1.

Finanční deriváty v účetní praxi

Stručný popis měnového forwardu je takový, že se jedná dohodu mezi subjekty spočívající ve výměně dohodnuté určité měny za jinou měnu, a to k určitému datu v budoucnosti. S tímto kontraktem se lze v českých firmách setkat například tehdy, pokud obchodují se zahraničím. Obchodují tedy převážně v cizích měnách (nejčastěji EUR, USD). Mají tedy peněžní prostředky k dispozici převážně na bankovním účtu vedeném v EUR nebo USD. Ovšem pro tuzemské platby tyto české firmy potřebují mít peněžní prostředky rovněž v Kč.

Proč je toto nutné zajistit je celkem snadno zjistitelné. Platit v Kč musí česká firma například zaměstnancům mzdy, finančnímu úřadu daně, rovněž firma musí platit tuzemským dodavatelům, pokud vyžadují zaplatit fakturu pouze v Kč (například za energie, subdodávky služeb a zásob).

Na této nutnosti platit určité firemní závazky pouze v Kč nemění nic ani případná slibovaná možnost vést v budoucnosti české účetnictví pouze v cizí měně (například EUR). Tedy pokud by byla tato možnost v účetní praxi legislativně zavedena, avšak současně jako oficiální měna by zůstala zachována česká koruna. Pokud by bylo možné vést účetnictví pouze v EUR, znamenalo by to vyřešit taktéž celou řadu důležitých návazností (například možnost platit daně v ČR také v EUR, platit českým zaměstnancům mzdu v EUR, platit sociální a zdravotní pojištění v EUR atd.). To je však prozatím „hudba budoucnosti“.

Pokud se vrátíme do současné reality, znamená to mimo jiné, že česká firma, pokud obchoduje v cizích měnách, musí průběžně směňovat v určitém rozsahu příslušnou cizí měnu na Kč. To přináší určité nevýhody. Pro takovou firmu je samozřejmě důležité, aby při směně cizí měny na Kč dosáhla co nejvíce výhodného měnového kurzu. Pokud firma směňuje například 100 000 EUR na Kč, aby mohla vyplatit příslušné závazky v Kč, je důležité, aby kurz Kč/EUR byl co nejvyšší.

Příklad 1

Pokud je měnový kurz například 24 Kč/EUR, pak firma má po příslušné směně EUR na Kč k dispozici 24 Kč × 100 000 EUR = 2 400 000 Kč (pokud pomineme příslušné poplatky bance). Ovšem pokud by byl kurz například ve výši 25 Kč/EUR, firma bude mít k dispozici již 2 500 000 Kč. Tedy o 100 000 Kč více (to je jistě vítané navýšení sumy v Kč, zejména pokud nutné výdaje v Kč vzrostly, ať už z důvodu například inflace nebo z jiné příčiny).

Máme tak před sebou předestřenou zajímavou ekonomickou myšlenku k úvaze, zda se nějak nezajistit jako firma proti náhlému poklesu kurzu určité měny. Vývoj devizových kurzů jednotlivých měn v kurzovém lístku ČNB nám ukazuje, že se nejedná vůbec o teoretickou záležitost. Zkusme provést krátké porovnání.

Příklad 2

Kupříkladu ke dni 6. 4. 2023 byl kurz ČNB 23,410 Kč/1 EUR. Pokud firma kupříkladu měla na bankovním účtu 1 000 000 EUR, pak po přepočtu na Kč jde o částku 1 000 000 EUR × 23,410 Kč = 23 410 000 Kč. Představme si, že roční obrat této firmy je ve výši 150 000 000 EUR. Pak po přepočtení takového obratu na Kč, což je měna, ve kterém česká firma musí vést účetnictví, vychází částka 3 511 500 000 Kč. Pokud se podíváme na kurzový lístek o dva roky zpět, tj. ze dne 6. 4. 2021, zjistíme, že měnový kurz byl ve výši 26,050 Kč/EUR. Po přepočtu stejných částek na Kč vychází následující výsledek: 100 000 EUR × 26,050 Kč = 2 605 000 Kč (oproti 100 000 EUR × 23,410 Kč = 2 341 000 Kč). Pokud přepočteme stav peněžních prostředků v bance, za předpokladu stejného stavu, tak vychází oproti 6. dubnu 2021 následující kurzová ztráta v den 6. dubna 2023: 1 000 000 EUR × (23,410 Kč – 26,050 Kč) = – 2 640 000 Kč.

Pokud přepočteme výše zmíněný roční obrat firmy, vychází následující rozdíl: 150 000 000 EUR × (23,410 Kč – 26,050 Kč) = – 396 000 000 Kč! Firma tedy při stejném ročním obratu v EUR účetně „zchudla“ o 396 000 000 Kč! Pro případné akcionáře takové firmy jistě nemilá zpráva, pokud vidí účetní výkazy v Kč a samozřejmě otázka na management firmy, co se stalo, zvláště pokud se jedná o akcionáře, který bude chtít svoji obvyklou dividendu, avšak pouze v Kč. Nutno podotknout, že dne 14. 4. 2023 kurz české koruny posílil už dokonce na 23,345 Kč/EUR. Čtenář si může sám již přepočítat, jaký by to mělo vliv na výše uvedené peněžní hodnoty, po jejich přepočtu na Kč.

Uvedené změny jsou samozřejmě nepříjemné pro firmy zaměřené na export (její pohledávky jsou v EUR, pokud však česká koruna posiluje, peněžní prostředky v EUR po přepočtu na Kč jsou stále nižší).

Pokud se však bude jednat o firmu, která má závazky v EUR, protože je zaměřena na dovoz, bude se jednat o vývoj zrcadlově obrácený (pokud si přepočteme její náklady v EUR na Kč a provedeme porovnání v daném časovém období). Pokud její náklady byly například 10 000 000 USD, pak dne 6. 4. 2023 kurz ČNB je 21,450 Kč/USD, avšak o rok dříve dne 6. 4. 2022 byl kurz ČNB 22,375 Kč/USD. Náklady klesly o částku: (21,450 Kč – 22,375 Kč) × 10 000 000 USD = – 9 250 000 Kč. Dne 14. 3. 2023 náklady klesly na částku (21,110 Kč – 22,375 Kč) × 10 000 000 USD = – 12 650 000 Kč!

Vidíme zde na konkrétních příkladech, že finanční deriváty mají praktické využití a nejedná se o teoretické účetní případy. Z účetního hlediska lze situaci týkající se výkyvů měnových kurzů samozřejmě vyřešit pomocí kurzových rozdílů (v účetnictví podnikatelů obvykle jde o účty 563 a 663). Případně lze používat pro účetní účely v průběhu účetního období pevné měnové kurzy (§ 24 odst. 7 zákona o účetnictví). Ovšem naskýtají se k úvaze i jiné možnosti.

Příklad 3

Měnový forward

Co kdyby management firmy uzavřel kontrakt s bankou, na základě, kterého by bance firma prodala určitý objem v EUR za dohodnutý kurz v Kč, a to v konkrétní den, stanovený pevně v budoucnosti. Tento kurz se terminologicky označuje jako „currency forward“ (nebo česky řečeno „forwardový měnový kurz“). A jsme takříkajíc u jádra věci. Takový kontrakt je totiž měnovým forwardem nebo jinak řečeno, finančním derivátem. Takový kontrakt by mohl být výhodný pro firmu zaměřenou na export, která potřebuje směnit průběžně svoje peněžní prostředky v cizí měně na Kč. Samozřejmě lze sjednat kontrakt s bankou i v obráceném pohledu. To znamená kontrakt, kdy firma nakoupí od banky v konkrétní den stanovený v budoucnosti určitý objem cizí měny, a to v dohodnutém forwardovém měnovém kurzu. To může být výhodné pro firmu, která musí směňovat Kč na cizí měnu, protože její závazky jsou převážně v cizí měně (například splácí úvěr v cizí měně, její dodavatelé fakturují firmě převážně v cizí měně).

Čtenář samozřejmě může namítnout, že nikdo nemohl vědět, že v uplynulých dvou letech dojde k tak silnému poklesu kurzu EUR vůči Kč (posílení české koruny). Management firmy má v takové situaci tedy následující dvě možnosti:

a) nedělat nic,

b) uzavřít měnový forward, ve kterém si alespoň zajistí obdobné podmínky, jaké jsou v současnosti.

Firma na tom může vydělat (pokud bude skutečný kurz cizí měny nižší než forwardový měnový kurz) anebo může i prodělat (pokud bude skutečný kurz vyšší než forwardový měnový kurz).

Samozřejmě dalším hlediskem pro posouzení výhodnosti je to, zda se jedná o nákup cizí měny nebo prodej cizí měny za sjednaný forwardový kurz.

Jsou zde však i další důležitá hlediska. Čtenář, zvláště pokud je ekonomem nebo účetním, pokud se začne zabývat finančními deriváty, lze očekávat, že si vezme k ruce též účetní předpisy a daňové předpisy.

V předchozím příkladu firma měla stejný obrat v EUR, ale její obrat klesl o závratných – 396 000 000 Kč. Co kupříkladu daň z příjmů právnických osob, je to tak v pořádku, pokud takto závratně klesl i základ daně? Pokud čtenář začne nejprve pročítat zákon o účetnictví, zjistí, že deriváty a ty části majetku a závazků, které jsou zajištěny deriváty, se oceňují k rozvahovému dni tzv. „reálnou hodnotou“. Toto ocenění vyplývá z § 27 odst. 1 zákona č. 563/­1991 Sb., o účetnictví. Toto ocenění se až na výjimky nevztahuje pouze na tzv. „mikro účetní jednotky“ (§ 27 odst. 7 zákona o účetnictví). Jedná se tedy o postup ocenění v případě účetní závěrky.

Poněkud nepotěšující může být pro čtenáře zjištění, že popis účtování derivátů je sice uveden v Českém účetním standardu pro podnikatele č. 009 – Deriváty, avšak s přímým odkazem na účetní předpisy pro banky a finanční instituce. Z účetní vyhlášky pro podnikatele č. 500/­2002 Sb. lze toliko vyčíst, že výnosy z derivátových operací se zobrazují v položce „ostatní finanční výnosy“, náklady z derivátových operací se zobrazují v položce „ostatní finanční náklady“ (viz § § 33, 34). Po praktické stránce se jedná obvykle o účty 567 a 667 (tedy nikoliv účty 563 a 663).

 

2.

Základní členění finančních derivátů

Máme za sebou úvodní přiblížení problematiky finančních derivátů. Jedná se však o mnohem širší oblast, než kterou představují jenom měnové forwardy. Finanční deriváty lze členit podle několika hledisek. V základním účetním pohledu se deriváty člení podle právního postavení účastníků derivátového obchodu, a to následujícím způsobem:

–  na pevné termínové operace a

–  na tzv. „opční kontrakty“.

Tímto hlediskem se rozlišují deriváty v závislosti na tom, jaká mají práva a povinnosti účastníci derivátového kontraktu, to znamená kupující a prodávající. Nutno podotknout, že v odborné literatuře se lze také setkat s používáním pojmů „pevné termínové kontrakty“ a „opce“. Toto základní členění derivátů se též zohledňuje v účetnictví podnikatelů, kde se pak lze setkat s používáním následujících účtů:

–  373 Pohledávky a závazky z pevných termínových operací,

–  376 Nakoupené opce

–  377 Prodané opce.

Pevné termínové operace (kontrakty) na rozdíl od opčních kontraktů (opce) dávají obchodním partnerům právo a zároveň povinnost sjednaný obchod (kontrakt) uskutečnit. Po uzavření obchodu partneři již nemají možnost od obchodu ustoupit. Podmínky kontraktu jsou dopředu známé a platby mezi partnery závisí na vývoji měnových kurzů, úrokových sazeb, cen akcií a cen komodit. Mezi pevné termínové operace patří tzv. „forwardy, futures a swapy“. Bližší vysvětlení viz dále v textu.

Opční kontrakty (opce) se od pevných termínových operací zásadně liší tím, že účastníci obchodu nemají zcela rovné postavení. Kupující opce (majitel opce) má právo si vybrat, zda opci uplatní, anebo nikoliv. Prodávající opce (vypisovatel opce) pak jedná podle toho, jak se rozhodl kupující opce. Na vůli vypisovatele opce tedy nezávisí, zda se příslušný obchod uskuteční anebo nikoliv, toto právo přísluší majiteli opce.

Z uvedeného pohledu lze také deriváty rozdělit na:

–  podmíněné deriváty (kupující podmíněný derivát má právo, nikoliv však povinnost plnit a vypořádat kontrakt podle sjednaných podmínek). Mezi podmíněné deriváty patří:

•   opce,

•   deriváty označované jako „caps“, floors“ nebo „collars“.

–  nepodmíněné deriváty (v době splatnosti musí smluvní strany plnit kontrakt a vypořádat podle podmínek kontraktu). Mezi nepodmíněné deriváty patří:

•   futures,

•   swapy,

•   forwardy.

Podmíněné a nepodmíněné deriváty lze vzájemně kombinovat. Příkladem takových kombinací jsou:

–  opce na futures,

–  futures na opce,

–  opce na opce,

–  opce na swapy,

–  forwardové swapy.

Uvedené kombinace derivátů se pak označují jako syntetické deriváty nebo hybridní deriváty, u nichž podkladovým nástrojem je rovněž derivát.

Jiným hlediskem, podle kterého se deriváty rozlišují, je forma obchodování. Podle tohoto hlediska se deriváty dělí na:

–  burzovní deriváty a

–  mimoburzovní deriváty (pro mimoburzovní obchody se používá zkratka OTC, over the counter, tzn. „přes přepážku“).

V případě burzovních derivátů probíhá obchodování na přesně vymezeném místě (burze) a podmínky burzovních obchodů jsou standardizovány (doba splatnosti, velikost kontraktu atd.). Obchodováním s deriváty se zabývají samostatné burzy nebo samostatné části burz. Jednou z největších je chicagská burza, evropská burzovní aliance Eurex, či NYSE Euronext.

Mimoburzovní deriváty nejsou obchodovány na určitém místě a podmínky obchodů nejsou standardizovány.

Mezi nejznámější burzovní deriváty patří futures, burzovní opce a opce na futures. Mezi nejznámější mimoburzovní deriváty patří swapy, forwardy, FRA (forward rate agreement), CFD (contract for difference), mimoburzovní opce (zmínit lze například mimoburzovní úrokové deriváty, jejichž zavedené označení je cap, floor a collar). CFD deriváty jsou výhodné tím, že i když jsou vázány na vybraný podkladový nástroj, nepožaduje se jeho dodání, probíhá pouze finanční vyrovnání.

Důvody, proč se v účetnictví objevuje problematika finančních derivátů, spočívají v tom, že účastníci obchodu s deriváty se tímto způsobem zabezpečují proti tržnímu riziku anebo na něj spekulují. Tržní riziko je závislé na změně měnového kurzu, úrokové sazby, změny ceny určité akcie nebo komodity.

Z tohoto pohledu dle druhu tržního rizika se pak finanční deriváty dále člení podle podkladového nástroje na deriváty:

–  měnové,

–  úrokové,

–  akciové,

–  komoditní,

–  úvěrové

–  ostatní.

Lze se tedy setkat s označením „úrokový derivát“, „měnový derivát“, „akciový derivát“, „komoditní derivát“. Podkladovým nástrojem derivátů na tržní rizika je určitá tržní veličina (úroková sazba, měnový kurz, akciový index nebo cena akcie, cena komodity). Vypořádání a plnění se pak odvíjí v závislosti od vývoje uvedených podkladových nástrojů, tzv. na vývoji měnového kurzu, úrokové sazby, ceny určité akcie nebo komodity.

Dále lze rozlišit deriváty na úvěrové riziko, které umožňují zajištění proti úvěrovému riziku, případně spekulaci na úvěrové riziko. Tyto deriváty, označované též jako úvěrové deriváty, se liší od derivátů na tržní riziko v tom smyslu, že plnění u derivátů na úvěrové riziko se odvozuje od určité právní skutečnosti, či jiné přesně vymezené skutečnosti. Například je plnění z úrokového derivátu vázáno na pokles úvěrové kvality protistrany, hodnocené přes její rating.

Lze zmínit, že existují ještě další deriváty, které se vztahují k jiným druhům rizik (např. deriváty na počasí, kde plnění se odvíjí od vývoje počasí, kde roli hrají takové faktory jako například teplota nebo množství srážek, síla větru atd.).

Začínáme se tedy již orientovat v základních pojmech z oblasti finančních derivátů. Pokud se bude jednat o měnové deriváty, obchodované mimo burzu, čtenář již může porozumět například pojmům měnový forward nebo měnový swap. Měnový swap (currency swap) představuje OTC derivát s vypořádáním podkladových nástrojů (měny) ve více okamžicích v budoucnosti. Pojem měnový forward již byl vysvětlen výše.

3.

Motivy pro obchodování s deriváty

V úvodní kapitole již bylo čtenáři nastíněno, proč vlastně dochází k uzavírání obchodu s deriváty, co je základním motivem pro takové rozhodnutí. Jednou z možností je, že prodejce derivátu spekuluje na pokles ceny podkladového aktiva v době, kdy dojde k dodání podkladového aktiva (pak dosáhne zisk). Kupující derivát spekuluje na vzrůst ceny podkladového aktiva v době, kdy dojde k dodání podkladového aktiva (pak dosáhne zisk). Oba cíle jsou protichůdné. Výsledek je pak pro jednu stranu výhodný a pro druhou stranu nevýhodný. Existují však určité strategie, které umožňují rizika omezit.

K uzavření obchodu s deriváty však nemusí být jediným motivem jen spekulace na zvýšení či naopak snížení hodnoty podkladového aktiva. Může se naopak jednat o snahu zajistit si pevně zafixovanou cenu ve sjednaném budoucím čase. Tedy určujícím motivem je dosáhnutí určité stabilní hodnoty v budoucím čase.

V zásadě lze shrnout, že motivy pro obchodování s deriváty jsou následující:

a) spekulace,

b) zajištění rizik (tzv. „hedging“),

c) arbitráž.

V případě spekulace se spekulant snaží dosáhnout zisk z budoucího vývoje kurzu (ceny) podkladových aktiv. Pro spekulaci jsou často využívány burzovní deriváty.

V případě zajištění (hedging) se chce dotyčná osoba zajistit proti budoucímu možnému nepříznivému vývoji na finančních trzích. Lze si povšimnout, že v takovém případě má finanční derivát blízko k jakési formě „pojištění“. Prostřednictvím zajištění s využitím derivátů lze fixovat cenu určitého podkladového aktiva (cenu cenného papíru, měnový kurz, úrokovou sazbu atd.).

V dané souvislosti se pod pojmem „arbitráž“ samozřejmě neskrývá nějaké soudní řízení. Arbitráž je založena na využití cenových rozdílů, případně rozdílů mezi úrokovými sazbami, které mohou vzniknout na teritoriálně odlišných trzích, případně časová arbitráž, v situaci, kdy ceny na termínovém trhu neodpovídají cenám odvozeným z cen podkladových nástrojů na spotovém trhu. Cílem je dosažení bezrizikového zisku. Arbitražér na trhu s relativně podhodnocenou cenou daný nástroj nakupuje a současně ho na trhu s cenou nadhodnocenou prodává. V souvislosti s rostoucí globalizací je však možnost časové arbitráže velmi malá.

Příklad 4

Zajištění proti měnovému riziku

Podnikatel v pozici dodavatele uzavřel dlouhodobější kontrakt, který bude fakturovat v příštím roce v EUR (nebo jiné cizí měně). Chce se však pojistit proti rizikům spojeným s možným nepříznivým vývojem kurzu této cizí měny v době splnění kontraktu. Uzavře tedy s bankou příslušný derivátový kontrakt, který mu zaručuje, že ve sjednaný den v budoucnosti dostane od banky za EUR určitou částku v Kč ve sjednaném kurzu, ať je skutečný kurz ve sjednaný den jakýkoliv.

Pokud si tedy například sjedná, že ve sjednaný den v budoucnosti dostane za 1 000 000 EUR částku v Kč v kurzu 25 Kč/EUR, a skutečný kurz v daný den bude 23 Kč/EUR, tak bezesporu na takovém obchodu získal. Samozřejmě nelze vyloučit ani obrácenou situaci, že skutečný kurz bude ve výši 27 Kč/EUR. Pak se podnikatel připravil o část zisku, který by dosáhl, pokud by derivátový obchod označený jako „měnový forward“ neuzavřel.

Uvedený postup lze samozřejmě aplikovat i na jiné podkladové aktivum (například komoditu). Například se může jednat o nákup či prodej cenných papírů v budoucnosti za sjednanou cenu, nebo se může týkat nějaké komodity (tabák, káva, obilí, zlato, ropa, elektřina, plyn atd.). Může se jednat nejenom o určitý časový okamžik (den), ale rovněž o určité časové období vymezené rozmezím od – do. Čtenář se tak může setkat s pojmy „komoditní futures“ nebo „komoditní swapy“.

Komoditní futures zahrnují obchodování s následujícími komoditami:

–  zemědělské komodity (podkladem jsou komodity z oblasti rostlinné nebo živočišné produkce),

–  drahé kovy (zlato, stříbro, platina),

–  základní kovy (měď, hliník, zinek atd.),

–  energetické komodity (ropa, zemní plyn atd.).

Novinkou ve světě futures kontraktů jsou kryptoměny. Podkladovým aktivem je Bitcoin, přesněji řečeno index počítající jeho spotovou cenu (bitcoin futures).

Po světě existuje několik futures burz, ty nejznámější jsou v USA. Největší derivátovou je CME (Chicago Mercantile Exchange), případně CBOT (Chicago Board of Trade), obě burzy sídlí v Chicagu. Pokud jde o Evropu, lze zmínit frankfurtskou burzu XETRA, případně londýnskou LIFFE (London International Financial Futures Exchange) nebo EUREX (European Exchange).

Pro názornost lze derivátový obchod znázornit takto:

(*) Jinou alternativou je, že místo dodání podkladového aktiva proběhne jen finanční vypořádání.

Termíny „krátká pozice“ a „dlouhá pozice“ budou vysvětleny dále v textu. Motivy pro uzavření derivátového obchodu jsou samozřejmě na obou stranách stejné – účelem je dosažení zisku. Avšak zisk jedné smluvní strany je doprovázen odpovídající ztrátou druhé smluvní strany.

Příklad 5

Kurzové sázení

Pro názornost a poněkud lidovější přiblížení dané situace čtenáři si lze představit například kurzové sázení. Sázkař, který si vsadí a přijme tím návrh pořadatele kurzového sázení, pokud správně odhadne výsledek (například výsledek sportovního utkání), získává od pořadatele vsazenou částku násobenou kurzem, který pořadatel vypsal k danému výsledku. V případě špatného odhadu sázkaře si pořadatel vsazenou částku ponechává jako svůj výdělek.

Zisk dosahuje tedy jen jedna ze zúčastněných stran, přičemž se však v tomto případě výše zisku jedné zúčastněné strany nemusí rovnat ztrátě druhé zúčastněné strany. Pokud je kupříkladu kurz 1:10, tak sázkař v případě úspěchu získává desetinásobek vsazené částky (ztráta na straně pořadatele). V případě neúspěchu se ztráta sázkaře rovná zisku pořadatele. Kurz může být vyjádřen různým způsobem. Pokud je kurz například 1,25, pak to znamená, že sázkař, pokud vsadí částku 500 Kč, v případě úspěchu získává částku 500 Kč × 1,25 = 625 Kč.

4.

Pevné termínové operace

Pevné termínové operace (označované též jako „nepodmíněné termínové kontrakty“) se dále rozdělují na tzv.:

–  forwardy,

–  futures,

–  swapy.

Jedná se o zavedené označení těchto derivátů, převzaté z angličtiny. V českém jazyce nejsou pro tyto deriváty odpovídající české názvy. Nezbývá tedy než používat výše uvedené pojmy.

Forwardy jsou pevně sjednané obchody na prodej či nákup určitého podkladového nástroje v budoucnosti za cenu sjednanou k datu uzavření obchodu. Jeden z partnerů forwardového kontraktu se zavazuje k určitému datu v budoucnosti podkladový nástroj koupit, druhý partner je zavázán podkladový nástroj prodat. Smluvní strany si tedy sjednají:

–  okamžik realizace,

–  realizační cenu a

–  množství podkladového nástroje k dodání.

Příklad 6

Jako příklad z praxe lze uvést často používaný tzv. „měnový forward“, což je závazná dohoda mezi obchodními partnery o prodeji (nákupu) jedné měny za druhou v předem stanoveném objemu, ve stanoveném termínu a za předem stanovený kurz. V českém prostředí se měnový forward objevuje například ve vztahu sjednání kurzu mezi Kč a EUR.

Co je pro forwardy typické, je to, že se s nimi obchoduje na OTC (over the counter) trzích (tj. na mimoburzovních trzích). Pro mimoburzovní trhy je charakteristické to, že kontrakty nejsou standardizovány.

Výhodou forwardu je, že ho lze využít jako vhodný nástroj pro zajištění rizika. Nevýhodou je, že je obtížně obchodovatelný a nelze ho zrušit bez dohody obou smluvních stran.

Příklady forwardu:

–  Komoditní forward lze využít například v případě, kdy se pěstitel určité komodity chce zajistit proti poklesu ceny, uzavře tedy s obchodníkem forward na dodávku sjednaného množství dané komodity ve sjednaném čase a obchodník se zavazuje zaplatit za tuto dodávku dohodnutou cenu.

–  Měnový forward – příklad byl již uveden v předchozí části tohoto textu.

Futures lze charakterizovat obdobně jako forwardy. Jedná se o pevně sjednaný obchod na prodej nebo nákup určitého podkladového nástroje v budoucnosti za cenu stanovenou v okamžiku uzavření obchodu. Na rozdíl od forwardů se futures realizují na burzovních trzích. Futures tedy představují burzovní derivát. Pro burzovní trh jsou typické standardizované kontrakty, to znamená kontrakty, které mají svá pevná pravidla. Futures kontrakt spolu uzavírají dva obchodníci prostřednictvím burzy. Kupující má právo a zároveň povinnost koupit podkladový nástroj ve sjednaném termínu v budoucnosti a prodávající má naopak právo a povinnost prodat podkladový nástroj ve sjednaném termínu v budoucnosti.

Swapy lze popsat jako obchody, jejichž podstatou je dohoda o budoucí periodické výměně peněžní částky (směna cash flow) v budoucnosti, uzavřená mezi minimálně dvěma obchodními partnery. Swap představuje v podstatě několik forwardů s postupnou výměnou podkladových nástrojů, tj. výměnu podkladových nástrojů k určitým okamžikům v budoucnosti. Swap znamená v angličtině „prohození či výměna“.

Obchody se swapy existují v mnoha variantách, které vycházejí ze čtyř základních nástrojů, kterými jsou:

–  úrokový swap, měnový swap, akciový swap a komoditní swap.

Jedná se o neburzovní deriváty.

5.

Opční kontrakty

Kromě pevných termínových operací patří mezi finanční deriváty též tzv. „opční kontrakty“ které patří mezi tzv. „podmíněné termínové kontrakty“. Zásadní rozdíl obchodů s opcemi v porovnání s pevnými termínovými operacemi (kontrakty) spočívá v tom, že dávají účastníkům obchodu možnost obchod uskutečnit i neuskutečnit. Opční kontrakty je možné uzavírat jak na burzách, tak na mimoburzovních trzích. Burzovní opční kontrakty jsou pak typické pevnou standardizovanou strukturou.

5.1 Varianty opčních kontraktů

Opční kontrakty existují v následujících variantách:

–  kupní a prodejní opce (označované jako „call opce“ a „put opce“),

–  exotické opce (stručně řečeno, opce, které nejsou standardními kupními ani prodejními opcemi. Jsou modifikacemi standardních opcí nebo jsou vázané na vývoj ceny podkladového aktiva, případně jsou vázané na korelaci více faktorů),

–  opční listy (jedná se o speciální druh cenných papírů, zmiňovaný původně § 217a již zrušeného obchodního zákoníku),

–  cap (druh mimoburzovního derivátového obchodu, kdy zakoupením cap kupující získává od prodávajícího nárok na plnění ve formě úrokového rozdílu, pokud zvolená referenční úroková sazba překročí v rozhodné dny pevně sjednanou úrokovou sazbu), kupující platí prodávajícímu cap jednorázovou případně opakovanou prémii,

–  floor (rovněž druh mimoburzovního derivátu, jedná se o opačný obchod vůči cap, kdy zakoupením kupující floor získává nárok na plnění ve formě úrokového rozdílu, pokud zvolená referenční úroková sazba klesne v rozhodné dny pod sjednanou úrokovou sazbu, kupující platí prodávajícímu floor jednorázovou případně opakovanou prémii,

–  collar (druh mimoburzovního derivátu, jehož podstatou je kombinaci cap a floor, kdy kupující collar dostává plnění při růstu úrokových sazeb nad stanovenou mez sjednanou v cap, a naopak poskytuje plnění při poklesu úrokových sazeb pod stanovenou mez ve floor).

Zní to velmi složitě, ale základní finanční principy opčních kontraktů jsou ve své podstatě velmi jednoduché. Pokud budeme uvažovat zcela prakticky a bez složitých úvah a matematických modelů, lze přiblížit problematiku opčních kontraktů následující modelovou situací.

Příklad 7

Zájemce o obchodování s akciemi na burze

Zájemce (investor) má zájem vydělat peníze obchodováním na burze. Zjistil si, že současná cena (tzv. „spotová cena“), za kterou se obchoduje vybraná akcie je 1 500 Kč/1 akcii. Pro účely příkladu si můžeme představit i akcie konkrétní firmy, ale v rámci tohoto textu lze vystačit i s obecným pojmenováním, to znamená akcie firmy „XY“. Zájemce může uvažovat tak, že koupí na burze standardizované množství akcií, které je například 100 akcií firmy XY. V takovém případě bude potřebovat na koupi akcií částku ve výši 150 000 Kč = 1 500 Kč × 100 akcií.

Důvod, proč zájemce kupuje akcie je vcelku zřejmý. Spekuluje, že v budoucí době cena akcií poroste a on prodá akcie za vyšší cenu. Tedy jedná se o systém ziskové strategie založený na jednoduché úvaze „kup levně a prodej draze“. Problém však spočívá v tom, jak správně odhadnout budoucí vývoj cen akcií na příslušném trhu.

Předpokládejme, že zájemce ke své škodě bohužel budoucí vývoj cen akcie firmy XY odhadl špatně a cena akcií klesla na 1 300 Kč/1 akcii. Další očekávání jsou taková, že cena akcie již nedosáhne původní výše 1 500 Kč/1 akcii, spíše bude stagnovat kolem ceny 1 300 Kč/1 akcii. Pokud zájemce akcie prodá za současnou cenu, dosáhne z takového obchodu ztrátu ve výši – 20 000 Kč = 130 000 Kč – 150 000 Kč.

Při katastrofální vývoji by celková ztráta dosáhla celkové výše investované částky, tj. – 150 000 Kč. Toto by nastalo za situace, pokud by cena akcie spadla na 0 Kč/1 akcii. Zdá se tedy, že obchodování s akciemi je poněkud nejistá záležitost. Čtenář může položit otázku – lze se nějak pojistit proti takové ztrátě?

Odpověď zní ano, takové „pojištění“ existuje a nazývá se opce (opční kontrakt). Pro začátek lze jejich fungování objasnit s využitím tzv. „call opce“, což v daném případě bude představovat právo koupit akcie firmy XY za určitou sjednanou cenu, dokud toto právo nevyprší (neuběhne sjednaná doba).

S využitím opce lze totiž při investování do akcií postupovat i jinak. Není nutné vynaložit hned částku 150 000 Kč na nákup 100 akcií firmy XY a riskovat ztrátu až do výše investované částky 150 000 Kč, pokud se ukáže, že jde o bezcenné akcie. Pokud zájemce kupříkladu koupí tzv. „call opci“ na koupi dotyčných akcií firmy XY s realizační cenou 1 500 Kč/1 akcii, zaplatí vypisovateli opce opční prémii (například 2 Kč/1 akcii). Celkem tedy zaplatí za call opci 200 Kč = 2 Kč × 100 akcií.

Pokud cena akcií klesne, nechá opci propadnout (neuplatní právo koupit akcie firmy XY) a jeho ztráta se bude rovnat investovaným 200 Kč.

Ovšem pokud cena akcií firmy XY poroste, uplatní zájemce právo vyplývající ze zakoupené call opce a koupí akcie firmy XY za sjednanou cenu 1 500 Kč/1 akcie a obratem je prodá za aktuální tržní cenu na příslušném trhu. Výše zisku bude záviset na tom, jak vysoký bude rozdíl mezi cenou, za kterou se dotyčné akcie aktuálně obchodují a sjednanou realizační cenou. Zisk se pak bude násobně zvyšovat v závislosti na tom, na kolik akcií zájemce koupil call opci. Pokud by cena dotyčné akcie vzrostla na 2 000 Kč/1 akcii, dosáhl by na základě tohoto opčního kontraktu (koupě call opce na 100 akcií firmy XY) celkem zisk ve výši (2 000 Kč – 1 500 Kč) × 100 akcií – 200 Kč = 49 800 Kč! Jak vyplývá z výpočtu, zisk se sníží o zaplacenou opční prémii 200 Kč, kterou zájemce zaplatil vypisovateli call opce.

5.2 Typy opcí (call opce a put opce)

Předchozí příklad nám ukázal, jaký smysl a účel lze spatřovat v používání tzv. „opčních kontraktů“. Současně se čtenář setkal s pojmem „call opce“. Nyní nastal čas si blíže popsat, co se skrývá pod jednotlivými odbornými pojmy. Laskavý čtenář, nechť prosím promine, že v tomto textu se budou objevovat různé anglické výrazy, které jsou však běžně používány a nelze se jim zcela vyhýbat.

Pojem „opce“ vznikl z anglického označení „option“. Můžeme si nejprve vysvětlit zcela základní pojmy „call opce“ a „put opce“.

Opce se člení v základním pohledu na:

–  tzv. „kupní opce (anglicky „call opce“), tj. s opce spojené s právem koupit určité aktivum,

–  tzv. prodejní opce (anglicky „put opce“), tj. opce spojené s právem prodat určité aktivum.

Pro bližší pochopení opčních kontraktů je nutné pečlivě odlišovat, jaká práva v opčním kontraktu má kupující a prodávající.

Kupující opce (majitel) má v případě:

–  Kupní opce (call opce) = právo (nikoliv však povinnost) koupit nebo finančně vypořádat stanovený podkladový nástroj (podkladové aktivum) za předem určenou cenu k určitému datu, nebo kdykoliv před splatností opce.

–  Prodejní opce (put opce) = právo (nikoliv však povinnost) prodat nebo finančně vypořádat stanovený podkladový nástroj (podkladové aktivum) za předem určenou cenu k určitému datu, nebo kdykoliv před splatností opce.

Kupující opce tedy rozhoduje dle aktuální ceny daného podkladového nástroje o tom, zda dojde k vypořádání dotyčného kontraktu, v závislosti na tom, zda je realizační cena (cena sjednaná v kontraktu) příznivější než současná spotová cena podkladového nástroje. Spotovou cenou je aktuální cena, za kterou se obchoduje podkladový nástroj na tzv. „spotovém trhu“. Například aktuální cena za akcie na burzovním trhu.

Za toto právo však kupující opce platí vypisovateli opce tzv. opční prémii. Opční kontrakt je sjednán mezi smluvními stranami, kde na jedné straně figuruje kupující opce, na druhé straně prodávající opce. Je logické, že jejich pozice jsou zrcadlově obrácené.

Prodávající opce (vypisovatel opce) má:

–  u kupní opce (call opce) povinnost prodat nebo finančně vypořádat podkladový nástroj (finanční aktivum) za předem pevně určenou cenu,

–  u prodejní opce (put opce) povinnost nakoupit nebo finančně vypořádat podkladový nástroj (finanční aktivum) za předem pevně určenou cenu.

Pro názornost lze opční kontrakt v případě kupní opce (call opce) znázornit takto:

(*) Jinou možností je finanční vypořádání, aniž by došlo k dodání podkladového aktiva.

Podkladové aktivum:

Jak bylo vysvětleno, majitel call opce má právo koupit podkladové aktivum. V případě, že se jedná o put opci, má její majitel právo prodat podkladové aktivum. Otázka je nyní v tom, co může být podkladovým aktivem. V případě opcí se nejčastěji jedná o:

–  akcie (akciové opce),

–  akciové indexy,

–  dluhové nástroje,

–  zahraniční měny (měnové opce),

–  komodity,

–  případně i deriváty (futures, swapy).

Kryté a nekryté opce:

Opce lze také rozdělit na:

–  kryté, (účastník obchodu vlastní podkladové aktivum),

–  nekryté (účastník obchodu podkladové aktivum nevlastní, ale musí ho sehnat na příslušném trhu, pokud druhá strana uplatní právo vyplývající z příslušné opce).

5.3 Základní pojmy

Opční kontrakty zahrnují některé terminologické pojmy, které je potřeba znát. Jedná se zejména o následující základní pojmy:

- Realizační cena (strike price) – cena, za kterou může majitel opce (kupující opce v opčním kontraktu) koupit (kupní opce) nebo prodat (prodejní opce) sjednaný podkladový nástroj. Například: Pokud kupující kupní opce koupí od vypisovatele opce právo koupit ve sjednané budoucí době určité akcie (akcie jsou tedy podkladový nástroj) za určitou cenu (například 150 Kč/ks), pak uvedená cena je tzv. realizační cenou. Samozřejmě může být i zrcadlová situace, kdy kupující prodejní opce koupí od vypisovatele opce právo prodat ve sjednané budoucí době určité akcie za určitou cenu (například 180 Kč/ks).

- Expirace (expiration date) – datum, kdy uplyne doba životnosti opce, používá se také pojem datum splatnosti opce (maturity date).

- Bod nulového zisku nebo také „bod zlomu“ (breakeven-point, BEP) – bod, ve kterém se obrací výsledný efekt z uplatnění opce ze ztráty do zisku, nebo jinak řečeno, kdy je zisk z uplatnění opce roven přesně nule.

- Uplatnění opce (exercise) – situace, kdy se kupující opce (majitel opce) rozhodne uplatnit svoje právo na nákup, případně prodej sjednaného podkladového aktiva na vypisovateli opce.

- Typy opcí – jsou dva typy opcí, kupní a prodejní (call opce a put opce).

- Třídy opcí – zahrnují veškeré opce stejného typu vztahující se na shodný podkladový nástroj. Například call opce, u kterých podkladovým aktivem jsou akcie.

- Série opcí – jedná se o opce stejné třídy se shodnou realizační cenou a dobou expirace. Například call opce, u kterých podkladovým aktivem jsou akcie a tyto call opce mají stejnou realizační cenu a dobu expirace.

Příklad 8

Nákup call opce

Zájemce uzavřel opční kontrakt, na jehož základě koupil call opci na 100 akcií firmy XY, se sjednanou realizační cenou (strike price) 500 USD/1 akcii. Expirace opce je 15. září. Znamená to, že zájemce (majitel call opce) má nyní právo koupit dotyčné akcie firmy XY od vypisovatele opce ve sjednané době (nebo během sjednané doby) za sjednanou realizační cenu 500 USD/1 akcii. Je logické, že toto právo majitel opce uplatní za předpokladu, že cena akcií firmy XY v budoucí době vzroste nad cenu 500 USD/1 akcii, neboť v takovém případě dosáhne zisk. Cena však musí být natolik vysoká, aby byly pokryty i náklady na zaplacenou opční prémii.

Pokud jde o druhou stranu, to znamená o vypisovatele call opce, ten má povinnost akcie firmy XY prodat majiteli opce, za předpokladu, že majitel opce uplatní právo vyplývající z call opce, a to za sjednanou realizační cenu (strike price) ve výši 500 USD/1 akcii. Samozřejmě nic není zadarmo. Odměnou pro vypisovatele call opce je opční prémie, kterou majitel opce zaplatil za koupi call opce.

Příklad 9

Nákup put opce

Situace je zrcadlově obrácená. Zájemce uzavřel opční kontrakt, na jehož základě koupil put opci na 100 akcií firmy XY, se sjednanou realizační cenou 165 USD/1 akcii. Expirace opce je 15. září. Znamená to, že zájemce (majitel put opce) má nyní právo prodat dotyčné akcie firmy XY vypisovateli opce ve sjednané době (nebo během sjednané doby) za sjednanou realizační cenu 165 USD/1 akcii. Je logické, že toto právo majitel opce uplatní za předpokladu, že cena akcií firmy XY v budoucí době klesne pod cenu 165 USD/1 akcii, neboť v takovém případě může dosáhnout zisk.

Pokud jde o druhou stranu, to znamená o vypisovatele put opce, ten má povinnost akcie firmy XY koupit od majitele opce, za předpokladu, že majitel opce uplatní právo vyplývající z put opce, a to za sjednanou realizační cenu (strike price) ve výši 165 USD/1 akcii. Odměnou pro vypisovatele put opce je obdobně jako v předchozím případě opční prémie, kterou majitel opce zaplatil za koupi put opce.

Čtenář v této souvislosti může položit následující otázku – kdy se vyplatí koupit call opci a kdy se vyplatí koupit put opci. Za koupi opce, ať už se jedná o call opci anebo put opci, zaplatí majitel opce opční prémii vypisovateli opce. Další otázkou k zodpovězení logicky je, jak závisí výše opční prémie na aktuální ceně, za kterou se dotyčná akcie obchoduje na příslušném trhu. Zodpovězení těchto otázek jsou věnovány následující kapitoly, týkající se opční prémie a vysvětlení důležitých pojmů „opce ATM, ITM, OTM“.

5.4 Zpeněžitelnost opce a zkratky itm, atm a otm

Zpeněžitelnost opce je popisována třemi zkratkami (ITM, ATM, OTM). Uvedenými zkratkami je popisováno, jaký je vztah mezi realizační cenou (strike price) a současnou cenou (tzv. „spotovou cenou“), za kterou se dané podkladové aktivum (například akcie) obchoduje na příslušném trhu. Vztah mezi uvedenými veličinami lze matematicky vyjádřit následovně:

a) SC = RC, to znamená, že aktuální spotová cena je rovna realizační ceně (strike price).

b) SC < RC, to znamená, že aktuální spotová cena je nižší než realizační cena (strike price).

c) SC > RC, to znamená, že aktuální spotová cena je vyšší než realizační cena (strike price).

Význam zkratek:

SC = spotová cena (současná tržní cena, za kterou se dané aktivum obchoduje na příslušném trhu)

RC = realizační cena (strike price), to znamená cena sjednaná v opčním kontraktu mezi majitelem opce a vypisovatelem opce.

Význam zkratky ATM:

Put nebo call opce je takzvaně „při penězích“ v okamžiku, když současná tržní cena (spotová cena) podkladového aktiva je rovna realizační ceně (sjednané ceně, za kterou majitel opce může koupit nebo prodat sjednaný podkladový nástroj). Stav, kdy je opce „při penězích“, se anglicky označuje jako „at-the-money“, (zkratka ATM)“. ¨

Matematicky vyjádřeno to znamená, že SC = RC.

V takovém případě nemá opce žádnou vnitřní hodnotu, nýbrž jenom časovou hodnotu (viz dále v textu kapitolu, týkající se stanovení výše opční prémie).

Význam zkratky ITM:

- Call opce: Jakmile tržní (spotová) cena call opce je vyšší než realizační cena, pak se call opce označuje jako „v penězích“, anglicky „in-the-money“, (zkratka ITM)“. To znamená, že SC > RC.

- Put opce: V případě put opce je tomu v porovnání s call opcí obráceně. Put opce je „v penězích“, pokud je tržní (spotová) cena nižší než realizační cena. To znamená, že SC < RC.

ITM opce mají vysokou vnitřní hodnotu a bývají tedy dražší (stoupá cena opční prémie). K tomu viz blíže v další kapitole, týkající se výše opční prémie.

Význam zkratky OTM:

- Call opce: Pokud je u call opce tržní cena podkladového nástroje nižší než realizační cena, pak se označuje jako „opce mimo peníze“, anglicky „out-the-money“, (zkratka OTM). To znamená, že SC < RC.

- Put opce: V případě prodejní opce je tato „opce mimo peníze“, pokud je tržní cena podkladového nástroje vyšší realizační cena. To znamená, že SC > RC.

Jak vyplývá z výše uvedeného, v případě prodejní (put) opce v porovnání s kupní (call) opcí platí obráceně, pokud jde o vztah mezi aktuální tržní (spotovou) cenou a sjednanou realizační cenou podkladového aktiva. Pokud je aktuální tržní (spotová) cena pod realizační cenou, je put opce označena jako ITM. Pokud je aktuální tržní cena nad realizační cenou, je put opce klasifikována jako OTM.

Příklad 10

Call opce ve stavu ITM, ATM, OTM

Předpokládejme, že aktuální tržní (spotová) cena akcie je 1 000 Kč/1 akcii a sjednaná realizační cena v opčním kontraktu je rovněž 1 000 Kč/1 akcii. V takovém případě je tato opce klasifikována jako „at-the-money“, to znamená ATM.

V případě kupní opce (call opce) by v daném případě platilo:

Pokud je aktuální tržní (spotová) cena akcie vyšší než 1 000 Kč/1 akcii a sjednaná realizační cena v opčním kontraktu je 1 000 Kč/1 akcii, je tato opce klasifikována jako „in-the-money“, to znamená ITM, protože SC > RC.

Pokud je aktuální tržní (spotová) cena akcie nižší než 1 000 Kč/1 akcii a sjednaná realizační cena v opčním kontraktu je 1 000 Kč/1 akcii, je tato opce klasifikována jako „out-the-money“, to znamená OTM, protože SC < RC.

Příklad 11

Koupě ITM call opce

Zájemce chce koupit call opci v situaci, kdy dotyčná akcie se obchoduje za aktuální cenu 1 200 Kč/1 akcie. Sjednaná realizační cena je 1 000 Kč/1 akcie. V uvedeném případě zájemce má v případě uplatnění této call opce právo koupit dotyčnou akcii za 1 000 Kč, a obratem ji může prodat na příslušném trhu za aktuální cenu 1 200 Kč/1 akcie. Výsledkem bude, že na 1 akcii tak dosáhne zisk 200 Kč = 1 200 Kč – 1 000 Kč. Samozřejmě, pokud by koupil opci na 100 akcií, zisk bude 100krát vyšší, výsledný zisk je 20 000 Kč = (1 200 Kč – 1 000 Kč) × 100 akcií.

Čtenář samozřejmě může položit otázku, proč se tak reálně nestane. Okolnost, která tomu bude bránit, bude výše opční prémie, kterou bude muset zaplatit zájemce o koupi call opce vypisovateli opce. Lze usuzovat, že výše takové opční prémie bude nejméně 200 Kč/1 akcii. K tomu však ještě dále v textu.

Příklad 12

Koupě OTM call opce

Zájemce chce koupit call opci v situaci, kdy dotyčná akcie se obchoduje za aktuální cenu 950 Kč/1 akcie. Sjednaná realizační cena je 1 000 Kč/1 akcie. Je zřetelné, že v porovnání s ITM call opcí jde o opačnou situaci. Call opce je ve stavu OTM. Pokud by zájemce dotyčnou call opci uplatnil, dosáhl by jen ztráty. Akcie by koupil za realizační cenu 1 000 Kč a na trhu by je mohl prodat za aktuální cenu, za kterou je dotyčná akcie obchodována. To znamená za cenu 950 Kč. Výsledkem bude, že na 1 akcii tak dosáhne ztrátu – 50 Kč = 950 Kč – 1 000 Kč. Pokud by koupil call opci na 100 akcií, ztráta by byla 100krát vyšší, výsledná ztráta by byla – 5 000 Kč = (950 Kč – 1 000 Kč) × 100 akcií.

Z uvedených příkladů vyplývá jako logický závěr, že koupě call opce ve stavu ITM bude dražší záležitost (tj. opční prémie pro vypisovatele takové call opce bude vyšší) v porovnání s koupí call opce ve stavu OTM (opční prémie bude v případě OTM call opce nízká).

Samozřejmě jak v případě koupě ITM call opce, tak v případě koupě OTM call opce zájemce spekuluje na to, že cena dotyčná akcie poroste a zájemce na tom vydělá (dosáhne zisk).

Příklad13

Put opce ve stavu ITM, ATM, OTM

Pokud je aktuální tržní (spotová) cena akcie 1 000 Kč/1 akcii a sjednaná realizační cena v opčním kontraktu je 1 000 Kč/1 akcii, je tato put opce klasifikována jako „at-the-money“, to znamená ATM.

Pokud je aktuální tržní (spotová) cena akcie vyšší než 1 000 Kč/1 akcii a sjednaná realizační cena v opčním kontraktu je 1 000 Kč/1 akcii, je tato put opce klasifikována jako „out-the-money“, to znamená OTM.

Pokud je aktuální tržní (spotová) cena akcie nižší než 1 000 Kč/1 akcii a sjednaná realizační cena v opčním kontraktu je 1 000 Kč/1 akcii, je tato put opce klasifikována jako „in-the-money“, to znamená ITM.

Příklad 14

Koupě put opce ve stavu ITM

Zájemce chce koupit put opci na akcii, která se aktuálně obchoduje za cenu 410 Kč/1 akcii. Sjednaná realizační cena je 500 Kč/1 akcii. Znamená to, že pokud zájemce tuto put opci uplatní, má právo prodat akcie dotyčné firmy za cenu 500 Kč/1 akcii, a současně může tyto akcie koupit trhu, kde se s touto akcií obchoduje, za cenu 410 Kč/1 akcii. Výsledkem bude, že na 1 akcii tak dosáhne zisk ve výši 90 Kč = 500 Kč – 410 Kč. Pokud by koupil opci na 1 000 akcií, zisk by byl 1000krát vyšší, výsledný zisk by byl 90 000 Kč = (500 Kč – 410 Kč) × 1 000 akcií.

Obdobně může čtenář položit otázku, co zájemci zabrání v tom, okamžitě takovou opci uplatnit. Odpověď bude shodná jako v případě call opce. Vypisovatel put opce ve stavu ITM si samozřejmě řekne o příslušnou částku opční prémie. Lze usuzovat, že v daném případě by byla opční prémie přinejmenším ve výši 90 Kč/1 akcii.

Příklad 15

Koupě put opce ve stavu OTM.

Zájemce chce koupit put opci na akcii, která se aktuálně obchoduje za cenu 780 Kč/1 akcii. Sjednaná realizační cena je 670 Kč/1 akcii. Znamená to, že pokud zájemce tuto put opci uplatní, má právo prodat akcie dotyčné firmy za cenu 670 Kč/1 akcii, a současně může tyto akcie koupit na trhu, kde se s touto akcií obchoduje, za cenu 780 Kč/1 akcii. Výsledkem bude, že na 1 akcii dosáhne ztrátu – 110 Kč = 670 Kč – 780 Kč. Pokud by koupil opci na 1000 akcií, ztráta by byla 1 000krát vyšší, výsledná ztráta by byla – 110 000 Kč = (670 Kč – 780 Kč) × 1 000 akcií.

5.5 Stanovení ceny opce

Jak již bylo popsáno v předchozích příkladech, opční prémie je cena, za kterou si kupující opce kupuje u prodávajícího opce (vypisovatele opce) právo koupit či prodat ve sjednané době v budoucnosti a za sjednanou cenu příslušný podkladový nástroj (zde například akcie). Stanovení ceny opce (opční prémie) je pak pro vypisovatele opce zcela zásadním úkolem.

Opční prémie je částka, kterou obdrží vypisovatel opce od kupujícího opce, za příslušné právo koupit nebo prodat podkladové aktivum za sjednaných podmínek. Bude tedy snahou vypisovatele, aby opční prémie byla co nejvyšší, neboť čím vyšší bude opční prémie, tím vyšší bude jeho případný zisk, zejména v případě, pokud majitel opci nevyužije a nechá ji propadnout.

Na druhou stranu opční prémie nesmí být tak vysoká, aby zcela odradila zájemce od koupě opce, ať už se jedná o koupi call opce anebo koupi put opce.

    Faktory ovlivňující výši opční prémie

Pravidla a strategie pro stanovení výše opční prémie jsou založeny na následujících úvahách a souvislostech. Faktory, které ovlivňují výši opční prémie, jsou následující:

a) Aktuální tržní cena (spotová cena) podkladového aktiva a sjednaná realizační cena (strike cena). Rozdíl mezi aktuální spotovou cenou (SC) a sjednanou realizační cenou (RC) je jedním z nejvýznamnějších faktorů, které mají vliv na výši opční prémie. Z tohoto vztahu je pak odvozena tzv. „vnitřní hodnota opce“. K tomu viz text dále.

b) Zbývající doba životnosti opce (zbývající doba do splatnosti opce). Jakmile vyprší sjednaný čas, opce ztrácí svůj smysl, neboť ji už nelze uplatnit.

c) Volatilita (kolísavost) tržní ceny podkladového aktiva.

d) Dividendy. V případě, pokud je podkladovým aktivem akcie, je nutné vzít v úvahu, že s akcií je spojeno též právo na výplatu dividendy. V okamžiku, kdy jsou vyplaceny dividendy, o danou akcii klesá zájem, tudíž i klesá i tržní cena akcie. S tím je pak spojen i pohyb výše opční prémie u call a put opcí.

e) Úrokové sazby.

    Vnitřní a časová hodnota opce

Opční prémie má v podstatě dvě složky:

a) vnitřní hodnota opce – představuje zisk, který by kupující (majitel) opce dosáhl okamžitým uplatněním opce. Zisk by dosáhl koupí nebo prodejem podkladového nástroje za sjednanou realizační cenu a navazujícím obchodem na spotovém trhu. Výše vnitřní hodnoty opce závisí na vztahu mezi současnou cenou a realizační cenou u příslušného podkladového nástroje. Pokud opci nelze uplatnit se ziskem, má nulovou vnitřní hodnotu.

b) časová hodnota opce – časová hodnota opce klesá v závislosti na tom, jak se přibližuje expirační datum opce. Čím více je opce ve stavu „in-the-money“ (vysvětlení viz níže), tím vyšší zisk její uplatnění přinese. Samozřejmě pak roste vnitřní hodnota opce a tím se stává dražší (roste opční prémie). Vzhledem k tomu, že zisk jedné smluvní strany je spojen se ztrátou druhé smluvní strany, kompenzuje tuto skutečnost vypisovatel opce stoupající cenou opce (částkou požadované opční prémie).

Příklad 16

Pro ilustraci lze předvést příklad. Zájemce má zájem koupit call opci na koupi akcií firmy XY. Aktuální tržní cena akcie této firmy je 400 USD/1 akcii. Předpokládejme následující výši opční prémie, v závislosti na výši sjednané realizační ceně.

Call opce, aktuální spotová cena akcie (SC) je 400 USD
			Doba expirace
			Do 18. srpna	Do 15. září	Do 13. října
Realizační cena (RC)	Opce	Vnitřní hodnota opce	Opční prémie	Opční prémie	Opční prémie
420,00 USD	OTM	0,00 USD	0,05 USD	0,05 USD	0,15 USD
410,00 USD	OTM	0,00 USD	1,00 USD	1,20 USD	1,45 USD
400,00 USD	ATM	0,00 USD	5,00 USD	5,35 USD	5,60 USD
390,00 USD	ITM	10,00 USD	14,50 USD	14,70 USD	14,90 USD
380,00 USD	ITM	20,00 USD	23,00 USD	23,20 USD	23,50 USD

 

Z tabulky lze zjistit následující informace:

- Cena call opce (opční prémie) stoupá v závislosti na tom, zda se jedná o opci OTM, ATM nebo ITM. Nejdražší je opce ITM, protože uplatněním opce lze nakoupit akcii od vypisovatele opce za nižší cenu (RC), než je její současná spotová cena (SC), za kterou je obchodována. Nákupem a prodejem akcie pak lze realizovat zisk, daný rozdílem cen SC – RC. Kupříkladu koupí call opce s realizační cenou 390 USD lze pak z uplatnění této opce dosáhnout zisk 10 USD = 400 USD – 390 USD.

- Cena opce se mění v závislosti na čase. Čím více se blíží doba expirace opce, tím je nižší i opční prémie. V uvedeném případě opce s realizační cenou 390 USD s dobou expirace do 13. října je dražší (opční prémie je 14,90 USD), než opce se stejnou realizační cenou, ale s dobou expirace do 18. srpna (opční prémie 14,50 USD).

- Vnitřní hodnota opce OTM je nulová. Výše opční prémie je v případě opce OTM rovna její časové složce. Například v případě opce s realizační cenou 410 USD je časová hodnota opce s expirací do 15. září rovna částce 1,20 USD.

- Vnitřní hodnota opce ATM je nulová.

- Vnitřní hodnota opce ITM je rovna rozdílu mezi spotovou cenou a realizační cenou. Například v případě opce s realizační cenou 380 USD je vnitřní hodnota opce rovna 20 USD = 400 USD – 380 USD.

- Časová hodnota opce ITM s realizační cenou 380 USD a s dobou expirace do 13. října je rovna částce 3,50 USD = 23,50 USD – 20,00 USD. Hodnota opce ITM je tedy rovna součtu její vnitřní hodnoty a časové hodnoty.

- Časová hodnota opce OTM s realizační cenou 420 USD a s dobou expirace do 13. října je rovna částce 0,15 USD. Hodnota opce OTM je tedy rovna její časové složce.

Výsledky ukazuje následující tabulka:

		vnitřní hodnota = SC – RC	časová hodnota závisí na době expirace opce
Opce ITM	Opční prémie =	vnitřní hodnota	+ časová hodnota
Opce ATM	Opční prémie =	0	+ časová hodnota
Opce OTM	Opční prémie =	0	+ časová hodnota

 

Z tabulky tedy kupříkladu vyplývá, že výše opční prémie (hodnota opce) je dána součtem vnitřní hodnoty a časové hodnoty. V případě opce ITM je hodnota opce rovna součtu vnitřní hodnoty a časové hodnoty.

Příklad 17

Pro ilustraci lze předvést další příklad. Zájemce má zájem koupit put opci na prodej akcií firmy XY. Aktuální tržní cena akcie této firmy je 80 USD/1 akcii. Předpokládejme následující výši opční prémie, v závislosti na výši sjednané realizační ceně.

Put opce, spotová cena akcie (SC) je 80 USD
			Doba expirace
			Do 18. srpna	Do 15. září	Do 13. října
Realizační cena (RC)	Opce	Vnitřní hodnota opce	Opční prémie	Opční prémie	Opční prémie
90,00 USD	ITM	10,00 USD	14,05 USD	15,85 USD	16,50 USD
85,00 USD	ITM	5,00 USD	6,00 USD	7,20 USD	7,65 USD
80,00 USD	ATM	0,00 USD	1,05 USD	1,85 USD	1,95 USD
75,00 USD	OTM	0,00 USD	0,05 USD	0,15 USD	0,25 USD
70,00 USD	OTM	0,00 USD	0,05 USD	0,05 USD	0,15 USD

 

Z tabulky vyplývají obdobné závěry, pokud jde o hodnotu opce (výši opční prémie). Pouze se zrcadlově převrací pohled na posuzování, zda jde o opci ITM nebo OTM. Put opce je ve stavu ITM, pokud SC < RC. V případě, pokud jde SC > RC, je put opce ve stavu OTM.

    Doba životnosti opce

Jak již bylo zmíněno výše, časová hodnota opce je částka, o kterou převyšuje opční prémie vnitřní hodnotu opce. Časová hodnota opce je závislá na době, která zbývá do doby expirace opce (vypršení opce) či doby splatnosti opce. Jakmile u opce vyprší její doba, po kterou ji lze uplatnit, ztrácí na časové hodnotě zcela, neboť pak už ji nelze uplatnit. Hodnota opce je pak rovna její vnitřní hodnotě.

Znamená to, že časová hodnota opce postupně klesá, jak se přibližuje datum expirace opce. Tento charakteristický znak se nazývá časový rozklad. Nastává jak v případě call opcí, tak v případě put opcí. Tento pokles však není v závislosti na zbývající době životnosti opce rovnoměrný. Pokles časové hodnoty se s ubíhajícím časem zrychluje, tak, jak se přibližuje datum expirace opce.

Pokud bychom příslušné veličiny a jejich změny znázornili graficky, výsledkem by byla exponenciální křivka, kde na ose x by byl uveden čas zbývající do expirace opce a na ose y by byla časová hodnota opce. Největší pokles zaznamenává časová hodnota opce v době, kdy je již blízko doba její expirace. Vývoj časové hodnoty opce v době těsně před její expirací lze označit jako „strmý pád časové hodnoty“.

Vývoj časové hodnoty opce je pak v praxi vyjadřován pomocí určitého ukazatele, který má svoje označení, a to řeckým písmenem „THETA“. Ukazatel „theta“ ukazuje závislost časové hodnoty opce na zbývající době do expirace opce. Nebo jinak a poněkud více matematicky řečeno, ukazatel „theta“ vyjadřuje změnu opční prémie v závislosti na změně doby do expirace opce.

    Volatilita

Důležitým faktorem, který rovněž významně ovlivňuje rozhodování o tom, jak zvolit výši opční prémie (z pozice vypisovatele), případně zda výše opční prémie odpovídá možným rizikům spojeným s dalším vývojem ceny podkladového aktiva (akcie), je tzv. „volatilita“. Volatilita jako pojem je obecně používán pro označení nestálosti. Ve finančním pojetí volatilita (kolísavost) vyjadřuje ve své podstatě míru rizika investice do určitého aktiva. Vyjadřuje totiž míru kolísání hodnoty aktiva nebo jeho výnosové míry během určitého časového úseku. Pokud je volatilita vysoká, znamená to, že značně kolísá cena podkladového aktiva (cena akcie). Ovšem pokud je cena podkladového aktiva velmi nestálá, tím je vyšší i pravděpodobnost, že se uplatnění opce stane pro majitele opce výhodné. Na druhé straně to pro vypisovatele opce pak znamená úměrně zvýšené riziko, že se prodej opce stane pro něj nevýhodným, neboť majitel koupenou opcí v budoucím období výhodně uplatní.

Příklad 18

Pokud si představíme situaci, kdy vypisovatel nabízí call opci na akcie firmy XY, které mají v poslední době vysokou kolísavost, pak to ve své podstatě může znamenat následující souvislosti. Vypisovatel prodá call opci za opční prémii (OP). Cena akcie v budoucím období prudce vzroste a majitel opce samozřejmě tuto situaci využije k tomu, aby uplatnil call opci. Akcie firmy XY koupí za sjednanou realizační cenu (RC) a obratem prodá za aktuální tržní cenu (SC). Dosáhne tak vysoký zisk, matematicky vyjádřený vztahem [(SC – RC) – OP]. Pro vypisovatele to znamená vysokou ztrátu, danou vztahem – [(SC – RC) – OP]. Navíc v případě prodeje call opce je možná výše ztráty pro vypisovatele neomezená, neboť růst ceny akcie není předem omezen. Ve své podstatě to znamená, že výše opční prémie bude tomuto riziku úměrně odpovídat. Jinak řečeno, čím bude vyšší volatilita dané akcie (kolísavost), tím bude vyšší i časová hodnota dané call opce. Obdobně to bude platit i pro put opci.

Vzhledem k tomu, že volatilita je důležitým faktorem pro určování výše opční prémie, je sledována statistickými metodami a je označována jako historická či statistická volatilita (SV). Jedná se o volatilitu zjištěnou za určité minulé období. Označení historická volatilita je dáno tím, že je zjištěna z historických dat za určité časové období.

Slouží jako kritérium pro posouzení tzv. „implikované volatility“. Implikovaná volatilita (tržní volatilita) je pak dána momentální situací na trhu a zjišťuje se pomocí některých opčních oceňovacích modelů, kdy se do příslušného modelu dosadí tržní opční prémie a vypočte se implikovaná volatilita. Implikovaná volatilita pak přímo ovlivňuje výši opční prémie.

    Dividendy

V případě opce, kde podkladovým aktivem jsou akcie, mají dividendy velký vliv na výši opční prémie. Cena akcie totiž klesne, jakmile jsou vyplaceny dividendy spojené s vlastnictvím dotyčné akcie. Pokud je však očekávání, že cena akcie klesne z důvodu výplaty dividendy, pak toto má vliv i na výši opční prémie.

    Úrokové sazby

Vliv úrokových sazeb je poměrně malý, pokud jde o výši opční prémie. Určitý vliv však existuje. Kupující call opce zaplatí v případě uplatnění opce realizační cenu až v době uplatnění opce. Může tedy v příslušném mezidobí volný kapitál uložit a získat tak příslušný úrok. Zvýšení úrokových sazeb pak bude ovlivňovat i výši opční prémie u call opcí, která se bude rovněž zvyšovat. V případě put opcí je tomu naopak, zvýšení úrokových sazeb bude mít za následek snížení výše opční prémie.

    Význam ukazatelů s řeckými písmeny

Pokud si obchodování s opcemi obrazně řečeno představíme jako plavbu po moři, nelze se samozřejmě plavit po bezbřehém moři bez některých důležitých znalostí ohledně navigace. Kompas jako přesný a spolehlivý nástroj navigace navigátorovi ukazuje, zda se loď plaví správným směrem a nenabrala nesprávný směr. Pokud však není k dispozici kompas, plavba lodi je jen chaotickým blouděním po moři, které posádku plavidla zavede jen do záhuby.

Při obchodování s opcemi je rovněž nutné mít k dispozici nástroje, obrazně řečeno „měřicí přístroje“, které dávají k dispozici důležité informace pro rozhodování o tom, zda opční kontrakt uzavřít či nikoliv.

V předchozích kapitolách bylo vysvětleno, které faktory ovlivňují výši opční prémie. Vypisovatel opce, který nabízí k prodeji call opci nebo put opci, nestanovuje výši opční prémie chaoticky, ale se důkladnou znalostí všech faktorů, které mají vliv na výši opční prémie. Jak již bylo zmíněno, jedná se zejména o následující faktory, které mají nejvýznamnější vliv:

a) Vztah mezi aktuální tržní (spotovou cenou) podkladového aktiva a sjednanou realizační cenou (strike cena).

b) Zbývající doba životnosti opce.

c) Volatilita (kolísavost) tržní ceny podkladového aktiva.

Vliv těchto faktorů na výši opční prémie lze shrnout následovně:

Tržní cena podkladového aktiva (cena akcie)	Opční prémie
Roste	V případě call opce roste (jsou dražší)
	V případě put opce klesá (jsou levnější)
Klesá	V případě call opce klesá (jsou levnější)
	V případě put opce roste (jsou dražší)
Doba životnosti (expirace) opce	Opční prémie
je delší	V případě call opce roste
	V případě put opce roste
zkracuje se (přibližuje se)	V případě call opce klesá
	V případě put opce klesá
Volatilita (kolísavost) podkladového aktiva	Opční prémie
Roste	V případě call opce roste
	V případě put opce roste
Klesá	V případě call opce klesá
	V případě put opce klesá

 

Při obchodování s opcemi je důležité nejenom mít správný odhad ohledně směru, jakým se cena akcie a opční prémie budou vyvíjet (klesat, stoupat), ale také ohledně rychlosti změny výše opční prémie. Správný odhad směru (nahoru, dolů) bohužel nevystačí. Je tedy potřeba mít k dispozici nástroje, které budou dávat informaci o citlivosti změn v závislosti na změnách faktorů, které ovlivňují výši opční prémie.

V případě obchodování s opcemi existují určité ukazatele, které sdělují účastníkům opčního kontraktu patřičné důležité informace. Tyto ukazatele jsou označovány řeckými písmeny. Jedná se o následující ukazatele:

–  „delta“,

–  „gamma“,

–  „theta“,

–  „vega“,

–  „rho“.

    Ukazatel DELTA

Ukazatel „delta“ vyjadřuje závislost změny opční prémie na změně ceny podkladového aktiva. Hodnota ukazatele „delta“ ukazuje, o kolik procent se změní opční prémie, pokud se cena podkladového aktiva změní o jednotku (například o jeden dolar) za jinak nezměněných okolností. Pokud je tedy hodnota ukazatele „delta“ 50 %, znamená to, že pokud cena podkladového aktiva (např. akcie) se změní o 1 dolar, tak se hodnota opční prémie změní o 50 % z 1 USD, tedy o 0,5 USD.

Pokud bychom použili přirovnání s rychlostí (ujetá vzdálenost za jednotku času), tak ukazatel „delta“ ukazuje „rychlost“ změny opční prémie, pokud se cena podkladového aktiva změní o jednotku (1 USD).

Jiná interpretace významu ukazatele „delta“ je založena na tom, že hodnotu ukazatele „delta“ lze chápat jako pravděpodobnost, že opce skončí při expiraci ve stavu ITM. Pokud je tedy hodnota delty 80 %, lze to interpretovat jako 80 % pravděpodobnost, že opce skončí při expiraci jako opce ITM. Z obráceného pohledu to znamená 20 % pravděpodobnost, že opce skončí při expiraci jako bezcenná opce OTM. Výpočet je v tomto případě 100 % – 80 % = 20 %.

Platí následující vztahy:

–  Hodnota ukazatele „delta“ se mění v závislosti na tom, zda je opce ve stavu OTM, ATM nebo ITM.

–  Čím více je opce ve stavu OTM, tím nižší je hodnota „delty“. Změna ceny akcie o jednotku (1 dolar) má tedy malý vliv na změnu opční prémie.

–  Čím více je opce ve stavu ITM, tím vyšší je hodnota „delty“. Změna ceny akcie o jednotku (1 dolar) má tedy velký vliv na změnu opční prémie.

–  Pro call a put opce ve stavu ATM se hodnota ukazatele „delta“ přibližuje k 50 % (nebo jinak řečeno, bez procentního vyjádření, hodnota ukazatele „delta“ je 0,5). Je to dáno tím, že pro opce ve stavu ATM je 50 % pravděpodobnost, že se změní na opci ITM obdobně je 50 % pravděpodobnost, že se změní na opci OTM. Cena podkladového aktiva se totiž může vydat jen dvěma směry, nahoru nebo dolů (růst nebo pokles).

–  Pro call opce je hodnota „delty“ kladná a pohybuje v intervalu (0,1), nebo v procentním vyjádření v intervalu (0 %, 100 %). Pokud je call opce ve stavu OTM, hodnota „delty“ bude nízká (menší než 50 %) případně se bude blížit 0 % (pro opce hluboko ve stavu OTM). Pokud je call opce ve stavu ITM, hodnota „delty“ bude vysoká (větší než 50 %) případně se bude blížit 100 % (pro opce hluboko ve stavu ITM).

–  Pro put opce je hodnota „delty“ záporná a pohybuje v intervalu (-1, 0), nebo v procentním vyjádření v intervalu (-100 %, 0 %). Pro put opce budou platit obdobné údaje jako pro call opce, ale se znaménkem minus. Put opce ITM budou tedy mít deltu mezi -100 % až -51 %, put opce ATM deltu – 50 %, put opce OTM deltu -49 % až 0 %. Put opce hluboko OTM bude delta 0 %.

Příklad 19

Zájemce chce koupit call opci na koupi akcie firmy XY, jejíž aktuální spotová cena je 120 USD. Sjednaná realizační cena je rovněž 120 USD. Jedná se tedy o call opci ATM. Sjednaná opční prémie je 1,5 USD. V případě, pokud se spotová cena akcie firmy XY zvýší o 1 USD, lze očekávat, že hodnota opční prémie se změní na 2,0 USD. Změna hodnoty opční prémie bude 0,5 USD. To znamená - pro změnu hodnoty opční prémie bude ukazatel „delta“ ve výši 50 %.

Příklad 20

Obdobná situace, ale aktuální spotová cena je 100 USD. Jedná se tedy o call opci ve stavu OTM. Sjednaná opční prémie je 0,55 USD. Lze očekávat, že hodnota ukazatele „delta“ bude nízká, například 10 % (tj. 0,1).

To znamená, že v případě, pokud se spotová cena akcie firmy XY zvýší o 1 USD, hodnota opční prémie se zvýší o 0,1 USD a bude činit 0,65 USD.

Příklad 21

Obdobná situace, ale aktuální spotová cena je 130 USD. Sjednaná opční prémie je 12,50 USD. Lze očekávat, že hodnota ukazatele „delta“ bude vysoká, například 98 % (tj. 0,98). To znamená, že v případě, pokud se spotová cena akcie firmy XY zvýší o 1 USD, hodnota opční prémie se zvýší 0,98 USD a bude činit 12,50 USD + 0,98 USD = 13,48 USD.

Příklad 22

V následující tabulce je uveden příklad, jak se orientovat podle výše ukazatele „delta“ v tom, zda se jedná o opci ITM, ATM nebo OTM.

Call opce, aktuální spotová cena 180 USD			Put opce, aktuální spotová cena 155 USD
Realizační cena	Opce	Delta (%)	Realizační cena	Opce	Delta (%)
190	OTM	11	165	ITM	-98
185	OTM	18	160	ITM	-66
180	ATM	50	155	ATM	-50
175	ITM	68	150	OTM	-44
170	ITM	91	145	OTM	-14
165	ITM	100	140	OTM	-3

 

    Ukazatel GAMMA

Ukazatel „gamma“ je odlišný od ostatních ukazatelů v tom směru, že nevyjadřuje změnu opční prémie v závislosti na změně některého z výše uvedených faktorů (změna ceny akcie, změna volatility, změna zbývající doby životnosti opce). Ukazatel „gamma“ vyjadřuje změnu hodnoty ukazatele „delta“ při změně ceny podkladového aktiva o jednotku (například o jeden dolar). Ukazuje tedy „zrychlení“ ukazatele „delta“.

Platí následující vztahy:

–  Opce ATM mají hodnotu ukazatele „gamma“ vysokou.

–  Opce ITM a OTM mají hodnotu ukazatele „gamma“ nízkou.

–  Čím je hodnota ukazatele „gamma“ vyšší, tím je vyšší i citlivost (změna ukazatele „delta“) na změnu ceny podkladového aktiva (akcie).

–  Hodnota ukazatele „gamma“ je kladná pro long pozice (tedy pro stranu, která kupuje opci).

–  Pro short pozice (to znamená pro vypisovatele opce, který prodává opci) je hodnota ukazatele „gamma“ záporná.

–  Opce s bližší dobou expirace mají hodnotu gamma vyšší než opce se vzdálenější dobou expirace.

Využití:

–  Ukazatel „gamma“ se používá k předvídání očekávaného pohybu ukazatele „delta“ u dané opce.

–  Kupující by měl kupovat spíše opce s vyšší hodnotu gamma. Prodávající by měl prodávat spíše opce s nižší hodnotou gamma.

Příklad 23

Hodnota ukazatele „delta“ je 50 %. Hodnota ukazatele „gamma“ je 4 %. Pokud se cena akcie zvýší o jednotku (1 USD), pak se „delta“ zvýší na 54 %. Pokud se cena akcie sníží o jednotku (1 USD), pak se „delta“ sníží na 46 %.

Příklad 24

Ukazatel „gamma“ je 2,50 %. Znamená to, že při změně ceny akcie o 1 USD se hodnota ukazatele „delta“ změní o 2,50 %. Pokud byl ukazatel „delta“ 58 %, pak se v takovém případě změní na 60,5 %. Pokud byla výše opční prémie 14 USD, pak se změní na 14,58 USD. Pokud se cena akcie zvýší dále o 1 USD, pak se opční prémie zvedne o 0,605 USD (tj. 60, 5 % z 1 USD) a bude činit 14,58 USD + 0,605 USD = 15,185 USD. Hodnota ukazatele „delta“ se zvýší o hodnotu ukazatele „gamma“ 2,5 % a bude činit 60,5 % + 2,5 % = 63 %.

    Ukazatel THETA

Dalším faktorem, který ovlivňuje výši opční prémie, je doba zbývající do expirace opce. Ukazatel „theta“ vyjadřuje změny opční prémie v závislosti na změně zbývající doby životnosti opce. Hodnota ukazatele „theta“ ukazuje, o kolik se změní opční prémie při snížení doby expirace opce o jeden den, za jinak nezměněných okolností. Ukazatel „theta“ tedy ukazuje denní snížení hodnoty opce v důsledku časového rozpadu (time decay).

Příklad 25

Hodnota ukazatele „theta“ je -0,11. Opční prémie je v USD. Znamená to, že každý den cena opce (výše opční prémie) klesne o 0,11 USD.

Platí následující vztahy:

–  Ukazatel „theta“ nabývá pro stranu kupující záporných hodnot, což je dáno tím, že s blížícím se dnem expirace opce se snižuje časová hodnota opce, tedy i výše opční prémie, jak již bylo vysvětleno dříve.

–  Pro stranu prodávající opci je však ukazatel „theta“ kladný, neboť s blížící se expirací opce roste pravděpodobnost, že opce zůstane neužitá a prodávající tak dosáhne maximální zisk ve formě opční prémie.

Využití:

–  Časový rozpad hodnoty opce je nevýhodný pro stranu kupující, a naopak je výhodný pro stranu prodávající. Čas je totiž nepřítelem pro stranu kupující.

–  Při obchodování s opcemi je výhodné pro kupujícího vybírat opce s nízkou hodnotou ukazatele „theta“. Pro prodávajícího je výhodné vybírat pro prodej opce s vysokou hodnotou ukazatele „theta“.

    Ukazatel VEGA

Ukazatel „vega“ vyjadřuje závislost výše opční prémie na změnách volatility ceny podkladového aktiva (ceny akcie). Hodnota ukazatele „vega“ vyjadřuje, jak se změní výše opční prémie, pokud se mění volatilita podkladového aktiva o jeden procentní bod, za jinak nezměněných okolností. Ukazatel „vega“ patří mezi klíčové ukazatele, neboť ukazuje i vztah opční prémie k tzv. „implikované volatilitě“. Implikovaná (očekávaná) volatilita se počítá na základě tržních hodnot opcí při použití určitého oceňovacího modelu pro opce (zejména známý je Black-Schollesův oceňovací model).

Lze ještě dodat, že ukazatel „vega“ se někdy označuje jako „kappa“.

Příklad 26

Pokud je hodnota ukazatele „vega“ 0,25, a hodnota opční prémie je v USD, pak to znamená, že změna volatility podkladového aktiva (akcie) o 1 % způsobí změnu výše opční prémie o 0,25 USD.

Platí následující vztahy:

–  Nejvyšší hodnotu ukazatele „vega“ mají opce ve stavu ATM. To znamená, že změna volatility o 1 % bude mít významný vliv na cenu opce.

–  Čím více je opce ve stavu ITM, tím se hodnota ukazatele „vega“ snižuje (blíží k nule).

–  Obdobně platí, že tím více je opce ve stavu OTM, tím se hodnota ukazatele „vega“ snižuje (blíží k nule).

–  Pokud je hodnota ukazatele „vega“ nízká, znamená to, že změna volatility podkladového aktiva nezpůsobí významné změny ve výši opční prémie.

–  Nakoupené opce mají kladnou hodnotu „vega“.

–  Vypisované (prodávané) opce mají zápornou hodnotu „vega“.

–  Jak se přibližuje doba expirace opce, snižuje se i hodnota ukazatele „vega“, neboť opce se vzdálenější dobou expirace bude více citlivá na změny volatility v porovnání s opcí, která má bližší datum expirace.

Využití:

–  V případě, pokud je implikovaná volatilita vysoká, roste výše opčních prémií, což je výhodné pro vypisovatele opce, vyplatí se tedy opce vypisovat (prodávat). Tedy jinak řečeno, vyplatí se vstupovat do „short pozice“.

–  Nízká implikovaná volatilita má opačný účinek, výše opčních prémií klesá. To je výhodné pro kupující opce, vyplatí se tedy vstupovat do „long pozice“.

–  Při spekulaci na růst implicitní volatility se vyplatí vybírat opce se vzdálenější dobou expirace.

    Ukazatel RHO

Ukazatel „rho“ vyjadřuje změnu výše opční prémie v závislosti na změně úrokové sazby. Ukazatel „rho“ tak ukazuje, o kolik se změní opční prémie, pokud se úroková sazba změní o jednotku, za jinak nezměněných okolností. Tento ukazatele je považován z uvedených ukazatelů označených řeckými písmeny za nejméně významný.

    Shrnutí významu ukazatelů

Oblast ukazatelů označených řeckými písmeny lze shrnout následovně:

Ukazatel	Význam	Bližší informace
DELTA	Vyjadřuje závislost změny opční prémie na změně ceny podkladového aktiva (ceny akcie) o jednotku (1 USD).	Nejcitlivější na změnu ceny akcie jsou opce ITM. Pro call opce ITM se delta blíží 1 (v procentech 100 %). Pro put opce ITM se delta blíží -1 (v procentech –100 %). Nejméně citlivé na změnu ceny akcie jsou opce OTM. Hodnota delty se u opcí OTM blíží 0. V případě opcí ATM se hodnota delty pohybuje kolem 0,5 (v procentech 50 %).
GAMMA	Vyjadřuje závislost změny ukazatele delta na změně ceny podkladového aktiva (ceny akcie) o jednotku (1 USD).	Ukazatel delta se nemění rovnoměrně. Nejvíce se delta mění při přechodu opce ze stavu OTM do stavu ITM. Výsledkem je, že nejvyšší hodnotu gamma mají opce ATM. Naproti tomu opce OTM a ITM mají hodnotu gamma nízkou. Hodnota gamma je kladná pro LONG pozice. Naproti tomu pro pozice SHORT je hodnota gamma záporná.
THETA	Vyjadřuje, o kolik se změní opční prémie při snížení zbývající doby životnosti opce o 1 den.	Hodnota ukazatele theta vyjadřuje denní pokles hodnoty opce v důsledku časového rozpadu.
VEGA	Vyjadřuje závislost změny opční prémie, pokud se volatilita ceny podkladového aktiva (ceny akcie) změní o 1 procentní bod.	Nejvíce citlivé na změnu volatility ceny akcie jsou opce ATM. Čím více je opce ITM nebo OTM, tím se vega snižuje, a blíží se nule. Pokud je hodnota ukazatele „vega“ nízká, znamená to, že změna volatility ceny akcie nezpůsobí významné změny ve výši opční prémie.
RHO	Vyjadřuje změnu výše opční prémie v závislosti na změně úrokové sazby o jednotku.

 

Porovnání důležitosti jednotlivých ukazatelů mající řecká písmena:

–  ukazatelé „delta“ a „vega“ patří mezi klíčové ukazatele,

–  ukazatelé „gamma“ a „theta“ patří mezi méně významné,

–  ukazatel „rho“ je považován za nejméně významný.

5.6 Základní 4 opční pozice a opční strategie

V případě zájmu o uzavření opčního kontraktu se zájemce (investor) musí rozhodnout, zda zvolí koupit call opci (koupí právo koupit podkladové aktivum) nebo put opci (koupí právo prodat podkladové aktivum). Rozhodování může být rovněž v obrácené rovině. To znamená, že se zájemce (investor) rozhoduje mezi tím, zda prodá call opci (prodá právo koupit)) nebo put opci (prodá právo prodat).

Základními parametry opčního kontraktu jsou:

1. sjednaná cena neboli realizační cena (strike price)

2. sjednaná doba expirace opce či splatnosti opce.

Vzhledem k tomu, že existují dva základní druhy opcí (kupní opce a prodejní opce nebo jinak řečeno, call opce a put opce), které je možné buď koupit anebo prodat, lze nalézt celkem 4 základní opční pozice:

1. nákup kupní opce (pozice majitele opce označovaná jako „long call“),

2. prodej kupní opce (pozice vypisovatele opce označovaná jako „short call“),

3. nákup prodejní opce (pozice majitele opce označovaná jako „long put“),

4. prodej prodejní opce (pozice vypisovatele opce označovaná jako „short put“.

Samozřejmě uzavření opčního kontraktu není charitativní záležitost. Obě smluvní strany sledují určité cíle, které se označují jako opční strategie.

Opční strategii si lze vysvětlit s pomocí následujících příkladů.

Příklad 27

Opční pozice long call

Zájemce kupuje call opci na koupi akcií firmy XY. Spotová cena je 500 USD, realizační cena v opčním kontraktu je 500 USD. Za koupi call opce zaplatil opční prémii. Jedná se o pozici majitele opce označovanou jako long call. V případě, pokud cena akcií poklesne (klesne spotová cena například na 470 USD), majitel opce při uplatnění call opce jen prodělá. Má právo koupit akcie firmy XY za realizační cenu 500 USD, na spotovém trhu je však prodá za 470 USD. Dosáhne tak ztráty 30 USD.

Závěr: Zájemce kupuje call opci z důvodu, že očekává nárůst ceny akcií firmy XY, neboť v takovém případě dosáhne zisk (levně koupí za sjednanou realizační cenu, draze prodá za aktuální spotovou cenu).

Příklad 28

Opční pozice long put

Zájemce kupuje put opci na prodej akcií firmy XY. Spotová cena je 150 USD. Jedná se o nákup put opce s právem prodat akcie firmy XY za realizační cenu 150 USD. Jedná se o pozici majitele opce označovanou jako long put. V případě, pokud cena akcií vzroste (vzroste spotová cena například na 170 USD), majitel opce při uplatnění put opce jen prodělá. Má právo prodat akcie firmy XY za realizační cenu 150 USD, avšak koupit by je musel za spotovou cenu 170 USD. Dosáhne ztráty 20 USD.

Závěr: Zájemce kupuje put opci z důvodu, že očekává pokles ceny akcií firmy XY, neboť v takovém případě dosáhne zisk (levně koupí za aktuální spotovou cenu, draze prodá za sjednanou realizační cenu).

Příklad 29

Opční pozice short call

Jedná se o pozici vypisovatele call opce, který má v opčním kontraktu povinnost prodat akcie firmy XY za sjednanou realizační cenu. Je logické, že jeho očekávání jsou v porovnání se zájemcem o koupi call opce opačné. Vypisovatel získá prodejem call opce opční prémii. Jeho zájmem je, aby majitel call opci neuplatnil. Tato situace nastane, jak je uvedeno v předchozím příkladu, který se týkal koupě call opce, za předpokladu, že dojde k poklesu cen akcií dotyčné firmy XY.

Závěr: Vypisovatel call opce spekuluje na pokles cen akcií firmy XY, neboť v případě, že majitel opce call opci neuplatní, vypisovatel dosáhne zisk ve formě obdržené opční prémie.

Příklad 30

Opční pozice short put

Jedná se o pozici vypisovatele put opce, který má v opčním kontraktu povinnost koupit akcie firmy XY za sjednanou realizační cenu. Je logické, že jeho očekávání jsou v porovnání se zájemcem o koupi put opce opačné. Vypisovatel získá prodejem put opce opční prémii. Jeho zájmem je, aby majitel put opci neuplatnil. Tato situace nastane, jak je uvedeno v předchozím příkladu, který se týkal koupě put opce, za předpokladu, že dojde k nárůstu cen akcií dotyčné firmy XY.

Závěr: Vypisovatel put opce spekuluje na nárůst cen akcií firmy XY, neboť v případě, že majitel opce put opci neuplatní, vypisovatel dosáhne zisk ve formě obdržené opční prémie.

Opční strategie mají také označení „býčí strategie“ nebo „medvědí strategie“. Býčí strategie spočívá ve spekulaci na růst ceny podkladového aktiva (vzestup kurzů akcií). Medvědí strategie je obrácená. Spočívá ve spekulaci na pokles ceny podkladového aktiva (pokles kurzů akcií).

    Základní opční strategie a důsledky špatného odhadu shrnuje následující tabulka:

	OPČNÍ STRATEGIE:
	KUPNÍ (CALL) OPCE	PRODEJNÍ (PUT) OPCE
Opční pozice: LONG POSITION (majitel opce)	LONG CALL: Spekuluje na vzestup ceny podkladového nástroje (býčí strategie).	LONG PUT: Spekuluje na pokles ceny podkladového nástroje (medvědí strategie).
Opční strategie:	l  Je zisková po překonání opční prémie. Neomezený zisk, neboť možný růst ceny akcie není omezen. l  Nechá opční prémii propadnout, pokud je tržní cena podkladového nástroje nižší než realizační cena. l  Ztráta je omezená výší zaplacené opční prémie.	l  Je zisková po překonání opční prémie. Zisk je ohraničen, neboť možný pokles ceny akcie je omezen (může klesnout až na nulu, ale níže ne). l  Nechá opční prémii propadnout, pokud je tržní cena podkladového nástroje vyšší než realizační cena. l  Ztráta je omezená výší zaplacené opční prémie.

 

	OPČNÍ STRATEGIE
	KUPNÍ (CALL) OPCE	PRODEJNÍ (PUT) OPCE
Opční pozice: SHORT POSITION (vypisovatel opce)	SHORT CALL: Spekuluje na pokles ceny podkladového nástroje (medvědí strategie).	SHORT PUT: Spekuluje na vzestup ceny podkladového nástroje (býčí strategie).
Opční strategie:	Je maximálně zisková v případě, pokud kupující nechá opci propadnout (omezený maximální zisk) Neomezená ztráta (neomezené riziko ztráty).	Je maximálně zisková v případě, pokud kupující nechá opci propadnout (omezený maximální zisk). Ztráta je omezena (riziko ztráty je omezeno), neboť možný pokles ceny akcie je omezen (může klesnout jen do nuly, níže ne).

 

Konkrétní další specifika opce závisí na tom, zda se jedná o evropskou nebo americkou opci. Evropská opce umožňuje její uplatnění pouze v době splatnosti. Americká opce dává jejímu majiteli právo uplatnit svoje právo na koupi podkladového aktiva na vypisovateli kdykoliv po dobu životnosti opce.

5.7 Finanční páka

Obchodování s opcemi obsahuje jeden zajímavý finanční efekt, který se označuje jako „leverage effect“, nebo česky řečeno, „působení finanční páky“ nebo „finanční pákový efekt“.

Příklad: Předpokládejme následující opční kontrakt, kdy se jedná o koupi nákupní opce (call opce). Majitel opce má právo koupit ve sjednané době v budoucnosti 100 akcií v ceně 150 Kč/kus (realizační cena). Za právo koupit toto podkladové aktivum (cenné papíry) zaplatí majitel opce vypisovateli opce opční prémii ve výši 10 Kč/kus, tedy celkem 1 000 Kč = 10 Kč × 100 ks.

V případě, pokud tržní (spotová) cena akcie vzroste na částku 180 Kč/kus, pak majitel opce uplatní tuto kupní opci a nakoupí od vypisovatele akcie celkem za cenu 15 000 Kč = 100 akcií × 150 Kč a obratem je prodá za aktuální tržní (spotovou) cenu 180 Kč/kus. Tedy obdrží celkem částku ve výši 100 akcií × 180 Kč = 18 000 Kč. Celkem vydělá částku ve výši 18 000 Kč – 15 000 Kč – 1 000 Kč = 2 000 Kč.

Pokud jde o ziskovost tohoto obchodu, je možné si povšimnout, že majitel opce investoval do obchodu na úvod částku 1 000 Kč (zaplatil opční prémii), a dosáhl výdělek (zisk) ve výši 2 000 Kč. V procentním vyjádření tak zhodnotil svoji počáteční investici 1 000 Kč celkem o 100 % = (2 000 Kč – 1 000 Kč) / 1 000 Kč × 100 %. Hodnota podkladového aktiva přitom vzrostla jen o 20 %, jak vyplývá z výpočtu (180 – 150) / 150 × 100 % = 20 %. Jinak řečeno, hodnota podkladového aktiva vzrostla jen o 20 %, přitom investice se zhodnotila o 100 %.

Jedná se o působení faktoru, který se označuje jako finanční pákový efekt. Ve finančním pákovém efektu je pak skryto „celé kouzlo“ opčních kontraktů. I s malou počáteční investicí v opčním kontraktu lze při příslušné změně ceny podkladového aktiva dosáhnout výrazného zhodnocení své investice.

V uvedeném případě, pokud by cena podkladového aktiva klesla pod 150 Kč/kus, pak by majitel opce svoje právo uzavřít obchod (nákup akcií) neuplatnil. Opční prémie by propadla a ztráta majitele opce by se tak rovnala částce, kterou zaplatil za opční prémii vypisovateli nákupní opce.

Zisk vypisovatele nákupní opce je pak omezen na výši opční prémie, kterou mu majitel opce (kupující nákupní opci) zaplatil.

5.8 Bod zlomu (breakeven-point)

V závislosti na pohybu ceny podkladového aktiva se mění i případný výsledek z uplatnění opce. Ztráta se může proměnit v zisk anebo obráceně, zisk se může proměnit ve ztrátu. Při určité ceně podkladového aktiva se zisk rovná nule. Platí to samozřejmě i pro ztrátu. Bod zlomu tedy vyjadřuje, při jaké ceně podkladového aktiva se zisk z uplatnění opce bude rovnat nule. Blíže si lze uvedenou situaci popsat s využitím následujících příkladů.

Příklad 31

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie z pozice majitele opce

Opční pozice LONG CALL		Opční pozice LONG PUT
Nákup call opce, aktuální spotová cena = 154 USD, realizační cena RC = 150 USD, opční prémie C = 7,60 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY		Nákup put opce, aktuální spotová cena 110 USD, realizační cena RC = 120 USD, opční prémie P = 4,50 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(*****)(další růst zisku)	(další růst SC)	(ztráta dále neroste)
165,00 USD	(*) 740,00 USD	125,00 USD	(***) -450,00 USD
160,00 USD	240,00 USD	120,00 USD	-450,00 USD
157,60 USD	(BEP) 0,00 USD	115,50 USD	(BEP) 0,00 USD
155,00 USD	-260,00 USD	115,00 USD	50,00 USD
150,00 USD	-760,00 USD	110,00 USD	(****) 550,00 USD
145,00 USD	(**) -760,00 USD	105,00 USD	1 050,00 USD
(další pokles SC)	(ztráta dále neroste)	(další pokles SC)	(******)(další růst zisku)
Výpočet bodu zlomu: SC – RC – C = 0		Výpočet bodu zlomu: RC – SC – P = 0

 

(*) Výpočet: 740,00 USD = (165,00 USD – 150,00 USD) × 100 akcií – 760,00 USD.

(**) Výpočet: Ztráta je rovna -760,00 USD, protože majitel opce má právo, nikoliv povinnost opci uplatnit. Při nepříznivém vývoji ceny akci (SC < RC) již nebude prohlubovat svoji ztrátu uplatněním call opce a nechá ji raději propadnout. Maximální ztráta se tedy bude rovnat zaplacené opční prémii 760,00 USD.

(***) Ztráta je rovna -450,00 USD, protože při nepříznivém vývoji ceny akcie (SC > RC) majitel opce put opci neuplatní a nechá ji propadnout. Maximální ztráta se tedy bude rovnat zaplacené opční prémii 450 USD.

(****)                                                  Výpočet: 550,00 USD = (120,00 USD – 110,00 USD) × 100 akcií – 450,00 USD.

(*****)                                                Výše zisku v pozici LONG CALL je neomezená, protože možný růst spotové ceny SC v podstatě není omezen.

(******)                                              Výše zisku v pozici LONG PUT je omezená v tom smyslu, že pokles spotové ceny akcie je možný maximálně na nulovou částku.

Výpočty bodu zlomu (BEP):

V případě call opce: 157,60 USD – 150,00 USD – 7,60 USD = 0,00 USD. BEP = 157,60 USD.

V případě put opce: 120,00 USD – 115,50 USD – 4,50 USD = 0,00 USD. BEP = 115,50 USD.

Příklad 32

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie z pozice vypisovatele opce

Opční pozice SHORT CALL		Opční pozice SHORT PUT
Prodej call opce, aktuální spotová cena = 154 USD, realizační cena RC = 150 USD, opční prémie C = 7,60 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY		Prodej put opce, aktuální spotová cena 110 USD, realizační cena RC = 120 USD, opční prémie P = 4,50 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(*****)(další růst ztráty)	(další růst SC)	(zisk dále neroste)
165,00 USD	(*) -740,00 USD	125,00 USD	(***) 450,00 USD
160,00 USD	-240,00 USD	120,00 USD	450,00 USD
157,60 USD	(BEP) 0,00 USD	115,50 USD	(BEP) 0,00 USD
155,00 USD	260,00 USD	115,00 USD	-50,00 USD
150,00 USD	760,00 USD	110,00 USD	(****) -550,00 USD
145,00 USD	(**) 760,00 USD	105,00 USD	-1 050,00 USD
(další pokles SC)	(zisk dále neroste)	(další pokles SC)	(******) (další růst ztráty)
Výpočet bodu zlomu: RC – SC + C = 0		Výpočet bodu zlomu: SC – RC + P = 0

 

(*) Výpočet: -740,00 USD = (150,00 USD – 165,00 USD) × 100 akcií + 760,00 USD.

(**) Výpočet: Zisk je roven 760,00 USD, protože majitel opce má právo, nikoliv povinnost opci uplatnit. Při nepříznivém vývoji ceny akcie (SC < RC) již nebude prohlubovat svoji ztrátu uplatněním call opce a nechá ji raději propadnout. Maximální zisk vypisovatele opce se tedy bude rovnat zaplacené opční prémii 760,00 USD.

(***) Zisk je omezen na 450,00 USD, protože při nepříznivém vývoji ceny akcie (SC > RC) majitel opce put opci neuplatní a nechá ji propadnout. Maximální zisk vypisovatele opce se tedy bude rovnat zaplacené opční prémii 450 USD.

(****)                                                  Výpočet: -550,00 USD = (110,00 USD – 120,00 USD) × 100 akcií + 450,00 USD.

(*****)                                                Výše ztráty v pozici SHORT CALL je neomezená, protože možný růst spotové ceny SC v podstatě není omezen.

(******)                                              Výše ztráty v pozici SHORT PUT je omezená v tom smyslu, že pokles spotové ceny akcie je možný maximálně na nulovou částku.

Výpočty bodu zlomu (BEP):

V případě call opce: 150,00 USD – 157,60 USD + 7,60 USD = 0,00 USD.

V případě put opce: 115,50 USD – 120,00 USD + 4,50 USD = 0,00 USD.

5.9 Opční strategie – členění

Opční strategie je založena na očekáváních investora, která se týkají zejména odhadů budoucího vývoje ceny podkladového aktiva (ceny akcie) a s tím spojeného přijatelného rizika ztráty, pokud byl odhad vývoje ceny podkladového aktiva chybný. V závislosti na příslušných odhadech vývoje ceny podkladového aktiva a s tím spojeného přijatelného rizika ztráty se pak volí odpovídající opční strategie. Opční strategie při obchodování s opcemi lze pak členit podle různých hledisek.

Základní úvahou je, jaký typ opce zvolit, zda call nebo put opci. Dalšími hledisky jsou realizační cena, její vztah k aktuální spotové ceně a doba expirace. Základní opční strategie lze ve stručnosti rozdělit následovně:

1. Opční strategie, které vycházejí ze základních opčních pozici (long call, long put, short call, short put).

2. Kombinované opční strategie, které kombinují možnosti vyplývající ze základních opčních pozic (například synthetic forward, straddle, strangle, spread atd.)

Z pohledu odhadovaného budoucího vývoje ceny podkladového aktiva se opční strategie člení na:

1. Býčí strategie (bull), která spekuluje na vzestup ceny (jedná se o opční strategie long call, short put atd.).

2. Medvědí strategie (bear), která spekuluje na pokles ceny (jedná se opční strategie long put, short call atd.).

3. Neutrální strategie (butterfly, condor).

Z pohledu, kterému hledisku je dáván větší důraz, lze rozlišit opční strategii:

1. Directional, která je založena na předpokládaném vývoji podkladového aktiva (ceny akcií)

2. Non-directional, která je založena na odhadu budoucího vývoji volatility.

Z pohledu, který zohledňuje dobu vzniku a rozšíření lze rozlišit:

1. Obchodování se standardními opcemi, nazývané také jako „vanilla options“.

2. Obchodování s tzv. „exotickými opcemi“, které představují buď modifikaci standardních opcí (například volitelné opce, u kterých má kupující v předem dohodnutém období právo rozhodnout, zda daná opce bude call nebo put), nebo opce, u kterých je plnění vázáno na vývoj ceny podkladového nástroje (například tzv. „bariérové opce“, které vstupují v platnost nebo naopak propadají, pokud cena podkladového nástroje překročí nebo klesne pod stanovenou hodnotu).

V závislosti na tom, jaký sledují cíl lze rozlišit:

1. Výnosové opční strategie, kde cílem je pravidelný menší výnos, opční pozice je držena po delší dobu (například kalendářní spready),

2. Spekulativní opční strategie, cílem je dosáhnout maximální zisk v krátké době (například diagonální spready).

5.10 Kombinace základních opčních pozic

Nejprve bude vhodné uvést stručné shrnutí jednotlivých základních opčních pozic.

MAJITEL OPCE			VYPISOVATEL OPCE
Opční pozice:	Příznivý vývoj:	Má právo:	Opční pozice:	Příznivý vývoj:	Má povinnost:
Long call	SC roste, SC > RC+C	koupit PA za RC	Short call	SC klesá, SC < RC+C	prodat PA za RC
Long put	SC klesá, SC < RC-P	prodat PA za RC	Short put	SC roste, SC > RC-P	koupit PA za RC

 

Vysvětlivky:

PA =                                                     podkladové aktivum (podkladový nástroj),

SC = spotová cena,

RC =                                                     realizační cena,

C = opční prémie týkající se call opce (pro majitele opce jde o výdaj, pro vypisovatele opce jde o příjem),

P = opční prémie, týkající se put opce (pro majitele opce jde o výdaj, pro vypisovatele opce jde o příjem).

Základní 4 opční pozice „long call“, „short call“, „long put“ a „short put“ lze různým způsobem kombinovat a vytvářet tak další, více sofistikovanější opční strategie. Mezi nejznámější kombinace základních opčních pozic patří:

–  synthetic forward,

–  straddle,

–  strangle a

–  spread.

Existují ještě další možnosti, které však není možné s ohledem na rozsah textu podrobněji rozepisovat.

Pro přehlednost lze jednotlivé kombinace základních opčních pozic shrnout v následující tabulce:

POUŽÍVANÉ KOMBINACE ZÁKLADNÍCH OPČNÍCH POZIC
Opční pozice	Opční pozice	Označení	Použití
Long call	Short put	Synthetic long forward	Obě opce mají stejnou realizační cenu a dobu expirace. Investor očekává vzestup ceny podkladového aktiva
Long call	Long put	Long straddle	Obě opce mají stejnou realizační cenu a dobu expirace. Investor očekává silný pohyb ceny podkladového aktiva, ale neví, kterým směrem
Long call	Long put	Long strangle	Obě opce mají rozdílnou realizační cenu a stejnou dobu expirace. Investor očekává silný pohyb ceny podkladového aktiva, ale neví, kterým směrem
Long call	Short call	Vertical bull call spread	Kombinace koupě call opce s nižší realizační cenou a prodeje call opce s vyšší realizační cenou Investor očekává mírný vzestup ceny
Long call	Short call	Vertical bear call spread	Kombinace koupě call opce s vyšší realizační cenou a prodeje call opce s nižší realizační cenou. Investor očekává mírně klesající ceny
Long call	Short call	Horizontal bull call spread	Kombinace prodeje call opce s kratší dobou expirace a koupě call opce s delší dobou expirace. Investor očekává krátkodobě stagnující, ale v delším časovém období mírný růst cen.
Long put	Short call	Synthetic short forward	Obě opce mají stejnou realizační cenu a dobu expirace. Investor očekává pokles ceny podkladového aktiva
Long put	Short put	Vertical bull put spread	Kombinace koupě put opce s nižší realizační cenou a prodeje put opce s vyšší realizační cenou. Investor očekává mírný vzestup cen
Long put	Short put	Vertical bear put spread	Kombinace koupě put opce s vyšší realizační cenou a prodeje put opce s nižší realizační cenou. Investor očekává mírně klesající ceny
Long put	Short put	Horizontal bear put spread	Kombinace prodeje put opce s kratší dobou expirace a koupě put opce s delší dobou expirace. Investor očekává krátkodobě stagnující, ale v delším časovém období mírně klesající ceny.
Short call	Short put	Short straddle	Obě opce mají stejnou realizační cenu a dobu expirace. Investor neočekává silný pohyb ceny podkladového aktiva.
Short call	Short put	Short strangle	Obě opce mají rozdílnou realizační cenu a stejnou dobu expirace. Investor neočekává silný pohyb ceny podkladového aktiva.

 

    SYNTHETIC FORWARD

Synthetic forward je opční strategií, která je tvořena:

a) kombinací dvou opcí v pozici long call a short put (synthetic long forward), nebo

b) kombinací dvou opcí v pozici long put a short call (synthetic short forward).

Dále musí být splněny ještě dvě podmínky, a to stejná realizační cena a doba expirace obou opcí. Této opční strategii se budeme nyní věnovat podrobněji.

Schématicky lze možnosti znázornit takto:

    Synthetic long forward

Synthetic long forward (syntetický termínový nákup) je kombinací 2 základních opčních pozic „long call“ a short put“, kdy se jedná jednak na jedné straně o nákup call opce, jednak na druhé straně o vypsání put opce, přičemž obě opce mají:

a) stejnou realizační cenu a

b) dobu expirace.

Důvod, proč volit tuto opční strategii nalezneme, pokud se podíváme nazpět do kapitoly, která se týkala základních opčních pozic. Je možné zjistit, že obě opční pozice (long call, short put) spekulují na vzestup ceny podkladového aktiva. Složením obou opčních pozic pak vychází poněkud modifikovaný výsledek, pokud jde o výsledný efekt (zisk nebo ztráta). Zisk (případně ztráta) se vyvíjí přímo úměrně s pohybem ceny podkladového aktiva.

Příklad 33

Investor se rozhodl koupit call opci (má právo koupit podkladové aktivum, dále jako „PA“) s realizační cenou 132,50 USD a dobou

expirace opce 17. listopadu. Současně vypsal put opci (má povinnost koupit PA) s realizační cenou 132,50 USD a dobou expirace opce 17. listopadu. Z uvedeného vyplývá, že investor zvolil opční strategii synthetic long forward. Blíže je možné danou situaci popsat s využitím konkrétního příkladu. Předpokládejme následující údaje:

Příklad 34

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie:

Opční pozice LONG CALL		Opční pozice SHORT PUT
Nákup call opce, aktuální spotová cena = 134 USD, realizační cena RC = 132,50 USD, opční prémie C = 5,60 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 17. listopadu		Prodej put opce, aktuální spotová cena 134 USD, realizační cena RC = 132,50 USD, opční prémie P = 3,50 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 17. listopadu
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(*****) (další růst zisku)	(další růst SC)	(zisk neroste)
145,00 USD	(*) 690,00 USD	145,00 USD	350,00 USD
140,00 USD	190,00 USD	140,00 USD	350,00 USD
138,10 USD	(BEP) 0,00 USD	138,10 USD	(***) 350,00 USD
135,00 USD	-310,00 USD	135,00 USD	350,00 USD
130,00 USD	-560,00 USD	130,00 USD	100,00 USD
129,00 USD	-560,00 USD	129,00 USD	(BEP) 0,00 USD
125,00 USD	(**) -560,00 USD	125,00 USD	(****) -400,00 USD
(další pokles SC)	(ztráta dále neroste)	(další pokles SC)	(******) (další růst ztráty)
Výpočet bodu zlomu: SC – RC – C = 0		Výpočet bodu zlomu: SC – RC + P = 0

 

(*) Výpočet: 690,00 USD = (145,00 USD – 132,50 USD) × 100 akcií – 560,00 USD

(**) Výpočet: Ztráta je rovna -560,00 USD, protože majitel call opce má právo, nikoliv povinnost opci uplatnit. Při nepříznivém vývoji ceny akcie (SC < RC) již nebude prohlubovat svoji ztrátu uplatněním call opce a nechá ji raději propadnout. Maximální ztráta se tedy bude rovnat zaplacené opční prémii 560,00 USD.

(***) Zisk je omezen na 350,00 USD, protože při nepříznivém vývoji ceny akcie (SC > RC) majitel opce put opci neuplatní a nechá ji propadnout. Maximální zisk vypisovatele opce se tedy bude rovnat zaplacené opční prémii 350 USD.

(****)                                                  Výpočet: -400,00 USD = (125,00 USD – 132,50 USD) × 100 akcií + 350,00 USD.

(*****)                                                Výše zisku je při pozici LONG CALL neomezená.

(******)                                              Výše ztráty v pozici SHORT PUT je omezená v tom smyslu, že pokles spotové ceny akcie je možný maximálně na nulovou částku.

Výpočty bodu zlomu (BEP):

V případě call opce: 138,10 USD – 132,50 USD – 5,60 USD = 0,00 USD.

V případě put opce: 129,00 USD – 132,50 USD + 3,50 USD = 0,00 USD.

Je možné si povšimnout, že v daném případě jsou vypočteny dva body zlomu, a to při spotových cenách 138,10 USD a 129,00 USD.

Výše uvedené výpočty však platí za situace, kdy se jedná o dva zcela nezávislé opční kontrakty. V okamžiku, kdy investor založí svoji opční strategii na spekulaci na vzestup spotové ceny, a současně spojí nákup call opce a vypsání put opce, situace je poněkud odlišná v tom smyslu, že je nutné vzít v úvahu, že v případě uplatnění call opce (právo koupit) dojde k tomu, že vůči investorovi jako vypisovateli opce nebude uplatněna put opce (povinnost koupit). Investorovi tak zůstane k dobru opční prémie, kterou dostal za vypsání put opce zaplacenou. Výpočet bodu zlomu je tedy dán rovnicí SC – RC – C + P.

Pokud bude vývoj spotové ceny takový, že investor nechá propadnout call opci (právo koupit), a bude vůči investorovi jako vypisovateli opce uplatněna put opce (povinnost koupit), opět bude platit, že případná ztráta bude vyšší o zaplacenou call opci, kterou investor nechal propadnout. Výpočet bodu zlomu tedy bude rovněž dán rovnicí SC – RC + P – C. Vychází tedy pouze jeden bodu zlomu. Bod zlomu nastane konkrétně při spotové ceně SC = RC – P + C = 132,50 USD – 3,50 USD + 5,60 USD. Výsledkem je bodu zlomu při spotové ceně = 134,60 USD.

Výsledky jsou znázorněny v následující tabulce:

Příklad 35

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie:

SYNTHETIC LONG FORWARD složený z níže uvedených opčních pozic:
Opční pozice LONG CALL		Opční pozice SHORT PUT
Nákup call opce, aktuální spotová cena = 134 USD, realizační cena RC = 132,50 USD, opční prémie C = 5,60 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 17. listopadu		Prodej put opce, aktuální spotová cena 134 USD, realizační cena RC = 132,50 USD, opční prémie P = 3,50 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 17. listopadu
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(***) (další růst zisku)	(další růst SC)	(***) (další růst zisku)
145,00 USD	(*) 1 040,00 USD	145,00 USD	1 040,00 USD
140,00 USD	540,00 USD	140,00 USD	540,00 USD
135,00 USD	40,00 USD	135,00 USD	40,00 USD
134,60 USD	(BEP) 0,00 USD	134,60 USD	(BEP) 0,00 USD
130,00 USD	-460,00 USD	130,00 USD	-460,00 USD
129,00 USD	-560,00 USD	129,00 USD	-560,00 USD
125,00 USD	(**) -960,00 USD	125,00 USD	-960,00 USD
(další pokles SC)	(****) (další růst ztráty)	(další pokles SC)	(****) (další růst ztráty)
Výpočet bodu zlomu: SC – RC – C + P = 0		Výpočet bodu zlomu: SC – RC + P – C = 0

 

Výpočty údajů jsou dány součtem údajů z předchozí tabulky.

(*) Výpočet: Zisk je roven 1 040,00 USD = 690 USD + 350 USD

(**) Výpočet: Ztráta je rovna -960,00 USD = -560,00 USD – 400,00 USD

(***) Výše zisku je při kombinaci (LONG CALL + SHORT PUT) neomezená.

(****)                                                  Výše ztráty při kombinaci (LONG CALL + SHORT PUT je neomezená (přesněji řečeno je omezená v tom smyslu, že pokles spotové ceny akcie je možný maximálně na nulovou částku).

Výsledky lze zobecnit následovně. Při použití opční strategie SYNTHETIC LONG FORWARD:

–  Bod zlomu je dán rovnicí SC – RC + P – C = 0.

–  Investor bude ve ztrátě v případě, pokud SC – RC + P – C < 0 (nebo po jednoduché úpravě, pokud spotová cena SC < RC – P + C).

–  Investor bude v zisku v případě, pokud spotová cena SC – RC + P – C > 0 (nebo po jednoduché úpravě, pokud spotová cena SC > RC – P + C).

–  Výsledný efekt (zisk nebo ztráta) je dána složením (součtem) výsledků z jednotlivých opčních pozic LONG CALL a SHORT PUT.

–  Strategii SYNTHETIC LONG FORWARD volí investor při očekávání vzestupu ceny podkladového aktiva (ceny akcie).

–  V případě, pokud je spotová cena vyšší než realizační cena (SC > RC) je pro investora jako majitele opce výhodné využití call opce. Využití put opce pro majitele put opce nebude výhodné a zůstane nevyužita. Výsledný efekt pro investora pak vyjadřuje rovnice SC – RC – C + P = (Zisk nebo ztráta).

–  V případě, pokud je spotová cena nižší než realizační cena (SC < RC), investor jako majitel nechá propadnout call opci. Využita však zřejmě bude majitelem put opce (z pozice LONG PUT). Investor je vypisovatelem put opce, a tudíž je v pozici SHORT PUT. Výsledný efekt opět vyjadřuje rovnice SC – RC – C + P = (Zisk nebo ztráta).

–  Při porovnání s pozicí LONG CALL dosahuje SYNTHETIC LONG FORWARD při příznivém vývoji (SC > RC + C) vyšší zisk, avšak při nepříznivém vývoji (SC < RC – P) také vyšší ztrátu, navíc v porovnání s pozicí LONG CALL není ztráta omezena jen na zaplacenou opční prémii C.

–  Zisk roste lineárně po překročení bodu zlomu v závislosti na růstu spotové ceny, výše zisku není omezena,

–  Ztráta roste lineárně po překročení bodu zlomu v závislosti na poklesu spotové ceny, výše ztráty je neomezená (nebo jinak řečeno, je omezená v tom smyslu, že spotová cena může klesnout maximálně na nulovou hodnotu, kdy bude ztráta maximální).

    Synthetic short forward

Synthetic short forward (syntetický termínový prodej) je zrcadlově obrácenou opční strategií k synthetic long forward. Jde o kombinaci 2 opčních pozic LONG PUT a SHORT CALL, přičemž jak v případě koupě call opce, tak v případě vypisování put opce se jedná o opce se stejnou realizační cenou a dobou expirace. Je možné zjistit, že obě opční pozice (long put, short call) spekulují na pokles ceny podkladového aktiva. Složením obou opčních pozic pak vychází poněkud modifikovaný výsledek, pokud jde o výsledný efekt (zisk nebo ztráta).

Příklad 36

Investor se rozhodl koupit put opci (právo prodat) s realizační cenou 92 USD a dobou expirace opce 17. listopadu. Současně vypsal call opci (má povinnost prodat) s realizační cenou 92 USD a dobou expirace opce 17. listopadu. Z uvedeného vyplývá, že investor zvolil opční strategii synthetic short forward.

Blíže lze danou situaci popsat s využitím konkrétního příkladu.

Příklad 37

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie

Opční pozice SHORT CALL		Opční pozice LONG PUT
Prodej call opce, aktuální spotová cena = 96 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie C = 6,90 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 17. listopadu		Nákup put opce, aktuální spotová cena 96 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie P = 5,80 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 17. listopadu
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(*****)(další růst ztráty)	(další růst SC)	(ztráta dále neroste)
110,00 USD	(*) -1 110,00 USD	110,00 USD	(***) -580,00 USD
100,00 USD	-110,00 USD	100,00 USD	-580,00 USD
98,90 USD	(BEP) 0,00 USD	98,90 USD	-580,00 USD
95,00 USD	390,00 USD	95,00 USD	-580,00 USD
92,00 USD	690,00 USD	92,00 USD	-580,00 USD
90,00 USD	690,00 USD	90,00 USD	(****) -380,00 USD
86,20 USD	690,00 USD	86,20 USD	(BEP) 0,00 USD
80,00 USD	(**) 690,00 USD	80,00 USD	620,00 USD
(další pokles SC)	(zisk dále neroste)	(další pokles SC)	(******)(další růst zisku)
Výpočet bodu zlomu: RC – SC + C = 0		Výpočet bodu zlomu: RC – SC – P = 0

 

(*)    Výpočet: -1 110,00 USD = (92,00 USD – 110,00 USD) × 100 akcií + 690,00 USD.

(**)  Výpočet: Zisk je roven 690,00 USD, protože majitel opce má právo, nikoliv povinnost opci uplatnit. Při nepříznivém vývoji ceny akcie (SC < RC) již nebude prohlubovat svoji ztrátu uplatněním call opce a nechá ji raději propadnout. Maximální zisk vypisovatele opce se tedy bude rovnat zaplacené opční prémii 690,00 USD.

(***) Ztráta je rovna -580,00 USD, protože při nepříznivém vývoji ceny akcie (SC > RC) majitel opce put opci neuplatní a nechá ji propadnout. Maximální ztráta se tedy bude rovnat zaplacené opční prémii 580 USD.

(****)                                                  Výpočet: -380,00 USD = (92,00 USD – 90,00 USD) × 100 akcií – 580,00 USD.

(*****)                                                Výše ztráty v pozici SHORT CALL je neomezená, protože možný růst spotové ceny SC v podstatě není omezen.

(******)                                              Výše zisku v pozici LONG PUT je omezená v tom smyslu, že pokles spotové ceny akcie je možný maximálně na nulovou částku.

Výpočty bodu zlomu (BEP):

V případě call opce: 92,00 USD – 98,90 USD + 6,90 USD = 0,00 USD.

V případě put opce: 92,00 USD – 86,20 USD – 5,80 USD = 0,00 USD.

Je možné si povšimnout, že v daném případě jsou vypočteny dva body zlomu, a to při spotových cenách 98,90 USD a 86,20 USD.

Výše uvedené výpočty však platí za situace, kdy se jedná o dva zcela nezávislé opční kontrakty. V okamžiku, kdy investor založí svoji opční strategii na spekulaci na pokles spotové ceny, a současně spojí vypsání call opce a nákup put opce, situace je poněkud odlišná v tom smyslu, že je nutné vzít v úvahu, že v případě uplatnění put opce (právo prodat) dojde k tomu, že vůči investorovi jako vypisovateli opce nebude uplatněna call opce (povinnost prodat). Investorovi tak zůstane k dobru opční prémie, kterou dostal za vypsání call opce zaplacenou. Výpočet bodu zlomu je tedy dán rovnicí RC – SC + C – P.

Pokud bude vývoj spotové ceny takový, že investor nechá propadnout put opci (právo prodat), a bude vůči investorovi jako vypisovateli opce uplatněna call opce (povinnost prodat), opět bude platit, že případná ztráta bude vyšší o zaplacenou put opci, kterou investor nechal propadnout. Výpočet bodu zlomu tedy bude rovněž dán rovnicí RC – SC – P + C. Vychází tedy pouze jeden bodu zlomu.

Bod zlomu nastane konkrétně při spotové ceně SC = RC – P + C = 92,00 USD – 5,80 USD + 4,90 USD. Výsledkem je bodu zlomu při spotové ceně = 91,10 USD.

Výsledky jsou znázorněny v následující tabulce:

Příklad 38

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie

SYNTHETIC SHORT FORWARD složený z níže uvedených opčních pozic:
Opční pozice SHORT CALL		Opční pozice LONG PUT
Prodej call opce, aktuální spotová cena = 96 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie C = 6,90 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 17. listopadu		Nákup put opce, aktuální spotová cena 96 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie P = 5,80 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 17. listopadu
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(***) (další růst ztráty)	(další růst SC)	(***) (další růst ztráty)
110,00 USD	(*) -1 690,00 USD	110,00 USD	-1 690,00 USD
100,00 USD	-690,00 USD	100,00 USD	-690,00 USD
98,90 USD	-580,00 USD	98,90 USD	-580,00 USD
95,00 USD	-190,00 USD	95,00 USD	-190,00 USD
92,00 USD	110,00 USD	92,00 USD	110,00 USD
91,10 USD	(BEP) 0,00 USD	91,10 USD	(BEP) 0,00 USD
90,00 USD	310,00 USD	90,00 USD	310,00 USD
86,20 USD	690,00 USD	86,20 USD	690,00 USD
80,00 USD	(**) 1 310,00 USD	80,00 USD	1 310,00 USD
(další pokles SC)	(****) (další růst zisku)	(další pokles SC)	(****) (další růst zisku)
Výpočet bodu zlomu: RC – SC – P + C = 0		Výpočet bodu zlomu: RC – SC – P + C = 0

 

Výpočty údajů jsou dány součtem údajů z předchozí tabulky.

(*)    Výpočet: Ztráta je rovna -1 690,00 USD = -1 110 USD – 580 USD

(**)  Výpočet: Zisk je roven 1 310,00 USD = 690,00 USD + 620,00 USD

(***) Výše ztráty je při kombinaci (LONG PUT + SHORT CALL) neomezená.

(****)                                                  Výše zisku při kombinaci (LONG PUT + SHORT CALL je neomezená (přesněji řečeno je omezená v tom smyslu, že pokles spotové ceny akcie je možný maximálně na nulovou částku).

Výsledky lze zobecnit následovně. Při použití opční strategie SYNTHETIC SHORT FORWARD:

–  Bod zlomu je dán rovnicí RC – SC – P + C = 0. Bod zlomu je shodný jako v případě použití opční strategie SYNTHETIC LONG FORWARD. V dalším porovnání však přináší SYNTHETIC SHORT FORWARD zrcadlově obrácené výsledky oproti SYNTHETIC LONG FORWARD.

–  Investor bude ve ztrátě v případě, pokud spotová cena SC > RC – P + C.

–  Investor bude v zisku v případě, pokud spotová cena SC < RC – P + C.

–  Výsledný efekt (zisk nebo ztráta) je dána složením (součtem) výsledků z jednotlivých opčních pozic LONG PUT a SHORT CALL.

–  Strategii SYNTHETIC SHORT FORWARD volí investor při očekávání poklesu ceny podkladového aktiva (ceny akcie).

–  V případě, pokud je spotová cena nižší než realizační cena (SC < RC) je pro investora jako majitele opce výhodné využití put opce. Využití call opce pro majitele call opce nebude výhodné a zůstane nevyužita. Výsledný efekt pro investora pak vyjadřuje rovnice RC – SC – P + C = (Zisk nebo ­ztráta).

–  V případě, pokud je spotová cena vyšší než realizační cena (SC > RC), investor jako majitel nechá propadnout put opci. Využita však zřejmě bude majitelem call opce (z pozice LONG CALL). Investor je vypisovatelem call opce, a tudíž je v pozici SHORT CALL. Výsledný efekt opět vyjadřuje rovnice RC – SC – P + C = (Zisk nebo ztráta).

–  Při porovnání s pozicí LONG PUT dosahuje SYNTHETIC SHORT FORWARD při příznivém vývoji (SC < RC – P) vyšší zisk, avšak při nepříznivém vývoji (SC > RC + C) také vyšší ztrátu, navíc v porovnání s pozicí LONG PUT není ztráta omezena jen na zaplacenou opční prémii P.

–  Zisk roste lineárně po překročení bodu zlomu v závislosti na poklesu spotové ceny, výše zisku není omezena (přesněji řečeno je omezena v tom smyslu, že spotová cena může klesnout maximálně na nulovou hodnotu). Maximální zisk při nulové spotové ceně je RC – SC – P + C = RC – 0 – P + C = RC – P + C.

–  Ztráta roste lineárně po překročení bodu zlomu v závislosti na růstu spotové ceny, výše ztráty je neomezená, protože spotová cena může růst neomezeně.

    STRADDLE

Straddle je opční strategií, která je tvořena:

a) kombinací dvou opcí v pozici long call a long put (long straddle), nebo

b) kombinací dvou opcí v pozici short call a short put (short straddle).

Jak v případě long straddle (koupě straddle), tak v případě short straddle (prodej straddle) musí být splněny ještě dvě podmínky, a to stejná realizační cena a doba expirace opce.

Schématicky lze možnosti znázornit takto:

    Long straddle (koupě straddle)

V případě opční strategie long straddle investor rozhoduje o koupi call opce (právo koupit) a současně o koupi put opce (právo prodat), přičemž u obou opcí je stejná realizační cena a doba expirace. Dostává se tak jednak do opční pozice long call, jednak do opční pozice long put. V případě volby opční pozice long call investor spekuluje na vzestup ceny podkladového aktiva (býčí strategie). V případě volby opční pozice long put investor spekuluje na pokles ceny podkladového aktiva (medvědí strategie).

Důvod, proč investor volí strategii long straddle však spočívá v tom, že očekává významný pohyb ceny podkladového aktiva, avšak neví, kterým směrem (cena poroste významně nahoru nebo dolů). Znamená to, že očekává vysokou volatilitu ceny podkladového aktiva.

V případě opční strategie long straddle investor volí opce ATM s realizační cenou v těsné blízkosti aktuální spotové ceny podkladového aktiva. Při otevření pozice je však výhodné, aby volatilita ještě nebyla vysoká, neboť při rostoucí volatilitě rostou výše opčních prémií a investorovi tak narůstají výdaje spojené s otevřením pozice (rostou výdaje na zaplacení opční prémie na koupi call opce a koupi put opce, to znamená výdaje C + P).

Příklad 39

Investor se rozhodl koupit call opci (právo koupit) s realizační cenou 92 USD a dobou expirace opce 15. prosince. Současně koupil put opci (právo prodat) s realizační cenou 92 USD a dobou expirace opce 15. prosince. Obě opce jsou blízko aktuální spotové ceny 92,50 USD. Z uvedeného vyplývá, že investor zvolil opční strategii long straddle.

Blíže lze danou situaci popsat s využitím konkrétního příkladu.

Příklad 40

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie

Opční pozice LONG CALL		Opční pozice LONG PUT
Koupě call opce, aktuální spotová cena = 92,50 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie C = 6,90 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince		Koupě put opce, aktuální spotová cena 92,50 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie P = 5,80 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(další růst zisku)	(další růst SC)	(ztráta dále neroste)
110,00 USD	1 110,00 USD	110,00 USD	-580,00 USD
104,70 USD	580,00 USD	104,70 USD	-580,00 USD
100,00 USD	110,00 USD	100,00 USD	-580,00 USD
98,90 USD	(BEP) 0,00 USD	98,90 USD	-580,00 USD
95,00 USD	-390,00 USD	95,00 USD	-580,00 USD
92,00 USD	-690,00 USD	92,00 USD	-580,00 USD
90,00 USD	-690,00 USD	90,00 USD	-380,00 USD
86,20 USD	-690,00 USD	86,20 USD	(BEP) 0,00 USD
80,00 USD	-690,00 USD	80,00 USD	620,00 USD
79,30 USD	-690,00 USD	79,30 USD	690,00 USD
70,00 USD	-690,00 USD	70,00 USD	1 620,00 USD
(další pokles SC)	(ztráta dále neroste)	(další pokles SC)	(další růst zisku)
Výpočet bodu zlomu: SC – RC – C = 0		Výpočet bodu zlomu: RC – SC – P = 0

 

Složením výsledků obou pozic dostáváme výsledný efekt z použití opční strategie long straddle. Viz následující tabulka s údaji.

Příklad 41

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie

LONG STRADDLE složený z níže uvedených opčních pozic:
Opční pozice LONG CALL		Opční pozice LONG PUT
Koupě call opce, aktuální spotová cena = 92,50 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie C = 6,90 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince		Koupě put opce, aktuální spotová cena 92,50 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie P = 5,80 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(další růst zisku)	(další růst SC)	(další růst zisku)
110,00 USD	530,00 USD	110,00 USD	530,00 USD
104,70 USD	(BEP1) 0,00 USD	104,70 USD	(BEP1) 0,00 USD
100,00 USD	-470,00 USD	100,00 USD	-470,00 USD
98,90 USD	-580,00 USD	98,90 USD	-580,00 USD
95,00 USD	-970,00 USD	95,00 USD	-970,00 USD
92,00 USD	-1 270,00 USD	92,00 USD	-1 270,00 USD
90,00 USD	-1 070,00 USD	90,00 USD	-1 070,00 USD
86,20 USD	-690,00 USD	86,20 USD	-690,00 USD
80,00 USD	-70,00 USD	80,00 USD	-70,00 USD
79,30 USD	(BEP2) 0,00 USD	79,30 USD	(BEP2) 0,00 USD
70,00 USD	930,00 USD	70,00 USD	930,00 USD
(další pokles SC)	(další růst zisku)	(další pokles SC)	(další růst zisku)
Výpočet bodu zlomu: BEP1 = SC – RC – C – P = 0		Výpočet bodu zlomu: BEP2 = RC – SC – P – C = 0

 

Investor má v uvedeném případě k využití call opci nebo put opci. O využití jedné či druhé opce rozhoduje výše spotové ceny v porovnání s realizační cenou. V případě:

–  pokud je spotová cena podkladového aktiva vyšší než realizační cena (SC > RC), je výhodné využití call opce, využití put opce nepřináší užitek, proto ji investor nechá propadnout;

–  pokud je spotová cena podkladového aktiva nižší než realizační cena (SC < RC), je výhodné využití put opce, naopak call opci nechá investor propadnout.

Investor dosahuje zisk:

Z výše uvedených údajů lze zjistit, že investor dosahuje zisk v případě, pokud spotová cena přesáhne horní bod zlomu, který nastává při spotové ceně 104,70 USD. To znamená v případě, pokud SC > 104,70 USD. Obdobně investor dosahuje zisk za situace, pokud spotová cena klesne pod dolní bod zlomu, který nastává při spotové ceně 79,30 USD. To znamená v případě, pokud SC < 79,30 USD.

Matematicky lze dotyčnou situaci popsat následovně. Investor dosahuje zisk v případě, pokud SC > RC + C + P. Pozice je zisková, protože zisk z uplatnění call opce (SC – RC) v takovém případě pokryje výdaje spojené s nákupem call opce a put opce (C + P). Obdobně investor dosahuje zisk v případě, pokud SC < RC – C – P, neboť v takovém případě zisk z uplatnění put opce (RC – SC) pokryje výdaje spojené s nákupem call opce a put opce (R + C).

V případě, pokud SC přesáhne horní bod zlomu, výše zisku je neomezená, protože SC může růst neomezeně. V případě, pokud SC klesne pod dolní bod zlomu, je výše zisku omezená v tom smyslu, že SC může klesnout maximálně na nulovou hodnotu.

Investor dosahuje ztrátu:

Investor dosahuje ztrátu v případě, pokud pohyb spotové ceny není tak výrazný, aby přesáhl horní bod zlomu (SC < 104,70 USD) ani neklesne pod dolní bod zlomu (SC > 79,30 USD). Matematicky vyjádřeno to znamená, že investor dosahuje ztrátu v případě, pokud SC > RC – C – P a současně je SC < RC + C + P. Maximální ztrátu dosahuje investor v případě, pokud je aktuální spotová cena rovna realizační ceně (SC = RC). Při této situaci není výhodné využití ani call opce ani put opce. Ztráta investora se tak rovná výdajům na zaplacení opčních prémií, tj. maximální ztráta = C + P.

Bod zlomu:

Je možné si povšimnout, že v případě použití opční strategie long straddle existují dva body zlomu. Horní bod zlomu nastává v případě, pokud SC = RC + C + P. Dolní bod zlomu nastává tehdy, pokud SC = RC – C – P.

    Short straddle (prodej straddle)

Short straddle je zrcadlově obrácenou opční strategií v porovnání s long straddle. Při volbě opční strategie short straddle investor vypisuje call opci a put opci se stejnou realizační cenou a dobou expirace. Dostává se tak do opční pozice short call (má povinnost prodat za realizační cenu) a do pozice short put (má povinnost koupit za realizační cenu). Pokud by volil tyto opční pozice samostatně, tak v případě pozice short call by spekuloval na pokles ceny podkladového nástroje (medvědí strategie). V případě pozice short put by spekuloval na vzestup ceny podkladového nástroje (býčí strategie).

V případě kombinace těchto dvou opčních pozic a použití strategie short straddle však investor spekuluje na to, že pohyb ceny podkladového aktiva nebude výrazný (spekuluje na nízkou volatilitu ceny podkladového aktiva). Jedná se o poměrně rizikovou strategii, protože při špatném odhadu budoucího vývoje ceny podkladového aktiva je případná ztráta prakticky neomezená. Opět jako v případě long straddle se volí opce ATM a s co nejkratší dobou expirace. Delší doba expirace by znamenala vyšší inkasované opční prémie, avšak také vyšší riziko, že vývoj ceny podkladového aktiva bude pro vypisovatele uvedených dvou opcí nepříznivý.

Příklad 42

Investor se rozhodl vypsat (prodat) call opci s realizační cenou 92 USD a dobou expirace opce 15. prosince. Současně vypsal (prodal) put opci s realizační cenou 92 USD a dobou expirace 15. prosince. Obě opce jsou blízko aktuální spotové ceny 92,50 USD. Z uvedeného vyplývá, že investor zvolil opční strategii short straddle.

Příklad 43

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie

Opční pozice SHORT CALL		Opční pozice SHORT PUT
Prodej call opce, aktuální spotová cena = 92,50 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie C = 6,90 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince		Prodej put opce, aktuální spotová cena 92,50 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie P = 5,80 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(další růst ztráty)	(další růst SC)	(zisk dále neroste)
110,00 USD	-1 110,00 USD	110,00 USD	580,00 USD
104,70 USD	-580,00 USD	104,70 USD	580,00 USD
100,00 USD	-110,00 USD	100,00 USD	580,00 USD
98,90 USD	(BEP) 0,00 USD	98,90 USD	580,00 USD
95,00 USD	390,00 USD	95,00 USD	580,00 USD
92,00 USD	690,00 USD	92,00 USD	580,00 USD
90,00 USD	690,00 USD	90,00 USD	380,00 USD
86,20 USD	690,00 USD	86,20 USD	(BEP) 0,00 USD
80,00 USD	690,00 USD	80,00 USD	-620,00 USD
79,30 USD	690,00 USD	79,30 USD	-690,00 USD
70,00 USD	690,00 USD	70,00 USD	-1 620,00 USD
(další pokles SC)	(zisk dále neroste)	(další pokles SC)	(další růst ztráty)
Výpočet bodu zlomu: RC – SC + C = 0		Výpočet bodu zlomu: SC – RC + P = 0

 

Složením výsledků obou pozic dostáváme výsledný efekt z použití opční strategie short straddle. Viz následující tabulka s údaji.

Příklad 44

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie

SHORT STRADDLE složený z níže uvedených opčních pozic:
Opční pozice SHORT CALL		Opční pozice SHORT PUT
Prodej call opce, aktuální spotová cena = 92,50 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie C = 6,90 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince		Prodej put opce, aktuální spotová cena 92,50 USD, realizační cena RC = 92 USD, opční prémie P = 5,80 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(další růst ztráty)	(další růst SC)	(další růst ztráty)
110,00 USD	-530,00 USD	110,00 USD	-530,00 USD
104,70 USD	(BEP1) 0,00 USD	104,70 USD	(BEP1) 0,00 USD
100,00 USD	470,00 USD	100,00 USD	470,00 USD
98,90 USD	580,00 USD	98,90 USD	580,00 USD
95,00 USD	970,00 USD	95,00 USD	970,00 USD
92,00 USD	1 270,00 USD	92,00 USD	1 270,00 USD
90,00 USD	1 070,00 USD	90,00 USD	1 070,00 USD
86,20 USD	690,00 USD	86,20 USD	690,00 USD
80,00 USD	70,00 USD	80,00 USD	70,00 USD
79,30 USD	(BEP2) 0,00 USD	79,30 USD	(BEP2) 0,00 USD
70,00 USD	-930,00 USD	70,00 USD	-930,00 USD
(další pokles SC)	(další růst ztráty)	(další pokles SC)	(další růst ztráty)
Výpočet bodu zlomu: BEP1 = RC – SC + C + P = 0		Výpočet bodu zlomu: BEP2 = SC – RC + P + C = 0

 

Strategie short straddle má zrcadlově obrácené výsledky v porovnání s long straddle.

Investor dosahuje zisk:

Investor dosahuje zisk v případech, kdy spotová cena neklesne pod dolní bod zlomu (79,30 USD) a nepřekročí horní bod zlomu (104,70 USD). To znamená v situaci, pokud SC > RC – C – P a současně SC < RC + C + P. Výše zisku je omezena, maximální zisk investor dosáhne v případě, pokud SC = RC. Maximální zisk je roven součtu obou zaplacených opčních prémií, to znamená součtu C + P. Majitel call opce a put opce v případě, kdy SC = RC nechá totiž obě opce propadnout. Pro investora, který obě opce prodal, taková situace znamená maximální zisk.

Investor dosahuje ztrátu:

Investor dosahuje ztrátu, pokud spotová cena klesne pod spodní bod zlomu nebo překročí horní bod zlomu. V případě, pokud spotová cena překročí horní bod zlomu, je výše ztráty prakticky neomezená, neboť není omezen růst spotové ceny. V případě, pokud spotová cena klesne pod dolní bod zlomu, je ztráta omezena v tom smyslu, že spotová cena může klesnout maximálně na nulovou hodnotu.

Bod zlomu:

V případě strategie short straddle existují dva body zlomu. Horní bod zlomu nastává v případě, pokud SC = RC + C + P. Dolní bod zlomu nastává tehdy, pokud SC = RC – C – P.

    STRANGLE

Strangle je opční strategií, která je tvořena:

a) kombinací dvou opcí v pozici long call a long put (long strangle), nebo

b) kombinací dvou opcí v pozici short call a short put (short strangle).

Jak v případě long strangle, tak v případě short strangle straddle platí, že obě opce mají stejnou dobu expirace, ale rozdílnou realizační cenu. Strangle je tedy obdobná kombinace opčních pozic jako v případě straddle. Od opční strategie straddle se však strangle liší tím, že opce mají rozdílnou realizační cenu.

 

Pro názornost lze strangle znázornit takto:

    Long strangle

Long strangle vzniká složením opčních pozic long call a long put, kdy obě opce mají shodnou dobu expirace, ale rozdílnou realizační cenu. Tím se liší od strategie long straddle. Odlišností je však více. Při použití long strangle se obvykle volí opce OTM, na rozdíl od long straddle, kde se pro nákup volí obvykle opce ATM. Vzhledem k tomu, že obě opce mají rozdílnou realizační cenu, je třeba ještě rozhodnout, jaké pravidlo zvolit pro realizační ceny. Při použití strategie long strangle se volí realizační ceny tak, aby aktuální spotová cena ležela mezi oběma realizačními cenami obou opcí, přičemž platí, že call opce mají vyšší a put opce nižší realizační cenu.

Příklad 45

Investor se rozhodl koupit call opci (právo koupit) s realizační cenou 92 USD a dobou expirace opce 15. prosince. Současně koupil put opci (právo prodat) s realizační cenou 85 USD a dobou expirace opce 15. prosince. Obě opce jsou OTM, vzhledem k aktuální spotové ceně 88 USD. Z uvedeného vyplývá, že investor zvolil opční strategii long strangle.

Příklad 46

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie

Opční pozice LONG CALL		Opční pozice LONG PUT
Koupě OTM call opce, aktuální spotová cena = 88 USD, realizační cena RC1 = 92 USD, opční prémie C = 2,90 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince		Koupě OTM put opce, aktuální spotová cena 88 USD, realizační cena RC2 = 85 USD, opční prémie P = 1,80 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(další růst zisku)	(další růst SC)	(ztráta dále neroste)
105,00 USD	1 010,00 USD	105,00 USD	-180,00 USD
100,00 USD	510,00 USD	100,00 USD	-180,00 USD
96,70 USD	180,00 USD	96,70 USD	-180,00 USD
95,00 USD	10,00 USD	95,00 USD	-180,00 USD
94,90 USD	(BEP) 0,00 USD	94,90 USD	-180,00 USD
92,00 USD	-290,00 USD	92,00 USD	-180,00 USD
90,00 USD	-290,00 USD	90,00 USD	-180,00 USD
85,00 USD	-290,00 USD	85,00 USD	-180,00 USD
83,20 USD	-290,00 USD	83,20 USD	(BEP) 0,00 USD
80,30 USD	-290,00 USD	80,30 USD	290,00 USD
80,00 USD	-290,00 USD	80,00 USD	320,00 USD
75,00 USD	-290,00 USD	75,00 USD	820,00 USD
(další pokles SC)	(ztráta dále neroste)	(další pokles SC)	(další růst zisku)
Výpočet bodu zlomu: SC – RC1 – C = 0		Výpočet bodu zlomu: RC2 – SC – P = 0

 

Složením výsledků obou pozic dostáváme výsledný efekt z použití opční strategie long strangle. Viz následující tabulka.

Příklad 47

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie

LONG STRANGLE složený z níže uvedených opčních pozic
Opční pozice LONG CALL		Opční pozice LONG PUT
Koupě OTM call opce, aktuální spotová cena = 88 USD, realizační cena RC1 = 92 USD, opční prémie C = 2,90 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince		Koupě OTM put opce, aktuální spotová cena 88 USD, realizační cena RC2 = 85 USD, opční prémie P = 1,80 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(další růst zisku)	(další růst SC)	(další růst zisku)
105,00 USD	830,00 USD	105,00 USD	830,00 USD
100,00 USD	330,00 USD	100,00 USD	330,00 USD
96,70 USD	(BEP1) 0,00 USD	96,70 USD	(BEP1) 0,00 USD
95,00 USD	-170,00 USD	95,00 USD	-170,00 USD
94,90 USD	-180,00 USD	94,90 USD	-180,00 USD
92,00 USD	-470,00 USD	92,00 USD	-470,00 USD
90,00 USD	-470,00 USD	90,00 USD	-470,00 USD
85,00 USD	-470,00 USD	85,00 USD	-470,00 USD
83,20 USD	-290,00 USD	83,20 USD	-290,00 USD
80,30 USD	(BEP2) 0,00 USD	80,30 USD	(BEP2) 0,00 USD
80,00 USD	30,00 USD	80,00 USD	30,00 USD
75,00 USD	530,00 USD	75,00 USD	530,00 USD
(další pokles SC)	(další růst zisku)	(další pokles SC)	(další růst zisku)
Výpočet bodu zlomu: BEP1 = SC – RC1 – C – P =0		Výpočet bodu zlomu: BEP2 = RC2 – SC – P – C =0

 

Investor má v uvedeném případě k využití call opci nebo put opci. O využití jedné či druhé opce rozhoduje výše spotové ceny v porovnání s realizační cenou call opce (RC1) a realizační cenou put opce (RC2). Současně platí, že realizační cena call opce je vyšší než realizační cena put opce (RC1 > RC2). V případě:

–  pokud je spotová cena podkladového aktiva vyšší než realizační cena call opce (SC > RC1), je výhodné využití call opce, využití put opce nepřináší užitek, proto ji investor nechá propadnout;

–  pokud je spotová cena podkladového aktiva nižší než realizační cena put opce (SC < RC2), je výhodné využití put opce, naopak call opci nechá investor propadnout.

–  pokud je spotová cena podkladového aktiva nižší než realizační cena call opce (SC < RC1), není výhodné využití call opce, proto ji nechá investor propadnout, pokud však současně bude spotová cena vyšší než realizační cena put opce (SC > RC2), nechá investor propadnout i put opci.

Investor dosahuje zisk:

Z výše uvedených údajů lze zjistit, že investor dosahuje zisk v případě, pokud spotová cena přesáhne horní bod zlomu, který nastává při spotové ceně 96,70 USD. To znamená v případě, pokud SC > 96,70 USD. Obdobně investor dosahuje zisk za situace, pokud spotová cena klesne pod dolní bod zlomu, který nastává při spotové ceně 80,30 USD. To znamená v případě, pokud SC < 80,30 USD.

Matematicky lze dotyčnou situaci popsat následovně. Investor dosahuje zisk v případě, pokud SC > RC1 + C + P. Pozice je zisková, protože zisk z uplatnění call opce (SC – RC1) v takovém případě pokryje výdaje spojené s nákupem call opce a put opce (C + P). Obdobně investor dosahuje zisk v případě, pokud SC < RC2 – C – P, neboť v takovém případě zisk z uplatnění put opce (RC2 – SC) pokryje výdaje spojené s nákupem call opce a put opce (P + C).

V případě, pokud SC přesáhne horní bod zlomu, výše zisku je neomezená, protože SC může růst neomezeně. V případě, pokud SC klesne pod dolní bod zlomu, je výše zisku omezená v tom smyslu, že SC může klesnout maximálně na nulovou hodnotu.

Investor dosahuje ztrátu:

Investor dosahuje ztrátu v případě, pokud pohyb spotové ceny není tak výrazný, aby přesáhl horní bod zlomu (SC < 96,70 USD) ani neklesne pod dolní bod zlomu (SC > 80,30 USD). Matematicky vyjádřeno to znamená, že investor dosahuje ztrátu v případě, pokud SC > RC2 – C – P a současně je SC < RC1 + C + P. Rozdíl oproti strategii long straddle spočívá v tom, že při použití long straddle maximální ztrátu dosahuje investor v případě, pokud je aktuální spotová cena rovna realizační ceně (SC = RC). Ovšem při použití long strangle není maximální ztráta omezena jen na jeden bod (SC – RC), ale na interval, kdy je spotová cena v rozmezí mezi realizačními cenami obou opcí (RC2 < SC < RC1). Při této situaci není výhodné využití ani call opce ani put opce. Ztráta investora se tak rovná výdajům na zaplacení opčních prémií, tj. maximální ztráta = C + P.

Bod zlomu:

Je možné si povšimnout, že v případě použití opční strategie long strangle existují dva body zlomu. Horní bod zlomu nastává v případě, pokud SC = RC1 + C + P. Dolní bod zlomu nastává tehdy, pokud SC = RC2 – C – P.

Srovnání opční strategie LONG STRADDLE/LONG STRANGLE:

Obě strategie jsou si velmi podobné. Existují však některé rozdíly:

–  maximální ztráta je u long straddle omezena na jediný bod (SC = RC), naproti tomu u long strangle je dána intervalem (RC2 < SC < RC1),

–  absolutní výše ztráty je u long strangle nižší (C + P) než u long straddle (C + P). Je to dáno tím, že v případě long straddle investor zaplatí opční prémie na nákup call opce a put opce, které jsou ATM. Jsou tedy dražší než v případě long strangle, kde investor zaplatí opční prémie na nákup call opce a put opce, které jsou OTM a jsou tedy levnější.

–  interval, ve kterém je pozice ztrátová, je v případě long strangle delší než v případě long straddle.

    Short strangle

Strategie short strangle je kombinací opčních pozicí short call a short put a představuje tak zrcadlově obrácenou strategii v porovnání s long strangle. Opět platí, že obě opce mají stejnou dobu expirace, ale rozdílnou realizační cenu. Realizační ceny se volí tak, aby aktuální spotová cena ležela mezi oběma realizačními cenami obou opcí, přičemž platí, že call opce mají vyšší a put opce nižší realizační cenu. Volí se opce OTM, které mají z důvodu, že jsou „out of the money“ nižší opční prémii. Strategii short strangle volí investor při shodném očekávání, jako v případě short straddle. Rozdíly mezi short strangle a short straddle jsou pak popsány dále v textu.

Příklad 48

Investor se rozhodl vypsat (prodat) call opci (má povinnost prodat) s realizační cenou 92 USD a dobou expirace opce 15. prosince. Současně vypsal (prodal) put opci (má povinnost koupit) s realizační cenou 85 USD a dobou expirace opce 15. prosince. Obě opce jsou OTM, vzhledem k aktuální spotové ceně 88 USD.

Z uvedeného vyplývá, že investor zvolil opční strategii short strangle.

K analýze lze využít údajů z předchozích příkladů týkajících se strategie long strangle, s tím, že výsledky se zrcadlově převrátí. Jinak řečeno, v případech, kde investor s použitím strategie long strangle dosahuje ztrátu, při použití short strangle dosáhne zisk, a naopak, kde investor s použitím strategie long strangle dosahuje zisk, při použití short strangle dosáhne ztrátu.

Příklad 49

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie

Opční pozice SHORT CALL		Opční pozice SHORT PUT
Prodej OTM call opce, aktuální spotová cena = 88 USD, realizační cena RC1 = 92 USD, opční prémie C = 2,90 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince		Prodej OTM put opce, aktuální spotová cena 88 USD, realizační cena RC2 = 85 USD, opční prémie P = 1,80 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(další růst ztráty)	(další růst SC)	(zisk dále neroste)
105,00 USD	-1 010,00 USD	105,00 USD	180,00 USD
100,00 USD	-510,00 USD	100,00 USD	180,00 USD
96,70 USD	-180,00 USD	96,70 USD	180,00 USD
95,00 USD	-10,00 USD	95,00 USD	180,00 USD
94,90 USD	(BEP) 0,00 USD	94,90 USD	180,00 USD
92,00 USD	290,00 USD	92,00 USD	180,00 USD
90,00 USD	290,00 USD	90,00 USD	180,00 USD
85,00 USD	290,00 USD	85,00 USD	180,00 USD
83,20 USD	290,00 USD	83,20 USD	(BEP) 0,00 USD
80,30 USD	290,00 USD	80,30 USD	-290,00 USD
80,00 USD	290,00 USD	80,00 USD	-320,00 USD
75,00 USD	290,00 USD	75,00 USD	-820,00 USD
(další pokles SC)	(zisk dále neroste)	(další pokles SC)	(další růst ztráty)
Výpočet bodu zlomu: RC1 – SC + C = 0		Výpočet bodu zlomu: SC – RC2 + P = 0

 

Složením výsledků obou pozic dostáváme výsledný efekt z použití opční strategie short strangle. Výsledky použití strategie short strangle shrnuty v následující tabulce:

Příklad 50

Vývoj zisku a ztráty v závislosti na pohybu ceny akcie

STRONG STRANGLE složený z níže uvedených opčních pozic
Opční pozice SHORT CALL		Opční pozice SHORT PUT
Prodej OTM call opce, aktuální spotová cena = 88 USD, realizační cena RC1 = 92 USD, opční prémie C = 2,90 USD na 1 akcii, call opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince		Prodej OTM put opce, aktuální spotová cena 88 USD, realizační cena RC2 = 85 USD, opční prémie P = 1,80 USD na 1 akcii, put opce na 100 akcií firmy XY, doba expirace 15. prosince
Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)	Vývoj spotové ceny (SC)	Výsledek (+zisk, -ztráta)
(další růst SC)	(další růst ztráty)	(další růst SC)	(další růst ztráty)
105,00 USD	-830,00 USD	105,00 USD	-830,00 USD
100,00 USD	-330,00 USD	100,00 USD	-330,00 USD
96,70 USD	(BEP1) 0,00 USD	96,70 USD	(BEP1) 0,00 USD
95,00 USD	170,00 USD	95,00 USD	170,00 USD
94,90 USD	180,00 USD	94,90 USD	180,00 USD
92,00 USD	470,00 USD	92,00 USD	470,00 USD
90,00 USD	470,00 USD	90,00 USD	470,00 USD
85,00 USD	470,00 USD	85,00 USD	470,00 USD
83,20 USD	290,00 USD	83,20 USD	290,00 USD
80,30 USD	(BEP2) 0,00 USD	80,30 USD	(BEP2) 0,00 USD
80,00 USD	-30,00 USD	80,00 USD	-30,00 USD
75,00 USD	-530,00 USD	75,00 USD	-530,00 USD
(další pokles SC)	(další růst ztráty)	(další pokles SC)	(další růst ztráty)
Výpočet bodu zlomu: BEP1 = RC1 – SC + C + P = 0		Výpočet bodu zlomu: BEP2 = SC – RC2 + P + C = 0

 

Investor má v uvedeném případě jednak prodanou call opci, jednak prodanou put opci a vznikají mu tak dva závazky. V případě call opce má povinnost prodat za RC1, v případě put opce má povinnost koupit za RC2.

Investor dosahuje zisk:

Z výše uvedených údajů lze zjistit, že investor dosahuje zisk v případě, pokud spotová cena nepřesáhne horní bod zlomu, který nastává při spotové ceně 96,70 USD. To znamená v případě, pokud SC < 96,70 USD. Obdobně investor dosahuje zisk za situace, pokud spotová cena neklesne pod dolní bod zlomu, který nastává při spotové ceně 80,30 USD. To znamená v případě, pokud SC > 80,30 USD. Zisk je omezen. Maximální výše dosahuje tehdy, pokud spotová cena se pohybuje v rozmezí mezi 85,00 USD až 92 USD, to znamená mezi oběma realizačními cenami RC1 a RC2. Pokud je spotová cena v rozmezí mezi 85,00 USD až 92,00 USD, není pro majitele opce výhodné ani využití call opce, ani put opce a nechává je propadnout. Maximální zisk investora jako vypisovatele uvedených opcí se tak v uvedeném případě rovná inkasovaným opčním prémiím C + P.

Investor dosahuje ztrátu:

Investor dosahuje ztrátu v případě, pokud pohyb spotové ceny je tak výrazný, že přesáhne horní bod zlomu (SC > 96,70 USD) nebo klesne pod dolní bod zlomu (SC < 80,30 USD). Matematicky vyjádřeno to znamená, že investor dosahuje ztrátu v případě, pokud SC < RC2 – C – P nebo SC > RC1 + C + P.

V případě, pokud SC přesáhne horní bod zlomu, výše ztráty je neomezená, protože SC může růst neomezeně. V případě, pokud SC klesne pod dolní bod zlomu, je výše ztráty omezená v tom smyslu, že SC může klesnout maximálně na nulovou hodnotu.

Bod zlomu:

Je možné si povšimnout, že v případě použití opční strategie short strangle existují dva body zlomu. Horní bod zlomu nastává v případě, pokud SC = RC1 + C + P. Dolní bod zlomu nastává tehdy, pokud SC = RC2 – C – P.

Srovnání opční strategie SHORT STRADDLE/SHORT STRANGLE:

Obě strategie jsou si velmi podobné. Existují však některé rozdíly:

–  maximální zisk je u short straddle omezena na jediný bod (SC = RC), naproti tomu u short strangle je dána intervalem (RC2 < SC < RC1),

–  absolutní výše zisku je u short strangle nižší (C + P) než u short straddle (C + P). Je to dáno tím, že v případě short straddle investor inkasuje opční prémie za prodej call opce a put opce, které jsou ATM, jsou tedy dražší než v případě short strangle, kde investor inkasuje opční prémie za prodej call opce a put opce, které jsou OTM a jsou tedy levnější.

–  interval, ve kterém je pozice zisková, je v případě short strangle delší, než v případě short straddle

    SPREAD

Spread je kombinací long a short pozice opce stejného typu, které znějí na stejné podkladové aktivum (například akcie), ale liší se:

a) realizačními cenami nebo

b) dobou expirace.

V závislosti na těchto kritériích lze pak rozlišit:

a) vertical spread (označovaný též jako „price spread“ nebo „money spread“), kde se shodné typy opce liší realizačními cenami),

b) horizontal spread (označovaný též jako „time spread“ nebo „calendar spread“), kde se shodné typy opce liší dobou expirace.

c) diagonal spread (spočívá v kombinaci shodného počtu opcí stejného typu, s rozdílnou realizační cenou a dobou splatnosti). Představuje spojení opční strategie vertical spread a horizontal spread.

Typem opce se rozumí, že jedná o call opce nebo put opce.

Pro názornost lze strategii spread znázornit takto:

Vysvětlivky:

(*) call opce se liší realizační cenou                  (1) call opce se liší datem expirace

(**) put opce se liší realizační cenou                (2) put opce se liší datem expirace

    Vertical spread

V případě strategie vertical spread se jedná o kombinaci dvou opcí stejného typu, které mají různou realizační cenu a stejnou dobu expirace. V zásadě se jedná o dvě základní možnosti:

1. kombinace koupě call opce (pozice long call) a prodeje call opce (pozice short call), s různými realizačními cenami RC1 a RC2.

2. kombinace koupě put opce (pozice long put) a prodeje put opce (pozice short put), s různými realizačními cenami RC1 a RC2.

Tyto základní 2 možnosti se pak dělí na 4 podvarianty, které se liší poměrem mezi realizačními cenami. Všechny 4 podvarianty mají svoje specifické anglické názvy. Pro přehlednost je možné základní informace uspořádat do následující tabulky.

    Přehled podvariant strategie vertical spread:

	Realizační cena		Realizační cena	Poměr	Označení
Long call	RC1	Short call	RC2	RC1 < RC2	Vertical bull call spread
Long put	RC1	Short put	RC2	RC1 < RC2	Vertical bull put spread
Long call	RC1	Short call	RC2	RC1 > RC2	Vertical bear call spread
Long put	RC1	Short put	RC2	RC1 > RC2	Vertical bear put spread

 

    Horizontal spread

V případě strategie horizontal spread se jedná o kombinaci dvou opcí stejného typu, které mají shodnou realizační cenu, ale rozdílnou dobu expirace. U této strategie se rozlišují následující 2 podvarianty, které se liší podle toho, zda se jedná o tzv. „býčí strategii“ nebo „medvědí strategii“. Pro přehlednost lze základní informace uspořádat do následující tabulky.

    Přehled podvariant strategie horizontal spread:

	Doba expirace		Doba expirace	Poměr	Označení
Short call	T1	Long call	T2	T1 < T2	Horizontal bull call spread
Short put	T1	Long put	T2	T1 < T2	Horizontal bear put spread

 

6.

Účtování o derivátech

Po předchozích informacích, které byly zaměřeny na bližší vysvětlení základních pojmů a souvislostí z oblasti finančních derivátů, je nyní možné přejít přímo k jejich účetní problematice. To znamená, že se budeme věnovat blíže k tomu, jak účtovat v účetnictví podnikatelů o finančních derivátech. V této souvislosti je nutné vyřešit, jak se deriváty oceňují, účetně rozlišují a jak se účtují na příslušných rozvahových, podrozvahových a výsledkových účtech finančních nákladů a výnosů.

6.1 Účetní a právní vymezení finančních derivátů

    Vymezení derivátů z právního hlediska

Pro úplnost lze zmínit, že právní normou, zabývající se investičními nástroji, je zákon č. 256/­2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Tato právní norma zmiňuje vybrané deriváty konkrétně v ustanovení § 3, a to v rámci definice tzv. „investičních nástrojů“.

Jak vyplývá z ustanovení § 3 uvedeného zákona, deriváty jsou zahrnuty mezi investiční nástroje.

Podrobnou definici, co se rozumí podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu investičními nástroji, však není nutné nyní zde uvádět, neboť jde o poměrně obsáhlou definici. Alespoň pro ilustraci lze uvést, že mezi investiční nástroje z právního hlediska patří mimo jiné: opce, futures, swapy a forwardy a jiné nástroje,

–  jejichž hodnota se vztahuje:

•   ke kurzu nebo hodnotě cenných papírů,

•   měnovým kurzům,

•   úrokové míře nebo úrokovému výnosu,

•   nebo k jiným derivátům, finančním indexům či finančním kvantitativně vyjádřeným ukazatelům,

–  a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo na dodání majetkové hodnoty, k níž se jejich hodnota vztahuje.

    Vymezení derivátů z účetního hlediska

V účetních předpisech pro podnikatele jsou základní informace obsaženy v Českém účetním standardu pro podnikatele č. 001 – Účty a zásady účtování na účtech a dále v Českém účetním standardu č. 009 – Deriváty. Bohužel pro bližší obsahové vymezení pojmu „deriváty“ a podrobnostech jejich účtování je však nutné hledat v jiných účetních předpisech. Je to způsobeno tím, že příslušný ČÚS č. 009 – Deriváty se o derivátech vlastně nijak blíže nerozepisuje a pouze odkazuje na jiný účetní předpis, kterým je konkrétně ČÚS pro finanční instituce č. 110 – Deriváty.

Nutno podotknout, že existuje ještě další účetní předpis, ze kterého lze zjistit některé informace, týkající se obsahového vymezení pojmu deriváty a účtování derivátů. Tímto účetním předpisem je poněkud překvapivě ČÚS pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání č. 405 – Deriváty.

Tento český účetní standard se pak odkazuje na § § 35, 36 příslušné účetní prováděcí vyhlášky č. 504/­2002 Sb. I když uvedený ČÚS č. 405 se věnuje problematice účtování a obsahovému vymezení derivátů o něco více, než obdobný ČÚS č. 009, určený pro podnikatele, je nezbytné vycházet pro účely účetnictví z ČÚS pro finanční instituce č. 110 – Deriváty, neboť obsahuje nejvíce informací k problematice účtování o derivátech.

Pro čtenáře, kteří se chtějí též obeznámit s problematikou účtování pomocí IAS, je možné odkázat například na mezinárodní účetní standard 39 (IAS 39 – Finanční nástroje: účtování a oceňování). Bližší informace k definici, co se rozumí derivátem, viz například odstavce 9, AG9 dotyčného předpisu IAS 39.

    Charakteristické rysy finančních derivátů

Základní charakteristikou finančních derivátů je to, že se jedná o instrumenty (nástroje), jejichž hodnota je odvozena od hodnoty tzv. „podkladového aktiva“. Název „derivát“ tedy odpovídá uvedené základní charakteristice, neboť význam slova „derivovat“ znamená „odvozovat, pocházet, pramenit z čeho, mít původ v čem“ (viz například překladový slovník k anglickému slovu „derive“.

Finanční deriváty jsou ve své ekonomické podstatě vybrané finanční nástroje, které mají určité společné charakteristické rysy. Charakteristické rysy derivátů jsou pro účely účetnictví popisovány následujícím způsobem.

Derivátem se pro účely účetnictví rozumí finanční nástroj (tj. jakákoliv právní skutečnost, na jejímž základě vzniká finanční aktivum jedné účetní jednotky (subjektu) a finanční závazek nebo kapitálový nástroj jiné účetní jednotky (subjektu) pokud jsou současně splněny následující podmínky:

a) jeho reálná hodnota se mění v závislosti (uvedeny jsou dále tzv. podkladová aktiva):

•   na změně úrokové sazby, ceny cenného papíru, ceny komodity, měnového kursu, cenového indexu (tzv. deriváty na tržní riziko),

•   na úvěrovém hodnocení (ratingu) nebo indexu (tzv. deriváty na úvěrové riziko),

•   resp. v závislosti na jiné proměnné (deriváty na jiná rizika),

b) který ve srovnání s ostatními typy kontraktů, v nichž je zakotvena obdobná reakce na změny tržních podmínek, vyžaduje malou nebo nevyžaduje žádnou počáteční investici (náklad nebo výdaj),

c) který bude vypořádán v budoucnosti, přičemž doba sjednání obchodu do jeho vypořádání je u něho delší než u obvyklé (tzv. spotové) operace (tj. účetní případy nákupu a prodeje finančních aktiv s obvyklým termínem dodání).

Negativní vymezení:

Uvedené charakteristiky jsou načrtnuty poněkud v obecné rovině a mohou vést k nejasnostem, zda konkrétní nástroj (smlouva) je z účetního hlediska považován za derivát. Z těchto důvodů je v účetních předpisech uvedeno též negativní vymezení. To znamená nástroje (smlouvy), které nejsou považovány za deriváty.

Za deriváty se nepovažují například:

–  repo obchody (tj. úvěry, půjčky se zajišťovacím převodem zejména cenných papírů, půjčky cenných papírů zajištěné převodem hotovosti, prodeje cenných papírů se současně sjednaným zpětným nákupem, nákupy cenných papírů se současně sjednaným zpětným prodejem),

–  smlouvy o nákupu, nájmu (pronájmu) nebo prodeji dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, zásob, platí však výjimka:

•   Výjimkou jsou komodity, se kterými se obchoduje nebo může obchodovat na sekundárním trhu (například zemědělské produkty, nerostné produkty (včetně ropy), drahé kovy, energie), kdy jedna ze smluvních stran je oprávněna finančně se vypořádat.

    Uvedená výjimka se však nevztahuje na smlouvy o komoditách uzavřené za účelem koupě, prodeje nebo užívání komodity, u nichž se očekává, že budou vypořádány dodáním komodity.

–  smlouvy o nákupu nebo prodeji vlastních akcií, které budou vypořádány dodáním vlastních akcií,

–  smlouvy, které vyžadují úhradu v souvislosti s klimatickými, geologickými nebo jinými fyzikálními faktory, pokud jsou považovány za pojistky. Splatná částka v případech pojistek vychází z výše ztráty vzniklé v účetní jednotce,

–  finanční záruky včetně akreditivů, které zajistí zaplacení dluhu v případě, že dlužník jej k datu splatnosti neuhradí.

Na místo pojmu „podkladové aktivum“ se lze též setkat s označením jako „bazický instrument“. Někdy se též používá označení „podkladový nástroj“. Změny v hodnotě bazického instrumentu (podkladového aktiva) pak ovlivňují hodnotu finančního derivátu.

Za zmínku stojí uvést, že doplňující negativní vymezení pojmu deriváty stále nalezneme v ustanovení § 35 odst. 6 vyhlášky č. 504/­2002 Sb., ve kterém je uvedeno, že za deriváty se nepovažuje smluvní vztah, jehož předmětem je koupě, prodej nebo užívání komodity, a očekává se jeho splnění dodáním komodity.

6.2 Oceňování derivátů

Popsat účtování o derivátech není vůbec jednoduché. V zásadě platí, že pro účtování o derivátech se používají podrozvahové, rozvahové a výsledkové účty, a to v závislosti na příslušných účetních pravidlech a metodice účtování. Pro oceňování derivátů reálnou hodnotou pak jsou vypracovány určité matematické modely, které však není nutné nyní blíže popisovat. Jedná se o velmi sofistikované a komplikované matematické propočty.

Deriváty se oceňují podle účetních metod uvedených v § 25 a § 27 zákona č. 563/­1991 Sb., o účetnictví. Důležité je rozlišit, zda se jedná o ocenění k okamžiku jejich pořízení anebo k rozvahovému dni při účetní závěrce.

Ocenění derivátu při pořízení:

Deriváty se při pořízení oceňují pořizovací cenou [§ 25 odst. 1 písm. f) zákona o účetnictví]. V ocenění pořizovací cenou se derivát účtuje na příslušných rozvahových účtech. Přitom je nutné v účtové osnově použít příslušnou účtovou skupinu a vyčlenit vhodný syntetický účet (viz dále). Dále se též setkáme s pojmem „ocenění reálnou hodnotou“. Při ocenění derivátu v okamžiku jeho pořízení je vhodné si uvědomit, že v případě pevných termínových obchodů je reálná hodnota takového derivátu nulová. V případě opčních kontraktů dochází ke vzniku pořizovacích nákladů ve výši opční prémie.

Ocenění derivátu k rozvahovému dni:

V případě, pokud je obchod s deriváty sjednán tak, že v průběhu doby do splatnosti obchodu je účetní jednotka povinná provést účetní závěrku, je nutné provést ocenění derivátů k rozvahovému dni reálnou hodnotou [§ 27 odst. 1 písm. b) zákona o účetnictví].

O reálných hodnotách derivátů se účtuje na rozvahových účtech (bod 9 ČÚS č. 110). Reálnou hodnotou se oceňuje k rozvahovému dni též ta část majetku a závazků, která je zajištěná deriváty a v rámci systému zajištění v reálných hodnotách se považují za zajištěnou položku [§ 27 odst. 1 písm. e) zákona o účetnictví].

Reálná hodnota derivátu je dána jako součet reálných hodnot podkladových nástrojů, nebo jinak řečeno, jako rozdíl reálných hodnot podkladových pohledávek a reálných hodnot podkladových závazků.

Ocenění na podrozvahových účtech:

Na podrozvahových účtech se účtují od okamžiku sjednání derivátu pohledávky a závazky z úrokových, měnových, akciových, komoditních a úvěrových derivátů v hodnotě podkladového nástroje (odstavec 8 ČÚS č. 110). Tyto pohledávky a závazky může účetní jednotka dále oceňovat z důvodů změn úrokových měr, spotových měnových kurzů, změn cen akcií a změn cen komodit, v tom případě účetní jednotka na rozvahových účtech vykazuje reálné hodnoty derivátů pouze v Kč (odstavec 10 ČÚS č. 110).

Změny reálné hodnoty se zachycují též na podrozvahových účtech, jak bude zmíněno dále. ČÚS pro podnikatele č. 001 – Účty a zásady účtování na účtech pak pouze stručně konstatuje, že na podrozvahových účtech se sledují:

–  pohledávky z pevných termínových operací,

–  závazky z pevných termínových operací,

–  pohledávky z opcí,

–  závazky z opcí.

6.3 Základní pravidla pro účtování o derivátech

Problematika finančních derivátů a jejich účtování a oceňování je velmi náročné a obsáhlé téma, kterému se lze věnovat v rámci tohoto textu jen stručně. Jak již bylo zmíněno, účtování o derivátech je věnován ČÚS č. 009 – Deriváty, avšak bohužel v nepříliš podrobné podobě (eufemisticky řečeno). Důležité informace je nutné vyhledat v ČÚS pro finanční instituce č. 110 – Deriváty. Z tohoto důvodu zde autor tohoto textu používá odkazy na příslušné odstavce uvedeného účetního standardu.

Co je zcela základní informací pro volbu účetní metody při účtování o derivátech. Z účetního hlediska se deriváty člení následujícím způsobem:

–  na deriváty zajišťovací,

–  na deriváty k obchodování.

Obsahové vymezení zajišťovacího derivátu a derivátu k obchodování bylo v minulosti uvedeno v § § 52 a 53 vyhlášky č. 500/­2002 Sb. Tyto ustanovení však byly již zrušeny, a to konkrétně vyhláškou č. 441/­2017 Sb. s účinností od 1. 1. 2018. Příslušné informace je tedy nutné v současné době hledat jinde. Konkrétně jde především o Český účetní standard pro finanční instituce č. 110 – Deriváty. Některé stručné informace týkající se použití správné účtové skupiny 37 jsou uvedeny v Českém účetním standardu pro podnikatele č. 017 – Zúčtovací vztahy. Dozvíme se v bodu 3.10.2, že v rámci účtové skupiny 37 se účtuje o pohledávkách a závazcích z pevných termínových operací a rovněž o nakoupených a prodaných opcích. Analytické účty se pak vedou v členění na nákupní a prodejní opce. Z dřívější doby, kdy bylo stanoveno též závazné členění syntetických účtů, se v praxi stále zachovalo používání následujících účtů:

–  373 Pohledávky a závazky z pevných termínových operací

–  376 Nakoupené opce

–  377 Prodané opce.

    Zajišťovací deriváty

Definice zajišťovacího derivátu:

Deriváty zajišťovací jsou deriváty sjednané za účelem zajišťování a deriváty označené později jako zajišťovací, vždy však splňující podmínky uvedené dále. Derivát se považuje za zajišťovací derivát pouze tehdy, pokud splňuje současně následující podmínky (odstavec 17 ČÚS č. 110 Deriváty):

a) odpovídají strategii účetní jednotky v řízení rizik,

b) na počátku zajištění je zajišťovací vztah formálně zdokumentován, dokumentace obsahuje identifikaci zajišťovaných a zajišťovacích nástrojů, jednoznačné vymezení rizika, které je předmětem zajištění; přístup k zjišťování a doložení efektivnosti zajištění,

c) zajištění je efektivní,

d) v případě zajištění peněžních toků musí být očekávaná transakce, které je předmětem zajištění vysoce pravděpodobná a musí představovat riziko, že v peněžních tocích dojde ke změnám, které ovlivní zisk nebo ztrátu.

Jakmile přestane splňovat zajišťovací derivát výše uvedené podmínky, účtuje se o něm jako o derivátu k obchodování.

Dokumentace zajišťovacího vztahu je účetním záznamem a obsahuje:

–  identifikaci zajišťovaných a zajišťovacích nástrojů,

–  přesné vymezení rizika, které je předmětem zajištění,

–  způsob výpočtu efektivnosti.

Zajištění je efektivní, jestliže:

–  v průběhu zajišťovacího vztahu budou změny reálných hodnot nebo peněžních toků zajišťovacích nástrojů odpovídající zajišťovanému riziku,

–  popř. celkové změny reálných hodnot nebo peněžních toků zajišťovaných nástrojů, v rozmezí 80 % až 125 % změn reálných hodnot nebo peněžních toků zajišťovaných nástrojů odpovídajících zajišťovanému riziku.

Účetní jednotka zjišťuje, zda zajištění je efektivní na počátku zajištění a dále efektivnost zajištění posuzuje alespoň k datu sestavení řádné, mimořádné a mezitímní účetní závěrky a k datu sestavení výkazů podle zvláštních právních předpisů.

Pokud jde o definici, co se rozumí „zajišťovanými a zajišťovacími nástroji“, opět je nutné příslušné bližší vymezení vyhledat v ČÚS pro finanční instituce č. 110 – Deriváty. Konkrétně se v uvedeném ČÚS č. 110 jedná o odstavce 17 a 18.

Zajišťovacím nástrojem se rozumí zajišťovací derivát nebo v omezených případech jiné finanční aktivum nebo závazek splňující shodné požadavky jako zajišťovací derivát.

Zajišťovanými nástroji mohou být:

a) rozvahová aktiva nebo závazky,

b) smlouvy, o nichž není účtováno na rozvahových účtech, zavazující obě strany a obsahující významné podmínky (tzv. pevné přísliby); zajištění pevných příslibů se považuje za zajištění reálné hodnoty,

c) očekávané budoucí transakce dosud smluvně nepokryté, jejichž uskutečnění je vysoce pravděpodobné,

d) čisté investice do cizoměnových účastí.

V případě, že se jedná o zajišťovací derivát, který splňuje všechny výše uvedené podmínky, je nutné ještě rozlišit, zda se jedná:

a) o zajištění reálné hodnoty (odstavce 23 až 25 ČÚS č. 110),

b) o zajištění peněžních toků (odstavce 26 až 32 ČÚS č. 110),

c) zajištění čisté investice spojené s cizoměnovými účastmi s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, případě zahraniční organizační složky (odstavec 33 ČÚS č. 110).

Toto rozlišení je velmi důležité, neboť určuje příslušnou účetní metodu (způsob účtování o změně reálné hodnoty zajišťovacího derivátu). Tedy zda bude účtováno rozvahově nebo výsledkově. Platí následující pravidla pro účtování změny reálné hodnoty v případě, že se jedná o zajišťovací derivát:

–  změny reálné hodnoty derivátu, který zajišťuje reálnou hodnotu rozvahového aktiva nebo závazku, se účtují jako finanční náklad nebo finanční výnos (viz odstavce 23 až 25 ČÚS č. 110),

•   přitom změna reálné hodnoty zajištěného rozvahového aktiva nebo závazku z titulu konkrétního rizika se účtuje rovněž výsledkově, prostřednictvím účtů nákladů a výnosů,

–  změny reálné hodnoty derivátu zajišťujícího očekávané peněžní toky se účtují prostřednictvím rozvahových účtů (v případě účetní jednotky účtující podle vyhlášky č. 500/­2002 Sb. v účtové skupině 41). Do nákladů nebo výnosů jsou zaúčtovány ve stejných obdobích, kdy jsou zaúčtovány náklady nebo výnosy spojené se zajišťovanými položkami. Blíže k účtování viz odstavce 26 až 32 ČÚS č. 110.

Vyhláška č. 500/­2002 Sb. stanovuje pouze pravidla, v jakých účetních skupinách se účtuje o změně reálné hodnoty v případě derivátu (viz § § 33, 34). Nestanovuje však konkrétní syntetické účty (příklad – účtování výsledkově: finanční náklad v rámci účtové skupiny 56, finanční výnos v rámci účtové skupiny 66, účtování rozvahově – v příslušných případech se použije účtová skupina 41).

Podrobněji lze základní účetní případy týkající se účtování změn reálné hodnoty zajišťovacích derivátů popsat účetními zápisy s pomocí následujících výsledkových a rozvahových účtů:

Výsledkové účty:

- 567 – Náklady z derivátových operací

- 667 – Výnosy z derivátových operací

Rozvahový účet:

- 414 – Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků.

    Deriváty k obchodování

Definice derivátu k obchodování:

Derivátem k obchodování je derivát, který nesplňuje výše uvedené podmínky, které jsou stanoveny pro zajišťovací deriváty.

Změny reálné hodnoty:

–  Změny reálné hodnoty derivátu určených k obchodování se účtují jako finanční náklad nebo finanční výnos (odstavec 11 ČÚS č. 010), a to v okamžiku ocenění derivátů.

Podrobněji lze základní účetní případy, týkající se účtování změn reálné hodnoty derivátů k obchodování, popsat v účetnictví podnikatelů účetními zápisy s pomocí následujících výsledkových účtů:

- 567 – Náklady z derivátových operací

- 667 – Výnosy z derivátových operací.

7.

Vložené deriváty

V některých případech může být derivát součástí složeného finančního nástroje, který zahrnuje jak hostitelský nástroj, tak i derivát (tzv. „vložený derivát), který ovlivňuje peněžní toky nebo z jiného hlediska modifikuje vlastnosti hostitelského nástroje. Bližší popis vložených derivátů čtenář nalezne například v IAS 39, odstavcích 10 až 13.

    Daňový pohled na deriváty

Obchody s finančními deriváty (zisky a ztráty) je nutné též posoudit správně z pohledu daně z příjmů. Při obchodování s deriváty dochází k ziskům nebo ztrátám. Zásadní přístup k této problematice přinesla novela zákona o daních z příjmů provedená zákonem č. 545/­2005 Sb., kdy došlo k faktickému nahrazení ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg), které do té doby stanovovalo pravidla pro postup v případě derivátů.

Současný stav je takový, kdy zákon č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů zmiňuje deriváty konkrétně v ustanovení § 23 odst. 9 písm. b). V případě poplatníků, kteří vedou účetnictví, se výsledek hospodaření v případě, že se jedná o derivát a části majetku a závazku zajištěného derivátem, neupravuje o oceňovací rozdíl ze změny reálné hodnoty vzniklý podle účetních předpisů.

Zdanění derivátů od 1. 1. 2006 tak vychází v případě účetních jednotek z účetního zobrazení derivátových obchodů, které se použije i pro účely daně z příjmů. Daňový výsledek je tedy podmíněn správným účtováním o derivátech.

Výnosy a náklady z derivátů, zachycené v účetnictví (zmíněny zde byly účty 567, 667), tedy ovlivňují jak výsledek hospodaření účetní jednotky, tak její daňový základ. To znamená, že v případě, pokud se změny reálné hodnoty derivátů mají podle účetních metod zaúčtovat prostřednictvím nákladových a výnosových účtů, pak ovlivňují jak výsledek hospodaření, tak daňový základ.

Pokud se však změna reálné hodnoty zajišťovacích derivátů v souladu s účetními předpisy účtuje rozvahově (účet 414), pak daňový základ v příslušném období neovlivní. Ten bude ovlivněn až v období, kdy bude příslušný oceňovací rozdíl ze změny reálné hodnoty u zajišťovacího derivátu zaúčtován s použitím výsledkových účtů 567, 667.

    Okamžik uskutečnění účetního případu

Při účtování o derivátech je nutné rozlišit, k jakému okamžiku se účtuje. Jedná se o tyto tři důležité časové okamžiky:

1. Okamžik sjednání derivátového obchodu (pevného termínového obchodu či opčního kontraktu). Jedná se o tzv. „otevření pozice“.

2. Rozvahový den nebo jiný den, ke kterému se sestavuje účetní závěrka [ocenění reálnou hodnotou dle § 27 odst. 1 písm. b) a e) zákona o účetnictví].

3. Okamžik vypořádání derivátového obchodu. Jedná se o tzv. „uzavření pozice“.

Účtování derivátu se poněkud komplikuje v případě, pokud v období mezi sjednáním derivátového obchodu a jeho vypořádáním je rozvahový den, nebo jiný den, ke kterému se sestavuje účetní závěrka, neboť k tomuto dni je nutné ocenit derivát a část majetku a závazků zajištěného derivátu, tzv. „reálnou hodnotou“. Pro tyto účely pak slouží určité matematické modely nebo jiné postupy, jejichž podrobný popis není nyní možné uvádět, neboť se jedná o velmi komplikovanou oblast. Zákon o účetnictví v tomto směru obsahuje pouze základní popis uvedený v § 27. Jaké jsou možnosti pro stanovení reálné hodnoty, je uvedeno konkrétně v § 27 odst. 3 zákona o účetnictví.

    Účtování na podrozvahových účtech

    Pevné termínové operace

Okamžik sjednání derivátového obchodu:

Pohledávky a závazky z pevných termínových obchodů v okamžiku sjednání obchodu až do jeho vypořádání se zachycují v podrozvahové evidenci na podrozvahových účtech v účtových skupinách 75 až 79, jak vyplývá z ČÚS pro podnikatele č. 001 – Účty a zásady účtování na účtech, konkrétně viz bod 2.3.2 uvedeného ČÚS. Konkrétní účty nejsou stanoveny. Lze se tedy setkat s různými možnostmi, na jakých konkrétních účtech účetní jednotka účtuje v podrozvaze.

Použít lze například toto členění:

75x – Podrozvahové pohledávky z pevných termínových operací (např. účet 751),

76x – Podrozvahové závazky z pevných termínových operací (např. účet 761),

799 – Uspořádací účet s podkladovými nástroji.

Zaúčtování na podrozvahových účtech probíhá ve dvou základních krocích. Účtuje se jednak podrozvahová pohledávka (pohledávka na podkladový nástroj či podkladové aktivum), jednak podrozvahový závazek (závazek zaplatit za podkladový nástroj).

Popis zaúčtování:

–  Podrozvahová pohledávka v okamžiku sjednání obchodu (MD 75x / D 799).

–  Podrozvahový závazek v okamžiku sjednání obchodu (MD 799 / 76x).

Jak již bylo zmíněno, v okamžiku sjednání pevného termínového obchodu je jeho reálná hodnota nulová nebo prakticky nulová. Na rozvahovém účtu se tedy v tomto okamžiku ještě neprojeví.

Rozvahový den:

Na podrozvahových účtech se účtuje i přecenění derivátů na reálnou hodnotu.

Popis zaúčtování:

V případě zvýšení podrozvahové pohledávky nebo podrozvahového závazku:

–  Zvýšení podrozvahové pohledávky při přecenění (MD 75x / D 799).

–  Zvýšení podrozvahového závazku při přecenění (MD 799 / 76x)

V případě snížení podrozvahové pohledávky nebo podrozvahového závazku:

–  Snížení podrozvahové pohledávky, při přecenění (MD 799 / D 75x).

–  Snížení podrozvahového závazku, při přecenění (MD 76x / 799)

Vypořádání derivátového obchodu:

K okamžiku vypořádání derivátového obchodu se zruší příslušné zápisy na podrozvahových účtech.

Popis zaúčtování:

–  Zrušení podrozvahové pohledávky, při vypořádání obchodu (MD 799 / D 75x).

–  Zrušení podrozvahového závazku, při vypořádání obchodu (MD 76x / 799).

    Opční kontrakty

Jak vyplývá z bodu 2.3.2 ČÚS pro podnikatele č. 001 – Účty a zásady účtování na účtech, výše uvedené platí obdobně pro opce (opční kontrakty). Pohledávky a závazky z opcí se rovněž účtují na podrozvahových účtech v rámci účtových skupin 75 až 79. Použít lze například toto členění:

75x – Podrozvahové pohledávky z opčních operací (např. účet 752),

76x – Podrozvahové závazky z opčních operací (např. účet 762),

799 – Uspořádací účet s podkladovými nástroji.

    Účtování na rozvahových účtech

Jak již bylo zmíněno, základní členění derivátů z účetního hlediska spočívá v jejich odlišení na „pevné termínové operace“ a „opce“. Tomuto základnímu pohledu je pak vhodné přizpůsobit v účetním rozvrhu i příslušné syntetické a analytické účty používané v rámci zúčtovacích vztahů v účtové skupině 37 – Jiné pohledávky a závazky. Skutečnost, že o pohledávkách a závazcích z pevných termínových operací a nakoupených a prodaných opcích se účtuje v rámci účtové skupiny 37, vyplývá z ČÚS pro podnikatele č. 017 – Zúčtovací vztahy, konkrétně jde v tomto ČÚS o bod 3.10.2.

Obvykle se používají následující rozvahové syntetické účty s následujícím označením:

- Účet 373 – Pohledávky a závazky z pevných termínových operací.

- Účet 376 – Nakoupené opce.

- Účet 377 – Prodané opce.

- Účet 414 – Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků.

Na rozvahových účtech (zde konkrétně účet 373) se účtuje u pevných termínových operací až o změně reálné hodnoty, a to jako o pohledávce nebo závazku. Na rozvahových účtech by bylo účtováno pouze v případě, pokud by se sjednáním pevné termínové operace byly spojeny výdaje, které by vcházely do pořizovací ceny.

V případě opcí je o nákupu či prodeji opcí ve výši opční prémie účtováno na příslušných rozvahových účtech (zde konkrétně účty 376 nebo 377). Na těchto účtech je účtováno též o změnách reálných hodnot opcí.

Pokud jde o souvztažné účty k uvedeným rozvahovým účtům, změny reálné hodnoty derivátů se účtují v závislosti na tom, zda jde o zajišťovací deriváty anebo deriváty k obchodování, jak již bylo popsáno výše. Změna reálné hodnoty se tedy projeví buď na příslušném výsledkovém účtu finančních nákladů nebo finančních výnosů nebo na rozvahovém účtu 414.

    Pevné termínové operace

Účet 373 – Pohledávky a závazky z pevných termínových operací

Na tomto účtu se zachycují účetní případy týkající se tzv. „pevných termínových operací“.

Analytické členění účtu 373:

Pokud jde o rozvahový účet 373, na kterém se účtuje jak o pohledávkách, tak o závazcích z pevných termínových obchodů, je vhodné zavést příslušnou analytickou evidenci, například následujícím způsobem:

373.1 Pohledávky z pevných termínových operací,

373.2 Závazky z pevných termínových operací.

V dalším analytickém členění je vhodné rozlišit jednotlivé druhy pevných termínových operací (forwardy, swapy, futures). Například:

Pohledávky:

373.11 Pohledávky z pevných termínových operací (forwardy)

373.12 Pohledávky z pevných termínových operací (swapy)

373.13 Pohledávky z pevných termínových operací (futures)

Závazky:

373.21 Závazky z pevných termínových operací (forwardy)

373.22 Závazky z pevných termínových operací (swapy)

373.23 Závazky z pevných termínových operací (futures)

Vyhláška č. 500/­2002 Sb. podrobněji nepopisuje, jak se vypořádat s časovým hlediskem, to znamená rozdělením na dlouhodobé a krátkodobé pohledávky (popřípadě závazky) z pevných termínových operací. Lze tedy pouze dovodit, že krátkodobá pohledávka z pevného termínového obchodu se v rozvaze projeví na řádku C.II.2.4.6. Naproti tomu krátkodobý závazek z pevného termínového obchodu se projeví v rozvaze na řádku C.II.8.7.

Metodika účtování a okamžik uskutečnění účetního případu:

Ve stručnosti lze postup účtování o derivátu, který je pevnou termínovou operací, popsat následujícím způsobem:

1. časový okamžik – účtování v okamžiku sjednání obchodu:

Podrozvahové účty:

–  Podrozvahová pohledávka v okamžiku sjednání obchodu (MD 75x / D 799).

–  Podrozvahový závazek v okamžiku sjednání obchodu (MD 799 / 76x).

Rozvahové účty:

Vzhledem k tomu, že pevné termínové operace (forwardy, futures, swapy) jsou obvykle sjednávány tak, že v okamžiku jejich sjednání je jejich reálná hodnota nulová (neprobíhá žádná platba), nedochází k účtování na rozvahových účtech. Na rozvahových účtech se účtuje tehdy, pokud jsou se sjednáním spojeny určité náklady (poplatky, provize), které vcházejí do pořizovací ceny derivátu.

2. časový okamžik – účtování k rozvahovému dni:

V případě, pokud je obchod s deriváty sjednán tak, že v průběhu doby do splatnosti obchodu je účetní jednotka povinná provést účetní závěrku, je nutné provést ocenění derivátů k rozvahovému dni reálnou hodnotou.

O změně reálné hodnoty se účtuje na příslušném rozvahovém účtu a na příslušných podrozvahových účtech se zachytí změny podrozvahové pohledávky a podrozvahového závazku. Rozdíl mezi podrozvahovou pohledávkou a podrozvahovým závazkem zachycuje změnu reálné hodnoty derivátu.

Přecenění derivátu v případě pevné termínové operace na reálnou hodnotu k rozvahovému dni (účtování z pohledu KUPUJÍCÍHO tzn. DLOUHÁ POZICE):

    Derivát k obchodování:

Z pohledu kupujícího se změna reálných hodnot projeví na rozvahovém účtu 373. Zvýšení reálné hodnoty bude účtováno na vrub účtu 373, snížení reálné hodnoty ve prospěch účtu 373. Souvztažnými účty budou účty 667 (zvýšení reálné hodnoty), případně 567 (snížení reálné hodnoty), pokud se bude jednat o derivát k obchodování.

Změny reálné hodnoty se též projeví na příslušných podrozvahových účtech, určených pro účtování pevných termínových operací.

    Zajišťovací derivát:

V případě zajišťovacího derivátu bude záležet na tom, zda se jedná o zajišťovací derivát, který zajišťuje reálnou hodnotu nebo o zajišťovací derivát, který zajišťuje očekávané peněžní toky.

V případě zajišťovacích derivátů se uplatňuje postup, který zohledňuje, že změny reálné hodnoty by měly ovlivňovat náklady a výnosy v závislosti na tom, kdy jsou účtovány náklady a výnosy spojené se zajišťovanými položkami. To znamená, že v případě, pokud se zajišťovaná rozvahová aktiva nebo závazky oceňují reálnou hodnotou a ovlivní výnosy nebo náklady, pak změny reálné hodnoty zajišťovacího derivátu se účtují jako finanční náklad nebo finanční výnos.

V případě zajišťovacího derivátu, který zajišťuje peněžní toky, se změny reálné hodnoty účtují prostřednictvím rozvahových účtů (účet 414). Do nákladů nebo výnosů jsou zaúčtovány ve stejných obdobích, kdy jsou účtovány náklady nebo výnosy spojené se zajišťovanými položkami.

Účetní souvztažnosti:

–  Změny reálné hodnoty derivátu určeného k obchodování (dříve též § 53 vyhlášky č. 500/­2002 Sb.):

•   zvýšení reálné hodnoty derivátu určeného k obchodování (MD 373 / D 667),

•   snížení reálné hodnoty derivátu určeného k obchodování (MD 567 / D 373).

–  Změny reálné hodnoty zajišťovacího derivátu, který zajišťuje reálnou hodnotu rozvahového aktiva nebo závazku – například pohledávky nebo závazku v cizí měně (dříve též § 52 odst. 1 vyhlášky č. 500/­2002 Sb.):

•   změna reálné hodnoty zajišťovacího derivátu, který zajišťuje reálnou hodnotu rozvahového aktiva:

•   zvýšení reálné hodnoty derivátu (MD 373 / D 667),

•   snížení reálné hodnoty derivátu (MD 567 / D 373),

•   změna reálné hodnoty zajišťovacího derivátu, který zajišťuje reálnou hodnotu rozvahového závazku:

•   zvýšení reálné hodnoty derivátu (MD 567 / D 373),

•   snížení reálné hodnoty derivátu (MD 373 / D 667).

–  Změny reálné hodnoty zajišťovacího derivátu, který zajišťuje očekávané peněžní toky (dříve též § 52 odst. 2 vyhlášky č. 500/­2002 Sb.):

•   zvýšení reálné hodnoty derivátu (MD 373 / D 414),

•   snížení reálné hodnoty derivátu (MD 414 / D 373).

–  Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni:

•   zvýšení hodnoty (MD 751 / D 799),

•   snížení hodnoty (MD 799 / D 751).

–  Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni:

•   zvýšení hodnoty (MD 799 / D 761),

•   snížení hodnoty (MD 761 / D 799).

3. časový okamžik – účtování při vypořádání obchodu (z pohledu kupujícího):

–  Přecenění derivátu k datu vypořádání kontraktu:

•   zvýšení reálné hodnoty (MD 373 / D 667),

•   snížení reálné hodnoty (MD 567 / 373).

–  Přecenění podrozvahové pohledávky:

•   zvýšení hodnoty (MD 751 / D 799),

•   snížení hodnoty (MD 799 / D 751).

–  Přecenění podrozvahového závazku:

•   zvýšení hodnoty (MD 799 / D 761),

•   snížení hodnoty (MD 761 / D 799).

–  Vypořádání obchodu (například měnový forward na nákup EUR za CZK):

•   obdržená částka v EUR, oceněná aktuálním kurzem (MD 221.eurový účet / D 261),

•   platba CZK (MD 261 / D 221.korunový účet),

•   rozdíl, pokud je na straně dal účtu 261 (MD 261, D 373)

•   rozdíl, pokud je na straně má dáti účtu 261 (MD 373, D 261).

–  Storno oceňovacího rozdílu z přecenění při vypořádání obchodu (pokud jde o zajišťovací derivát, který zajišťuje očekávané peněžní toky):

•   MD 373 / D 414,

•   nebo MD 414 / D 373.

–  Odúčtování podrozvahové pohledávky – zrušení pozice (MD 799 / D 751),

–  Odúčtování podrozvahového závazku – zrušení pozice (MD 761 / D 799).

    Opční kontrakty

Účet 376 – Nakoupené opce

Jak vyplývá z § 10 odst. 8, § 11 vyhlášky č. 500/­2002 Sb., účet 376 – Nakoupené opce je na rozdíl od účtu 377 – Prodané opce účtem vykazovaným v rozvaze na straně aktiv, pod položkou „Jiné pohledávky“, vykazované v rámci dlouhodobých pohledávek nebo krátkodobých pohledávek, a to závislosti na době splatnosti příslušné pohledávky.

Analytická evidence:

Analytické účty se v případě účtu 376 vedou v členění na nákupní a prodejní opce. Dále je nutné analytickou evidencí rozlišit, zda se jedná o krátkodobou nebo dlouhodobou pohledávku.

Například:

–  376.10 Nakoupené nákupní opce (LONG CALL OPCE)– krátkodobé pohledávky

–  376.11 Nakoupené nákupní opce (LONG CALL OPCE)– dlouhodobé pohledávky

–  376.20 Nakoupené prodejní opce (LONG PUT OPCE)– krátkodobé pohledávky

–  376.21 Nakoupené prodejní opce (LONG PUT OPCE)– dlouhodobé pohledávky

Na účtu 376 – Nakoupené opce se tedy účtují jak nákupy nákupních opcí (call opce), tak nákupy prodejních opcí (put opce).

Na tomto účtu bude tedy účtovat ta smluvní strana, která platila opční prémii a která je z dané opce oprávněna, je majitelem (vlastníkem) opce a na její vůli závisí, zda nakonec dojde k uzavření kontraktu odloženého opcí anebo k uzavření kontraktu vůbec nedojde. Jedná se tedy o majitele opce, který je v tzv. „dlouhé pozici“ (long position).

Metodika účtování a okamžik uskutečnění účetního případu:

1. časový okamžik – účtování v okamžiku sjednání obchodu (nákup nákupní nebo prodejní opce):

–  Nákupní (call) opce (účtování u pořizovatele opce, který kupuje právo koupit sjednané podkladové aktivum):

•   pořízení nákupní opce v ceně opční prémie (MD 376.1 / D 379),

•   úhrada opční prémie (MD 379 / 221).

–  Prodejní (put) opce (účtování u pořizovatele opce, který kupuje právo prodat sjednané podkladové aktivum):

•   pořízení prodejní opce v ceně opční prémie (MD 376.2 / D 379),

•   úhrada opční prémie (MD 379 / 221).

–  Zachycení podrozvahové pohledávky v okamžiku sjednání obchodu (MD 752 / D 799).

–  Zachycení podrozvahového závazku v okamžiku sjednání obchodu (MD 799 / 762).

2. Časový okamžik – účtování k rozvahovému dni (změny reálné hodnoty):

–  Změny reálné hodnoty opcí určených k obchodování:

•   zvýšení reálné hodnoty (MD 376 / D 667),

•   snížení reálné hodnoty (MD 567 / D 376).

–  Přecenění podrozvahové pohledávky:

•   zvýšení hodnoty (MD 752 / D 799),

•   snížení hodnoty (MD 799 / D 752),

–  Přecenění podrozvahového závazku:

•   snížení hodnoty (MD 762 / D 799),

•   zvýšení hodnoty (MD 799 / D 762).

3. Časový okamžik – účtování při vypořádání obchodu k příslušnému dni:

–  Nevyužití, postoupení, zánik nákupní opce (MD 567 / 376.1), popřípadě prodejní opce (MD 567 / D 376.2).

–  V případě realizace (uplatnění) nákupní opce:

•   Přecenění na reálnou hodnotu:

•   zvýšení reálné hodnoty (MD 376 / D 667),

•   snížení reálné hodnoty (MD 567 / D 376).

•   Vypořádání obchodu při finanční vypořádání (přijaté peníze na bankovní účet):

•   (MD 221 / D 376).

•   Vypořádání obchodu s dodáním podkladového aktiva:

•   Nákup akcií, pokud se jedná o krátkodobý finanční majetek:

·   (MD 259, D 221), částka hrazená z bankovního účtu,

·   (MD 259, D 376), reálná hodnota uplatněné opce.

•   Nákup komodity (pokud se jedná o zboží):

·   (MD 131, D 221), částka hrazená z bankovního účtu,

·   (MD 131, D 376), reálná hodnota uplatněné opce.

–  Zrušení pozice:

•   odúčtování pohledávky z opčních operací (MD 799 / D 752),

•   odúčtování závazku z opčních operací (MD 762 / D 799).

Účet 377 – Prodané opce

Jak vyplývá z §§ 17 a 18 vyhlášky č. 500/­2002 Sb., účet 377 – Prodané opce je na rozdíl od účtu 376 účtem vykazovaným v rozvaze na straně pasiv, pod položkou „Jiné závazky“, vykazované v rámci dlouhodobých závazků nebo krátkodobých závazků, a to v závislosti na době splatnosti příslušného závazku.

Analytické účty se vedou v členění na nákupní a prodejní opce. Dále je nutné v analytické evidenci odlišit, zda se jedná o krátkodobý závazek nebo dlouhodobý závazek.

Například:

–  377.10 Prodané nákupní opce (SHORT CALL OPCE)– krátkodobý závazek

–  377.11 Prodané nákupní opce (SHORT CALL OPCE)– dlouhodobý závazek

–  377.20 Prodané prodejní opce (SHORT PUT OPCE)– krátkodobý závazek

–  377.21 Prodané prodejní opce (SHORT PUT OPCE)– dlouhodobý závazek

Na účtu 377 účtuje povinná osoba, na jejíž vůli nezávisí, zda dojde k uzavření kontraktu zajištěného opcí či nikoliv, o prodeji opcí, a to jak o prodeji nákupních opcí, tak o prodeji prodejních opcí, ve výši sjednané opční prémie. Jedná se tedy o vypisovatele opce, který je v tzv. „krátké pozici“ (short position).

Metodika účtování:

1. Časový okamžik – účtování při sjednání obchodu (z pohledu prodejce opce):

–  Prodej nákupní (call) opce v ceně opční prémie (MD 378 / D 377.1).

–  Prodej prodejní (put) opce v ceně opční prémie (MD 378 / D 377.2).

–  Úhrada opční prémie přijatá na bankovní účet (MD 221 / D 378).

–  Zachycení podrozvahové pohledávky v okamžiku sjednání obchodu (MD 752 / D 799).

–  Zachycení podrozvahového závazku v okamžiku sjednání obchodu (MD 799 / 762).

2. Časový okamžik – účtování k rozvahovému dni (změny reálné hodnoty):

–  Změna reálné hodnoty derivátu (prodané opce):

•   zvýšení reálné hodnoty – účtování ve prospěch finančních nákladů (MD 567 / D 377),

•   snížení reálné hodnoty – účtování na vrub finančních výnosů (MD 377 / D 667).

–  Přecenění podrozvahové pohledávky:

•   zvýšení hodnoty (MD 752 / D 799),

•   snížení hodnoty (MD 799 / D 752).

–  Přecenění podrozvahového závazku:

•   zvýšení hodnoty (MD 799 / D 762),

•   snížení hodnoty (MD 762 / D 799).

3. Časový okamžik – účtování o vypořádání obchodu k příslušnému dni:

–  Nevyužití, postoupení, zánik nákupní opce (MD 377.1 / 667), popřípadě prodejní opce (MD 377.2 / D 667).

–  V případě realizace (uplatnění) nákupní opce majitelem opce:

•   Přecenění opce na reálnou hodnotu:

•   zvýšení reálné hodnoty (MD 567 / D 377),

•   snížení reálné hodnoty (MD 377 / D 667).

•   Vypořádání obchodu při finanční vypořádání (platba z bankovního účtu):

·   (MD 376 / D 221).

•   Vypořádání obchodu s dodáním podkladového aktiva:

•   Dodání akcií, pokud se jedná o krátkodobý finanční majetek:

·   (MD 259, D 221), částka hrazená z bankovního účtu, nakoupené akcie za aktuální spotovou cenu,

·   (MD 221, D 259), částka přijatá na bankovní účet, prodané akcie za sjednanou realizační cenu,

·   (MD 377, D 259), zahrnutí reálné hodnoty uplatněné opce do prodaných akcií.

–  Zrušení pozice:

•   Odúčtování podrozvahové pohledávky (MD 799 / D 752).

•   Odúčtování podrozvahového závazku (MD 762 / D 799).

    Příklady účtování derivátů

Účtování pevné termínové operace – měnového forwardu

Dříve, než přejdeme k příkladu účtování měnového forwardu, je nutné si vysvětlit některé důležité souvislosti. Tedy kupříkladu z jaké logiky vychází stanovení tzv. „forwardového kurzu“ například v případě měnového forwardu, což je příklad sjednání pevné termínové operace.

Příklad 51

Měnový forward a určení výše forwardového kurzu.

Předpokládejme následující situaci. Podnikatel uzavřel dohodu s bankou o nákupu 100 000 EUR, obchod bude vypořádán za 1  rok. Otázkou nyní je, v jakém kurzu by měla být tato dohoda uzavřena, pokud aktuální kurz (spotový kurz) je 24,950 CZK/EUR. Z finančního hlediska lze uvažovat takto:

–  Podnikatel si může v aktuálním spotovém kurzu příslušnou částku 100 000 EUR směnit a uložit jako úročený účet do doby splatnosti měnového forwardu, čímž získá určitý úrok, daný úrokovou sazbou pro depozita v EUR. Předpokládejme, že tato úroková sazba je 1,8 %. Na nákup 100 000 EUR potřebuje finanční částku 100 000 EUR × 24,950 CZK = 2 495 000 CZK. Pak to znamená, že za příslušné období do splatnosti měnového forwardu (zde 1 rok) bude mít částku ve výši 100 000 EUR (1 + 0,018) = 101 800 EUR.

–  Obdobně však může podnikatel uvažovat tak, že nebude směňovat na EUR a finanční částku 2 495 000 Kč uloží na úročený účet do doby splatnosti měnového forwardu, čímž získá úrok, daný úrokovou sazbou pro depozita v CZK. Předpokládejme, že tato úroková sazba je 2,0 %. Pak to znamená, že za příslušné období do splatnosti měnového forwardu bude mít k dispozici částku ve výši 2 495 000 CZK × (1 + 0,02) = 2 544 900 CZK. Tuto částku může směnit v době splatnosti forwardového kontraktu na EUR v dohodnutém forwardovém kurzu. To znamená, že získá 2 544 900 CZK: forwardový kurz = částka_2 v EUR. Částka_2 v EUR však musí být shodná, jako v případě, pokud by dotyčnou částku 100 000 EUR si uložil na příslušný úrok pro depozita v EUR. To znamená, že částka_2 v EUR se bude rovnat částce 101 800 EUR. Po úpravě vychází, že forwardový kurz = 2 544 900 CZK: částka_2 v EUR. To pak znamená, že musí nastat rovnost 2 544 900 CZK : 101 800 EUR = forwardový kurz.

Výsledkem je tedy po zaokrouhlení forwardový kurz 24,999 CZK/1 EUR = 2 544 900 CZK: 101 800 EUR. Matematicky přesnější hodnota forwardového kurzu, to znamená bez zaokrouhlení, by byla ve výši 24,9990176817 CZK/1 EUR.

Zobecnění výpočtu forwardového kurzu:

Uvedený příklad ukazuje základní princip, na kterém spočívá měnový forward a určení příslušného forwardového kurzu. Označme si pro přehlednost příslušné částky obecně:

Částka 2 495 000 CZK označíme „F“.

Aktuální kurz EUR/CZK to znamená spotový kurz 24,950 CZK/1 EUR označíme „SK“.

Forwardový kurz 24,999 CZK/1 EUR (neboli kurz pro pevný termínový obchod) označíme „FK“.

Úrok pro depozita v CZK v roční výši 2 %, (tzn. po vydělení 100 vychází 0,02) označíme „i_CZK“.

Úrok pro depozita v EUR v roční výši 1,8 %, (tzn. po vydělení 100 vychází 0,018) označíme „i_EUR“.

Matematické vyjádření příslušných výpočtů:

Částka 2 544 900 CZK = F × (1 + i_CZK).

Částka 101 800 EUR = F / SK × (1 + i_EUR).

Forwardový kurz je tedy vyjádřen matematicky rovnicí:

FK = [F × (1 + i_CZK)] / [F / SK × (1 + i_EUR)].

Po jednoduché úpravě vychází jako výsledek pro určení forwardového kurzu tento vzorec:

FK = SK × [(1 + i_CZK) / (1 + i_EUR)].

Výpočet forwardového kurzu FK pro uvedený příklad:

FK = 24,950 × [(1 + 0,02) / (1 + 0,018)] = 24,999 CZK/1 EUR.

Výsledkem tedy je, že v uvedeném případě podnikatel uzavře s bankou měnový forward na nákup 100 000 EUR se splatností 1 rok od data uzavření pevného termínového obchodu, s tím, že nákup proběhne v době splatnosti při forwardovému kurzu FK ve výši 24,999 CZK/1 EUR. Aktuální spotový kurz SK při uzavření měnového forwardu je přitom 24,950 CZK/1 EUR. Výše forwardového kurzu je ovlivněna současnou výší úrokových sazeb pro depozita v CZK (úroková sazba i_CZK) a úrokových sazeb pro depozita v EUR (úroková sazba i_EUR).

Ve výše uvedeném vzorci pro výpočet forwardového kurzu je nutné ještě zohlednit, že doba od sjednání do pořádání měnového forwardu nemusí být nutně 1 rok.

Počet dní od sjednání do vypořádání měnového forwardu označíme „t“. Pro výpočet forwardového kurzu pak platí následující upravený vzorec:

FK = SK × [(1 + i_CZK × (t / 360)) / (1 + i_EUR × (t / 360))].

Příklad 52

Účtování měnového forwardu (bez rozvahového dne)

Měnový forward patří mezi deriváty. Z účetního hlediska se jedná o tzv. „pevnou termínovou operaci“. Z časového hlediska to znamená příslušnými účetními zápisy účtovat o sjednání derivátového kontraktu v následujících 3 časových okamžicích:

1. V okamžiku sjednání měnového forwardu.

2. Ke dni, kdy je sestavována účetní závěrka (rozvahový den), ocenění derivátu reálnou hodnotou.

3. K okamžiku vypořádání měnového forwardu.

Uvedené 3 okamžiky se mohou zúžit jen na 2 okamžiky v případě, pokud mezi sjednáním měnového forwardu a vypořádáním měnového forwardu není rozvahový den či jiný okamžik, ke kterému se zpracovává účetní závěrka. Tato situace bude vhodným příkladem, který pomůže v orientaci, jakou logiku sleduje postup účetních zápisů v případě účtování měnového forwardu. Můžeme vycházet z údajů předchozího příkladu, s určitou modifikací.

Jedná se o situaci, kdy podnikatel uzavřel dohodu o měnovém forwardu, ve které se zavázal nakoupit 100 000 EUR. Dohodu uzavřel s tím, že bude vypořádána za 90 dní. Předpokládejme, že aktuální spotový kurz při uzavření dohody o měnovém forwardu je 24,950 CZK/1 EUR. Pro úrokové sazby platí, že i_CZK = 2 %, i_EUR = 1,8 %. Počet dní t = 90.

Výpočet forwardového kurzu: FK = 24,950 × [(1 + 0,02 × (90/360) / (1 + 0,018 × (90/360))] = 24,962 CZK/1 EUR.

Sjednaný forwardový kurz FK = 24,962 CZK/1 EUR (matematicky přesně FK = 24,9624191137 CZK/1 EUR)

Důležité!

Mezi dnem sjednání měnového forwardu a dnem jeho vypořádání není rozvahový den. Není tedy nutné se „trápit“ nad stanovením reálné hodnoty derivátu k rozvahovému dni. Je tedy možné rychle přejít k tomu, jak vypořádání měnového forwardu při jeho vypořádání ovlivní výsledek hospodaření (resp. finanční náklady nebo finanční výnosy).

Jak vyplývá z předchozích výkladů, je v den sjednání měnového forwardu nastaven forwardový kurz tak, že reálná hodnota tohoto derivátu má nulovou hodnotu. Předpokládejme, že v den vypořádání měnového kontraktu bude aktuální kurz CZK vůči EUR (tzv. spotový kurz) v následující výši [pro názornost jsou uvažovány 2 varianty, označené písmeny a) a b)]:

a) 25,500 CZK/1 EUR,

b) 24,000 CZK/1 EUR.

Účtování na rozvahových účtech:

K okamžiku sjednání měnového forwardu:

Na rozvahových účtech se v okamžiku sjednání měnový forward neprojeví, neboť neprobíhá žádná platba. Pořizovací cena derivátu je v daném případě nulová.

K okamžiku vypořádání měnového forwardu:

Při vypořádání měnového forwardu nastanou následující účetní zápisy:

V případě varianty a):

Podnikatel obdrží na eurový bankovní účet částku 100 000 EUR, kterou ocení aktuálním spotovým kurzem 25,500 CZK/1 EUR. Pro tento bankovní účet používá účet 221.EUR. Z korunového bankovního účtu odejde částka 2 496 200 CZK, neboť se při sjednání měnového forwardu zavázal, že 100 000 EUR nakoupí za kurz 24,962 CZK/1 EUR. Pro tento bankovní účet používá účet 221.CZK.

Účetní zápisy na rozvahových účtech:

MD	D	CZK	Kurz CZK/EUR	EUR
221.EUR	261	2 550 000	25,500	100 000
261	221.CZK	2 496 200	–	–
261	66x	53 800	–	–

 

Podnikatel tedy v uvedeném případě při vypořádání měnového forwardu dosáhl finanční výnos, zachycený na příslušném účtu finančních výnosů účtové skupiny 66x, ve výši 53 800 Kč (účet 667).

V případě varianty b):

Situace se liší kurzem, ve kterém bude oceněna na účtu 221.EUR nakoupená částka 100 000 EUR, která bude oceněná aktuálním spotovým kurzem 24,000 CZK/1 EUR. Z korunového bankovního účtu odejde částka 2 496 200 CZK, neboť se při sjednání měnového forwardu zavázal, že 100 000 EUR nakoupí za kurz 24,962 CZK/1 EUR

Účetní zápisy na rozvahových účtech:

MD	D	CZK	Kurz CZK/EUR	EUR
221.EUR	261	2 400 000	24,500	100 000
261	221.CZK	2 496 200	–	–
56x	261	96 200	–	–

 

Podnikatel tedy v uvedeném případě při vypořádání měnového forwardu dosáhl finanční náklad, zachycený na příslušném účtu finančních nákladů účtové skupiny 56x, ve výši 96 200 Kč (účet 567).

Účtování na podrozvahových účtech k okamžiku sjednání měnového forwardu:

Nyní je čas k tomu, ukázat si též účtování na podrozvahových účtech. Platí, že sjednání a ukončení měnového forwardu se projeví příslušnými účetními zápisy na podrozvahových účtech. Podnikateli sjednáním měnového forwardu vznikla:

–  podrozvahová pohledávka (má obdržet ve sjednaném čase částku 100 000 EUR, oceněnou ke dni sjednání měnového forwardu aktuálním spotovým kurzem 24,950 CZK/1 CZK), zachycená zápisem MD 751, D 799,

a současně:

–  podrozvahový závazek (má zaplatit ve sjednaném čase částku 2 496 200 CZK, což je částka odpovídající sjednanému forwardovému kurzu) zachycený účetním zápisem MD 799, 761.

Výpočet podrozvahového závazku:

Při zachycení podrozvahového závazku je nutné zohlednit, že částku 2 496 200 CZK podnikatel zaplatí až v době vypořádání měnového forwardu. To znamená, že je nutné vypočítat, jakou současnou hodnotu má částka 2 496 200 CZK. Jedná se vlastně o obrácený problém. Zjistit, jakou částku potřebuji dnes, abych při roční úrokové sazbě i_CZK měl v době vypořádání částku 2 496 200 CZK. Jedná se tedy o tzv. „diskontování“, nebo v daném případě „odúročení“.

Současnou hodnotu podrozvahového závazku označíme F_SH. Hodnotu podrozvahového závazku v době vypořádání označíme F_BH.

Pro výpočet současné hodnoty podrozvahového závazku ve výši 2 496 200 CZK tedy použijeme vzorec:

F_BH1 = F_SH1 × [1 + i_CZK × (t / 360)], po matematické úpravě vychází:

F_SH1 = F_BH1 / [1 + i_CZK × (t / 360)].

Přitom platí, že F_BH1 = FK × hodnota kontraktu ve sjednané měně.

Tedy platí, že 2 496 200 CZK = 24,962 CZK/EUR × 100 000 EUR.

Výpočet:

F_SH1 = 2 496 200 CZK / [1 + 0,02 × (90 / 360)] = 2 483 781 CZK.

Máme tedy částku podrozvahového závazku k datu sjednání měnového forwardu.

Zaúčtování podrozvahového závazku:

MD 799, D 761, 2 483 781 CZK, sjednání měnového forwardu.

Pro kontrolu můžeme vypočítat, jakou hodnotu dosáhne uvedená částka za 90 dní, při roční úrokové sazbě i_CZK = 2 %. Výpočet:

2 483 781 CZK × [1 + 0,02 × (90 /360)] = 2 496 200 CZK.

Poznámka:

Pokud bychom pro výpočet použili matematicky přesnou hodnotu forwardového kurzu, výsledek bude v určitém ohledu přesnější, což je důležité pro porovnání podrozvahového závazku a podrozvahové pohledávky v době sjednání měnového forwardu.

Při přesném výpočtu by vyšla výše současné hodnoty podrozvahového závazku následovně:

F_BH1 = 24,9624191137 CZK / 1 EUR × 100 000 EUR = 2 496 242 CZK.

F_SH1 = 2 496 242 CZK / [1 + 0,02 × (90 / 360)] = 2 483 823 CZK.

Výpočet podrozvahové pohledávky:

Obdobně vypočteme současnou hodnotu podrozvahové pohledávky. Podnikatel má ke dni sjednání měnového forwardu pohledávku ve výši 100 000 EUR. Tuto částku obdrží ke dni vypořádání a obdrženou částku v EUR ocení příslušným spotovým kurzem platným ke dni vypořádání měnového forwardu. V době sjednání však zná samozřejmě jen spotový kurz aktuální ke dni sjednání měnového forwardu. To znamená kurz 24,950 CZK/1 EUR.

Vzorec pro výpočet současné hodnoty podrozvahové pohledávky:

F_BH2 = (F_SH2 / SK) × [1 + i_EUR × (t / 360)], po matematické úpravě vychází:

F_SH2 = F_BH2 × SK / [1 + i_EUR ×
(t / 360)]

Přitom platí, F_BH2 = 100 000 EUR.

Výpočet:

F_SH2 = (100 000 EUR × 24,950) / [1 + 0,018 × (90 / 360)] = 2 483 823 CZK

Máme tedy částku podrozvahové pohledávky k datu sjednání měnového forwardu. Opět můžeme pro kontrolu vypočítat hodnotu F_BH2 k okamžiku vypořádání měnového forwardu:

F_BH2 = 2 483 823 / 24,950 × [1 + 0,018 × (90 / 360)] = 100 000 EUR.

Zaúčtování podrozvahové pohledávky:

MD 751, D 799, 2 483 823 CZK, sjednání měnového forwardu.

Pro kontrolu můžeme vypočítat, jakou hodnotu dosáhne uvedená částka za 90 dní, při roční úrokové sazbě i_EUR = 1,8 %. Výpočet:

2 483 823 CZK × [1 + 0,018 × (90 /360)] = 2 495 000 CZK.

Pokud porovnáme hodnotu podrozvahové pohledávky (částka 2 483 823 CZK) a podrozvahového závazku (částka 2 483 781 CZK) k datu sjednání měnového forwardu, zjistíme, že jsou téměř shodné. Naprosto shodné by byly v případě, pokud bychom pro výpočet použili matematicky přesnou hodnotu forwardového kurzu, nezaokrouhlenou na 3 desetinná místa. To znamená FK = 24,9624191137 CZK/1 EUR.

Okolnost, že se výše podrozvahového závazku a podrozvahové pohledávky při sjednání měnového forwardu prakticky shoduje, není náhodná. Odpovídá totiž skutečnosti, že reálná hodnota měnového forwardu při jeho sjednání je nulová. Rozdílu podrozvahové pohledávky a podrozvahového závazku bude při matematicky přesné hodnotě forwardového kurzu v době sjednání měnového forwardu odpovídat nulová hodnota.

Účtování na podrozvahových účtech k okamžiku vypořádání měnového forwardu:

Při vypořádání měnového forwardu se zruší zápisy na podrozvahových účtech. Nejprve však provedeme přecenění podrozvahové pohledávky a podrozvahového závazku ke dni vypořádání měnového forwardu.

Pro účely tohoto příkladu jsou předpokládány 2 varianty. V den vypořádání měnového kontraktu bude aktuální kurz CZK vůči EUR (tzv. spotový kurz) v následující výši:

a) 25,500 CZK/1 EUR nebo

b) 24,000 CZK/1 EUR

Předpokládáme, že se nezměnily úrokové sazby. To znamená, že platí:

i_CZK = 2 %, i_EUR = 1,8 %.

VARIANTA A):

Výpočet podrozvahového závazku:

F_SH1 = 2 496 200 CZK / [1 + 0,02 × (0 / 360)] = 2 496 200 CZK.

Máme tedy částku podrozvahového závazku k okamžiku vypořádání měnového forwardu. Podrozvahový závazek se zvýšil o částku, kterou zjistíme tímto výpočtem: 2 496 200 CZK – 2 483 781 CZK = 12 419 CZK.

Zaúčtování přecenění podrozvahového závazku:

MD 799, D 761, 12 419 CZK

K okamžiku vypořádání se zruší zápisy na podrozvahových účtech:

Podrozvahový závazek – zrušení zápisu:

MD 761, D 799, 2 483 781 CZK, vypořádání měnového forwardu.

MD 761, D 799, 12 419 CZK, vypořádání měnového forwardu.

Výpočet podrozvahové pohledávky:

F_SH2 = (100 000 EUR × 25,500) / [1 + 0,018 × (0 / 360)] = 2 550 000 CZK

Máme tedy hodnotu podrozvahové pohledávky k okamžiku vypořádání měnového forwardu.

Rozdíl uvedených částek představuje reálnou hodnotu měnového forwardu k uvedenému dni. To znamená 2 550 000 CZK – 2 496 200 CZK = 53 800 CZK. Viz též částku účtovanou jako finanční výnos na příslušném účtu účtové skupiny 66x.

Podrozvahová pohledávka se zvýšila o částku, kterou vypočteme takto: 2 550 000 CZK – 2 483 823 CZK = 66 177 CZK.

Zaúčtování přecenění podrozvahové pohledávky:

MD 751, D 799, 66 177 CZK.

Pokud bychom porovnávali výši podrozvahové pohledávky a podrozvahového závazku v uvedeném případě, pak rozdíl odpovídá částce, která byla účtována jako finanční výnos z měnového forwardu (účet 667). Výpočet:

(2 483 823 CZK + 66 177 CZK) – (2 483 781 CZK + 12 419 CZK) = 53 800 CZK.

Podrozvahová pohledávka – zrušení zápisu:

MD 799, D 751, 2 483 823 CZK, vypořádání měnového forwardu.

MD 799, D 751, 66 177 CZK.

VARIANTA B):

Výpočet podrozvahového závazku:

F_SH1 = 2 496 200 CZK / [1 + 0,02 × (0 / 360)] = 2 496 200 CZK.

Zaúčtování přecenění podrozvahového závazku:

MD 799, D 761, 12 419 CZK

K okamžiku vypořádání se zruší zápisy na podrozvahových účtech:

Podrozvahový závazek – zrušení zápisu:

MD 761, D 799, 2 483 781 CZK, vypořádání měnového forwardu.

MD 761, D 799, 12 419 CZK, vypořádání měnového forwardu.

Výpočet podrozvahové pohledávky:

F_SH2 = (100 000 EUR × 24,000) / [1 + 0,018 × (0 / 360)] = 2 400 000 CZK

Podrozvahová pohledávka se snížila o částku 2 400 000 CZK – 2 483 823 CZK = -83 823 CZK.

Zaúčtování přecenění podrozvahového pohledávky:

MD 751, D 799, -83 823 CZK.

Rozdíl podrozvahové pohledávky a podrozvahového závazku odpovídá i v tomto případě reálné hodnotě měnového forwardu. Výpočet: (2 483 823 CZK – 83 823 CZK) – (2 483 781 CZK + 12 419 CZK) = 2 400 000 CZK – 2 496 200 CZK = -96 200 CZK. Výsledkem je záporná částka, z pohledu zaúčtování výsledek odpovídá částce, která byla zaúčtována jako finanční náklad na příslušném účtu účtové skupiny 56x (účet 567).

Podrozvahová pohledávka – zrušení zápisu:

MD 799, D 751, 2 483 823 CZK, vypořádání měnového forwardu.

MD 799, D 751, -83 823 CZK vypořádání měnového forwardu.

Příklad 53

Účtování měnového forwardu (s rozvahovým dnem)

V případě, pokud mezi sjednáním a vypořádáním měnového forwardu nastává rozvahový den, je účtování komplikováno tím, že je nutné provést k rozvahovému dni ocenění měnového forwardu reálnou hodnotou, neboť se jedná o finanční derivát.

Pro názornost budeme vycházet z údajů předchozího příkladu. Rozdíl spočívá v tom, že je nutné provést příslušné výpočty a odpovídající účetní zápisy též k rozvahovému dni. Změny se také projeví při vypořádání měnového forwardu.

Předpokládejme tedy následující situaci k rozvahovému dni:

Spotový kurz k rozvahovému dni je 25,100 CZK/1 EUR. Úrokové sazby se nezměnily. Platí tedy, že i_CZK = 2 %, i_EUR = 1,8 %. Čas zbývající od rozvahového dne do vypořádání měnového forwardu je 31 dní. To znamená t = 31.

Výpočet podrozvahového závazku:

F_SH1 = 2 496 200 CZK / [1 + 0,02 × (31 / 360)] = 2 491 908 CZK.

Výše podrozvahového závazku při sjednání měnového forwardu byla ve výši 2 483 781 CZK. Podrozvahový závazek se tedy zvýšil o částku 8 127 CZK = 2 491 908 CZK – 2 483 781 CZK. Zaúčtování přecenění podrozvahového závazku:

MD 799, D 761, 8 127 CZK.

Výpočet podrozvahové pohledávky:

F_SH2 = 100 000 EUR × 25,100 / (1 + 0,018 × (31 / 360)) = 2 506 116 CZK

Podrozvahová pohledávka se tedy zvýšila o částku 22 293 CZK = 2 506 116 CZK – 2 483 823 CZK. Zaúčtování přecenění podrozvahové pohledávky:

MD 751, D 799, 22 293 CZK.

Rozdíl podrozvahové pohledávky a podrozvahového závazku:

2 506 116 CZK – 2 491 908 CZK = 14 208 CZK.

Částka 14 208 CZK tedy představuje ocenění měnového forwardu reálnou hodnotou k rozvahovému dni a představuje finanční výnos z derivátových operací. Bude tedy účtováno na rozvahových účtech:

MD 373, D 667, 14 208 CZK.

Dalším okamžikem účtování je při vypořádání měnového forwardu. Předpokládejme údaje z předchozího příkladu. To znamená, že spotový kurz k okamžiku vypořádání je:

e) 25,500 CZK/1 EUR nebo

f) 24,000 CZK/1 EUR

Jak vyplývá z předchozího příkladu, výsledkem byly následující hodnoty:

VARIANTA A):

Podrozvahový závazek = 2 496 200 CZK.

Podrozvahová pohledávka = 2 550 000 CZK.

Rozdíl = 2 550 000 CZK – 2 496 200 CZK = 53 800 CZK (reálná hodnota derivátu).

Hodnota podrozvahového závazku k rozvahovému dni = 2 491 908 CZK.

Hodnota podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni = 2 506 116 CZK.

Rozdíl = 2 506 116 CZK – 2 491 908 CZK = 14 208 CZK (reálná hodnota derivátu).

Přecenění podrozvahového závazku k okamžiku vypořádání měnového forwardu = 2 496 200 CZK – 2 491 908 CZK = 4 292 CZK.

Zaúčtování: MD 799, D 761, 4 292 CZK.

Přecenění podrozvahové pohledávky k okamžiku vypořádání měnového forwardu = 2 550 000 CZK – 2 506 116 CZK = 43 884 CZK.

Zaúčtování: MD 751, D 799, 43 884 CZK.

Změna reálné hodnoty derivátu k okamžiku vypořádání měnového forwardu = 53 800 CZK – 14 208 CZK = 39 592 CZK.

Zaúčtování: MD 373, D 667, 39 592 CZK.

Pokud bychom porovnali součet obou částek, které byly zaúčtovány jako finanční výnos k rozvahovému dni a k okamžiku vypořádání měnového forwardu, jedná se o částku 53 800 CZK = 14 208 CZK + 39 592 CZK. Čtenář, nechť porovná tuto částku s částkou, která byla zaúčtována v předchozím příkladu jako finanční výnos, v situaci, kdy mezi sjednáním a vypořádáním měnového forwardu nebyl rozvahový den. Jsou samozřejmě shodné.

Vypořádání měnového forwardu (nákup 100 000 EUR za sjednaný forwardový kurz):

Účetní zápisy na rozvahových účtech:

MD	D	CZK	Kurz CZK/EUR	EUR
221.EUR	261	2 550 000	25,500	100 000
261	221.CZK	2 496 200	–	–
261	373	53 800	–	–

 

Na účtu 373 pak vychází nulový zůstatek (na účtu 373 byly již účtovány dvě částky, první účetním zápisem MD 373, D 667, 14 208 CZK, druhá účetním zápisem MD 373, D 667, 39 592 CZK.

Dále se zruší příslušné zápisy na podrozvahových účtech. Zaúčtování:

Zrušení podrozvahového závazku:

MD 761, D 799, 2 483 781 CZK

MD 761, D 799, 8 127 CZK

MD 761, D 799, 4 292 CZK.

Součet: 2 483 781 CZK + 8 127 CZK + 4 292 CZK = 2 496 200 CZK.

Výsledkem bude nulový zůstatek účtu 761.

Zrušení podrozvahové pohledávky:

MD 799, D 751, 2 483 823 CZK

MD 799, D 751, 22 293 CZK

MD 799, D 751, 43 884 CZK.

Součet: 2 483 823 CZK + 22 293 CZK + 43 884 CZK = 2 550 000 CZK.

Výsledkem bude nulový zůstatek účtu 751.

VARIANTA B):

Podrozvahový závazek = 2 496 200 CZK.

Podrozvahová pohledávka = 2 400 000 CZK.

Rozdíl = 2 400 000 CZK – 2 496 200 CZK = -96 200 CZK (reálná hodnota derivátu).

Hodnota podrozvahového závazku k rozvahovému dni = 2 491 908 CZK.

Hodnota podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni = 2 506 116 CZK.

Rozdíl = 2 506 116 CZK – 2 491 908 CZK = 14 208 CZK (reálná hodnota derivátu).

Přecenění podrozvahového závazku k okamžiku vypořádání měnového forwardu = 2 496 200 CZK – 2 491 908 CZK = 4 292 CZK.

Zaúčtování: MD 799, D 761, 4 292 CZK.

Přecenění podrozvahové pohledávky k okamžiku vypořádání měnového forwardu = 2 400 000 CZK – 2 506 116 CZK = -106 116 CZK.

Zaúčtování: MD 751, D 799, -106 116 CZK.

Změna reálné hodnoty derivátu k okamžiku vypořádání měnového forwardu = -96 200 CZK – 14 208 CZK = -110 408 CZK.

Zaúčtování: MD 567, D 373, 110 408 CZK.

Pokud bychom porovnali součet obou částek, které byly zaúčtovány jako finanční výnos a finanční náklad k rozvahovému dni a k okamžiku vypořádání měnového forwardu, jedná se o částku -96 200 CZK = 14 208 CZK -110 408 CZK.

Čtenář, nechť porovná tuto částku s částkou, která byla zaúčtována v předchozím příkladu jako finanční náklad v situaci, kdy mezi sjednáním a vypořádáním měnového forwardu nebyl rozvahový den (částka 96 200 CZK). Jsou samozřejmě shodné.

Vypořádání měnového forwardu (nákup 100 000 EUR za sjednaný forwardový kurz):

Účetní zápisy na rozvahových účtech:

 

MD	D	CZK	Kurz CZK/EUR	EUR
221.EUR	261	2 400 000	24,500	100 000
261	221.CZK	2 496 200	–	–
373	261	96 200	–	–

 

Na účtu 373 pak vychází nulový zůstatek (na účtu 373 byly již účtovány dvě částky, první účetním zápisem MD 373, D 667, 14 208 CZK, druhá účetním zápisem MD 567, D 373, 110 408 CZK.

Dále se zruší příslušné zápisy na podrozvahových účtech. Zaúčtování:

Zrušení podrozvahového závazku:

MD 761, D 799, 2 483 781 CZK

MD 761, D 799, 8 127 CZK

MD 761, D 799, 4 292 CZK.

Součet: 2 483 781 CZK + 8 127 CZK + 4 292 CZK = 2 496 200 CZK.

Výsledkem bude nulový zůstatek účtu 761.

Zrušení podrozvahové pohledávky:

MD 799, D 751, 2 483 823 CZK

MD 799, D 751, 22 293 CZK

MD 799, D 751, -106 116 CZK.

Součet: 2 483 823 CZK + 22 293 CZK – 106 116 CZK = 2 400 000 CZK.

Výsledkem bude nulový zůstatek účtu 751.

6.4 Deriváty a příloha k účetní závěrce

Skutečnost, že účetní jednotka používá v účetnictví finanční deriváty, je nutné též popsat příslušným způsobem v Příloze účetní závěrky. Konkrétně § 39 vyhlášky stanoví povinnost účetní jednotky uvést pro každý druh derivátu:

–  údaje o rozsahu a podstatě, včetně hlavních podmínek a okolností, které mohou ovlivnit výši, časový průběh a určitost budoucích peněžních toků,

–  tabulku s uvedením změn reálné hodnoty během účetního období na příslušném účtu v účtové skupině 41.

Dále je stanoveno v § 3 odst. 10 vyhlášky č. 500/­2002 Sb. informace, na základě, které má účetní jednotka při vykazování, oceňování a zveřejňování informací o derivátech v příloze účetní závěrky a operacích s nimi použít příslušná ustanovení účetní vyhlášky č. 501/­2002 Sb.

 

§ 24 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví

˘   citace na straně 116

…

(7) Pro účely ocenění podle odstavce 2 písm. a) může účetní jednotka použít pro přepočet cizí měny na českou měnu pevný kurs, kterým se rozumí kurs stanovený vnitřním předpisem účetní jednotky na základě kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou, používaný účetní jednotkou po předem stanovenou dobu. Stanovená doba nesmí přesáhnout účetní období. Jako kurs devizového trhu, na jehož základě se pevný kurs stanoví, použije účetní jednotka kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu dni období, pro které je pevný kurs používán. Při používání pevného kursu může účetní jednotka tento kurs změnit svým vnitřním předpisem i v průběhu stanovené doby; v případech vyhlášení devalvace i revalvace české koruny musí být pevný kurs změněn vždy.

(8) Ustanovení odstavce 7 se nevztahuje na účetní jednotky, které k výkonu činnosti potřebují podle zvláštních právních předpisů bankovní licenci, povolení k výkonu činnosti obchodníka s cennými papíry, povolení ke vzniku investiční společnosti nebo investičního fondu, povolení ke vzniku a činnosti penzijního fondu, povolení k činnosti penzijní společnosti, povolení působit jako družstevní záložna, povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Dále se ustanovení odstavce 7 nevztahuje na Českou národní banku, Českou kancelář pojistitelů a zdravotní pojišťovny.

 

Český účetní standard pro finanční instituce č. 110 Deriváty

Zajištění peněžních toků

…

26. Zisky nebo ztráty vzniklé při zajištění peněžních toků zajišťovacích derivátů, které odpovídají zajištěným rizikům, jsou účtovány na rozvahových účtech (účtová skupina 56). Zisky nebo ztráty ze zajišťovacích derivátů, které odpovídají nezajištěným rizikům, jsou zúčtovány v okamžiku ocenění do nákladů (účtová skupina 61) nebo výnosů (účtová skupina 71).

27. Pokud v důsledku zajištěné očekávané transakce dojde k zaúčtování finančního aktiva nebo finančního závazku, potom se související zisky nebo ztráty účtované na rozvahových účtech (účtová skupina 56) účtují na účty nákladů nebo výnosů ve stejných obdobích, kdy jsou zúčtovávány náklady nebo výnosy spojené se zajišťovanými nástroji. Takto účetní jednotka postupuje i v jiných případech zajištění peněžních toků, není-li dále stanoveno jinak. V případě, že účetní jednotka očekává, že ztráta nebo její část účtovaná na rozvahových účtech (účtová skupina 56), nebude v budoucích obdobích pokryta výnosem ze zajištěného nástroje, potom musí tuto ztrátu nebo její část odúčtovat na účet nákladů.

28. Pokud v důsledku zajištěné očekávané transakce dojde k zaúčtování nefinančního aktiva nebo nefinančního závazku nebo výsledkem očekávané transakce je pevný závazek, u kterého je využito zajištění reálné hodnoty, potom účetní jednotka použije následující postup a) nebo b):

a) související zisky nebo ztráty účtované na rozvahových účtech (účtová skupina 56) odúčtuje na účty nákladů nebo výnosů ve stejných obdobích, kdy jsou zúčtovávány náklady nebo výnosy spojené se zajišťovanými nástroji; v případě, že účetní jednotka očekává, že ztráta nebo její část účtovaná na rozvahových účtech (účtová skupina 56), nebude v budoucích obdobích pokryta výnosem ze zajištěného nástroje, potom musí tuto ztrátu nebo její část odúčtovat na účet nákladů,

 

§ 17 vyhlášky č. 500/2002 Sb.

˘   citace na straně 172

Dlouhodobé závazky

(1) Položka „C.I. Dlouhodobé závazky“ obsahuje dluhy, které v okamžiku, ke kterému je účetní závěrka sestavena, mají dobu splatnosti delší než jeden rok, a odložený daňový dluh.

(2) Položka „C.I.1. Vydané dluhopisy“ obsahuje zejména dluhy emitenta z titulu vydaných dluhopisů po odečtení vlastních dluhopisů.

(3) Položka „C.I.2. Závazky k úvěrovým institucím» obsahuje dluhy k bankám nebo k spořitelním a úvěrním družstvům.

(4) Položka „C.I.4. Závazky z obchodních vztahů“ obsahuje u všech účetních jednotek zejména dluhy z obchodních vztahů, závazky plynoucí ze směnek, prostřednictvím nichž má být placeno.

(5) Položka „C.I.9.1. Závazky ke společníkům“ obsahuje zejména dlouhodobé dluhy z titulu poskytnutých zápůjček společníky obchodní korporace a dluhy ke společníkům sdruženým ve společnosti.

(6) Položka „C.I.9.2. Dohadné účty pasivní“ obsahuje částky dluhů stanovené například podle smluv, u kterých se očekává splatnost delší než jeden rok, které nejsou doloženy veškerými potřebnými doklady, a tedy není známa jejich přesná výše.

(7) Položka „C.I.9.3. Jiné závazky“ obsahuje u všech účetních jednotek jiné dlouhodobé dluhy, například dluhy z pachtu obchodního závodu, dluhy z koupě obchodního závodu a prodané opce. Dále obsahuje dluhy z titulu přijatých zápůjček, s výjimkou dluhů vykázaných v položkách „C.I.6. Závazky – ovládaná nebo ovládající osoba“, „C.1.7. Závazky – podstatný vliv“ a „C.I.9.1. Závazky ke ­společníkům“.