Kreativita v práci
Kreativita je důležitá nejen v umění, ale i v podnikání. Je to schopnost, která je přínosem i u manažera, ale stejně tak by ji měl podporovat a rozvíjet i u svých podřízených. Originalita v přístupu ke službám a výrobkům, které firmy vyrábějí, může zásadní měrou rozhodnout o podnikatelském úspěchu.
Součástí úspěšného rozvoje každé firmy jsou inovace, ke kterým je potřebná kreativita zaměstnanců. Bez nadšení, odvahy a tvořivosti se ze zaměstnanců stávají jen roboti, kteří přesně plní pokyny, ale nepřinášejí do firmy žádnou přidanou hodnotu.
Pojem kreativita
je odvozen od latinského slova „creatio“, což v překladu znamená tvorbu. Definuje se jako komplexní schopnost, která je výsledkem vydařené syntézy poznávacích schopností, vlastností osobnosti a některých motivů. Projevuje se produkcí nových, původních a vhodných (vyhovujících) myšlenek a nápadů. Novost a původnost zpravidla vyvolávají určité překvapení, protože výsledkem je něco jiného než logický a předvídatelný další krok.
Předpokladem vzniku kreativity je současný výskyt následujících šesti faktorů:
Předpokladem vzniku kreativity je současný výskyt následujících šesti faktorů:
1. Intelektuální schopnosti – ke kterým patří schopnost dívat se na problém z neobvyklého úhlu, průběžně vyhodnocovat efektivnost zvoleného postupu a nacházet mezi různými poznatky neobvyklé souvislosti.
2. Expertní znalosti a schopnosti – v podobě propracovaných schémat a myšlenkových modelů.
3. Styl myšlení – tvořiví lidé uvažují současně globálně i lokálně. Jsou schopni přemýšlet o problému jako o celku, ale také propracovat detaily jeho řešení.
4. Osobnostní rysy – tolerance vůči nejednoznačnosti, vytrvalost, odvaha riskovat a obhajovat svůj názor.
5. Vnitřní motivace zaměřená na řešení problému – kreativní lidé pracují se zaujetím pro věc, tvořivé aktivity je baví, vedou k uspokojení jejich zvědavosti. Peníze jsou pro ně jen vedlejším produktem jejich práce.
6. Podpůrné prostředí – podnětné rodinné prostředí, ochota okolí akceptovat originální nápady atd.
2. Expertní znalosti a schopnosti – v podobě propracovaných schémat a myšlenkových modelů.
3. Styl myšlení – tvořiví lidé uvažují současně globálně i lokálně. Jsou schopni přemýšlet o problému jako o celku, ale také propracovat detaily jeho řešení.
4. Osobnostní rysy – tolerance vůči nejednoznačnosti, vytrvalost, odvaha riskovat a obhajovat svůj názor.
5. Vnitřní motivace zaměřená na řešení problému – kreativní lidé pracují se zaujetím pro věc, tvořivé aktivity je baví, vedou k uspokojení jejich zvědavosti. Peníze jsou pro ně jen vedlejším produktem jejich práce.
6. Podpůrné prostředí – podnětné rodinné prostředí, ochota okolí akceptovat originální nápady atd.
O kreativitě existuje mnoho mýtů. Podle nich jsou kreativní lidé výjimeční, kreativita je něco, co patří jen k umění anebo vědě. Potenciál k tvořivosti však máme my všichni. Tvořit znamená dokázat se podívat na věc z jiného hlediska. Děti jsou přirozeně tvořivé, věří, že všechno je možné. Jak postupně dospívají, okolí a obvykle i školní prostředí s jednoznačně definovanými správnými odpověďmi na otázky, v nich tvořivost postupně utlumí.
Jako dospělí se potom rozhodují na základě pravděpodobnosti, zkušeností, logiky, pohybují se po vyšlapaných cestičkách, neriskují, neexperimentují, nepřemýšlejí vně obvyklého rámce.
Bariéry tvořivosti
jsou např:
- Vnitřní dialog – vedeme sami se sebou vnitřní dialog, nastavujeme si negativní očekávání, nápady zamítneme dřív, než se pokusíme o jejich realizace, brzdí nás předpoklady a domněnky, kterými se sami omezujeme.
- Logické myšlení – preferujeme racionalitu, nevěříme své intuici.
- Naprogramované zákazy a pokyny z dětství.
- Návyky – které nás vedou po vyježděných kolejích.
- Obavy se selhání – nadměrná sebekritika, obavy z rizika brzdí tvořivost.
- Rychlé životní tempo, stres na pracovišti, postoj rodiny, společnosti, kolegů k nápadům.
- Nechuť proniknout do zdánlivého chaosu – tvořivý člověk se snaží novým způsobem uspořádat prvky, netvořivý se snaží zavést do chaosu naučený systém.
- Je lehčí nápady posuzovat, než je tvořit – předčasné hodnocení nápadů může řešitele odradit od snahy pokračovat v tvořivém procesu.
- Motivování zaměstnanců na rychlé řešení – když lidi tlačíme do rychlých výsledků, tvořivost ztrácí pod časovým tlakem na kvalitě.
- Polarizace možností – buď to bude takto, anebo jinak.
- Konformismus – tendence dávat naučené odpovědi.
- Naprogramované zákazy a pokyny z dětství.
- Návyky – které nás vedou po vyježděných kolejích.
- Obavy se selhání – nadměrná sebekritika, obavy z rizika brzdí tvořivost.
- Rychlé životní tempo, stres na pracovišti, postoj rodiny, společnosti, kolegů k nápadům.
- Nechuť proniknout do zdánlivého chaosu – tvořivý člověk se snaží novým způsobem uspořádat prvky, netvořivý se snaží zavést do chaosu naučený systém.
- Je lehčí nápady posuzovat, než je tvořit – předčasné hodnocení nápadů může řešitele odradit od snahy pokračovat v tvořivém procesu.
- Motivování zaměstnanců na rychlé řešení – když lidi tlačíme do rychlých výsledků, tvořivost ztrácí pod časovým tlakem na kvalitě.
- Polarizace možností – buď to bude takto, anebo jinak.
- Konformismus – tendence dávat naučené odpovědi.
Kreativní lidi charakterizují
tyto rysy:
1. Tolerance vůči dvojsmyslnosti – dvojsmyslná je taková situace, pro kterou není rámec, který bychom znali a mohli použít. Chybí fakta, pravidla jsou nejasná, chybí postupy. Tvořivý člověk vidí tuto neznámost jako zajímavou a vzrušující, ne jako hrozivou.
2. Stimulační svoboda – jestli vymezená pravidla nejsou v souladu s tvořivými myšlenkami, tvořiví lidé je obejdou, osvobodí se od způsobů myšlení, kterým jsou obklopováni.
3. Funkční svoboda – která se testuje například tím, že vymýšlíme jiné využití pro známé předměty. Zatímco takové úkoly vyřešilo 90 procent žáků šesté třídy za 15 minut, jejich řešení našlo jen 20 procent vysokoškoláků. Čím vzdělanější je člověk, tím je rigidnější jeho chápání funkce věcí.
2. Stimulační svoboda – jestli vymezená pravidla nejsou v souladu s tvořivými myšlenkami, tvořiví lidé je obejdou, osvobodí se od způsobů myšlení, kterým jsou obklopováni.
3. Funkční svoboda – která se testuje například tím, že vymýšlíme jiné využití pro známé předměty. Zatímco takové úkoly vyřešilo 90 procent žáků šesté třídy za 15 minut, jejich řešení našlo jen 20 procent vysokoškoláků. Čím vzdělanější je člověk, tím je rigidnější jeho chápání funkce věcí.
4. Flexibilita – kreativní osoba je otevřena změnám, světu a je připravena změny i vyvolat.
5. Ochota riskovat – neschopnost rozumně riskovat vede k pocitu bezpečí, ale ne k tvořivosti. Tvořiví lidé se nebojí odmítnutí svých nápadů.
6. Preference chaosu – tvořiví lidé mají rádi chaos, asymetrii a složitost.
7. Odložení uspokojení – ochota vydržet dlouhotrvající úsilí pro dosažení větší radosti vede dlouhodobě k tvořivosti. Příkladem jsou roky práce strávené nad projektem bez jakéhokoliv uznání.
8. Vytrvalost – kreativní lidé mají elán a pevnou vůli dlouhodobě pracovat na dosažení cíle.
9. Odvaha – nebojí se osamělosti, dokážou jít proti proudu.
5. Ochota riskovat – neschopnost rozumně riskovat vede k pocitu bezpečí, ale ne k tvořivosti. Tvořiví lidé se nebojí odmítnutí svých nápadů.
6. Preference chaosu – tvořiví lidé mají rádi chaos, asymetrii a složitost.
7. Odložení uspokojení – ochota vydržet dlouhotrvající úsilí pro dosažení větší radosti vede dlouhodobě k tvořivosti. Příkladem jsou roky práce strávené nad projektem bez jakéhokoliv uznání.
8. Vytrvalost – kreativní lidé mají elán a pevnou vůli dlouhodobě pracovat na dosažení cíle.
9. Odvaha – nebojí se osamělosti, dokážou jít proti proudu.
Podpora tvořivosti na pracovišti – mnoho nadřízených výrazně utlumuje kreativitu svých zaměstnanců. Tím, že na každou maličkost potřebují povolení od manažera, přestanou se postupně o cokoli snažit. Když chce manažer podpořit tvořivost a vzájemnou důvěru v týmu, měl by se naučit ptát se svých podřízených a kolegů: Proč je to tak? Mohlo by to být i jinak? Je to skutečně jediná možnost? Využít je možné techniky:
- Brainstorming – technika, která v překladu znamená „bouře mozků“
Jde o skupinovou techniku generování nápadů. Podstata této techniky spočívá na třech základních poznatcích:
1. Čím víc nápadů, přístupů a myšlenek, tím spíš najdeme správné řešení.
2. Skupina dokáže vyprodukovat v krátké době podstatně víc originálnějších nápadů, než to dokáže stejný počet jednotlivců.
3. Naše myšlení potřebuje oddělit tvořivou fázi myšlení od kritické.
2. Skupina dokáže vyprodukovat v krátké době podstatně víc originálnějších nápadů, než to dokáže stejný počet jednotlivců.
3. Naše myšlení potřebuje oddělit tvořivou fázi myšlení od kritické.
- Delfská technika – její název je odvozen od delfské věštírny ve starověkém Řecku
Spočívá v zasílání série dotazníků, respektive v kladení souboru stejných otázek skupině odborníků, kteří na ně nezávisle na sobě a navzájem neovlivnění odpovídají. Jejich odpovědi se posbírají a společně s dalšími požadovanými informacemi jsou jim opět zaslány. Tento cyklus se několikrát opakuje, dokud se názory odborníků nesblíží. Tato technika je založena na víře, že konsensus odborníků nastane až nad správným řešením. Výhodou je, že anonymita účastníků vede k produkci jedinečných nápadů, nevýhodou je časová náročnost.
Nápady
jsou to tak jednoduché, že by je vymyslelo i malé dítě, otázkou však je, proč na ně většina lidí nepřišla. Problém spočívá v kladení otázek. Když dáváte stejný typ otázek, vždycky dostanete stejný typ odpovědí. Ve skutečnosti si ani neuvědomujeme, jak moc můžeme omezit rozsah možných odpovědí tím, že položíme konkrétní otázku.
V našem příběhu s výtahem bylo zpočátku cílem setkání manažerů zjistit: „Jak by se dala zvětšit velikost a rychlost výtahu?“ Ale kdo říká, že změna technických parametrů výtahu je tím nejlepším řešením?
V našem příběhu s výtahem bylo zpočátku cílem setkání manažerů zjistit: „Jak by se dala zvětšit velikost a rychlost výtahu?“ Ale kdo říká, že změna technických parametrů výtahu je tím nejlepším řešením?
Dříve, než se manažeři snažili najít řešení týkající se velikosti a rychlosti, si měli nejprve připravit seznam všech možných otázek, které by se mohly ptát:
- Jak můžeme zvětšit prostor výtahu?
- Jak můžeme zvýšit jeho rychlost?
- Jak se můžeme vyhnout jeho používání?
- Jak můžeme změnit čas ranních příchodů, aby se zabránilo zácpě?
- Jak můžeme lidi zabavit při čekání na výtah?
- Jak jinak můžeme využít tento čas na čekání?
- Jak můžeme profinancovat modernizaci výtahu?
- Je nějaký jiný způsob, jak vyvézt lidi na nejvyšší poschodí?
- Jak můžeme zvýšit jeho rychlost?
- Jak se můžeme vyhnout jeho používání?
- Jak můžeme změnit čas ranních příchodů, aby se zabránilo zácpě?
- Jak můžeme lidi zabavit při čekání na výtah?
- Jak jinak můžeme využít tento čas na čekání?
- Jak můžeme profinancovat modernizaci výtahu?
- Je nějaký jiný způsob, jak vyvézt lidi na nejvyšší poschodí?
Abyste dokázali klást různé otázky, je třeba vidět problém z různých perspektiv. Existuje několik technik, jak je možné to udělat:
- Rozebrat problém na části – v našem případě můžeme sestavit seznam různých komponentů, objektů či osob zapojených do tohoto problému – budova, výtah, zaměstnanci, čas, peníze atd.
- Negace – někdy musíme přemýšlet o tom, co bychom NEMĚLI udělat pro to, abychom našli řešení:
- Použít výtah – Nepoužít výtah
- Mít kancelář v nejvyšším poschodí – Nemít kancelář v nejvyšším poschodí
- Všichni lidé přijdou ve stejnou hodinu – Nikdo nepřijde ve stejnou hodinu
- Negace – někdy musíme přemýšlet o tom, co bychom NEMĚLI udělat pro to, abychom našli řešení:
- Použít výtah – Nepoužít výtah
- Mít kancelář v nejvyšším poschodí – Nemít kancelář v nejvyšším poschodí
- Všichni lidé přijdou ve stejnou hodinu – Nikdo nepřijde ve stejnou hodinu
Závěr
Manažeři by měli zaměstnancům dovolit dělat tzv. „inteligentní chyby“, jsou součástí zkoušení něčeho nového. V mnoha firmách se lidé bojí udělat chybu, raději se striktně drží zažitých pravidel. Pokud je postih za chyby větší než postih za to, že se nic nového nevyzkouší, vede to k utlumení tvořivosti v organizaci. Jednoduché nápady ve firmě mohou mít obrovský vliv na její výsledky, často stačí jen neomezovat přirozený potenciál zaměstnance.
Mgr. Monika Rolková
