17.03.2026
0,00 Kč
i-poradce.cz
INFORMAČNÍ PORTÁL
sk Slovenský Poradca
cs Český Poradce

Krácení a úprava odpočtu

1. Základní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně

2. Úpravu odpočtu daně

Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen v částečné výši. V článku jsou nejprve shrnuta základní pravidla pro uplatňování nároku na odpočet daně a jeho prokazování, dále jsou vysvětlena s využitím příkladů pravidla pro uplatňování odpočtu daně v poměrné výši a jeho případnou úpravu. Vysvětlíme vám postupy plátců při uplatňování nároku na odpočet daně ve zkrácené výši a výpočet ročního koeficientu včetně ročního vypořádání na konci roku 2020 podle aktuálně platných pravidel. Upozorníme vás i na pravidla pro případnou úpravu odpočtu daně u dlouhodobého majetku, a to v souvislosti se změnou rozsahu či účelu jeho použití v průběhu roku 2020.

Nárok na odpočet daně může uplatnit podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH), plátce daně u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro vyjmenované účely. Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen v částečné výši. Pojem „odpočet daně v částečné výši“ přitom zahrnuje jak „poměrný nárok na odpočet daně“ podle § 75 zákona o DPH, tak i „krácený nárok na odpočet daně“ podle § 76 zákona o DPH. V daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku vzniká plátcům, kteří uplatnili při pořízení přijatých zdanitelných plnění v průběhu kalendářního roku odpočet daně v částečně výši, povinnost provést opravu odpočtu či roční vypořádání kráceného nároku na odpočet. V daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku vzniká plátcům, kteří uplatnili nárok na odpočet při pořízení dlouhodobého majetku povinnost, případně možnost provést úpravu odpočtu daně podle § 78 a násl. zákona o DPH, a to v souvislosti se změnou rozsahu či účelu použití pořízeného dlouhodobého majetku.

1. Základní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně

Odpočet daně je podle § 72 odst. 1 zákona o DPH oprávněn uplatnit pouze plátce, a to u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro vyjmenované účely uvedené v jednotlivých písmenech tohoto odstavce, tj. zejména pro uskutečňování svých zdanitelných plnění, osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně, pro plnění s místem plnění mimo tuzemsko, u nichž by měl plátce nárok na odpočet, pokud by se uskutečnila v tuzemsku a pro další vyjmenované účely. Z § 72 odst. 2 zákona o DPH prakticky vyplývá obecná zásada, podle níž chybně uvedená daň na dokladu nezakládá nárok na odpočet daně.

Podle tohoto odstavce se totiž daní na vstupu chápe výhradně daň, která byla stanovena podle zákona o DPH. V návaznosti na to je v § 73 odst. 6 zákona o DPH potvrzeno, že převýší-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši daně, která má být uplatněna podle zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle zákona.

Nárok na odpočet daně vzniká plátci podle § 72 odst. 3 zákona o DPH v okamžiku, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat. V případě zdanitelného plnění v tuzemsku, které uskutečnil jiný plátce daně ve standardním režimu zdanění je tímto okamžikem den, kdy vzniká plátci, který toto zdanitelné plnění uskutečnil, povinnost přiznat daň na výstupu. Z § 72 odst. 4 zákona o DPH vyplývá zákaz odpočtu daně u přijatého zdanitelného plnění použitého pro reprezentaci, které nelze pro účely daní z příjmů uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Výjimka z tohoto zákazu odpočtu však platí pro dárky v rámci ekonomické činnosti, a to v návaznosti na § 13 odst. 7 písm. c) zákona o DPH, podle něhož nesmí pořizovací cena tohoto dárku v úrovni bez daně přesahovat 500 Kč.

Nárok na odpočet daně v plné výši má podle § 72 odst. 5 zákona o DPH plátce u přijatého zdanitelného plnění, které použije výhradně pro vyjmenovaná plnění, která jsou uvedena v § 72 odst. 1 zákona o DPH, tj. zejména pro uskutečňování zdanitelných plnění, plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně a pro další vyjmenované účely. Z toho lze dovozovat, že použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění, byť v rámci ekonomické činnosti výhradně pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně uvedená v § 51 zákona o DPH, nárok na odpočet daně u těchto přijatých zdanitelných plnění nemůže. Podle navazujícího § 72 odst. 6 zákona o DPH použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen v částečné výši.

Prakticky to znamená, že pojem „odpočet daně v částečné výši“ zahrnuje jak „poměrný nárok na odpočet daně“ podle § 75 zákona o DPH, tak i „zkrácený nárok na odpočet daně“ podle § 76 zákona o DPH.

1.1     Prokazování nároku na odpočet daně

Pravidla pro prokazování nároku na odpočet daně a jeho uplatnění z časového hlediska vyplývají z § 73 zákona o DPH. V jednotlivých písmenech § 73 odst. 1 zákona o DPH jsou stanoveny podmínky, které musí plátce splnit, aby mohl uplatnit nárok na odpočet daně. Při odpočtu daně, kterou vůči plátci uplatnil jiný plátce, musí mít plátce pro uplatnění odpočtu daně daňový doklad. Toto pravidlo tedy prakticky platí pro zdanitelná plnění uskutečněná v tuzemsku jiným plátcem, a to ve standardním režimu zdanění daní na výstupu. Při odpočtu daně, kterou plátce sám přiznal na principu „reverse-charge“, musí být splněna zejména podmínka, že plátce přiznal daň a měl by mít obecně také daňový doklad. Nemá-li plátce daňový doklad, nárok je možno prokázat i jiným způsobem, tj. např. smlouvou, objednávkou, dodacím listem apod.

Z navazujícího § 73 odst. 2 zákona o DPH vyplývá, že plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, až za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny stanovené podmínky pro uplatnění odpočtu daně uvedené v jednotlivých písmenech předchozího § 73 odst. 1 zákona o DPH.

V případě tuzemských zdanitelných plnění, tj. plnění poskytnutých jiným plátcem ve standardním režimu zdanění, je plátce podle § 73 odst. 1 písm. a) a podle § 73 odst. 2 zákona o DPH oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně až v okamžiku, kdy má v držení příslušný daňový doklad vystavený plátcem, který zdanitelné plnění uskutečnil.

Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně činí podle § 73 odst. 3 zákona o DPH 3 roky. Začátek lhůty pro uplatnění nároku na uplatnění odpočtu začíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně fakticky vznikl. Nárok na odpočet daně vznikne plátci u přijatého tuzemského zdanitelného plnění v okamžiku jeho uskutečnění. I když se faktické uplatnění nároku na odpočet daně může posunout na pozdější dobu např. až na obdržení daňového dokladu v pozdějším zdaňovacím období, tříletá lhůta pro uplatnění odpočtu běží prakticky již od prvního dne měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo.

Povinnost plátce uplatnit nárok na odpočet daně v částečné výši vždy v příslušném kalendářním roce, ve kterém byl oprávněn tento nárok uplatnit, vyplývá obecně z § 73 odst. 4 zákona o DPH. Toto pravidlo je odůvodňováno tím, že nárok na odpočet daně by měl být uplatněn s poměrným či krátícím koeficientem platným v roce, kdy mohl být nárok uplatněn nejdříve, aby nedocházelo ke spekulativním přesunům uplatnění nároku na odpočet daně do jiného kalendářního roku, kdy bude mít plátce pro krácení odpočtu výhodnější koeficient. Toto pravidlo se neuplatní v případě krácených plnění, pokud plátci vyjde vypořádací koeficient za příslušný kalendářní rok ve výši 95 % nebo vyšší a je podle § 76 odst. 5 zákona o DPH považován za roven 100 %.

Neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, lze nárok podle § 73 odst. 5 zákona o DPH prokázat jiným způsobem. Plátce by měl při tomto prokazování logicky postupovat podle § 92 daňového řádu, v němž jsou stanovena pravidla pro dokazování v rámci daňového řízení.

1.2     Poměrný nárok na odpočet daně

Jestliže plátce přijaté zdanitelné plnění použije jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak i pro jiné účely vzniká mu podle § 75 zákona o DPH nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro účely svých uskutečněných plnění. Uskutečněným plněním se přitom podle § 4 odst. 1 písm. n) zákona o DPH, rozumí dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, tj. jako osoba povinná k dani. Uskutečněným plněním jsou prakticky zdanitelná plnění, a to jak ve standardním režimu zdanění, tak i v režimu přenesení daňové povinnosti, osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně i s nárokem na odpočet daně a také plnění s místem plnění mimo tuzemsko, tj. dodání zboží a poskytnutí služby, u nichž je podle stanovených pravidel místo plnění v jiném členském státě či ve třetí zemi. Jinými účely se prakticky rozumí zejména osobní potřeba plátce nebo jeho zaměstnanců, výkony veřejné správy či činnosti prováděné příspěvkovými organizacemi o pro zřizovatele.

V dřívějším znění § 75 odst. 1 zákona o DPH byla v období od 1. 7. 2017 do 1. 4. 2019 stanovena specifická pravidla pro uplatňování odpočtu v poměrné výši pro Českou televizi a Český rozhlas. Pro tyto subjekty se v uvedeném období rozsah použití pro činnosti, které jsou předmětem daně, stanovil jako podíl hodnoty přijatých plnění určených k tvorbě, pořízení a zpřístupnění programového obsahu vysílaného na programu, v jehož rámci lze podle příslušného zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání uskutečňovat zdanitelná plnění, nebo na internetu, a hodnoty celkových přijatých plnění určených k tvorbě, pořízení a zpřístupnění programového obsahu vysílaného na všech programech nebo na internetu. Tento odstavec byl sice novelou zákona s účinností od 1. 4. 2019 zrušen, ale při projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky bylo doplněno přechodné ustanovení zákona č. 80/2019 Sb. (bod 14 v čl. IV.), podle něhož při výpočtu odpočtu daně v poměrné výši použijí výše uvedení provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání do 31. prosince 2021 pravidla vyplývající z dřívějšího znění § 75 odst. 1 zákona o DPH.

Podle aktuálně platného znění § 75 odst. 1 zákona o DPH platí základní pravidlo, podle něhož použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro účely svých uskutečněných plnění.

Z celkového nároku na odpočet daně se vylučuje podíl použití přijatého zdanitelného plnění připadající na činnosti financované různými příspěvky, dotacemi či poplatky, u nichž získaný příjem za uskutečňování těchto činností nesplňuje vymezení „úplaty“, a proto se nejedná o uskutečněné plnění. Z nároku na odpočet daně se vyjímá také podíl použití pro účely osobní spotřeby plátce nebo jeho zaměstnanců. Uvedeným postupem není dotčena případná povinnost krácení nároku na odpočet daně podle § 76 zákona o DPH, jak je vysvětleno v další části textu.

Plátce si může podle § 75 odst. 2 zákona o DPH prakticky zvolit, že uplatní u přijatého zdanitelného plnění, které není dlouhodobým majetkem, nárok na odpočet daně v plné výši a bude přiznávat daň na výstupu při jeho využití pro osobní potřebu nebo pro osobní potřebu svých zaměstnanců. Daň na výstupu bude plátcem přiznávána jako při dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) zákona o DPH nebo jako při poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a) zákona o DPH. U dlouhodobého majetku, např. při pořízení osobního automobilu, který bude plátce využívat jak pro uskutečněná plnění, tak i osobní potřebu, je plátce povinen vždy uplatnit nárok na odpočet daně v poměrné výši podle rozsahu použití pro uskutečněná plnění, jak je vysvětleno na příkladu v dalším textu.

Příslušná výše odpočtu daně v poměrné výši se podle § 75 odst. 3 zákona o DPH vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v poměrné výši, a podílu použití tohoto plnění pro účely svých uskutečněných plnění, který je chápán jako tzv. poměrný koeficient. Tento poměrný koeficient se vypočítá jako procentní podíl zaokrouhlený na celé procento nahoru. V zákoně o DPH není výslovně uvedeno, jak by měl plátce tento podíl stanovit. Podle výkladu GFŘ může být stanovení podílu použití pro účely uskutečněných plnění založeno na zvláštní evidenci o využití daného majetku, např. v knize jízd podle poměru počtu kilometrů ujetých pro účely uskutečněných plnění k celkové výši ujetých kilometrů za určité období. Lze vyjít také ze záznamů o využívání majetku z časového hlediska, např. u strojů podle poměru jejich časového využití pro účely uskutečněných plnění k celkovému časovému rozsahu jejich využití. V případě budov je možno vycházet z podílu podlahové plochy využívané k jednotlivým činnostem. Při stanovení podílu použití lze rovněž používat kritérium podílu uskutečněných činností. Obce a jiné veřejnoprávní subjekty mohou stanovit poměrný koeficient jako podíl příjmů a výnosů za uskutečněná zdanitelná plnění na součtu všech příjmů a výnosů, včetně příjmů z výkonů veřejné správy a dotací a příspěvků, které jsou určeny na výkony veřejné správy. Obdobným způsobem mohou při stanovení poměrného koeficientu postupovat příspěvkové organizace.

Není-li možno v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji podle § 75 odst. 4 zákona o DPH plátce kvalifikovaným odhadem. Po skončení kalendářního roku, ve kterém byl po uskutečnění zdanitelného plnění plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet a tento nárok uplatnil a přijaté zdanitelné plnění použil, plátce stanoví poměrný koeficient podle skutečného rozsahu použití příslušného plnění pro účely svých uskutečněných plnění v daném roce.

Liší-li se takto stanovený poměrný koeficient od poměrného koeficientu stanoveného odhadem o více než 10 procentních bodů, výše uplatněného odpočtu daně se opraví. Tuto opravu odpočtu plátce uvede v daňovém přiznání v ř. 45 za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém je po uskutečnění zdanitelného plnění oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně. V kontrolním hlášení se tato oprava odpočtu daně neuvádí.

Jestliže podle § 75 odst. 5 zákona o DPH plátce uplatní odpočet daně z poskytnuté úplaty před pořízením dlouhodobého majetku, u kterého má nárok na odpočet daně v poměrné výši, v jiném roce, než ve kterém je po pořízení tohoto majetku nárok na odpočet daně oprávněn uplatnit, zahrne do částky opravy odpočtu podle předchozího § 75 odst. 4 zákona o DPH také rozdíl ve výši nároku na odpočet daně vyplývající z rozdílu mezi hodnotami poměrných koeficientů za příslušné roky. Jedná se o obdobný postup, který se podle § 76 odst. 10 zákona o DPH uplatní v případě odpočtu daně v krácené výši. Postup podle § 75 odst. 5 zákona o DPH se použije pouze v případě, že se tyto hodnoty odchylují o více než 10 procentních bodů. Obdobně plátce postupuje i v případě uplatnění odpočtu daně u každého jednotlivého přijatého plnění, které se stalo součástí pořízeného dlouhodobého majetku.

Z § 75 odst. 6 zákona o DPH vyplývá pravidlo, podle něhož je-li vypočtená částka opravy podle předchozích § 75 odst. 4 nebo 5 zákona o DPH kladná, je plátce oprávněn výši uplatněného odpočtu daně opravit, je-li naopak záporná, je plátce povinen výši uplatněného odpočtu daně opravit. Opravu podle obou odstavců plátce nadále provede za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, jehož se oprava týká.

V přiznání k DPH uvádí plátce nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění, a to v členění na základ daně a odpočet daně v plné a krácené výši v části IV. přiznání k DPH. Pokud plátce uplatňuje nárok na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 zákona o DPH ve sloupci „základ daně“ v ř. 40 nebo 41 přiznání, vykazuje pouze poměrnou část základu daně a ve sloupci „v plné výši“ vykazuje pouze poměrnou část daně na vstupu. Poměrný koeficient podle § 75 odst. 3 zákona o DPH tedy plátce v přiznání k DPH nevykazuje. Obdobným způsobem vykazuje plátce v ř. 42 až 44 odpočet daně při dovozu zboží a z přijatých zdanitelných plnění, z nichž přiznal daň v předchozích řádcích 3 až 13. V ř. 45 přiznání, v němž se provádí tzv. „korekce odpočtů“, uvádí plátce také případnou opravu odpočtu daně podle § 75 odst. 4 zákona o DPH. Vybrané údaje o přijatých zdanitelných plněních ve standardním režimu zdanění, z nichž plátce uplatňuje nárok na odpočet daně, musí plátce od 1. 1. 2016 vykazovat v částech B.2 a B.3 kontrolního hlášení. Prakticky se jedná pouze o údaje vykazované v ř. 40 a 41 příslušného daňového přiznání.

U poměrného nároku na odpočet daně podle § 75 zákona o DPH se do kontrolního hlášení uvede pouze poměrná část základu daně a k tomu příslušná daň, ze které má plátce nárok na odpočet daně, který uvádí v přiznání k DPH a ve sloupci 11 kontrolního hlášení se uvede poznámka „ANO“ označující, že byl použit výpočet odpočtu daně v poměrné výši.

?  Příklad 1

Poměrný nárok na odpočet daně u osobního automobilu a jeho oprava

Obchodní společnost, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, pořídila do obchodního majetku v dubnu 2020 na základě kupní smlouvy osobní automobil, který zčásti používala pro ekonomickou činnost, která je výhradně zdanitelným plněním, a zčásti pro osobní potřebu jednatele obchodní společnosti, jemuž byl automobil přidělen. Automobil byl pořízen za cenu 600 000 Kč bez daně a daň uvedená prodejcem na daňovém dokladu tedy činila při sazbě 21 % částku 126 000 Kč. Automobil je dlouhodobým majetkem a obchodní společnost musela při uplatňování nároku na odpočet daně vzhledem k předpokládanému účely využívání automobilu postupovat podle § 75 zákona o DPH.

V daňovém přiznání za měsíc duben 2020 uplatnila obchodní společnost nárok na odpočet daně v poměrné výši. Poměrný koeficient stanovila kvalifikovaným odhadem podle využívání automobilu, který využíval jednatel, jemuž byl přidělen v předchozím období, a to ve výši 65 %. Nárok na odpočet daně uplatněný tímto způsobem v poměrné výši v dubnu 2020 tedy činil 81 900 Kč (65 % z částky 126 000 Kč). V průběhu roku 2020 jednatel evidoval jízdy pro služební účely a osobní potřebu a po skončení roku zjistil, že najezdil celkem 40 000 km, z toho 32 000 km služebně a 8 000 km soukromě. Z toho vyplývá, že skutečný rozsah využití automobilu pro ekonomickou činnost byl za rok 2020 ve výši 80 %. Z toho vyplývá, že v daňovém přiznání za prosinec 2020 je obchodní společnost oprávněna původně uplatněný nárok na odpočet daně ve výši 81 900 Kč zvýšit o 18 900 Kč na úroveň skutečného rozsahu využití automobilu pro ekonomickou činnost (80 %). Uvedenou částku uvede v přiznání k DPH za prosinec 2020 v ř. 45, v němž se uvádí tzv. korekce odpočtů. Obdobným způsobem může plátce opravu odpočtu daně v posledním zdaňovacím období kalendářního roku u oprav údržby a dalších nákladů spojených s provozem tohoto automobilu využívaného jak pro služební, tak i osobní potřebu, případně může u těchto nákladů postupovat podle § 75 odst. 2 zákona o DPH, tj. uplatnit u nich nárok na odpočet daně a přiznat daň na výstupu za každé zdaňovací období z poměrné části spotřebované pro osobní potřebu.

1.3     Krácený nárok na odpočet daně

Použije-li plátce přijatá zdanitelná plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro svá plnění, u kterých má nárok na odpočet daně např. pro zdanitelná plnění, tak i pro svá osvobozená plnění, u kterých nemá nárok na odpočet daně, tj. u přijatých plnění podle § 72 odst. 4 zákona o DPH, má nárok na odpočet daně podle § 76 zákona o DPH pouze v krácené výši odpovídající rozsahu jejich použití pro plnění s nárokem na odpočet. Výše odpočtu daně v krácené výši se podle § 76 odst. 2 zákona o DPH vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu.

Pokud plátce uplatňuje nárok na odpočet v krácené výši podle § 76 zákona o DPH ve sloupci „základ daně“ v řádku 40 nebo 41 přiznání, vykazuje celý základ daně a ve sloupci „krácený odpočet“ vykazuje celou částku daně na vstupu. Krácení odpočtu potom provede plátce sumárně v řádku 52 přiznání. Do kontrolního hlášení se v případě kráceného nároku na odpočet daně podle § 76 zákona o DPH uvádí celá hodnota základu daně a daň uvedená na přijatém daňovém dokladu.

Zatímco u poměrného nároku na odpočet daně podle § 75 zákona o DPH se do kontrolního hlášení uvede pouze poměrná část základu daně a k tomu příslušná daň, ze které má plátce nárok na odpočet daně, a ve sloupci 11 kontrolního hlášení se uvádí poznámka „ANO“ označující, že byl použit výpočet odpočtu daně v poměrné výši, v případě kráceného nároku na odpočet daně se v tomto sloupci uvede poznámka „NE“.

Podle § 76 odst. 3 zákona o DPH se koeficient pro krácení nároku na odpočet daně stanoví jako procentní podíl, v jehož čitateli je součet částek základů daně nebo hodnot plnění uskutečněných plátcem s nárokem na odpočet daně a ve jmenovateli celkový součet hodnot v čitateli a na­víc součet hodnoty uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně. Do čitatele i jmenovatele se započítávají i přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých úplat plátci vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění. Koeficient se počítá a zaokrouhluje na celá procenta nahoru a počítá se pouze jednou za kalendářní rok, a to v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku. V procentních bodech se také vykazuje v řádcích 52 a 53 daňového přiznání.

?  Příklad 2

Výpočet ročního koeficientu za rok 2020

Obchodní společnost, která je plátcem daně, vykázala v daňových přiznáních za jednotlivá zdaňovací období roku 2020 tyto údaje:

–   základ daně u zdanitelných plnění v 21 %
(řádek 1).............. 8 430 000 Kč,

–   základ daně u zdanitelných plnění v 15 %
(řádek 2)................. 930 000 Kč,

–   dodání zboží do jiného členského státu
(řádek 20)............ 2 650 000 Kč,

–   vývoz zboží (řádek 22) 1 150 000 Kč

–   osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně (řádek 50) 2 350 000 Kč

Celková částka uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně bude jako součet řádků 1 + 2 + 20 + 22 činit 13 160 000 Kč. Vypořádací koeficient za rok 2020 se vypočte v posledním daňovém přiznání za rok 2020 jako podíl, v jehož čitateli bude součet výše uvedených řádků (13 160 000 Kč) a ve jmenovateli stejná částka + řádek 50 (15 510 000 Kč). Koeficient tedy bude činit v celých procentech po zaokrouhlení nahoru 13 160 000 :15 510 000 × 100 = 85 %. Tento koeficient bude zároveň pro plátce zálohovým koeficientem pro rok 2021.

Do výpočtu koeficientu se podle § 76 odst. 4 zákona o DPH nezahrnují některá příležitostná plnění, která by mohla zkreslit jeho výši. Jedná se o prodej dlouhodobého majetku, který plátce využíval pro svou ekonomickou činnost. Do výpočtu koeficientu se neuvádějí ani finanční služby včetně finančních činností podle § 54 zákona o DPH, dodání a nájem nemovité věci v případě, že jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně. Prakticky by se mělo jednat o plnění, která nejsou prováděna pravidelně, neexistuje ani předpoklad jejich soustavnosti, který je vyjádřen záměrnou opakovaností, na jejich uskutečňování není vyčleněný personál, náklady a úplata přijatá za takovou činnost je v porovnání s celkovým obratem minimální. Plnění, která se neuvádějí podle tohoto odstavce do výpočtu koeficientu, se uvádějí v daňovém přiznání v řádku 51, a to v levém sloupci plnění s nárokem na odpočet daně (např. prodej dlouhodobého majetku) a v pravém sloupci plnění bez nároku (např. finanční činnosti).

Z § 76 odst. 5 zákona o DPH vyplývá, že je-li hodnota ve jmenovateli podílu vypočteného podle předchozího odstavce 3 kladné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo záporné číslo, je koeficient 0 %. Je-li naopak hodnota ve jmenovateli tohoto podílu nula nebo záporné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo kladné číslo, je koeficient 100 %. Uplatňuje se přitom zásada, podle níž se vypočtený koeficient považuje za roven 100 %, pokud je roven nebo vyšší než 95 %.

Podle § 76 odst. 6 zákona o DPH plátce nepočítá koeficient samostatně za každé zdaňovací období, ale pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši se v jednotlivých zdaňovacích obdobích běžného kalendářního roku použije zálohový koeficient vypočtený z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku při ročním vypořádání odpočtu daně. Pokud plnění pro výpočet koeficientu za předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví výši tohoto koeficientu plátce kvalifikovaným odhadem.

Z tohoto obecného pravidla tedy vyplývá, že pro krácení nároku na odpočet daně v jednotlivých zdaňovacích obdobích roku 2020 používal plátce jako zálohový koeficient roční koeficient za rok 2019, který byl plátcem vypočten v posledním zdaňovacím období roku 2019. Postup při krácení nároku na odpočet daně s použitím zálohového koeficientu je vysvětlen v následujícím zjednodušeném příkladu.

?  Příklad 3

Krácení nároku na odpočet daně zálohovým koeficientem

Obchodní společnost, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, uskutečňuje vedle zdanitelných plnění také plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (osvobozený nájem nemovitých věcí a finanční činnosti). Při ročním vypořádání za rok 2019 vypočetla obchodní společnost roční koeficient ve výši 82 %. Tento roční koeficient za rok 2019 používala jako zálohový koeficient pro rok 2020. Pokud např. pořídila v září 2020 užitkový automobil za cenu 800 000 Kč bez daně + daň při sazbě 21 % ve výši 168 000 Kč a automobil používala jak pro zdanitelná plnění, tak i pro osvobozená plnění, vznikla jí povinnost krátit nárok na odpočet daně podle § 76 zákona o DPH. Pro krácení nároku na odpočet daně v daňovém přiznání za měsíc září 2020 použila obchodní společnost zálohový koeficient ve výši 82 %. Zkrácený nárok na odpočet daně při pořízení automobilu, který zahrnula obchodní společnost do řádku 52 daňového přiznání za měsíc září 2020, tedy činil 137 760 Kč (82 % z 168 000 Kč).

Po skončení běžného kalendářního roku plátce provede podle § 76 odst. 7 zákona o DPH vypořádání odpočtu daně v krácené výši za všechna zdaňovací období tohoto roku, tj. tzv. „vypořádávané období“. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi celkovým nárokem na odpočet daně v krácené výši vypočteným z údajů za vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně v krácené výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání. Vypořádání odpočtu daně plátce uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období vypořádávaného období. Postup při ročním vypořádání nároku na odpočet daně v posledním zdaňovacím období roku 2020 je vysvětlen v následujícím příkladu.

?  Příklad 4

Roční vypořádání nároku na odpočet daně za rok 2020

Obchodní společnost, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, která uskutečňuje v návaznosti na předchozí příklad jak zdanitelná, tak i osvobozená plnění vypočetla při ročním vypořádání, které prováděla v daňovém přiznání za prosinec 2019, roční koeficient ve výši 82 %. V průběhu roku 2020 používala tento koeficient jako zálohový koeficient. V daňovém přiznání za měsíc prosinec 2020 vypočetla obchodní společnost roční koeficient za rok 2020 ve výši 85 %. Tento koeficient uvede do levého sloupce řádku 53 daňového přiznání a v pravém sloupci tohoto řádku uvede změnu odpočtu v souvislosti s ročním vypořádáním. Vzhledem k tomu, že koeficient vypočtený z údajů o uskutečněných plněních v roce 2020 (85 %) je o 3 procentní body vyšší než koeficient zálohový (82 %), bude obchodní společnost při ročním vypořádání obecně zvyšovat nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která podléhají krácení koeficientem. V případě nároku na odpočet daně u užitkového automobilu pořízeného v září 2020 to bude znamenat, že nárok na odpočet daně vypočtený s použitím aktuálního ročního koeficientu (85 %) činí 142 800 Kč (85 % z 168 000 Kč). Rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u krácených plnění z údajů za celé vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u krácených plnění v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání uvede plátce do pravého sloupce řádku 53 daňového přiznání za poslední zdaňovací období roku 2020. Ve vztahu k výše uvedenému nároku na odpočet daně při pořízení automobilu to bude prakticky znamenat, že si plátce zvýší dříve uplatněný nárok na odpočet daně 137 760 Kč o 5 040 Kč na částku 142 800 Kč. V pravém sloupci řádku 53 daňového přiznání za prosinec 2020 se tedy promítne částka (+ 5 040 Kč), protože vypořádací koeficient je o 3 procentní body vyšší než koeficient zálohový.

Podle § 76 odst. 8 zákona o DPH se pro případné vypořádání odpočtu daně v krácené výši při zrušení registrace postupuje obdobným způsobem jako při ročním vypořádání odpočtu daně s tím, že vypořádávané období je od 1. 1. kalendářního roku, ve kterém došlo ke zrušení registrace, do dne zrušení registrace.

Dojde-li podle § 76 odst. 9 zákona o DPH po vypořádání odpočtu daně k opravě uskutečněných plnění za některé ze zdaňovacích období již vypořádaného roku, výše nároku na odpočet daně v krácené výši se přepočte novým vypořádacím koeficientem vypočteným z údajů za celé vypořádávané období s promítnutím všech oprav.

Z § 76 odst. 10 zákona o DPH vyplývá postup pro zkracování nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku, na nějž byla před jeho dodáním poskytnuta úplata, ze které dodavateli vznikla povinnost přiznat daň a plátce uplatnil nárok na odpočet, a to v jiném kalendářním roce, než ve kterém pak byl v návaznosti na pořízení tohoto majetku uplatněn zbývající nárok na odpočet daně. Prakticky to znamená, že je v tomto odstavci stanoveno provést vypořádání nároku na odpočet daně z přijaté úplaty na úroveň nároku uplatněného v roce pořízení majetku, protože vypořádací koeficienty v roce přijetí úplaty a pořízení majetku se mohou lišit.

2. Úpravu odpočtu daně

Úprava odpočtu je korekčním mechanismem, který se vztahuje k původnímu odpočtu daně uplatněnému u dlouhodobého majetku. Dlouhodobým majetkem se pro účely DPH podle § 4 odst. 4 písm. d) zákona o DPH rozumí obchodní majetek, který je hmotným majetkem či odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona o daních z příjmů, případně pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle účetních předpisů. Dlouhodobým majetkem je pro účely DPH vždy technické zhodnocení ve smyslu zákona o daních z příjmů.

Pravidla pro úpravu odpočtu u dlouhodobého majetku jsou upravena v § 78 až § 78e zákona o DPH. V § 78 zákona o DPH jsou vymezena základní pravidla pro úpravu odpočtu daně, podle nichž původní odpočet daně uplatněný u pořízeného dlouhodobého majetku podléhá úpravě, pokud v některém z kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl původní odpočet uplatněn, dojde ke změně v rozsahu použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně. Úprava odpočtu daně se prakticky vztahuje na změnu účelu použití v rámci ekonomické činnosti a také na změnu rozsahu použití dlouhodobého majetku částečně pro ekonomické činnosti plátce a částečně pro účely s ní nesouvisející.

Používá-li tedy plátce daně ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně dlouhodobý majetek zčásti pro své ekonomické činnosti a zčásti pro osobní potřebu, a dojde ke změně rozsahu tohoto použití ve vztahu k nároku na odpočet daně, podléhají tyto změny za splnění stanovených podmínek úpravě odpočtu daně. Úpravu odpočtu daně plátce provádí také u dlouhodobého majetku, u něhož dojde v rámci ekonomické činnosti ke změně rozsahu použití pro účely, kdy má plátce nárok na odpočet daně a kdy plátce nárok na odpočet nemá nebo ho musí krátit koeficientem podle § 76 zákona o DPH, tj. např. v souvislosti s osvobozeným nájmem nemovité věci.

Změny v rozsahu použití dlouhodobého majetku se podle § 78 odst. 2 zákona o DPH posuzují samostatně za každý kalendářní rok v rámci lhůty pro úpravu odpočtu daně. Prakticky to tedy znamená, že úprava odpočtu daně se provádí pouze za příslušný kalendářní rok v rámci této lhůty. Lhůta pro úpravu odpočtu činí obecně 5 let, ale v případě staveb, jednotek a jejich technického zhodnocení a v případě pozemků se lhůta pro úpravu odpočtu prodlužuje na 10 let.

Úpravu odpočtu daně plátce uvádí v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, a to v ř. 60. Je-li při úpravě snižován nárok na odpočet daně, uvede se příslušná částka se záporným znaménkem. Je-li při úpravě odpočtu naopak zvyšován nárok na odpočet daně, uvede se příslušná částka s kladným znaménkem. Případnou úpravu odpočtu za rok 2020 tedy plátce uvede do daňového přiznání za prosinec 2020 nebo IV. čtvrtletí 2020.

V § 78a zákona o DPH je upraven způsob výpočtu úpravy odpočtu daně, včetně algoritmu jeho výpočtu. Částka úpravy odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se vypočte ve výši jedné pětiny, případně jedné desetiny v případě pozemků, staveb, jednotek a jejich technického zhodnocení, a to ze součinu částky daně na vstupu u příslušného majetku, a rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet daně k okamžiku provedení úpravy odpočtu daně a ukazatelem nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet daně uplatněn, nebo ke kalendářnímu roku, v němž byl majetek pořízen, pokud plátce nárok na odpočet daně neměl. Úprava odpočtu daně se provádí pouze v případě, že rozdíl mezi ukazatelem nároku na odpočet daně v příslušném roce a v roce, kdy byl uplatněn původní odpočet, je větší než 10 procentních bodů.

V následujícím příkladu je v návaznosti na předchozí příklad vysvětlen postup v případě, kdy plátce pořídil v roce 2020 osobní automobil a uplatnil u něj podle § 75 zákona o DPH poměrný nárok na odpočet daně, tento automobil bude v roce 2021 používat pro ekonomickou činnost v menším rozsahu než v roce 2020.

?  Příklad 5

Úprava odpočtu daně při změně v užívání osobního automobilu

Obchodní společnost, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, pořídila do obchodního majetku v dubnu 2020 osobní automobil, při jehož pořízení uplatnila odpočet daně v poměrné výši. Automobil byl pořízen za cenu 600 000 Kč bez daně a daň uvedená prodejcem na daňovém dokladu tedy činila při sazbě 21 % částku 126 000 Kč. V přiznání za duben 2020 byl uplatněn odpočet daně v poměrné výši 65 %. Po opravě odpočtu v daňovém přiznání za prosinec 2020 byl původně uplatněný nárok na odpočet daně ve výši 81 900 Kč zvýšen o 18 900 Kč na úroveň skutečného rozsahu využití automobilu pro ekonomickou činnost (80 %).

Bude-li v roce 2021 uvedený automobil podle knihy jízd pro služební potřebu jednatele využíván pouze z 63 %, vznikne obchodní společnosti v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období roku 2021 povinnost provést úpravu odpočtu daně, při které dojde ke snížení původně uplatněného nároku na odpočet daně v roce 2020 (80 %) na úroveň 63 %, a to pouze ve vztahu k nároku na odpočet daně za tento kalendářní rok, tj. ve vztahu k 1/5 daně na vstupu. Částka úpravy odpočtu, která se uvede do ř. 60 daňového přiznání za poslední zdaňovací období roku 2021, bude činit:

 

          126 000 × (63 % – 80 %)

Částka úpravy = —————————— = – 4 284 Kč

                             5

Případné provedení úpravy odpočtu daně při prodeji dlouhodobého majetku je upraveno v § 78d zákona o DPH. Dojde-li podle § 78d odst. 1 zákona o DPH u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k uskutečnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, použijí se obdobně ustanovení § 78 až 78c zákona o DPH s tím, že úprava odpočtu daně se provede jednorázově. Prakticky to znamená, že úprava odpočtu daně se vztáhne ke zbývajícímu počtu roků, které zbývají do konce pětileté či desetileté lhůty, v případě nemovitých věcí, pro úpravu odpočtu, a to včetně roku, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna.

Částka jednorázové úpravy odpočtu daně se za příslušný kalendářní rok stanoví podle § 78d odst. 2 zákona o DPH jako součin částky vypočtené standardním způsobem a počtu roků zbývajících do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně. Do počtu roků se započítává také rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna. Ukazatelem nároku na odpočet daně je přitom 0 %, je-li dané plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, nebo 100 %, jedná-li se naopak o zdanitelné plnění.

Tato úprava odpočtu daně se podle § 78d odst. 3 zákona o DPH provede i u odpočtu daně, který plátce uplatnil v roce, kdy dojde k prodeji dlouhodobého majetku. V tomto případě se prakticky úprava odpočtu daně vztahuje k celkové výši daně na vstupu při pořízení příslušného dlouhodobého majetku. Z posledního § 78d odst. 4 zákona o DPH vyplývá, že prodá-li plátce ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně dlouhodobý majetek, u kterého byl oprávněn uplatnit původní nárok na odpočet daně v poměrné výši, jde o dodání zboží nebo poskytnutí služby v rámci uskutečňování jeho ekonomických činností rovněž v případě části tohoto majetku původně určené pro použití pro účely nesouvisející s jeho ekonomickými činnostmi. Tuto úpravu odpočtu provádí plátce v daňovém přiznání za zdaňovací období, v němž došlo k uskutečnění zdanitelného plnění.

S účinností od 1. 4. 2019 byl do zákona o DPH doplněn § 78da, podle něhož se provádí úprava odpočtu daně také u významné opravy nemovité věci, pokud dojde ve stanovené lhůtě k jejímu dodání. Tato lhůta pro úpravu odpočtu daně v případě opravy nemovité věci činí stejně jako v případě technického zhodnocení 10 let a začíná běžet kalendářním rokem, ve kterém je oprava dokončena. Při úpravě odpočtu daně v případě opravy nemovité věci se postupuje prakticky obdobně jako při úpravě odpočtu v případě technického zhodnocení podle § 78d zákona o DPH s tím, že při stanovení částky jednorázové úpravy odpočtu se použije ukazatel původního nároku na odpočet daně ve výši podílu skutečně uplatněného odpočtu daně na celkové částce daně na vstupu u příslušné opravy. Významnou opravou nemovité věci se přitom pro účely úpravy odpočtu daně rozumí oprava ve smyslu účetních předpisů, pokud hodnota veškerých přijatých zdanitelných plnění vztahující se k této opravě bez daně je vyšší než 200 000 Kč.

Z § 78e zákona o DPH od 1. 7. 2017 vyplývá, že dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k jeho zničení, ztrátě či odcizení, které nejsou řádně doloženy ani potvrzeny, úprava odpočtu daně se provede jednorázově za zdaňovací období, ve kterém se plátce o těchto skutečnostech dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.

Co se rozumí pro tyto účely zničením, ztrátou či odcizením majetku vyplývá z informace GFŘ zveřejněné na webových stránkách finanční správy. Podle informace GFŘ je třeba pro účely doložení zničení, ztráty nebo odcizení obchodního majetku nutné zjistit zejména, jaký obchodní majetek byl zničen, ztracen nebo odcizen, jeho množství a jednotkovou cenu (pořizovací cenu). Pro řádné doložení zničení obchodního majetku je nezbytné mít níže uvedené dokumenty a současně soupis majetku, který by měl obsahovat jednotkovou cenu (pořizovací cenu) obchodního majetku bez daně, základ daně, sazbu daně a výši daně a také datum pořízení obchodního majetku, a zdaňovací období, kdy byl odpočet uplatněn a v jaké výši. Pokud plátce splní požadované podmínky řádného doložení zničení, ztráty nebo odcizení dlouhodobého majetku, povinnost provést úpravě odpočtu daně mu nevznikne. Při úpravě odpočtu podle § 78e zákona o DPH plátce postupuje prakticky obdobně jako při úpravě odpočtu podle § 78d zákona o DPH, která se provádí při prodeji dlouhodobého majetku, ale dochází při ní vždy ke snížení původně uplatněného odpočtu daně.

Ing. Václav Benda

Úvodem
Poradce v kostce
Legislativa
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví s komentářem
Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví
Téma
Obchodní korporace – účetní a daňový pohled
Poradenství
Daně a účetnictví
Krácení a úprava odpočtu
Účetní zásady a vnitropodnikové směrnice
Daňová evidence, paušální výdaje a paušální daň v roce 2021
Personalistika a mzdy
Sankce ve zdravotním pojištění v roce 2021
Náhrada majetkové a nemajetkové újmy v zákoníku práce
Svátky z pohledu zaměstnavatele i zaměstnance
2021
obalka
Poradce č. 9 - Daně a účetnictví
Vyprodáno
Tištěná + e-verze
152,00 Kč
Elektronická verze
Nepřihlášen
Id
Heslo
REGISTRACE
Zapomněl jsem přihlašovací údaje
E-SHOP
E-mailové noviny
Ukázky zdarma
O Poradci
Úplné znění zákonů
Daňové výdaje
Vzory smluv a podání
Vydané publikace
Předplatné
Zákony 2026
Novinky
Aktuální nabídka
Kurzy
Měnová kalkulačka
Kontakty
Obchodní podmínky
Připomínky