Dovozní režim
jednoho správního místa a DPH

Od 1. 7. 2021 nabyli účinnosti změny směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“) a navazujícího nařízení Rady č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o DPH (dále jen „prováděcí nařízení ke směrnici o DPH“), kterým se zavádějí nová pravidla pro uplatňování DPH v oblasti elektronického obchodování.

Nová pravidla se promítla do právního řádu ČR

s tříměsíčním zpožděním, a to novelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) a navazující novelou celního zákona. V červnu 2021 byl uvedený zákon schválen Poslaneckou sněmovnou a až v červenci 2021 Senátem. Ve Sbírce zákonu byl zveřejněn jako zákon č. 355/2021 Sb. a nabyl účinnosti od 1. 10. 2021.

Touto novelou se ve vazbě na výše uvedené předpisy EU upravují zejména pravidla pro prodej zboží na dálku a při obchodech se zbožím za použití elektronického rozhraní a také pro dovoz zboží nízké hodnoty. Základní pravidla pro dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku, který je obecně předmětem daně podle příslušných ustanovení zákona o DPH, se přitom nemění. Ve stanovených případech je dovoz zboží, a to ve vazbě na směrnici o DPH a navazující právní předpisy EU osvobozen od daně. Od 1. 7. 2021 nabyli účinnosti změny předpisů EU v oblasti DPH a v celní oblasti, kterými dochází zejména k úpravě pravidel pro zdaňování dovozu zboží nízké hodnoty. Při zdaňování dovozu zboží nízké hodnoty je možno postupovat standardním způsobem, při němž daň odvádí dovozce zboží nebo je možno využít dva nové zvláštní režimy, a to zvláštní režim při dovozu zboží a dovozní režim, který je součástí zvláštního režimu jednoho správního místa. Hlavním smyslem zvláštního režimu jednoho správního místa je usnadnění plnění daňových povinností pro poskytovatele vybraných plnění.

V článku jsou nejprve shrnuta základní obecná a procesní pravidla pro zvláštní režim jednoho správního místa. V další části textu jsou stručně vysvětlena obecná základní pravidla pro uplatňování daně při dovozu zboží a návazně jsou s využitím příkladů vysvětleny principy dovozního režimu, jako nové součásti zvláštního režimu jednoho správního místa.

Základní principy zvláštního režimu jednoho správního místa

Novelou zákona o DPH se rozšířilo využití zvláštního režimu jednoho správního místa, jehož hlavním smyslem je usnadnění plnění daňových povinností pro poskytovatele vybraných plnění, a to v jiných členských státech, než kde má poskytovatel své sídlo.

Do účinnosti novely se možnost využití zvláštního režimu jednoho správního místa týkala pouze osob povinných k dani, které poskytovaly telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby, a to přeshraničně osobám nepovinným k dani bez ohledu na to, zda poskytovatelé těchto služeb byly z EU nebo ze třetích zemí. Po účinnosti novely se využití tohoto zvláštního režimu rozšířilo v návaznosti na nová pravidla pro elektronické obchodování.

Novelizovaná pravidla pro zvláštní režim jednoho správního místa jsou v aktuálně platném znění zákona o DPH upravena v § 110a až § 110zy. Podle § 110a odst. 1 zákona o DPH se zvláštní režim jednoho správního místa člení na:

a)  režim mimo Evropskou unii
(režim mimo EU),

b)  režim Evropské unie (režim EU),

c)  dovozní režim
(Import-One-Stop-Shop).

Zvláštní režim jednoho správního místa může podle § 110a odst. 2 zákona o DPH v tuzemsku použít osoba povinná k dani, která uskutečňuje vybraná plnění a splňuje v tuzemsku podmínky pro jeho použití. V případě zvláštního režimu jednoho správního místa je podle § 110a odst. 3 zákona o DPH nadále místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, a to i v případě plátců, kteří jsou registrováni u Specializovaného finančního úřadu, protože podle § 110a odst. 4 zákona o DPH se ustanovení o příslušnosti Specializovaného finančního úřadu v případě zvláštního režimu jednoho správního místa nepoužijí.

Co se rozumí pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa vybraným plněním, vyplývá z § 110b odst. 2 zákona o DPH. V případě režimu mimo EU se vybraným plněním rozumí poskytnutí služby osobě nepovinné k dani s místem plnění na území EU. Stejně jako dříve se může jednat o telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby, nově i veškeré další služby jsou-li poskytnuty osobě nepovinné k dani s místem plnění v některém z členských států.

V režimu EU se rozumí vybraným plněním nadále poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby a nově také jakékoliv jiné služby poskytnuté osobě nepovinné k dani s místem plnění v jiném členském státě, např. poskytnutí stavebních prací osobě nepovinné k dani v jiném členském státě. Nově je vybraným plněním v režimu EU také prodej zboží na dálku do jiného členského státu a také dodání zboží provozovatelem elektronického rozhraní podle § 13a odst. 2 písm. b) zákona o DPH.

V případě dovozního režimu rozumí vybraným plněním prodej dovezeného zboží na dálku ve smyslu § 4 odst. 10 zákona o DPH, které není předmětem spotřební daně a jehož vlastní hodnota nepřesahuje 150 EUR.

Základní procesní pravidla

Osoba uskutečňující vybraná plnění v tuzemsku, která chce používat některý z režimů zvláštního režimu jednoho správního místa, a která splňuje v tuzemsku podmínky pro jeho použití, je povinna podat podle § 110p zákona o DPH přihlášku k registraci osoby uskutečňující vybraná plnění. Tato přihláška k registraci se obecně podává ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, od něhož hodlá osoba uskutečňující vybraná plnění používat režim mimo EU nebo režimu EU, jak vyplývá z § 110p odst. 2 písm. a) zákona o DPH. V § 110p odst. 2 písm. b) zákona o DPH jsou stanoveny výjimky oproti obecnému pravidlu uvedenému v předchozím písmeni a). Podle tohoto písmene se podává přihláška k registraci do 10 dnů po skončení kalendářního měsíce, kdy nastal některá z podmínek uvedených v bodech 1. až 3. písmene b). Přihlášku k registraci lze podat pouze elektronicky na daňovém portále Finanční správy prostřednictvím formuláře v části „Zvláštní režim jednoho správního místa (MOSS/OSS)“. Po vyplnění formuláře je třeba podání přihlášky autentizovat ze způsobů. Součástí žádosti o registraci je i žádost o přístup uživatele do autentizované části daňového portálu ve zvláštní aplikaci pro příslušný režim, kde se později podávají daňová přiznání. Přístup do portálu je umožněn přímo žadateli nebo osoba jednající na základě pověření (např. zaměstnanec) nebo zástupci na základě plné moci. Po podání přihlášky k registraci obdrží žadatel od správce daně rozhodnutí o registraci. Po registraci probíhá vstup do autentizované zóny portálu stejným způsobem, jakým byla autentizována registrace nebo žádost o přístup.

Osoba uskutečňující vybraná plnění, která se zaregistruje do zvláštního režimu jednoho správního místa v tuzemsku, podává za zdaňovací období vždy pouze jedno zvláštní daňové přiznání. Zdaňovacím obdobím v případě režimu mimo EU a režimu EU je podle § 110zc zákona o DPH kalendářní čtvrtletí. V případě dovozního režimu je však zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. Podle § 110zd zákona o DPH je uživatel povinen podat daňové přiznání do konce následujícího měsíce po skončení zdaňovacího období. Jedná se tedy o delší než dosavadní lhůtu, která činila do 20 dnů po skončení zdaňovacího období. Daňové přiznání je uživatel povinen podat i v případě, že za příslušné zdaňovací období neposkytl vybrané plnění. Znamená to tedy povinnost podávat i tzv. negativní daňová přiznání. Připadne-li podle poslední den uvedené lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty tento den, tj. jedná se o odlišný přístup, než který vyplývá pro podávání daňových přiznání podle daňového řádu.

Ve zvláštním daňovém přiznání uvádí uživatel celkovou hodnotu všech plnění bez DPH platnou sazbu daně daného členského státu spotřeby a příslušnou výši DPH z uskutečněných plnění rozdělených podle jednotlivých členských států spotřeby. Daň se v daňovém přiznání vyčíslí v eurech s přesností na dvě desetinná místa bez zaokrouhlení a platí se na zvláštní účet Finanční správy vedený v eurech.

Pro přepočet u plnění v jiné měně než eura, se použije směnný kurz Evropské centrální banky zveřejněný pro poslední den zdaňovacího období, nebo nejbližší následující den, pokud pro poslední den zdaňovacího období není kurz zveřejněn. Daňové přiznání bude mít své referenční číslo, které se automaticky vygeneruje při jeho podání prostřednictvím webového portálu. Toto referenční číslo slouží také k identifikaci platby. Platbu daně provádí uživatel vždy za zdaňovací období a daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Do platebního příkazu, uživatel zadá referenční číslo svého daňového přiznání. Postoupení příslušné část platby a relevantních částí daňového přiznání do jednotlivých států spotřeby zajistí členský stát identifikace, v případě České republiky tedy Finanční správa.

Základní pravidla pro přiznávání daně při dovozu zboží

Podle § 20 zákona o DPH se dovozem zboží rozumí obecně vstup zboží z třetí země na území EU. Daň se přitom vybere až v zemi, kdy je zboží propuštěno do příslušného režimu, v němž vzniká povinnost přiznat daň při dovozu. Od 1. 1. 2021 je třeba posuzovat jako dovoz zboží i dodání zboží z Velké Británie, vyjma Severního Irska. Dodání zboží ze Severního Irska je třeba nadále posuzovat jako pořízení zboží. Podle § 12 zákona o DPH je místem plnění při dovozu zboží členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území EU. Pokud má však zboží při vstupu na území EU unie postavení dočasně uskladněného zboží nebo je propuštěno do celního režimu vnějšího tranzitu, uskladnění v celním skladu nebo svobodném pásma, dočasného použití s úplným osvobozením od cla, nebo aktivního zušlechťovacího styku, je místem plnění při dovozu zboží členský stát, ve kterém se na toto zboží přestanou vztahovat výše uvedená celní opatření.

Z § 108 zákona o DPH vyplývá vymezení osob povinných přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží.

Podle § 108 odst. 4 písm. c) zákona o DPH je povinen přiznat daň plátce, na jehož účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká povinnost přiznat daň podle § 23 zákona o DPH. Dovozce, který je plátcem, tedy platí celnímu úřadu pouze clo a daň při dovozu přiznává v ř. 7 nebo 8 daňového přiznání. Podle § 108 odst. 4 písm. c) zákona o DPH je povinna zaplatit daň také osoba, která není plátcem, na jejíž účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká povinnost zaplatit daň při dovozu zboží podle § 23 zákona o DPH spolu se clem celnímu úřadu, který je v tomto případě správcem daně, jak vyplývá z § 4 odst. 1 písm. e) zákona o DPH.

V § 71 až § 71g zákona o DPH jsou ve vazbě na příslušné předpisy EU vymezeny podmínky, za nichž se uplatní osvobození od daně při dovozu zboží. Toto osvobození prakticky znamená, že dovozci nevzniká z dováženého zboží povinnost přiznat nebo zaplatit daň. Základní vymezení případů, kdy se uplatní osvobození od daně při dovozu zboží vyplývá v návaznosti na předpisy z § 71 zákona o DPH. Z dřívějšího znění § 71 odst. 3 zákona o DPH podmínky pro osvobození od daně při dovozu zboží nepatrné hodnoty. Podle tohoto ustanovení se uplatňovalo do účinnosti novely zákona o DPH osvobození od daně pro dovoz zboží, jehož úhrnná hodnota nepřesahovala 22 EUR, s výjimkou alkoholických nápojů, parfémů, toaletní vody, tabáků a tabákových výrobků. Od 1. 7. 2021 měly členské státy na základě změny předpisů EU toto osvobození zrušit, ale v České republice se osvobození od daně uplatňovalo při dovozu zboží, jehož úhrnná hodnota nepřesahovala 22 EUR až do účinnosti novely zákona o DPH, tj. do 1. 10. 2021.

Od 1. 10. 2021 jsou tedy i zásilky do hodnoty 22 EUR předmětem daně při dovozu zboží. Pro dovoz zboží do hodnoty nízké hodnoty, který se prakticky rozumí dovoz zboží, jehož vlastní hodnota nepřesahuje 150 EUR, zůstalo zachováno osvobození od cla. Vlastní hodnotou se přitom u zboží neobchodní povahy rozumí cena, která by byla zaplacena za zboží samotné, kdyby bylo prodáno na vývoz na celní území EU.

Dovoz zboží nízké hodnoty

Při dovozu zboží nízké hodnoty je i po novelizaci zákona o DPH povinen zaplatit daň při dovozu zboží fakticky dovozce (konečný zákazník), a to prakticky třemi možnými způsoby:

1)  Standardním způsobem, kdy zaplatí daň při dovozu konečný zákazník přímo celnímu úřadu.

2)  Ve zvláštním režimu při dovozu zboží nízké hodnoty, jehož podstatou je, že daň při dovozu zboží zaplatí jménem konečného zákazníka jeho zástupce, který je držitelem povolení k použití tohoto zvláštního režimu.

3)  V dovozním režimu v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa, který je označován také jako IOSS (Import-One-Stop-Shop), jehož podstatou je, daň odvádí prodávající prakticky místo konečného zákazníka a tím ho prakticky zbaví povinnosti platit daň při dovozu zboží.

Přitom platí zásada, že podle zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty tohoto režimu je možno postupovat v případě, že při dovozu daného zboží nebyl použit dovozní režim zvláštního režimu jednoho správního místa. Znamená to, že odvede-li daň v dovozním režimu prodávající, neodvádí ji již konečný zákazník, ani jeho zástupce využívající zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty. Podle informace GFŘ zveřejněné 15. 7. 2021 na webových stránkách finanční správy byli dodavatelé zboží ze třetích zemí oprávněni v souladu s předpisy EU již od 1. 7. 2021 dovážené zboží zatížit daní v rámci dovozního režimu, a to bez ohledu na aktuální znění zákona o DPH. Pokud podle této informace prodávající již v období od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021 uplatňoval DPH na zásilky z dovozu zboží do 22 EUR prostřednictvím dovozního režimu, mohl tento prodávající provést opravu (snížení) takto uplatněné daně vůči kupujícímu a následně vůči správci daně, a to až do nabytí účinnosti novely (1. 10. 2021). Podle právního názoru GFŘ se mohl kupující obrátit přímo na prodávajícího nebo provozovatele e-shopu, a to podle smluvních podmínek prodávaného zboží, který daň při prodeji zboží vůči němu uplatnil a požadovat po něm opravu a vrácení částky DPH, ale dodavatel neměl zákonnou povinnost jeho požadavku vyhovět.

Dovozní režim v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa

označovaný také jako IOSS (Import One Stop Shop) slouží, k odvodu DPH z prodeje dovezeného zboží na dálku, které není předmětem spotřební daně a jehož vlastní hodnota nepřesahuje 150 EUR, tj. zboží nízké hodnoty. Jedná se tedy prakticky o dodání zboží, které je dodavatelem nebo na jeho účet fyzicky odesláno nebo přepraveno ze třetí země kupujícímu do některého z členských států. Při použití dovozního režimu odvádí daň prodávající prakticky místo kupujícího (konečného zákazníka), který by daň jinak musel odvádět jako dovozce v rámci celního řízení celnímu úřadu při dovozu zboží nebo případně prostřednictvím deklaranta v rámci zvláštního režimu při dovoz zboží nízké hodnoty. Prodávající tedy prakticky kupujícího nebo jeho zástupce zbaví povinnosti platit daň při dovozu zboží.

Dovozní režim je zejména určen pro prodávající usazené v EU, ale mohou ho využít i prodávající neusazení v EU, kteří prodávají např. prostřednictvím e-shopu své zboží, které bylo dovezeno ze třetí země přímo koncovému zákazníkovi v EU. Dovozní režim mohou využít také provozovatelé elektronických rozhraní pro prodeje zboží dovezeného ze třetí země přímo koncovému zákazníkovi, nebo usnadňují-li prodej zboží dovezeného ze třetí země skutečnému prodávajícímu zboží.

Dovozní režim v tuzemsku v rámci vláštního režimu jednoho správního místa 

může použít osoba uskutečňující vybraná plnění, která splňuje podmínky stanovené v § 110m zákona o DPH. Vybraným plněním v rámci dovozního režimu se rozumí prakticky pouze prodej dovezeného zboží na dálku. Osoba uskutečňující vybraná plnění (prodej dovezeného zboží na dálku) může dovozní režim v tuzemsku použit za těchto podmínek:

•    má v tuzemsku sídlo nebo nemá-li sídlo v tuzemsku ani v jiném členském státě, má v tuzemsku provozovnu,

•    je v tuzemsku registrována jako plátce nebo jako identifikovaná osoba a

•    nepoužívá v jiném členském státě dovozní režim.

Podle informace GFŘ se dovozní režim nevztahuje na prodej dovezeného zboží na dálku, jehož vlastní hodnota přesahuje 150 EUR, ani na prodej dovezeného zboží na dálku, které je předmětem spotřební daně (např. lihoviny nebo tabákové výrobky). Nelze ho využít ani při dovozu zboží plátcem, kdy se daň při dovozu přiznává v daňovém přiznání. Osobou uskutečňující vybraná plnění v rámci dovozního režimu je tedy prakticky osoba, která uskutečňuje prodej dovezeného zboží na dálku. Touto osobou může být pouze plátce daně nebo identifikovaná osoba se sídlem v tuzemsku, případě provozovna zahraniční osoby umístěná v tuzemsku. Tato osoba přitom nemůže používat dovozním režim v jiném členském státě. Jako osoba usazené v EU může využívat dovozní režim samostatně, ale může také případně pověřit zprostředkovatele, aby za ní plnil povinnost vyplývající z dovozního režimu, jak je vysvětleno v dalším textu.

Příklad 1

Dovozní režim u osoby, která uskutečňuje prodej dovozeného zboží na dálku

Obchodní společnost, která je plátcem, se sídlem v tuzemsku prodává zboží formou prodeje dovezeného zboží na dálku konečným zákazníkům do různých členských států. Tato obchodní společnost jako uživatel dovozního režimu odvádí DPH místo konečných zákazníků, kteří by jinak museli odvádět daň celnímu úřadu při dovozu zboží, a to v členském státě ukončení přepravy zboží, kde je podle § 8a zákona o DPH místo plnění při prodeji dovezeného zboží na dálku. Ve zvláštním daňovém přiznání za příslušné zdaňovací období, kterým je v případě dovozního režimu kalendářní měsíc, uvádí tato obchodní společnosti jako uživatel celkovou hodnotu plnění bez DPH, platnou sazbu daně a příslušnou DPH z uskutečněných plnění rozdělených podle jednotlivých členských států spotřeby.

Daň tedy v dovozním režimu vybere Finanční správa ČR i pro ostatní členské státy, do nichž uživatel prodává dovezené zboží na dálku konečným zákazníkům. Ve standardním přiznání k DPH (vzor č. 23), které firma podává v ČR, kde má sídlo, hodnotu prodaného zboží na dálku, z něhož přiznává daň ve zvláštním režimu, uvádí v ř. 24, do něhož se uvádí hodnota vybraných plnění, na která se vztahuje zvláštní režim jednoho správního místa.

Na zboží, u něhož je uplatněn dovozní režim, je třeba podle informace GFŘ podat dovozní celní prohlášení. Prodávající přitom předkládá přepravci či osobě, která bude provádět celní řízení, takzvané daňové evidenční číslo pro účely dovozního režimu (IOSS číslo) a další údaje potřebné k celnímu řízení. Pokud prodávající nepoužije dovozní režim pro odvod DPH u prodeje zboží na dálku, pak DPH, povinnost zaplatit daň při dovozu zboží vznikne kupujícím nebo celnímu zástupci ve standardním celním řízení, případně osobě, která používá zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty.

Osoba uskutečňující vybraná plnění, která nepoužívá dovozní režim v jiném členském státě, může pověřit zprostředkovatele, který je uživatelem, aby jejím jménem a na její účet plnil povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu.

Zprostředkovatelem se podle § 110c zákona o DPH rozumí osoba povinná k dani, která má sídlo nebo provozovnu na území EU a je pověřena osobou uskutečňující vybraná plnění, aby jejím jménem a na její účet plnila povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu. Z procesního hlediska má zprostředkovatel postavení daňového subjektu a nejedná se o zmocněnce, který by musel uplatňovat plnou moc u příslušného správce daně.

Pověřující osobou se pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa rozumí osoba uskutečňující vybraná plnění, která je uvedena v registraci zprostředkovatele, nebo je k němu obdobně přiřazena podle právních předpisů jiného členského státu. Zprostředkovatel může přitom zastupovat více pověřujících osob a povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu plní za každou pověřující osobu samostatně. Pověřující osoba nemůže plnit povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu svým jménem a na svůj účet ani prostřednictvím zástupce, tj. musí využívat pro plnění daňových povinností při dovozu zboží služeb zprostředkovatele, jehož k plnění těchto povinností pověřila. Povinnosti vyplývající z vybraných plnění uskutečněných pověřující osobou se považují za povinnosti zprostředkovatele. Z toho prakticky vyplývá, že zprostředkovatel je povinen zaplatit daň z těchto vybraných plnění.

Osoby, které nemají sídlo ani provozovnu na území EU, nemohou podle informace GFŘ dovozní režim používat samostatně, ale musí vždy pověřit zprostředkovatele. Osoby usazené v EU mohou využívat dovozní režim samostatně, ale mohou rovněž pověřit zprostředkovatele, aby za ně plnil povinnost vyplývající z dovozního režimu.

Podle § 110m odst. 2 zákona o DPH může být zprostředkovatelem v dovozním režimu osoba povinná k dani, která splňuje stanovené podmínky:

•    má v tuzemsku sídlo nebo nemá-li sídlo v tuzemsku ani v jiném členském státě, má v tuzemsku provozovnu,

•    je v tuzemsku registrována jako plátce nebo jako identifikovaná osoba,

•    nepoužívá v jiném členském státě jako zprostředkovatel dovozní režim.

Jestliže chce osoba povinná k dani v tuzemsku plnit jako zprostředkovatel jménem a na účet osoby uskutečňující vybraná plnění povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu, přitom splňuje podmínky, za kterých může být v tuzemsku zprostředkovatelem, je povinna podat přihlášku k registraci zprostředkovatele podle § 110v zákona o DPH. Tato přihláška k registraci se podává do 10 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém byly splněny podmínky, za nichž může být osoba povinná k dani v tuzemsku zprostředkovatelem, pokud přestane jako zprostředkovatel používat dovozní režim v jiném členském státě, protože přemístí sídlo nebo přestane mít v jiném členském státě provozovnu.

Příklad 2

Dovozní režim u zprostředkovatele

Obchodní společnost, která má sídlo ve třetí zemi, prodává zboží formou prodeje dovezeného zboží na dálku konečným zákazníkům do různých členských států. Tato obchodní společnost se jako osoby uskutečňující vybraná plnění nemůže přihlásit v České republice či v jiném členském státu do dovozního režimu v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa, protože nemá v žádném z členských států sídlo ani provozovnu, a proto se pro odvádění daně rozhodla využít jako pověřující osoba služeb zprostředkovatele. Zprostředkovatelem je obchodní společnost, která je plátcem se sídlem v tuzemsku a je pověřena obchodní společností ze třetí země, aby jejím jménem a na její účet plnila povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu.

Zprostředkovatel pověřený pověřující osobou přebírá její veškerá práva a povinnosti, která jí vyplývají z použití dovozního režimu, a není jejím zástupcem. Obchodní společnost tedy přiznává jménem a na účet prodávajícího ze třetí země daň v dovozním režimu ve zvláštním daňovém přiznání, které podává v tuzemsku, kde je zaregistrována jako zprostředkovatel.

Ing. Václav Benda

ZÁKON č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty

§ 110m

Podmínky použití dovozního
režimu v tuzemsku

(1) Dovozní režim může v tuzemsku použít osoba uskutečňující vybraná plnění,

a)  která

1. má v tuzemsku sídlo, nebo provozovnu, nemá-li na území Evropské unie sídlo,

2. je plátcem nebo identifikovanou osobou a

3. nepoužívá v jiném členském státě dovozní režim, nebo

b)  která nepoužívá v žádném členském státě dovozní režim a která pověřila zprostředkovatele, který je uživatelem, aby jejím jménem a na její účet plnil povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu.

(2) Zprostředkovatelem v dovozním režimu v tuzemsku může být osoba povinná k dani, která

a)  má v tuzemsku sídlo, nebo provozovnu, nemá-li na území Evropské unie sídlo,

b)  je plátcem nebo identifikovanou osobou a

c)  nepoužívá v jiném členském státě jako zprostředkovatel dovozní režim.

(3) Pokud jsou odeslání nebo přeprava zboží zahájeny v Norském království, může dovozní režim v tuzemsku použít také osoba uskutečňující vybraná plnění, která

a)  má v Norském království sídlo, nebo provozovnu, nemá-li na území Evropské unie sídlo ani provozovnu,

b)  je plátcem nebo identifikovanou osobou a

c)  nepoužívá v žádném členském státě dovozní režim.

(4) Dovozní režim se v tuzemsku použije na všechna vybraná plnění uskutečněná osobou, která používá tento režim. V případě použití dovozního režimu podle odstavce 3 se dovozní režim v tuzemsku použije na všechna vybraná plnění, u kterých byly odeslání nebo přeprava zboží zahájeny v Norském království.

§ 8a

Místo plnění při prodeji
dovezeného zboží na dálku

Místem plnění při prodeji dovezeného zboží na dálku je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy, pokud je

a)  zboží odesláno nebo přepraveno do členského státu odlišného od členského státu dovozu, nebo

b) na tento prodej použit dovozní režim zvláštního režimu jednoho správního ...