Krácení dovolené

neomluvené absence

Kdy, jak, o kolik může zaměstnavatel zkrátit zaměstnanci dovolenou za absence v práci? – Od letoška je krácení dovolené za „áčka“ v práci mírnější: za jeden den absence ztrácí zaměstnanec jeden den dovolené. Jaká jsou další pravidla?

Pokud se někdo fláká, nechodí do práce, kdy má – a nepatří zrovna k oblíbencům šéfa, aby mu to toleroval, tak se ho nejspíš zaměstnavatel zbaví. Dostane v závislosti na míře porušení pracovní kázně, především pak délce absence a jejím nepříznivým důsledkům pro zaměstnavatele, výpověď nebo je s ním ještě přísněji rozvázán pracovní poměr jeho okamžitým zrušením.

Dvojí sankce je přípustná

V případě současného krácení dovolené pro neomluvenou absenci dle ust. § 223 zákoníku práce a okamžitého zrušení pracovního poměru dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce nejde o nepřípustnou kumulaci sankcí, potvrdil legálnost zaměstnavatelských postupů v praxi Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2296/2018, ze dne 29. 8. 2019.

Při krácení dovolené jde hlavně o ušetření peněz zaměstnavatele

Krácení dovolené bude v praxi spíše jakousi doprovodnou sankcí pro zaměstnance, se kterým se zaměstnavatel rozloučil, protože s ním ukončil pracovní poměr. Zaměstnavatel tak ušetří určitou část peněz, protože zaměstnanci zanikne nárok na náhradu mzdy za dovolenou. A pokud zaměstnavatel krátí již zaměstnance vyčerpanou dovolenou, tak je oprávněn již vyplacenou náhradu srazit ze mzdy; nepotřebuje k tomu uzavírat se zaměstnancem dohodu o srážkách, jak vyplývá z ust. § 147 odst. 1 písm. e) zákoníku práce.

Krácení až po zameškání jedné pracovní směny, ale kratší absence se sčítají

Zákoník práce upravuje, a to ve svém ust. § 223, práce krácení dovolené pro neomluvené absence. Dovolenou lze krátit podle ust. § 223 odst. 1 zákoníku práce teprve tehdy, jakmile neomluvené absence dosáhnou alespoň délky 1 pracovní směny, přičemž neomluvená zameškání kratších částí pracovních směn (než hodina) lze nadále sčítat.

Takže zaměstnavatel takhle může zkrátit dovolenou i zaměstnanci, který třeba soustavně nebo i občas chodí do práce pozdě, popř. z práce dříve odchází, aniž by se ho chtěl zbavit. Neomluvené absence – pozdní příchody a předčasné odchody mu nasčítá. Části zameškaných směn lze takto sčítat toliko v průběhu každého jednotlivého kalendářního roku – t.j. za každý jednotlivý kalendářní rok. Dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se totiž krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce (viz ust. 223 odst. 2 zákoníku práce). Je proto nepřípustné krátit zaměstnanci nárok na dovolenou kupř. za letošní za rok 2021, pokud zameškal polovinu směny např. vloni v listopadu 2020 a další polovinu letos v únoru 2021.

Lze sčítat a trestat i pozdní příchody do práce

Zaměstnavatel má právo krátit zaměstnanci dovolenou pouze v případě, že zaměstnanec zameškal celou směnu (např. 8 pracovních hodin) nebo kupř. dvakrát její polovinu (dvakrát 4 pracovní hodiny) nebo jde o jinou kombinaci (součet) absencí (počet hodin) dosahující nejméně jedné směny. (Pokud má někdo kratší pracovní úvazek a pracuje třeba jenom na 4 hodiny denně, tak pochopitelně ke krácení dovolené stačí už zameškání jen 4 pracovních hodin.)

Zákoník práce neurčuje žádnou minimální délku trvání nepřítomnosti v práci, která by (již) mohla být posouzena jako neomluvená absence. Jako neomluvenou absenci proto lze posoudit i neomluvenou nepřítomnost v zaměstnání v délce jen několika minut. Pro účely krácení dovolené započítávat i drobná (kratší) zameškání práce spočívající v pozdním příchodu do práce nebo předčasném odchodu ze zaměstnání.

Kolik zameškaných hodin (ale nejméně v délce jedné směny), tolik ztráty hodin dovolené

Zaměstnavatel může (podle ust. § 223 odst. 1 zákoníku práce) dovolenou krátit za neomluveně zameškanou směnu o počet neomluveně zameškaných hodin. Takže za 1 den neomluvené absence čili za 8 zameškaných hodin směny zaměstnanec ztratí také 8 hodin dovolené čili 1 den dovolené.

Rozhoduje zaměstnavatel, s odbory absence jen projednává

Zaměstnavatel není povinen krácení dovolené provádět, záleží na jeho uvážení. Pokud se k tomu rozhodne, je to jen jeho pravomoc, ale opatření by měl konzultovat s odbory, pokud u zaměstnavatele působí. Tuto povinnost mu ukládá zákoník práce.

Zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje totiž (podle ust. § 348 odst. 3 zákoníku práce) zaměstnavatel, ale to až po projednání s odborovou organizací. Ovšem odbory nemohou krácení dovolené zabránit, mohou se za zaměstnance jen přimluvit a případně zaměstnavatele přesvědčit, že by neměl absenci v práci zaměstnance hodnotit jako nezaměstnanou, nebo sice ano, ale neměl by přistoupit ke krácení dovolené, nýbrž jen zaměstnanci nezaplatit. Ale to není žádná sankce, to je samozřejmost, protože podle ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce platí zaměstnavatel zaměstnanci jen za vykonanou práci.

Za odpracovaný celý kalendářní rok musejí 2 týdny dovolené zůstat

Při krácení dovolené musí být zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů (ust. § 223 odst. 3 zákoníku práce). Zaměstnavatel však musí ponechat zaměstnanci aspoň 2 týdny dovolené pouze, pokud u něho byl v pracovním poměru alespoň celý jeden kalendářní rok, t.j. od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku (jestliže jde o krácení dovolené za tento kalendářní rok). Pokud by šlo o dovolenou zaměstnance, jehož pracovní poměr sice trval jeden rok (12 kalendářních měsíců), ale nikoliv celý jeden kalendářní rok, nýbrž např. od 1. dubna do 31. března roku následujícího, pak je možno krátit dovolenou celou.

Potvrzení právní úpravy a praxe v judikatuře

Nejvyšší soud ČR v, již zmiňovaném, rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2296/2018, ze dne 29. 8. 2019, v němž připomíná zákonné limity krácení dovolené za neomluvenou absenci a vyjadřuje se, jak už jsme poznamenali, k otázce kumulace sankcí za neomluvenou absenci, uvádí:

„Vzhledem k tomu, že právní úprava dovolené je konstruována převážně ve vztahu ke „kalendářnímu roku“, krátí se dovolená za kalendářní rok výhradně za doby zameškané v tomto kalendářním roce. Pro účely krácení dovolené se proto při sečítání zameškaných dob vychází z období od 1. 1. do 31. 12. kalendářního roku, za který se dovolená poskytuje (v němž vzniklo právo na dovolenou, která se krátí). Vzhledem k tomu nelze pro neomluveně zameškanou směnu (směny) v kalendářním roce krátit dovolenou, na kterou vznikl nárok v předchozím kalendářním roce. Při krácení dovolené za neomluveně zameškanou směnu (směny) musí být zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená aspoň v délce dvou týdnů. Zachování této minimální výměry dovolené se však vztahuje výhradně na zaměstnance, jehož pracovní poměr trvá po celý kalendářní rok, v němž se posuzuje zameškaná doba a v němž také dochází k případnému krácení, tedy doba od 1. 1. do 31. 12. Jestliže pracovní poměr zaměstnance netrvá po celý kalendářní rok a zaměstnanec tak má právo jen na poměrnou část dovolené, může se tato dovolená zkrátit celá, a to právě proto, že pracovní poměr netrval celý kalendářní rok.“

Richard W. Fetter

Zákon č. 262/2006 Sb.

zákoník práce

§ 348

(1) Za výkon práce se považuje doba

a)  kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy,

b)  dovolené,

c)  kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,

d)  kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho mzda nebo plat nekrátí.

(2) Ustanovení odstavce 1 a § 216 odst. 2 a 3 se nepoužijí pro účely práva na mzdu nebo plat a odměnu z dohody anebo náhrady výdajů v souvislosti s výkonem práce.

(3) Zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací.

§ 38

Povinnosti vyplývající
z pracovního poměru

(1) Od vzniku pracovního poměru je

a)  zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem,

b)  zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

(2) Pro pracovní poměr založený jmenováním platí ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou.

(3) Zaměstnavatel je povinen předkládat odborové organizaci ve lhůtách s ní dohodnutých zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech.

Krácení dovolené

§ 223

(1) Zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat.

(2) Dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodu podle odstavce 1, který vznikl v tomto roce ...