Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví – kritický pohled soudce

Nový občanský zákoník [zákon č. 89/2012 Sb. (dále též „o. z.“)] v § 2958 stanoví, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozenému peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením na zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

V důsledku nové civilní úpravy

došlo mj. i ke zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění. Jak již bylo uvedeno, nový občanský zákoník pro poskytování náhrad při ublížení na zdraví v § 2958 větě druhé stanoví, že: „Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“

Již v době legislativních prací na novém civilním kodexu muselo být minimálně soudcům (i z Nejvyššího soudu), kteří se spolupodíleli na této legislativní činnosti, zřejmé, že vágní ustanovení § 2958 o. z. přinese pro soudní praxi značné potíže, neboť bylo celkem předvídatelné, že kupř. soudce Okresního soudu v Chebu může mít jiný právní náhled na výklad a aplikaci poskytování předmětné náhrady „podle zásad slušnosti“ oproti soudci např. Okresního soudu ve Vsetíně. Ač byla kritizována předchozí právní úprava včetně zmíněné ministerské vyhlášky, která podle „tvůrců“ nového občanského zákoníku soudy de facto „svazovala“ v poskytování předmětné výše odškodnění, přesto byla zvolena cesta, která ve svém důsledku soudy opět „svazuje“. Došlo k tomu tím, že v důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku se objevila (z pohledu autora tohoto příspěvku zcela nepochopitelná) formulace, že: „Pociťují-li někteří představitelé soudní moci potřebu tabulek, vzorců nebo klíčů speciálně pro tyto účely, nic nebrání tomu, aby se soudní praxe sama shodla na zásadách, podle níž bude postupováno.“

Ve skutečnosti však byla sofistikovaným způsobem připravena půda pro komerční využití materiálu, který krátce po účinnosti nového občanského zákoníku byl vypracován za koordinace tehdejšího občanského sdružení – Společnost pro medicínské právo, jež předložilo Ministerstvu spravedlnosti (dále již „Msp“) materiál, který se postupně začal nesprávně označovat jako „Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z.“ (dále též „Metodika“).

PROBLÉMY SPOJENÉ S METODIKOU - Ač lze zcela spolehlivě prokázat, že Metodika není materiálem vypracovaným Nejvyšším soudem, přesto došlo k situaci, kdy ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu byl v rozporu s platnou právní úpravou pod č. 63/2014 publikován uvedený soukromý materiál (Metodika), který ovšem s Nejvyšším soudem nemá absolutně nic společného, neboť nejde o žádné stanovisko či rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale ani o rozhodnutí jiného soudu, které by prošlo schvalovací procedurou v občanskoprávním a obchodním (dále již zkráceně „civilním“) kolegiu Nejvyššího soudu, jehož jsem byl členem do 31. 12. 2021.

Ještě jako člen civilního kolegia Nejvyššího soudu jsem (nejen) vedení Nejvyššího soudu prokazatelně již v roce 2014 opakovaně upozorňoval na problémy spojené s Metodikou, které za několik let poté ombudsman popsal ve své Zprávě o šetření ve věci Metodiky (zde: https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/6709-2019-VOP-DK-18-1.pdf), žádal jsem, aby byla přijata účinná opatření, aby bylo zamezeno nesprávnému označování Metodiky jako materiálu Nejvyššího soudu a aby byla zjednána náprava na poli chování některých soudců Nejvyššího soudu, kteří při svých školeních uváděli odbornou, ale i laickou veřejnost v omyl, že je Metodika produktem Nejvyššího soudu.

Vedení Nejvyššího soudu jsem také informoval o tom, že dva soudci Nejvyššího soudu byli v předmětnou dobu činní (aktuálně je již jeden, druhý je však aktivně propojený s aktivitami kolem Metodiky) v orgánu Akademie medicínského práva, o. p. s. (Vzhledem k tomu, že ve Zprávě ombudsmana ve věci šetření Metodiky jsou uváděny všechny dotčené subjekty mající vztah k Metodice bez anonymizace, nemá smysl je nyní pro účely tohoto příspěvku anonymizovat, neboť jde již o veřejně dostupné informace.), která je partnerským subjektem Společnosti medicínského práva („zhotovitele“ Metodiky podle smlouvy o koordinaci uzavřené s Msp), že v jejich případě dochází ke zjevnému poměru k věci a střetu zájmů, neboť na straně jedné mají jako soudci povinnost rozhodovat dovolací agendu týkající se také právních problémů řešených Metodikou, a na straně druhé jsou jako osoby činné v orgánu Akademie medicínského práva povinni zajišťovat chod této obecně prospěšné společnosti, který podle obchodního rejstříku mj. spočíval v „poskytování poradenských a konzultačních služeb v medicínském právu“ či ve „zpracovávání odborných studií a oponentních studií v medicínském právu.“ Kromě toho součástí těchto aktivit byl i projekt Medicalaw spočívající v poskytování právního poradenství. Navíc soudci v této obecně prospěšné společnosti byli – jak lze zjistit z obchodního rejstříku – propojeni s osobou, která již od r. 2015 byla trestně stíhána v závažné trestní kauze Nemocnice Na Homolce, a která byla držitelem internetových domén, na které první verze Metodiky, publikována v rozporu se zákonem ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, odkazovala.

Situace vzniklá v důsledku snah o zavedení uvedeného projektu zvaného Metodika je z pohledu fungování demokratického právního státu nadále neudržitelná a vyžaduje si ingerenci zákonodárce. Pro zákonodárce rovněž vyvstává otázka, jak podobné situace řešit, pokud selhává státní správa soudů. Jakmile se totiž připustí (tolerují) těsnější vazby mezi (vrcholovými) soudci a zástupci exekutivy, jako tomu bylo v případě Metodiky, exekutiva de facto ztrácí možnost flexibilního řešení vzniklých problémů a objektivního vhledu do personálních souvislostí, neboť právě pro těsné vazby s těmito soudci či soudními funkcionáři je prakticky vyloučené, aby proti nim v souladu se zákonem o soudech a soudcích zasáhla.

Toto zjištění by mělo být reflektováno i při tvorbě Nejvyšší soudcovské rady a při zvažování kontrolních mechanismů justičního prostředí, neboť bez účinné kontroly a pojistek hrozí nebezpečí protěžování, personální korupce, excesivního chování a vytváření problematického prostředí, v němž se vytvářejí (dominují) – pro justiční prostředí zcela nepřijatelné – klientelistické a lobbistické vazby.

Ačkoliv autorem Metodiky není Nejvyšší soud, přesto v Metodice na šesti místech se uvádí, že jde o Metodiku Nejvyššího soudu, což mate odbornou i laickou veřejnost v tom, že jde o materiál Nejvyššího soudu. V textu Metodiky jsou například zvoleny následující zavádějící formulace: „Nejvyšší soud vyzývá soudce ke studiu Metodiky…“ (ačkoliv v době, kdy se Metodika tvořila či byla jako dílo předána Msp, se Nejvyšší soud prostřednictvím svého vedení, respektive prostřednictvím svého občanskoprávního a obchodního kolegia k této Metodice nijak nevyjadřoval ani podle zákona vyjadřovat nemohl), „Nejvyšší soud doporučuje soudům, aby ji při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. využívaly a aby v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených“ (ačkoliv Nejvyšší soud žádné takové doporučení neučinil ani de lege lata – mimo rozsah své působnosti realizovaný v rámci příslušného rozhodnutí či přijatého stanoviska – učinit nemohl).

Podle smlouvy o koordinaci expertní činnosti a zpracování metodiky ze dne 30. 12. 2013, uzavřené mezi Českou republikou – Ministerstvem spravedlnosti (za Msp smlouvu podepsal tehdejší náměstek JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.) a Společností medicínského práva o. s. (za SMP smlouvu podepsal v zastoupení MUDr. Jolany Těšinové JUDr. MUDr. Roman Ždárek, Ph.D., MBA, který byl mj. v r. 2015 trestně stíhán v kauze týkající se Nemocnice Na Homolce v Praze), měla Společnost medicínského práva, o. a., nyní z. s. „koordinovat a podílet se na přípravě metodické pomůcky výpočtu peněžité náhrady za újmu způsobenou ublížením na zdraví, a to co do nároků vyvažující vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění…“ (viz smlouva zde: https://vrcha.webnode.cz/_files/200000348-354da354db/Smlouva %20o %20koordinaci %20– %20Metodika %20NS %2055.pdf). Je sice pravdou, že na Metodice vedle zástupců Společnosti medicínského práva a jiných subjektů pracovali také někteří soudci specializovaného senátu (25 Cdo) Nejvyššího soudu, avšak Nejvyšší soud žádné takové dílo nevytvořil, ani podle zákonné úpravy vytvořit nemohl (Metodika není stanovisko, k jehož vypracování je Nejvyšší soud naopak oprávněn). Tento můj závěr ostatně za několik let potvrdil ve své Zprávě (viz shora) také ombudsman.

Metodika přinesla do soudní praxe značný chaos, neboť znalci se de facto musejí vyjadřovat k právním otázkám. Metodika nevznikla na půdě Nejvyššího soudu jako stanovisko poté, co by Nejvyšší soud měl k dispozici odpovídající množství podkladů (rozhodnutí) ze soudní praxe. Metodika je v podstatě komerčním produktem, který je nepochopitelně označován za materiál Nejvyššího soudu, což ve své Zprávě také kritizuje ombudsman.

Právní chaos spojený s Metodikou, která v textu obsahuje nepravdivé formulace o tom, že jde o Metodiku Nejvyššího soudu, je způsobený také tím, že existují dvě obsahově rozdílné verze Metodiky. První verze Metodiky byla v důsledku excesu v rozporu s platnou právní úpravou publikována pod sp. zn. Cpjn 63/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, a to pod označením „Druh: Stanovisko“(viz https://vrcha.webnode.cz/_files/200000356-35dfb35dfd/Metodika %20– %20druh %20– %20stanovisko.pdf), což mate uživatele textu v tom směru, že se domnívají, že čtou Metodiku coby stanovisko Nejvyššího soudu, ačkoliv tomu tak není. Tato „sbírková verze Metodiky“ pak obsahuje mj. odkazy na zcela jiná webové stránky ohledně např. školení znalců či výpočtu náhrady, než její druhá „internetová verze.“ Tak např. „sbírková verze Metodiky“ (publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 63/2014), v části „D. Technická část“ obsahuje následující (třetí) odstavec: „Termíny a místo konání školení a zkoušek se budou zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup na webových stránkách (nyní rovněž již nefunkčních) www.skoleniznalcu.cz“ Držitelem této domény byl do své smrti (8. 11. 2020) nepravomocně odsouzený (ve známé trestní kauze již výše uvedené pražské nemocnice) JUDr. MUDr. Roman Ždárek, Ph.D., MBA, který byl současně jediným společníkem a jednatelem společnosti Kongres medicínského práva, s. r. o., jež je na posledně uvedených webových stránkách označována jako provozovatel školení znalců (web.archive.org/web/20201030195359/www.skoleniznalcu.cz/kontakt). Nejvyšší soud dokonce svého času na svých internetových stránkách (než postupně docházelo k různým změnám obsahu Metodiky publikované na internetových stránkách Nejvyšší soudu www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/Edit/Rozhodovacicinnost~Metodikak%3F2958o.z.?Open&area=Rozhodovac%C3%AD%20%C4%8Dinnost&grp=Metodika%20k%20%C2%A7%202958%20o.z.&lng=, a stále ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014), odkazoval stran školení znalců na webové stránky, jejichž provozovatelem má být společnost, jejímž jediným společníkem a jednatelem byla v předmětnou dobu nepravomocně odsouzená fyzická osoba v již shora opakovaně zmiňované závažné trestní kauze známé pražské nemocnice. Posléze pak na webových stránkách Nejvyššího soudu docházelo k různým formulačním změnám v textu Metodiky, aniž by bylo zdůvodněno, z příkazu koho a na základě jakého právního titulu (neboť Metodika není dílem Nejvyššího soudu) byly činěny zásahy do tohoto díla, které je takto neustále excesivně šířeno na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Aktuálně jsou na webu Nejvyššího soudu publikovány dvě verze Metodiky. První verze, která byla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (tuto verzi lze vyhledat pod Cpjn 14/2014 zde: https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/126C53EE1050D1CEC12580D50040C640?openDocument&Highlight=0,null), a druhá verze, která se neustále mění a jež např. v technické části stran odkazů na webové stránky doznala několika zásadních změn, aniž by někdo takový postup hodnověrně vysvětlil, je k dispozici zase zde: https://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/Edit/Rozhodovacicinnost~Metodikak %3F2958o.z.?Open&area=Rozhodovac %C3 %AD %20 %C4 %8Dinnost&grp=Metodika %20k %20 %C2 %A7 %202958 %20o.z.&lng=). První verze Metodiky odkazuje na webové stránky (odkaznaztizeniuznení.pdf (220,5 kB) týkající se školení znalců a výpočtové aplikace, kdy držitelem těchto domén podle veřejně dostupných informací byla (do své smrti dne 8. 11. 2020) jedna z osob participujících ve shora zmíněném občanském sdružení, respektive v nyní zájmovém spolku, a jež do své smrti byla mj. v postavení nepravomocně odsouzené osoby ve známé trestní kauze jedné pražské nemocnice. Lze spekulovat o tom, proč došlo ke změně těchto odkazů ve druhé verzi Metodiky, nicméně faktem je, že neexistuje žádné zdůvodnění této změny, přičemž určitá část čtenářů zřejmě vychází též z „oficiální“ verze Metodiky, která byla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014.

Stávající stav ohledně Metodiky je neúnosný, lékařskou obcí neakceptovatelný (srov. např. závěry odborné lékařské veřejnosti zde: https://vrcha.webnode.cz/news/zapis-z-jednani-z-kulateho-stolu-ohledne-metodiky/) a vyžaduje si legislativní zásah. Metodika nemůže obcházet zákonodárce tím, že si komerčně propojená skupina subjektů určí jakási pravidla pro poskytování náhrad v dané materii, nepravdivě prohlásí, že jde o materiál Nejvyššího soudu a v součinnosti s některými vrcholovými soudci se realizují povážlivé činnosti, které narušují nezávislost a nestrannost těchto soudců při rozhodování v této materii. Opět na tomto místě odkazuji na závažná zjištění obsažená ve Zprávě ombudsmana, která je třeba zohlednit z hlediska dalšího náhledu na řešení této právní problematiky.

Vzhledem k tomu, že Metodika coby zjevně komerční produkt nemůže vést k jednotnosti rozhodovací praxe, neboť již v samém základu obsahuje nepravdivou informaci o svém autorství a mate tím odbornou i laickou veřejnost, bylo by žádoucí přistoupit k novelizaci ustanovení § 2958 o. z., která by mohla odstranit stávající výkladové a aplikační potíže a doslova odstřihnout komerční pozadí a excesivní chování některých vrcholových soudců, jež se na této blamáži již několik let podílejí.

NAVRHOVANÉ ŘEŠENÍ - Ustanovení § 2958 větu druhou o. z. by bylo možné novelizovat např. následujícím způsobem:

Ustanovení § 2958 se ve větě druhé o. z. se mění takto:

„Soudy stanoví výši náhrady podle zásad slušnosti; Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou nejnižší přípustnou výši pro poskytování náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování nejnižší přípustné výše v jednotlivých případech.“

Navrhovaným řešením by konečně došlo k tomu, že by se lékařská obec primárně v součinnosti s Českou lékařskou komorou a za legislativní participace Ministerstva zdravotnictví podílela na zpracování předmětné vyhlášky, jež by – oproti zrušené vyhlášce č. 440/2001 Sb. – stanovila základní, respektive nejnižší výši pro poskytování předmětných náhrad s tím, že soudy by podle § 2958 o. z. rozhodovaly podle zásad slušnosti, přičemž by své úvahy odvíjely od základu stanoveného předmětnou vyhláškou. Tímto řešením by současně bylo učiněno zadost i dosavadní judikatuře Ústavního soudu, která dosud upozorňovala na to, že nelze poskytování náhrad v dané materii řešit formou nějakých (metodických) tabulek atd., nýbrž že v každém jednotlivém případě soudy musejí vycházet ze zjištěných (jedinečných) skutkových okolností daného případu. Neshledají-li soudy nezbytnost poskytnutí vyšší náhrady, než bude coby základ stanoveno vyhláškou (bolestné a ztížení společenského uplatnění), pak náhradu přisoudí právě podle této vyhlášky, respektive s ohledem na odborné posouzení pro rozhodnutí zásadně významných okolností znalcem z odvětví zdravotnictví, který s ohledem na svou specializaci bude povolán k takovéto znalecké verifikaci.

Oproti dosavadnímu stavu, kdy komerčně obsahově nesourodá Metodika (viz její dvě verze a excesy spojené s jejím vznikem, výkladem a aplikací) představuje nadále nepoužitelný materiál, jeví se přijetí vyhlášky stanovící základní výši pro poskytování náhrad vhodným legislativním řešením, které zcela jistě soudům usnadní rozhodování potud, že napříště budou mít soudy k dispozici relevantní odborný základ, z nějž budou moci vycházet při rozhodování podobných sporů, aniž by byly odkázáni na dosud pochybně zpracovaný materiál, který byl mj. podroben ostré kritice ze strany ombudsmana a lékařské odborné veřejnosti.

JUDr. Pavel Vrcha, MBA

§ 2958 zákona č. 89/2012 Sb.
cit. na straně 49

Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

§ 2959 zákona č. 89/2012 Sb.

Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

§ 2960 zákona č. 89/2012 Sb.

Náklady spojené s péčí o zdraví

Škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

§ 2961 zákona č. 89/2012 Sb.

Náklady pohřbu

Škůdce nahradí tomu, kdo je vynaložil, přiměřené náklady spojené s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního předpisu. Přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu.

§ 2962 zákona č. 89/2012 Sb.

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

(2) Žáku nebo studentu náleží náhrada za ztrátu na výdělku ode dne, kdy měla skončit jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání, po dobu

a) o kterou se jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání prodloužily následkem újmy na zdraví,

b) neschopnosti následkem újmy na zdraví,

c) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které zpravidla brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, nebo

d) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které částečně brání zapojení do výdělečné činnosti, pokud nezameškává vlastní vinou příležitost k výdělku výkonem práce pro něho vhodné.

§ 2963 zákona č. 89/2012 Sb.

(1) Po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

(2) Dosahuje-li poškozený po skončení pracovní neschopnosti výdělku jen s vynaložením většího úsilí nebo se zvýšenou námahou, které by, nebýt škodné události, jinak nemusel vynaložit, odčiní se mu peněžitým důchodem i zvýšená námaha nebo úsilí. Při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlédne i ke zvyšování výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání.

(3) Jsou-li pro to vážné důvody, může soud rozhodnout, zda, jakým způsobem a do jaké výše škůdce zajistí pohledávku poškozeného na peněžitý důchod; návrhy stran přitom není vázán.