Konsignační sklady a DPH

Pojem „konsignační sklad“ jistě není v podnikatelské sféře nijak neznámý. Jaké však přináší výhody, kdy se vyplatí tento logistický nástroj využívat a jaké daňové souvislosti je nutné přitom řešit? Následuje celá řada dalších otázek, která může být s tímto pojmem a využíváním konsignačního skladu spojena.

Jaké výhody přináší konsignační sklad

Můžeme si nejprve položit základní otázku, jaký je hlavní impuls a významný důvod pro úvahy o zřízení a provozování konsignačního skladu. V zásadě jde konceptu konsignačního skladu o to, přiblížit zásoby určitého zboží, výrobků nebo materiálu co nejvíce odběrateli a zrychlit potřebné zásobovací procesy (logistiku) pro uspokojení potřeb konečného zákazníka. Může se jednat například o náhradní díly pro záruční nebo pozáruční opravy, popřípadě o vybrané zboží nebo určité výrobky, které je nutné mít neustále k dispozici v pohotovostním skladu.

Použít klasický postup, spočívající v tom, že koncový zákazník ohlásí závadu na zařízení dodavateli, který je zavázán nebo pověřen provést záruční nebo pozáruční opravu, avšak na místě zjistí, že nemá k dispozici příslušný náhradní díl, nemusí přinášet vyhovující a hlavně rychlé řešení. Naopak, může přinést určité poněkud nežádoucí průtahy. Obdobně v jiných případech, kdy je žádoucí objednávku či potřebu zákazníka uspokojit co nejrychleji (tj. dodat rychle zboží nebo výrobek, který zákazník nutně a neodkladně potřebuje). Inu staré pořekadlo ne nadarmo říká, že čas jsou peníze („time is money“). Proto je na místě hledat co nejvíce vyhovující logistické řešení.

Představme si například zákazníka, který má auto odtažené do autoservisu, ve kterém mu následně oznámí, že sice je již zjištěna příčina závady, avšak je nutné čekat na dokončení opravy ještě 14 dní nebo i více, tj. do doby než vybraný dodavatel dodá příslušný náhradní díl do autoservisu (navíc se dodavatel může nacházet v zahraničí a logistický řetězec je tak nadmíru dlouhý). Lze jistě uvést i jiný příklad. Konsignační sklady bývají často používány například ve zdravotnictví. Představme si pacienta, který potřebuje například berle (nebo jinou zdravotní pomůcku), avšak v příslušné prodejně zdravotních potřeb mu oznámí, že momentálně tyto položky nejsou na skladě. Ať tedy pacient přijde až za týden nebo za 14 dní, až dodavatel dodá požadované zboží. Na příkladu je zjevné, že pacient potřebuje dotyčnou zdravotní pomůcku ihned, nikoliv až někdy později. Jaké jsou tedy možnosti jiného, rychlejšího a tudíž i vhodnějšího logistického řešení.

Pokud podnikatel nebo určitá nezisková organizace potřebují mít neustále k dispozici ve skladu určité zásoby, nabízí se dvě možnosti. Buď tyto zásoby nakupovat dopředu a čekat, až vznikne potřeba jejich vyskladnění a použití, anebo tuto činnost spojenou se zásobováním do určité míry přesunout na vybraného dodavatele. Bezesporu takové řešení přináší odběrateli určitou finanční výhodu, neboť nemá v zásobách vázané finanční prostředky, protože do okamžiku výdeje zásob z konsignačního skladu jsou ve vlastnictví dodavatele a jsou jím také financovány.

Z pohledu dodavatele konsignační sklad přináší nespornou výhodu v tom, že nepotřebuje mít vlastní skladovací prostory, ani si nemusí cizí skladovací prostory pronajímat. Potřebné zásoby jsou uskladněny ve skladovacích prostorách u odběratele. Povinnost starat se o tyto zásoby, aby nedošlo k jejich ztrátě, poškození nebo zničení pak přechází obvykle na odběratele, který tak má s tímto spojenou starost, jak tento problém co nejlépe vyřešit (tj. mimo jiné vyčlenit vhodné skladovací prostory a pojistit v podstatě cizí, i když svěřené zásoby).

Lze tedy stručně shrnout výhody konsignačního skladu:

•    časové hledisko (rychlost poskytnutí příslušných zásob odběrateli a následně i konečnému zákazníkovi, dojde ke zrychlení logistického procesu),

•    finanční hledisko (odběratel nemá v zásobách vázané vlastní finanční prostředky),

•    prostorové hledisko (dodavatel nepotřebuje ke skladování vlastní skladovací prostory),

•    komfortní hledisko (potřeby koncového zákazníka jsou uspokojeny mnohem lépe).

Pokud jde o komplikace a problémy k řešení:

•    nutnost vyřešit skladovou evidenci, a to tak, aby byla průběžně k dispozici jak dodavateli, tak odběrateli,

•    vyjasnit si povinnosti dodavatele a odběratele, uzavřít vzájemně přijatelnou smlouvu o konsignačním skladu,

•    najít vhodné skladovací prostory s dobrou dopravní obslužností,

•    dohodnout způsob komunikace a cenové a fakturační podmínky,

•    informovat a vyškolit příslušné zaměstnance, pověřené činnostmi ohledně konsignačního skladu,

•    vyřešit účetní a daňové souvislosti.

Smlouva o konsignačním skladu

Pokud bychom pátrali po původu slova „konsignace“, lze například z angličtiny zjistit, že slovo „consign sth to sth“ znamená „uložit něco někam“, popřípadě „consign sth to sb“ znamená „předat (svěřit) co komu“. Slovo „consignment“ se významově do češtiny překládá jako „zásilka, dodávka (zboží)“.

Lze tedy ve stručnosti konsignační sklad označit jako sklad, ve kterém jsou uskladněny určité zásoby, které odběratel průběžně potřebuje mít k dispozici, ale z pohledu vlastnictví tyto zásoby patří dodavateli. Konsignační sklad tedy představuje logistické činnosti, jako jsou příjem, skladování a výdej „svěřených zásob“. Znamená to tedy příslušné činnosti a povinnosti jak na straně dodavatele, tak na straně odběratele upravit příslušnou smlouvou.

Obvykle je taková smlouva pojmenována jako „smlouva o konsignačním skladu“. Tato smlouva může vycházet z příslušných ustanovení § 2415 až § 2429 občanského zákoníku, avšak je spojena s určitými odchylkami, neboť podstata konsignačního skladu je poněkud jiná, než pouhé skladování určitých věcí.

Občanský zákoník označuje v § 2 415 dodavatele jako „ukladatele“ a odběratele jako „skladovatele“, dotyčnou smlouvu pojmenovává jako „smlouvu o skladování“. Ukladatel platí skladovateli skladné. Ovšem v případě smlouvy o konsignačním skladu je tomu poněkud jinak. Smluvní strany jsou označeny tak, že dodavatel je označen jako „konsignant“ a odběratel jako „konsignatář“. Vzájemné povinnosti jsou sjednány odlišně, než ve smlouvě o skladování. Svým charakterem jde tak spíše o smlouvu uzavřenou na základě ustanovení § 1746 občanského zákoníku, který stanoví, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

Obsah smlouvy o konsignačním skladu je pak obvykle takový, kdy konsignant na základě smlouvy zřídí u konsignatáře sklad vybraného sortimentu zásob (například náhradních dílů pro zajištění záručních či pozáručních oprav) a konsignatář bude tento sklad provozovat, a to v souladu s ujednáními ve smlouvě o konsignačním skladu. Povinnost konsignanta platit „skladné“ konsignatáři se ve smlouvě o konsignačním skladu nemusí objevit, což ji odlišuje významně od smlouvy o skladování.

Pro zjednodušení v používaném názvosloví je možné v tomto textu sortiment zásob skladovaných v konsignačním skladu označit jako „svěřené zboží“ (i když z účetního hlediska se může jednat například o materiál, tj. náhradní díly nebo o určité výrobky). Z pohledu DPH se však tento účetní přístup nerozlišuje a používá se sjednocující pojem „zboží“, čímž se mimo jiné rozumí pro účely DPH téměř jakákoliv hmotná věc (postup z pohledu DPH viz dále v textu).

Základní procesy v konsignačním skladu lze popsat následovně

Prvním krokem je vlastní nákup zásob, které jsou určeny pro konsignační sklad. Nákup zajišťuje konsignant, došlé faktury jsou tedy vystaveny na jeho účet. Přeprava nebo odeslání však končí v konsignačním skladu (pozor, může být umístěn i jinde než pouze v tuzemsku). Konsignant informuje průběžně konsignatáře o svěřeném zboží dodaném do konsignačního skladu (například prostřednictvím e-mailové komunikace).

Konsignatář z obráceného pohledu informuje konsignanta o svěřeném zboží, které odebral z konsignačního skladu. Seznam odebraného svěřeného zboží se pak obvykle označuje jako „konsignace“. Pokud bychom tento proces porovnali se smlouvou o skladování, je zřejmé, že zboží ze skladu neodebírá ukladatel, nýbrž skladovatel, který navíc není vlastníkem tohoto zboží.

Schématicky:

Vzhledem k tomu, že odebráním svěřeného zboží z konsignačního skladu dochází ke změně vlastnictví, které přechází z konsignanta na konsignatáře, dochází z pohledu účetních a daňových souvislostí k dodání zboží, s čímž je pak spojena i nutnost příslušné fakturace, vystavení daňového dokladu a v neposlední řadě též vyhotovení a předání dodacího listu. Znamená to tedy, že musí být rovněž ujednáno, v jakých cenách bude odběrateli fakturováno odebrané svěřené zboží z konsignačního skladu. Rovněž je nutné řešit ceny uplatněné mezi konsignatářem a konečným zákazníkem.

Pokud jde o samotný okamžik přechodu vlastnického práva, může být sjednán i tak, že k němu dojde až okamžikem úplného zaplacení příslušné faktury konsignatářem konsignantovi. Může tedy existovat určitý časový posuv mezi okamžikem fyzického dodání svěřeného zboží konsignatáři a okamžikem skutečného přechodu vlastnického práva k němu.

Vzhledem k tomu, že v konsignačním skladu může být skladováno více položek stejného druhu zboží, bývá ve smlouvě o konsignačním skladu též ujednání, že zboží z konsignačního skladu je odebíráno systémem „first in first out“, tedy systémem FIFO. Tedy nejstarší dodávka je odebírána konsignatářem jako první. Je to celkem logické, že je zájmem nejstarší zboží stejného druhu neponechávat dlouho ve skladu, ale vyskladnit jej co nejdříve (jen jako velmi názorný příklad si představme potraviny podléhající rychlé zkáze, například banány, asi by nebylo vhodné, vyskladňovat je ze skladu systémem LIFO (last in first out).

Samozřejmě tento proces rovněž znamená povinnost vést skladovou evidenci, a to tak, aby bylo možné průběžně zjistit jaké množství (a jakého zboží) se nachází v daném okamžiku v konsignačním skladu. Tuto informaci potřebuje mít k dispozici jak konsignant, tak konsignatář. Pro konsignanta je pak obvykle stanovena povinnost udržovat v konsignačním skladu určité množství konkrétních skladových položek. Obsahově je nutné stanovit, jakým způsobem bude příslušné zboží označeno (například štítek na skladovaném zboží), jak má být zboží skladováno a jaké konkrétní informace bude obsahovat skladová evidence. Po praktické stránce je nutné stanovit, kdo je oprávněnou osobou, která může svěřené zboží ze skladu jednak odebírat, jednak přebírat.

Účetně je nutné řešit, na jakých účtech bude svěřené zboží evidováno v účetnictví konsignanta a konsignatáře. Pro účely účetnictví samozřejmě přichází nutnost stanovit, kdo a kdy provádí inventarizaci zásob skladovaných v konsignačním skladu a jak se budou řešit případné inventarizační rozdíly zjištěné porovnáním fyzického stavu s účetním stavem. Nedílným ujednáním ve smlouvě o konsignačním skladu je postup v případě, kdy dojde k ukončení smlouvy (například zda zásoby zbývající v konsignačním skladu odkupuje konsignatář).

Účetní pohled na konsignační sklad

Z účetního hlediska prvotní informace lze nalézt v ČÚS pro podnikatele č. 001 – Účty a zásady účtování na účtech. V rámci příslušného syntetického účtu účetní jednotka zřizuje analytické účty a přitom je povinna dbát mimo jiné jako hledisko členění podle jednotlivých druhů majetku, hmotně odpovědných osob a míst uložení či umístění. Na podrozvahových účtech účetní jednotka sleduje mimo jiné využívání cizího majetku, ke kterému nemá vlastnické právo.

Další informace pak jsou velmi stručně popsány v ČÚS pro podnikatele č. 015 – Zásoby. Z článku 5.4. vyplývá povinnost účetní jednotky vést ve skladové evidenci zejména označení, datum pořízení, datum vyskladnění, ocenění a údaje o množství. Článek 5.5. pak stanoví, že zásoby předané jiné účetní jednotce musí být účtovány na analytických účtech s uvedením místa uložení. Článek 5.6. stanoví povinnost účtovat zásobách předaných účetní jednotce ke skladování na podrozvahových účtech s uvedením druhu zásob a jejich ocenění. Pamětníci si mohou vzpomenout, že dřívější znění článků 5.5. a 5.6. používalo přímo pojem „zásoby předané účetní jednotce do konsignačních skladů“ popřípadě „o konsignačním zboží se účtuje na podrozvahových účtech“.

Tímto je dán základní účetní pohled na povinnosti vyplývající z příslušných účetních předpisů pro podnikatele. Konsignant účtuje o zásobách v konsignačním skladu na příslušném rozvahovém účtu pro zásoby (například 112 – Materiál na skladě), s analytickým členěním podle místa uložení (konsignačních skladů může být i několik, mohou být jak v tuzemsku, tak v zahraničí). Konsignatář účtuje o zásobách v konsignačním skladu na podrozvahových účtech, přitom musí mimo jiné znát ocenění těchto zásob (jinak by nemohl v účetnictví jak zaúčtovat zápisem MD a Dal).

Konsignační sklad a DPH

Co je důležité. Konsignační sklad může být zřízen nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí (v jiném členském státě EU). Přemístěním zásob z jednoho členského státu do jiného členského státu se samozřejmě významně urychlí proces zásobování. Pokud je však zboží fyzicky přemístěno z tuzemska do jiného členského státu anebo naopak, je nutné znát příslušné souvislosti týkající se DPH. Pokud je zboží přemístěno z jiného členského státu do tuzemska, je nutné posoudit, zda se jedná o pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu. Naopak, pokud je zboží přemístěno z tuzemska do jiného členského státu, je nutno posoudit, zda se jedná o dodání zboží do jiného členského státu za úplatu.

Schématicky:

Přemístění zboží v režimu skladu (režim „call-off stock“)

Pokud jde o pojem „přemístění zboží“ je pro účely DPH definován v § 4 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále jako „ZDPH“). V zájmu stručnosti ale nebude toto ustanovení zde nutné citovat. Velmi důležité je ustanovení § 18 ZDPH upravující pravidla pro režim „dodání a pořízení zboží s použitím přemístění zboží v režimu skladu uvnitř území EU“.

Přemístění zboží v režimu skladu se za předpokladu splnění příslušných podmínek nepovažuje ani za dodání zboží za úplatu, ani za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu. Po praktické stránce to znamená, že se toto přemístění zboží nevykazuje v přiznání k DPH, ani v kontrolním hlášení. Ustanovení § 18 odst. 1 ZDPH stanoví následující pravidla.

Přemístěním zboží v režimu skladu se pro účely DPH rozumí:

•    přemístění zboží prodávajícím,

•    za účelem následného dodání tohoto zboží kupujícímu,

•    v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží.

Současně musí být splněno:

a)  v době zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží

-   prodávající zná DIČ kupujícího vydané členským státem ukončení odeslání nebo přepravy zboží a 

-   má být jeho následné dodání uskutečněno na základě ujednání kupujícího a prodávajícího a 

b)  prodávající uvede

-   přemístění tohoto zboží v evidenci pro účely DPH a

-   DIČ kupujícího vydané členským státem ukončení odeslání nebo přepravy v souhrnném hlášení.

Prodávajícím se rozumí konsignant, kupujícím je konsignatář

Na uvedené pak navazuje ustanovení § 102 odst. 2, které stanoví, že v případě přemístění zboží v režimu skladu do jiného členského státu je plátce povinen podat souhrnné hlášení. Pokud tedy konsignant s českým DIČ přemístí zboží do konsignačního skladu v jiném členském státě, kde není registrován k DPH, ani zde nemá provozovnu nebo sídlo, bude podávat příslušným způsobem vyplněné souhrnné hlášení. Režim přemístění zboží v režimu skladu se rovněž označuje anglickou zkratkou jako režim „call-off stock“. Tuto anglickou zkratku používá článek 17a a článek 243 evropské směrnice 2006/112/ES.

Režim dodání a pořízení zboží s použitím přemístění zboží v režimu skladu:

Zákon o DPH rovněž definuje režim „Dodání a pořízení zboží s použitím přemístění zboží v režimu skladu uvnitř území EU“. Pro tento režim jsou stanoveny následující podmínky:

a)  prodávajícím je osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží uskutečňující přemístění zboží v režimu skladu, která nemá v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží sídlo nebo provozovnu,

b)  kupujícím je osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, na kterou má být následně převedeno právo nakládat se zbožím jako vlastník.

V případě nedodržení podmínek pro užití režimu dodání a pořízení zboží s použitím přemístění zboží v režimu skladu uvnitř území EU, zejména uvedených v § 18, § 22, § 25, § 100a a § 102 ZDPH, je dodavatel povinen se registrovat ve státě, kde je umístěn konsignační sklad a splnit další daňové povinnosti stanovené v daném státě.

Příklad 1

Německá firma, registrovaná k DPH v Německu, uzavřela smlouvu o konsignačním skladu s českou firmou, která je registrovaná k DPH v ČR. Konsignační sklad je umístěn v ČR. Německá firma je tedy ve smyslu § 18 „prodávajícím“ a česká firma je „kupujícím“ a současně i „předpokládaným pořizovatelem“.

Přemístění zboží z Německa do ČR není z pohledu německé firmy dodáním zboží do jiného členského státu. Pro českou firmu není přemístění zboží z Německa do ČR pořízením zboží z jiného členského státu. Německá firma je konsignantem, česká firma je konsignatářem.

Na co je však nutné dávat pozor, je podmínka, že tato německá firma nesmí mít v ČR sídlo ani provozovnu. Pojem „provozovna“ je pak pro účely DPH definován v § 4 odst. 1 písm. j). Provozovnou se rozumí organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. Dále je nutné dávat pozor na splnění podmínky, že odeslání nebo přeprava zboží musí začínat v členském státě, kde je prodávající registrován k DPH (pokud by tedy v daném příkladu německá firma odesílala zboží ze Slovenska do ČR, podmínka by nebyla splněna).

Den uskutečnění plnění:

Výše uvedený příklad popisuje pouze první fázi logistického procesu, kterým je přemístění zboží z jednoho členského státu do jiného členského státu, kde je zřízen konsignační sklad. Je logické, že konsignatář bude odebírat svěřené zásoby z konsignačního skladu. Pak je nutné řešit z pohledu DPH, ke kterému dni došlo k uskutečnění plnění. Pouhý převoz zboží do konsignačního skladu není považován za uskutečnění plnění, při splnění uvedených podmínek. V případě, kdy český konsignant přemístí zboží do konsignačního skladu v jiném členském státě, postupuje při určení dne uskutečnění plnění dle § 22 odst. 3 ZDPH. Obdobně postupuje konsignatář při určení dne uskutečnění plnění podle § 25 odst. 2 ZDPH pro účely přiznat DPH při pořízení zboží z jiného členského státu.

Příklad 2

Italský prodávající (konsignant) přemístil z Itálie do konsignačního skladu v ČR zdravotnické zboží. Přeprava byla ukončena dle 19. 4. 2022. Český kupující (konsignatář) odebral z tohoto konsignačního skladu 5 ks dne 4. 5. 2022 a dále 10 ks dne 20. 6. 2022.

Českému kupujícímu tedy vznikla povinnost přiznat DPH ke dni 4. 5. 2022 a dále ke dni 20. 6. 2022. Jedná se o pořízení zboží z jiného členského státu (ř. 3 nebo ř. 4 přiznání k DPH). Vzhledem k tomu, že obdobná právní úprava bude rovněž v italském zákonu o DPH, italskému prodávajícímu vznikne povinnost přiznat tato plnění k uvedeným dnům jako dodání zboží do jiného členského státu a vystavit příslušné daňové doklady.

Dnem převodu práva nakládat se zbožím v konsignačním skladu jako vlastník na pořizovatele (konsignatáře) dochází k uskutečnění plnění, které se považuje za dodání zboží do jiného členského státu prodávajícím (konsignantem). Po praktické stránce to znamená povinnost vystavit daňový doklad podle pravidel uvedených v § 28 ZDPH a příslušnou částku uvést v přiznání k DPH za odpovídající zdaňovací období na řádek 20. Na řádek 20 pak navazuje povinnost podat souhrnné hlášení, vyplňují se údaje v oddílu B.

Příklad 3

Český prodávající (konsignant) přemístil z ČR do konsignačního skladu na Slovensku náhradní díly. Přeprava byla ukončena dle 19. 6. 2022. Slovenský kupující (konsignatář) odebral z tohoto konsignačního skladu 2 ks dne 4. 7. 2022 a dále 8 ks dne 20. 9. 2022.

Vzhledem k obdobné právní úpravě ve slovenském zákonu slovenskému kupujícímu vznikla povinnost přiznat DPH ke dni 4. 7. 2022 a dále ke dni 20. 9. 2022. Českému prodávajícímu vznikne povinnost přiznat tato plnění k uvedeným dnům jako dodání zboží do jiného členského státu (ř. 20 přiznání k DPH) a vystavit příslušné daňové doklady. Dále českému prodávajícímu vznikne povinnost podat souhrnné hlášení za měsíce červenec a září (§ 102 odst. 1 ZDPH). Českému prodávajícímu však vznikne i povinnost podat souhrnné hlášení za měsíc červen, kdy došlo pouze k přepravě (§ 102 odst. 2 ZDPH). Blíže viz dále.

Z výše uvedeného pravidla pro určení dne uskutečnění plnění však existuje výjimka. K převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník totiž musí dojít ve „lhůtě pro dodání“, která počíná běžet ode dne ukončení odeslání nebo přepravy zboží a končí uplynutím 12 měsíců. Tato lhůta vyplývá z § 18 odst. 4 ZDPH. Následujícím dnem uplynutí této 12ti měsíční lhůty se považuje přemístění zboží za dodání zboží za úplatu (platí v případě, kdy konsignant (prodávající) přemístil zboží do konsignačního skladu v jiném členském státě než ČR) nebo za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu [platí pro konsignatáře (kupujícího) v případě, kdy konsignant z jiného členského státu přemístil zboží do konsignačního skladu v ČR]. Uvedené pravidlo vyplývá z § 18 odst. 8 ZDPH.

Souhrnné hlášení

Z ustanovení § 18 vyplývají dvě důležité evidenční povinnosti pro prodávajícího (konsignanta):

a)  uvést přemístění zboží v evidenci pro účely DPH (blíže viz § 100a odst. 3 ZDPH)

b)  uvést příslušné údaje v souhrnném hlášení.

Souhrnné hlášení je rozděleno na oddíly A, B, C. Oddíl A obsahuje základní údaje týkající se osoby, která podává souhrnné hlášení. V případě pouhého přemístění zboží v režimu skladu do jiného členského státu se vyplňují údaje v oddíle C, a to za zdaňovací období (měsíc nebo čtvrtletí), kdy došlo k přepravě.

Pozor, toto platí v případě, kdy jsou splněny podmínky uvedené v § 18 odst. 1 a 2 ZDPH, kdy se přemístění zboží v režimu skladu nepovažuje za dodání zboží za úplatu. V případě, kdy se již jedná o dodání zboží do jiného členského státu osvobozené od DPH dle § 64, se v souhrnném hlášení vyplňuje oddíl B v návaznosti na řádek 20 přiznání k DPH.

Údaje, které je nutné vyplnit v oddílu C souhrnného hlášení, jsou tyto:

•    kód země (tj. kód státu, který přidělil DIČ k DPH pořizovatele)

•    DIČ předpokládaného pořizovatele (bez kódu státu, tedy pouze číselná část)

•    kód záznamu. Používají se následující kódy:

-   1 – přeprava zboží do skladu pro předpokládaného pořizovatele,

-   2 – úplné nebo částečné vrácení zboží dodavateli nebo oprava chyby,

-   3 – změna předpokládaného pořizovatele u části nebo veškerého zboží.

V případě, kdy dojde ke změně původního předpokládaného pořizovatele, vyplňuje se DIČ nového předpokládaného pořizovatele DIČ. Přitom DIČ původního předpokládaného pořizovatele musí být uvedeno spolu s DIČ nového předpokládaného pořizovatele, a současně musí být splněno, že stát nového a původního předpokládaného pořizovatele musí být stejný.

Postup v případě změny původního předpokládaného pořizovatele je uveden v § 18 odst. 5 ZDPH a článku 17a odst. 4 evropské směrnice 2006/112/ES.

Lze si povšimnout, že v souhrnném hlášení v oddíle C se na rozdíl od oddílu B neuvádí celková hodnota plnění v Kč. Pojmově se poněkud čtenář může ztratit, ale pro bližší pochopení je možné si pojmy „kupující“ a „předpokládaný pořizovatel“ ztotožnit s osobou konsignatáře.

Evidence pro účely DPH v případě konsignačního skladu

Údaje týkající se evidence pro účely DPH stanoví § 100a odst. 3 ZDPH, který však pouze odkazuje na příslušný předpis Evropské unie. Konkrétně jde o článek 243 evropské směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Pro úplnost lze doplnit, že pro všechny členské státy EU platí pro uplatnění režimu přemístění zboží v režimu skladu (režim call-off stock) článek 17a uvedené evropské směrnice.

Podrobnější informace k evidenci zboží v režimu call-off stock pak obsahuje pak článek 54a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011.

Ing. Luděk Pelcl