17.03.2026
0,00 Kč
i-poradce.cz
INFORMAČNÍ PORTÁL
sk Slovenský Poradca
cs Český Poradce

Insolvence z hlediska daně z příjmů

1.    Daňové přiznání poplatníka v insolvenčním řízení

2. Ukončení činnosti dlužníka

3. Pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení

4. Ukončení činnosti věřitele

Dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. Jaké povinnosti vznikají po dobu insolvenčního řízení z pohledu zákona o daních z příjmů? Kdy vzniká povinnost podat daňové přiznání?

Zákon č. 182/­2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením a dále oddlužení dlužníka. Insolvenční zákon v § 3 stanoví mimo jiné, že dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Podle § 4 insolvenčního zákona se způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení rozumí

a)  konkurs,

b)  reorganizace,

c)  oddlužení a

d)  zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů.

Zákon o daních z příjmů stanoví pro poplatníka, který je v insolvenčním řízení, některé postupy, kterými se musí řídit, a dále i možnosti pro věřitele, který eviduje pohledávky za dlužníkem v insolvenci.

Příjmy z činnosti insolvenčního správce, včetně příjmů z činnosti předběžného insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce, který se ustanovuje ze seznamu insolvenčních správců vedeným Ministerstvem spravedlnosti, jsou z hlediska daně z příjmů příjmem podle § 7 odst. 1 písm. c), tj. příjmy z jiného podnikání. Tito poplatníci mohou k dosaženým příjmům z uvedené činnosti uplatnit výdaje paušální částkou, a to ve výši 40 % z dosažených příjmů, maximálně však 800 000 Kč.

1.  Daňové přiznání poplatníka v insolvenčním řízení

Zákon č. 280/­2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, řeší vztah k insolvenčnímu řízení v § 242 až 245. Ten v § 244 odst. 1 stanoví, že při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno; tuto lhůtu nelze prodloužit.

Zjistí-li insolvenční správce, který prohlášením konkursu získal oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, nedostatečnost podkladů, pro kterou nelze zajistit splnění této povinnosti a povinnosti dle § 245, povinnost zaniká; insolvenční správce tuto skutečnost sdělí správci daně ve stejné lhůtě a poskytne mu nezbytnou součinnost ke stanovení daně podle pomůcek.

Postup při podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob v rámci insolvenčního řízení podle zákona č. 182/­2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, stanoví zákon o daních z příj­mů v § 38gb. Po­dle odstavce 1 tohoto ustanovení poplatník, který je fyzickou osobou, s výjimkou poplatníka s příjmy pouze podle § 6 (tj. s příjmy ze závislé činnosti), který podává daňové přiznání v průběhu zdaňovacího období z důvodu insolvenčního řízení, neuplatní nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani s výjimkou slevy podle § 35ba odst. 1 písm. a) ve výši jedné dvanáctiny za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání. Dále neuplatní daňové zvýhodnění s výjimkou slevy na dani podle § 35c odst. 1 ve výši jedné dvanáctiny za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání. Při stanovení základu daně se vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji, u poplatníka vedoucího účetnictví z výsledku hospodaření, za tu část zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání.

Dále zákon v § 38gb odst. 2 stanoví, že nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění poplatník uplatní v daňovém přiznání za uplynulé zdaňovací období, ve kterém se vychází z rozdílu mezi příjmy (výnosy) a výdaji (náklady) za celé zdaňovací období, splňuje-li stanovené podmínky. Daň vyměřená na základě podání daňového přiznání podle odstavce 1, tj. daň vyměřená na základě podání daňového přiznání v průběhu zdaňovacího období, se považuje za zálohu na daň po vyměření daně podle daňového přiznání podaného po uplynutí zdaňovacího ob­dobí.

Zákon stanoví, že poplatník pouze s příjmy podle § 6 zákona o daních z příjmů, tj. s příjmy ze závislé činnosti, nemusí podávat daňové přiznání (v uvedeném případě je daňová povinnost zaměstnance vyrovnána zaměstnavatelem měsíčními zálohami z příjmů ze závislé činnosti). V daňovém přiznání za část zdaňovacího období, za kterou musí poplatník podat daňové přiznání v souladu s daňovým řádem, může poplatník uplatnit poměrnou část základní slevy na dani na poplatníka (tj. poměrnou část z částky 24 840 Kč) a dále poměrnou část slevy na vyživované dítě tak, aby jeho daňová povinnost byla rovnoměrně rozložena.

?  Příklad 1

Dne 20. dubna nabylo účinnosti rozhodnutí o vyhlášení konkursu na podnikatele, který vyživuje jedno nezletilé dítě. Jak se bude postupovat z hlediska daně z příjmů?

V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob, které musí být podáno do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí o vyhlášení konkursu, je možno uplatnit 4 poměrné části základní slevy, tj. 4/12 z částky 24 840 Kč, a dále uplatnit 4 poměrné části slevy na vyživované dítě, tj. 4/12 z částky 13404 Kč.

V daňovém přiznání, které bude podáno po ukončení zdaňovacího období, bude uplatněna celá výše slevy na poplatníka i na vyživované dítě (případně i další slevy a odčitatelné položky) s tím, že daň vypočtená na základě podání daňového přiznání v průběhu roku, se odečte od daně vypočtené za celý rok.

1.1     Příjmy z prodeje věcí dlužníka

Dojde-li v rámci insolvenčního řízení k prodeji věcí, které nebyly na straně dlužníka zahrnuty v obchodním majetku, uplatní se na příjmy z jejich prodeje ustanovení § 4 zákona o daních z příjmů, týkající se osvobození příjmů od daňové povinnosti. Budou-li splněny zákonem stanovené podmínky, bude příjem z prodeje věcí v rámci insolvenčního řízení od daně z příjmů fyzických osob osvobozen.

Budou-li však v rámci insolvenčního řízení prodány věci, které byly na straně dlužníka zahrnuty v jeho obchodním majetku, nebo nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození těchto příjmů od daně, jedná se o příjmy, které je třeba do daňového přiznání uvést. Jako daňový výdaj je možno uplatnit pořizovací cenu (pokud již nebyla jako daňový výdaj uplatněna), případně, jde-li o příjmy z prodeje odpisovaného hmotného majetku, zůstatkovou cenu.

V souvislosti s insolvenčním řízením podnikatele a uplatněním zůstatkové ceny hmotného majetku do daňových výdajů je třeba pamatovat i na postup při odpisování hmotného majetku. Ustanovení § 26 odst. 7 písm. a) bod 3 zákona o daních z příjmů stanoví mimo jiné, že odpis pouze ve výši jedné poloviny ročního odpisu vypočteného podle § 31 a 32 lze uplatnit z hmotného majetku evidovaného u poplatníka na počátku příslušného zdaňovacího období, dojde-li v průběhu zdaňovacího období k účinkům rozhodnutí o úpadku nebo k přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty z insolvenčního správce na daňový subjekt nebo opačně. Dále pak § 26 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů stanoví mimo jiné, že odpis pouze ve výši jedné poloviny ročního odpisu vypočteného podle § 31 a 32 lze uplatnit z hmotného majetku evidovaného po celé zdaňovací období u poplatníka, u něhož v průběhu zdaňovacího období nastaly účinky rozhodnutí o úpadku nebo došlo k přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty z insolvenčního správce na daňový subjekt a opačně.

V daňovém přiznání, které je poplatník v úpadku povinen podat v průběhu roku, může uplatnit u hmotného majetku odpis podle § 31 nebo § 32 zákona, tj. rovnoměrný nebo zrychlený, pouze v poloviční výši. Nedojde-li do konce zdaňovacího období k prodeji předmětného hmotného majetku, uplatní v daňovém přiznání po uplynutí příslušného roku také pouze polovinu odpisu podle § 31 nebo § 32 zákona. Tím za dané zdaňovací období uplatní odpis hmotného majetku v plné roční výši.

1.2     Příjmy z prodeje věcí třetích osob

V rámci insolvenčního řízení může insolvenční správce prodat i věci třetích osob, na kterých je ve prospěch dlužníka v insolvenci zřízeno zástavní právo. Dojde-li v rámci insolvenčního řízení k prodeji zastavených věcí třetích osob, bude celkový příjem z prodeje těchto věcí předmětem daně z příjmů na straně vlastníka těchto věcí. Splní-li vlastník předmětných věcí podmínky dané § 4 zákona, týkající se osvobození příjmů od daně, bude se jednat o příjem od daně osvobozený. Pokud podmínky pro osvobození příjmů od daně poplatník nesplní, bude se na jeho straně jednat o zdanitelný příjem s tím, že jako daňový výdaj může uplatnit příslušné výdaje.

Na straně osoby oprávněné z titulu zástavního práva může jít také o zdanitelný příjem, a to v návaznosti na skutečnost, z jakého důvodu bylo zástavní právo zřízeno.

2.  Ukončení činnosti dlužníka

Ukončí-li dlužník při zahájení insolvenčního řízení samostatnou činnost podle § 7 zákona o daních z příjmů, musí upravit základ daně podle § 23 odst. 8 zákona.

Příjem z následného prodeje majetku, který byl v obchodním majetku dlužníka před ukončením jeho samostatné činnosti, se posuzuje podle § 4 zákona. Nebudou-li splněny zákonné podmínky pro osvobození příjmů od daně, jedná se o příjem podle § 10 zákona.

2.1     Ukončení finančního leasingu v průběhu konkursu

Vlastník – leasingová společnost – se dostala do konkursu a insolvenční správce zrušil veškeré leasingové smlouvy. Otázkou je, jak bude postupovat uživatel, který přeplatil vinou první vyšší splátky úplatu a nemá tak celou úplatu v daňových výdajích.

Z hlediska daně z příjmů je třeba na straně uživatele postupovat podle § 24 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Ten stanoví, že je-li předčasně ukončen finanční leasing, je daňovým výdajem pouze poměrná část úplaty připadající ze sjednané doby finančního leasingu na skutečnou dobu finančního leasingu nebo skutečně zaplacená úplata, je-li nižší než poměrná část úplaty připadající na skutečnou dobu finančního leasingu.

Do daňových výdajů uživatele nelze přeplacenou úplatu zahrnout. V daném případě je třeba vycházet z leasingové smlouvy, tj. ze sjednaných podmínek. Pokud by např. pro případ předčasného ukončení finančního leasingu z viny vlastníka byl podle platné smlouvy vlastník povinen vrátit uživateli přeplacenou část úplaty, vzniká na straně uživatele pohledávka za vlastníkem. Nebude-li příslušná pohledávka uspokojena, je možno ji uplatnit jako daňový výdaj podle § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů. Ten stanoví mimo jiné, že daňovým výdajem u poplatníků vedoucích účetnictví je pohledávka za dlužníkem, který je v úpadku nebo jemuž úpadek hrozí na základě výsledků insolvenčního řízení. Na straně uživatele, který vede daňovou evidenci, se o příslušnou pohledávku nebude zvyšovat základ daně podle § 23 odst. 8 zákona.

2.2     Odpis dluhů při insolvenci

Zákon o daních z příjmů v § 4 odst. 1 písm. x) stanoví, že od daně z příjmů je osvobozen příjem plynoucí z odpisu dluhu při reorganizaci nebo při oddlužení provedeném podle zákona upravujícího insolvenci.

Insolvenční zákon v § 356 stanoví mimo jiné, že není-li tímto zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak, zanikají účinností tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi, a to i v případě, že svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili; za věřitele dlužníka se považují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, včetně rozsahu jejich práv. Účinností reorganizačního plánu zanikají práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty, a tato práva vznikají osobám uvedeným v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, není-li v tomto zákoně nebo v reorganizačním plánu stanoveno jinak. To platí i pro majetek, který podle reorganizačního plánu má připadnout osobě odlišné od dlužníka. Právo třetích osob na vyloučení věci nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty tím není dotčeno.

Dále § 414 insolvenčního zákona stanoví, že jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

V daném případě se jedná o právně zaniklé dluhy dlužníka, tj. o bezúplatný příjem, jehož hodnota zvyšuje základ daně. Podle § 4 odst. 1 písm. x) zákona o daních z příjmů je tento příjem od daně z příjmů osvobozený.

3.  Pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení

Zákon v § 24 odst. 2 písm. y) stanoví mimo jiné, že daňovým výdajem u poplatníků, kteří vedou účetnictví, je jmenovitá hodnota pohledávky nebo pořizovací cena pohledávky nabyté postoupením, vkladem a při přeměně obchodní korporace, a to za předpokladu, že lze k této pohledávce uplatňovat opravné položky podle § 24 odst. 2 písm. i) nebo se jedná o pohledávku, ke které nelze tvořit opravnou položku podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek pro zjištění základu daně z příjmů pouze proto, že od její splatnosti uplynulo méně než 18 měsíců, a u pohledávek nabytých postoupením i v případě, že se jedná o pohledávku se jmenovitou hodnotou v okamžiku vzniku vyšší než 200000 Kč, ohledně které nebylo zahájeno rozhodčí řízení, soudní řízení nebo správní řízení, za dlužníkem,

1.  u něhož soud zrušil konkurs proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a pohledávka byla poplatníkem přihlášena u insolvenčního soudu a měla být vypořádána z majetkové podstaty,

2.  který je v úpadku nebo jemuž úpadek hrozí na základě výsledků insolvenčního řízení.

Dále zákon v § 24 odst. 2 písm. y) stanoví, že u poplatníků, kteří přešli z vedení daňové evidence na vedení účetnictví, se postupuje obdobně. Poplatníci, kteří přejdou z daňové evidence na vedení účetnictví, mají stejné podmínky pro uplatňování daňových výdajů jako poplatníci vedoucí účetnictví od počátku, i když k uvedeným pohledávkám nemohou tvořit opravné položky, protože o pohledávce při jejím vzniku nebylo účtováno ve výnosech (§ 2 odst. 2 zákona č. 593/­1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů).

Uplatnit do daňových výdajů podle § 24 odst. 2 písm. y) zákona nelze např. pohledávku vzniklou z titulu zápůjčky, úvěru, smluvní pokuty, úroku z prodlení, z titulu podílu na zisku, protože k takové pohledávce nelze tvořit opravnou položku v souladu s § 2 odst. 2 zákona č. 593/­1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Uplatnit do daňových výdajů nelze ani pohledávku, pokud má věřitel k dlužníkovi současně splatné dluhy a neprovede zápočet, protože k takové pohledávce nelze tvořit opravnou položku v souladu s § 2 odst. 4 zákona o rezervách.

K § 24 odst. 2 písm. y) bod 2 zákona zveřejnilo Ministerstvo financí na webových stránkách stanovisko, ve kterém se uvádí: Uplatnění daňově účinného odpisu pohledávky za dlužníkem, který je v úpadku nebo jemuž úpadek hrozí, podle § 24 odst. 2 písm. y) bodu 2 zákona je možné pouze v případě, kdy se jedná o dlužníka, u kterého byl úpadek osvědčen (tzn. bylo vydáno soudem rozhodnutí o úpadku podle § 136 zákona č. 182/­2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení – insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů), a to na základě úspěšného insolvenčního návrhu, kterým bylo zahájeno insolvenční řízení. Postup podle uvedeného ustanovení představuje pro věřitele „definitivní řešení“ spočívající v odpisu pohledávky do daňově uznatelných nákladů, které následuje v okamžiku, kdy je již naprosto jasné, že byly vyčerpány veškeré možnosti na získání úhrady pohledávky některým ze způsobů řešení úpadku (konkursem, reorganizací či oddlužením), a je jisté, že pohledávka již nemůže být nikdy v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek dotčeného dlužníka uhrazena. To znamená, že za výsledek insolvenčního řízení pro účely § 24 odst. 2 písm. y) bodu 2 zákona se považuje ukončení jednoho ze zvolených způsobů řešení úpadku dlužníka nebo zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka podle § 144 insolvenčního zá­kona.

Pohledávku nelze podle § 24 odst. 2 písm. y) zákona daňově odepsat v případě „subjektivních“ důvodů, které jsou shrnuty v § 142 písm. a), b) a c) insolvenčního zákona, tj. odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady, zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu anebo zamítnutí insolvenčního návrhu.

?  Příklad 2

Podnikatel vedoucí účetnictví nepřihlásil pohledávku do konkursu a ta proto po skončení konkursního řízení nebyla zahrnuta do vyrovnání. Je možné uplatnit do daňových výdajů hodnotu pohledávky podle § 24 odst. 2 písm. y) bod 2 zákona?

Hodnotu pohledávky podle § 24 odst. 2 písm. y) bod 2 zákona v případě, kdy pohledávka nebyla zahrnuta do vyrovnání, do daňových výdajů zahrnout nelze. Pohledávka není uvedena ve výsledku vyrovnacího řízení.

?  Příklad 3

Podnikatel přihlásil pohledávku do konkursního řízení a do daňových výdajů k ní vytvořil opravnou položku podle zákona o rezervách, a to ve 100 % výši. Správce konkursní podstaty však tuto pohledávku popřel z důvodu promlčení. Podnikatel z ekonomických důvodů nezahájil v této věci soudní spor, a tedy nebude moci pohledávku odepsat podle § 24 odst. 2 písm. y) bod 2 zákona. Je možné pohledávku, kterou nikdy nedostane zaplacenou, zahrnout do daňových výdajů podle dalších ustanovení § 24 odst. 2 písm. y) zákona?

Podnikatel nemůže uplatnit hodnotu pohledávky do daňových výdajů podle § 24 odst. 2 písm. y) bod 2 zákona, hodnota pohledávky nebude uplatněna ve výsledku konkursního řízení. Pokud je pohledávka skutečně promlčena, do daňových výdajů není možno hodnotu příslušné pohledávky uplatnit ani podle dalších ustanovení § 24 odst. 2 písm. y) zákona, protože k pohledávce nelze tvořit opravnou položku.

?  Příklad 4

Podnikatel vedoucí účetnictví měl pohledávku za dlužníkem ve výši 12 000 Kč. O pohledávce bylo účtováno ve výnosech, výnos nebyl osvobozen od daně, k pohledávce byla vytvořena daňová opravná položka. V letošním roce podal dlužník soudu návrh na prohlášení konkursu na svůj vlastní majetek. Soud rozhodl, že návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka se zamítá pro nedostatek majetku dlužníka postačujícího k úhradě nákladů konkursu. Otázkou je, zda věřitel může na základě tohoto rozhodnutí soudu uvedenou pohledávku odepsat a odpis pohledávky uplatnit jako daňově uznatelný náklad podle § 24 odst. 2 písm. y) bod 1 zákona, když pohledávka nebyla přihlášena do konkursu.

Zamítl-li soud konkurs na majetek dlužníka pro nedostatek majetku dlužníka, pohledávka věřitele proto nemohla být do konkursu ani přihlášena. V daném případě zákon o daních z příjmů přihlášení do konkursu nevyžaduje. Odpis pohledávky je daňovým výdajem věřitele v souladu s § 24 odst. 2 písm. y) bod 1 zákona o daních z příjmů.

?  Příklad 5

Podnikatel v letošním roce přešel z daňové evidence na vedení účetnictví. Eviduje pohledávky za dlužníkem, který je v konkursu a podnikatel má pohledávky řádně přihlášené do konkursu. Konkurs má být ukončen asi za dva roky s tím, že podnikatel asi moc ze svých pohledávek nedostane. Při přechodu na vedení účetnictví podnikatel o veškeré pohledávky zvýší základ daně podle § 23 odst. 14 zákona tak, že je zahrne do základu daně postupně po dobu 9 let. V roce, kdy dojde k ukončení konkursu, se pohledávky za dlužníkem v konkursu stanou pohledávkami uvedenými v § 24 odst. 2 písm. y) zákona, tj. pohledávkami, které nebyly v rámci konkursního řízení uspokojeny (z větší části). Bude se tedy jednat o pohledávky, které je možno uplatnit do daňových výdajů ve výši jejich neuhrazené hodnoty. Otázkou je, zda za situace, kdy jsou tyto pohledávky pouze zčásti zahrnuty do základu daně (např. jen do výše 3 % z celkové hodnoty pohledávky), lze do daňových výdajů uplatnit hodnotu neuhrazené pohledávky.

Zákon o daních z příjmů v § 23 odst. 14 stanoví pro poplatníky podmínky, za kterých je třeba základ daně o zbývající hodnotu pohledávky základ daně zvýšit. Pokud poplatník činnost neukončí, nepřeruší, nevloží pohledávky do obchodní korporace nebo neukončí vedení účetnictví, anebo nepřejde na uplatňování výdajů paušálem, základ daně o hodnotu pohledávek ještě nezahrnutých do základu daně, zvyšovat nemusí.

Do základu daně mohou být zahrnuta např. jen 3 % hodnoty příslušných pohledávek, a přesto poplatník může neuhrazenou hodnotu pohledávek uplatnit do daňových výdajů v souladu s § 24 odst. 2 písm. y) zákona.

4.  Ukončení činnosti věřitele

Poplatník s příjmy podle § 7 nebo § 9 zákona o daních z příjmů, tj. s příjmy ze samostatné činnosti nebo z nájmu, který eviduje pohledávku a jedná se o poplatníka vedoucího daňovou evidenci nebo o poplatníka, který vede evidenci příjmů a výdajů podle § 9 odst. 6 zákona, anebo o poplatníka, který uplatňuje výdaje paušálem, musí:

–   při ukončení činnosti,

–   přerušení činnosti,

–   při změně způsobu uplatňování daňových výdajů (výdaje uplatní namísto ve skutečné výši paušální částkou z dosažených příjmů nebo naopak z paušálních výdajů by přešel na uplatňování výdajů ve skutečné doložené výši),

postupovat podle § 23 odst. 8 písm. b) zákona o daních z příjmů. Pro tyto případy zákon stanoví, že poplatník musí, mimo jiné, základ daně zvýšit o pohledávky, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y).

Ve výše uvedených případech musí i poplatník s příjmy podle § 7 nebo § 9 zákona o příslušné pohledávky zvýšit základ daně, a to s výjimkou pohledávek za dlužníkem, u něhož soud zrušil konkurs, protože majetek dlužníka je zcela nepostačující, a pohledávka byla poplatníkem přihlášena u insolvenčního soudu a měla být vypořádána z majetkové podstaty, a za dlužníkem, který je v úpadku nebo jemuž úpadek hrozí, a to na základě výsledků insolvenčního řízení.

?  Příklad 6

Podnikatel, fyzická osoba vedoucí daňovou evidenci, v květnu letošního roku ukončil podnikatelskou činnost. K datu ukončení podnikatelské činnosti evidoval pohledávku v hodnotě 11000 Kč, a to za obchodní společností, která byla v době ukončení činnosti podnikatele v konkursním řízení. Pohledávku podnikatel řádně přihlásil do konkursu, ovšem insolvenční řízení bude pravděpodobně ukončeno až v následujících letech. Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob musí však podnikatel podat do konce března příštího roku. Musí podnikatel v daňovém přiznání základ daně zvýšit o 11000 Kč a odvést daň bez ohledu na výsledky konkursu?

Z hlediska daně z příjmů fyzických osob se v případě ukončení samostatné činnosti podle § 7 zákona postupuje podle § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona. Ten pro poplatníky fyzické osoby vedoucí daňovou evidenci stanoví mimo jiné, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se nezvyšuje o pohledávky uvedené v § 24 odst. 2 písm. y). Těmito pohledávkami jsou mimo jiné i pohledávky za dlužníkem, který je v úpadku, a to na základě výsledků insolvenčního řízení.

Vzhledem ke skutečnosti, že se na straně podnikatele jedná právě o pohledávku za dlužníkem, který je v úpadku, podnikatel pohledávku řádně do konkursu přihlásil a toto řízení nebylo ke dni ukončení podnikatelské činnosti poplatníka ukončeno, nebude poplatník zvyšovat základ daně o hodnotu předmětných pohledávek podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, neboť nezná výsledek tohoto řízení.

Ve zdaňovacím období, kdy bude insolvenční řízení s dlužníkem ukončeno, a poplatník eventuálně obdrží příslušnou částku, bude se na jeho straně jednat o zdanitelný příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů.

Ing. Eva Sedláková

Úvodem
Poradce v kostce
Legislativa
Energetický zákon s komentářem
Příloha k zákonu č. 458/2000 Sb.
Téma
Daňová ztráta z pohledu optimalizace
Poradenství
Daně a účetnictví
Insolvence z hlediska daní z příjmů
Přenesení daňové povinnosti v roce 2016
Právo a podnikatel
Vypovězení smlouvy o důchodu
Výroční zpráva
Právo nezbytné cesty
Personalistika a mzdy
Kratší pracovní úvazek
Povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění
Výpočet mzdy a její náhrady
Podnikatelský servis
Správní delikty v účetnictví (2.)
Jsou sankce zakotvené v daňovém řádu trestním obviněním dle judikatury ESLP?
Pozor na lepé děvy
Nekonvenční strategie úspěšných
2016
obalka
Poradce č. 9
Vyprodáno
Tištěná + e-verze
120,00 Kč
Elektronická verze
Nepřihlášen
Id
Heslo
REGISTRACE
Zapomněl jsem přihlašovací údaje
E-SHOP
E-mailové noviny
Ukázky zdarma
O Poradci
Úplné znění zákonů
Daňové výdaje
Vzory smluv a podání
Vydané publikace
Předplatné
Zákony 2026
Novinky
Aktuální nabídka
Kurzy
Měnová kalkulačka
Kontakty
Obchodní podmínky
Připomínky