Insolvence z hlediska daně z příjmů

Insolvence z hlediska daně z příjmů

1. Daňové přiznání poplatníka v insolvenčním řízení

2. Příjmy z prodeje věcí dlužníka

3. Příjmy z prodeje věcí třetích osob

4. Ukončení činnosti dlužníka

5. Úmrtí dlužníka v průběhu konkursu

6. Odpis dluhů při insolvenci

7. Pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení

Řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením a dále oddlužení dlužníka upravuje zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ten v § 3 stanoví mimo jiné, že dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Podle § 4 insolvenčního zákona se způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení rozumí

a) konkurs,

b) reorganizace,

c) oddlužení a

d) zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů.

Zákon o daních z příjmů stanoví pro poplatníka, který je v insolvenčním řízení, některé postupy, kterými se musí řídit a dále i možnosti pro věřitele, který eviduje pohledávky za dlužníkem v insolvenci, které již nebudou dlužníkem proplaceny.

Příjmy z činnosti insolvenčního správce jsou z hlediska daně z příjmů příjmem podle § 7 odst. 1 písm. c), tj. příjmy z jiného podnikání. Tito poplatníci mohou k dosaženým příjmům z uvedené činnosti uplatnit výdaje paušální částkou, a to ve výši 40 % z dosažených příjmů, maximálně však 800 000 Kč.

1. Daňové přiznání poplatníka v insolvenčním řízení

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, řeší postup poplatníka v insolvenčnímu řízení v § 242 až 245. Ten v § 244 odst. 1 stanoví, že při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno; tuto lhůtu nelze prodloužit. Dále § 244 odst. 3 a 4 daňového řádu stanoví, že ke dni předložení konečné zprávy je daňový subjekt povinen zpracovat řádné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno, a tvrzenou daň zahrnout do příslušného dokumentu.

Postup při podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob v rámci insolvenčního řízení podle insolvenčního zákona stanoví zákon o daních z příjmů v § 38gb. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení poplatník, který je fyzickou osobou, s výjimkou poplatníka s příjmy pouze podle § 6 (tj. s příjmy ze závislé činnosti), který podává daňové přiznání v průběhu zdaňovacího období z důvodu insolvenčního řízení, neuplatní nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani s výjimkou slevy podle § 35ba odst. 1 písm. a) ve výši jedné dvanáctiny za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání.

Dále neuplatní daňové zvýhodnění s výjimkou slevy na dani podle § 35c odst. 1 ve výši jedné dvanáctiny za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání. Při stanovení základu daně se vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji, u poplatníka vedoucího účetnictví z výsledku hospodaření, za tu část zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání.

Dále zákon v § 38gb odst. 2 stanoví, že nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění poplatník uplatní v daňovém přiznání za uplynulé zdaňovací období, ve kterém se vychází z rozdílu mezi příjmy (výnosy) a výdaji (náklady) za celé zdaňovací období, nebo se uplatní v daňovém přiznání podávaném osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti poplatníka. Daň vyměřená na základě podání daňového přiznání podle odstavce 1 se považuje za zálohu na daň po vyměření daně podle daňového přiznání podaného po uplynutí zdaňovacího období nebo podaného osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti.

Zákon stanoví, že poplatník pouze s příjmy podle § 6 zákona o daních z příjmů, tj. s příjmy ze závislé činnosti, nemusí podávat daňové přiznání (v uvedeném případě je daňová povinnost zaměstnance vyrovnána zaměstnavatelem měsíčními zálohami z příjmů ze závislé činnosti). V daňovém přiznání za část zdaňovacího období, za kterou musí poplatník podat daňové přiznání v souladu s daňovým řádem, může poplatník uplatnit poměrnou část základní slevy na dani na poplatníka (tj. poměrnou část z částky 30 840 Kč) a dále poměrnou část slevy na vyživované dítě tak, aby jeho daňová povinnost byla rovnoměrně rozložena.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

? Příklad 1

Dne 24. dubna nabylo účinnosti rozhodnutí o vyhlášení konkursu na podnikatele, který vyživuje jedno nezletilé dítě. Jak se bude postupovat z hlediska daně z příjmů?

V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob, které musí být podáno do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí o vyhlášení konkursu, je možno uplatnit 4 poměrné části základní slevy, tj. 4/12 z částky 30 840 Kč a dále uplatnit 4 poměrné části slevy na vyživované dítě, tj. 4/12 z částky 15 204 Kč.

V daňovém přiznání, které bude podáno po ukončení zdaňovacího období, bude uplatněna celá výše slevy na poplatníka i na vyživované dítě (případně i další slevy a odčitatelné položky) s tím, že daň vypočtená na základě podání daňového přiznání v průběhu roku, se odečte od daně vypočtené za celý rok.

2. Příjmy z prodeje věcí dlužníka

Dojde-li v rámci insolvenčního řízení k prodeji věcích, které nebyly na straně dlužníka zahrnuty v obchodním majetku, uplatní se na příjmy z jejich prodeje ustanovení § 4 zákona o daních z příjmů, týkající se osvobození příjmů od daňové povinnosti. Budou-li splněny zákonem stanovené podmínky, bude příjem z prodeje věcí v rámci insolvenčního řízení od daně z příjmů fyzických osob osvobozen.

Budou-li však v rámci insolvenčního řízení prodány věci, které byly na straně dlužníka zahrnuty v jeho obchodním majetku, nebo nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození těchto příjmů od daně, jedná se o příjmy, které je třeba do daňového přiznání uvést. Jako daňový výdaj je možno uplatnit pořizovací cenu (pokud již nebyla jako daňový výdaj uplatněna), případně jde-li o příjmy z prodeje odpisovaného hmotného majetku, zůstatkovou cenu.

V souvislosti s insolvenčním řízením poplatníka s příjmy ze samostatné činnosti a uplatnění zůstatkové ceny hmotného majetku do daňových výdajů, je třeba pamatovat i na postup při odpisování hmotného majetku. Ustanovení § 26 odst. 7 písm. a) bod 3 zákona o daních z příjmů stanoví mimo jiné, že odpis pouze ve výši jedné poloviny ročního odpisu vypočteného podle § 31 a 32 lze uplatnit z hmotného majetku evidovaného u poplatníka na počátku příslušného zdaňovacího období, dojde-li v průběhu zdaňovacího období k účinkům rozhodnutí o úpadku nebo k přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty z insolvenčního správce na daňový subjekt nebo opačně. Dále pak § 26 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů stanoví mimo jiné, že odpis pouze ve výši jedné poloviny ročního odpisu vypočteného podle § 31 a 32 lze uplatnit z hmotného majetku evidovaného po celé zdaňovací období u poplatníka, u něhož v průběhu zdaňovacího období nastaly účinky rozhodnutí o úpadku nebo došlo k přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty z insolvenčního správce na daňový subjekt a opačně.

V daňovém přiznání, které je poplatník v úpadku povinen podat v průběhu roku, může uplatnit u hmotného majetku odpis podle § 31 nebo § 32 zákona, tj. rovnoměrný nebo zrychlený, pouze v poloviční výši. Nedojde-li do konce zdaňovacího období k prodeji předmětného hmotného majetku, uplatní v daňovém přiznání po uplynutí příslušného roku také pouze polovinu odpisu podle § 31 nebo § 32 zákona. Tím za dané zdaňovací období uplatní odpis hmotného majetku v plné roční výši.

3. Příjmy z prodeje věcí třetích osob

V rámci insolvenčního řízení může insolvenční správce prodat i věci třetích osob, na kterých je ve prospěch dlužníka v insolvenci zřízeno zástavní právo. Dojde-li v rámci insolvenčního řízení k prodeji zastavených věcí třetích osob, bude celkový příjem z prodeje těchto věcí předmětem daně z příjmů na straně vlastníka těchto věcí. Splní-li vlastník předmětných věcí podmínky dané § 4 zákona, týkající se osvobození příjmů od daně, bude se jednat o příjem od daně osvobozený. Pokud podmínky pro osvobození příjmů od daně poplatník nesplní, bude se na jeho straně jednat o zdanitelný příjem s tím, že jako daňový výdaj může uplatnit příslušné výdaje.

Na straně osoby oprávněné z titulu zástavního práva může jít také o zdanitelný příjem, a to v návaznosti na skutečnost z jakého důvodu bylo zástavní právo zřízeno.

4. Ukončení činnosti dlužníka

Ukončí-li dlužník při zahájení insolvenčního řízení samostatnou činnost podle § 7 zákona o daních z příjmů, musí upravit základ daně podle § 23 odst. 8 zákona.

Příjem z následného prodeje majetku, který byl v obchodním majetku dlužníka před ukončením jeho samostatné činnosti, se posuzuje podle § 4 zákona. Nebudou-li splněny zákonné podmínky pro osvobození příjmů od daně, jedná se o příjem podle § 10 zákona.

5. Úmrtí dlužníka v průběhu konkursu

Zemře-li poplatník v průběhu konkursu, je třeba postupovat podle insolvenčního zákona, který v § 310 stanoví, že jestliže dlužník v průběhu konkursu zemře, nastupují na jeho místo jeho dědicové, a není-li jich, stát.

Jak již bylo výše uvedeno, podle § 38gb odst. 2 zákona nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění poplatník uplatní v daňovém přiznání za uplynulé zdaňovací období, ve kterém se vychází z rozdílu mezi příjmy (výnosy) a výdaji (náklady) za celé zdaňovací období, nebo se uplatní v daňovém přiznání podávaném osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti poplatníka. Daň vyměřená na základě podání daňového přiznání podle odstavce 1 se považuje za zálohu na daň po vyměření daně podle daňového přiznání podaného po uplynutí zdaňovacího období nebo podaného osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti.

Zemře-li poplatník před koncem zdaňovacího období, je osoba spravující pozůstalost podle § 239b daňového řádu povinna podat daňové přiznání do 3 měsíců ode dne jeho smrti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti. Pro daný případ § 38gb odst. 2 zákona stanoví, že daň vyměřená na základě podání daňového přiznání po zahájení insolvenčního řízení bude považována za zálohu na daň i vzhledem k dani vyměřené na základě daňového přiznání podaného po smrti poplatníka osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti a dále pak, že v daňovém přiznání podaném osobou spravující pozůstalost se uplatní nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění.

6. Odpis dluhů při insolvenci

Zákon o daních z příjmů v § 4a písm. h) stanoví, že od daně z příjmů je osvobozen příjem plynoucí z odpisu dluhu při reorganizaci nebo při oddlužení provedeném podle zákona upravujícího řešení úpadku.

Insolvenční zákon v § 356 stanoví mimo jiné, že není-li tímto zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak, zanikají účinností tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi, a to i v případě, že svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili; za věřitele dlužníka se považují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, včetně rozsahu jejich práv. Účinností reorganizačního plánu zanikají práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty, a tato práva vznikají osobám uvedeným v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, není-li v tomto zákoně nebo v reorganizačním plánu stanoveno jinak. To platí i pro majetek, který podle reorganizačního plánu má připadnout osobě odlišné od dlužníka. Právo třetích osob na vyloučení věci nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty tím není dotčeno.

Dále § 414 insolvenčního zákona stanoví, že jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. V daném případě se jedná o právně zaniklé dluhy dlužníka, tj. o bezúplatný příjem, jehož hodnota zvyšuje základ daně. Podle § 4a písm. h) zákona o daních z příjmů je tento příjem od daně z příjmů osvobozený.

7. Pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení

Zákon v § 24 odst. 2 písm. y) stanoví mimo jiné, že daňovým výdajem u poplatníků, kteří vedou účetnictví, je jmenovitá hodnota pohledávky nebo pořizovací cena pohledávky nabyté postoupením, vkladem a při přeměně obchodní korporace, a to za předpokladu, že lze k této pohledávce uplatňovat opravné položky podle § 24 odst. 2 písm. i) nebo se jedná o pohledávku, ke které nelze tvořit opravnou položku podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek pro zjištění základu daně z příjmů pouze proto, že od její splatnosti uplynulo méně než 18 měsíců a u pohledávek nabytých postoupením i v případě, že se jedná o pohledávku se jmenovitou hodnotou v okamžiku vzniku vyšší než 200 000 Kč, ohledně které nebylo zahájeno rozhodčí řízení, soudní řízení nebo správní řízení, za dlužníkem,

1. u něhož soud zrušil konkurs proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a pohledávka byla poplatníkem přihlášena u insolvenčního soudu a měla být vypořádána z majetkové podstaty,

2. který je v úpadku nebo jemuž úpadek hrozí na základě výsledků insolvenčního řízení.

Dále zákon v § 24 odst. 2 písm. y) stanoví, že u poplatníků, kteří přešli z vedení daňové evidence na vedení účetnictví, se postupuje obdobně. Poplatníci, kteří přejdou z daňové evidence na vedení účetnictví, mají stejné podmínky pro uplatňování daňových výdajů, jako poplatníci vedoucí účetnictví od počátku, i když k uvedeným pohledávkám nemohou tvořit opravné položky, protože o pohledávce při jejím vzniku nebylo účtováno ve výnosech (§ 2 odst. 2 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů).

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

? Příklad 2

Podnikatel vedoucí účetnictví nepřihlásil pohledávku do konkursu, a ta proto po skončení konkursního řízení nebyla zahrnuta do vyrovnání. Otázkou je, zda je možno uplatnit do daňových výdajů hodnotu pohledávky podle § 24 odst. 2 písm. y) bod 2 zákona.

Hodnotu pohledávky podle § 24 odst. 2 písm. y) bod 2 zákona v případě, kdy pohledávka nebyla zahrnuta do vyrovnání, do daňových výdajů zahrnout nelze. Pohledávka není uvedena ve výsledku vyrovnacího řízení.

Zákon o daních z příjmů
s komentárom

Daňová přiznání FO a PO za rok 2025
vyplněné vzory

Daňový řád s komentářem

ZÁKONY 2026

Zákon o platebním styku po novelách
s komentárom

Zákon o zaměstnanosti

Stavební zákon po novelách
s komentářem

Vyprodáno

175,00 Kč

Zákon o daních z příjmůs komentárom

Daňová přiznání FO a PO za rok 2025vyplněné vzory