Manipulace a manipulátoři

Mgr. Mária Kopčíková

O manipulaci mezi lidmi každý z nás již slyšel. Každý ji zažil, ať už z jedné nebo druhé strany, každý jsme někdy někoho zmanipulovali a většina z nás byla někdy zmanipulovaná. Hm, myslíte, že ne? Tak si zkuste vzpomenout, jak jste naposledy „přesvědčili“ vaše děti nebo partnera, aby udělali to, co chcete vy. A oni to udělali, třebaže v rozporu s vlastními zájmy. Neboť přesně o to při manipulaci jde.

KDY HOVOŘÍME O MANIPULACI? O manipulaci mluvíme tehdy, když se od osob vyžaduje, aby něco vykonaly nebo nevykonaly – a to v rozporu s vlastními zájmy. Přitom požadavek není formulován otevřeně, případně osoby, které se snaží získat ostatní pro své cíle, úmyslně lžou. Na první pohled nemusíte mít ten pocit, že vy někým nebo vámi někdo manipuluje. Přeci někdy jde o dobrou věc, tak jaký by s tím mohl být problém? Manipulaci se bude dařit tam, kde lidé nemají jasně vymezené svoje hranice a neumí se chovat přímočaře – nejsou schopni jasně formulovat svoje požadavky, ale hledají všelijaké okliky.

JAK MŮŽETE ODHALIT MANIPULACI V KOMUNIKACI? Obvykle ten, kdo manipuluje, mluví o tom, co je dobré a co špatné, co je správné a co není správné, co je slušné a co nepřijatelné. Jako rodiče poměrně často používáme spojení:

„Měl by ses chovat slušně.“

„Neměl by ses druhým posmívat.“

„Není vhodné, když se tolik vyptáváš…“

Rodiče mají samozřejmě dobrý úmysl – nabídnout dětem obraz toho, co jsou společenské normy, nepsaná pravidla, jakési všeobecně uznávané hodnoty. Ten dobrý úmysl je nepopiratelný.

Pokud na nás však takto mluví někdo v dospělosti, zřejmě nemá za cíl naši výchovu či poučení o etických normách. Spíše je jeho cílem zabrnkat nám na city, poměrně často vzbudit výčitky svědomí.

V případě, že zachytíte a uvědomíte si během komunikace, že vám někdo říká, že byste něco měli udělat, uvědomte si, co prožíváte. Jaké jsou v té chvíli vaše emoce? Co cítíte, když to posloucháte? Je to strach? Že pokud to neuděláte, stane se něco pro vás negativního? Je to hněv? Hněv, že vás někdo tlačí tam, kde jste vůbec nechtěli být? Pokud něco z toho pociťujete, velmi pravděpodobně se vámi druhá strana snaží manipulovat.

Klíčem k zachycení manipulativního chování jsou tedy vaše prožívané emoce. Pokud vás kolegovo či partnerovo chování zraňuje, je třeba mu říct: pokud toto děláš, cítím se velmi nepříjemně. Tak mu nejen dáváte najevo, jaký pocit ve vás jeho chování vyvolává, ale zároveň mu dáte prostor zachovat se jinak. A vymezujete svoje hranice.

MANIPULACE V ROZHOVORECH – Někdy se lidé ptají, na co by měli být citliví, co přesně jim druhá strana bude říkat, když je bude chtít zmanipulovat. Není jednoduché na tyto otázky odpovědět, protože manipulace někdy přichází úplně nenápadně. A také jsme výchovou a během let zažitými slovními spojeními jaksi méně citliví na projevy manipulace.

Obecně by se dalo říci, že mezi nástroje manipulace patří přesvědčování a přemlouvání snažící se na druhou stranu emocionálně apelovat:

-    Na svědomí – „já jsem v životě pro tebe neudělal málo, že?“

-    Příslib odměny nebo reciprocity – něco za něco – „pokud to pro mě uděláš…“

-    Apel na sounáležitost – „jsme jeden tým, všichni bychom měli přiložit ruku k dílu a udělat něco pro konečný výsledek“

-    Důraz na vaše předešlé rozhodnutí – „minule ti to nevadilo a zůstal jsi v práci i přesčas“

-    Využití časového faktoru – „nyní opravdu nemáme čas na debaty, rychle musíme něco udělat“

Jakousi vyšší úrovní manipulace jsou vyjádření, která v podstatě znemožňují další komunikaci. Vyjádří jakoby nesmyslnost nebo nereálnost pokračovat v započatém procesu řešení nějakého problému.

Jsou to výroky typu:

-    To nebude fungovat.

-    Proč chcete dělat změny?

-    Takto to děláme roky a doteď nebyl problém.

-    Takové návrhy už tu byly a nikdy neprošly.

JAK JE MOŽNÉ SE V TAKOVÉ CHVÍLI VYMEZIT A BRÁNIT? Nejefektivnější cestou se jeví přerušit rozhovor nebo diskuzi a pojmenovat opakované používání těchto frází. Vhodné je také ještě před začátkem debaty udělat dohodu o pravidlech, že výroky tohoto typu se používat nebudou.

Konkrétní věci však vždy záleží na kontextu situace. Pokud mi někdo řekne, že bych něco měl/a, zeptám se sama sebe, proč? Jak bych se při tom a v této situaci cítil/a? Mám to dělat, protože to chce prodavačka v obchodě, můj nadřízený, kolega, kamarád nebo můj životní partner? Mám to dělat, protože se to ode mne čeká? Anebo proto, že to sám/sama chci?

Když vyhodnotím, že bych to udělal/a pouze kvůli nějaké jiné osobě, je potřeba si odpovědět na otázku, zda mi vztah s touto osobou stojí za to. Samozřejmě, může to být tak, že to pro danou osobu uděláme velmi rádi a ochotně. Pak je všechno OK. Pokud však dojdeme k závěru, že ten vztah není pro nás natolik důležitý jako my sami, tak požadovanou věc v klidu odmítněme.

Možná vás budou jiní vnímat jako nevychovaného, egoistického. Ale sami jste zodpovědní za svoje rozhodnutí, stejně jako za jejich důsledky. My lidé máme poměrně velký problém respektovat rozhodnutí druhých lidí, když se nám na první pohled zdá, že „dělají cavyky“, že prostě nejednají podle toho, co jsme jim řekli.

TYPY MANIPULÁTORŮ – Součástí povahových rysů manipulátorů bývá často snížené sebevědomí. Může se však jednat i o nevyzrálou osobnost anebo člověka, který má snížené interpersonální komunikační schopnosti.

I když by se nám mohlo zdát, že manipulátor je ten, kdo má navrch, komu se daří vždy lépe než nám, dlouhodobě to tak určitě není. Poměrně často se manipulátorům jiní lidé začnou vyhýbat, protože se v jejich přítomnosti či společnosti necítí dobře. Jako by stále museli být ve střehu a chránit se před jejich manipulováním.

Manipulátor dokáže u druhých vyvolat pocit viny za jejich domnělé pochybení. Používá „logická zdůvodnění a morální zásady“, kterými se ohání podle toho, jaký cíl si vytýčil. Umí podivuhodně překroutit skutečnost a úplně zmást osobu, se kterou hovoří.

Manipulátoři často využívají „dvojitou vazbu“. Je to paradoxní komunikace, při níž jsou dvě navzájem si odporující zprávy vysloveny tak, že když vyhovíte jedné, nesplníte druhou. Například vám někdo vyčítá, že jste nevzdělaný, ale současně na vaši otázku, kterou se chcete dozvědět víc, odpoví: „Je to úplně zbytečné něco ti o tom říkat, i tak se v tom nevyznáš!“

Manipulátor dennodenně kritizuje. Nepřímo, nebo úplně otevřeně. I když třeba někteří kritikám nakrátko uniknou, všichni okolo manipulátora, ať dělají, co dělají, představují potenciální terče jeho útoků. Hodí se každá příležitost, zkritizuje například i kvalitu čaje, který jste právě koupili.

Manipulátor dokáže ze sebe dělat i oběť, aby ho ostatní litovali – přehání závažnost nemoci, stěžuje si na pracovní přetížení…

MANIPULÁTOR SE SNAŽÍ ZBAVIT ZODPOVĚDNOSTI, pokud ztrácí kontrolu nad řešením nějakého problému. Svaluje odpovědnost na druhé nebo na systém. Styl manipulování souvisí s typem osobnosti. Někdo volí manipulaci předstírající bezmocnost, jiný zase zvolí agresivní styl. Zajímavé je Shostormovo dělení manipulace – ten pojmenovává 9 stylů osobnosti manipulátora:

Diktátor – často používá „řekl jsem“, odvolává se na autority, tradici, odkaz předků – je to autoritativní vedoucí. „Tady to tak vždy fungovalo.“

Chudáček – rád by něco udělal, ale nemá na to dost sil, zdůrazňuje svoje handicapy, nepříjemné úkoly „neslyší“, „zapomene“. „Pane vedoucí, vy jste takový hodný člověk, vy to určitě pochopíte“ nebo „Já to opravdu neumím, mohl bys mi…“

Počtář – rychle, snadno a úspěšně si „spočítá“, co je pro něj v dané situaci nejvýhodnější, volí taktiku „cukru a biče“ nebo raději všechno zapomene. „Můžeš mi půjčit 2000 eur? Ne? Tak aspoň sto?“

Břečťan – předstírá závislost na jiných, chce, aby se o něj ostatní starali, má blízko k hypochondrii. „Když mi nepomůžeš, budu mít problém.“ anebo „Když mě opustíš, něco si udělám.“

Drsňák – svoje okolí jednoduše „ukřičí“, manipuluje drzostí a nehoráznou jistotou, má „patent na rozum“. Rezignuje pod tlakem násilí.

Obětavec – nejlepší, nejlaskavější, navenek proklamuje, že nic nechce, alespoň nic pro sebe, to, co dělá, dělá jen pro dobro jiných, nic nechce, ale… jen maličkost, on se „obětuje“ a ne vždy vědomě vybírá daň. Velmi nebezpečná manipulace ze strany nejbližších (rodiče, děti). „Já jsem pro tebe udělal toto, toto, toto. A teď chci od tebe jen…“

Poslední spravedlivý – neustále kontroluje, kritizuje, vyvolává pocity nedostatečnosti, sebe považuje za člověka bez chyb.

Otec-matka – koho si vybere, toho ochrání před vlivy běžného života, sám nejlépe „ví, co je pro jiné nejvhodnější“, svůj omyl nepřipouští.

Mafián – jeho krédem je „Jsem tvoje ochrana, udělám pro tebe dost, nesmíš dělat nic, s čím bych nesouhlasil.“. „Kdo nejde se mnou, jde proti mně.“ „Když se mi postavíš na odpor, zničím tě.“