Konflikt s trestním zákoníkem

zaměstnavatel

Zdálo by se, že trestní zákoník č. 40/2009 Sb. nemůže zasahovat do jiných právních odvětví, než do trestněprávní oblasti. Opak je pravdou. Jednou z nich jsou pracovněprávní vztahy, které může TZ ovlivňovat v několika směrech.

Trestný čin – neodvádění
pojistného

Pro zaměstnance má nepříznivé důsledky „nečinnost“ zaměstnavatelů při odvodu pojistného na sociální zabezpečení. Často zjišťují, zejména v období před vznikem nároku na starobní důchod v tzv. předstihovém řízení, že zaměstnavatel za ně toto pojištění neodváděl.

TZ v § 241 kvalifikuje takové jednání jako trestný čin s možností uložit trest odnětí svobody až na tři roky nebo zákazem činnosti. Tohoto trestného činu se dopustí plátce (zaměstnavatel), který ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost za poplatníka (zaměstnance) odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Větší škodou s e rozumí částka dosahující 100 tisíc korun (§ 138 odst. 1. písm. c) TZ). Vyšší tresty (odnětí svobody až na osm let) jsou tehdy, jestliže pachatel takovým jednáním získal pro sebe nebo pro někoho jiného prospěch značného nebo velkého rozsahu a to ve výši nejméně 10 milionu korun.

Trestní odpovědnost za tento trestný čin zaniká, jestliže pachatel svou povinnost k odvodu pojistného splnil dříve, než soud prvního stupně začal vyhlašovat rozsudek. Termín není do zahájení trestního řízení (vyšetřování), ale povinnost může pachatel splnit ještě v průběhu hlavního líčení u soudu prvního stupně.(tzv. účinná lítost).

Nesplnění oznamovací
povinnosti

O trestný čin se jedná nejen při neodvedení pojistného, ale i v případě nesplnění zákonné oznamovací povinnosti vůči správci daně (§ 243 TZ). Podmínkou je, že zaměstnavatel ohrozil tak ve větším rozsahu řádné a včasné stanovení daně jinému nebo její vymáhání od jiného. Tato situace v současnosti se může vyskytnout zejména v případech, kdy zaměstnavatel je v určitých případech (rozhoduje výše dosažené odměny) povinen odvádět pojistné na sociální zabezpečení zaměstnanců, kteří pracují podle dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Soud může uložit v těchto případech trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti.

Nelegální zaměstnávání

Od 1. října 2025 se v oblasati zaměstnanosti objevuje nový pojem – nehlášená práce.Podle. § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti č. 435/5024 Sb. musí zaměstnavatel ještě před počátkem výkonu práce cizince oznámit tento nástup do zaměstnání příslušnému úřadu práce. Tato povinnost je ve vztahu k případné kontrole nelegální práce, kterou provádí úřad práce.

Nová povinnost souvisí s § 342 TZ. Podle tohoto ustanovení se trestného činu neoprávněného zaměstnávání cizinců, kteří se neoprávněně zdržují na území ČR, dopustí ten, kdo ve větším rozsahu neoprávněně zaměstná nebo zprostředkuje zaměstnání cizinců, kteří nemají platné povolení k zaměstnání nebo se neoprávně zdržují na území ĆR. Jedná se o občany ze států mimo EU.

Trest odnětí svobody může být vyměřen až na šest měsíců nebo může být uloženo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo zákaz činnosti. Vyšší „sazby“ jsou v případě, kdy je tento trestný čin spáchán členem organizované skupiny, za úplatu nebo opětovně (odnětí svobody až na jeden rok). V případě, že pachatel získá tímto trestným činem značný prospěch, může mnu být uložen trest odnětí svobody na šest měsíců až na tři roky.

V uvedeném protiprávním jednání je nutné zjišťovat zavinění (odpovědnost) jednotlivých fyzických osob, které působí u zaměstnavatele. Většinou by se mohlo jednat o statutární zástupce, manažery, vedoucí zaměstnance, případně zaměstnance odpovídající u zaměstnavatele za danou problematiku (např. personalista, mzdová účetní, ekonom apod.). U nich by se pak mohla hodnotit míra trestní odpovědnosti. Ta je závislá na tom, zda byl trestný čin spáchán úmyslně nebo z nedbalosti.

V případě trestného činu nelegálního zaměstnávání se bude velmi často jednat o úmysl. Pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení TZ, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (§ 15 odstavec 1 TZ). Srozuměním je i to, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (např. zákonem o zaměstnanosti).

Většina pachatelů si musí být vědoma, že zprostředkovávat práci cizinců mohou jen na základě povolení a že cizinec musí mít povolení k zaměstnání.

Zaměstnavatelé nesmí zapomínat, že novela zákona o zaměstnanosti zpřísnila pojem „nelegálního zaměstnávání.“ Považuje se za ně zaměstnání, které má charakter závislé činnosti, a přitom je vykonávané i jen krátkodobě, např. jen jeden den.

Trestný čin neoprávněného
podnikání (§ 251 TZ)

byl do TZ převzat z dřívějšího trestního zákoníku. Do této skutkové podstaty bylo doplněno i „obchodní“ podnikání a zavedly se přísnější okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Důvodem je skutečnost, že v posledních letech dochází ve větším rozsahu k neoprávněnému podnikání v různých průmyslových oborech, z kterých pachatelé získávají značné zisky. Přitom z neoprávněné výroby neodvádějí daně.

Úpadek zaměstnavatele

Zanedbání povinnosti zaměstnavatele odvádět pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti může být důsledkem předlužení firmy. V některých případech se může jednat o skutkovou podstatu trestného činu způsobení úpadku (§ 224 TZ). Dopustí se ho občan (např. majitel firmy nebo odpovědný zaměstnanec, např. člen statutárního orgánu), kdo přivodí předlužení tím, že např. bude mít vydání nepřiměřená svým majetkovým poměrům nebo bude užívat úvěr v rozporu nebo v hrubém nepoměru s jeho účelem. Stejného trestného činu se dopustí ten, kdo bude spravovat svůj majetek v rozporu s povinnostmi, které mu ukládá zákon nebo sjednaná smlouva či dohoda (např. manažerská smlouva podle občanského zákoníku). Tento trestný čin způsobí i ten, kdo poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač je to v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům. Obdobně TZ postihuje protiprávní jednání majitele firmy nebo statutárního orgánu či jiné odpovědné osoby, které nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci (trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti). Podmínkou je rovněž, že toto jednání je v hrubém nepoměru k majetkovým poměrům firmy. Půjde tedy o postih činnosti, která nevyplývá z předmětu činnosti firmy nebo z její pravidelné podnikatelské činnosti a přitom např. dojde k úpadku.

Příklad 1

Trest za vedle odstupného i odchodné

Může zaměstnanec při skončení pracovního poměru dostat ještě další finanční částku, např. odchodné? Je to ovlivněno např. délkou zaměstnání?

Zaměstnavatel může sjednávat se zaměstnanci všechna práva, včetně peněžitých nároků, které nejsou zakázány. Znamená to, že může i např. pro případy propouštění z důvodů hospodářských problémů sjednávat další peněžitou výhodu – odchodné. ZP tento peněžitý nárok nevylučuje, jeho výše není omezena. Podmínky pro její poskytnutí může zaměstnavatel uvést ve svém opatření – ve vnitřním předpisu, nebo je sjednat v kolektivní smlouvě, případně v dodatku k pracovní smlouvě.

Výše odstupného není v těchto případech ovlivněna délkou zaměstnání.

     úpadek

TZ za trestný čin „způsobení úpadku“ stanoví trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti. Při způsobení značné škody je to trest odnětí svobody až na tři roky. „Výběr“ trestu je na rozhodnutí soudu, který přihlíží ke všem rozhodujícím okolnostem a důkazům. Výše škody je nově vymezena v ustanovení § 138 TZ.

Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 10 tisíc korun, škodou nikoli malou je částka nejméně 50 korun, větší škodou je částka dosahující nejméně 100 000 korun, značnou škodou částka jednoho milionu korun a škodou velkého rozsahu je částka dosahující nejméně 10 milionu korun. K výši škody soud přihlíží při ukládání trestu.

Jednání z nedbalosti

Většina trestných činů, které zasahují a ovlivňují pracovněprávní vztahy, nejsou zaviněna zaměstnanci zaměstnavatele úmyslně. Většinou se jedná o nedbalostní jednání. TZ rozlišuje vědomou, nevědomou a hrubou nedbalost. Rozlišení těchto pojmů se projevuje zejména při stanovení trestní sazby.

Trestné činnosti z vědomé nedbalosti se dopustí občan, např. zástupce zaměstnavatele nebo zaměstnanec jednající za zaměstnavatele tehdy, jestliže věděl, že může tímto způsobem porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Nevědomou nedbalost charakterizuje TZ tak, že pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný TZ, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. TZ nově zavedl pojem „hrubá nedbalost“, který se uplatní zejména u trestného činu způsobení úpadku. Jedná se o ní tehdy, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným TZ.

Kdo odpovídá
za zaměstnavatele?

Trestněprávní zásah do pracovněprávních (personálních) vztahů může být rovněž způsoben jiným jednáním vedoucích (odpovědných) zaměstnanců podle zákona č. 418/ 2011 Sb., o trestním postihu právnických osob.

Ve smyslu zákona je trestným činem právnické osoby protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Trestní odpovědnost firmy může způsobit např. statutární orgán nebo člen tohoto orgánu, jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která je oprávněna jednat jménem nebo za právnickou osobu, dále to může být vedoucí osoba vykonávající řídící nebo kontrolní činnost, nebo i „řadový“ zaměstnanec při plnění pracovních úkolů. Trestní odpovědnost zaměstnavatele může způsobit i ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího její trestní odpovědnost.

Trestní sankce může postihnout fyzickou osobu, která u zaměstnavatele (právnické osoby) má odpovědnost za plnění úkolů a zájmů, které jsou chráněny TZ.

I když nebude zjištěna odpovědnost a protiprávní jednání konkrétního jednotlivce (osoby), bude při splnění dalších zákonných podmínek existovat trestní odpovědnost právnické osoby. Tomu nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala protiprávním způsobem.

Přijetí úplatku

Není žádným tajemstvím, že se korupce stále objevuje, mnohdy i ve zvýšené míře, zejména ve státní správě. Důkazem jsou různé kontrolní průzkumy i stížnosti občanů. Řešením tohoto negativního jevu se zabývají v rámci své kompetence již delší dobu příslušné ústřední orgány.

Trestní postih je nejkrajnějším řešením.

Trestného činu přijetí úplatku se dopustí ten, kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek.

Skutková podstata postihuje i podnikatele, kteří v souvislosti s touto činností přijmou nebo slíbí úplatek. Trestní „sazba“ je rovněž závislá na rozsahu prospěchu, který pachatel svým protiprávním jednáním získal. Nejvyšší sankce je u úřední osoby, která v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch přijala nebo si nechala slíbit úplatek (odnětí svobody na pět až dvanáct let – § 331 TZ).

Podobného trestného činu (podplacení) se dopustí osoba, která jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek (§ 332 TZ).

Do úplatkářství TZ zahrnuje i nepřímé úplatkářství. Tohoto trestného činu se dopustí osoba, která žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo za to, že tak již učinil.

JUDr. Ladislav Jouza