Kalendářní den a jeho význam ve ZP

Kdy příjem zúčtovaný zaměstnanci nepodléhá povinnosti odvodu pojistného zaměstnavatelem? Z jakého důvodu je pro pojištěnce v rámci kalendářního měsíce důležitý jeden den zaměstnání nebo výkonu podnikatelské činnosti? Jakým způsobem ovlivňuje nemoc stanovení vyměřovacího základu zaměstnance?

Z hlediska placení pojistného a plnění souvisejících zákonných povinností zaujímá kalendářní měsíc ve zdravotním pojištění zásadní roli, neboť určuje časový úsek, za který se pojistné odvádí. Kalendářní měsíc se fakticky dotýká všech skupin plátců, kterými jsou:

•    zaměstnavatelé (a jejich prostřednictvím zaměstnanci),

•    osoby samostatně výdělečně činné,

•    osoby bez zdanitelných příjmů,

•    tát jako plátce pojistného za osoby vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p.

V rámci kalendářního měsíce musí mít pojištěnec také vyřešen svůj pojistný vztah, což znamená, že v každém měsíci musí mít u zdravotní pojišťovny evidovánu alespoň jednu ze čtyř zákonem stanovených kategorií (viz výše).

Kalendářní měsíc a minimální
vyměřovací základ zaměstnance

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 ZDP. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy), musí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc odvést za zaměstnance pojistné nejméně ve výši 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákonač. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do zákonného minima a v této souvislosti také bez ohledu například na to, zda zaměstnání trvalo pouze část kalendářního měsíce, nepřihlíží se k období případné nemoci, k vykázanému neplacenému volnu, k jinému zaměstnání či souběžné podnikatelské činnosti apod.

Při placení pojistného musejí zaměstnavatelé respektovat u zaměstnance především tyto zásady:

•    do vyměřovacího základu zaměstnance se (mimo dále uvedených zákonných výjimek) zahrnují příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a zaměstnavatel je zaměstnanci zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním,

•    pojistné se neodvádí, pokud se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodů 1. – 7. zákona č. 48/1997 Sb., například tehdy, pokud příjem na dohodu o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u téhož zaměstnavatele) nedosáhne 4 000 Kč,

•    do vyměřovacího základu zaměstnance se také nezahrnují příjmy jako výjimky taxativně vyjmenované v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., třebaže podléhají zdanění – nezapočitatelnost z titulu výjimky je v tomto případě nadřazena zdaňování příslušného plnění,

•    do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnují i plnění zúčtovaná po skončení zaměstnání se specifickým zřetelem na posuzování těchto dodatečných příjmů u dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce,

•    je-li zaměstnanci poskytnuto neplacené volno nebo má-li vykázánu neomluvenou absenci, musí být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ (případně jeho poměrná část), pokud tento pro zaměstnance a zaměstnavatele jako plátce pojistného platí,

•    pojistné se odvádí nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz dále) zpravidla v případě nemoci po část kalendářního měsíce, při nástupu do zaměstnání či jeho ukončení v průběhu měsíce, přiznáním nebo ztrátou nároku na zařazení do „státní kategorie“ v průběhu měsíce apod., a to ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.,

•    odpočet od dosaženého příjmu lze uplatnit pouze u zaměstnavatele a zaměstnance splňujících podmínky uvedené v § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. Jedná se o zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu jeho zaměstnanců a odpočet lze uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu bez ohledu na stupeň invalidity. Od 1. 1. 2024 činí odpočitatelná položka měsíčně 15 440 Kč. 

Podnikání celý rok
nebo jen po jeho část

U OSVČ je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok. To znamená, že i když OSVČ podniká pouze po část kalendářního roku, vypočítává se prostřednictvím Přehledu pojistné za celý rok, a to porovnáním výše uhrazených záloh, jsou-li podle zákona povinně placeny, a celkové výše pojistného na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti (daňového základu) za příslušné kalendářní měsíce tohoto roku. V této souvislosti je nutno podotknout, že i OSVČ – obdobně jako zaměstnavatelé a zaměstnanci – mají stanoven minimální vyměřovací základ, mimo výjimek uvedených v § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. Specificky postupují OSVČ vykonávající svoji činnost v režimu paušální daně.

Důležitost jednoho dne

V přímé návaznosti na výše uvedené však nesmíme zapomínat na význam byť jen jednoho kalendářního dne, který v rámci kalendářního měsíce dle situace řeší pojistný vztah osoby a rovněž má bezprostřední vliv na placení pojistného zaměstnavatelem i osobou samostatně výdělečně činnou. Jeden den trvání zaměstnání, podnikání nebo registrace v kategorii osob, za které platí pojistné stát, vyřeší pojistný vztah pojištěnce po celý kalednářní měsíc.

Příklad 1

Pojištěnec nastoupil do zaměstnání na základě pracovní smlouvy dne 31. října 2023, tento den začal pracovat, a vyměřovací základ pro placení pojistného činil za říjen1 100 Kč.

Za jeden den trvání zaměstnání musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu, vypočtené podle vzorce [(1:31) x 17 300] = 558,06 Kč. Výší zúčtovaného příjmu je tato poměrná část minima překročena, což znamená, že zaměstnavatel odvodem částky pojistného 149 Kč (1 100 x 0,135) postupuje v souladu se zákonem. Kdyby vyměřovací základ za tento jeden den trvání zaměstnání nedosáhl hodnoty 558,06 Kč, musel by zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima podle § 3 odst. 9 písm. a) a odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.– k takové situaci například docházív případě zkráceného pracovního úvazku.Případný dopočet by se neprováděl u těch osob – zaměstnanců, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ podlevýše zmíněného § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Pokud by se jednalo o zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, nezaložil by zúčtovaný příjem (1 100 Kč) účast na zdravotním pojištění, z pohledu zdravotního pojištění by se osoba nestala ve zdravotním pojištění zaměstnancem a zaměstnavatel by v této souvislosti neplnil vůči zdravotní pojišťovně zaměstnance žádné povinnosti. Současně by však takové zaměstnání neřešilo v měsíci říjnu pojistný vztah této osoby.

Poznámka

Při stanovení poměrné části mini­mál­ního vyměřovacího základu roz­hodují ve zdravotním pojištění výhradně kalendářní dny. Takže pokud zaměstnanec nastoupil do zaměstnání třeba ve středu dne 11. 10. a zaměstnání ukončil v pondělí 16. 10., činí poměrná část minima, která musí být při odvodu pojistného dodržena, 3 348,38 Kč [(6:31) x 17 300], bez ohledu na skutečnost, že zaměstnanec fakticky pracoval třeba pouze čtyři pracovní dny.

Příklad 2

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem jako jediný zdroj jeho příjmů dohodu o provedení práce od 3. 7. 2023 a téhož dne zaměstnanec i začal pracovat. Zaměstnavatel jej přihlásil u zdravotní pojišťovny k datu 3. 7. a následně za tohoto zaměstnance odváděl pojistné, kdy hrubá mzda za červenec činila 12 600 Kč.

V takovém případě se dny 1. 7. a 2. 7. ve zdravotním pojištění neřeší, zaměstnanec za tyto dva dny neplatí (jako pojištěnec) žádné pojistné a ani se u zdravotní pojišťovny nijak nepřihlašuje. Vzhledem k částce hrubého příjmu však musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za 29 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci červenci ve výši 16 183,87 Kč [(29:31) x 17 300] za předpokladu, že se na zaměstnance povinnost odvodu ve vazbě na minimální vyměřovací základ vztahuje – zaměstnavatel musí provést příslušný dopočet. Z příjmu nižšího než 16 183,87 Kč by zaměstnavatel odvedl pojistné v případě:

-    kdyby měl zaměstnanec ještě jiné zaměstnání, ve kterém by bylo odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, případně by bylo v měsíci červenci v součtu hrubých příjmů dosaženo částky nejméně 17 300 Kč,

-    kdyby zaměstnanec současně jako osoba samostatně výdělečně činná platil alespoň minimální zálohy 2 722 Kč (což by zaměstnavateli dokladoval čestným prohlášením) nebo

-    pokud by se jednalo o osobu, na kterou se nevztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se především jedná o osoby, za které je plátcem pojistného současně stát.

Osoba samostatně výdělečně činná

Jeden den výkonu samostatné výdělečné činnosti jako jediného zdroje příjmů (například při zahájení podnikání dne 30. 9. – v tento den podnikatel uzavřel smlouvu o nájmu nebytových prostor) představuje pro pojištěnce povinnost zaplatit i za takový den, fakticky za kalendářní měsíc září 2023, alespoň minimální zálohu 2 722Kč, pokud si v roce zahájení podnikání nestanoví zálohu vyšší. I kdyby takový pojištěnec neměl v období 1. 9. – 29. 9. žádnou jinou kategorii zdravotního pojištění, nevznikne mu ve zdravotním pojištění problém.

„Státní kategorie“

Zařazení mezi osoby, za které platí pojistné stát, je poměrně frekventovanou variantou řešení pojistného vztahu, kdy se v této kategorii nachází více než polovina obyvatel České republiky. Takovými osobami jsou například studenti do 26 let věku [od 1. 1. 2018 včetně studentů doktorského studia starších 26 let za podmínek specifikovaných v ustanovení § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 48/1997 Sb.], ženy ma mateřské a osoby na rodičovské dovolené, poživatelé důchodů, uchazeči o zaměstnání a další, přesný výčet těchto osob naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 cit. zákona. V rámci kalendářního měsíce postačí evidence v některé z těchto skupin osob i jen jeden kalendářní den. Pokud se pojištěnec například zaregistruje u Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání dne 30. 11., má z pohledu zdravotního pojištění vyřešený celý kalendářní měsíc listopad.

Nemoc zaměstnance

I v právních podmínkách roku 2023 jsou specifickou situací případy, kdy zaměstnanec onemocní například v pondělí 2. dne kalendářního měsíce, je nemocen nejméně do konce tohoto měsíce a za 1. kalendářní den (neděli) nemá zúčtovaný žádný příjem. V roce 2023 může taková situace nastat napříkladv měsíci říjnu. Analogicky můžeme takovou situaci chápat i v případě, kdy nemoc trvá nepřetržitě od 1. kalednářního dne příslušného měsíce, přičemž zaměstnanec je „uschopněn“ od soboty 30. dne takového měsíce, kdy za daný měsíc nemá vykázaný žádný příjem.

Zaměstnanec byl nemocen od pondělí 3. 7. do 30. 8. 2023. Dne 31. 8. do zaměstnání nastoupil a jeho příjem za tento den (fakticky za celý měsíc srpen) činil 960 Kč. 

Protože zaměstnanec nebyl nemocen po celý kalendářní měsíc červenec, musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné z vyměřovacího základu za dva kalendářní dny mimo období nemoci v měsíci červenci, vypočtené následovně:

Pojistné za červenec (151 Kč) hradí v plné výši zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele. Kdyby však zaměstnanec ve dnech 1. 7. – 2. 7. (nebo jeden den z těchto dvou dnů) pracoval a dosáhl by hrubého příjmu například 1 400 Kč, pak by:

-    vyměřovací základ zaměstnance za červenec činil 1 400 Kč s odvodem pojistného 189 Kč (63 Kč srážka zaměstnanci, 126 Kč platba zaměstnavatele),

-    zaměstnavatel žádný další dopočet neprováděl, protože výší příjmu (1 400 Kč) by byla dodržena poměrná část minima 1 116,12 Kč.

Jelikož příjem za srpen (960 Kč) převyšuje poměrnou část minima (558,06 Kč – viz výše), odvede zaměstnavatel celkové pojistné standardně v úhrnné výši 130 Kč (960 x 0,135), čímž je zajištěn postup podle zákona.

Neplacené volno
a neomluvená absence

Pokud v rámci kalendářního měsíce trvají neplacené volno nebo neomluvená absence jeden den, nemá taková nepřítomnost zaměstnance v zaměstnání přímý vliv na placení pojistného zaměstnavatelem. Vyměřovacím základem je:

•    alespoň minimání mzda v situaci, kdy zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc,

•    alespoň poměrná část minima tehdy, pokud se jedná o některou ze situací, snižujících minimální vyměřovací základ na poměrnou část podle ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb. – například, když zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc,

•    skutečně dosažený příjem (tedy i nižší než povinné minimum) u osob uvedených v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Lze konstatovat, že (od 1. 1. 2015) již zaměstnavatelé fakticky neberou při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance ohled na neplacené volno nebo neomluvenou absenci, resp. na jejich rozsah, ale rozhodujícím parametrem je minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část – u těch zaměstnanců a zaměstnavatelů, pro které tato povinnost platí.

Souběh zaměstnání
s podnikáním

Pokud je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné a taktéž nemusí být při placení pojistného dodržen v této podnikatelské činnosti minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ. Pojistné se za rozhodné období kalendářního roku vypočte a uhradí sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu.

Může například nastat situace, kdy zaměstnanec při tomto souběhu ukončí zaměstnání ke dni 30. 8. 2023 a do jiného zaměstnání nastoupí dne 1. 9. (pracovní smlouva je uzavřena od 1. 9.), přičemž současně podniká jako OSVČ a tato podnikatelská činnost je vedlejším zdrojem jeho příjmů. V takovém případě musí být za srpen zaplacena osobou samostatně výdělečně činnou alespoň minimální záloha, neboť se na pojištěnce jako OSVČ vztahuje povinnost dodržet za měsíc srpen při ročním zúčtování minimální vyměřovací základ. Tento postup vychází – včetně dovětku – z ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., protože zaměstnání netrvalo po dobu celého kalendářního měsíce srpna.

Osoba bez zdanitelných příjmů

Z uvedeného také vyplývá, že z hlediska pojištěnce a jeho účasti v systému veřejného zdravotního pojištění je nutností, aby byl alespoň jeden den v kalendářním měsíci účasten zdravotního pojištění buď jako zaměstnanec nebo jako OSVČ,anebo za něj může být plátcem pojistného stát. Kompletní výčet podmínek pro zařazení do těchto kategorií naleznete v ustanoveních § 5 písm. a) a písm. b) a § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Pokud však podmínka registrace alespoň po dobu jednoho kalendářního dne splněna není, stává se pojištěnec ve zdravotním pojištění na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a uhradit v roce 2023 pojistné za každý měsíc této evidence ve výši 2 336 Kč.

ZÁKON č. 592/1992 Sb.
o pojistném na veřejné
zdravotní pojištění

§ 3

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance²⁾ je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům⁵⁵⁾, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a) náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c) věrnostní přídavek horníků⁵⁾,

d) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e) jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.

(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

(6) Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.

(7) Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod, je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;

d) která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

f) která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b) zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,

c) zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c) ...