Manželka podnikatele (2.)

Má spolupracující manželka možnost účasti na rozhodování o daňovém uplatnění výdajů? Stanoví se ve společenské smlouvě podíl každého z manželů na základním kapitálu? Stávají se mzda i podíl na zisku součástí společného jmění manželů?

PODNIKATEL, jehož daň z příjmů je stanovena paušální částkou podle § 7a zákona o daních z příjmů může též využít rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující manželku. Ta je oprávněna k požádání o stanovení daně z příjmů paušální částkou (§ 7a odst. 2 zákona o daních z příjmů). V takovém případě jsou předmětem rozdělení předpokládané příjmy a předpokládané výdaje.

Předmětem rozdělení
mezi spolupracující manžele nemohou být žádné položky snižující základ daně z příjmů (§ 15 zákona o daních z příjmů). Uplatnění položek snižujících základ daně má individuální charakter. Proto není možné rozdělit poskytnuté dary. Nelze rozdělit ani ztrátu z minulých zdaňovacích období, která je odčitatelná od základu daně. Spolupracující osoba může oprávněně uplatnit jen svoji vlastní daňovou ztrátu.

Spolupracujíci osoba, ačkoliv má statut samostatného pojištěnce, je účastníkem pojištění na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti i veřejného zdravotního pojištění jako osoba samostatně výdělečná jen proto, že její činnost spočívá výhradně ve spolupráci při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti jiného člena domácnosti.

Sdružení je založeno svobodným
rozhodnutím jeho účastníků. Rozhodnutí má
formu uzavření smlouvy o sdružení.

V ÚVAHU PŘICHÁZEJÍ DVĚ MOŽNÉ VARIANTY postupu.
První alternativou je, že pojistné spolupracující manželky se považuje výhradně za její výdaje. Není tedy předmětem rozdělení.
Pojistné podnikatele se však do rozdělovaných výdajů zahrnuje. Je možný i takový postup, že z rozdělovaných výdajů se vyloučí pojistné podnikatele i spolupracující manželky a oba je uplatňují samostatně jako své výdaje. Spolupracující manželka zpravidla nemá možnost účasti na rozhodování o daňovém uplatnění výdajů.
I na ní však leží odpovědnost za chybná rozhodnutí podnikatele. Finanční úřad může při zjištění zkrácení daně doměřit daň a vyměřit úrok z prodlení i spolupracující manželce.

Příklad

Manželka se podílela jako spolupracující osoba na podnikatelské činnosti svého manžela. Jejich manželství zaniklo rozvodem v lednu 2011. Daňovou kontrolou v listopadu 2011 bylo zjištěno zkrácení daně v letech 2009 a 2010.
Protože v těchto zdaňovacích obdobích se manželka podílela 50 % na příjmech i na výdajích, finanční úřad jí za zdaňovací období dodatečným platebním výměrem doměřil daň a následně i úrok z prodlení v souhrnné výši 186 500 Kč. V té době byla již znovu provdána a byla na mateřské dovolené. Její manžel jako dlouhodobě nezaměstnaný pobíral dávky státní sociální podpory. Doměřením daně jim vznikly těžko řešitelné finanční problémy.

SPOLUPRÁCE MANŽELKY na podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti jejího manžela může probíhat i při současném jejím samostatném podnikání. Překážkou spolupráce není ani skutečnost, že jeden z účastníků podnikání ve spolupráci je účetní jednotkou a druhý vede jen daňovou evidenci podle § 7b zákona o daních z příjmů nebo uplatňuje výdaje procentní sazbou z příjmů.

ROZDĚLENÍ PŘÍJMŮ A VÝDAJŮ na spolupracující osoby není účetním případem, nepromítá se do účetnictví žádné ze zúčastněných osob. Není ani předmětem vedení v daňové evidenci podle § 7b zákona o daních z příjmů. Je to jen záležitost daňová, uvádí se pouze v přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

SPOLUPRÁCE MUSÍ BÝT SKUTEČNÁ A PROKAZATELNÁ –
podnikatel a fyzická osoba jinak samostatně výdělečně činná nesou důkazní břemeno prokázání existence a rozsahu spolupráce své manželky nebo jiného člena domácnosti. Nikdy se nemůže vyloučit možnost, že finanční úřad vysloví pochybnost o vykazované spolupráci.

Důkazním materiálem k prokázání spolupráce může být např.:

SPOLEČNÉ PODNIKÁNÍ MANŽELŮ VE SDRUŽENÍ – manželé se mohou rozhodnout, že pro dosažení určitého účelu budou potřebné činnosti vykonávat nebo zajišťovat společně, aniž by založily novou právnickou osobu. Jejich rozhodnutím o sdružení se k dosažení společného cíle nevznikne nový právní subjekt. Založí sdružení bez právní subjektivity.
Sdružení může vzniknout:

Při založení sdružení určeného k vykonávání podnikatelských činností musí mít oba manželé živnostenská nebo jiná oprávnění k činnostem, které jsou předmětem společného provozování.
Manželé mohou společně podnikat též ve sdružení, jehož účastníky jsou i jiné fyzické osoby nebo i právnické osoby.

PRÁVNÍ ÚPRAVU postupu při založení, provozování společných podnikatelských aktivit a při ukončení této společné činnosti obsahují ustanovení § 829 až 841 občanského zákoníku. Sdružení je založeno svobodným rozhodnutím jeho účastníků. Toto rozhodnutí má formu uzavření smlouvy o sdružení.
Založení sdružení není předmětem žádné registrace. Je jen úpravou vztahů mezi jeho účastníky. Podání informace o založení sdružení jiným osobám je výhradně záležitostí rozhodnutí jeho účastníků. Zveřejnění existence sdružení není žádným zákonem uloženo. Pokud některé finanční úřady registraci smlouvy o sdružení vyžadují, toto jejich jednání nenachází žádnou právní podporu. Výjimkou je sdružení advokátů, které má povinnost registrovat se u České advokátní komory.

UZAVŘENÍ SMLOUVY O SDRUŽENÍ je právním úkonem. Při jejím sjednávání se postupuje podle obecných zásad stanovených § 43 až 50b občanského zákoníku. Pro tuto smlouvu není předepsána písemná forma. K založení sdružení může proto dojít i na základě ústní smlouvy.
Písemná forma smlouvy má vždy vyšší důkazní sílu a účastníkům sdružení dává jistější záruku dodržování sjednaných vzájemných vztahů. Posiluje i postavení účastníků sdružení ve vztahu k finančnímu úřadu. Společné podnikání bez existence písemné smlouvy o sdružení zvyšuje nebezpečí rizik. Veškeré změny nebo zrušení písemně uzavřené smlouvy musí mít též písemnou formu (§ 40 odst. 2 občanského zákoníku).

Rozhodnou-li se pro založení sdružení manželé,
kteří oba provozují advokacii, musí mít smlouva o sdružení povinně písemnou formu. Tuto povinnost ukládá ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů: Vykonávají-li advokáti advokacii společně a nejde-li o výkon advokacie ve společnosti nebo v zahraniční společnosti, upraví si vzájemné vztahy písemnou smlouvou o sdružení podle zvláštního právního předpisu⁴⁾. Účastníky sdružení mohou být pouze advokáti a jsou povinni vykonávat advokacii pod společným jménem. K dosažení sjednaného účelu sdružení jsou jeho jednotliví účastníci oprávněni zaměstnávat další advokáty podle § 15a; tito advokáti nejsou účastníky sdružení.
4) § 829 a násl. občanského zákoníku.

OZ NESTANOVUJE POVINNÉ OBSAHOVÉ NÁLEŽITOSTI smlouvy o sdružení. Určitým vodítkem při rozhodování o obsahu smlouvy jsou ustanovení § 831 až 841 občanského zákoníku. Obsah konkrétní smlouvy je vždy vyjádřením úmyslu účastníků smluvního vztahu.

Je vhodné, aby smlouva o sdružení obsahovala:

ÚČELEM SDRUŽENÍ je společné vykonávání určitých konkrétních podnikatelských činností. Podnikatelské činnosti může provozovat jen osoba, která je k tomu oprávněna:

Živnostenské ani jiné oprávnění
nemůže získat sdružení, ale jen jeho účastníci. Provozování činnosti bez příslušného oprávnění je neoprávněným podnikáním ve smyslu ustanovení § 3a odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“). To by mohlo být při větším rozsahu i trestným činem podle § 251 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, při menším rozsahu pak správním deliktem. Při společném podnikání ve sdružení zpravidla jde o činnost většího rozsahu.

JEDNÁNÍ ZA SDRUŽENÍ
se upraví ve smlouvě o sdružení některým z těchto způsobů:

Je možné použít kombinace uvedených způsobů jednání pro jednotlivé konkrétní situace.

Výdaje na sociální a zdravotní
pojištění podnikatele jsou součástí
rozdělovaných výdajů.

PROVÁDĚNÍ ČINNOSTÍ při společném podnikání ve sdružení může být zajišťováno:

Sdružení není právním subjektem a proto nemůže uzavírat pracovní smlouvy ani dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Ve sdružení mohou být využíváni zaměstnanci:

Pokud se účastníci sdružení rozhodnou pro využívání námezdní práce, je nutné, aby se dohodli, kdo z nich bude plnit povinnosti zaměstnavatele. Zpravidla to bývá jen jeden z nich.

Tento účastník bude svým jménem plnit povinnosti zaměstnavatele uložené pracovněprávními i jinými obecně platnými právními předpisy. Bude plnit povinnosti zaměstnavatele ve vztahu k:

Pod jeho jménem budou přihlášeni zaměstnanci u místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení a u příslušné zdravotní pojišťovny. On bude objektem kontrolní činnosti úřadů a institucí, vůči nimž je povinen k plnění povinností zaměstnavatele. Jemu budou udělovány sankce za porušení těchto povinností. Přestože zaměstnanci využívaní při společném podnikání ve sdružení jsou v pracovněprávním vztahu k jednomu z manželů, mzdy se pokládají za společné výdaje (náklady). Do společných výdajů (nákladů) přísluší i platba zaměstnavatele na pojistné a sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „sociální pojištění“) a na pojistné na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „zdravotní pojištění“).

PLATBY POJISTNÉHO na sociální a zdravotní pojištění účastníků sdružení jsou osobními platbami a nelze je považovat za součást společných výdajů (nákladů). Tento postup je odůvodněn zejména tím, že účastníci sdružení mohou mít, a zpravidla mají, i další podnikatelské nebo jiné výdělečné aktivity provozované samostatně mimo sdružení. Tím jim vznikají odlišné vyměřovací základy pro výpočet pojistného. Úhrada pojistného se neprovádí z bankovního účtu, kde jsou složeny společné peněžní prostředky účastníků sdružení. Platí je každý z účastníků ze svých peněžních prostředků.

V případech, kdy účastníci sdružení nevykonávají vedle společného podnikání ve sdružení souběžně žádnou další podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost, je možné uplatnit odlišný postup. Pojistné se hradí ze společných peněžních prostředků sdružení a uskutečněné úhrady se považují za platby provedené za jednotlivé účastníky sdružení. Platby pojistného nejsou součástí výdajů (nákladů) vztahujících se ke společné činnosti ve sdružení. Jejich provedením vzniká ve společném účetnictví sdružení pohledávka za příslušným účastníkem sdružení.

Tento postup není možno považovat za standardní, ale jeho uplatněním se neovlivní výsledek hospodaření ze společné činnosti ve sdružení. Nedojde tak ani k porušení ustanovení sdělení MF čj. 281/36 980/1994 o účtování ve sdružení bez právní subjektivity. Použití tohoto postupu nelze považovat za vhodné v případech, kdy účastníci sdružení vykonávají vedle společné podnikatelské činnosti ve sdružení i svou individuální další podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost.

PODÍL NA VÝSLEDKU HOSPODAŘENÍ – jestliže účelem společné činnosti ve sdružení je podnikání, pak cílem je dosažení zisku (§ 2 odst. 1 obchodního zákoníku). Tento zisk je výsledkem činnosti účastníků sdružení. Je proto předmětem rozdělení mezi ně.

Oba manželé mají nárok na stejný podíl na výsledku hospodaření sdružení (§ 835 odst. 1 občanského zákoníku). Smlouvou však může být dohodnuta odlišná výše jejich podílu. Nemusí být stanoven ani shodný podíl na příjmech (výnosech) a na výdajích (nákladech).

U sdružení založeného pro jednorázovou výrobu konkrétních výrobků, které po splnění účelu ukončí svoji činnost, může být podíl na výsledku hospodaření vyjádřen rozdělením výrobků v naturálních jednotkách. Na jednotlivé účastníky sdružení se nerozděluje konečný výsledek hospodaření, ale příjmy (výnosy) a výdaje (náklady).

Příjmy (výnosy) a výdaje (náklady) se rozdělují na účastníky:

Výběr konkrétní varianty postupu má vliv na možnost uplatnění určitého daňového režimu.

Příklad

Rozdělení rovným dílem:		Rozdělení nerovným dílem:
podíl na		podíl na
příjmech:	výdajích:	příjmech:	výdajích:
50 : 50	50 : 50	50 : 50	60 : 40
60 : 40	60 : 40	60 : 40	50 : 50

Daň z příjmů nepřiznává a neplatí sdružení. Jejími poplatníky jsou oba manželé. Každý zdaňuje své příjmy samostatně.

ÚČETNICTVÍ A DAŇOVÁ EVIDENCE – vznikem sdružení založeného podle § 829 a násl. občanského zákoníku nevzniká právní subjekt. Sdružení nemůže být účetní jednotkou. Nemůže vést účetnictví. Protože není právním subjektem nemůže být ani poplatníkem ani plátcem daní. Protože není poplatníkem daně z příjmů, nemůže ani vést daňovou evidenci podle § 7b zákona o daních z příjmů.
Účetnictví nebo daňová evidence se vede o podnikatelské či jiné samostatné výdělečné činnosti společně provozované ve sdružení. Nemůže se vést samostatné účetnictví nebo samostatná daňová evidence.
Účetnictví o činnosti společně provozované ve sdružení je vždy jen autonomní součástí
účetnictví jednoho z manželů.
Daňová evidence o činnosti společně provozované ve sdružení je vždy jen autonomní součástí daňové evidence jednoho z manželů.
Odpovědnost za účetnictví nebo daňovou evidenci o společné činnosti ve sdružení nese ten účastník, který je pověřen jejich vedením.

MANŽELÉ SE MOHOU ROZHODNOUT pro společné podnikání založením obchodní společnosti jako právnické osoby. Mohou založit kteroukoliv z obchodních společností (§ 56 odst. 1 obchodního zákoníku):

Nejčastěji se pro společné podnikání manželů využívá společnost s ručením omezeným. Jestliže společníky jsou jen oba manželé, má takto vzniklá obchodní společnost charakter rodinného podnikání.

PRÁVNÍ ÚPRAVU založení, vzniku, i provozování společnosti s ručením omezeným stanoví § 105 až 153 obchodního zákoníku.
Ve společenské smlouvě se stanoví podíl každého z manželů na základním kapitálu. Tím se určí i jejich podíl na rozhodování. Již ve společenské smlouvě se určí statutární orgán obchodní společnosti. V pozici jednatele mohou být oba manželé současně, může jím být i jen jeden z nich. Valná hromada může jmenovat jednatelem i jinou fyzickou osobu.
Založení obchodní společnosti jako formy rodinného podnikání dává možnost rovnoprávného postavení obou manželů v rozhodování o zaměření a rozsahu podnikatelských aktivit i v podílu na výsledku hospodaření. Mzda i podíl na zisku se stávají součástí společného jmění manželů.

ZÁVĚR – Pro ženy, jejichž manželé jsou samostatně výdělečně činní v různých podnikatelských oborech nebo jsou společníky či akcionáři obchodních společností, existuje několik forem jejich zapojení do různých forem výdělečných aktivit. Jejich přehled je obsahem tohoto článku. Seznámení s jednotlivými formami výdělečné činnosti může být vhodnou inspirací pro rozhodování při výběru nejvhodnější varianty. Pro podnikatele je důležité vědět, že pracovněprávní vztah mezi manžely je zakázán.

Ing. Karel Janda

§ 56 zákona č. 513/1991 Sb.

Obecná ustanovení

(1) Obchodní společnost (dále jen „společnost“) je právnickou osobou založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo Evropských společenství či zákon jinak. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Evropské hospodářské zájmové sdružení a evropská společnost jsou upraveny též právem Evropských společenství a zvláštními právními předpisy. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje.

(2) Nestanoví-li zákon jinak, mohou být zakladateli společnosti a účastnit se na jejím podnikání osoby fyzické i právnické.

(3) Činnost uvedenou v § 37 odst. 1 větě druhé může společnost vykonávat pouze pomocí osob tam uvedených. Odpovědnost těchto osob podle zvláštních předpisů není dotčena.

(4) Fyzická nebo právnická osoba může být společníkem s neomezeným ručením pouze v jedné společnosti.

(5) Ustanovení upravující jednotlivé formy společností stanoví, v jakém rozsahu ručí společníci za závazky společnosti. Pro jejich ručení se použije obdobně ustanovení o ručení (§ 303 a násl.), pokud z jiných ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného. Je-li na majetek společnosti prohlášen konkurs, ručí společníci za závazky společnosti jen do výše, v níž věřitelé, kteří včas přihlásili své pohledávky, nebyly uspokojeni v konkursním řízení.

(6) Po zániku společnosti ručí společníci za závazky společnosti stejně jako za jejího trvání. Pokud se společnost zrušuje s likvidací, ručí společníci za její závazky do výše svého podílu na likvidačním zůstatku (§ 61 odst. 4), nejméně však v rozsahu, v němž za ně ručili za trvání společnosti. Mezi sebou se společníci vyrovnají týmž způsobem jako při ručení za trvání společnosti.