění zboží do režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo při vracení zboží.

Daň se vypočítá jako součin příslušného základu daně a sazby daně a vypočtená daň může být zaokrouhlena na celé koruny podle § 37 odst. 1 zákona o DPH. U zboží propuštěného do celního režimu volného oběhu z celního režimu pasivního zušlechťovacího styku se daň vypočte standardně podle odstavce, a to bez zahrnutí hodnoty služby, která byla plátci poskytnuta osobou neusazenou v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, t.j. podle sídla plátce jako jejího příjemce.

V následujícím příkladu je vysvětlen postup při stanovení základu daně a výpočet daně při dovozu zboží plátcem, jemuž bylo zboží propuštěno do celního režimu volného oběhu.

Příklad 1

Výpočet daně při dovozu zboží, které bylo plátci propuštěno do volného oběhu

Obchodní společnost se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně, je dovozcem zboží, které v tuzemsku dále prodává. Tato firma dovezla od výrobce ze třetí země zboží, jehož cena byla výrobcem stanovena ve výši 10 000 USD včetně nákladů na jeho leteckou přepravu. Zboží bylo dovozci celním úřadem propuštěno do režimu volného oběhu dne 10. 3. 2022 a celní úřad vyměřil pouze clo, protože dovozce je plátcem daně. Zboží bylo dovezeno letecky do Prahy a z Prahy převezeno do Plzně, která bylo v přepravním dokladu uvedena jako první místo určení v tuzemsku. Přepravu zboží z Prahy do Plzně kamionem zajišťovala pro dovozce česká spediční společnost, která je plátcem daně a která zároveň za sjednanou odměnu vyřídila pro dovozce veškeré celní záležitosti s příslušným celním úřadem.

Základem pro výpočet daně, kterou musí dovozce přiznat v daňovém přiznání, bude tedy částka odpovídající součtu celní hodnoty a cla a vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení v tuzemsku, tj. nákladů na přepravu zboží z Prahy do Plzně a odměny za celní služby. Tyto částky budou účtovány spediční firmou bez daně, protože jsou podle § 69 zákona o DPH osvobozeny od daně. Příslušnou částku daně při dovozu zboží přizná plátce v daňovém přiznání za měsíc březen 2022, kdy bylo zboží propuštěno do volného oběhu, v ř. 7 daňového přiznání, protože se jedná o zboží v základní sazbě daně 21 %. V kontrolním hlášení se údaje o přiznané dani při dovozu zboží nevykazují.

Nárok na odpočet daně z dovezeného zboží

má plátce za splnění obecných zákonných podmínek stanovených v § 72 zákona o DPH. Podle § 72 odst. 1 zákona o DPH je plátce oprávněn uplatnit odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro vyjmenované účely, tj. zejména pro uskutečňování svých zdanitelných plnění, osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně, pro plnění s místem plnění mimo tuzemsko, u nichž by měl plátce nárok na odpočet, pokud by se uskutečnila v tuzemsku a pro další vyjmenované účely. Z § 73 zákona o DPH nadále vyplývá, že plátce daně je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, až za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny stanovené podmínky pro uplatnění odpočtu daně. Nárok na odpočet daně při dovozu zboží má plátce, pokud mu vznikla u dováženého zboží povinnost přiznat daň podle § 23 odst. 2 až 4 zákona o DPH. Při dovozu zboží musí být nárok na odpočet nadále prokázán daňovým dokladem podle § 33 zákona o DPH, tj. rozhodnutím o propuštění zboží do příslušného celního režimu nebo platebním výměrem. Jestliže byla daň při dovozu přiznána plátcem v daňovém přiznání, nárok na odpočet daně vykazuje v ř. 43 nebo 44 přiznání. Jestliže mu však byla daň vyměřena celním úřadem na základě platebního výměru, nárok na odpočet daně vykazuje plátce v ř. 42 přiznání.

Příklad 2

Odpočet daně při dovozu zboží, které bylo plátci propuštěno do volného oběhu

V návaznosti na předchozí příklad obchodní společnost se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně, uskutečnila dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku, dále prodává. Zboží jí bylo celním úřadem propuštěno do režimu volného oběhu v březnu 2022. Obchodní společnost příslušnou částku daně při dovozu zboží řádně přiznala v daňovém přiznání za měsíc březen2022, kdy bylo zboží propuštěno do volného oběhu, v ř. 7 daňového přiznání, protože se jednalo o zboží v základní sazbě daně 21 %.

Dovezené zboží obchodní společnost použije v rámci své ekonomické činnosti v tuzemsku, tj. prodá ho tuzemským zákazníkům a tento prodej pro ni bude zdanitelným plněním v základní sazbě daně 21 %. Na základě daňového dokladu při dovozu zboží, kterým bude rozhodnutí celního úřadu, si obchodní společnost jako plátce v daňovém přiznání za měsíc březen v ř. 43 uplatní plný nárok na odpočet daně z takto dovezeného zboží. V kontrolním hlášení se údaje o odpočtu daně při dovozu zboží nevykazují.

Pravidla pro osvobození od daně při dovozu zboží

jsou ve vazbě na příslušné předpisy EU stanovena v § 71 až § 71h zákona o DPH. Osvobození od daně při dovozu zboží prakticky znamená, že dovozci nevzniká z dováženého zboží povinnost přiznat daň. Je-li dovozce plátcem daně, v daňovém přiznání dovážené zboží, na které se vztahuje osvobození od daně při dovozu zboží podle § 71 zákona o DPH, nevykazuje. V přiznání k DPH je však po plátci požadováno, aby vykázal dovoz zboží, který je osvobozen od daně podle § 71g zákona o DPH, jak je podrobněji vysvětleno v dalším textu. Z § 71a až 71f zákona o DPH, jimiž byla implementována Směrnice Rady 2007/74/ES ze dne 20. prosince 2007 o osvobození zboží dováženého osobami cestujícími ze třetích zemí od daně z přidané hodnoty a spotřební daně, vyplývá osvobození od daně při dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujících. Tato ustanovení se prakticky podnikatelských subjektů netýkají. Z nového § 71h zákona o DPH, který byl doplněn novelou zákona s účinností od 1. 10. 2021, vyplývá osvobození od daně pro dodání zboží zahraniční osobou provozovateli elektronického rozhraní, a to ve vazbě na dodání zboží podle § 13a odst. 2 písm. a) zákona o DPH.

Do § 71 zákona o DPH je implementována zejména směrnice Rady 2009/132/ES, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) směrnice 2006/112/ES, pokud se jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu a dále Nařízení Rady č. 1186/2009 o systému Společenství pro osvobození od cla. Podle § 71 odst. 1 zákona o DPH je od daně osvobozen dovoz zboží, pokud by dodání tohoto zboží plátcem v tuzemsku bylo v každém případě osvobozeno od daně. Z jednotlivých písmen § 71 odst. 2 zákona o DPH vyplývá osvobození od daně při dovozu zboží, jestliže je dováženému zboží přiznáno osvobození od cla podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, tj. podle výše uvedeného nařízení.

Od 1. 10. 2021 bylo zrušeno osvobození, osvobození od daně se uplatňovalo při dovozu zboží, jehož úhrnná hodnota nepřesahovala 22 EUR. V praxi bylo toto osvobození využíváno zejména při dovozu malých zásilek neobchodní povahy objednaných od prodávajících ze třetích zemí prostřednictvím e-shopů, případě i na obchodní dovozy do výše uvedené hodnoty. Od 1. 10. 2021 je nutno zaplatit při jejich dovozu DPH a také podat celní prohlášení. Postupuje se tedy prakticky stejně jako dříve u zásilek v hodnoty od 22 EUR do150 EUR, které nebyly osvobozeny od daně, ale byly osvobozeny od cla. Osvobozeny od cla zůstalo pro zásilky do 150 EUR vlastní hodnoty nadále zachováno. Vzhledem k tomu, že u těchto transakcí, a to zejména při dodávání zbožím od dodavatelů ze třetích zemí konečným zákazníkům v EU byly zjišťovány daňové úniky a podvody, jsou výše uvedenou novelou upravena nově specifická pravidla pro uplatňování DPH při tzv. dovozu zboží nízké hodnoty. Vedle standardního způsobu odvedení daně při dovozu zboží samotným dovozcem byly od 1. 10. 2021 zavedeny dva zvláštní režimy, a to:

•    zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty a

•    dovozní režim v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa (IOSS).

Tyto zvláštní režimy však nemohou využívat pro své obchodní dovozy plátci daně, kteří musí v těchto případech při přiznávání daně při dovozu postupovat standardním způsobem, který byl vysvětlen v předchozím textu.

Podle § 71g zákona o DPH, který vychází ze Směrnice Rady 2009/69/ES, kterou se upřesňují podmínky pro osvobození od daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu volného oběhu, je od daně osvobozen dovoz zboží, při kterém vzniká daňová povinnost v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně podle § 64 zákona o DPH.

Toto pravidlo platí jak pro standardní dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně podle § 64 odst. 1 zákona o DPH, tak i pro přemístění obchodního majetku podle § 64 odst. 4 zákona o DPH. Pro splnění podmínek pro osvobození od daně je plátce povinen již v okamžiku propuštění zboží do volného oběhu předložit celnímu úřadu důkazy o tom, že je zboží dováženo v rámci dodání zboží do jiného členského státu pro osobu registrovanou k dani, nebo že je plátcem přemísťováno jako jeho obchodní majetek na DIČ, které je mu přiděleno v jiném členském státě, do kterého zboží přemísťuje.

Příklad 3

Osvobození od daně při dovozu zboží za účelem následného dodání do jiného členského státu

Obchodní společnost se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně, dovezla zboží ze třetí země a po jeho propuštění do volného oběhu v tuzemsku jej dodala např. osobě registrované k dani na Slovensku.

Plátce uplatní při dovozu zboží osvobození od daně podle § 71g zákona o DPH, a to za podmínky, že tuzemskému celnímu úřadu oznámí DIČ slovenského odběratele a předloží objednávku od tohoto odběratele na dovážené zboží. Uvedený dovoz je plátce povinen vykázat v ř. 32 přiznání k DPH, přestože nepřiznává daň při dovozu zboží. Pokud by plátce podmínky pro osvobození od daně nesplnil, vznikne mu povinnost přiznat daň při dovozu zboží podle § 23 odst. 4 zákona o DPH v daňovém přiznání za zdaňovací období, kdy bylo zboží propuštěno do celního režimu volného oběhu v tuzemsku, jak bylo vysvětleno v předchozím textu.

S aplikací směrnice Rady 2009/69/ES, ze které vychází § 71g zákona o DPH se mohou setkat i plátci, kteří dovážejí zboží ze třetí země, a je jim nejprve propuštěno do celního režimu volného oběhu v jiném členském státě.

Ing. Václav Benda

ZÁKON č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty

§ 23

Uskutečnění plnění a povinnost přiznat nebo zaplatit daň
při dovozu zboží

(1) Zdanitelné plnění je uskutečněno a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží vzniká

a)  propuštěním zboží do celního režimu

1. volného oběhu,

2. dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla, nebo

3. konečného užití,

b)  nesplněním některé z povinností stanovených v celních předpisech pro

1. vstup zboží, které není zbožím Evropské unie, na území Evropské unie,

2. dočasné uskladnění,

3. celní režim tranzitu,

4. celní režim uskladnění,

5. celní režim dočasného použití s úplným osvobozením od dovozního cla,

6. celní režim zušlechtění, nebo

7. nakládání se zbožím, které není zbožím Evropské unie,

c)  nesplněním podmínky, na jejímž základě může být zboží, které není zbožím Evropské unie, propuštěno do celního režimu, s výjimkou celního režimu konečného užití,

d)  odnětím zboží, které není zbožím Evropské unie, celnímu dohledu, nebo

e)  porušením podmínek stanovených v povolení k použití zvláštního celního režimu.

(2) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a), je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovacím období, ve kterém bylo zboží do příslušného celního režimu propuštěno.

(3) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a) bod 2, je plátce povinen přiznat daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do celního režimu volného oběhu v době dovozu zboží.

(4) Pokud byly porušeny podmínky pro osvobození od daně podle § 71g, je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do celního režimu volného oběhu propuštěno.

(5) Bylo-li osobě, která není plátcem, rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a) bod 2, je tato osoba povinna zaplatit daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do celního režimu volného oběhu v době dovozu zboží.

(6) Plátce splnil povinnost přiznat daň při dovozu zboží, pokud daň zaplatil celnímu úřadu v souladu s tímto zákonem jako osoba povinná zaplatit daň.

§ 33

Daňový doklad při dovozu

(1) Za daňový doklad při dovozu zboží do tuzemska se považuje

a)  rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla povinnost přiznat nebo zaplatit daň, nebo

b)  jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena.

(2) Za daňový doklad při vrácení zboží zpět do tuzemska se považuje rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena.

§ 38

Základ daně a výpočet daně
při dovozu zboží

(1) Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet

a)  základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření cla,

b)  vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení, v tuzemsku, popřípadě do dalšího místa určení na území Evropské unie, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud nejsou zahrnuty do základu daně podle písmena a),

c)  příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak.

(2) Prvním místem určení se pro účely odstavce 1 rozumí místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud není první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v dovážejícím členském státě.

(3) U propuštění zboží do celního režimu volného oběhu, dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo vrácení zboží se daň vypočte podle § 37 písm. a).

(4) Pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz stanovený podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících clo.