3.2 DPH
DPH
850. Osvobozený prodej ojetého osobního automobilu
Plátce daně si pořídil v roce 2008 nový osobní automobil od prodejce, který jako plátce daně prodával tento osobní automobil jako zboží, a uplatnil tedy při jeho prodeji daň na výstupu. Vstupní cena v úrovni včetně daně činila 650 000 Kč. Plátce tento osobní automobil zařadil jako hmotný majetek a nemohl si podle tehdy platného znění zákona o DPH uplatnit nárok na odpočet daně. V září 2015 plátce tento osobní automobil prodá za cenu 100 000 Kč.
Jaký je správný postup?
Podle výše uvedeného přechodného ustanovení se postupuje podle § 62 odst. 2 znění zákona o DPH platného do 31. 3. 2009 a tento prodej je tedy pro plátce osvobozen od daně a daň na výstupu se tedy u tohoto prodeje neuplatní. Částku 100 000 Kč však musí plátce uvést do ř. 50 daňového přiznání za měsíc duben 2014, v němž automobil prodal, a zároveň i do pravého sloupce ř. 51, protože podle § 76 odst. 4 písm. a) zákona o DPH se prodej dlouhodobého majetku neuvádí do výpočtu koeficientu, kterým se zkracuje nárok na odpočet daně.
851. Prodej osobního automobilu, u něhož byl uplatněn poměrný
nárok
na odpočet v roce 2010
V roce 2010 plátce daně pořídil nový osobní automobil od prodejce, který jako plátce daně prodával tento osobní automobil za cenu bez daně ve výši 500 000 Kč + daň, která při tehdy platné sazbě daně 20 % činila 100 000 Kč. Plátce tento osobní automobil zařadil do obchodního majetku jako hmotný majetek a uplatnil si podle tehdy platného znění § 75 odst. 2 zákona o DPH nárok na odpočet daně v poměrné výši 60 %, a to podle předpokládaného rozsahu použití automobilu pro ekonomickou činnost, tj. ve výši 60 000 Kč. V říjnu 2015 plátce tento automobil prodá za sjednanou cenu ve výši 150 000 Kč bez daně.
Jak postupovat v daném případě?
Při standardním postupu by z uvedeného základu daně při sazbě daně platné v roce 2015 ve výši 21 % daň na výstupu činila 31 500 Kč. Ve smyslu výše uvedené judikatury však tento plátce může přiznat daň na výstupu jen ze základu daně ve výši poměrné části uplatněného odpočtu daně, tj. pouze z částky 90 000 Kč (60 % z 150 000 Kč).
Daň na výstupu z uvedené částky by tedy činila pouze 18 900 Kč. Tuto částku daně by tedy plátce přiznal v daňovém přiznání za měsíc říjen 2015, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění.
852. Prodej ojetého osobního automobilu nakoupeného od občana
Autobazar, který je plátcem daně a který se zabývá prodejem ojetých automobilů, nakoupil od občana, který není plátcem daně, ojetý osobní automobil za pořizovací cenu 130 000 Kč. Autobazar tento automobil prodá za prodejní cenu ve výši 150 000 Kč, základem daně bude částka 20 000 Kč jako rozdíl mezi prodejní a pořizovací cenou. Tato částka je chápaná jako částka včetně daně a daň se z ní vypočte jako součin částky 20 000 Kč a koeficientu 0,1736, který se podle § 37 odst. 2 zákona o DPH použije pro výpočet daně z částky včetně daně při základní sazbě daně ve výši 21 %.
Jak má autobazar postupovat z pohledu DPH?
Daň, kterou je autobazar z tohoto prodeje povinen přiznat, tedy bude činit 20 000 x 0,1736 = 3 472 Kč. Pokud by pořídil z autobazaru tento ojetý osobní automobil plátce daně, nemá nárok na odpočet daně a autobazar nesmí na daňovém dokladu uvést daň z přirážky.
Podle § 90 odst. 4 zákona o DPH musí místo toho autobazar uvést na daňovém dokladu předepsané sdělení „zvláštní režim – použité zboží“.
853. Místo plnění
Podnikatel obdržel fakturu (2 600 eur) z firmy, která sídlí na Novém Zélandě a zajišťuje mu účast na veletrhu v Moskvě.
Jak je to s DPH v daném případě?
V uvedeném případě se jedná o poskytnutí služby, u které se stanoví místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. podle sídla příjemce, který je osobou povinnou k dani. Znamená to, že přestože se veletrh koná v Moskvě, místo plnění je v tuzemsku podle sídla plátce jako příjemce této služby. Podle § 108 odst. 1 písm. c) zákona o DPH vzniká plátci jako příjemci této služby, kterou mu poskytla osoba neusazená v tuzemsku (firma z Nového Zélandu), povinnost přiznat daň v tuzemsku. Daň z částky 2 600 EUR přepočtené na koruny přizná plátce podle § 24 zákona o DPH ke dni poskytnutí služby či ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve.
Daň přizná plátce v ř. 12 přiznání k DPH, protože se jedná o službu v základní sazbě daně 21 %, a nárok na odpočet daně uplatní plátce v ř. 43 přiznání za stejné zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň.
Řešení č. 850 až 853 zpracoval JUDr. Václav Benda (VIII/2015)
854. Dovoz zboží
Podnikatel – OSVČ – obchoduje s firmou z Německa. Nakoupil zboží, dostal fakturu s německým DIČ, ale zboží bylo v Číně a musel si toto zboží dovézt. Zboží bylo procleno a propuštěno do volného oběhu. Na přiznání k DPH byl tento nákup vykázán jako pořízení zboží z EU.
Měla být tato skutečnost vykázána jako dovoz zboží?
Pořízením zboží z jiného členského státu se podle § 16 odst. 1 zákona o DPH rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, za předpokladu, že je toto zboží odesláno nebo přepraveno z tohoto jiného členského státu do členského státu od něj odlišného. Vzhledem k tomu, že v uvedeném případě nedošlo k přepravě zboží z Německa do ČR, nemůže se jednat o pořízení zboží z jiného členského státu.
Pokud bylo v uvedeném případě zboží přepraveno z Číny a bylo propuštěno do volného oběhu, jedná se o dovoz zboží. Zdanitelné plnění a povinnost přiznat daň při dovozu zboží v takovém případě vzniká propuštěním zboží do režimu volný oběh. Plátce je povinen v tomto případě přiznat daň.
Ing. Zdeněk Kuneš (VIII/2015)
855. Daňové přiznání a smrt daňového subjektu
OSVČ – plátce DPH, daňová evidence – zemřel 11. 3. 2015. V činnosti po zemřelém nikdo nepokračuje. Podávají se dvě daňová přiznání
– přiznání do data úmrtí,
– přiznání od data úmrtí do vyřízení dědictví.
Ve kterém daňovém přiznání k dani z příjmů se provedou úpravy dle § 23 ZDP? Ve kterém daňovém přiznání k DPH?
Daňové nástupnictví v případě smrti daňového subjektu bylo nejvýznamnější novinkou roku 2014 daňového řádu – viz § 239 až § 239b zákona č. 280/2009 Sb. ve znění p. p. Zjednodušeně, ale názorně si změnu můžeme přiblížit tak, že fyzicky mrtvý člověk se pro daňové účely považuje i nadále za „živého“, a to až do skončení dědického řízení o pozůstalosti. V mezidobí – mezi fyzickou a „daňovou“ smrtí – bude plnit jeho daňové povinnosti správce pozůstalosti (zpravidla potenciální dědic) vlastním jménem na účet pozůstalosti. Zejména bude muset do 3 měsíců od fyzické smrti zůstavitele podat přiznání za uplynulou část zdaňovacího období, poté podávat přiznání v obvyklých lhůtách a nakonec ještě do 30 dnů od „daňového úmrtí“ zůstavitele. Protože z hlediska daní nebožtík po své fyzické smrti ještě „žije“, a proto nedochází k ukončení jeho samostatné (podnikatelské) činnosti, nebudou se úpravy základu daně podle pravidel § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p. („ZDP“) provádět hned v prvém přiznání zmiňovaném tazatelem, ale až v úplně posledním (nemusí být nutně hned druhé v pořadí, záleží na délce řízení o pozůstalosti), kdy nebožtík také „daňově umírá“, čímž končí jeho činnost. Je vhodné doplnit, že v souladu s § 38ga ZDP se v daňových přiznáních za fyzicky zemřelého poplatníka neuplatňují nezdanitelné částky ani slevy na dani.
Aby se majetek plátce (zůstavitele) bez DPH – kterou si totiž při jeho pořízení obvykle uplatnil k odpočtu – nedostal k neplátci – dědici – použilo se osvědčené řešení, známé např. z přeměn společností, že dědic se automaticky přímo ze zákona stane plátcem. To ale pouze za podmínky, že hodlá pokračovat v podnikání zůstavitele, viz § 6e zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění p. p. („ZDPH“):
• „Dědic, který majetek nabyl po zemřelém plátci a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností, je plátcem ode dne přechodu daňové povinnosti zůstavitele.“
Často ale dědic nebo některý z dědiců nemá zájem „podnikat“ po zůstaviteli, například je spokojen ve své závislé činnosti, má zdravotní potíže anebo má docela jiné plány. V tom případě se plátcem DPH nestane a výše nastíněnou „hrozbu“ nabytí majetku bez daně zákon řeší obdobně jako při zrušení registrace plátce, tedy povinným „dodaněním“, resp. snížením odpočtu původně uplatněného zůstavitelem v souladu s § 79b ZDPH:
• „Dědic, který nepokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je povinen ke dni předcházejícímu dni přechodu daňové povinnosti zůstavitele snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který byl k tomuto dni obchodním majetkem plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část.“
Obdobně jako v případě úpravy základu daně z příjmů dle § 23 odst. 8 ZDP dojde k tomuto „dodanění“ DPH za zesnulého plátce také až ve druhém, resp. posledním přiznání uváděném v otázce, tedy až při ukončení řízení o pozůstalosti. Příslušná částka „vracená do státní pokladny“ v případě zásob odpovídá uplatněnému odpočtu daně na vstupu, zatímco u dlouhodobého majetku se postupuje složitěji jako při jednorázové úpravě odpočtu daně podle § 78d odst. 2 ZDPH, tedy v závislosti na době, která již uplynula od jeho pořízení.
856. Rozšíření podnikání
Podnikatel podal dobrovolnou přihlášku k DPH 10. 4. 2015. Jako důvod uvedl, že rozšiřuje podnikání a očekává zboží od plátce ve výši kolem 20 000 eur. Dne 20. 4. 2015 dostal výzvy k vysvětlení, změně, doplnění a doložení registračních údajů. Dne 29. 4. 2015 předložil doklady, které prokazují činnost společnosti, a to ve stanovené 15denní lhůtě. Dle § 128 odst. 2, vyhoví-li daňový subjekt výzvě ve stanovené lhůtě, hledí se na přihlášku k registraci, jako by byla podána bez vady v den původního podání. Dosud podnikatel nedostal žádné rozhodnutí, dle § 129 odst. 1 30-denní lhůta pro přijetí rozhodnutí uplynula. Jak podnikatel uvedl v podnikatelském záměru, pořizuje příslušenství k telefonům od společnosti TFN Trading SIA, VAT Number LV40103805357 v přibližné výši 20 000 eur a potřebuje registraci k DPH. Potřebuje pořídit zboží a dodavatel se také ptá, kdy dostane VAT ID a bude schopný zakoupit zboží.
Jak má podnikatel postupovat?
Pokud osoba povinná k dani, neregistrovaná za plátce, pořídí zboží z jiného členského státu a jedná se o zboží, které je předmětem daně, je tato osoba identifikovanou osobou ode dne prvního pořízení tohoto zboží. Pokud pořizuje zboží z jiného členského státu osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, je předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu, pokud celková hodnota pořízeného zboží bez daně překročila v kalendářním roce 326 000 Kč. Pokud pořizuje zboží z jiného členského státu osoba povinná k dani neusazená v tuzemsku, je předmětem daně jakékoliv pořízení zboží z jiného členského státu bez ohledu na limit.
Identifikovaná osoba je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou. Identifikovaná osoba je povinna z pořízení zboží z jiného členského státu přiznat daň. Identifikovaná osoba nemá nárok na odpočet daně.
Řešení č. 855 až 856 zpracoval Ing. Zdeněk Kuneš (VIII/2015)
857. Vyúčtování služeb a DPH
Fyzická osoba – plátce DPH – ve svém objektu, který má zahrnutý v obchodním majetku, pronajímá 1 byt a 4 nebytové prostory. Byt pronajímá bez DPH, elektřinu a topení si nájemce platí sám. Na ostatní prostory, které pronajímá, vystavuje každý měsíc faktury za nájem s DPH a faktury – zálohy na služby – bez DPH. Nájemci jsou jak plátci DPH, tak i neplátci. Vyúčtování záloh na služby – elektřinu, vodu, topení – provádí 1krát ročně na základě faktur od dodavatelů těchto služeb. Na toto vyúčtování vystavuje faktury s DPH, kde odečte již dříve vyúčtované zálohy bez DPH.
Jak je to s vyúčtováním služeb? Jak správně fakturovat a účtovat DPH?
Podle § 56a zákona o DPH je nájem vybraných nemovitých věcí osvobozen od daně. Plátce se může rozhodnout, že v případě, kdy poskytuje nájem jiným plátcům, pro účely jejich ekonomické činnosti, uplatňuje daň. Pokud je nájem poskytnut osobě, která není plátcem, uplatnit daň nelze, v takovém případě se jedná vždy o plnění osvobozené od daně. Podle zákona o DPH je plyn, elektřina, teplo a voda zbožím. Při jejich dodání plátcem se jedná o dodání zboží, u kterého plátce uplatní příslušnou sazbu daně. Při dodání tepla a vody se uplatní první snížená sazba daně, při dodání plynu a elektřiny základní sazba daně. Odstranění odpadních vod je služba, u které se uplatní první snížená sazba daně. Plátce je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Při dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani je také plátce povinen vystavit daňový doklad, a to i při přijetí úplaty.
Plátce má možnost nakoupená plnění (voda, plyn, elektřina, teplo, odstranění odpadní vody) přefakturovat. Podle § 36 odst. 11 zákona o DPH se do základu daně nezahrne částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet jiné osoby za podmínky, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za jinou osobu a plátce si při nákupu neuplatní daň. V případě, že plátce vede daňovou evidenci, prokazuje, že jedná jménem a na účet jiné osoby, tím, že tato nakoupená a poskytnutá plnění vede v samostatné evidenci.
858. Místo zdanitelného plnění u poskytnuté služby
Česká firma – plátce DPH – (firma A) provádí montáž lakovací linky v CZ u české firmy – plátce DPH – (firma B). Linka je pouze přišroubovaná k podlaze kvůli stabilitě. Tuto službu bude fakturovat německému plátci neusazenému v CZ (firma C) jako „poddodávku“, který dodání zboží s montáží bude fakturovat konečnému odběrateli – firmě B.
Bude se posuzovat místo zdanitelného plnění dle § 9 zákona o DPH? Bude firma A firmě C fakturovat dle § 9 v režimu reverse charge?
Pro posouzení režimu DPH je pro uvedenou situaci klíčové určení pravidla pro stanovení místa plnění, tj. zda se bude jednat o práci na movité věci, u níž se určí místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, nebo o službu vztahující se k nemovité věci, u níž se určí místo plnění podle § 10 zákona o DPH. O službu vztahující se k nemovité věci by se jednalo v případě, kdy by byla lakovací linka jako technologické výrobní zařízení pevně spojena se stavebním dílem a nebylo by možno ji demontovat či přemístit, aniž by došlo k porušení stavby nebo ke znehodnocení účelu a funkce stavebního díla. Tomuto pojetí odpovídá i úprava v Nařízení rady č. 1042/2013, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011, pokud jde o místo poskytnutí služeb, v němž je vymezen pro účely DPH pojem „nemovitý majetek“ a jak chápat pojem „služba související s nemovitým majetkem“. V návaznosti na předpoklad, že lakovací linka je technologickým výrobním zařízením, které lze demontovat a přemisťovat jinam, je její montáž pro účely zákona o DPH třeba chápat jako práce na movité věci, u nichž se místo plnění stanoví podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. podle sídla příjemce této služby, je-li osobou povinnou k dani.
Z toho pro uváděné případy vyplývá, že firma A bude firmě C, která má sídlo v Německu, fakturovat bez DPH a daň bude přiznávat v Německu, kde má sídlo, německá firma jako příjemce služby. Německá firma C bude české firmě B fakturovat také bez daně, protože místo plnění bude v tomto případě také podle § 9 odst. 1 zákona o DPH podle sídla příjemce v tuzemsku, kde bude firmě B vznikat povinnost přiznat daň.
Řešení č. 857 až 858 zpracoval JUDr. Václav Benda (VIII/2015)
859. Plnění osvobozená od DPH
Zubní lékař provozuje zubní lékařství a má úhrady od zdravotních pojišťoven. Ale mimo tyto úhrady má také přímé úhrady v hotovosti od pacientů za zubní ošetření, které nehradí zdravotní pojišťovny. Tyto úhrady samozřejmě zdaňuje a také z nich platí sociální a zdravotní pojištění. Otázkou je, když za úhrady od pojišťoven a od těchto pacientů překročí obrat dle § 6 zákona o DPH 1 000 000 Kč, zda se nestává plátcem DPH, zda tyto přímé úhrady jsou také osvobozené od DPH dle § 58 Zákona o DPH.
Jaké je správné řešení?
Podle § 51 zákona o DPH je poskytnutí zdravotní služby a dodání zdravotního zboží osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet daně. Zdravotní službou, která je osvobozena od DPH bez nároku na odpočet daně, se podle § 58 zákona o DPH rozumí zdravotní služba podle zákona upravujícího zdravotní služby poskytovaná poskytovatelem zdravotních služeb, pokud se jedná o činnost s léčebným cílem chránícím lidské zdraví, a služba s ní úzce související.
Forma úhrady ze zdravotního pojištění nebo pacientem a podobně není pro osvobození od daně rozhodující. Plnění osvobozená od DPH podle § 58 zákona o DPH se u osoby povinné k dani do obratu pro registraci plátce nezahrnují.
Ing. Zdeněk Kuneš (VIII/2015)
860. Mzda brigádníkům
Fyzická osoba – plátce DPH – zakoupila prostory k podnikání (kanceláře), na které si uplatnila odpočet DPH, ke svému podnikání přijímá studenty (práce na PC). Jako FO si uplatňuje paušální výdaje 60 % na prostory k podnikání. FO bude v nejbližší době zaměstnána, což bude její hlavní příjem a vedlejší činnost, podnikání, chce výrazně omezit, uplatnila DPH, podnikat nadále bude, ale v daleko menší míře než doposud.
Jak v tomto případě evidovat mzdu brigádníkům? Nevznikne problém ohledně prostor, na které si FO uplatnila DPH?
V souladu s § 7 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p. („ZDP“) jsou v částce tzv. paušálních výdajů – stanovených v daném případě ve výši 60 % z příjmů – zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti. Což jinými slovy řečeno znamená, že žádné další výdaje již daňově neuplatní u dílčího základu daně ze samostatné (podnikatelské) činnosti. Kromě paušálních výdajů tedy již žádné další výdaje, ani mzdy a pojistné brigádníků, ani odpisy a jiné. Využívání paušálních výdajů ovšem dotyčného podnikatele nezbavuje břemene úkolů provázejících zaměstnavatele alias plátce daně z příjmů ze závislé činnosti. Prvním úkolem je podání přihlášky k registraci z titulu plátce daně u finančního úřadu do 8 dnů podle § 39b ZDP. Dále pak musí vést mzdové listy podle § 38j odst. 2 ZDP a samozřejmě srážet z mezd zaměstnanců zálohy na daň podle § 38h ZDP, případně tzv. srážkovou daň z dohody o provedení práce do 10 000 Kč podle § 6 odst. 4 a § 36 odst. 2 písm. p) ZDP, a po uplynutí kalendářního roku podávat příslušná vyúčtování těchto specifických způsobů zdanění mezd. Další velký balík administrativních i odvodových povinností pak zaměstnavatele stíhá na poli sociálního a zdravotního pojištění.
Při omezení ekonomické (podnikatelské) činnosti plátce se samozřejmě především nabízí varianta zrušení registrace, jsou-li splněny podmínky § 106b zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění p. p. („ZDPH“). Tím pádem se zbaví břemene výrazné administrativy spojené s DPH, která enormně naroste od roku 2016. Při zrušení registrace je nutno snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který končící plátce má v obchodním majetku, a to v souladu s pravidly stanovenými v § 79a ZDPH. Přičemž pojmem „obchodní majetek“ je v rámci DPH míněno něco docela jiného než pro účely daní z příjmů – srovnej § 4 odst. 4 písm. c) ZDPH a § 4 odst. 4 ZDP – takže „obchodní majetek“ z pohledu DPH má i „paušálista“ daně z příjmů.
Pokud by plátce registraci k DPH nerušil – nechtěl nebo kvůli stále nadlimitnímu obratu ani nemohl – pak je nutno pamatovat na institut „úpravy odpočtu daně“ dle § 78 až § 78d ZDPH. Jde o to, že u dlouhodobého majetku – v daném případě např. dotazované nebytové prostory, resp. nebytová jednotka –, u kterého plátce uplatnil odpočet DPH na vstupu, je nutno po dobu lhůty pro úpravu odpočtu daně (u movitých věcí 5 let, u nemovitých věcí 10 let) sledovat v každém roce případnou změnu v rozsahu jeho využití, která má relevantní dopad na nárok na odpočet daně. Pokud by tedy plátce s ohledem na omezení podnikání již část nebytové jednotky nevyužíval pro svou ekonomickou činnost, musel by odpovídající poměrnou část uplatněného odpočtu „vrátit“ formou zmíněné úpravy odpočtu daně.
Prodej neboli dodání vybrané nemovité věci – například nebytové jednotky – po 5 letech od vydání prvního kolaudačního souhlasu, případně od dřívějšího užívání dané stavby, je podle § 56 ZDH osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet daně. Pokud k tomuto osvobozenému prodeji dojde do 10 let od koupě jednotky, bude to znamenat relevantní změnu v rozsahu využití tohoto dlouhodobého majetku, která má vliv na nárok na odpočet daně – což vyvolá nutnost adekvátní úpravy odpočtu daně, jak o něm byla řeč v předešlém bodě 2.
Nicméně § 56 odst. 4 ZDPH umožňuje plátci i v těchto případech alternativně přiznat odpovídající DPH na výstupu. V tom případě nepůjde o změnu v rozsahu využití nebytové jednotky a nebude proto důvod provádět úpravu odpočtu daně. Samozřejmě ale tento postup nebude vyhovovat kupujícímu, který není plátcem DPH.
Ing. Martin Děrgel (VIII/2015)
861. Místo plnění u skladovacích služeb
Firma, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, uzavřela smlouvu o zřízení a provozování konsignačního skladu pro slovenskou firmu, která má sídlo na Slovensku a je zde registrována jako plátce daně. Podstatou smlouvy je řádné skladování zboží konsignanta, tj. slovenské firmy, ve skladu konsignatáře, tj. české firmy, který se nachází na území České republiky. Česká firma přitom vyčlenila část své nemovitosti pro účely konsignačního skladu slovenské firmy.
Kde bude v uvedeném případě místo plnění? Jedná se o službu vztahující se k nemovité věci?
Podle judikátu Soudního dvora EU v kauze C-115/12 Donelley se podle čl. 47 směrnice o DPH, kterému odpovídá § 10 zákona o DPH, stanoví místo plnění, pokud skladování tvoří hlavní plnění jediné služby a je-li příjemcům této služby uděleno právo k užívání celé výslovně určené nemovitosti nebo její části. Pokud by tedy česká firma neposkytla zákazníkovi právo užívat celý sklad nebo jeho část, ale poskytovala by mu standardní skladovací služby, místo plnění by se určilo podle § 9 odst. 1 zákona o DPH.
Pokud česká firma fakticky udělila právo k užívání části nemovitosti slovenskému zákazníkovi tím, že část nemovitosti je určena pro výhradní užívání klienta, potom by měla být uvedená služba posuzována jako služba vztahující se k nemovité věci, u níž se určí místo plnění podle § 10 zákona o DPH. Nachází-li se konsignační sklad v tuzemsku, místo plnění je v tuzemsku a česká firma musí svou službu slovenskému zákazníkova účtovat včetně české DPH.
862. Dodání zboží s instalací
Obchodní společnost, která je plátcem se sídlem na Slovensku, dodá na základě smlouvy o dílo v tuzemsku obchodní společnosti, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, zboží s instalací.
Kde bude v uvedeném případě místo plnění? Musí být tato kompletní dodávka při zahrnutí do majetku společnosti uvedena v přiznání k DPH v informativním řádku 47?
Jedná-li se o dodání zboží s instalací, která je prováděna v tuzemsku, místo plnění je v tuzemsku, jak vyplývá z § 7 odst. 3 zákona o DPH. Povinnost přiznat daň vzniká podle § 108 odst. 1 písm. c) zákona o DPH plátci jako odběrateli zboží, které bylo dodáno s instalací. Plátce přizná daň v ř. 12 přiznání k DPH a nárok na odpočet uplatní v ř. 43 přiznání k DPH. Jedná-li se o dlouhodobý majetek, měl by jeho pořízení plátce vykázat i v ř. 47 přiznání k DPH, a to až k datu uvedení tohoto dlouhodobého majetku do užívání.
Dodání zboží s instalací či montáží se do souhrnného hlášení neuvádí, jak vyplývá z předpisů EU, a to ani ze strany dodavatele, ani odběratele. V Intrastatu by mělo být toto pořízení zboží plátcem vykázáno, ale pouze samotná hodnota pořízeného majetku, tj. bez hodnoty montáže či instalace.
863. Místo plnění u kulturní služby
Obchodní společnost, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, zajistí pro jinou právnickou osobu, která je také plátcem se sídlem v tuzemsku, koncerty v Albánii. Koncert v Albánii provede orchestr, který je neziskovou organizací se sídlem v tuzemsku a který je také plátcem daně. Otázkou je, jestliže bude obchodní společnost, která je plátcem, fakturovat zajištění koncertu v Albánii, bude fakturovat tuto službu včetně DPH?
Jaký je správný postup z pohledu DPH?
Podle § 10b odst. 1 písm. a) zákona o DPH se stanoví místo plnění podle místa konání akce, pokud se jedná o poskytnutí služby v oblasti kultury a umění, ale musí se jednat o službu spočívající v oprávnění ke vstupu na tuto akci. Toto pravidlo tedy platí např. pro pořadatele koncertu, který vybírá od návštěvníků tohoto koncertu vstupné. Podle § 10b odst. 1 písm. b) zákona o DPH se stanoví místo plnění podle místa konání akce u služeb vztahujících se ke službě v oblasti kultury a umění, ale pouze v případě jejich poskytnutí osobě nepovinné k dani. Ze zadání vyplývá, že nejsou splněny podmínky pro postup podle výše uvedeného § 10b odst. 1 písm. a) zákona o DPH, protože se nejedná o službu spočívající v oprávnění ke vstupu na kulturní akci, ani podle § 10b odst. 1 písm. b) zákona o DPH, protože příjemcem služby je osoba povinná k dani. Z toho vyplývá, že u uvedené služby se určí místo plnění podle tzv. základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. podle sídla příjemce služby.
Plátce bude poskytnutí uvedené služby jinému plátci, který má sídlo v tuzemsku, účtovat včetně české DPH. Měla by být přitom uplatněna základní sazba daně ve výši 21 %, protože nejsou zřejmě splněny podmínky pro uplatnění sazby 15 %, která se vztahuje na služby výkonných umělců, tj. fyzických, nikoliv právnických osob. U služby spočívající v zajištění koncertu ve třetí zemi se nestanoví místo plnění podle místa konání koncertu, ale podle sídla příjemce služby, je-li tento příjemce služby osobou povinnou k dani.
864. Osvobození od daně při vývozu zboží
Obchodní společnost, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, dodává z tuzemska zboží firmě, která má dodací adresu mimo EU (v Rusku) a fakturační adresu v EU (v Litvě). Platba za dodané zboží bude provedena z Litvy, zboží bude fyzicky dodáno do Ruska.
Bude se jednat o vývoz zboží do třetí země?
Podle § 66 odst. 1 zákona o DPH se vývozem zboží pro účely DPH rozumí výstup zboží z území Evropské unie na území třetí země. Vyvážené zboží musí být prokazatelně propuštěno do celního režimu vývoz, pasivní zušlechťovací styk nebo vnější tranzit, nebo propuštěno do celně schváleného určení zpětný vývoz zboží z celního území Evropského společenství podle celního kodexu. Podle § 66 odst. 2 zákona o DPH je vývoz zboží osvobozen od daně, pokud je odeslání nebo přeprava uskutečněna prodávajícím nebo jím zmocněnou osobou, např. přepravcem. Vývoz zboží je osvobozen od daně také v případě, že je odeslání nebo přeprava uskutečněna kupujícím nebo jím zmocněnou osobou, ale v tomto případě nesmí mít kupující v tuzemsku sídlo ani provozovnu.
Podmínkou pro osvobození od daně tedy není, že kupující musí být ze třetí země. Je-li tedy plátci jako prodávajícímu uvedené zboží propuštěno do režimu vývozu a prokazatelně vystoupí z území EU, není problémem, že kupujícím, který je uveden na faktuře, je firma z jiného členského státu, jsou-li zároveň splněny výše uvedené podmínky pro osvobození od daně při vývozu zboží podle § 66 odst. 2 zákona o DPH. Uvedené dodání zboží bude plátce vykazovat jako vývoz zboží v ř. 22 přiznání k DPH. Dodání zboží plátcem z tuzemska osobě registrované k dani, která má sídlo v jiném členském státě a nemá provozovnu v tuzemsku, je posuzováno jako vývoz zboží, je-li zboží propuštěno do režimu vývozu a prokazatelně vystoupí z území EU.
865. DPH u činnosti realitní kanceláře
Realitní kancelář, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, zajišťuje svým klientům prodeje bytů, domů a rovněž pronájmy bytů u dalších osob, které jsou majiteli nemovitostí. Tyto služby, které jsou časově oddělené a podmíněné různými okolnostmi, je třeba pro všechny zúčastněné strany, tj. realitní kancelář, kupujícího a prodávajícího, jistit, a proto je složeno na účet realitní kanceláře tzv. rezervační depozitum, které se případně bude vracet zájemci o službu realitní kanceláře, který není plátcem daně. V případě úspěšné realizace prodeje či nájmu bude část depozita zaúčtována ve prospěch realitní kanceláře, případně bude vrácena klientovi a ten ji použije na úhradu ceny služby majiteli nemovitosti.
V jakém okamžiku vzniká realitní kanceláři či prodávajícímu povinnost přiznat daň z finanční částky depozita?
Rezervační depozitum je třeba z hlediska zákona o DPH chápat jako úplatu přijatou před datem uskutečnění plnění. Jedná-li se o částku přijatou na budoucí prodej bytu či jiné nemovitosti, na kterou se nevztahuje osvobození od daně, vzniká prodávajícímu, který je plátcem daně, k datu jejího přijetí podle § 21 odst. 1 zákona o DPH povinnost přiznat z přijaté částky daň. Pokud je tato částka složena jako depozitum na účet realitní kanceláře, která prodej pouze zprostředkovává, tj. není fakticky přijata prodávajícím, povinnost přiznat daň z této částky prodávajícímu nevznikne. Prodávající přizná daň podle § 21 odst. 1 zákona o DPH až k datu uskutečnění zdanitelného plnění, tj. k datu předání bytu či jiné nemovitosti kupujícímu, nebo k datu přijetí úplaty, pokud by byla přijata před datem uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud část depozita zůstane realitní kanceláři jako její provize, vzniká realitní kanceláři povinnost podle § 21 odst. 1 zákona o DPH přiznat z částky odpovídající provizi daň k jejímu přijetí jako z přijaté úplaty za zprostředkovatelskou službu. Pokud by bylo realitní kanceláří depozitum vráceno kupujícímu a teprve následně by realitní kanceláři byla přiznána a zaplacena provize za zprostředkovatelskou službu, z přijaté částky depozita by realitní kanceláři povinnost přiznat daň nevznikla. Realitní kancelář by přiznala podle § 21 odst. 1 zákona o DPH daň až k datu uskutečnění zdanitelného plnění, tj. ke dni splnění posledního závazku ze smlouvy, nebo k datu přijetí úplaty, pokud by byla přijata před datem uskutečnění zdanitelného plnění.
Rezervační depozitum je třeba obecně chápat jako úplatu přijatou před datem uskutečnění plnění. Jedná-li se o částku přijatou na budoucí prodej bytu či jiné nemovitosti, na kterou se nevztahuje osvobození od daně, vzniká prodávajícímu, který je plátcem daně, k datu jejího přijetí podle § 21 odst. 1 zákona o DPH povinnost přiznat z přijaté částky daň.
866. Vymezení staveb pro sociální bydlení
Stavební společnost, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, provádí stavební práce při výstavbě bytů a rodinných domů. Při provádění těchto prací pro neplátce daně je třeba od 1. 1. 2015 respektovat novelizované vymezení staveb pro sociální bydlení.
Jak se od 1. 1. 2015 postupuje při výpočtu plochy bytu a rodinného domu pro sociální bydlení?
Novelou zákona o DPH provedenou zákonem č. 360/2014 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2015 novelizován také § 48 zákona o DPH, v němž jsou od tohoto data vymezeny také stavby pro sociální bydlení. Místo dříve používaného pojmu byt se zavádí touto novelou pojem obytný prostor, kterým se podle navazujícího § 48 odst. 4 zákona o DPH rozumí pro účely DPH soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením odpovídá požadavkům na trvalé bydlení. Důvodem této terminologické změny je skutečnost, že pojem „byt“ byl v dřívějším znění zákona o DPH definován odlišně od jeho obecného právního vymezení. V této obecné definici bytu není totiž uvedena podmínka „a je k tomu účelu určen“. Z tohoto důvodu je místo dřívějšího pojmu „byt“ pro účely zákona o DPH použit od 1. 1. 2015 pojem „obytný prostor“. Definice obytného prostoru přitom doslovně odpovídá dřívější definici bytu. V § 48 odst. 5 a 6 novelizovaného znění zákona o DPH jsou vymezeny stavby pro sociální bydlení pro účely DPH. Jejich vymezení je prakticky stejné jako podle znění zákona o DPH platného do konce roku 2014, s výjimkou vymezení obytného prostoru pro sociální bydlení. Podle § 48 odst. 6 zákona o DPH je obytným prostorem pro sociální bydlení obytný prostor, jehož podlahová plocha nepřesahuje 120 m2, a dále také místnost užívaná spolu s obytným prostorem, která se nachází ve stejné stavbě pevně spojené se zemí. Podle právní úpravy platné do konce roku 2014 se podlahová plocha místností a prostorů pro účely DPH, tj. včetně vymezení bytu jako stavby pro sociální bydlení, posuzovala podle jejich vnitřní nášlapné plochy mezi lícními konstrukcemi stěn v půdorysném průmětu domu, což vyplývalo z ustanovení § 48a odst. 4 platného znění zákona o DPH a správní praxe. Podle výkladu Ministerstva financí ČR se do výměry 120 m2 vymezující byt jako stavbu pro sociální bydlení zahrnovala do konce roku 2014 i podlahová plocha příslušenství bytu. Tato praxe se však od 1. 1. 2015 skutečně změnila, a to v návaznosti na nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím. Podle tohoto nařízení je pro účely výpočtu podlahové plochy byt definován jako prostorově ohraničená část domu, který je ohraničen vnitřními povrchy obvodových stěn této prostorově ohraničené části domu, podlahou, stropem nebo konstrukcí krovu a výplněmi stavebních otvorů ve stěnách ohraničujících byt, obdobně to platí pro ohraničení místností, které jsou jako součást bytu umístěné mimo hlavní obytný prostor. Do podlahové plochy bytu se započítává stejně jako dříve i podlahová plocha zakrytá zabudovanými předměty, jako jsou zejména skříně ve zdech v bytě, vany a jiné zařizovací předměty ve vnitřní ploše bytu. Od 1. 1. 2015 do podlahové plochy obytného prostoru jako stavby pro sociální bydlení se započítává oproti úpravě platné do konce roku 2014 i podlahová plocha, která je zastavěna vnitřními stěnami. Podle nové právní úpravy se však do výměry 120 m2 nezahrne podlahová plocha místnosti, která je užívána s obytným prostorem a nachází se ve stejné stavbě jako tento obytný prostor, např. podlahová plocha sklepa či komory. Metodika výpočtu podlahové plochy rodinného domu pro sociální bydlení se nezměnila, protože nařízení vlády č. 366/2013 Sb. lze aplikovat pouze pro určení velikosti podlahové plochy obytného prostoru.
Do podlahové plochy rodinného domu pro sociální bydlení se tedy i nadále započítává součet podlahových ploch všech místností rodinného domu. Do podlahové plochy rodinného domu pro sociální bydlení se nezapočítává součet podlahových ploch prostor, které nejsou místností (balkóny, terasy, lodžie, půda), a součet podlahových ploch místností, které tvoří „příslušenství“ rodinného domu. Podlahovou plochou místností a prostorů se tedy rozumí jejich vnitřní nášlapná plocha mezi lícními konstrukcemi stěn v půdorysném průmětu domu. Podle § 49 zákona o DPH se od 1. 1. 2015 uplatní první snížená sazba daně ve výši 15 % při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby pro sociální bydlení a také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterým se stavba nebo prostor mění na stavbu pro sociální bydlení.
867. Místo plnění u služby související s přepravou zboží
Obchodní společnost, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, provádí pro firmu, která je osobou registrovanou k dani se sídlem v Lucembursku, služby spojené s přepravou zboží. Konkrétně se jedná o službu spojenou s přepravou zboží a službu spočívající ve vedení evidence o této přepravě. Tyto služby chce obchodní společnost fakturovat na české DIČ lucemburské společnosti.
Půjde o službu v režimu „reverse charge“? Bude obchodní společnost uvedené služby účtovat na české DIČ lucemburské společnosti včetně české DPH?
U uvedených služeb se stanoví místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH. Prakticky to znamená, že místo plnění se určí podle sídla nebo umístění provozovny příjemce služby. Pouhá registrace k DPH bez provozovny nezakládá tzv. usazení v tuzemsku. Znamená to, že nemá-li lucemburská firma v tuzemsku provozovnu, ale pouze DIČ bez provozovny, nelze jí na toto české DIČ fakturovat ani službu spojenou s přepravou zboží, ani službu spočívající ve vedení evidence, ale obě služby musí být fakturovány bez daně na lucemburské DIČ, podle sídla příjemce. Pokud by však měla lucemburská firma registraci plátce v tuzemsku z titulu umístění provozovny a obě tyto služby by byly poskytovány této provozovně, místo plnění by bylo v tuzemsku a plátce by je musel fakturovat včetně české DPH na české DIČ lucemburské společnosti. Pokud by však byly uvedené služby poskytovány centrále v Lucembursku, měly by se fakturovat i v tomto případě bez daně na lucemburské DIČ.
Při stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. při určení místa plnění podle sídla nebo umístění provozovny příjemce služby, nezakládá pouhá registrace k DPH bez provozovny tzv. usazení v tuzemsku, a proto se v tomto případě určí místo plnění podle sídla příjemce služby.
868. Provádění stavebních prací v jiném členském státě
Firma, která má sídlo v tuzemsku a která není plátcem daně, hodlá poskytovat služby stavebního charakteru bez materiálu na nemovitostech ve Švédsku pro švédskou firmu, které je osobou registrovanou k dani. Podle názoru správce daně neplatí pro tuzemskou firmu žádná povinnost registrace k DPH, pokud nepřekročí limit obratu.
Kde je v uvedeném případě místo plnění? Vzniká české firmě v souvislosti s poskytováním uvedených služeb registrační povinnost?
Pro určení místa plnění je klíčové, zda se jedná o službu vztahující se k nemovité věci nebo o práci na movité věci. Pokud by se jednalo o službu vztahující se k nemovité věci, místo plnění by bylo podle místa, kde se nemovitá věc nachází, ve Švédsku a česká firma by se nemusela v této souvislosti v České republice registrovat. Případná povinnost registrovat se ve Švédsku by měla vyplývat z předpisů platných v tomto členském státě. V uvedeném případě se však bude spíše jednat o práce na movité věci, protože vzduchotechnické zařízení je možno zřejmě demontovat ze stavby bez poškození stavby. U práce na movité věci se stanoví místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. podle sídla příjemce služby, který je osobou povinnou k dani. Místo plnění bude podle sídla švédské firmy jako příjemce služby ve Švédsku, kde bude této švédské firmě na principu reverse-charge vznikat povinnost přiznat daň. Česká firma se nebude muset ve Švédsku registrovat, ale stane se v tuzemsku identifikovanou osobou podle § 6i zákona o DPH. V této souvislosti jí bude vznikat povinnost vykazovat poskytování uvedených služeb v souhrnném hlášení s kódem „3“ a uvedením DIČ švédského příjemce této služby.
Úplata za uvedené služby nebude české firmě vstupovat do obratu pro povinnou registraci plátce, protože úplaty za plnění s místem plnění mimo tuzemsko se do obratu nezahrnují, jak vyplývá z § 4a odst. 1 zákona o DPH. Česká firma se však stane identifikovanou osobou podle § 6i zákona o DPH.
869. Dodání zboží do jiného členského státu
Obchodní společnost A, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, dodává zboží společnosti B, která je osobou registrovanou k dani v Německu. Společnost B objedná zboží u společnosti A s dodací podmínkou EXW Česká republika s modifikací, že společnost A zajistí přepravu do Německa ke konečnému zákazníkovi společnosti C, která je osobou registrovanou k dani v Německu. Společnost A fakturuje dodání zboží na společnost B a společnost B fakturuje dodání zboží na konečného německého odběratele společnost C. Doprava je realizována přímo z tuzemska od společnosti A konečnému zákazníkovi v Německu. Otázkou je, zda lze na uvedenou transakci pohlížet jako na řetězový obchod, kdy první dodání je intrakomunitární dodání zboží spojené s přepravou a teprve druhé je lokální dodání zboží v Německu bez přepravy.
Splní společnost A všechny podmínky pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu?
Podle pravidel, která vyplývají ze směrnice o DPH, je dodání zboží osobou registrovanou k dani v jednom z členských států z tohoto členského státu do jiného členského státu také osobě registrované k dani v členském státě, kde byla ukončena přeprava nebo odeslání tohoto zboží, pro dodavatele zboží osvobozeno v jeho zemi od daně a pro odběratele předmětem daně při pořízení zboží v zemi, kde byla ukončena přeprava nebo odeslání tohoto zboží. Dodání zboží plátcem z tuzemska do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státu je podle § 64 zákona o DPH za stanovených podmínek osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. Základní podmínkou je, že zboží je dodáváno osobě registrované k dani v jiném členském státu a pořízení tohoto zboží je v členském státu, do kterého je dodáváno, předmětem daně. Zboží musí být přitom do tohoto členského státu z tuzemska skutečně přepraveno nebo odesláno. Skutečnost, že zboží bylo dodáno do jiného členského státu lze prokázat písemným prohlášením pořizovatele nebo zmocněné třetí osoby, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu, nebo jinými důkazními prostředky. Místo plnění při dodání zboží je v souladu s čl. 31 a 32 směrnice o DPH vymezeno v § 7 zákona o DPH. Při dodání zboží bez odeslání nebo přepravy je podle § 7 odst. 1 zákona o DPH místem plnění místo, kde dochází k dodání předmětného zboží, např. pokud si kupující převezme zboží na skladě, je místem plnění místo, kde se nachází sklad, v němž dochází k dodání zboží. Při dodání zboží, které je spojeno s přepravou nebo odesláním zboží, je podle § 7 odst. 2 zákona o DPH místem plnění místo, kde se zboží nachází v době, kdy se přeprava nebo odeslání zboží začíná uskutečňovat. Rozlišení toho, zda se místo plnění stanoví podle § 7 odst. 1 nebo § 7 odst. 2 zákona o DPH, je klíčové v případě řetězových obchodů, kterým se zjednodušeně rozumí dvojí či vícenásobné dodání zboží spojené s jednou přepravou, kdy je prostřední osoba i kupující osobou registrovanou k dani ve stejném členském státě a jedná se vlastně o dvojí dodání zboží spojené s jednou přepravou. Z judikátu Soudního dvora EU v kauze C-254/04 EMAG v této souvislosti vyplývá, že v případě, že dvě po sobě následující dodání téhož zboží, uskutečněná za protiplnění mezi osobami povinnými k dani, které jednají jako takové, zakládají jedno odeslání nebo jednu přepravu tohoto zboží uvnitř Společenství, toto odeslání nebo přeprava může být přičtena pouze jednomu z obou dodání a pouze toto dodání bude osvobozeno od daně. Na uvedený judikát prakticky navazuje judikát SD EU v kauze C-430-09 Euro Tyre Holding BV. Z uvedeného judikátu vyplývá, že projeví-li první pořizovatel (prostřední osoba), který nabyl práva nakládat se zbožím jako vlastník na území členského státu prvního dodání, svůj záměr přepravit toto zboží do jiného členského státu a předloží své DIČ pro účely DPH, které bylo přiděleno tímto jiným členským státem, musí být přeprava uvnitř Společenství přičtena prvnímu dodání za podmínky, že právo nakládat se zbožím jako vlastník bylo převedeno na druhého pořizovatele v členském státě určení přepravy uvnitř Společenství.
V uvedeném případě jsou podmínky pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu ze strany společnosti A splněny. Vzhledem k tomu, že přepravu dodávaného zboží zajišťuje společnost A, je nesporné, že s přepravou je spojeno v rámci řetězového obchodu první dodání zboží klientem společnosti A. V souladu s výše uvedeným judikátem v kauze EMAG to znamená, že toto dodání bude osvobozeno od daně za splnění dalších podmínek uvedených v § 64 zákona o DPH. Druhé dodání zboží společností B konečnému zákazníkovi C bude bez přepravy s místem plnění v Německu.
Řešení č. 861 až 869 zpracoval JUDr. Václav Benda (IX/2015)
K rubrice Daně jsme uveřejnili:
• Zákon o daních z příjmů (zákon č. 586/1992
Sb.), Zákon o účetnictví (zákon
č. 563/1991 Sb.), Daňový řád (zákon č. 280/2009 Sb.), Zákon o
dani z přidané hodnoty (zákon č. 235/2004 Sb.), Zákon o rezervách
pro zjištění základu daně z příjmů (zákon č. 593/1992
Sb.) – Zákony I/2015
• Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), Zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (zákon č. 90/2012 Sb.) – Zákony II/2015
• Zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (zákon č. 592/1992 Sb.), Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) – Zákony III/2015
• Zákon o daních z příjmů – Aktualizace I/2/2015
• Zákon o dani z přidané hodnoty – měsíčník Poradce 7/2015
• Zákon o daních z příjmů – měsíčník Poradce 8-9/2015
• Opravy při chybném účtování služeb v minulých obdobích – měsíčník DaÚ 7/2015
• Ukončení podnikání a daň z příjmů, Zdaňování důchodů pracujících důchodců – měsíčník PaM 9-10/2015
• Novelizace zákona o DPH od 1. 1. 2015 v příkladech – měsíčník DÚVaP 2/2015
• Kontrolní hlášení od 1. 1. 2016, Zděděný majetek – měsíčník DaÚ 9-10/2015
• Daňové a nedaňové výdaje 2015 – monotematika
Knihy lze objednat
na www.i-poradce.cz, e-mailem: abo@i-poradce.cz, telefonicky
558 731 125, 732 708 627, 732 479 069, faxem: 558 731 128 (Po–Pá od 9,00 do 15,00 hod.).
