Jak se zbavit strachu z dělání chyb

Mgr. Monika Jakubíková, Ph.D.

Každému člověku se někdy stane, že v něčem neuspěje, selže či udělá chybu. Někteří lidé si dokážou chybu přiznat a nesnižuje to jejich sebevědomí. Jiní lidé mají z dělání chyb enormní strach a raději se do mnoha věcí ani nepouštějí, případně když už chybu udělají, snaží se ji zatajit. Jaký je původ strachu z chybování a jak se s ním dá pracovat?

CHYBY JAKO VÝCHOVNÝ PROBLÉM - Odmalička se při udělání chyby setkáváme s negativní reakcí okolí, zklamáním rodičů, trestem, posměchem spolužáků či špatnou známkou od učitele. Z těchto reakcí si potom vytvoříme přesvědčení, že udělat chybu je něco velmi negativního. Každá chyba znamenala v dětství nějakou nepříjemnost a následoval po ní obvykle i trest. V dospělosti proto velmi mnoho lidí klame i sebe sama, nepřiznají chyby, které udělali, ani sami před sebou a odmítají za ně nést odpovědnost.

Lidé se neliší v tom, zda chyby činí, nebo ne. Liší se však v tom, jak selhání zvládají a jak na ně reagují. Někteří se cítí chybou tak demoralizováni, že se zaseknou a upadnou do bezmocnosti a pasivity. Jiní sice při něčem selžou, ale zkoušejí to tak dlouho, dokud se to nepodaří. Málokdo je naučený vnímat chybu jako příležitost ke zlepšení se.

CHYBY NA PRACOVIŠTI - Člověk dělá na pracovišti chyby zejména tehdy, když zkouší něco nového, když se učí něco, co doteď neovládal, když vyvíjí novou věc, testuje možná řešení problému. Jediný způsob, jak dosáhnout jakéhokoliv rozvoje je totiž zkoušet nové věci a vydávat se do neznámých situací. Nepodstupovat žádné riziko je proti lidské přirozenosti. Téměř všichni úspěšní lidé v podnikatelském prostředí, kteří něčeho dosáhli, se nejprve několikrát ve svých rozhodnutích spletli. Je statisticky spočítáno, že typický milionář nejprve v průměru 3,75krát zbankrotoval. Tedy že až na čtvrtý pokus uspěl. Mnoho velkých podnikatelských úspěchů nejprve selhalo. Společnost 3M vynalezla lepidlo, které však bylo selháním, protože vůbec nelepilo. Ale následně se stalo základem pro malé lepící poznámkové bloky, které se dnes s velkým úspěchem používají ve všech kancelářích.

Chyba na pracovišti může znamenat cestu k inovacím. Pokud je zaměstnanec proaktivní, pokusí se něco dělat novým způsobem a dočká se za to od manažera jen kritiky, co pokazil, odradí ho to od další snahy o zlepšování. Stejně tak ostatní lidé z pracovního týmu, kteří byli svědky takové situace, nabudou přesvědčení, že je lepší se příliš neangažovat. Chyby jsou průvodním jevem při přesunu ze zóny komfortu do zóny učení se a růstu, jsou procesem eliminování způsobů, které nebudou fungovat, aby lidé dospěli ke způsobu, který fungovat bude. Někteří manažeři akceptují udělání chyby konstruktivním způsobem, většina však nikoliv. Mnoho manažerů se distancuje od chyb svých podřízených, někteří se v první řadě snaží najít viníka a potrestat ho, část z nich se snaží takzvaně zamést chybu pod koberec, aby se na nic nepřišlo.

Když se ve firmě k chybě přistupuje jako k velkému prohřešku, lidé začnou hledat způsob, jak ji zamaskovat, což nakonec oddálí řešení problému a často způsobí větší problém. V mnoha firmách se lidé bojí dělat chyby. Raději se přesně drží pravidel, i když se ukážou jako nefunkční, a snaží se zapadnout do průměru. Firmy, kde nejsou chyby pokládány za prohřešek, však bývají úspěšnější než ty, kde se zaměstnanci chyb bojí. V méně úspěšných firmách se věnuje všechna pozornost tomu, aby se nikde neudělala chyba, v těch úspěšnějších jsou lidé ochotnější zkoušet nové věci, riskovat, rozvíjet se. Ne všechny chyby jsou výsledkem unáhleného úsudku či nedostatku vědomostí. Chyba vznikne i pasivitou zaměstnanců nebo nevyužitím šance, která se naskytla.

Chyby zaměstnanců můžeme rozdělit do tří skupin: na chyby, kterým se dalo předejít, protože situace byla předvídatelná, chyby, kterým se nedalo předejít, v důsledku komplexnosti či nové situace, a pak jsou tu také „inteligentní chyby“, které vznikají jako výsledek experimentování při práci. Při předvídatelných chybách jde většinou o nedodržení procesů a pokynů.

Při vhodném tréninku a podpoře se umí zaměstnanci naučit správný postup. Pokud ho nedodrží, pak obvykle z nezájmu, nepozornosti, nebo proto, že nemají potřebné dovednosti. Nepředvídatelné chyby jsou projevem prostředí, kde práci ovlivnila kombinace lidí a problémů, která se nikdy předtím nemusela vyskytnout v této podobě. Inteligentní chyby poskytují firmě cenné poznání, které jí může pomoci předběhnout konkurenci.

DŮSLEDKY SELHÁNÍ NA PSYCHIKU - Selhání u některých lidí vede k významným důsledkům: poškozuje jejich sebedůvěru, lidé si dělají nesprávné závěry o svých schopnostech, naruší se jejich motivace do budoucna, aktivují se různé nevědomé strachy a později se lidé už raději o nic nepokoušejí. Strach z neúspěchu a následky s tím spojené bývají často příčinou ztráty radosti v mnoha lidských činnostech. Stres spojený s neúspěchem už dopředu zabrzdí člověka před snahou o kariérní postup, proaktivitu v práci či učení se nové dovednosti nebo sportovní aktivity.

U některých lidí je problémem nízké sebevědomí, které způsobuje, že si o sobě nemyslí nic dobrého, jakákoliv kritika je nadmíru zraňuje - nejen, že se jich dotkne kritika od druhého, následně si i oni sami dělají mnoho výčitek. Dávají si za vinu věci, za které nemohou, a berou si osobně věci, které s nimi nemají nic společného. Naopak u některých lidí příliš vysoké sebevědomí způsobuje, že mají problém přijmout zodpovědnost za své jednání, vždy obviňují druhé a v důsledku toho mají problémy ve vztazích. Klasickou reakcí na chyby je popření, tedy že člověk popře, že udělal chybu, nebo bagatelizace, kdy chybu zlehčuje. Někteří lidé však o svých chybách příliš často uvažují. Přemýšlení o tom, co nepříjemného se stalo, má svou extrémní podobu, která se nazývá ruminace. V takovém případě si v hlavě člověk opakovaně přehrává nějaké téma, situaci nebo rozhodnutí, aniž by došel k nějakému výsledku. Opakuje si ji stále znovu a znovu a cítí se stále hůř. Nakonec se už ani nic špatného neděje, ale nepříjemný pocit si přivodí vlastními myšlenkami a vzpomínkami. Ruminace jistým způsobem udržuje a posiluje sebe sama. Čím víc o nepříjemné situaci člověk přemýšlí, tím je rozčílenější. Čím je rozčílenější, tím víc si událost přehrává v hlavě. A navíc s tím často zatěžuje i ostatní lidi v okolí. První pomoc proti ruminaci je odvedení pozornosti - jakmile se tyto myšlenky objeví, je třeba se ponořit do jiné aktivity, může to být rozhovor s někým, cvičení, hra, luštění křížovky a podobně.

Pro poučení se z chyb je třeba přiznat si odpovědnost, vlastní podíl na situaci, která nastala. Tím, že chybu pojmenujeme a začneme se jí zabývat, lépe ji poznáme a spíš budeme napříště vědět, jak to udělat lépe. Pokud uděláme chybu, můžeme celou situaci v hlavě znovu přehrát. Téměř vždy najdeme okamžiky, kdy bychom se podruhé zachovali jinak. Při reflexi je nutné přezkoumat jak činy, tak i myšlení, které k nim vedlo a kde bylo chybné. Uvědomění si, proč chyba vznikla, nám pomůže neudělat ji v budoucnu znovu.

JAK SE MŮŽEME VYROVNAT S VLASTNÍMI CHYBAMI?

•    Získat podporu druhých lidí - můžeme povykládat o zážitku někomu, kdo s námi soucítí.

•    Uvědomit si, co si můžeme ze selhání vzít do budoucnosti - udržet si realistickou perspektivu, racionálně si říct, že přijdou další pokusy, připomenout si, že selhání může někdy otevřít nové příležitosti.

•    Podívat se na situaci pohledem úspěchu - co se nám navzdory chybě ve skutečnosti podařilo? Když jste na závodech skončili druzí, je to současně úspěch i neúspěch. Když jste na pohovoru vypadli až v posledním kole, je to ve skutečnosti úspěch i neúspěch.

Úspěch samotný často není potřeba. Mnoho benefitů, které si slibujeme od dosažení cílů, získáme už v průběhu procesu, na cestě k nim. Z dlouhodobého hlediska pro pocit spokojenosti obvykle stačí jít postupně vytýčeným směrem. Je dobré se ale zpětně podívat na své selhání. Roztřídit si důvody, proč k němu došlo na ty, s kterými můžeme v budoucnu něco dělat, a na ty, které leží mimo naši pravomoc.

ZÁVĚR - Žádné učení se novým věcem neprobíhá bez chyb a selhání. Je třeba zamyslet se: Jak velmi jsem závislý na hodnocení druhých? Co se stane, když v něčem selžu? Jak souvisí selhání s mojí hodnotou? Co udělám příště jinak? Každá kritika mluví víc o pohledu toho, kdo ji říká než o nás. Atmosféra strachu z chyb a prostředí, ve kterém se chyby neodpouštějí, totiž neumožňuje rozvoj. Chyby k životu člověka patří a jen málokterá chyba se nedá ve skutečnosti napravit.