Manželé na společném pracovišti

Zaměstnavatelé hledají odpověď na otázku, zda mohou na stejném pracovišti zaměstnat manžele, často ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Pracovněprávní předpisy nevylučují zaměstnávání manželů nebo jiných příbuzných na jednom pracovišti. Jaká pravidla platí při zaměstnávání manželů?

Ve své advokátní praxi jsem se setkal se situacemi v rodině, kdy manželka neinformovala svého manžela např. o sjednání dohody ke zvýšení kvalifikace, která přinesla neblahé důsledky do rodinného života, zejména na úkor doby péče o děti. Manžel se poté domáhal vyslovení neplatnosti této dohody. Lze rovnou říci, že taková dohoda nemůže být z uvedeného důvodu neplatná. Řešení lze hledat v občanském zákoníku č. 89/­2012 Sb. (dále OZ). Ten zasahuje do pracovněprávní oblasti v § 689.

Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte.

Příkladů z personální oblasti může být několik. Manžel má např. v úmyslu:

-    uzavřít pracovněprávní vztah, kde by pracoval ve směnném provozu. Tím by byl ohrožen zájem nezletilých dětí,

-    sjednat se zaměstnavatelem dohodu o zvýšení kvalifikace, s čímž manželka nesouhlasí (náš úvodní příklad),

-    zahájit podnikatelskou činnost, která by se dotkla ve svých důsledcích i druhého manžela.

Důvodová zpráva k OZ uvádí, že osobní povinnosti a práva manželů nejsou přímo vynutitelné. Případné neplnění povinností, které odpovídají výslovně uvedeným právům, může mít zejména faktické důsledky. Ty pak mohou nalézt i své právní odrazy, např. mohou jako skutečnost, která má zásadní vliv na existenci rozvodového důvodu představovat zdůvodnění návrhu na zrušení manželství rozvodem.

Bez soudního vymáhání

To je však až nejkrajnější řešení. V praktickém manželském a rodinném životě nebude zřejmě přicházet v úvahu, aby druhý manžel splnění uvedených zákonných povinností vymáhal soudně. V tomto případě by se nejednalo o harmonické manželství. V personální činnosti se však setkáme se situacemi, kdy např. při rozhodnutí manžela pro studium při zaměstnání (např. zvyšování kvalifikace) by měl brát zřetel na zájmy dětí, pokud touto činností by byla ztížena výchova malého dítěte. Podobně by měl brát v úvahu zájmy nezletilých dětí nebo rodiny manžel, který bude pracovat ve směnách.

Důležitou úlohu zde mohou sehrát i zaměstnavatelé. OZ jim v tomto směru nestanoví žádnou povinnost, ale znakem korektního jednání bude např. sdělení zaměstnavatele zaměstnanci, že při rozvrhu pracovní doby by se měl „poradit“ s manželem, stejně jako při úvaze o možnosti zvyšování nebo prohlubování kvalifikace. To se týká pracovněprávních vztahů zejména manželů, kteří pečují o děti.

MANŽELÉ NA JEDNOM PRACOVIŠTI - Možnost realizace situace uvedené v titulku, je v současné personální praxi velmi častá. Zaměstnavatelé hledají odpověď na otázku, zda mohou na stejném pracovišti zaměstnat manžele, často ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti.

Pracovněprávní předpisy nevylučují zaměstnávání manželů nebo jiných příbuzných na jednom pracovišti, třeba i v postavení nadřízeného a podřízeného. Zákoník práce č. 262/­2006 Sb. (dále ZP) v ustanovení § 318 však uvádí, že pracovněprávní vztah (pracovní poměr nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) nemůže být mezi manžely nebo partnery (osobami stejného pohlaví). Tím se však nebrání účasti manžela jako spolupracující osoby třeba v soukromé firmě druhého manžela. Přitom je ovšem možné, aby byl přijat do pracovního poměru v obchodní korporaci (např. společnost s ručením omezeným), do které ho přijímá druhý manžel působící v této společnosti jako statutární orgán (např. jednatel).

Tato právní úprava v ZP je přísnější proti stavu před 1. lednem 2007, kdy tento zákoník nabyl účinnosti. Podle dřívějšího ZP manželé mohli setrvat v pracovněprávním vztahu při výkonu práce, pokud k jeho vzniku došlo před uzavřením manželství. Tyto vztahy existující mezi budoucími manžely, zanikly ze zákona dnem vzniku manželství.

Neexistuje žádný obecně platný právní předpis, který by vylučoval, aby u téhož zaměstnavatele pracovaly osoby blízké nebo příbuzné, včetně manželů. Jiná je otázka, co je vhodné. Mnohdy je dokonce žádoucí a z provozních důvodů i vhodné, aby nejen u jednoho zaměstnavatele, ale i dokonce ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti pracovali zejména manželé nebo příbuzní prvního a druhého stupně.

Je možné stanovit zákaz?

Je možné, aby předpisy, které vydávají zaměstnavatelé, stanovily zákaz pracovních vztahů mezi manžely nebo jinými příbuznými. Především se jedná o pracovní nebo organizační řády. V nich může zaměstnavatel podobný zákaz stanovit. Ovšem s podmínkou, že budou podrobně konkretizovány příbuzenské stupně, kterých se zákaz bude týkat. Nestačí, když by předpis odkázal pouze na ustanovení § 771 OZ o příbuzenských vztazích, ale je nutné uvést, že např. pro účely kontroly jsou na pracovišti vyloučeny vztahy podřízenosti a nadřízenosti mezi manžely, druhem a družkou, rodiči a dětmi apod.

Tyto vztahy jsou nevhodné i pro pracovněprávní vztahy mezi zaměstnanci a kontrolními orgány. Neměl by u jednoho zaměstnavatele pracovat v kontrolní funkci zaměstnanec, který je v příbuzenských vztazích s jiným zaměstnancem, i když si vzájemně nepodléhají (např. členství v dozorčích radách apod.).

Většina zaměstnavatelů nemusí však pracovní řády vydávat. Proto je možné, aby si zaměstnavatel tyto otázky upravil vnitřní směrnicí, pracovním příkazem nebo pokynem, který vydává statutární orgán nebo zmocněný zaměstnanec (např. personální či zaměstnanecký útvar).

MANŽEL JAKO SPOLUPRACUJÍCÍ OSOBA - Manžel tedy nemůže sjednat se svým manželem pracovněprávní vztah. Proto ho nemůže ani přijmout do pracovního poměru nebo s ním uzavřít dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce. Znamená to, že např. lékař vykonávající soukromou lékařskou praxi, nemůže zaměstnávat svoji manželku jako zdravotní sestru. Manžel může však „působit“ jako spolupracující osoba a má všechny nároky v oblasti důchodového i nemocenského zabezpečení zachovány. Samozřejmě za předpokladu, že manžel, s nímž druhý manžel je ve vztahu spolupracující osoby, za něj řádně odvádí pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Pro spolupracujícího manžela z tohoto vztahu nevznikají pracovněprávní nároky, jako je např. dovolená, pracovní volno apod.

Zákaz v zákoně o státní službě

č. 234/­2014 Sb. stanoví v § 43, že státní zaměstnanci, kteří jsou sobě navzájem osobami blízkými, nesmějí být zařazeni ve službě tak, aby jeden byl přímo podřízen druhému nebo podléhal jeho finanční nebo účetní kontrole. Osobami blízkými se rozumí příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo registrovaný partner. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Podle OZ jsou osobami blízkými i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Existenci příbuzenského vztahu je žadatel o přijetí do služebního poměru povinen oznámit služebnímu orgánu. Může se však stát, že příbuzenské vztahy nastanou až po vzniku služebního poměru (např. uzavření manželství). Potom musí služební orgán zajistit, aby státního zaměstnance řídil jiný představený nebo vůči němu vykonával působnost jiný státní zaměstnanec. Služební orgán by měl postupovat tak, že změní podřízenost státního zaměstnance.

ÚDAJE O PŘÍJMECH MANŽELA - Zajímavé je ustanovení § 688 OZ. Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. Jde o významnou konkretizaci osobních práv, včetně údajů z pracovněprávní oblasti. V případě, že by manžel tyto „povinnosti nesplnil“, je možné se tohoto práva domáhat u soudu. To je však až nejkrajnější řešení.

V průzkumu, který provedla ING Bank „Svět spoření“, se k „ulívání“ peněz bokem, přiznala třetina z dotázaných žijících v manželském či partnerském vztahu. Mnohdy přitom nejde o malé částky. Každý desátý muž či žena má tajné úspory vyšší než tři měsíční příjmy a pětina si dokáže „ulít“ částky ve výši tří platů. Nejvíce tajných střádalů je mezi mladými lidmi do třiceti let a ve věkové skupině nad padesát let.

Vzhledem k tomu, že plat a mzda jsou formou odměny z pracovní činnosti, zasahují tyto otázky i do pracovněprávních vztahů. V řádném manželství asi není problém, aby si manželé navzájem sdělovali údaje o svých příjmech. Jinak je tomu v případech, kdy jde o manželství formální. Je proto správné, že OZ má ustanovení, které umožňuje manželům se domáhat zjištění údajů o svých příjmech. Bude-li se jeden z manželů domáhat informace o příjmech (mzda, plat, odměny), druhého manžela, je zaměstnavatel povinen této žádosti vyhovět. Zábranu nevytváří ani nařízení EU o ochraně osobních údajů (GDPR), neboť povinnost ke sdělení této informace je stanovena v zákoně a zaměstnavatel k tomu nepotřebuje souhlas zaměstnance (manžela).

Zastupování manželů

V pracovněprávních vztazích může existovat vzájemná zastupitelnost mezi manžely. Tyto otázky řeší. OZ v § 696. Manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných záležitostech. Podle OZ může manžel ze zastupování v běžných záležitostech druhého manžela vyloučit za podmínek uvedených v § 694 OZ. To se však netýká záležitostí, které nejsou běžné. Mezi ně patří i podnikání jednoho z manželů. Např. přijetí občana do pracovněprávního vztahu k jednomu z manželů, není manžel jako zaměstnavatel povinen dohodnout se (vyžádat si souhlas) druhým manželem. Nejde o běžnou záležitost.

Manželé si však mohou podle § 716 OZ ujednat tzv. smluvený majetkový režim. Spočívá v odděleném jmění i rozšíření nebo zúžení jeho rozsahu. Smlouva může obsahovat jakékoli ujednání o rozsahu, obsahu, doby vzniku společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících součástí jmění.

RODINNÝ ZÁVOD - Konkrétní formu pracovních vztahů mezi manžely umožňuje OZ, který v § 700 uvádí pojem – rodinný závod. Právní úprava tak řeší situace, kdy v závodě budou společně pracovat manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně. Dále se jedná o osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu.

Členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu se podílejí na zisku z něho i na nabytých věcech z tohoto zisku, jakož i na přírůstcích závodu v míře odpovídající množství a druhu své práce. Rozhodnutí o použití zisku z rodinného závodu nebo jeho přírůstků a dalších podstatných náležitostí se přijímají většinou hlasů členů rodiny. Vztahy v rodinném závodě mohou být upraveny např. společenskou smlouvou o založení obchodní korporace nebo družstva, smlouvou o tiché společnosti nebo smlouvou a ustanoveními jiného zákona o pracovním poměru. V tomto případě se jedná zejména o ZP a o dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Právní úprava vyplňuje prostor, kdy členové rodiny pro rodinný závod fakticky pracují, aniž se jejich práva a povinnosti spravují zvláště uzavřenou smlouvou. Praktičnost právní úpravy vyplývá zejména z toho, že nejsou-li práva a povinnosti zúčastněných osob řešena podle právní situace do 1. ledna 2014 smluvně nebo konkrétní úpravou, řídí se ustanoveními o bezdůvodném obohacení. Úprava v OZ tedy znamená značné zjednodušení v případě např. při posuzování dlouhodobých faktických poměrů tohoto druhu, otázky skutkového dokazování a promlčení. Tato situace, která je ustanoveními občanského zákoníku odstraněna, přispívá k dostatečné právní ochraně dotčených osob.

Přechod pracovněprávních nároků

Jak prokazuje personální praxe, častým problémem je úmrtí osoby, která provozuje živnost (osoba samostatně výdělečně činná). Řeší se pak, zda pracovněprávní nároky přecházejí na dědice, např. na manžela.

Smrtí zaměstnavatele – fyzické osoby – živnostníka, zaniká u jeho zaměstnanců pracovněprávní vztah (§ 342 odstavec 1 ZP). Výjimkou jsou případy, uvedené v § 13 odstavec 1 živnostenského zákona. Na dědice ze zákona nebo ze závěti nebo na pozůstalého manžela mohou přecházet práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu. Nejde však o povinnost k přechodu těchto nároků, neboť uvedené osoby nemusejí živnost přejímat.

Může nastat situace, že ani jedna z těchto osob není způsobilá být zaměstnavatelem (např. osoba nemá způsobilost k právnímu jednání). Přitom pokračovat v živnosti může i jiná fyzická či právnická osoba než správce dědictví, dědicové ze zákona nebo ze závěti, pozůstalý manžel nebo partner. Podmínkou je, že tato osoba je skutečně schopna pokračovat v plnění úkolů nebo činností, které jsou předmětem živnosti zemřelého zaměstnavatele. Zaměstnával-li zemřelý manžel v pracovním poměru např. několik zaměstnanců, přebírá veškerá práva vyplývající z pracovněprávních vztahů (např. mzdové nároky, poskytování práce, dovolená apod.) tato osoba, mnohdy tedy manžel.

JUDr. Ladislav Jouza

§ 716 zákona č. 89/2012 Sb.

(1) Snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu.

(2) Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny.

§ 700 zákona č. 89/2012 Sb.

(1) Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu.

(2) Ustanovení o právech a povinnostech členů rodiny zúčastněných na provozu rodinného závodu se nepoužijí v případech, kdy jsou tyto práva a povinnosti upraveny společenskou smlouvou včetně zakladatelského právního jednání o založení obchodní společnosti nebo družstva, smlouvou o tiché společnosti nebo smlouvou a ustanoveními jiného zákona o pracovním poměru, popřípadě jinou obdobnou smlouvou. Jsou-li členy rodiny zúčastněnými na provozu rodinného závodu manželé, použijí se před ustanoveními o rodinném závodu přednostně ustanovení tohoto zákona o manželském majetkovém právu.

§ 342 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Smrtí fyzické osoby, která je zaměstnavatelem, základní pracovněprávní vztah zaniká (§ 48 odst. 4); to neplatí při pokračování v živnosti. Nehodlá-li oprávněná osoba v živnosti podle § 13 odst. 1 písm. b), c) a e) živnostenského zákona nebo pokračování v poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách pokračovat, zaniká základní pracovněprávní vztah marným...