Zjištění
manka, zničení, ztráty či odcizení obchodního majetku, které nejsou plátcem
řádně doloženy ani potvrzeny je zákonným důvodem k vyrovnání nebo úpravě
odpočtu daně. Náhrady škody vzniklá na obchodním majetku není obecně předmětem
DPH, protože peníze nejsou zbožím a poskytnutí peněz jako náhrady škody
tedy není úplatou za zdanitelné plnění. V článku jsou vysvětleny
s využitím příkladů nejdříve praktické postupy uplatnění DPH při zjištění
manka, zničení, ztráty či odcizení obchodního majetku. V další části
článku je vysvětlen postup při vypořádání náhrady škody a v závěrečné
části článku postupy při reklamaci vadného zboží či služby.
Úvod
Při uplatňování daně z přidané
hodnoty (dále jen DPH) v případě mank, škod a reklamací je třeba
postupovat podle příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
zákona o DPH).
Zjistí-li odběratel
poté, co převezme výrobky dodané dodavatelem, vady na těchto výrobcích
a požaduje určitou formu peněžní náhrady od dodavatele daných výrobků je
třeba z hlediska uplatnění DPH rozlišovat,
zda v uvedených případech vzniká dodavateli odpovědnost za vady nebo
odpovědnost za škodu, případně může docházet k souběhu obou nároků
odběratele.
1.
Zjištění manka, zničení, ztráty či odcizení obchodního majetku
Zjištění manka, zničení,
ztráty či odcizení obchodního majetku mohlo být podle právní úpravy účinné do
1. 7. 2017 důvodem k přiznání daně, protože se podle obvyklé správní
praxe jednalo ve stanovených případech o zdanitelné plnění. Novelou zákona
o DPH, která je součástí zákona č. 170/2017 Sb., kterým se mění
některé zákony v oblasti daní, a která nabyla účinnosti od 1. 7.
2017, došlo k zásadní změně přístupu k uplatňování DPH v případě
zjištění manka, zničení, ztráty či odcizení obchodního majetku. Od tohoto
data již není tato situace považována za zdanitelné plnění, ale dojde-li
ke zničení, ztrátě či odcizení majetku, které nejsou plátcem řádně doloženy ani
potvrzeny, vzniká zákonný důvod k vyrovnání odpočtu podle § 77 zákona
o DPH v případě majetku, který není dlouhodobým majetkem, nebo
k úpravě odpočtu podle § 78e zákona o DPH v případě
dlouhodobého majetku. K uvedené problematice byly na webových
stránkách finanční správy (viz Informace-par77_ZDPH.pdf
(financnisprava.cz) zveřejněna v roce 2017 informace, která je
stále platná (dále jen informace GFŘ).
1.1
Vyrovnání odpočtu daně
Vyrovnání odpočtu daně je
korekčním mechanismem, který se podle § 77 zákona o DPH provádí
v případě změny účelu použití obchodního majetku, vyjma dlouhodobého
majetku, tj. prakticky při změně účelu použití u zásob či majetku
krátkodobého charakteru. Vyrovnání odpočtu bylo
zavedeno s účinností od 1. 4. 2011 a následně byla pravidla pro
vyrovnání odpočtu některými dalšími novelami zákona o DPH doplňována
a upřesňována.
Podle § 77
odst. 2 písm. c) zákona o DPH se od 1. 7. 2017 postupuje
v případech, kdy plátce nemůže důkazními prostředky řádně doložit, že
došlo ke zničení, ztrátě či odcizení obchodního majetku jiného než dlouhodobého
majetku. Podle informace GFŘ se obchodním majetkem jiným než dlouhodobým, na
který se může vztahovat případné vyrovnání odpočtu podle § 77 zákona
o DPH, rozumí např.:
Materiál jako
jsou zejména mazadla, palivo, čisticí prostředky, náhradní díly, obaly, laky,
pokusná zvířata, hmotné movité věci a jejich soubory považované za drobný
hmotný majetek atd.
Zboží jako
jsou zejména movité věci, nemovité věci, zvířata, a to za předpokladu, že
jsou nabyté za účelem prodeje, tj. podle účetních předpisů o nich plátce
účtuje jako o zásobách. Na nemovité věci se vztahuje případné vyrovnání
odpočtu také v případě, kdy je plátce např. realitní kancelář,
developerská či stavební společnost, pořídila za účelem dalšího prodeje.
Polotovarem
je zejména určitý výrobek, který doposud neprošel všemi fázemi výrobního cyklu
a bude následně dokončen či zkompletován.
Podle
informace GFŘ se vyrovnání odpočtu podle § 77 zákona o DPH provádí
pouze u obchodního majetku před jeho použitím. Z toho vyplývá, že je-li drobný majetek
vydaný ze skladu fakticky použitý k ekonomické činnosti, nebo drobný
majetek pořízený pro přímé použití fakticky použitý k ekonomické činnosti,
vyrovnání odpočtu takový majetek nepodléhá. Oproti tomu materiál vydaný ze
skladu, který je v době zničení, ztráty nebo odcizení obsažen
v polotovaru nebo v hotovém výrobku, a přitom tento polotovar či
hotový výrobek nebyl fakticky použit k ekonomické činnosti, taková majetek
vyrovnání odpočtu daně podléhá, jak je vysvětleno v dalším textu.
1.2
Úprava odpočtu daně
Úprava odpočtu daně je
korekčním mechanismem, který se vztahuje k původnímu odpočtu daně
uplatněnému při pořízení dlouhodobého majetku a v praxi se nejčastěji
týká plátců daně, kteří uplatnili při pořízení dlouhodobého majetku odpočet
daně v poměrné či krácené výši. Pravidla pro úpravu odpočtu vyplývají z § 78
až § 78e zákona o DPH.
Úprava odpočtu se
vztahuje k odpočtu daně, který byl uplatněn při pořízení dlouhodobého
majetku, pokud v průběhu kalendářního roku dojde ke změně v rozsahu
použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně,
případně k jeho prodeji, který může být také spojen s úpravou
odpočtu.
S účinností od 1. 7.
2017 byl doplněn nový § 78e, který stanoví postup při provádění úpravy
odpočtu, dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu
daně k jeho zničení, ztrátě či odcizení, které nejsou plátcem řádně
doloženy ani potvrzeny. Povinnost provést úpravu odpočtu daně podle § 78e
zákona o DPH se týká případů, kdy plátce nemůže důkazními prostředky řádně
doložit, že došlo ke zničení, ztrátě či odcizení dlouhodobého majetku.
Dlouhodobým majetkem,
k němuž se úprava odpočtu za stanovených podmínek vztahuje, se pro účely
DPH rozumí obchodní majetek vymezený v § 4 odst. 4 písm. d)
zákona o DPH, který byl naposledy novelizován ve vazbě na změny
v zákoně o daních z příjmů s účinností od 1. 1. 2021.
Podle tohoto písmene je dlouhodobým majetkem obchodní majetek, který je:
a) hmotným
majetkem podle zákona o daních z příjmů, včetně hmotného majetku
přenechaného k užití se smluvním ujednáním o budoucím převodu
vlastnického práva, tj. pořizovaný formou tzv. finančního leasingu,
b) odpisovaným
nehmotným majetkem podle účetních předpisů,
c) pozemkem,
který je dlouhodobým hmotným majetkem podle účetních předpisů, včetně pozemku
přenechaného k užití se smluvním ujednáním o budoucím převodu vlastnického
práva,
d) technickým
zhodnocením podle zákona o daních z příjmů.
1.3
Základní podmínky pro provedení vyrovnání nebo úpravy odpočtu
Ze zákona o DPH
a navazující informace GŘ vyplývá, že vyrovnání odpočtu podle § 77
odst. 2 písm. c) zákona o DPH a úprava odpočtu daně podle
§ 78e zákona o DPH se vztahuje pouze na zničení, ztrátu či odcizení
obchodního majetku. Co se pro tyto účely rozumí zničením, ztrátou či odcizením
věci vyplývá z informace GFŘ.
Zničením věci
je taková změna fyzického stavu věci, kterou není možné odstranit opravou,
a proto již nemůže být věc poté použita ke svému původnímu účelu. Zničením
věci je možné rozumět také fyzickou likvidaci věci.
Ztrátou věci
se rozumí obvykle situace, kdy osoba ztratí nejčastěji nezávisle na své vůli možnost
s věcí disponovat jako její vlastníkem. Za ztrátu lze podle informace GFŘ
považovat také opuštění věci ve smyslu § 1045, § 1050, nebo
§ 1051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
Za odcizení se
považuje takový čin, při kterém se nějaká osoba zmocní cizí věci, aby s ní
nakládala jako vlastník.
Manko
není v zákoně o DPH, ani v informaci GFŘ vymezeno a mělo by
být podle mého názoru chápáno ve smyslu účetních předpisů. Podle § 30
odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen zákon o účetnictví) se inventarizačními
rozdíly rozumí rozdíly mezi skutečným stavem a stavem v účetnictví,
které nelze prokázat způsobem stanoveným tímto zákonem, kdy:
a) skutečný stav je
nižší než stav v účetnictví a rozdíl se označuje jako manko,
popřípadě schodek u peněžních hotovostí a cenin, nebo
b) skutečný stav je
vyšší než stav v účetnictví a rozdíl se označuje jako přebytek.
Ze zákona
o účetnictví lze tedy dovodit, že manko je prakticky rozdílem na zásobách,
kdy skutečný stav zásob je nižší než stav v účetnictví a tento rozdíl
nelze prokázat způsobem stanoveným v zákoně o účetnictví.
Druhý znak přitom znamená, že neexistují účetní doklady a účetní zápisy
v účetních knihách, které by prokázaly, co se se zbožím stalo. Mankem ve
smyslu zákona o účetnictví je každý zjištěný záporný inventarizační
rozdíl, jehož příčiny mohou být různé. I v případech, kdy je zjištěna
krádež, ztráta nebo zničení části zásob se jedná o manko, byť je známa
jeho příčina.
Z definice uvedené
v Českém účetním standardu pro podnikatele č. 007 vydaném
Ministerstvem financí podle zákona o účetnictví a zveřejněném ve
Finančním zpravodaji č. 11–12/2003 a na internetových stránkách
ministerstva vyplývá, že mankem nejsou technologické a technické ztráty
v rámci norem přirozených úbytků zásob. Pojem manko se objevuje také
v § 25 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních
z příjmů). Podle tohoto odstavce se mankem rozumí inventarizační rozdíl,
kdy skutečný stav je nižší než účetní. Za tyto škody a manka se
nepovažují technologické a technické úbytky a úbytky vyplývající
z přirozených vlastností zásob vznikající např. rozprachem, sesycháním
v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém
procesu (přirozené úbytky zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby,
polotovarů a hotových výrobků), ztratné v maloobchodním prodeji
a nezaviněné úhyny zvířat, která nejsou pro účely zákona hmotným majetkem,
a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků
a ztratného stanovené poplatníkem.
1.4
Doložení zničení, ztráty nebo odcizení obchodního majetku
V případě, že plátce
doloží, že prokazatelně došlo ke zničení, ztrátě nebo odcizení jeho obchodního
majetku, nevznikne mu povinnost provést vyrovnání nebo úpravu odpočtu daně,
který při pořízení tohoto majetku uplatnil.
Podle informace GFŘ je třeba pro účely doložení zničení, ztráty nebo odcizení
obchodního majetku zjistit zejména, jaký obchodní majetek byl zničen, ztracen
nebo odcizen, jeho množství a jednotkovou či pořizovací cenu. Pro řádné
doložení zničení obchodního majetku je nezbytné mít dokumenty uvedené
v této informaci a současně soupis majetku, který by měl obsahovat
jednotkovou cenu (pořizovací cenu) obchodního majetku bez daně, základ daně,
sazbu daně a výši daně a také datum pořízení obchodního majetku,
a zdaňovací období, kdy byl uplatněn odpočet a v jaké výši.
Řádné doložení zničení, ztráty nebo odcizení majetku lze prokázat zejména
posudkem pojišťovny, nebo soudního znalce případně jinými důkazními prostředky,
jak je vysvětleno v dalším textu.
O řádné doložení
zničení, ztráty nebo odcizení obchodního majetku se však podle informace GFŘ
nejedná, pokud plátce účelově zničí, ztratí, nebo si nechá odcizit obchodní
majetek a tato skutečnost je prokázána.
Za této situace je plátce
povinen provést vyrovnání nebo úpravu odpočtu daně. Pokud správce daně zjistí
na základě vlastní správní úvahy nebo na základě informací od Policie ČR,
Hasičského záchranného sboru, pojišťovny nebo soudního znalce nebo
z jiných zdrojů, že plátce jednal tak, aby obchodní majetek účelově
zničil, ztratil, nebo si nechal odcizit nebo nedbalostně usnadnil nebo přispěl
ke zničení, ztrátě nebo odcizení svého obchodního majetku, pak bude správce
daně podle informace GFŘ vyžadovat, aby plátce provedl vyrovnání nebo úpravu
odpočtu daně.
Doložení
zničení obchodního majetku
Ke zničení obchodního
majetku dochází obvykle při živelné události, kterou může být např. povodeň,
požár, nebo vichřice. Ke zničení obchodního
majetku dochází také při likvidací obchodního majetku, který byl poškozen např.
špatným skladováním či neodborným zacházením. Ke zničení obchodního majetku
může docházet podle informace GFŘ i jiným způsobem.
Zničení
obchodního majetku při povodni ve
smyslu § 64 odst. 1 a 2 zákona č. 254/2001 Sb.,
o vodách (vodního zákona) je nutné doložit zejména potvrzením povodňové
komise, ve kterém se deklaruje, že určité místo bylo zasaženo povodní. Zničení
obchodního majetku při požáru je nutné doložit zejména zprávou státního
požárního dozoru či vyšetřovatele požáru. Zničení obchodního majetku při
vichřici je nutné doložit zejména informacemi o vichřici, které může
poskytnout Český hydrometeorologický ústav. Likvidací obchodního majetku by se
z obchodního majetku měla stát zpravidla odpadová surovina. Odpadovou
surovinu je dále možné v zásadě využít např. k recyklaci, ke spálení
ve spalovně, event. k uložení na skládku odpadů.
Při fyzické likvidaci
obchodního majetku ve vlastní režii plátce by měl být
vyhotoven likvidační protokol s náležitostmi uvedenými v informaci
GFŘ. Pokud likvidační protokol neobsahuje všechny předepsané náležitosti, je na
plátci, aby jinými důkazními prostředky prokázal, že došlo k reálné
likvidaci obchodního majetku.
Nebude-li plátce
provádět likvidaci obchodního majetku ve vlastní režii, ale jejím realizátorem
bude jiná osoba, je tato osoba povinna pro plátce vystavit potvrzení
o likvidaci, které by mělo obsahovat náležitosti uvedené v informaci
GFŘ. Podle informace GFŘ není nutné vyrovnání nebo úpravu odpočtu daně provést
u obchodního majetku, který plátce přetvoří na odpadovou surovinu, která
je následně dodána jiné osobě.
Zničením majetku třetí
osobou bývá nejčastěji poškození cizí věci ve
smyslu příslušných ustanovení trestního zákoníku. Pro řádné prokázání zničení
majetku třetí osobou je nezbytné doložit zejména usnesení o odložení věci
vydané Policií ČR, usnesení o zahájení trestního stíhání, nebo usnesení
o zastavení trestního stíhání. Zničení majetku, ke kterému dochází např.
vytopením skladovacích prostor, špatným skladováním obchodního majetku,
neodborným zacházením s majetkem, je nutné doložit zejména dokumenty
o zničení majetku v souladu s interními předpisy, ze kterých je
patrné, jaký majetek byl zničen, jeho množství a pořizovací cenu, včetně
data, kdy byl majetek zničen.
Doložení
ztráty obchodního majetku
Podle informace GFŘ
dochází ke ztrátě obchodního majetku nejčastěji vlastním zaviněním či
nedopatřením plátce, který je povinen eviduje svůj obchodní majetek
v účetnictví nebo daňové evidenci.
Plátce, který vede daňovou evidenci, zjišťuje skutečný stav zásob
i hmotného majetku k poslednímu dni zdaňovacího období
a o tomto zjištění provádí zápis. Plátce, který je účetní jednotkou,
zjišťuje stav svého obchodního majetku jeho průběžnou nebo periodickou
inventarizací. Inventarizací se zjišťuje skutečný stav obchodního majetku
a ověřuje se, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu majetku
v účetnictví nebo v jiné evidenci.
Podle
informace GFŘ je třeba pro účely DPH pojem manko chápat vždy jako manko nebo
schodek nad normu přirozeného úbytku. U manka nad normu přirozeného
úbytku je nutné provést vyrovnání, nebo úpravu odpočtu daně, pokud plátce
nedoloží řádně zničení, ztrátu nebo odcizení obchodního majetku. U manka
do normy přirozeného úbytku není podle informace GFŘ nutné provést vyrovnání,
nebo úpravu odpočtu daně. Výše manka do normy přirozeného úbytku přitom musí
být doložena interními předpisy či vnitropodnikovými směrnicemi plátce.
Ztrátu obchodního majetku
lze podle informace GFŘ doložit také posudkem pojišťovny nebo soudního znalce.
Je-li zjištěna ztráta obchodního majetku a plátce předepíše
zaměstnanci k úhradě škodu na chybějícím majetku v souladu se
zákoníkem práce, pak plátce tímto postupem řádně dokládá ztrátu obchodního
majetku. Uplatnění zákona o DPH v případě náhrady škody je vysvětleno
v další části textu. Obdobně uzavře-li plátce s pojišťovnou
pojištění odpovědnosti za škodu za své zaměstnance a nahlásí-li
škodu své pojišťovně, která ji uhradí v plné nebo částečné výši, považuje
se ztráta obchodního majetku za doloženou. Jestliže však plátce nepředepíše
k úhradě škodu na chybějícím majetku, protože neuzavře s odpovědnou
osobou dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty nebo pojišťovna neuhradí
škodu způsobenou zaměstnanci plátce z pojištění odpovědnosti, či plátce
neprokáže jiným věrohodným způsobem, že došlo ke ztrátě obchodního majetku,
plátce je podle informace GFŘ povinen provést vyrovnání nebo úpravu odpočtu.
Doložení
odcizení obchodního majetku
Odcizením obchodního majetku
se podle informace GFŘ rozumí zejména loupež, krádež, nebo zpronevěra ve smyslu
příslušných ustanovení trestního zákoníku.
Odcizení obchodního majetku musí plátce prokázat příslušnými dokumenty, jak je
např. usnesení o odložení věci vydané Policií ČR, usnesení o zahájení
trestního stíhání, nebo usnesení o zastavení trestního stíhání. Prokáže-li
tedy plátce výše uvedeným způsobem, že došlo k odcizení obchodního
majetku, nevzniká zákonný důvod k provedení vyrovnání nebo úpravy odpočtu
u tohoto obchodního majetku.
1.5
Praktický postup při vyrovnání odpočtu
Není-li plátce
schopen řádně doložit ani potvrdit zničení, ztrátu či odcizení obchodního
majetku jiného než dlouhodobého, a to podle výše uvedených pravidel, je
podle informace GFŘ povinen vyrovnat podle § 77 zákona o DPH původně
uplatněný odpočet daně. Vyrovnání odpočtu daně
musí plátce provést z částky původně skutečně uplatněného odpočtu daně.
Hodnotu
vyrovnání odpočtu daně se zjišťuje pro každý druh obchodního majetku samostatně. Pokud plátce není schopen zjistit původně uplatněný
odpočet daně, pak pro vyrovnání odpočtu daně aplikuje některou z metod,
kterou využívá v účetnictví. V případě účetních jednotek, které
postupují podle českých účetních předpisů, se jedná o metody, které jsou
známy jako metoda FIFO27 nebo vážený aritmetický průměr.
Tyto
metody mohou podle informace GFŘ použít také plátci, kteří vedou daňovou
evidenci, uplatňují výdaje procentem z příjmů, nebo kteří mají stanovenu
daň paušální částkou. V případě zahraničních účetních jednotek, které
postupují podle zahraničních účetních standardů, použije plátce metodu
umožněnou těmito účetními předpisy, tj. v zásadě metodu FIFO nebo vážený
aritmetický průměr.
border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;
?
Příklad 1
Vyrovnání
odpočtu daně při zjištění manka
Firma, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, pořídila
v dubnu 2022 krátkodobý majetek (5 ks nářadí) na sklad za jednotkovou cenu
10 000 Kč bez DPH, tj. celkovou cenu 50 000 Kč + DPH při sazbě
21 % ve výši 10 500 Kč. Firma předpokládala, že veškerý uvedený
obchodní majetek použije pro uskutečnění svých zdanitelných plnění,
a proto uplatnila plný nárok na odpočet daně v daňovém přiznání za
duben 2022 ve výši 10 500 Kč. V měsíci červenci 2022 při
inventarizaci zjistí, že 2 ks nářadí na skladě chybí. Vzhledem k tomu, že
firma nebyla schopna doložit, co s chybějícím nářadím stalo, ani nemohla
předepsat náhradu škodu někomu ze zaměstnanců firmy, vznikla jí povinnost
provést vyrovnání odpočtu daně. Hodnota vyrovnání odpočtu daně tedy bude 2 ×
2 100, tj. 4 400 Kč. Firma uvede hodnotu vyrovnání odpočtu daně
(–4 400 Kč) do sloupce „V plné výši“ v ř. 45 daňového přiznání
za červenec 2022, kdy byla ztráta nářadí zjištěna. Tato částka tedy bude
prakticky snižovat odpočet daně uplatněný v červenci 2022.
V kontrolním hlášení se vyrovnání odpočtu daně neuvádí.
Jestliže podle informace
GFŘ zahájí správce daně postup k odstranění pochybností nebo daňovou
kontrolu a přitom zjistí, že plátce není schopen řádně doložit zničení,
ztrátu nebo odcizení majetku, mělo by být provedeno vyrovnání odpočtu
v daňovém přiznání za zdaňovací období, kdy toto řízení proběhlo, je-li
zřejmé, že se plátce o skutečnostech rozhodných pro provedení vyrovnání
odpočtu dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl právě v tomto zdaňovacím období,
případně v dřívějším zdaňovacím období, pokud je zřejmé, že vyrovnání
odpočtu v něm mělo být provedeno. Vyrovnání původně uplatněného odpočtu
daně je nutné provést u majetku, u kterého ještě neuplynula lhůta pro
uplatnění nároku na odpočet daně, jak vyplývá z § 77 odst. 1
zákona o DPH.
1.5
Praktický postup při úpravě odpočtu
Není-li plátce
schopen řádně doložit ani potvrdit zničení, ztrátu či odcizení obchodního
majetku, který je dlouhodobým majetkem, je podle informace GFŘ povinen provést
úpravu odpočtu podle § 78e zákona o DPH.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že dojde-li u dlouhodobého majetku
ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k jeho zničení, ztrátě či odcizení, které
nejsou řádně doloženy ani potvrzeny, úprava odpočtu daně se provede jednorázově
za zdaňovací období, ve kterém se plátce o těchto skutečnostech dozvěděl
nebo dozvědět měl a mohl.
Pokud tedy plátce splní
požadované podmínky řádného doložení zničení, ztráty nebo odcizení dlouhodobého
majetku, povinnost provést úpravě odpočtu daně mu nevznikne.
Při úpravě odpočtu podle
§ 78e zákona o DPH plátce postupuje prakticky obdobně jako při úpravě
odpočtu podle § 78d zákona o DPH, která se provádí při prodeji
dlouhodobého majetku, ale dochází při ní vždy ke snížení původně uplatněného
odpočtu daně, jak je vysvětleno v následujícím příkladu.
border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;
?
Příklad 2
Úprava
odpočtu daně při ztrátě dlouhodobého majetku
Stavební firma pořídila v roce 2019 stavební stroj jako dlouhodobý
majetek v pořizovací ceně 200 000 Kč bez DPH a uplatnila plný
nárok na odpočet daně ve výši 42 000 Kč. Firma v červenci 2022
zjistila, že se stroj ztratil a není schopna ztrátu tohoto majetku řádně
doložit.
Částka úpravy odpočtu daně, kterou je povinna provést,
bude stanovena jako součin částky daně na vstupu (42 000 Kč)
a rozdílu ukazatelů nároku na odpočet daně (tj. 0 % – 100 %)
a podílu počtu let zbývajících do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně
včetně roku, ve kterém je úprava odpočtu prováděna a počtu let lhůty pro
úpravu odpočtu daně, tj. 2/5. Částka jednorázové úpravy odpočtu daně tak bude
činit: 42 000 × (0 % – 100 %) × 2/5 = – 16 800 Kč. Firma
provede úpravu odpočtu daně uvedením částky (– 16 800 Kč) do řádku 60
daňového přiznání za červenec 2022, kdy ztrátu stroje zjistila.
V kontrolním hlášení se úprava odpočtu daně neuvádí.
2.
Náhrada škody
Náhrada
škody není předmětem DPH, což je dovozováno ze skutečnosti, že z § 4 odst. 2 zákona o DPH
vyplývá, že peníze nejsou pro účely DPH zbožím a dále ze skutečnosti, že
se nejedná o úplatou poskytnutou v přímé souvislosti s plněním,
tj. dodáním zboží nebo poskytnutím služby. Nejsou-li peníze
poskytovány jako protihodnota za dodání zboží nebo poskytnutí služby, není
jejich poskytnutí považováno za zdanitelné plnění, s výjimkou jejich
dodání pro sběratelské účely nebo při jejich dodání výrobcem České národní
bance, tj. jako polygrafického či kovodělného výrobku.
Podle
§ 2 odst. 1 zákona o DPH je předmětem daně dodání zboží
poskytnutí služby, pokud je uskutečňuje za úplatu osoba povinná k dani,
která jedná jako taková, tj. jako osoba povinná k dani uskutečňující
ekonomickou činnost. Úplatou se přitom pro účely DPH rozumí částka
v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou
poskytnuty v přímě souvislosti s plněním. Pojem peněžní prostředek je
přitom třeba chápat ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona
č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů,
podle něhož se peněžními prostředky rozumí bankovky, mince, bezhotovostní
peněžní prostředky a elektronické peníze. Úplata může být poskytnuta
i v nepeněžním plnění, tj. ve formě zboží nebo služby.
V souladu s judikaturou Soudního dvora EU je klíčová formulace „v
přímé souvislosti s plněním“, aby byla zdůrazněna nezbytnost existence
jednoznačné a přímé vazby mezi plněním a obdrženou úplatou.
Z toho lze dovozovat, že předmětem daně nejsou plnění, kde tato přímá
vazba chybí.
Jako
náhradu škody, která není předmětem DPH, by měl plátce účtovat veškeré náklady
vzniklé s likvidací nepotřebného materiálů, tj. nevzniká zákonný důvod
k tomu, aby náklady na odvoz a likvidaci materiálu účtoval jako
službu včetně DPH.
Prakticky
to znamená, že firma, která provede likvidaci, poskytuje službu, která je
standardně zdanitelným plněním, plátce si uplatní z této služby nárok na
odpočet daně, protože se jedná o službu, která souvisí jako režijní náklad
s jeho ekonomickou činností, která je zdanitelným plněním. Náklady na tuto
službu v úrovni bez daně zahrne do částky náhrady škody, která není
předmětem DPH, a proto ji plátce v přiznání k DPH nikde nevykazuje.
Obdobně dohodne-li se dodavatel s odběratelem na tom, že odběratel
si sám zajistí opravu závad na dodaném zboží a dodavatel se zaváže tuto
náhradu škody uhradit, není finanční částka poskytnutá jako náhrada vzniklé
škody předmětem DPH, protože se nejedná o úplatu za dodání zboží či
poskytnutí služby, ale o finanční vypořádání, které není předmětem DPH.
Častou
chybou je, že v uvedeném případě účtuje odběratel příslušnou částku jako
úplatu za poskytnutí služby, tj. včetně DPH. Odběratel nemůže poskytovat službu dodavateli, protože
provádí opravu vadného zboží sám pro sebe nikoliv pro dodavatele, který již
dříve toto zboží dodal odběrateli.
Pokud
by byla daň na výstupu v rozporu se zákonem o DPH odběratelem na
faktuře uvedena, je třeba upozornit na to, že dodavatel by neměl nárok na
odpočet daně. Podle § 72 odst. 2 zákona o DPH se totiž daní na
vstupu u přijatého zdanitelného plnění rozumí pouze daň, která byla
uplatněna podle zákona o DPH.
V této souvislosti
je třeba upozornit na to, že z praktického hlediska uplatnění DPH je třeba
rozlišovat, jak potvrzují závěry jednání Koordinačního výboru, zda se jedná
odpovědnost za vadu, která by měla řešena formou opravy základu daně
a výše daně a návazně opravou odpočtu daně, jak je vysvětleno
v další části textu, nebo zda se jedná o odpovědnost za škodu, která
by měl být řešena náhradou škody, která není předmětem DPH.
Pokud
plátce daně v souladu se zákonem účetnictví, účetními standardy
a zákoníkem práce předepíše příslušnému zaměstnanci (např. skladníkovi)
vzniklé manko k náhradě na základě dohody o hmotné odpovědnosti,
nelze toto manko považovat za zdanitelné plnění pro účely zákona o DPH,
jak potvrzuje také Nejvyšší správní soud a nevzniká ani zákonný důvod
k vyrovnání či úpravě odpočtu daně, jak bylo vysvětleno v předchozím
textu.
border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;
?
Příklad 3
Zjištění
manka s předepsáním náhrady škody
Obchodní společnost, která je plátcem daně a která se zabývá
zemědělskou výrobou, zjistila při pravidelné inventarizaci manko na zásobách
pohonných hmot nad normu ztrát, která je stanovena interní směrnicí. Společnost
má uzavřenou se skladníkem, který odpovídá za sklad pohonných hmot, dohodu
o hmotné zodpovědnosti. Při inventuře, která byla provedena v červnu
2022, bylo zjištěno, že chybí pohonné hmoty, které byly pořízeny v průběhu
roku 2022 za pořizovací cenu 10 000 Kč bez daně a při jejich pořízení
byl uplatněn nárok na odpočet daně ve výši 2 000 Kč. Společnost předepsala
skladníkovi náhradu škodu ve výši 10 000 Kč. Náhrada škody je v tomto
případě chápána jako finanční náhrada, která není předmětem DPH, a proto
společnosti nevznikla v tomto případě povinnost přiznat daň na výstupu.
3.
Reklamace vady
Častým praktickým
problémem při uplatňování DPH je situace, kdy odběratel poté, co převezme výrobky dodané dodavatelem, zjistí vady na
těchto výrobcích a požaduje určitou formu peněžní náhrady od dodavatele
daných výrobků. Tato
problematika byla projednávána na jednání Koordinačního výboru zástupců Komory
daňových poradců, Ministerstva financí a Generálního finančního
ředitelství již v květnu 2012. Ze závěrů tohoto jednání vyplývá, že je
z hlediska uplatnění DPH třeba rozlišovat, zda v uvedených případech
vzniká dodavateli odpovědnost za vady nebo odpovědnost za škodu, případně může
docházet k souběhu obou nároků odběratele. V případě, že se jedná
o odpovědnost za škodu, finanční vypořádání by mělo být chápáno jako
náhrada škody, která není předmětem daně, jak bylo vysvětleno v předchozím
textu.
Jestliže
však vzniká odběrateli odpovědnost za vady a kupující požaduje slevu
z ceny nebo vrácení peněz za vadný výrobek, která dodavateli vrátí, je
v tomto případě dodavatel povinen provést opravu základu daně podle
§ 42 zákona o DPH
a odběratel, je-li plátcem, je povinen provést opravu odpočtu daně
podle § 74 zákona o DPH.
Z § 42
odst. 1 zákona o DPH vyplývá, že plátce opraví základ daně, nastanou-li
vyjmenované skutečnosti. Tato povinnost vzniká při zrušení nebo vrácení celého
nebo části zdanitelného plnění a také při snížení, popřípadě při zvýšení
základu daně, k němuž dojde po dni uskutečnění zdanitelného plnění. Oprava
základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění, které se nově
považuje za uskutečněné dnem, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení
opravy základu daně.
Plátce
je povinen v případě opravy základu daně vystavit opravný daňový doklad podle
§ 45 zákona o DPH,
a to v případě, že měl u původního zdanitelného plnění povinnost
vystavit daňový doklad. Pokud plátce povinnost vystavit daňový doklad neměl,
např., při dodání zboží fyzické osobě nepovinné k dani, provede opravu
základu daně pouze v evidenci pro účely DPH. Plátce je povinen vystavit
opravný daňový a vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat,
k tomu, aby se tento opravný daňový doklad dostal do dispozice příjemce
plnění, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro
provedení opravy základu daně.
Oprava
základu daně se jako samostatné zdanitelné plnění uvádí obecně do daňového
přiznání, za zdaňovací období, ve kterém se tato oprava považuje za
uskutečněnou. Je-li však
opravou snižován základ daně a plátce má povinnost vystavit opravný daňový
doklad, oprava základu daně se promítne do daňového přiznání za zdaňovací
období, ve kterém plátce vynaložil úsilí, které po něm lze rozumně požadovat,
k tomu, aby se opravný daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění.
Prakticky to znamená, že plátce musí v případě, že ho k tomu správce
daně vyzve prokázat, jakým způsobem odeslal či předal opravný daňový doklad
příjemci plnění.
V následujícím
příkladu je vysvětlen postup plátce při opravě základu daně podle § 42
zákona o DPH při vrácení zboží v rámci reklamace ze strany
odběratele, který je také plátcem daně.
border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;
?
Příklad 4
Oprava
základu daně při vrácení zboží
Obchodní společnost, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím
obdobím, jako dodavatel dodala zboží v základní sazbě daně 21 %
jinému plátci také s měsíčním zdaňovacím obdobím (odběrateli) v dubnu
2022 za cenu 50 000 Kč bez daně + daň ve výši 10 500 Kč. Dodavatel
přiznal daň na výstupu v ř. 1 daňového přiznání za duben 2022
a v časti A.4 svého kontrolního hlášení za duben 2022 uvedl
požadované údaje z vystaveného daňového dokladu pro odběratele. Odběratel
si na základě tohoto daňového dokladu, který obdržel v dubnu 2022,
v ř. 40 daňového přiznání za tento měsíc uplatnil nárok na odpočet daně a v části
B.2 svého kontrolního hlášení za duben 2022 uvedl požadované údaje
z přijatého daňového dokladu.
V záruční době v říjnu 2022 odběratel zjistí, že
zboží je vadné, a proto v návaznosti na smluvní podmínky proběhne
v říjnu 2022 reklamační řízení, při němž bude na základě reklamačního
protokolu podepsaného oběma stranami 3. 10. 2022, veškeré zboží vráceno
dodavateli. Dodavatel vystaví téhož dne opravný daňový doklad, na němž uvede
datum 3. 10. 2022, k němuž se považuje oprava jako samostatné
zdanitelné plnění za uskutečněné a ve stejný den ho prokazatelně odešle
odběrateli.
Dodavatel tedy provede příslušnou opravu základu daně
a výše daně, kterou si sníží daň na výstupu o celou dříve přiznanou
částku daně (10 500 Kč) v daňovém přiznání za říjen 2022, kdy
prokazatelně odeslal opravný daňový doklad odběrateli. V ř. 1 přiznání za
říjen 2022 uvede dodavatel základ daně (50 000 Kč) i daň (10 500
Kč) se zápornými znaménky, jako částky snižující základ daně a daň na
výstupu za toto zdaňovací období. Předepsané údaje z tohoto opravného
daňového dokladu uvede dodavatel do části A.4 kontrolního hlášení za říjen
2022. Také v kontrolním hlášení uvede údaje o základu daně
a dani se záporným znaménkem.
V dalším příkladu je
vysvětlen postup plátce při opravě základu daně podle § 42 zákona
o DPH při poskytnutí slevy z ceny z důvodu vad dodaného zboží
odběrateli, který je také plátcem daně.
border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;
?
Příklad 5
Oprava
základu daně při poskytnutí slevy z ceny z důvodu vad
Obchodní společnost, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím
(dodavatel), dodala odběrateli, který je také plátcem s měsíčním
zdaňovacím obdobím, v květnu 2022 zboží za cenu 200 000 Kč bez daně
+ daň ve výši 42 000 Kč. Daň na výstupu z dodaného zboží byla
dodavatelem přiznána v daňovém přiznání za měsíc květen 2022 a ve
stejném zdaňovacím období si odběratel uplatnil nárok na odpočet daně.
V záruční době v srpnu 2022 odběratel zjistí, že zboží nebylo dodáno
v odpovídající kvalitě, a proto se dohodne v rámci reklamačního
řízení s dodavatelem na snížení původní ceny v úrovni bez daně
o 30 %, tj. o částku 60 000 Kč + příslušnou daň ve výši
12 600 Kč. Dodavatel vystavil a doručil opravný daňový doklad 10. 8.
2022. Dodavatel provede příslušnou opravu základu daně a výše daně, kterou
si sníží daň na výstupu o částku daně ve výši 12 600 Kč
v daňovém přiznání za srpen 2022, kdy odběrateli doručil opravný daňový
doklad. Odběratel je povinen podle § 74 zákona o DPH provést snížení
odpočtu daně o příslušnou částku daně (12 600 Kč) v daňovém
přiznání za měsíc srpen 2022, kdy se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro
provedení opravy.