Kalendářní měsíc a postupy zaměstnavatele ve zdravotním pojištění

Kdy je kalendářní měsíc důležitý pro zaměstnavatele a kdy pro pojištěnce? Jak ovlivňuje nemoc zaměstnance placení pojistného zaměstnavatelem? Proč je při souběhu zaměstnání s podnikáním důležité trvání zaměstnání po celý kalendářní měsíc v situaci, kdy pojištěnec považuje svoji samostatnou výdělečnou činnost za vedlejší zdroj příjmů?

Rozhodným obdobím pro placení pojistného zaměstnavatelem

za zaměstnance je ve zdravotním pojištění právě kalendářní měsíc. Pojistné se odvádí z vyměřovacího základu, do kterého jsou zahrnuta veškerá plnění, podléhající platbě pojistného za podmínek stanovených zejména v § 3 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Při placení pojistného musí zaměstnavatelé u zaměstnance respektovat především tyto skutečnosti:

-    do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnují příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 z. č. 592/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nejsou od této daně osvobozeny a zaměstnavatel je zaměstnanci zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním,

-    z povinnosti placení pojistného jsou vyňaty náhrady výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

-    do vyměřovacího základu zaměstnance se dále nezahrnují příjmy taxativně vyjmenované v § 3 odst. 2 z. č. 592/1992 Sb., třebaže podléhají zdanění – nezapočitatelnost z titulu výjimky je v tomto případě nadřazena zdaňování příslušného plnění,

-    pojistné musí být odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc – toto neplatí pro osoby vyjmenované v § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., u kterých je vyměřovacím základem dosažený příjem (pro tyto osoby jako zaměstnance neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ),

-    pojistné se odvádí nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz příklady dále uvedené) nejčastěji v případě nemoci po část kalendářního měsíce, při trvání zaměstnání po část kalendářního měsíce, v případě přiznání nebo ztráty nároku na zařazení do „státní kategorie“ v průběhu měsíce apod. ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb. Tento postup se uplatní zpravidla při zaměstnání na základě pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek nebo u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

V rámci kalendářního měsíce musí mít pojištěnec také vyřešen svůj pojistný vztah, což znamená, že alespoň jeden den v každém měsíci musí mít u zdravotní pojišťovny evidovánu některou ze stanovených kategorií, tedy zaměstnání, podnikání nebo „státní kategorii“. Pokud tato podmínka splněna není, stává se pojištěnec ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů s povinností platit pojistné, což je v roce 2023 měsíčně částka 2 336 Kč.

Poznámka:

Jiné podmínky platí u pojištěnce činného jako OSVČ v režimu paušální daně. Tato osoba plní veškeré povinnosti vůči Finanční správě České republiky a řádným placením paušální zálohy dle zvoleného pásma má v roce 2023 současně vyřešené i své zdravotní pojištění.

Placení pojistného zaměstnavateli je velmi důležité vzhledem k tomu, že tito plátci přispívají do příjmové stránky systému veřejného zdravotního pojištění rozhodující měrou.

KALENDÁŘNÍ MĚSÍC A PLNĚNÍ POVINNOSTÍ ZAMĚSTNAVATELEM - Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a násl. z. č. 592/1992 Sb., dle situace i s přihlédnutím k tomu, zda musí být dodrženo povinné minimum.

Pokud je občan – pojištěnec zaměstnán, může otázku zdravotního pojištění takříkajíc „pustit z hlavy“, neboť v takovém případě se o placení pojistného postará zaměstnavatel. Také platí, že zaměstnavatel nemůže nutit zaměstnance k tomu, aby si sám jakékoli pojistné hradil, třeba při dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu. Nicméně některým povinnostem se zaměstnanec stejně nevyhne. Jaké jsou povinnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli a potažmo zdravotní pojišťovně?

Zaměstnanec především oznamuje zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání v zákonné osmidenní lhůtě a také sděluje skutečnosti rozhodné pro platbu pojistného státem (například přiznání důchodu, zahájení studia, nástup na mateřskou dovolenou, pobírání rodičovského příspěvku apod.). Pokud zaměstnanec zaměstnavateli neoznámí vznik nebo zánik povinnosti státu platit za něj pojistné, musí takto učinit osobně.

Z pohledu zdravotního pojištění

však není zaměstnáním (osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem) pracovněprávní vztah na dohodu o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč nebo na dohodu o pracovní činnosti s příjmem nižším než 4 000 Kč. Jako jediné „zaměstnání“ může být například i placené členství ve výboru Společenství vlastníků bytových jednotek, ovšem případně s potřebou zajištění odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

V případě souběžných zaměstnání se pro účely placení pojistného berou v úvahu (tedy se sčítají) pouze příjmy zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. To znamená, že se vždy počítá s příjmem na základě pracovní smlouvy, a to bez ohledu na jeho výši. Naopak se nepřipočte příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 4 000 Kč nebo příjem na dohodu o provedení práce maximálně 10 000 Kč. Také platí, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání (osoba je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Zaměstnanec se nemusí obávat, že mu nebudou poskytnuty hrazené služby v případě, kdy mu jeho zaměstnavatel srazí pojistné a toto neodvede. V tomto případě neexistuje přímá souvislost, naopak se takový zaměstnavatel může velmi záhy ocitnout v centru pozornosti orgánů činných trestním řízení, kdy může svým počínáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na zdravotní pojištění dle ustanovení § 241 trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

Kalendářní den

Není také pravidlem, že zaměstnanec nastupuje do zaměstnání vždy k 1. dni kalendářního měsíce nebo zaměstnání končí posledním dnem v měsíci. Jak musí takovou situaci vyhodnotit zaměstnavatel?

Na tyto (zdaleka ne výjimečné) situace pamatuje právní úprava platná ve zdravotním pojištění v ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb., a to odkazem na snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném měsíci.

Zaměstnavatelé odvádějí pojistné za své zaměstnance za rozhodné období kalendářního měsíce, nejkratší poměrnou částí tohoto období je kalendářní den. Takže když zaměstnanec nastoupí do zaměstnání (s odvodem pojistného zaměstnavatelem) třeba dne 31. 5., má ve zdravotním pojištění vyřešený celý kalendářní měsíc květen a za období 1. 5. – 30. 5. zdravotní pojišťovně nic neoznamuje a ani nedoplácí. V takovém případě musí zaměstnavatel splnit dvě povinnosti, a to:

-    přihlásit osobu jako zaměstnance kódem „P“ k datu 31. 5. (nepoužívá se kód „Q“, neboť se nejedná o jednodenní zaměstnání),

-    dodržet při odvodu pojistného za jeden den trvání zaměstnání v měsíci květnu poměrnou část minimálního vyměřovacího základu 558,06 Kč, vypočtenou jako [(1 : 31) × 17 300].

Tematikou poměrné části minimálního vyměřovacího základu

se budeme zabývat i v dalších příkladech.

Příklad 1

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 16. 5. 2023 a v rámci zkušební doby došlo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem k dohodě o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 5. Za odpracované dny byla zaměstnanci zúčtována hrubá mzda 18 550 Kč.

Zaměstnavatel odvede za měsíc květen pojistné ve výši 13,5 % z hrubé mzdy 18 550 Kč, tedy v částce 2 505 Kč. Vzhledem k tomu, že zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance je vyšší než minimální mzda, nemusí se zaměstnavatel na rozdíl od následujícího příkladu zabývat problematikou výpočtu poměrné části minimálního vyměřovacího základu.

Příklad 2

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy taktéž dne 16. 5. a pracuje dál. Platí pro něho (a pro zaměstnavatele) ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Za měsíc květen činil jeho hrubý příjem 8 000 Kč.

Hrubý příjem zaměstnance nedosáhl za rozhodné období kalendářního měsíce května částky minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč. V takovém případě musí zaměstnavatel propočítat, zda mzda zúčtovaná za 16 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu dosahuje poměrné části tohoto minima. Poměrnou část minimálního vyměřovacího základu vypočítáme dle vzorce:

PČ min VZ  = (16 : 31) × 17 300 = 8 929,03 Kč

Poznámka:

Počet kalendářních dnů trvání zaměstnání se vždy dělí počtem kalendářních dnů v příslušném měsíci.

Z uvedeného výpočtu vyplývá, že hrubá mzda zaměstnance je za měsíc květen nižší než vypočtená poměrná část minimálního vyměřovacího základu. V takovém případě je postup zaměstnavatele následující:

Z hrubé mzdy 8 000 Kč vypočte 13,5 %, což činí 1 080 Kč. Jednu třetinu z této částky (tj. 360 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny, tedy 720 Kč, hradí zaměstnavatel. Pojistné z rozdílové částky 929,03 Kč (8 929,03 – 8 000) hradí ve výši 13,5 % zaměstnanec, to znamená, že k částce 360 Kč se připočte ještě úhrada doplatku 126 Kč. Z celkové platby pojistného 1 206 Kč, což je (8 929,03 × 0,135), se strhne zaměstnanci 486 Kč (360 + 126), zaměstnavatel uhradí 720 Kč.

V případě, že by byl nižší vyměřovací základ zapříčiněn překážkami v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele. Podotýkám, že v dalších měsících již obecně musí být dodržena povinnost odvodu pojistného nejméně z částky 17 300 Kč.

Příklad 3

Zaměstnanec byl nemocen od úterý 2. 5. 2023 až do konce měsíce května. Dne 1. 5. normálně pracoval a za květen (fakticky za den 1. 5.) činil jeho hrubý příjem 1 460 Kč.

Nemoc trvala v měsíci květnu 30 kalendářních dnů, což znamená, že poměrná část minima, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí 558,06 Kč, vypočteno jako [(1 : 31) × 17 300]. Dosažený příjem 1 460 Kč tuto poměrnou část minima převyšuje, takže zaměstnavatel odvede pojistné v částce 198 Kč a žádný další dopočet se neprovádí.

Jak by však zaměstnavatel postupoval v případě, kdyby zaměstnanec neměl za měsíc květen žádný příjem?

Jedná se o jednu ze zvláštností zdravotního pojištění. Pokud zaměstnanec onemocněl dne 2. 5., je nemocný po celý zbytek května a za den 1. 5. nemá žádný příjem, je dle ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb. povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za tento jeden kalendářní den, kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (31) činit:

(1 : 31) × 17 300 × 0,135 = 76 Kč (po zaokrouhlení)

Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. To znamená, že pokud by tato situace nastala například u zaměstnaného starobního důchodce, byl by vyměřovací základ za měsíc květen 0 Kč.

K výše uvedenému dodáváme, že ve zdravotním pojištění se nezaokrouhluje vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, ale až částka pojistného, případně penále.

Souběh zaměstnání s podnikáním

Pokud je při souběhu se zaměstnáním samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné a taktéž nemusí být při placení pojistného dodržen v podnikatelské činnosti minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ. Pojistné se za rozhodné období kalendářního roku vypočte a uhradí sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu.

Může nastat situace, kdy zaměstnanec při tomto souběhu ukončí zaměstnání například ke dni 30. 5. 2023 a do jiného zaměstnání nastoupí až dne 1. 6., přičemž současně podniká jako OSVČ a tato podnikatelská činnost je vedlejším zdrojem jeho příjmů. V takovém případě musí být za květen zaplacena osobou samostatně výdělečně činnou alespoň minimální záloha, neboť se na pojištěnce jako OSVČ vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného za tento měsíc minimální vyměřovací základ. Tento postup vychází – včetně dovětku – z aplikace ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) z.č. 592/1992 Sb., protože zaměstnání netrvalo po dobu celého kalendářního měsíce května.

Závěr – OSVČ provádějí zúčtování za rozhodné období kalendářního roku. Pro zaměstnavatele měl kalendářní rok význam při posuzování maximálního vyměřovacího základu, což se naposledy řešilo za rok 2012. V této souvislosti lze konstatovat, že aktuálně je ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ trvale zrušen.

Ing. Jiří Hálek