Kdy zaměstnavatelé
neplatí zdravotní pojištění?

U kterých osob jako zaměstnanců je ve zdravotním pojištění důležitá částka příjmu 3 500 Kč? Může být vyměřovací základ zaměstnance i nulový? Jak ovlivňuje překážka v práci na straně zaměstnance stanovení vyměřovacího základu pro odvod pojistného?

Zaměstnavatel je povinen platit pojistné

tehdy, jsou-li zaměstnanci vykonávajícímu pro zaměstnavatele činnost zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), a rovněž v případě, kdy zúčtovaný příjem svojí výší povinnost placení pojistného zakládá.

Pokud se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance dle § 5 písm. a) z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pak zaměstnavatel neodvede pojistné.

Jedná se o:

-   osobu s příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP,

-   žáka nebo studenta, který má pouze příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku,

-   osobu činnou na základě dohody o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč

-   člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci (nebo funkci), za kterou je jím odměňován a nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci započitatelného příjmu 3 500 Kč,

-   osobu činnou na základě dohody o pracovní činnosti, která nedosáhla v kalendářním měsíci započitatelného příjmu 3 500 Kč,

-   dobrovolného pracovníka pečovatelské služby, který nedosáhl v kalendářním měsíci započitatelného příjmu 3 500 Kč.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání (osoba je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Splňují-li osoby výše uvedené stanovené podmínky, nepovažují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance a pojistné neplatí ze zúčtovaného příjmu ani zaměstnavatel, ani tyto osoby jako zaměstnanci.

Poslední z výjimek, kdy se osoby nepovažují ve zdravotním pojištění za zaměstnance, jsou členové okrskových volebních komisí při všech volbách, které se u nás konají. Za zaměstnance se tak nepovažují členové okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise, kteří plní úkoly podle volebních zákonů.

Zaměstnanec bez příjmu, pro kterého neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ

Z povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima jsou taxativním výčtem vyňaty v § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tyto osoby – zaměstnanci:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b)  kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,

c)  kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,

d)  kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2022 nejméně v částce 2 627 Kč),

e)  za které je plátcem pojistného stát,

f)  kteří jsou příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.

Pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) neplatí povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, tak při nulovém příjmu bude i vyměřovací základ nulový. K takové situaci může u výše vyjmenovaných osob dojít například:

-   u pracovní smlouvy, pokud trvá po celý kalendářní měsíc neplacené volno nebo neomluvená absence,

-   je-li sjednána některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a zúčtovaná částka příjmu nezakládá účast na zdravotním pojištění,

-   jedná-li se o výkon funkce bez příjmu (funkce je čestná, dobrovolná, bez nároku na odměnu apod.).

Výše uvedené platí, pokud zaměstnanci není do daného měsíce zúčtován žádný příjem (například odměna).

Péče o dítě a navazující neplacené volno

Za ženu na rodičovské dovolené (anebo za příjemce rodičovského příspěvku) je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát. Pokud žena ukončí rodičovskou dovolenou, musí si v dalším období řešit ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah, přičemž závisí zejména na tom, zda je tato žena z pohledu zdravotního pojištění zaměstnána (resp. trvá pracovněprávní vztah) či nikoliv. V souvislosti s péčí zaměstnance o dítě pak musí zaměstnavatel správně postupovat zejména při plnění oznamovací povinnosti, neboť tyto skutečnosti bezprostředně ovlivňují jeho postup při placení pojistného za takového zaměstnance.

Z hlediska posuzování situace příjemce rodičovského příspěvku (ženy na rodičovské dovolené) vycházíme prioritně ze skutečnosti, že za tuto osobu je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát. Další významnou právní normou je však v dané souvislosti zákoník práce, který v ustanovení § 196 hovoří o tom, že k prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. I když rodičovskou dovolenou mohou podle § 198 odst. 1 zákoníku práce čerpat zaměstnankyně a zaměstnanec současně (a tedy pečovat o dítě v jejím průběhu), náleží rodičovský příspěvek jen jednomu z nich. Výše rodičovského příspěvku je závislá na době, po kterou bude rodič příspěvek čerpat.

Za osobu pobírající rodičovský příspěvek je stát plátcem pojistného na zdravotní pojištění vždy, to znamená, že nerozhoduje časové období, po které je tento příspěvek čerpán. Pokud žena již nepobírá rodičovský příspěvek, ale nadále je na rodičovské dovolené, platí za ni pojistné stát.

Vezměme si situaci, kdy u ženy na rodičovské dovolené trvá pracovněprávní vztah. Ukončením rodičovské dovolené a dovršením tří let věku dítěte měla v úmyslu nastoupit do zaměstnání, nicméně zaměstnavatel pro ni momentálně nemá pracovní uplatnění. Mezi oběma stranami došlo k dohodě, kdy ženě bylo poskytnuto neplacené volno s tím, že od určitého data žena do zaměstnání opět nastoupí.

Vzhledem k tomu, že byla ukončena rodičovská dovolená, oznámí zaměstnavatel tuto skutečnost zdravotní pojišťovně kódem „U“. V měsíci, ve kterém ještě rodičovská dovolená trvala (byť po část tohoto měsíce) má žena svůj pojistný vztah vyřešen. Pro další postup se nabízí varianta, podle které může být žena zařazena u své zdravotní pojišťovny jako osoba celodenně osobně a řádně pečující o jedno dítě do sedmi let věku.  Splňuje-li tato žena podmínky uvedené v ustanovení § 3 odst. 8 písm. c) z. č. 592/1992 Sb., vystaví svému zaměstnavateli v tomto duchu čestné prohlášení. Za této situace zaměstnavatel neřeší odvod pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ, zkrátka žádné pojistné se neplatí. Čestné prohlášení zaměstnankyně si zaměstnavatel pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny založí ve své mzdové evidenci. V této souvislosti však zaměstnavatel nesmí opomenout přihlásit tuto zaměstnankyni kódem „L“ (v podstatě ke dni bezprostředně následujícímu po dni ukončení rodičovské dovolené nebo eventuálně ke dni vystavení čestného prohlášení) a následně pak odhlásit kódem „T“ ke dni předcházejícímu dni, ve kterém zaměstnankyně začne pracovat.

Muži na rodičovské dovolené

Zákonem č. 369/2011 Sb. došlo s účinností od 1. 4. 2012 ke změně v ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) z. č. 48/1997 Sb. Od tohoto data je stát plátcem pojistného za ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění. Tímto došlo ve zdravotním pojištění ke zrovnoprávnění postavení mužů při rodičovské dovolené. Od data 1. 4. 2012 je rovněž za muže na rodičovské dovolené plátcem pojistného stát, což znamená, že i v těchto případech zaměstnavatelé používají kódy „M“ resp. „U“.

PŘEKÁŽKY V PRÁCI NA STRANĚ ZAMĚSTNANCE TRVAJÍCÍ CELÝ KALENDÁŘNÍ MĚSÍC - Zákon č. 592/1992 Sb. hovoří v ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) o důležitých osobních překážkách v práci na straně zaměstnance jako o okolnosti snižující minimální vyměřovací základ na poměrnou část. Výčet těchto překážek je specifikován v ustanoveních § 191 a § 191a (ev. v § 199) zákoníku práce. V této souvislosti se jedná například o dočasnou pracovní neschopnost zaměstnance, karanténu, ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti a další.

Nemoc je nejčastější překážkou v práci na straně zaměstnance. Období nemoci se posuzuje jako důležitá osobní překážka v práci na jeho straně ve smyslu ustanovení § 191 zákoníku práce a ve zdravotním pojištění se projevuje především ve snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část. To znamená, že (alespoň minimální) pojistné nemusí být za rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno za kalendářní dny, ve kterých byl zaměstnanec během měsíce nemocen. Pokud zúčtovaný hrubý příjem za odpracované kalendářní dny přesáhne svojí výší poměrnou část minima, období nemoci se již nebere v úvahu a pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu. V souvislosti s placením pojistného je důležité respektovat zásadu, že nejen pro účely stanovení vyměřovacího základu zaměstnance nebo jeho poměrné části se vždy posuzují výhradně kalendářní (nikoli pracovní) dny trvání zaměstnání resp. nemoci v příslušném kalendářním měsíci. Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci, tedy bez ohledu na to, zda má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo na nemocenské.

Nemocného zaměstnance zaměstnavatel u pracovní smlouvy započítává do počtu zaměstnanců za příslušný kalendářní měsíc na Přehledu o platbě pojistného, ať už nemoc trvá celý kalendářní měsíc nebo jen jeho část, vzniklá překážka musí být dokladována ve mzdové evidenci. Naopak, pokud při trvající dohodě o pracovní činnosti příjem v některém měsíci poklesne pod 3 500 Kč anebo na dohodu o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc odhlášena.

Z uvedeného tak plyne, že pokud překážka v práci na straně zaměstnance trvá u pracovní smlouvy po celý kalendářní měsíc, tak fakticky snižuje minimální vyměřovací základ až na nulu, což znamená, že v takových situacích nevzniká pro zaměstnavatele povinnost odvodu pojistného.

Příjem u dohod nezakládající účast na zdravotním pojištění

Pokud příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 3 500 Kč nebo na dohodu o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, nepřihlašuje zaměstnavatel osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny a tudíž ani žádné pojistné neplatí. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání (osoba je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Podívejme se na situaci, kdy zaměstnavatel ze zúčtovaného příjmu neodvádí pojistné na straně jedné a zaměstnanec nemá tímto zaměstnáním řešen svůj pojistný vztah na straně druhé.

Příklad 1

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na základě dvou dohod o pracovní činnosti s příjmy 2 000 Kč a 1 400 Kč.

V tomto případě není důležité, jestli se v daném kalendářním měsíci jedná o dohody uzavřené takzvaně za sebou nebo o dohody souběžně běžící. Rozhodující je skutečnost, že ani v součtu příjmů není dosaženo částky 3 500 Kč, zakládající povinnost placení pojistného zaměstnavatelem.

Příklad 2

Zaměstnanec pracuje v jednom kalendářním měsíci u jednoho zaměstnavatele s příjmem na dohodu o pracovní činnosti 3 450 Kč a na dohodu o provedení práce s příjmem 10 000 Kč.

Zaměstnavatel neplní ve zdravotním pojištění za takto zaměstnanou osobu povinnosti z těchto důvodů:

-  žádný z příjmů nezakládá pro zaměstnavatele svojí výší povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění,

-  jelikož se jedná o různé typy dohod, nelze příjmy pro účel vzniku zaměstnání ve zdravotním pojištění sečíst.

Pokud tato osoba nemá jiné zaměstnání, zakládající účast na zdravotním pojištění, není OSVČ anebo nepatří do některé z kategorií osob, za které hradí pojistné stát, stává se osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se do této kategorie a hradit pojistné, což je v roce 2022 měsíčně částka 2 187 Kč.

Příklad 3

Pojištěnec je zaměstnán u dvou zaměstnavatelů, u každého pra­cuje na dohodu o provedení práce s příjmy 9 000 Kč resp. 7 000 Kč.

Protože ani v jednom zaměstnání nepřevýšil příjem na dohodu o provedení práce 10 000 Kč, nemá osoba daným stavem řešen svůj pojistný vztah a musí postupovat ve smyslu výše uvedeného. Tyto hodnoty nelze sečíst, jelikož nebyly dosaženy u jednoho zaměstnavatele.

Pokud zaměstnavatel ze sjednané dohody neodvádí za zaměstnance pojistné, pak doporučuji informovat zaměstnance, aby si v daném kalendářním měsíci sám řešil svůj pojistný vztah jiným způsobem.

Odvodu pojistného nepodléhají příjmy zaměstnance,

taxativně vyjmenované jako výjimky v § 3 odst. 2 z. č. 592/1992 Sb. Těmito „osvobozenými“ příjmy jsou například náhrady škody podle zákonku práce a právních předpisů upracujících služební poměry nebo odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce.

Ing. Antonín Daněk