DPP a minimum zaměstnance

ve zdravotním pojištění

V čem se liší plnění oznamovací povinnosti u zaměstnanců pracujících na základě pracovní smlouvy a podle některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr? Při jaké výši příjmu zaměstnance pracujícího na dohodu o provedení práce přihlíží zaměstnavatel k tomu, zda musí nebo naopak nemusí dodržet u zaměstnance stanovené minimum? Jak postupuje český zaměstnavatel, když sjedná dohodu o provedení práce se zahraničním zaměstnancem?

Rozhodným obdobím pro
placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance

(a také pro posuzování pojistného vztahu) je ve zdravotním pojištění kalendářní měsíc. V těchto případech není fakticky důležité, zda dohoda trvá přesně celý kalendářní měsíc nebo jen po část měsíce, ale vždy rozhoduje zásadně částka příjmu, zúčtovaná na základě dohody o provedení práce (dále jen „DPP“).

V současné době je v podstatě jedinou přetrvávající návazností zdravotního pojištění na nemocenské pojištění výše částek, rozhodných pro účast na zdravotním pojištění u obou typů dohod, tedy u DPP a u dohody o pracovní činnosti.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více DPP (nebo také dohod o pracovní činnosti) u jednoho zaměstnavatele.

V roce 2025 zaměstnání v kalendářním měsíci vzniká (osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem), pokud u jednoho zaměstnavatele příjem z DPP, jedné či více, činí alespoň 11 500 Kč.

Z pohledu zdravotního pojištění tak platí, že pokud příjem na DPP činí alespoň 11 500 Kč, pak:

•    vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání (osoba je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem) se souvisejícími povinnostmi zaměstnavatele,

•    zaměstnavatel přihlašuje (a odhlašuje) zaměstnance u zdravotní pojišťovny,

•    je-li to zapotřebí, řeší zaměstnavatel i dodržení minimálního vyměřovacího základu, případě jeho poměrné části.

Z příjmu nižšího, než je zákonné minimum zaměstnavatel relevantně odvádí pojistné u osob taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Plnění oznamovací povinnosti
za zaměstnance pracující na DPP

je zakotveno v § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p., kdy zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření DPP začal vykonávat sjednanou práci a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána. Identické podmínky platí i pro přihlašování a odhlašování osob zaměstnaných na dohodu o pracovní činnosti.

Podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. je zaměstnavatel povinen nejpozději do 8 dnů od vzniku skutečnosti, která se oznamuje, provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání (§ 2 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb.) a jeho ukončení, nejedná-li se o zaměstnance činného pouze na základě dohody o provedení práce nebo o zaměstnance činného pouze na základě dohody o pracovní činnosti, u nichž se oznámení o nástupu do zaměstnání nebo jeho ukončení provádí do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se stali nebo přestali být plátci pojistného podle § 5 písm. a) bodu 3 nebo bodu 5 cit zákona.

Pokud se jedná o pracovněprávní vztah sjednaný pouze formou dohody o pracovní činnosti nebo pouze formou DPP, pak zaměstnavatel oznamuje zdravotní pojišťovně nástup zaměstnance do zaměstnání a skončení zaměstnání do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Tento postup platí za podmínky, že výše příjmu zakládá u příslušné dohody povinnost odvodu pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem, tedy konkrétně u DPP činí alespoň 11 500 Kč.

V ostatních situacích (typicky u pracovní smlouvy) platí pro plnění oznamovací povinnosti standardní osmidenní lhůta.

V případě trvající DPP a při poklesu příjmu pod rozhodnou částku příjmu 11 500 Kč je zapotřebí osobu jako zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc, případně měsíce, odhlásit.

Příklad 1

Zaměstnanec pracuje v roce 2025 na „celoroční“ DPP, tedy uzavřenou od 1. 1. do 31. 12., je to jeho jediné zaměstnání. V každém měsíci činí částka zúčtovaného příjmu alespoň 11 500 Kč, výjimkou je pouze měsíc červen, kdy příjem z důvodu nemoci nedosáhl 11 500 Kč. 

V takovém případě zaměstnavatel odhlásí osobu jako zaměstnance na měsíc červen použitím kódů „O“ k 31. 5. a „P“ k 1. 7. Kód „O“ použije zaměstnavatel do 21. 7. (20. 7. je v neděli) a kód „P“ do 20. 8.

Když zaměstnavatel osobu jako zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc odhlašuje, měl by v tomto směru informovat i samotného zaměstnance, že po určité období (minimálně jeden celý kalendářní měsíc) nemá řešené své zdravotní pojištění tímto zaměstnáním.

Příklad 2

DPP je sjednána od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025. Zaměstnanec poprvé pracoval dne 3. 1. a naposledy dne 27. 6.

Zaměstnavatel použije kódy „P“ k datu 3. 1. a „O“ k datu 30. 6. za podmínky, že příjem v každém z měsíců ledna až června činil alespoň 11 500 Kč. 

V dalším textu si formou příkladů předvedeme postupy zaměstnavatele u DPP při placení pojistného v právních podmínkách roku 2025 v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část.

Příklad 3

Zaměstnanec pracuje na DPP jako jediné zaměstnání s příjmem 18 800 Kč.

Příjem zaměstnance činí alespoň 11 500 Kč, takže zaměstnavatel plní ve zdravotním pojištění zákonné povinnosti.

Ve vazbě na výši minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) od 1. ledna 2025 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky:

•    (20800 – 18 800) x 0,135 = 270 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 20 800 = 2 808 Kč.

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

•    (18 800 x 0,135) : 3 = 846 Kč

•    a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 846 + 270 = 1 116 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 808 – 1 116 = 1 692 Kč.

Příklad 4

Zaměstnanec má v březnu uzavřeny u téhož zaměstnavatele dvě DPP. První trvá od 3. 3. do 12. 3. s příjmem 7 200 Kč, druhá trvá od 22. 3. do 31. 3. s příjmem 8 100 Kč.

Jedná se o typově stejné dohody, proto se příjmy sčítají.

Na straně jedné tak platí, že úhrnem příjmů 15 300 Kč vzniká povinnost zaměstnavatele dvakrát přihlásit a dvakrát odhlásit zaměstnance. Protože však zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel na straně druhé vypočítat poměrnou část minima za celkem 20 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, což činí 13 419,35 [(20:31) x 20 800] Kč. Jelikož dosažený příjem převyšuje takto vypočtenou poměrnou část minima, bude vyměřovacím základem zaměstnance za měsíc březen částka 15 300 Kč.

Kdyby však současně běžely u jednoho zaměstnavatele po celý kalendářní měsíc (nebo i rok) dvě DPP s příjmy 7 200 Kč a 8 100 Kč, prováděl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minima 20 800 Kč z toho důvodu, že zaměstnání trvalo po celý kalendářní měsíc.

Příklad 5

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem jednodenní DPP s příjmem 14 000 Kč.

Zaměstnavatel přihlásí osobu jako zaměstnance na tento jediný den a odvede pojistné sazbou 13,5 % z dosaženého příjmu. Z titulu tohoto jednodenního zaměstnání bude mít osoba vyřešený ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah po celý příslušný kalendářní měsíc. Pro oznámení jednodenního zaměstnání slouží ve zdravotním pojištění kód „Q“, obdobně jako například při jednodenním svědčení u soudu.

Příklad 6

Zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o provedení práce od 2. 5. do 29. 5. s příjmem 16 000 Kč.

V tomto případě se musí přihlédnout k tomu, zda je výší příjmu, zakládající povinnost placení pojistného, dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za dobu trvání zaměstnání. Jelikož zaměstnání trvá 28 kalendářních dnů, činí tato poměrná část minima 18 787,09 Kč, což se vypočte jako: [(28:31) x 20 800]. Protože zúčtovaný příjem této poměrné části minima nedosahuje, musí zaměstnavatel provést příslušný dopočet a odvést celkové pojistné 2 537 Kč jako 13,5 % z částky 18 787,09 Kč.

Z obecného pohledu platí, že doplatek do celoměsíčního minima nebo do poměrné části minima je řešen formou srážky zaměstnanci. Na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady tohoto doplatku tehdy, když se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele podle § 207 až 209 zákoníku práce, což se však sjednaných DPP zpravidla netýká.

Příklad 7

Příjem na DPP, uzavřenou na období od 1. 4. do 31. 8., činí 20 000 Kč. Zaměstnancem českého zaměstnavatele je občan Rakouska.

Protože příjem zakládá povinnost zaměstnavatele platit pojistné, stává se osoba z titulu tohoto zaměstnání účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění. Má právo na výběr zdravotní pojišťovny, u které ji zaměstnavatel přihlásí jako zaměstnance. Pro první přihlášení se použije kód „E“. Kdyby však tato osoba již měla u zvolené zdravotní pojišťovny přidělené číslo pojištěnce z dřívějšího zaměstnání, použil by zaměstnavatel kód „A“ s již vygenerovaným číslem pojištěnce. Zaměstnavateli doporučujeme nechat si od této osoby vystavit čestné prohlášení, ve kterém by deklarovala, že toto její zaměstnání u českého zaměstnavatele je jejím jediným zaměstnáním ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009.

Protože příjem zaměstnance nedosahuje hodnoty minima, provede zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč (viz příklad č. 3).

Zcela jinak by však zaměstnavatel postupoval v situaci, kdyby mu osoba nemohla vystavit výše zmiňované čestné prohlášení z toho důvodu, že by byla současně zaměstnána v Rakousku. Pokud by bylo institucí provádějící v Rakousku sociální zabezpečení rozhodnuto o příslušnosti k rakouským právním předpisům, bude českému zaměstnavateli posléze doručen rakouský formulář A1, zemí pojištění bude Rakousko. Za této situace by si musel zaměstnavatel prověřit, zda – a pokud ano, tak za jakých podmínek – zakládá tato dohoda povinnost odvádět pojistné podle právních předpisů platných v rakouském zdravotním pojištění. Jinak platí, že dokud není zaměstnavateli doručen zahraniční formulář A1, plní veškeré zákonné povinnosti vůči české zdravotní pojišťovně.

Kdy zaměstnavatel
neprovádí dopočet

Kdyby DPP trvala celý kalendářní měsíc a dosažený příjem by činil třeba 15 000 Kč, neprováděl by zaměstnavatel dopočet do minima, ale pojistné by odvedl z částky 15 000 Kč například tehdy, kdyby:

•    byla zaměstnancem osoba, za kterou je plátcem pojistného stát (resp. by pro tuto osobu neplatil minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.) nebo

•    osoba současně pracovala u jiného zaměstnavatele, který by potvrzením doložil, že odvádí za zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo

•    byl v úhrnu příjmů u více zaměstnavatelů dodržen minimální vyměřovací základ anebo

•    osoba pracující na DPP současně podnikala a platila by alespoň minimální zálohy na pojistné jako OSVČ, což by zaměstnavateli dokladovala čestným prohlášením.

Souběh DPP s podnikáním

V případě souběhu zaměstnání na základě DPP se samostatnou výdělečnou činností je rozhodující, která činnost je z pohledu pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů. Tuto důležitou skutečnost sděluje pojištěnec jednak při komunikaci se zdravotní pojišťovnou, jednak ji uvádí na Přehledu o výši daňového základu podávaném OSVČ tím způsobem, že zaškrtne měsíce, ve kterých pro OSVČ neplatila v daném kalendářním roce povinnost hrazení záloh, resp. neplatil pro ni minimální vyměřovací základ.

Pokud příjem zaměstnance pracujícího na DPP činí alespoň 11 500 Kč, nemusí platit jako OSVČ zálohy na pojistné (je-li jeho samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů) a pojistné za rok 2025 doplatí jednorázově do osmi dnů po dni, ve kterém podá v roce 2026 Přehled za rok 2025. V zaměstnání musí být zajištěn odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, a to třeba i formou dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, a zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc.

Je-li naopak zaměstnanci zúčtován příjem na základě DPP nedosahující 11 500 Kč, musí takový zaměstnanec odvádět ve své samostatné výdělečné činnosti zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši, neboť osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem. V této situaci se ve zdravotním pojištění o souběh příjmů fakticky nejedná.