DPH u služeb cestovního ruchu po novelách
1. Vymezení předmětu daně
2. Místo plnění u cestovní služby a dalších služeb v oblasti cestovního ruchu
3. Uplatňování DPH u ubytování
4. Uplatňování DPH u stravování
5. Uplatňování daně u přepravy osob
6. Uplatňování daně ve zvláštním režimu pro cestovní službu
7. Zajištění cestovní služby
Jaká jsou aktuálně platná pravidla pro uplatňování daně u nejčastěji poskytovaných služeb v oblasti cestovního ruchu, jako je ubytování, stravování a přeprava osob? Vysvětleny jsou s využitím příkladů také principy uplatnění zvláštního režimu pro cestovní službu podle § 89 zákona o DPH s upozorněním na nejvýznamnější změny, které vyplývají ze schválené novelizace zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2022.
Novelami zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH), které nabyly účinnosti od 1. 5. 2020 a od 1. 7. 2020, došlo ke snížení sazby daně na úroveň druhé snížené sazby daně ve výši 10 % u některých služeb. Toto snížení sazeb daně se týká i některých služeb v oblasti cestovního ruchu jako jsou např. ubytovací a stravovací služby.
Novelou zákona o DPH, která byla provedena zákonem č. 343/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací daňových předpisů Evropské unie a v oblasti zamezení dvojímu zdanění (tzv. implementační novela), která nabyla účinnosti z převážné části od 1. 9. 2020, byly s odloženou účinností od 1. 1. 2022 schváleny dílčí změny pravidel pro aplikaci zvláštního režimu pro cestovní službu, který spočívá ve zdanění přirážky poskytovatele cestovní služby za podmínek stanovených v § 89 zákona o DPH, a to v návaznosti na směrnicí 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice o DPH).
1. Vymezení předmětu daně
Cestovní služba, ubytování, stravování, přeprava osob a další služby v oblasti cestovního ruchu jsou poskytnutím služby ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o DPH, které jsou předmětem daně za podmínek uvedených v § 2 odst. 1 písm. b) zákona o DPH. Podle tohoto písmene je předmětem daně poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, tj. v rámci uskutečňování její ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. Podle § 2 odst. 2 jsou plnění, která jsou předmětem daně, zdanitelnými plněními, pokud nejsou osvobozena od daně. Z tohoto obecného vymezení vyplývá, že služby v oblasti cestovního ruch jsou zdanitelným plněním, u něhož se uplatní příslušná sazba daně, jak je podrobně vysvětleno v dalším textu, pokud se na ně za splnění stanovených podmínek nevztahuje osvobození od daně.
Ubytovací služby jsou předmětem daně, jsou-li poskytovány za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. Z hlediska klasifikace produkce CZ-CPA, kterou zákona o DPH využívá pro stanovení sazeb daně u služeb, jsou ubytovací služby chápány jako ubytování v hotelích a podobných zařízeních, včetně každodenního úklidu, rekreační a ostatní krátkodobé ubytovací služby, jako jsou ubytovací služby v mládežnických hostelech, horských chatách a rekreačních chatách a dále také ubytování v tábořištích a kempech. Jako ubytovací službu nelze chápat prostý nájem bytů, jednotek či jiných nemovitých věcí.
Stravovací služby jsou předmětem daně, jsou-li poskytovány za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. Definice stravovací služby pro účely DPH není zakotvena přímo v zákoně o DPH, ale vyplývá prakticky z judikátu Soudního dvora Evropské unie (SDEU) C–231/94 Faabor a výkladů Generálního finančního ředitelství (GFŘ). Podle tohoto judikátu je třeba stravovací službu chápat jako dodání hotového jídla a nápojů k přímé konzumaci jako důsledek série služeb od přípravy pokrmu, až k jeho dodání zákazníkovi, se zajištěním podmínek pro jeho konzumaci na místě.
Přeprava osob je předmětem daně, je-li poskytována za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. Definice přepravy osoby není také zakotvena v zákoně o DPH, ale ze zákona i směrnice o DPH vyplývá, že stejný daňový režim jako u přepravy osob je třeba uplatnit u přepravy jejich zavazadel, kterou je třeba chápat jako doplňkové plnění k přepravě osob.
Cestovní služba je také předmětem daně, je-li poskytována za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. Cestovní službou se pro účely DPH rozumí poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje kombinace služeb cestovního ruchu ve smyslu zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, případně zboží, pokud jsou jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupeny od jiných osob povinných k dani, ať již jsou plátci či nikoliv nebo jsou osobami registrovanými k dani v jiném členském státě nebo zahraničními osobami povinnými k dani. Poskytnutí cestovní služby se přitom považuje za poskytnutí jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby se využije více služeb cestovního ruchu např. ubytování, stravování, přeprava, průvodcovské služby. Za cestovní službu se pro účely DPH považuje i poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního ruchu, pokud se jedná o ubytování nebo dopravu osob jako jednotlivou službu. U ostatních služeb v oblasti cestovního tento princip neplatí.
2. Místo plnění u cestovní služby a dalších služeb v oblasti cestovního ruchu
Pro stanovení místa zdanění a tím i daňového režimu pro příslušnou službu je klíčové určení místa plnění podle aktuálně platných pravidel, která vycházejí ze směrnice o DPH. Pro poskytování služeb je stanoveno obecně místo plnění v § 9 zákona o DPH, při jehož aplikaci je třeba přihlížet k tomu, zda je příslušná služba poskytována osobě povinné k dani nebo osobě nepovinné k dani. Podle § 9 odst. 1 zákona o DPH je při poskytnutí služby osobě povinné k dani místem plnění místo, kde má tato osoba své sídlo. Pokud je služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místem plnění podle § 9 odst. 2 zákona o DPH místo, kde má osoba poskytující službu své sídlo. Pokud je služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.
Uvedené základní pravidlo pro stanovení místa plnění se však použije pouze v případech, kdy zákon o DPH nestanoví jinak, a to zejména v § 10 až 10k a v § 89 odst. 4 zákona o DPH. Při poskytnutí cestovní služby se místo plnění stanoví podle zvláštního pravidla uvedeného v § 89 odst. 4 zákona o DPH, podle něhož je místem plnění místo, kde má poskytovatel cestovní služby své sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Pro poskytovatele cestovní služby to prakticky znamená, že se u cestovní služby nepostupuje podle § 9 zákona o DPH, ale bez ohledu na to, kdo je příjemcem cestovní služby, tj. ať již je osobou povinnou k dani nebo osobou nepovinnou k dani, postupuje podle výše uvedeného specifického pravidla. Z tohoto pravidla prakticky vyplývá, že poskytuje-li cestovní službu cestovní kancelář se sídlem v tuzemsku, místo plnění je pro ni při poskytování cestovní služby vždy v tuzemsku.
Místo plnění podle základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH se však použije při poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby, tj. prakticky při provizním prodeji zájezdů, kdy např. cestovní agentura jménem a na účet cestovní kanceláře prodává zájezdy. Základní pravidlo pro určení místa plnění se uplatní také u některých služeb, které jsou často zahrnuty v kombinaci služeb cestovního ruchu, jako jsou např. služby průvodcovské nebo překladatelské.
Pro stanovení místa plnění u dalších služeb, které jsou obvykle zahrnovány do kombinace služeb cestovního ruchu, jako jsou ubytování, stravování a přeprava osoba se postupuje podle specifických pravidel. Ubytování je pro účely DPH chápáno jako služba vztahující se k nemovité věci, pro kterou se v § 10 zákona o DPH stanoví, že místem plnění je místo, kde se předmětná nemovitá věc, v níž je ubytování poskytováno, nachází. Toto pravidlo se uplatní ve vztahu ke všem zákazníkům, ať již se jedná o osoby povinné k dani nebo osoby nepovinné k dani, ať již jsou z tuzemska, z jiného členského státu nebo ze třetí země. Prakticky to znamená, že při poskytnutí ubytování v hotelu, který se nachází v tuzemsku, je bez ohledu na osobu zákazníka místo plnění v tuzemsku a daň na výstupu musí vždy přiznat poskytovatel služby v tuzemsku, tj. např. i při poskytnutí ubytovací služby cestovní kanceláři se sídlem v jiném členském státě pro její klienty.
Stravování je službou, u které se stanoví místo plnění podle § 10c zákona o DPH, podle něhož je místem plnění místo, kde je stravovací služba skutečně poskytnuta. Prakticky to znamená, že poskytne-li plátce daně stravovací službu v restauraci, která se nachází v tuzemsku, bez ohledu na osobu zákazníka je místo plnění v tuzemsku a poskytovatel stravovací služby musí tuto službu účtovat všem zákazníkům včetně DPH a daň na výstupu přiznává jako poskytovatel služby v tuzemsku. Speciální úprava platí pro určení místa plnění při poskytnutí stravovací služby na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území Evropského společenství. V tomto případě je místem plnění místo zahájení přepravy osob.
Přeprava osob je službou, u které se podle § 10a zákona o DPH stanoví, že místem plnění je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. Prakticky to znamená, že přeprava osob po tuzemsku podléhá zdanění, případně osvobození od daně podle zákona o DPH platného pro Českou republiku, a to bez ohledu na osobu zákazníka. Přeprava osob, která je uskutečňována mimo území tuzemska, není předmětem DPH podle českého zákona o DPH. Přeprava osob mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi je podle § 70 zákona o DPH osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, a to pouze v tuzemsku, protože také v tomto případě je místem plnění místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. Z toho vyplývá, že osvobození od daně podle zákona o DPH platného pro Českou republika platí pouze pro úsek přepravy v tuzemsku. Osvobození od daně u přepravy osob na stejném principu jako v České republice však neplatí ve všech členských státech.
3. Uplatňování DPH u ubytování
Při poskytnutí ubytovací služby vzniká plátci podle § 20a zákona o DPH povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, případně k datu přijetí úplaty, pokud by byla přijata před datem uskutečnění zdanitelného plnění. Dnem uskutečnění zdanitelného plnění je u ubytovacích služeb obvykle den jejich poskytnutí, tj. poslední den poskytnutí ubytování, případně jím může být den vystavení daňového dokladu, pokud by byl vystaven poskytovatelem ubytovací služby přede dnem poskytnutí služby. Pokud by zákazník za ubytovací službu zaplatil předem, povinnost přiznat daň z této úplaty vzniká k datu jejího přijetí.
Základem daně je u ubytovacích služeb obecně vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od příjemce plnění nebo od třetí osoby, vyjma daně. Pokud by byla poskytnuta sleva z ceny, základem daně bude snížená cena po slevě. Pokud by byla ubytovací služba poskytnuta bezúplatně, základem daně by byla podle § 36 odst. 6 písm. b) zákona o DPH výše celkových nákladů poskytovatele ubytovací služby spojené s jejím bezúplatným poskytnutím. Pokud zákazník hradí ubytování platební kartou, poskytovatel ubytovací služby nemůže snížit základ daně o poplatek, který si obvykle strhne banka zákazníka
Ubytovací služby byly do 1. 7. 2020 uvedeny v příloze č. 2 k zákonu o DPH, a proto se u nich uplatňovala první snížená sazba daně ve výši 15 %. Novelou zákona o DPH, která byla provedena zákonem č. 299/2020 Sb., kterým se mění některé daňové zákony v souvislosti s koronavirem, došlo s účinností od 1. 7. 2020 ke snížení sazby daně u ubytovacích služeb na úroveň druhé snížené sazby daně ve výši 10 %.
Problematickou záležitostí nadále je, jaké služby jako služby související s ubytováním lze zahrnout do základu daně za ubytovací služby a v rámci celkového plnění je zdanit jako doplňkové plnění k ubytovací službě stejnou sazbou daně. Podle výkladu GFŘ, který byl zveřejněn na webových stránkách finanční správy už v únoru 2013, platí i pro ubytovací služby obecná zásada vyplývající z judikatury Soudního dvora Evropské unie (SD EU), že každá služba má být zpravidla považována za jednotlivé samostatné plnění. O jedno jednotlivé plnění se jedná zejména v případech, kdy jedna nebo více částí plnění představují hlavní plnění a jedna nebo více částí představují vedlejší plnění, které sleduje daňový režim plnění hlavního.
V návaznosti na tento obecný výklad je možno podle výkladu GFŘ poskytnutí snídaně chápat jako doplňkové plnění k ubytování, tj. sazba 10 % se uplatní u celé ceny za ubytování, tj. včetně snídaně a dalších služeb poskytovaných spolu s ubytováním každému hostovi, pokud nejsou rozlišovány a účtovány samostatně. Poskytnutí parkování pro vozidla hostů, které není samostatně účtováno, ale je zahrnuto do ceny ubytování každého hosta, je možno chápat také jako doplňkové plnění k ubytování, a proto se u něj v rámci celkového plnění uplatní také sazba daně ve výši 10 %. Je-li však parkovací služba poskytnuta jako samostatné plnění, uplatní se u ní základní sazba daně ve výši 21 %. Jako doplňkové plnění související s ubytováním je možno chápat také poskytnutí recepčních služeb, které nejsou obvykle hostovi samostatně účtovány.
Podle tohoto výkladu však nelze jako doplňkové plnění k ubytovací službě chápat, s výjimkou snídaně zahrnuté do ceny ubytování, poskytnutí stravovací služby, ať již ubytovanému hostovi nebo hostovi nahodilému. Podle právního názoru GFŘ při kombinování stravovacích služeb se službami ubytovacími, ať již formou polopenze nebo plné penze se jedná o dvě samostatné služby, a to stravování a ubytování, protože nejde o plnění doplňkové (vedlejší) a plnění hlavní ve smyslu příslušné judikatury SD EU. Prakticky to tedy znamená, že podle tohoto výkladu měl plátce při poskytnutí ubytování spolu s polopenzí či plnou penzí, podle právní úpravy platné do 1. 12. 2016 základ daně rozdělit, a to tak, že u ubytování, včetně snídaně uplatnil tehdy platnou sazbu daně ve výši 15 % a u stravování uplatnil tehdy platnou sazbu daně ve výši 21 %.
Uvedený problém byl prakticky vyřešen novelou zákona o DPH, která nabyla účinnosti od 1. 12. 2016, a to převedením stravovacích služeb do první snížené sazby daně ve výši. Od tohoto data až do 1. 5. 2020 podléhalo ubytování s polopenzí či plnou penzí prakticky sazbě 15 %, protože jak ubytování, tak i stravování podléhalo v tomto období této sazbě daně. Problém s rozdílnou sazbou daně se opětovně objevil v období od 1. 5. 2020 do 1. 7. 2020, kdy ubytování podléhalo sazbě 15 % a stravování pouze sazbě 10 %. Od 1. 7. 2020 došlo opět ke sjednocení sazeb daně pro ubytovací a stravovací služby, a to na úroveň druhé snížené sazby daně ve výši 10 %.
4. Uplatňování DPH u stravování
Při poskytování stravovacích služeb vzniká plátci povinnost přiznat daň také ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, případně ke dni přijetí úplaty, pokud by byla přijata před datem uskutečnění zdanitelného plnění. Dnem uskutečnění zdanitelného plnění je u stravovacích služeb obvykle den jejich poskytnutí, případně jím může být den vystavení daňového dokladu, pokud by byl daňový doklad vystaven před datem poskytnutí služby.
Základem daně je stravovacích služeb obecně podle § 36 odst. 1 zákona o DPH vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od příjemce plnění nebo od třetí osoby, vyjma daně. Pokud by byla poskytnuta sleva z ceny, základem daně bude snížená cena po slevě. Pokud by byla stravovací služba poskytnuta bezúplatně, základem daně by byla podle § 36 odst. 6 písm. b) zákona o DPH výše celkových nákladů poskytovatele stravovací služby spojené s jejím bezúplatným poskytnutím. Pokud zákazník hradí stravovací služby platební kartou, poskytovatel této služby nemůže snížit základ daně o poplatek, který si obvykle strhne banka zákazníka za realizaci platby. Pokud zákazník hradí stravovací službou poukázkou s nominální hodnotou, jedná se pro účely DPH o jednoúčelovou nebo víceúčelovou poukázku ve smyslu § 15 zákona o DPH, a to podle toho, zda je určena pouze na úhradu jídla nebo ji lze použít i na úhradu jiných služeb či zboží v různých sazbách daně. V případě závodního stravování je základem daně částka, kterou zaplatí zaměstnanec, tj. základ daně se prakticky sníží o částku, kterou přispívá podle příslušných předpisů zaměstnavatel.
Pro stravovací služby platila do 1. 12. 2016 základní sazba daně ve výši 21 %, V souvislosti se zavedením elektronické evidence na stravovací služby došlo u stravovacích služeb s účinností od 1. 12. 2016 ke snížení sazby daně. Od tohoto data platila pro stravovací služby první základní sazba daně ve výši 15 %, vyjma podávání alkoholických nápojů a tabákových výrobků v rámci stravovacích služeb.
Od 1. 5. 2020 v souvislosti s dalším rozšiřováním elektronické evidence tržeb začala druhá snížená sazba daně ve výši 10 % platit také pro stravovací služby a podávání nápojů, včetně podávání točeného piva v rámci stravovací nebo cateringové služby.
Podle informace GFŘ ke změnám sazeb daně od 1. 5. 2020 (viz https://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/d-seznam-dani/INFORMACE_sazby_dane_od_1_5_2020_FINAL.pdf) by se při jejich vymezení mělo vycházet z jejich klasifikačního zařazení do číselného kódu klasifikace produkce CZ-CPA 56 a odpovídajícího slovního popisu těchto služeb a dále jejich vymezení v právních předpisech EU a judikatuře SD EU.
Z hlediska klasifikace produkce CZ-CPA, se kterou zákona o DPH pro účely stanovení sazeb daně pracuje, je stravovací služba chápána jako služba zahrnující přípravu jídel a souvisejících nápojů v restauracích, kavárnách a podobných stravovacích zařízeních, dopravních prostředcích, včetně servírování jídel ve vymezených a samoobslužných zařízeních poskytujících sezení u stolů, ale bez obsluhy. Dále také poskytování jídel v zařízeních bez obsluhy, která nenabízejí sezení a také závodní stravování. Podle výše uvedené informace GFŘ používá evropská právní úprava pojem „restaurační služba“, který prakticky odpovídá pojmu „stravovací služby a podávání nápojů“, se kterým pracuje zákon o DPH. Restauračními a cateringovými službami se podle čl. 6 prováděcího nařízení ke směrnici o DPH rozumí služby spočívající v dodání připravených nebo nepřipravených jídel nebo nápojů či obojího určených pro lidskou spotřebu spolu s dostatečnými podpůrnými službami umožňujícími jejich okamžitou spotřebu. Dodání jídel nebo nápojů či obojího je pouze jednou složkou celku, v němž služby převažují. Restaurační služby jsou poskytnutím takových služeb v prostorách poskytovatele a cateringové služby jsou poskytnutím takových služeb mimo prostory poskytovatele.
Za restaurační ani cateringovou službu se nepovažuje dodání připravených nebo nepřipravených jídel nebo nápojů či obojího, bez ohledu na to, zda s přepravou, či bez ní, které však nezahrnuje žádné další podpůrné služby. Za doplňkové služby lze považovat např. služby obsluhy, poskytnutí prostor určených ke konzumaci včetně nábytku (stoly, židle), poskytnutí umyvatelného nádobí a příborů, poskytnutí toalet případně šaten nebo věšáků, úklid nádobí a prostor využitých zákazníkem. Pomůckou pro posouzení skutečnosti, zda se jedná o stravovací či cateringovou službu či o dodání zboží, může být podle informace GFŘ pro poskytovatele stravovacích služeb také jejich vymezení pro účely evidence tržeb podle zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů.
Prakticky to znamená, že při podávání jídel v rámci stravovací služby se uplatní druhá snížená sazba daně ve výši 10 %, ale při dodání hotových jídel např. v krabičkách nebo jiných obalech či nádobách určených k odnesení zákazníkem s sebou mimo provozovnu, se uplatní první snížená sazba daně ve výši 15 % jako při dodání zboží uvedeného v příloze 3 k zákonu o DPH. Druhá snížená sazba daně ve výši 10 % platí také pro podávání nealkoholických nápojů v rámci stravovací služby jako podávání kávy, čaje, minerálek limonád či nealkoholického piva. Při jejich odnesení s sebou např. kávy v kelímku se však uplatní první snížená sazba ve výši 15 % jako při dodání zboží uvedeného v příloze 3 k zákonu o DPH.
Při podávání točeného piva v rámci stravovacích služeb se do 1. 5. 2020 uplatňovala základní sazba daně 21 %. Tato sazba daně platí nadále pro podávání lahvového či plechovkového piva v rámci stravovací služby a také při prodeji točeného piva ve stáncích nebo do džbánů či jiných nádob určených k odnesení zákazníkem s sebou mimo provozovnu. Při podávání ostatních alkoholických nápojů, vyjma točeného piva, a při podávání tabákových výrobků v rámci stravovacích služeb je nadále uplatňována základní sazba daně 21 %.
Snížení sazby daně se logicky netýká stravovacích služeb, které jsou osvobozeny od daně podle § 57 až § 59 zákona o DPH. Podle § 57 odst. 1 písm. b) zákona o DPH se uplatní osvobození od daně u stravování žáků a studentů mateřských, základních a středních škol. Podle § 58 zákona o DPH se vztahuje osvobození od daně na stravovací služby, které jsou poskytovány jako součást zdravotní služby. Podle § 59 zákona o DPH se vztahuje osvobození od daně na stravovací služby, které jsou poskytovány jako součást sociálních služeb.
5. Uplatňování daně u přepravy osob
Při přepravě osob s místem plnění v tuzemsku vzniká plátci povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, případně ke dni přijetí úplaty, pokud by byla přijata před datem uskutečnění zdanitelného plnění. Za den uskutečnění zdanitelného plnění se u přepravy osob prakticky považuje den, kdy byla přeprava uskutečněna, případně den, kdy byl splněn poslední závazek sjednaný ve smlouvě o přepravě. Také u přepravy osob může být den uskutečnění zdanitelného plnění vázán na vystavení daňového dokladu, pokud by byl daňový doklad vystaven před datem poskytnutí služby.
Základem daně u přepravy osob je také obecně ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o DPH vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, tj. za osobní přepravu, a to od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo případně od třetí osoby. Součástí úplaty je také dotace k ceně, kterou se rozumějí přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či podle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění. Z toho vyplývá, že tzv. dotace na zajištění dopravní obslužnosti, které podle příslušných předpisů dostávají ze státního nebo územních rozpočtu provozovatelé hromadné pravidelné přepravy osob, nejsou dotacemi k ceně, a proto se do základu daně nezahrnují. Dotací k ceně je však dotace, kterou jako finanční kompenzaci dostávají ze státního rozpočtu přepravci, kteří poskytují na základě rozhodnutí vlády vybraným skupinám cestujících (seniorům, dětem a mládeži) slevy na jízdném.
U přepravy osob, na kterou se nevztahuje osvobození od daně, se uplatňuje obecně podle § 47 odst. 4 zákona o DPH základní sazba daně 21 %, s výjimkou pozemní, vodní a letecké hromadné pravidelné dopravy cestujících a jejich zavazadel, pro kterou platila do 1. 2. 2019 první snížená sazba daně ve výši 15 %. Pravidelnou hromadnou přepravou osob se přitom pro účely DPH rozumí přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů, schválených podle příslušných předpisů Ministerstva dopravy a spojů, kdy cestující nastupují a vystupují na předem určených zastávkách nebo místech.
Novelou zákona provedenou zákonem č. 6/2019 Sb. byla s účinností od 1. 2. 2019 doplněna nová příloha č. 2a, v níž je uveden seznam služeb podléhajících druhé snížené sazbě daně ve výši 10 %. Od 1. 2. 2019 byla v této příloze uvedena pozemní a vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel, s výjimkou osobní dopravy lyžařskými vleky. Pro leteckou hromadnou pravidelnou dopravu cestujících a jejich zavazadel platí nadále i po tomto datu první snížená sazba daně 15 %. V období od 1. 2. 2019 do 1. 7. 2020 platila pro osobní dopravu lyžařskými vleky první snížená sazba daně 15 %.
S účinností od 1. 7. 2020 se u ní uplatní také druhá snížená sazba daně ve výši 15 % obdobně jako u hromadné pravidelné dopravy cestujících pozemními i visutými dráhami. Podle ministerstva financí je důvodem této změny podpora tohoto odvětví a zjednodušení situace při vystavování daňových dokladů při prodeji jízdného v lyžařských areálech, kde byly do 1. 7. 2020 provozovány lanové dráhy i lyžařské vleky s rozdílnou sazbou daně.
