Informační nástroje řízení

Ing. Oľga Poniščiaková, Ph.D.

O složitosti podnikatelského prostředí se rozsáhle diskutuje a velmi často nejen na poli teoretickém, ale i v praxi s cílem hledat cesty, způsoby či nástroje, použitelné při řízení tak, aby se náročnost přijímání manažerských rozhodnutí snižovala. Je to snad nikdy nekončící proces, protože proměnlivost prostředí, v němž se podniky nacházejí, nutí neustále přizpůsobovat řízní tak, aby neztratilo efektivitu a bylo přínosné.

INFORMAČNÍ PODNIKOVÝ SYSTÉM je velmi účinný při řízení. Jeho úlohou je především získávat, zpracovávat, třídit, sumarizovat a akumulovat informace, vstupující v různé podobě a s různou obsahovou náplní do podniku, ať už zevnitř, nebo z vnějšího prostředí. Informace, se kterými pracuje, by měly pro zachování účelnosti splňovat určité atributy (tabulka 1).

Podobu informačnímu systému udělují tedy všichni, již v externím i interním prostředí působí a mají na podnik velký vliv. Ten může plynout z majetkových práv, legislativních pravomocí či řídicích funkcí.

Obsah informačního systému je pak tvořen podle aktuálních podmínek a potřeb rozhodujících.

Tabulka 1 - Atributy informací

Jednou z cenných informací pro řídící pracovníky, kterou informační systém přináší, je ta, která informuje o výkonnosti podniku. Vzniká na základě zpracování různých dílčích údajů a poukazuje na úspěšnost/neúspěšnost podnikové činnosti. Měření výkonnosti podniku má význam z hlediska

•    způsobu měření,

•    uživatelů informací podniku.

V rámci způsobů měření se určují postupy měření na jedné straně vstupů a na druhé straně výstupů produkčního podnikového procesu a zároveň je určován způsob, jak získané informace porovnávat.

V rámci uživatelů takových informací se hledají zase odpovědi na otázky: kdo a proč je informován, jinými slovy, kdo je s existencí podniku zájmově propojen a jaké jsou jeho cíle.

V zásadě je možné vstupy a výstupy produkčního procesu měřit prostřednictvím naturálního nebo peněžního vyjádření. Peněžní přepočet přeměny vstupů na výstupy je předmětem účetnictví.

ÚČETNICTVÍ je důležitou součástí informačního podnikového systému. Představuje uspořádaný systém informací, je modelovým zobrazením reality, charakteristický použitými principy a metodami účetního zobrazení - rozpoznání podstaty hospodářských operací. Přináší informace o výsledcích hospodaření. Úroveň informací o výsledcích produkčního procesu má různou podobu a i zmiňovaný obsah, což je dáno tím, že v rámci účetního systému každý jeho podsystém zpracovává požadované informace s odlišnou vypovídací hodnotou.

Základ účetního systému tvoří finanční účetnictví, z jehož znalosti víme, že výsledky přeměny vstupů na výstupy jsou zpracovány s určitým omezením. Je jím čas, protože pracuje s údaji za uplynulé účetní období. Dalším omezením je určitá, samozřejmě přijatelná míra nejistoty. Velmi důležitým faktorem je legislativní rámec, který ohraničuje působnost podvojného účetnictví. Je dán nejen zákonem o účetnictví, ale i Mezinárodními účetními standardy. Vedení účetnictví totiž na základě tohoto rámce odpovídá určitým pravidlům, která garantují externím uživatelům úplnost vykazování účetních informací, spolehlivost, srovnatelnost v čase, stejně jako i v rámci podniků daného odvětví. Zde vzniká častokrát problém, takříkajíc konflikt zájmů, protože ne vždy společné požadavky externích uživatelů (kterým slouží zejména finanční účetnictví) korespondují s požadavky řídících pracovníků - interních uživatelů. Řídící pracovníci totiž potřebují systematicky analyzovat vztah plánovaného a reálného vývoje podnikových aktivit a na základě poznání vývoje odstraňovat vzniklá úzká místa, podporovat kladné a eliminovat negativní odchylky. K řízení tedy potřebují kritické informace.

FINANČNÍ ÚČETNICTVÍ vykazuje strukturu informací ovlivněnou faktem, že informace o podniku - jejich část - je k dispozici i konkurentům. Zejména z toho důvodu, že vedení podniků má tendenci „skrývat“ některé významné údaje (např. hlavní faktory úspěchu), jsou údaje podvojného účetnictví relativně syntetického charakteru.

Výkazy finančního účetnictví jsou dostatečným zdrojem pro poučení se z minulosti, pro predikci je třeba opírat se o poznatky zpracované v rámci druhé části systému účetnictví, kterou je tzv. manažerské účetnictví.

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ - soustředit se na vývojové etapy manažerského účetnictví znamená zohlednit širší souvislosti, akceptovat širší záběr, zahrnující vývoj řízení, účetnictví a nákladů. Za důkaz o správnosti tohoto tvrzení můžeme klidně považovat i samotný název manažerského účetnictví. Vychází totiž z dominantního požadavku dnešní turbulentní doby - z nezbytnosti správného rozhodování a řízení v podmínkách

•    globálních trhů,

•    globálních aktérů,

•    celosvětové konkurence,

•    determinujícího faktoru času,

•    preference spotřeby,

•    preference zákazníka,

které vyžaduje adekvátní informace nejprve získané, poté roztříděné, ověřené, zpracované a zaevidované tak, aby se pro podnikatelskou jednotku nestaly balíkem poznatků obsahově chudým, ale východiskem ke splnění uvedeného požadavku.

Vzhledem ke skutečnosti, že nároky se vážou zejména na minimalizaci času potřebného k technologickému rozvoji, inovacím či diametrálně odlišným vývojovým koncepcím, se může snižování potřebných časových nároků projevit i negativně, např. v oblasti rozvoje IT - v softwaru se mohou vyskytnout chyby, způsobené nedostatečným či neúplným prověřením správnosti programů vzhledem k nedostatku času. Preference spotřeby je v konečném důsledku následkem preference zákazníka. Výroba se totiž neorientuje tak jako v minulosti na objem produkce s důrazem na požadavek prodeje toho, co se vyrobilo, ale toho, co je požadováno.

V současnosti jsou preferovány zájmy spotřebitele a jeho požadavkům se přizpůsobuje i výroba, jinými slovy, preferuje se zákazník. Z toho důvodu jiný rozměr nabývají vztahy mezi výrobou, obchodem a spotřebou. Současnost je totiž charakteristická zásadou, že se musí vyrábět to, co vyžaduje spotřebitel.

Jak konkrétněji charakterizovat globální trhy a jejich aktéry? Globální trhy vyžadují znalost specifik zainteresovaných trhů a nezbytná je rovněž jejich vzájemná harmonizace.

Existuje dvojí pohled na aktéry:

•    z pohledu aktérů - podnikatelských jednotek - mění se názor na optimální velikost podniku a sféry vlivu (nadnárodní korporace se dostávají z pod vlivu státu),

•    z pohledu národních zástupců na globálním trhu - mění se konkurenční poměry a hrozby dosavadních dominujících aktérů (USA a Západní Evropa versus Japonsko, Čína...)

•    z pohledu zástupců řídících pracovníků jednotlivých podnikatelských jednotek - nezbytnost ovládat specifika národních trhů, zvyklosti i zásady řízení, jakož i znalost jednotek, ochota cestovat („daleko a nadlouho“).

Manažerské účetnictví nemá přednost v aplikaci vlastních metod, které přinášejí požadované informace k efektivnímu řízení. Při zejména analyticko-syntetickém přístupu využívá metody převzaté z jiných disciplín, což podtrhuje jeho interdisciplinární charakter.

Jde zejména o:

•    funkční analýzy, derivace, lineární rovnice, matice apod., převzaté z matematiky,

•    základní charakteristiky statistického souboru, střední hodnota, regresní či korelační analýzy, metoda odhadu, převzaté ze statistiky,

•    optimalizační metody, dopravní problémy převzaté z operační analýzy,

•    účetní metody.

Můžeme konstatovat, že manažerské účetnictví je jakýmsi kormidelníkem pro lodivody, kteří manévrují v rozbouřených a nestálých vodách turbulentního podnikatelského prostředí, aby doplavili své lodě - podniky či firmy - do bezpečného přístavu stability, prosperity a efektivity.

Pokud chceme porovnávat manažerské a finanční účetnictví, je třeba zvolit určitá kritéria výběru.

Směrodatnými determinujícími faktory může být:

•    obsah,

•    okruh uživatelů,

•    míra regulace,

•    způsob a metodika zjišťování a zpracovávání informací,

•    použité měrné jednotky,

•    periodicita vykazování informací,

•    stupeň spolehlivosti a utajení informací.

Nákladové účetnictví je poslední součástí účetního systému. Obecně můžeme říci, že nákladové účetnictví je zúženým úhlem pohledu na účetnictví manažerské a jeho vznik také není náhoda. Příčinou je skutečnost, že ovlivnitelnost hodnotových veličin - aktiv, vlastních zdrojů, závazků, nákladů, výnosů a zisku, jakož i příjmů a výdajů - v běžném operativním řízení je omezená relativně úzkým manévrovacím prostorem. Tento prostor je totiž ohraničenou kapacitou, která umožňuje realizovat výkony pro zákazníky na relativně známých trzích. Operativní řízení má v podstatě zodpovězeny otázky na to, co, jak a pro koho vyrábět. Orientuje se tedy na řízení nákladů s propojením na operativní řízení peněžních toků.

Nákladové účetnictví využívá tradiční prvky účetní metody, což znamená, že používá soustavu účtů, podvojnost a souvztažnost, oceňování atd. Jeho aktuálním předmětem zájmu jsou zejména otázky koncepce v rámci informačního podnikového systému, nejen problémy z hlediska formálního fungování technických postupů a metod. Tzn., že se řeší také otázky, jako např. proč je určitá informace požadována, proč je sledována, ne jak bude zjišťována či sledována.

Řídící pracovníci prostřednictvím nákladového účetnictví nejen ověřují, zda jsou vynaložené ekonomické zdroje určené k realizaci produkčního procesu účelně a racionálně vynakládány, ale hledají i odpovědi na otázky, zda tento účetní podsystém ovlivňuje, motivuje řídící pracovníky na příslušných úrovních řízení. Informace z nákladového účetnictví jsou tedy měřítkem přínosů konkrétního výkonu, útvaru či procesu vzhledem k celopodnikovým výsledkům.

ZÁVĚR - Práce manažerů je náročná a vyžaduje velký potenciál od jejich realizátorů. Existují však možnosti, které je účelné využít ke zmírnění vysokých nároků na schopnosti řídících pracovníků. Patří k nim i zmíněný účetní systém, jako důležitá součást informačního systému podniku.