Manželé na společném pracovišti

Možnost realizace situace uvedené v titulku, je v současné personální praxi vysoce aktuální. Tato otázka se velmi často řeší zejména v podnikatelských subjektech. Zaměstnavatelé hledají odpověď na otázku, zda mohou na stejném pracovišti zaměstnat manžele, často ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti.

Řešení je v zákoníku práce

Pracovněprávní předpisy nevylučují zaměstnávání manželů nebo jiných příbuzných na jednom pracovišti, třeba i v postavení nadřízeného a podřízeného. Zákoník práce č. 262/2006 Sb. v ustanovení § 318 však uvádí, že pracovněprávní vztah (pracovní poměr nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) nemůže být mezi manžely nebo partnery (osobami stejného pohlaví). Tím se však nebrání účasti manžela jako spolupracující osoby třeba v soukromé firmě druhého manžela. Přitom je ovšem možné, aby byl přijat do pracovního poměru v obchodní korporaci (např. společnost s ručením omezeným), do které ho přijímá druhý manžel působící v této společnosti jako statutární orgán (např. jednatel). Neexistuje žádný obecně platný právní předpis, který by vylučoval, aby u téhož zaměstnavatele pracovaly osoby blízké nebo příbuzné, včetně manželů.

Jiná je otázka, co je vhodné. Mnohdy je dokonce žádoucí a z provozních důvodů i vhodné, aby nejen u jednoho zaměstnavatele, ale i dokonce ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti pracovali zejména manželé nebo příbuzní prvního a druhého stupně.

Je možné stanovit zákaz?

Je možné, aby předpisy, které vydávají zaměstnavatelé, stanovily zákaz pracovních vztahů mezi manžely nebo jinými příbuznými. Především se jedná o pracovní nebo organizační řády. V nich může zaměstnavatel podobný zákaz stanovit a řádně odůvodnit. Např.že budou podrobně konkretizovány příbuzenské stupně, kterých se zákaz bude týkat. Nestačí, když by předpis odkázal pouze na ustanovení § 771 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.(dále „OZ“) o příbuzenských vztazích, ale je nutné uvést, že např. pro účely kontroly jsou na pracovišti vyloučeny vztahy podřízenosti a nadřízenosti mezi manžely, druhem a družkou, rodiči a dětmi apod.

Tyto vztahy jsou nevhodné i pro pracovněprávními vztahy mezi zaměstnanci a kontrolními orgány. Neměl by u jednoho zaměstnavatele pracovat v kontrolní funkci zaměstnanec, který je v příbuzenských vztazích s jiným zaměstnancem, i když si vzájemně nepodléhají (např. členství v dozorčích radách apod.)

Většina zaměstnavatelů nemusí však pracovní řády vydávat. Proto je možné, aby si zaměstnavatel tyto otázky upravil vnitřní směrnicí, pracovním příkazem nebo pokynem, který vydává statutární orgán nebo zmocněný zaměstnanec (např. personální či zaměstnanecký útvar).

Manžel jako spolupracující osoba

Manžel tedy nemůže sjednat se svým manželem pracovněprávní vztah. Manžel však může „působit“ jako spolupracující osoba a má všechny nároky v oblasti důchodového i nemocenského zabezpečení zachovány. Samozřejmě za předpokladu, že manžel, s nímž je druhý manžel ve vztahu spolupracující osoby, za něj řádně odvádí pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Pro spolupracujícího manžela z tohoto vztahu nevznikají pracovněprávní nároky, jako je např. dovolená, pracovní volno apod.

V praxi jsou časté problémy s uzavřením pracovního poměru mezi manžely, pokud je jeden z nich statutárním orgánem v obchodní korporaci. V těchto případech nejde o přijetí do pracovního poměru k manželovi, ale k obchodní korporaci a je možné ho platně sjednat. Např. statutárním zástupcem ve společnosti s ručením omezeným je jednatel a přijímá svého manžela do pracovního poměru. Je to možné, neboť jde o sjednání pracovního poměru s obchodní korporací, nikoliv s jednotlivcem.

Manželé ve státní službě

Zákon o státní službě č. 234/2014 Sb. stanoví v § 43, že státní zaměstnanci, kteří jsou sobě navzájem osobami blízkými, nesmějí být zařazeni ve službě tak, aby jeden byl přímo podřízen druhému nebo podléhal jeho finanční nebo účetní kontrole. Osobami blízkými se rozumí příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo registrovaný partner. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Podle OZ jsou osobami blízkými i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

Existenci příbuzenského vztahu je žadatel o přijetí do služebního poměru povinen oznámit služebnímu orgánu.

Může se však stát, že příbuzenské vztahy nastanou až po vzniku služebního poměru (např. uzavření manželství). Potom musí služební orgán zajistit, aby státniho zaměstnance řídil jiný představený nebo vůči němu vykonával působnost jiný státní zaměstnanec. Služební orgán by měl postupovat tak, že změní podřízenost státního zaměstnance.

Zastupování manželů

Do pracovněprávních vztahů mezi manžely na pracovišti nepřímo zasahuje také OZ, který v § 696 řeší otázky zastupování manželů. Manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných záležitostech. Toto právo jednoho z manželů se však neuplatní, sdělí-li předem manžel, který má být zastoupen, tomu, s nímž jeho manžel má právně jednat nebo má v úmyslu právně jednat, že se zastoupením nesouhlasí. Zástupčí právo druhého manžela může na návrh manžela zrušit soud.

Manžel může ze zastupování v běžných záležitostech druhého manžela vyloučit za podmínek uvedených v § 694 NOZ. To se však netýká záležitostí, které nejsou běžné. Mezi ně patří i podnikání jednoho z manželů. Např. přijetí občana do pracovněprávního vztahu k jednomu z manželů, není manžel jako zaměstnavatel povinen dohodnout se (vyžádat si souhlas) druhým manželem. Nejde o běžnou záležitost.

Manželé si však mohou podle § 716 NOZ ujednat tzv. smluvený majetkový režim. Spočívá v odděleném jmění i rozšíření nebo zúžení jeho rozsahu. Smlouva může obsahovat jakékoli ujednání o rozsahu, obsahu, doby vzniku společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících součástí jmění.

Zřetel na zájem rodiny

OZ zasahuje do pracovněprávní oblasti i v § 689. Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte.

Příkladů z personální oblasti může být několik. Manžel má např. v úmyslu:

•    uzavřít pracovněprávní vztah, kde by pracoval ve směnném provozu. Tím by byl ohrožen zájem nezletilých dětí,

•    sjednat se zaměstnavatelem dohodu o zvýšení kvalifikace, s čímž manželka nesouhlasí,

•    zahájit podnikatelskou činnost, která by se dotkla ve svých důsledcích i druhého manžela.

Důvodová zpráva k OZ uvádí, že osobní povinnosti a práva manželů nejsou přímo vynutitelné. Případné neplnění povinností, které odpovídají výslovně uvedeným právům, může mít zejména faktické důsledky. Ty pak mohou nalézt i své právní odrazy, např. mohou jako skutečnost, která má zásadní vliv na existenci rozvodového důvodu představovat zdůvodnění návrhu na zrušení manželství rozvodem.

To je však až nejkrajnější řešení. V praktickém manželském a rodinném životě nebude zřejmě přicházet v úvahu, aby druhý manžel splnění uvedených zákonných povinností vymáhal soudně. V tomto případě by se nejednalo o harmonické manželství. V personální činnosti se však setkáme se situacemi, kdy např. při rozhodnutí manžela pro studium při zaměstnání (např. zvyšování kvalifikace) by měl brát zřetel na zájmy dětí, pokud touto činnosti by byla ztížena výchova malého dítěte. Podobně by měl brát v úvahu zájmy nezletilých dětí nebo rodiny manžel, který bude pracovat ve směnách.

Důležitou úlohu zde mohou sehrát i zaměstnavatelé. OZ jim v tomto směru nestanoví žádnou povinnost, ale znakem korektního jednání bude např. sdělení zaměstnavatele zaměstnanci, že při rozvrhu pracovní doby by se měl „poradit“ s manželem, stejně jako při úvaze o možnosti zvyšování nebo prohlubování kvalifikaci. To se týká pracovněprávních vztahů manželů, kteří pečují o děti.

Údaje o příjmech manžela

Zajímavé je ustanovení § 688 OZ. Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. Jde o významnou konkretizaci osobních práv, včetně údajů z pracovněprávní oblasti. V případě, že by manžel tyto „povinnosti nesplnil, je možné se tohoto práva domáhat u soudu. To je však až nejkrajnější řešení a v řádném manželství zřejmě nebude využíváno.

V provedeném průzkumu se k „ulívání peněz bokem“ přiznala třetina z dotázaných žijících v manželském či partnerském vztahu. Mnohdy přitom nejde o malé částky. Každý desátý muž či žena má tajné úspory vyšší než tři měsíční příjmy a pětina si dokáže „ulít“ částky ve výši tří platů. Nejvíce tajných střádalů je mezi mladými lidmi do třiceti let a ve věkové skupině nad padesát let.

Vzhledem k tomu, že plat a mzda jsou formou odměny z pracovní činnosti, zasahují tyto otázky i do pracovněprávních vztahů. V řádném manželství asi není problém, aby si manželé navzájem sdělovali údaje o svých příjmech. Jinak je tomu v případech, kdy jde o manželství formální. Je proto správné, že OZ má ustanovení, které umožňuje manželům se domáhat zjištění údajů o svých příjmech.

Manželé si mohou vzájemné
majetkové vztahy upravit smlouvou

odchylně od zákona v tzv. smluveném režimu (§ 716 OZ). Tento režim může spočívat v odděleném jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství nebo v rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění Smlouvy o rozsahu společného jmění se mohou sjednat i před uzavřením manželství a tím se může předejít komplikacím v budoucí podnikatelské činnosti obou manželů. Nemohou však být sjednány zpětně.

Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých nebo vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky nebo i nemovitost. Náleží-li nemovitost do společného jmění nebo do výlučného vlastnictví jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí.

Obdobně mohou upravit své budoucí majetkové vztahy muž a žena (snoubenci), kteří chtějí uzavřít manželství. Mohou si tedy dohodnout, co z majetku, který byl dosud ve výlučném vlastnictví jednoho z nich, bude tvořit společné jmění a naopak, co z něho bude vyňato.

Nejde však jen o rozsah společného jmění. Manželé nebo snoubenci si mohou smlouvou (např. notářským zápisem) odchylně upravit i správu společného jmění, např. kdo z nich a jakým způsobem bude užívat vůz, rekreační chatu apod.

Souhlas k podnikání manžela

Má-li být součást společného jmění manželů použita k podnikání jednoho z manželů a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, vyžaduje se při prvním takovém použití souhlas druhého manžela. Nevyžádal-li si manžel souhlas druhého manžela, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového jednání (§ 715 OZ).

Souhlas manžela může nahradit rozhodnutí soudu. Jedná se tedy zejména o záležitosti v podnikání, které nelze považovat za běžné. Je to např. tehdy, odmítá-li manžel dát souhlas k použití věci ze společného jmění k podnikání bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti.

Rodinný závod

OZ v § 700 zavedl nový pojem – rodinný závod. Tato možnost se v současné době velmi rozvíjí. Právní úprava řeší situace, kdy v závodě budou společně pracovat manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně. Dále se jedná o osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněném na provozu rodinného závodu.

Členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu se podílejí na zisku z něho i na nabytých věcech z tohoto zisku, jakož i na přírůstcích závodu v míře odpovídající množství a druhu své práce. Rozhodnutí o použití zisku z rodinného závodu nebo jeho přírůstků a dalších podstatných náležitostí se přijímají většinou hlasů členů rodiny.

Vztahy v rodinném závodě mohou být upraveny např. společenskou smlouvou o založení obchodní korporace nebo družstva, smlouvou o tiché společnosti nebo smlouvou a ustanoveními jiného zákona o pracovním poměru. V tomto případě se jedná zejména o zákoník práce a o dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Úprava vyplňuje prostor, kdy členové rodiny pro rodinný závod fakticky pracují, aniž se jejich práva a povinnosti spravují zvláště uzavřenou smlouvou. Praktičnost této úpravy vyplývá zejména z toho, že nejsou-li práva a povinnosti zúčastněných osob řešena podle právní situace do 1. ledna 2014 smluvně nebo konkrétní úpravou, řídí se ustanoveními o bezdůvodném obohacení. Současná úprava znamená značné zjednodušení např. při posuzování dlouhodobých faktických poměrů tohoto druhu, otázky skutkového dokazování a promlčení. Tato situace, která je ustanoveními OZ odstraněna, přispívá k dostatečné právní ochraně dotčených osob.

 Přechod pracovněprávních
nároků na manžela

V manželských vztazích dochází i k smutným událostem. Na jejich právní důsledky pamatují pracovněprávní předpisy. Smrtí zaměstnavatele – fyzické osoby – živnostníka, zaniká u jeho zaměstnanců pracovněprávní vztah (§ 342 odstavec 1 ZP). Výjimkou jsou případy, uvedené v § 13 odstavec 1 živnostenského zákona: dědicové ze zákona nebo ze závěti nebo pozůstalý manžel. Na tyto osoby mohou přecházet práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu (§ 338 odst. 2 ZP). Nejde však o povinnost k přechodu těchto nároků, neboť uvedené osoby nemusejí živnost přejímat.

Může nastat situace, že ani jedna z těchto osob není způsobilá být zaměstnavatelem (např. osoba nemá způsobilost k právnímu jednání). Přitom pokračovat v živnosti může i jiná fyzická či právnická osoba než správce dědictví, dědicové ze zákona nebo ze závěti, pozůstalý manžel nebo partner. Podmínkou je, že tato osoba je skutečně schopna pokračovat v plnění úkolů nebo činností, které jsou předmětem živnosti zemřelého zaměstnavatele. Zaměstnával-li zemřelý manžel v pracovním poměru např. několik zaměstnanců, přebírá veškerá práva vyplývající z pracovněprávních vztahů (např. mzdové nároky, poskytování práce, dovolená apod.) tato osoba, mnohdy tedy manžel.

Dříve se v personální praxi projevoval legislativní nedostatek v tom, že při úmrtí fyzické osoby – živnostníka zaměstnávající zaměstnance, neexistovala osoba, která by jim vystavila potvrzení o zaměstnání. Tento problém odstranil ZP v § 342 odst. 2. Potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) v těchto případech vystaví na žádost zaměstnance Krajská pobočka Úřadu práce příslušná podle místa činnosti zaměstnavatele. To se týká nejen pracovního poměru, ale i dohody o pracovní činnosti. Doklady by k tomu měl připravit zaměstnanec (např. pracovní smlouva apod.).

JUDr. Lada Jouzová