Kdy se započítají přestávky
   do pracovní doby

Přestávky v práci jsou významnou legislativní formou zajištění odpočinku zaměstnance v průběhu pracovního výkonu. Nejdůležitější z nich, třicetiminutová po šesti hodinách práce (§ 88 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. – dále ZP) se nezapočítává do pracovní doby. Mnoho zaměstnavatelů, ale i zaměstnanců, však neví, že existují přestávky započítávané do pracovní doby nebo jsou právním důvodem k dočasné (krátkodobé) změně druhu práce. Právní úprava je provedena nejen v ZP, ale zejména v zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Zápočet přestávky podle zákoníku práce

V případech, kdy nebude prokazatelně možné přerušit práci nebo provoz a zaměstnavatelem bude z tohoto důvodu zajištěna i bez přerušení práce zaměstnanci jen přiměřená doba pro oddech a jídlo, bude tato doba započítávána do pracovní doby(§ 88 odst. 1 ZP). Prakticky se jedná o situace, kdy zaměstnanec při práci po přiměřenou dobu bude jíst nebo odpočívat. Zaměstnavatel je povinen tyto situace „tolerovat“, neboť se fakticky jedná o výkon práce. Nejedná se však o přestávku v práci.

Práce, které nemohou být přerušeny, jsou charakterizovány zejména jako:

-   technologická či provozní (funkční) nepřerušitelnost práce,

-   organizační nezajistitelnost pracovní přestávky, to je nemožnost zajistit vystřídání zaměstnance v době přestávky,

-   skutečnost, že zaměstnanec má i bez přerušení provozu nebo práce přiměřenou dobu pro oddech a jídlo.

V praxi se může jednat zejména o tyto okruhy případů:

-    tzv. jednomužná pracoviště (obsluhy), kdy přestávky nelze poskytnout zpravidla v žádné směně,

-    mimořádné situace, při nichž zaměstnanec přestávku čerpat nemůže, ačkoliv ji za normálních okolností má.

Může se proto v praxi vyskytnout situace, kdy např. u zaměstnavatele, který je nepodnikatelského charakteru, se zaměstnancům v určitý den poskytne přestávka na jídlo a oddech, ale některým jen přiměřená doba na jídlo a oddech, neboť práce nemohou být přerušeny. Jde např. o vrátné, recepční, hlídače, ostrahu a jiné zaměstnance, kteří nemohou být v práci vystřídáni.

PŘESTÁVKA NA ODDECH A JÍDLO - Práce, které nemohou být přerušeny, jsou dány výhradně technologií výroby, pracovním procesem či výkonem práce, nikoliv však organizací práce uvedeného pracoviště. Vždy bude záležet na charakteru práce při posuzování „přiměřené doby“. Délku této doby ZP nestanoví, podle povahy práce se může jednat jen o krátkodobou „přestávku.“ Za tuto dobu je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci mzdu. Charakter těchto pracovišť a pracovních podmínek musí vymezit zaměstnavatel.

Překážky v práci v době přestávky v práci

Může se stát, že zaměstnanec čerpá pracovní volno s náhradou mzdy při důležité osobní překážce v práci nebo jiné překážce v práci, jako např. ošetření nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení, a do této doby připadne stanovená přestávka na jídlo a oddech. Za tuto dobu mu nemůže být poskytnuta náhrada mzdy, neboť za tuto dobu mu nepřísluší ani mzda. V době přestávky v práci nejde o výkon práce, nejedná se o pracovní dobu. Naproti tomu, jestliže přerušení práce v důsledku překážky v práci skončilo před stanovenou přestávkou na jídlo a oddech, měla by být zaměstnanci poskytnuta, pokud nebyl v době přerušení naplněn její účel. Např. pokud se zaměstnanec nemohl při prostoji vzdálit a najíst se.

Přestávky v práci v dohodách

Novela zákoníku práce č. 281/2023 Sb. provedla několik zásadních změn v právní úpravě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zaměstnanci pracující podle dohody o pracovní činnosti (dále DPČ) nebo dohody o provedení práce (dále DPP), mají vedle povinností řadu nových výhod, zejména v oblasti pracovní doby ve vztahu k přestávkám v práci. Správné uplatňování těchto nových ustanovení ZP má vliv i na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Rozvrh pracovní doby

U dohodářů poskytnutí přestávky záleží na rozvrhu pracovní doby. Podle § 74 odst. 2 ZP je zaměstnavatel povinen předem rozvrhnout pracovní dobu v písemném rozvrhu a seznámit s ním nebo s jeho změnami zaměstnance nejpozději 3 dny před začátkem směny nebo období, na něž je pracovní doba rozvržena. Může se však se zaměstnancem dohodnout na jiné době seznámení.

Příklad

Rozvrhne-li zaměstnavatel pracovní dobu tak, že některý den bude zaměstnanec pracovat více než 6 hodin, musí mu poskytnout na tuto pracovní směnu přestávku v práci.

Přestávka se však nebude započítávat do pracovní doby.

BEZPEČNOSTNÍ PŘESTÁVKY při určitých pracích uvádí a charakterizuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (dále NV).

V průběhu osmihodinové směny musí být poskytnuty minimálně 2 bezpečnostní přestávky, na dvanáctihodinovou směnu minimálně 4 bezpečnostní přestávky. Poslední bezpečnostní přestávka se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován danému faktoru překračujícímu přípustný expoziční limit.

Možnost zakotvení bezpečnostních přestávek v NV byla provedena na základě hodnocení a řízení rizik. Během osmihodinové pracovní směny musí mít zaměstnanec nejméně dvě desetiminutové přestávky, při dvanáctihodinové čtyři. Původní návrh novely umožňoval možnost i pětiminutových pauz. Tato připomínka nebyla přijata, neboť pětiminutová přestávka je nedostačující pro odpočinek a regeneraci zatěžovaných částí těla. Byly upřesněny i přestávky pro kratší než osmihodinové směny.

Práce s počítačem

Novelizované NV od 1. ledna 2024 již neuvádí přestávky v práci při práci s počítačem jako se zobrazovací jednotkou, ale jedná se o zrakovou zátěž zaměstnance. Práce s tím spojená musí být v zájmu omezení jejího nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnance přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání minimálně 10 minut (dříve od 5 až 10 minut) nejpozději po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.

Zaměstnavatel musí organizovat činnost zaměstnance tak, aby práce u obrazovky byla během dne periodicky přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti (např. střídáním zaměstnanců), které by snížily pracovní zatížení vyplývající z použití obrazovky. Zaměstnavatel musí poskytnout přestávky v práci nejméně v délce 10 minut po každých dvou hodinách nepřetržité práce nebo musí zajistit střídání činností nebo zaměstnanců. V případě neexistence takové možnosti, musí poskytnout přestávku v naturální podobě.

Setkáme se s nimi zejména u zaměstnavatelů, jejichž předmětem činnosti jsou nejen administrativní, ale i manuální výkony. Jde o pracoviště, kde se bez počítačových systémů neobejdou, jako jsou mzdové účtárny, bankovní instituce, obchodní korporace apod. V současnosti práci s počítači využívá velká většina zaměstnavatelů.

Přestávky při psychické zátěži

NV vymezuje psychickou zátěž zaměstnanců. Jedná se o práce spojené s monotonií, ve vnuceném pracovním tempu, v třísměnném, nebo nepřetržitém pracovním režimu nebo práce vykonávané pouze v noční době.

Prací ve vnuceném pracovním tempu se rozumí práce, při níž si zaměstnanec nemůže volit její tempo sám a musí se podřídit rytmu strojového mechanizmu, úkolu nebo rytmu jiného zaměstnance.

Prací spojenou s monotonií se rozumí práce, při níž je charakteristické opakování stejných pohybových nebo úkolových úkonů s omezenou možností zásahu zaměstnance do jejich průběhu.

Monotonie se dále člení na činnost:

-   pohybovou, při které se opakují jednoduché pohybové manuální úkony stejného typu,

-   úkolovou, při které se vyskytuje nízký počet úkolů a jejich malá proměnlivost.

Práce spojené s monotonií, jakož i práce ve vnuceném pracovním tempu, musí být k omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví přerušovány bezpečnostními přestávkami obdobně jako je tomu při práci se zrakovou zátěží (práce s počítačem).. I zde platí, že v průběhu osmihodinové směny musí být poskytnuty minimálně 2 bezpečnostní přestávky, na dvanáctihodinovou směnu minimálně 4 bezpečnostní přestávky. Poslední bezpečnostní přestávka se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován danému faktoru překračujícímu přípustný expoziční limit.

Přestávky při práci s břemeny

Praxe dosud žije přesvědčením, že práci s břemeny omezují předpisy pouze pro ženy a mladistvé. NV pamatuje i na zdraví zaměstnanců-mužů. Ruční manipulací s břemenem se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo současně více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, při kterém v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek může dojít k poškození páteře zaměstnance nebo onemocnění z dlouhodobé nadměrné jednostranné zátěže.

Za ruční manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a přenášení živého břemene. Tato manipulace představuje zásadní riziko poškození zejména bederní páteře. Břemenem se rozumí i živé břemeno. Tato úprava zohledňuje nejen přenášení pacientů nebo klientů zaměstnanci zdravotnických a sociálních zařízení, ale také zátěž zaměstnanců veterinárních zařízení. Nepohyblivost živých břemen je nutné posuzovat stejně co do náročnosti a možnosti poškození zdraví, které při manipulaci s nimi může hrozit zaměstnancům, ale také směřuje zejména k tomu, aby v těchto zařízeních byly zaváděny technické pomůcky, které ruční manipulaci alespoň částečně omezí.

Váhové limity břemen jsou odděleně upraveny pro muže a ženy, a to jak při občasném zvedání a přenášení, tak pro pravidelné včetně kumulativních hmotností. Jsou upraveny pro osmihodinovou směnu. Provádí-li se manipulace s břemenem jako pravidelná práce ve směně, neměla by být časově soustředěna do jednoho úseku, ale měla by být rozložena na celou dobu trvání směny. Při ruční manipulaci s břemenem je vydáván určitý energetický výdej, který musí být dodržován, pokud nemá dojít k přetěžování sil zaměstnance.

NV vymezuje, co se rozumí občasným zvedáním a přenášením a častým přenášením. Občasné je přerušované zvedání a přenášení břemene nepřesahující souhrnně 30 minut za osmihodinovou směnu a časté je zvedání a přenášení břemene přesahující souhrnně 30 minut za osmihodinovou směnu.

Přípustný hygienický limit

pro hmotnost manipulovaného břemene přenášeného mužem při občasném zvedání a přenášení je 50 kg (u žen 20 kg), při častém zvedání a přenášení 30 kg (u žen 15 kg). Při práci vsedě je limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem 5 kg (u žen 3 kg). Pro hygienický limit pro celkovou hmotnost manipulovaných břemen mužem v průměrné osmihodinové směně je 10 000 kg, u žen 6 500 kg.

Jde-li o práci ve směnách delších než osmihodinových, odpovídá navýšení v procentech skutečné době výkonu práce. Při výkonu práce 12 hodin a delší nesmí být průměrný hygienický limit pro práci s ruční manipulací s břemenem navýšen o více než 20 %.

Přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného ženou při občasném zvedání a přenášení je 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg. Při práci vsedě je přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene ženou 3 kg.

Průměrný hygienický limit pro celosměnovou kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen v průměrné osmihodinové směně ženou je 6 500 kg.

Je-li ruční manipulace s břemeny nevyhnutelná, musí být pracoviště uspořádána tak, aby manipulace s nimi byla co nejbezpečnější a neohrožovala zdraví zaměstnanců. Zaměstnavatel by měl přijmout vhodná organizační opatření a mechanické prostředky k omezení rizika, zejména poškození páteře. Rovněž musí posoudit a vyhodnotit podmínky práce před jejím zahájením. Zaměstnavatel tedy musí před každou podobnou prací vyhodnotit zdravotní rizika, která jsou s ní spojena, vytvořit vhodná organizační opatření a vybavit zaměstnance ochrannými pracovními a technickými prostředky, případně dát k disposici i mechanické prostředky. Hygienické limity jsou uvedeny v příloze k NV.

Řidiči musí odpočívat

V ustanovení § 89 ZP se uvádí, že bezpečnostní přestávky, poskytované podle zvláštních právních předpisů, se započítávají do pracovní doby. Mezi tyto zvláštní právní předpisy patří nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. K zaměstnanci, který řídí dopravní prostředek a který neprovozuje dopravu jako předmět své podnikatelské činnosti (viz zákon č. 111/1994 Sb.), má zaměstnavatel podle nařízení vlády několik povinností.

Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby řidič:

-    nepřekročil maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny. Za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení,

-    během bezpečnostní přestávky nevykonával žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad. Bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat; přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby,

-    vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek.

Zaměstnanec řídí svůj vůz

Nařízení vlády č. 168/2002 Sb., stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. Nároky a povinnosti stanovené v tomto nařízení vlády se vztahují i na zaměstnance, kteří nejsou řidiči „z povolání,“ ale používají svá vozidla k pracovním cestám. To znamená, že i zaměstnanec, který je vyslán na pracovní cestu se svým vozem, musí dodržovat uvedené povinnosti. Tyto zásady se však nevztahují na spoluzaměstnance, kteří s ním např. vyjeli na pracovní cestu.

K zaměstnanci, který řídí dopravní prostředek a který neprovozuje dopravu jako předmět své podnikatelské činnosti (viz zákon č. 111/1994 Sb.), má zaměstnavatel podle nařízení vlády několik povinností:

-   zaměstnanec nesmí překročit maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny (za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut),

-   po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu,

-   bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení,

-   během bezpečnostní přestávky nesmí řidič vykonávat žádnou jinou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad,

-   bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech podle zákoníku práce se mohou slučovat a neposkytují se na začátku a na konci pracovní doby.

-   Jestliže 30 minutová přestávka se u zaměstnance, který dočasně vykonává práci řidiče, kryje s přestávkou v práci podle ZP (§ 89), započítává se bezpečnostní přestávka do pracovní doby a ten den nemůže mít zaměstnanec – řidič pracovní dobu o 30 minut delší. O přestávku v práci se mu pracovní doba neprodlužuje.

JUDr. Ladislav Jouza

§ 89 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle zvláštních právních předpisů, započítává se tato přestávka do pracovní doby.

(2) Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby.

§ 74 zákona č. 262/2006 Sb.
Citace na straně 33

Obecné ustanovení

(1) Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru.

(2) Při výkonu práce na základě dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen předem rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu v písemném rozvrhu pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 3 dny před začátkem směny nebo období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.

§ 88 zákona č. 262/2006 Sb.
Citace na straně 32

(1) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty první.

(2) Byla-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut.

(3) Přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci pracovní doby.