Kalendářní měsíc ve zdravotním pojištění

Kdy plní zaměstnavatel za své zaměstnance zákonné povinnosti ve zdravotním pojištění? V čem spočívá rozdíl mezi minimálním vyměřovacím základem a jeho poměrnou částí? Jak se ve zdravotním pojištění nahlíží na pojem zaměstnání malého rozsahu?

Pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p. (dále jen „ZDP“). Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, mimo výjimek daných právní úpravou zdravotního pojištění.

Zaměstnání vzniká:

•    u pracovní smlouvy (obdobně i u odměn členů statutárních orgánů) při jakékoli výši zúčtovaného příjmu. V tomto směru je v podstatě jedinou výjimkou situace, kdy zaměstnání nevzniká u člena družstva, který bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává pro družstvo práci (i funkci), je za tuto práci družstvem odměňován, a nedosáhl příjmu 3 500 Kč;

•    u dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) při příjmu alespoň 3 500 Kč,

•    u dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Plátci pojistného

Z hlediska právní úpravy platné ve zdravotním pojištění zaujímá kalendářní měsíc zásadní roli, neboť se jak z hlediska evidence pojištěnce nebo jeho výdělečné činnosti, tak v souvislosti s placením pojistného dotýká všech skupin plátců, kterými jsou:

-   zaměstnavatelé (a jejich prostřednictvím zaměstnanci),

-   osoby samostatně výdělečně činné,

-   osoby bez zdanitelných příjmů.

Samostatnou (a velmi početnou) skupinu pak představují osoby, za které je plátcem pojistného stát, kdy kompletní výčet všech těchto osob naleznete v ustanovení§ 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p.

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc

Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a násl. zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p.. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (v roce 2022 se jedná o částku 16 200 Kč), musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 2 187 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, od roku 2013 již bez omezení horní hranicí. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel za všech okolností pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do zákonného minima.

Kalendářní den

Zaměstnavatelé tak odvádějí pojistné za své zaměstnance za rozhodné období kalendářního měsíce, nejkratší poměrnou částí tohoto období je kalendářní den. Pokud je pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky registrován u zdravotní pojišťovny v rámci kalendářního měsíce alespoň jeden kalendářní den buď jako:

•    zaměstnanec nebo

•    osoba samostatně výdělečně činná nebo

•    osoba, za kterou platí pojistné stát,

má svůj pojistný vztah vyřešen po celý tento kalendářní měsíc a za zbývající dny nemusí nic doplácet a ani zdravotní pojišťovně oznamovat. Jestliže naopak tuto podmínku nesplní, stává se na příslušný měsíc osobou bez zdanitelných příjmů (viz závěrečný bod). Jak vyplývá z výše uvedeného, má ve zdravotním pojištění svoji důležitost z hlediska placení pojistného a souvisejícího řešení pojistného vztahu i jen jeden kalendářní den.

Zaměstnavatelé a placení pojistného za zaměstnance

Rozhodným obdobím pro placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance je právě kalendářní měsíc. Pojistné se odvádí z vyměřovacího základu, do kterého jsou zahrnuta veškerá plnění, podléhající platbě pojistného za podmínek stanovených zejména v § 3 zákona č. 592/1992 Sb.

Při placení pojistného musí zaměstnavatelé u zaměstnance respektovat především tyto skutečnosti:

•    do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnují příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP, nejsou od této daně osvobozeny a zaměstnavatel je zaměstnanci zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním,

•    z povinnosti placení pojistného jsou vyňaty náhrady výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., ve znění p.p.,

•    do vyměřovacího základu zaměstnance se dále nezahrnují příjmy taxativně vyjmenované v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., třebaže podléhají zdanění – nezapočitatelnost z titulu výjimky je v tomto případě nadřazena zdaňování příslušného plnění,

•    minimální vyměřovací základ (případně jeho poměrná část) musí být dodržen i tehdy, je-li zaměstnanci poskytnuto neplacené volno nebo když má vykázánu neomluvenu absenci,

•    pojistné musí být odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc – toto neplatí pro osoby vyjmenované v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., u kterých je vyměřovacím základem dosažený příjem,

•    pojistné se odvádí nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz příklad) nejčastěji v případě nemoci po část kalendářního měsíce, při trvání zaměstnání po část kalendářního měsíce, v případě přiznání nebo ztráty nároku na zařazení do „státní kategorie“ v průběhu měsíce apod. ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. Tento postup se uplatní zpravidla při zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek nebo u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr;

•    odpočet od dosaženého příjmu lze uplatnit pouze u zaměstnavatele a zaměstnance, splňujících podmínky uvedené v § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. – jedná se o zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců a odpočet lze uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu (od ledna 2022 se jedná o částku odpočtu 14 570 Kč měsíčně),

V době zpracování tohoto článku byl v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky projednáván v prvním čtení návrh na snížení vyměřovacího základu pro platby za „státní pojištěnce“ na částku 11 607 Kč s účinností od 1. 7. 2022.

•    do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnují i plnění zúčtovaná po skončení zaměstnání, kdy je v tomto směru jedinou výjimkou plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.

Zaměstnání po část kalendářního měsíce

Není pravidlem, že zaměstnanec nastupuje do zaměstnání vždy k 1. dni kalendářního měsíce nebo zaměstnání končí posledním dnem v měsíci. Na tyto (zdaleka ne výjimečné) situace pamatuje právní úprava platná ve zdravotním pojištění v ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb., a to odkazem na snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném měsíci.

Příklad 1

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy dne 12. 8., pracovní poměr byl ukončen k datu 31. 8. dohodou.Za měsíc srpen činil jeho hrubý příjem 8 000 Kč.

Hrubý příjem zaměstnance nedosáhl v rozhodném období kalendářního měsíce částky minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč. V takovém případě musí zaměstnavatel propočítat, zda zúčtovaná mzda za 20 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci srpnu dosahuje poměrné části tohoto minima, která musí být při odvodu pojistného dodržena. Poměrnou část minimálního vyměřovacího základu vypočítáme dle vzorce:

Z uvedeného výpočtu vyplývá, že hrubá mzda zaměstnance je za měsíc srpen nižší, než vypočtená poměrná část minimálního vyměřovacího základu.

V takovém případě je postup zaměstnavatele následující:

Z hrubé mzdy 8 000 Kč vypočte 13,5 %, což činí 1 080 Kč. Jednu třetinu z této částky (tj. 360 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny, tedy 720 Kč, hradí zaměstnavatel. Pojistné z rozdílu mezi poměnou částí minima a dosaženým příjmem 2 451,61 Kč (10 451,61 – 8 000) hradí ve výši 13,5 % zaměstnanec, to znamená, že k částce 360 Kč se připočte ještě úhrada doplatku 331 Kč. V případě, že by byl nižší vyměřovací základ zapříčiněn překážkami v práci na straně zaměstnavatele (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatkuna zaměstnavatele.

To znamená, že z celkové částky pojistného 1 411 Kč (10 451,61 x 0,135) je zaměstnanci sraženo 691 Kč (360+331), zaměstnavatel hradí 720 Kč.

Kdyby byl zaměstnanci zúčtován za měsíc srpen příjem alespoň 10 451,61, pak se zaměstnavatel problematikou poměrné části minimálního vyměřovacího základu fakticky zabývat nemusí a odvede pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být i nižší než 16 200 Kč. 

Zaměstnání malého rozsahu se ve zdravotním pojištění neřeší

Pro vznik zaměstnání (a tedy i pro plnění povinností zaměstnavatelem za zaměstnance) rozhoduje ve zdravotním pojištění výhradně výše zúčtovaného příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce. Takže například u dohody o pracovní činnosti je pojištěnec považován z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance tehdy, jestliže jeho příjem činí v daném měsíci roku 2022 alespoň 3 500 Kč bez ohledu na skutečnost, zda pracoval po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. Na kalendářní měsíce, ve kterých není této částky hrubého příjmu dosaženo, musí být zaměstnanec odhlášen a pokud není osobou, za kterou platí pojistné stát, anebo pokud nepodniká jako OSVČ, musí si v tomto měsíci sám řešit svůj pojistný vztah. Obdobný postup platí i pro zaměstnání na základě dohody o provedení práce v návaznosti na rozhodnou částku 10 000 Kč. 

Osoby samostatně výdělečně činné

Na rozdíl od zaměstnanců je u OSVČ rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok, nejkratší poměrnou částí pak právě kalendářní měsíc. To znamená, že je-li OSVČ evidována u zdravotní pojišťovny v této kategorii třeba jen po část kalendářního měsíce, považuje se z pohledu zdravotního pojištění za OSVČ po celý tento kalendářní měsíc, a pokud v roce 2022 zaplatí za tento měsíc alespoň minimální zálohu 2 627 Kč (je-li to její povinností), má v tomto měsíci z pohledu zdravotního pojištění řádně vyřešen svůj pojistný vztah.

Osoby, za které je plátcem pojistného stát

Tyto osoby jsou taxativním výčtem vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., kdy se jedná například o nezaopatřené děti, poživatele důchodu, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání a další. Plátci pojistného se tyto osoby stávají pouze v případě vlastní výdělečné činnosti, to znamená, jsou-li zaměstnány nebo podnikají-li jako osoby samostatně výdělečně činné. Podstatné zvýhodnění těchto osob při jejich výdělečné činnosti spočívá ve skutečnosti, že při registraci ve „státní kategorii“ po celé rozhodné období není povinností zaměstnavatele ani OSVČ dodržet v těchto případech minimální vyměřovací základ, ale pojistné se vypočítává sazbou 13,5 %:

•    ze skutečné výše příjmu v zaměstnání (za kalendářní měsíc) a 

•    z 50 %daňového základu v samostatné výdělečné činnosti (za kalendářní rok).

Specifickou zvláštností je možnost uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu za podmínek definovaných v § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., jak je již výše uvedeno.

Osoby bez zdanitelných příjmů

Pokud pojištěnec nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti, (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a není osobou, za kterou platí pojistné stát, stává se osobou bez zdanitelných příjmů s povinností měsíční platby pojistného 2 187 Kč.