Které oblasti zdravotního pojištění zůstávají k 1. 1. 2026 beze změny?

Mezi pravidelné (parametrické) změny ve zdravotním pojištění patří každoročně k datu 1. ledna například zvýšení minimální mzdy jako minimálního vyměřovacího základu zaměstnance a zároveň tím i další nárůst platby pojistného osobami bez zdanitelných příjmů. Zvyšuje se rovněž minimum u OSVČ a návazně minimální záloha, více platí stát zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce. Po dlouhé době se vcelku zásadním způsobem mění k 1. 1. 2026 některá ustanovení zákonů č. 48/­1997 Sb. a 592/­1992 Sb. Podívejme na problematiku změn z opačného úhlu pohledu. Které tematické oblasti zdravotního pojištění zůstávají k datu 1. ledna 2026 beze změny?

Rozhodná částka příjmu 4 500 Kč pro posouzení osoby jako zaměstnance

I v roce 2026 platí, že osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem a zaměstnání s povinnostmi zaměstnavatele vzniká:

1. u pracovní smlouvy při jakékoli výši zúčtovaného příjmu,

2. u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 500 Kč.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo z více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. U těchto pracovněprávních vztahů registrujeme rozdílný postup zaměstnavatele při plnění oznamovací povinnosti.

Je-li příjem zaměstnance pracujícího na základě pracovní smlouvy například nulový (typicky při nemoci zaměstnance trvající celý kalendářní měsíc), pak zaměstnavatel osobu jako zaměstnance neodhlašuje.

Jiný postup platí tehdy, pokud je mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem sjednána některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jestliže příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 4 500 Kč, musí být osoba jako zaměstnanec na takový kalendářní měsíc odhlášena. A protože nemá pojištěnec za této situace řešené své zdravotní pojištění výší příjmu na základě uzavřené dohody, musí se sám postarat, aby mu nevznikl u jeho zdravotní pojišťovny problém. To znamená, že si musí relevantně vyřešit pro takový měsíc svůj pojistný vztah, což může být třeba evidencí v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát, nebo zaplacením pojistného jako osoba bez zdanitelných příjmů (viz závěr).

Pro oznámení nástupu zaměstnance do zaměstnání a skončení zaměstnání platí pro zaměstnavatele u pracovní smlouvy osmidenní lhůta.

Pokud se však jedná o pracovněprávní vztah sjednaný pouze formou dohody o pracovní činnosti nebo pouze formou dohody o provedení práce, pak zaměstnavatel oznamuje zdravotní pojišťovně nástup zaměstnance do zaměstnání a skončení zaměstnání do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se pojištěnec stal nebo přestal být plátcem pojistného podle § 5 písm. a) bodu 3 nebo bodu 6 z. č. 48/­1997 Sb.

Poznámka:

S účinností od 1. ledna 2026 se ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodu 3 z. č. 48/­1997 Sb. zvyšuje rozhodná částka započitatelného příjmu u dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele) na 12 000 Kč, což však není předmětem tohoto pojednání.

Minimální vyměřovací základ zaměstnance

Beze změny zůstává princip stanovení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance. To primárně znamená, že minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda, a to při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

Když zaměstnavatel odvádí pojistné z příjmu zúčtovaného zaměstnanci, musí ve zdravotním pojištění vždy přihlížet k tomu, zda při příjmu nižším než minimální mzda (minimální vyměřovací základ zaměstnance) odvede pojistné z dosaženého příjmu, tedy z částky i nižší než 22 400 Kč, nebo musí provést dopočet a doplatek pojistného do zákonem stanoveného minima.

Jestliže zaměstnavatel odvede za zaměstnance za kalendářní měsíc roku 2026 pojistné z příjmu nižšího než 22 400 Kč, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat (například rozhodnutí o přiznání důchodu, o pobírání rodičovského příspěvku, potvrzení o studiu, odvod pojistného jiným zaměstnavatelem). Předložení takového dokladu je zdravotními pojišťovnami při kontrole vyžadováno.

I v roce 2026 platí při odvodu pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ zaměstnance především tyto zásady:

-    pokud se na zaměstnance ze zákona (§ 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/­1992 Sb.) vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance;

-    nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dopočet a následný doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy), v případě příjmů z více zaměstnání provádí tento dopočet a doplatek tehdy, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen;

-    tento doplatek hradí zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 z. č. 262/­2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele;

-    odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek;

-    pokud se ze zákonných důvodů (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/­1992 Sb.) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do této poměrné části;

-    doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, nemůže hradit sám pojištěnec, veškeré platby zásadně probíhají prostřednictvím zaměstnavatele.

Jestliže se na zaměstnance naopak nevztahuje povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu bez ohledu na minimální mzdu, přitom se nebere v úvahu např. období nemoci, rozsah neplaceného volna, délka trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci, souběžný výkon jiného zaměstnání nebo podnikatelské činnosti apod.

PŘÍJMY NEZAHRNOVANÉ DO VYMĚŘOVACÍHO ZÁKLADU ZAMĚSTNANCE JAKO VÝJIMKY - Ustanovení § 3 odst. 2 z. č. 592/­1992 Sb. taxativním výčtem vyjmenovává příjmy (plnění), které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují z toho důvodu, že jsou zde uvedeny jako výjimky, třebaže podléhají zdanění. Začlenění mezi zákonem určené výjimky je v tomto případě nadřazeno zdaňování příslušného příjmu.

Odstupné

Mezi nejfrekventovanější příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní pojištění řadíme odstupné, další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů. Konkrétně u odstupného je tímto zvláštním právním předpisem zákoník práce.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů (zaměstnavatel se ruší nebo přemísťuje, anebo se zaměstnanec stane nadbytečným), přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné podle délky trvání pracovního poměru ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. To znamená, že do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani minimální nárokové odstupné, stanovené zákoníkem práce, ani jakýkoli násobek průměrného výdělku nad stanovenou minimální hodnotu.

Třebaže ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) z. č. 592/­1992 Sb. nedoznalo jako takové k datu 1. 1. 2026 změny, je třeba vzít v úvahu, že v důsledku přijetí flexinovely zákoníku práce patří od 1. 6. 2025 mezi příjmy osvobozené od placení pojistného na zdravotní pojištění:

-    jednorázová náhrada (§ 271ca zákoníku práce) ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku při skončení pracovního poměru podle § 52 písm. d) zákoníku práce,

-    odstupné zúčtované zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Tento postup vyplývá z aplikace ustanovení § 67 odst. 3 zákoníku práce.

Dále se do vyměřovacího základu zaměstnance podle § 3 odst. 2 z. č. 592/­1992 Sb. nezahrnují:

•    náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry

Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout, a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

•    věrnostní přídavek horníků

V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/­1983, uvedenou v zákoně č. 592/­1992 Sb. již dlouhodobě.

•    plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání

Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.

•    jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události

Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

1)  musí se jednat o plnění jednorázové a

2)  mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí.

Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného.

NEPLACENÉ VOLNO A NEOMLUVENÁ ABSENCE

Zaměstnavatelé již (od 1. 1. 2015) nenavyšují vyměřovací základ zaměstnance v případě, když mu poskytují neplacené volno nebo když má vykázánu neomluvenou absenci. Rozsah neboli délka trvání těchto nepřítomností zaměstnance v zaměstnání nemá faktický vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, takže platí například tyto zásady:

-    pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence,

-    u osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu dle § 3 odst. 8 z. č. 592/­1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát) není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě – bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.

Zaměstnanci evidovaní u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“

I když dochází k datu 1. 1. 2026 k dílčím změnám ve specifikaci osob, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát dle ustanovení § 7 odst. 1 z. č. 48/­1997 Sb., například dle písmene k) u osob osobně a řádně pečujících alespoň o jedno dítě do sedmi let věku, platí pro zaměstnavatele v případě zaměstnávání „státních pojištěnců“ následující:

-    pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že registrace ve „státní kategorii“ trvá po celý kalendářní měsíc,

-    pokud je zaměstnanec veden v této kategorii pouze po část kalendářního měsíce, snižuje se dle § 3 odst. 9 písm. c) z. č. 592/­1992 Sb. minimální vyměřovací základ na poměrnou část. Kdyby byl zaměstnanci například přiznán starobní důchod od 21. 1. 2026, musí jeho vyměřovací základ za měsíc leden činit alespoň 14 451,61 Kč [(20 : 31) × 22 400],

-    zaměstnanec předkládá zaměstnavateli doklad o evidenci v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát,

-    neexistuje nárok na odpočet od dosaženého příjmu (s výjimkou splnění podmínek definovaných v ustanovení § 3 odst. 7 z. č. 592/­1992 Sb.).

Pořadí plateb

Je-li plátce pojistného povinen platit zdravotní pojišťovně platby různé povahy, musí respektovat jejich pořadí, které je zakotveno v § 15 odst. 2 z. č. 592/­1992 Sb. Podle tohoto ustanovení platí, že má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně více splatných závazků, je pořadí jejich splácení následující:

a)  pokuty,

b)  přirážka k pojistnému,

c)  nejstarší nedoplatky pojistného,

d)  běžné platby pojistného,

e)  penále.

Vyskytují se situace, kdy plátce nedodržuje při řešení svých závazků toto zákonem stanovené pořadí plateb. V takových případech je zdravotní pojišťovna oprávněna (ale nemusí) použít poukázanou platbu na úhradu svých pohledávek v souladu se zákonem, tj. v uvedeném pořadí. Pokud přistoupí k tomuto řešení, musí plátci vzniklou skutečnost oznámit. Uhradí-li plátce nejprve například penále, je zdravotní pojišťovna oprávněna převést takto provedenou platbu třeba na úhradu evidovaného dluhu na pojistném.

Penále

Penále vzniká z důvodu:

1)  opožděných úhrad,

2)  úhrady pojistného v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem,

3)  neplacení pojistného,

4)  různou kombinací výše uvedených skutečností.

Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/­2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Zjistí-li zdravotní pojišťovna u plátce dluh na pojistném, vyzve zpravidla nejprve dlužníka k dobrovolné úhradě tohoto jeho dluhu. Pokud plátce tento svůj závazek vůči zdravotní pojišťovně ve stanovené lhůtě dobrovolně nevyrovná, nastupují mechanismy, jejichž cílem je přimět plátce k úhradě evidovaného dluhu. Zdravotní pojišťovna buď zahájí vůči dlužníkovi správní řízení a následně vystaví platební výměr nebo využije institut výkazu nedoplatků.

Proti platebnímu výměru je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení k odvolací instanci – Rozhodčímu orgánu, prostřednictvím zdravotní pojišťovny, která platební výměr vydala. V podaném odvolání plátce prohlašuje, že nesouhlasí s postupem zdravotní pojišťovny. O odvolání plátce vždy rozhoduje Rozhodčí orgán příslušné zdravotní pojišťovny.

Z dlužného pojistného běží penále. Podáním žádosti o odstranění tvrdosti (prominutí vyměřeného penále) dává plátce zdravotní pojišťovně na vědomí, že nenamítá správnosti vyměřeného penále co do důvodu a výše, ale obrací se na zdravotní pojišťovnu se žádostí o jeho prominutí cestou odstranění tvrdosti. V těchto případech o žádosti o prominutí penále nepřesahujícího 30 000 Kč rozhodují zdravotní pojišťovny, u částek penále nad 30 000 Kč pak rozhoduje jejich Rozhodčí orgán.

Maximální vyměřovací základ

V této fázi je maximální vyměřovací základ trvale zrušen, maximum neplatí ve zdravotním pojištění od roku 2013. To znamená, že zaměstnavatelé odvádějí pojistné z každé (jakkoli vysoké) částky zúčtovaného příjmu. OSVČ nemají stanovenu horní hranici měsíční zálohy a ani celkovou roční výši pojistného.

Řešení pojistného vztahu

Ve zdravotním pojištění platí, že pokud sjednaný pracovněprávní vztah, případně zúčtovaný příjem, nezakládají povinnost placení pojistného zaměstnavatelem (nevzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání, resp. osoba není z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem), nemá tato osoba řešen tímto zaměstnáním svůj pojistný vztah. To znamená, že v rámci takového měsíce musí být evidována u zdravotní pojišťovny v některé (tedy alespoň jedné) z těchto tří kategorií:

-    zaměstnanec v jiném zaměstnání s příjmy ze závislé činnosti, které zakládají účast na zdravotním pojištění (například zaměstnání na základě pracovní smlouvy) nebo

-    osoba samostatně výdělečně činná (s možností výkonu podnikatelské činnosti v paušálním režimu) nebo

-    osoba, za kterou platí pojistné stát,

přičemž postačí registrace v některé z těchto skupin osob třeba jen po část daného měsíce nebo dokonce postačí i jen jeden den evidence v tomto měsíci.

Není-li využita některá z těchto možností, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s měsíční platbou pojistného v roce 2026 ve výši 3 024 Kč (13,5 % z minimální mzdy 22 400 Kč po zaokrouhlení na celou korunu směrem nahoru).

Alternativně přichází v úvahu i vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejvyužívanějšími možnostmi jsou výkon výdělečné činnosti v zahraničí ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009 nebo dlouhodobý pobyt pojištěnce v cizině, kdy se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců.

Ing. Antonín Daněk

§ 7 zákona č. 48/1997 Sb.
CItace na straně 65

(1) Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za tyto pojištěnce:

a) nezaopatřené děti, s výjimkou osob uvedených v § 2 odst. 1 písm. b) bodě 9 nebo 11; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře;

b) poživatele důchodů z důchodového pojištění, kterým byl přiznán důchod před 1. lednem 1993 podle předpisů České a Slovenské Federativní Republiky a po 31. prosinci 1992 podle předpisů České republiky. Za poživatele důchodu se pro účely tohoto zákona považuje osoba podle předchozí věty i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží;

c) příjemce rodičovského příspěvku;

d) ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění;

e) uchazeče o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání;

f)  osoby pobírající dávku státní sociální pomoci, jejíž součástí je složka na živobytí, a členy jejich domácnosti podle zákona o dávce státní sociální pomoci, a to za podmínky, že nejsou podle potvrzení plátce dávky státní sociální pomoci, jejíž součástí je složka na živobytí, v pracovním ani obdobném vztahu ani nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost, nejsou v evidenci uchazečů o zaměstnání a nejde o poživatele starobního důchodu, invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, vdovského nebo vdoveckého důchodu, ani o poživatele rodičovského příspěvku nebo o nezaopatřené dítě,

g) osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), a osoby pečující o tyto osoby, a osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost),