Jak správně vypočítat pojistné?

zaměstnavatelé a zdravotní pojištění

Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část. Kdo hradí doplatek do minima, zaměstnavatel nebo zaměstnanec? Podléhá odvodu pojistného každá odměna za výkon funkce? Kdy zaměstnavatele zajímá výkon podnikatelské činnosti jeho zaměstnance? Ve kterých situacích a při jakých příjmech zaměstnance je nutná spolupráce zaměstnavatelů?

Minimální vyměřovací základ

představuje ve zdravotním pojištění již od počátku fungování systému, tj. od 1. 1. 1993, významnou kategorii s cílem jednak předejít spekulativnímu sjednávání pracovněprávních vztahů s nízkými částkami příjmů, jednak napomoci touto cestou zabezpečit v potřebném rozsahu příjmy systému. Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. lednu 2026 na částku 22 400 Kč. Dodáváme, že minimum platí i pro osoby samostatně výdělečně činné, toto však není navázáno na minimální mzdu.

Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být v roce 2026 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 3 024 Kč (13,5 % z 22 400 Kč), případně alespoň z poměrné části tohoto minima v situacích vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Naopak, podle ustanovení § 3 odst. 8 cit zákona č. 592/1992 Sb. neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

d)  za kterou je plátcem pojistného stát,

e)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti (samostatně nebo bezprostředně na sebe navazující) trvají po celé rozhodné období, tj. po celý kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem této zaměstnané osoby je skutečný příjem, tedy částka i nižší než minimální mzda, bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v rámci kalendářního měsíce, období nemoci, případný souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti nebo jiného zaměstnání apod.

Dopočet do minima neprovádí zaměstnavatel ani tehdy, pokud:

má k dispozici potvrzení, že jiný zaměstnavatel odvádí za zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo

je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů minimální vyměřovací základ v příslušném kalendářním měsíci dodržen (pro účel kontroly ze zdravotní pojišťovny si zaměstnavatelé navzájem, v podstatě každý měsíc, dokladují výši příjmu zaměstnance).

Od výše minimální mzdy jako minimálního vyměřovacího základu zaměstnance se v mnoha situacích odvíjí placení pojistného zaměstnavatelem. Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kromě zaměstnanců a zaměstnavatelů má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.

Dopočet a doplatek
pojistného do minima

Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc minimální mzda, jejíž výše činí v roce 2026 částku 22 400 Kč. Dopočet se tedy provádí v situaci, kdy příjem (vyměřovací základ zaměstnance) této minimální povinné částky nedosahuje.

Nedodržení tohoto minima zakládá nárok zdravotní pojišťovny na dlužné pojistné včetně penále, vše v rámci aktuálně šestileté lhůty pro předepsání a vymáhání pohledávek.

Dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu provádějí zaměstnavatelé například v situacích dále uvedených.

Pracovní smlouva

Příjmy z pracovní smlouvy vždy podléhají povinnosti placení pojistného. Výjimkami jsou například příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. nebo příjmy osob, které se nepovažují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodů 1. – 9. zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené, nebo také kupříkladu příjmy z nájmu v situaci, kdy nemovitost není zapsána v obchodním majetku.

Ve zdravotním pojištění se nepracuje s pojmem tzv. zaměstnání malého rozsahu. Pokud je však na základě pracovní smlouvy zúčtován za rozhodné období kalendářního měsíce jakýkoliv příjem (tedy i nižší než 4 500 Kč), pojistné se odvádí, případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ.

Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance pracujícího na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy (jediné zaměstnání) činí18000 Kč. 

Ve vazbě na výši minimální mzdy platné v roce 2026 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

(22 400 – 18 000) x 0,135 = 594 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 22 400 = 3 024 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(18 000 x 0,135) : 3 = 810 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 810 + 594 = 1 404 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel: 3 024 – 1 404 = 1 620 Kč

Dle ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. platí tento doplatek prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, což je v praxi drtivá většina případů.

Z obecného pohledu platí, že na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady tohoto doplatku pouze v situacích vyjmenovaných v § 207 až 209 zákoníku práce, kdy se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele.

Odměny členů statutárních orgánů

Tyto odměny jsou příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 odst. 1 písm. c) bod 1. zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p. Ani u odměn členů statutárních orgánů nehraje rozhodná částka příjmu 4 500 Kč žádnou roli. Jediná výjimka, kdy se pojistné z odměn za výkon funkce neplatí, je výkon funkce v orgánu družstva za podmínek, kdy funkcionář, člen družstva, vykonává v tomto orgánu práci – funkci, je tímto družstvem odměňován a jeho příjem nedosáhl 4 500 Kč. Od 1. ledna 2026 může mít v této situaci člen družstva sjednán s družstvem pracovněprávní vztah.

Za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění od 1. 1. 2026 nepovažuje člen společenství vlastníků jednotek, který vykonává pro společenství práci (činnost v orgánu právnické osoby), za kterou je odměňován, a který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu 4 500 Kč. Společenství tedy odvádí pojistné z příjmu tohoto zaměstnance alespoň 4 500 Kč, dle situace i s přihlédnutím k potřebě dodržet minimální vyměřovací základ. Do konce roku 2025 se u člena společenství odvádělo pojistné z každé částky této odměny.

Funkčními požitky rozumíme
odměnu za výkon funkce,

a to od poslanců a členů vlády až po odměny za výkon funkce v orgánech obcí, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách apod.

Funkční požitky již sice nejsou od 1. 1. 2014 postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti (jsou takzvaně „podřazeny“ režimu příjmů ze závislé činnosti), nicméně jejich specifikace je i nadále v § 6 odst. 10ZDP.

Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků zdaňované podle § 6 ZDP, tedy i příjmy například nižší než 4 500 Kč.

Dohody o pracích konaných
mimo pracovní poměr

Z pohledu zdravotního pojištění se zaměstnavatelé nezabývají placením pojistného:

u dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 4 500 Kč,

u dohody o provedení práce při příjmu nedosahujícím 12 000 Kč.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo z více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Naopak, činí-li příjem z dohody (dohod) alespoň částku zakládající účast na zdravotním pojištění, považuje se tato osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance se všemi souvisejícími důsledky, vyplývajícími z této skutečnosti pro zaměstnavatele. Při příjmu nižším než 22 400 Kč tak zaměstnavatel provádí v případě potřeby dopočet a doplatek pojistného do povinného minima dle výše uvedeného Příkladu č. 1.

Práce pro společnost

Pro společníky společnosti s ručením omezeným (a komanditisty komanditní společnosti) platí ve zdravotním pojištění obecná pravidla pro účast na zdravotním pojištění. Pokud jsou těmto osobám zúčtovány příjmy zdaňované podle § 6 ZDP, považují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, a to bez ohledu na charakter tohoto příjmu – příjem za práci pro společnost na základě pracovněprávního vztahu nebo i bez něho, funkční požitek apod. Jestliže tato osoba vykonává práci pro společnost a je jí zúčtován příjem, který je předmětem daně z příjmů podle § 6 ZDP, považují se tyto osoby z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance se všemi povinnostmi zaměstnavatele, tedy zejména přihlásit tuto osobu u zdravotní pojišťovna jako zaměstnance a odvádět pojistné podle zákona.

Souběh zaměstnání s podnikáním

Při souběhu zaměstnání s podnikáním je důležité, kterou činnost pojištěnec považuje v tomto souběhu za hlavní zdroj svých příjmů.

Jak se ve zdravotním pojištění posuzuje pro účely placení pojistného hlavní a vedlejší zdroj příjmů? V podstatě záleží na skutečnosti a individuálním posouzení pojištěnce, kdy hlavním zdrojem příjmů mohou být buď příjmy ze zaměstnání (případně společně s dalšími příjmy) nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Tyto důležité skutečnosti uvádí pojištěnec jednak při plnění oznamovací povinnosti (při zahajování podnikání a při případné další komunikaci se zdravotní pojišťovnou), jednak na Přehledu každoročně podávaném OSVČ, kdy zaškrtne měsíce, ve kterých pro OSVČ – s uvedením důvodu – neplatil minimální vyměřovací základ.

Při souběhu zaměstnání s podnikáním je zákonné minimum zajištěno tím způsobem, že buď zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

Při tomto souběhu převažuje v praxi varianta, ve které je podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů pojištěnce. Za této situace musí být v zaměstnání odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 22 400 Kč, tedy nejméně v částce 3 024 Kč, přičemž zaměstnání musí trvat po celý kalendářní měsíc. Pokud příjem zaměstnance minima nedosáhne, provede zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného. V samostatné výdělečné činnosti nemusí být zákonné minimum dodrženo, není povinností pojištěnce (zaměstnance) platit zálohy na pojistné.

Zaměstnavatele tak začíná samostatná výdělečná činnost jeho zaměstnance fakticky zajímat až tehdy, pokud příjem v zaměstnání poklesne pod 22 400 Kč, případně je při souběhu zaměstnání s podnikáním takový příjem sjednán. Zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez povinnosti dopočtu do minima při vyměřovacím základu nižším než 22 400 Kč tehdy, pokud mu zaměstnanec vystaví čestné prohlášení o tom, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ. Nemá-li zaměstnavatel takové prohlášení, provádí při souběhu příjmů příslušný dopočet.

Podotýkáme, že z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny.

Zaměstnanci ze zahraničí

U osob ze států Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království se při jejich zaměstnávání postupuje podle koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009. Jednou ze základních zásad této nadnárodní právní úpravy je princip pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti, vycházející ze skutečnosti, že osoba je pojištěna (účastna všech systémů sociálního zabezpečení) ve státě, na jehož území vykonává zaměstnání, případně podniká.

Je-li například zaměstnanému Slovákovi zúčtován na základě pracovní smlouvy příjem 20000 Kč, musí český zaměstnavatel zajistit odvod pojistného z minima 22 400 Kč z toho důvodu, že tato osoba podléhá z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele českým právním předpisům platným ve zdravotním pojištění.

Odvod pojistného z minima 22 400 Kč musí být zabezpečen i v případě zaměstnanců z ostatních, tzv. třetích zemí.

Odvod pojistného zaměstnavatelem z dosažené výše příjmu

Ve výše uvedených situacích jsme se zaměřili na povinnost zaměstnavatele dodržet při odvodu pojistného minimum platné ve zdravotním pojištění pro zaměstnance. Právní úprava však specifikuje případy, kdy zaměstnavatel nemusí k tomuto minimu přihlížet.

Z příjmu nižšího než 22 400 Kč, tj. bez dopočtu a doplatku do tohoto minima, odvede zaměstnavatel relevantně pojistné v právních podmínkách roku 2026v těchto situacích:

má k dispozici potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minima 22 400 Kč (případně je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů částky alespoň22 400 Kč dosaženo – v tomto případě je nutno mezi zaměstnavateli výši příjmu navzájem dokladovat) nebo

zaměstnanec je současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 3 306 Kč, což zaměstnavateli dokládá čestným prohlášením anebo

zaměstnanec patří mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákonač. 592/1992 Sb., například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát.

Zaměstnavatel musí při příjmu nižším než minimální mzda vždy důkladně posoudit, zda se na zaměstnance vztahuje zákonná výjimka, a pojistné tudíž nemusí být odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Pokud zaměstnavatel neprovádí dopočet do zákonného minima, musí mít k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje.

V následujícím textu si formou příkladů předvedeme postupy zaměstnavatele, kdy vyměřovacím základem zaměstnance bude skutečná výše dosaženého příjmu, tedy částka nižší než 22 400 Kč.

Minimum je zajištěno
jiným zaměstnavatelem

Při zaměstnání u více zaměstnavatelů postačuje, když minimum zajistí alespoň jeden ze zaměstnavatelů. Další zaměstnavatel (zaměstnavatelé) již stanovené minimum dodržet nemusí.

Příklad 2

Zaměstnanec pracuje na dohodu o pracovní činnosti, kde jeho hrubý měsíční příjem činí 9 000 Kč. Současně má uzavřenu pracovní smlouvu s jiným zaměstnavatelem, u kterého dosahuje hrubého příjmu 36 000 Kč.

Za předpokladu, že zaměstnanec (jiný zaměstnavatel) předloží zaměstnavateli, u kterého osoba pracuje na dohodu o pracovní činnosti, potvrzení o tom, že jiný zaměstnavatel za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, neprovádí se v tomto případě dopočet do zákonného minima 22 400 Kč, ale pojistné se odvádí ze skutečné výše zaměstnancova příjmu, tedy z 9 000 Kč. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavuje, si musí vždy ověřit, zda je příjem zaměstnance vyšší než minimální mzda (eventuálně je alespoň na jeho úrovni), a to obzvláště v případech, kdy příjem „balancuje“ na hranici minimální mzdy. Pokud by tento příjem poklesl pod částku minimální mzdy, musel by být informován další zaměstnavatel. Z hlediska placení pojistného také postačí, když úhrn příjmů zaměstnance dosáhne v kalendářním měsíci minimální mzdy – v takovém případě žádný ze zaměstnavatelů dopočet neprovádí a pro účel kontroly ze zdravotní pojišťovny si zaměstnavatelé navzájem dokladují výši příjmu.

OSVČ platící alespoň
minimální zálohu

Jak je výše uvedeno, musí být minimum při souběhu zaměstnání s podnikáním dodrženo v jedné z těchto činností. V dále popisované situaci je zákonné minimum zajištěno placením alespoň minimálních záloh OSVČ.

Příklad 3

Hrubý příjem zaměstnance činí 14 000Kč. Zaměstnanec však současně podniká jako osoba samostatně výdělečně činná a v roce 2026 pravidelně odvádí měsíční zálohy na pojistné v minimální výši 3 306 Kč.

V tomto případě nemusí zaměstnavatel provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, ale pojistné odvede ze skutečné výše příjmu ve výši 1 890 Kč (0,135x14 000). Zaměstnavatel však musí mít formou čestného prohlášení doloženo, že zaměstnanec jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

Souběžné příjmy

V případě příjmů u více zaměstnavatelů musí být v jejich úhrnu dodržen minimální vyměřovací základ.

Příklad 4

Příjem zaměstnance na základě pracovní smlouvy (zkrácený pracovní úvazek) činí 13 000 Kč. Současně tato osoba pracuje na dohodu o provedení práce u jiného zaměstnavatele s příjmem 17 000 Kč.

Protože činnost na základě dohody o provedení práce zakládá výší zúčtovaného příjmu účast na zdravotním pojištění, odvádí zaměstnavatel u pracovní smlouvy pojistné ze skutečné výše příjmu 13 000 Kč. Zaměstnavatelé si navzájem (každý měsíc) dokladují výši příjmu a z tohoto důvodu odvádějí pojistné z dosaženého příjmu, tj. bez dopočtu.

Vzájemnou komunikací tak musí mít zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec pracuje na základě pracovní smlouvy jistotu, že je z příjmu na dohodu o provedení práce odváděno pojistné a v úhrnu příjmů je dodržen minimální vyměřovací základ.

Mohlo by totiž dojít k situaci, kdy příjem na dohodu o provedení práce nedosáhne 12 000 Kč (například z důvodu nemoci). V takovém případě by musel být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ tím zaměstnavatelem, který by byl zaměstnancem k tomuto účelu pověřen. Při skončení zaměstnání na dohodu o provedení práce by musel být u pracovní smlouvy prováděn dopočet a doplatek pojistného do minima 22 400 Kč.

Poživatel důchodu a práce
na základě dohod

Pokud se jedná o typově různé dohody, pak příjmy automaticky nesčítáme. Pojistné se odvádí pouze z toho příjmu, který odvodu pojistného podléhá.

Příklad 5

Zaměstnanému poživateli invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně byl zúčtován v jednom měsíci u jednoho zaměstnavatele příjem na dohodu o provedení práce 11 000 Kč a na dohodu o pracovní činnosti 8 000 Kč. 

Příjem na dohodu o provedení práce nedosahuje 12 000 Kč, tudíž odvodu pojistného nepodléhá. Naproti tomu příjem na dohodu o pracovní činnosti zakládá účast na zdravotním pojištění, vyměřovacím základem zaměstnance bude částka 8 000 Kč bez dopočtu do minima.

Student zaměstnancem

Pro osoby, za které je plátcem pojistného stát, tedy i pro studenty, neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ.

Příklad 6

Student vysoké školy je zaměstnán při studiu a jeho hrubý měsíční příjem se pohybuje v rozpětí od 6 000 Kč do 8 000 Kč.

Student – nezaopatřené dítě patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které platí pojistné stát, proto se pojistné odvádí ze skutečné výše příjmu. Tento postup se použije při zaměstnání na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti. Pokud by se jednalo o dohodu o provedení práce, plnil by zaměstnavatel zákonné povinnosti až při příjmu alespoň 12 000 Kč.