Minimální a průměrná mzda

daň z příjmů FO v roce 2025

V zákonu o daních z příjmů nalezneme několik ustanovení, ve kterých jsou stanovené daňové ukazatele ovlivněny výší minimální mzdy a výší průměrné mzdy. V roce 2025 činí minimální mzda 20 800 Kč/měsíc na základě Sdělení MPSV č. 286/2024 Sb. a průměrná mzda 46 557 Kč/měsíc je odvozena z nařízení vlády č. 282/2024 Sb. K jakým změnám při uplatnění daně z příjmů z výše uvedených důvodů dochází v roce 2025?

Vymezení minimální mzdy

nalezneme v § 111 zákoníku práce ve znění zákona č. 230/2024 Sb. V § 111 odst. 1 ZP se uvádí, že minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci zaměstnance, který nemá právo na některou z nejnižších úrovní zaručeného platu podle § 112 odst. 2 ZP. Mzda nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Do mzdy nebo odměny z dohody se pro tento účel nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí, za zvýšenou zátěž zaměstnance ve zdravotnictví a za práci v sobotu a v neděli. Dle znění § 111 odst. 3 ZP měsíční minimální mzda je součinem predikce průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství na následující kalendářní rok a koeficientu pro výpočet minimální mzdy. Koeficient pro výpočet minimální mzdy se stanoví tak, aby výsledná výše minimální mzdy byla přiměřená zejména ve vztahu ke kupní síle minimální mzdy s ohledem na životní náklady, obecné úrovni mezd a jejich rozdělení, tempu růstu mezd, dlouhodobému vývoji a míře produktivity. K posouzení přiměřenosti minimální mzdy se použije rovněž orientační referenční hodnota 47 % průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství. Takto vypočtená výše měsíční minimální mzdy se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru. Dle § 111 odst. 7 ZP sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv vyhlásí pro následující kalendářní rok do 31. srpna Ministerstvo financí predikci průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství a do 30. září Ministerstvo práce a sociálních věcí měsíční a hodinovou minimální mzdu.

Uplatnění minimální mzdy
v zákonu o daních z příjmů

Minimální mzda je pro účely daně z příjmů definována v § 21g ZDP jako měsíční sazba minimální mzdy podle právních předpisů upravujících výši minimální mzdy, účinná k prvnímu dni příslušného zdaňovacího období a neupravená s ohledem na odpracovanou dobu a další okolnosti. Zákon o daních z příjmů uvádí následující ustanovení, jejichž údaje a limity se odvolávají na výši minimální mzdy.

     Vliv minimální mzdy na osvobození vyplácených důchodů od daně z příjmů

Podle § 4 odst. 1 písm. g) ZDP je od daně z příjmů osvobozena za zdaňovací období (kalendářní rok) z úhrnu příjmů ve formě pravidelně vyplácených důchodů nebo penzí částka ve výši 36násobku minimální mzdy, která je platná k 1. lednu kalendářního roku; do této částky se však nezahrnuje výše příplatku nebo příspěvku k důchodu podle jiných právních předpisů.

Zatímco za kalendářní rok 2024 byla osvobozena od daně z příjmů fyzických osob výše pravidelně vyplácených důchodů nebo penzí 18 900 Kč x 36 = 680 400 Kč, pak za kalendářní rok 2025 je osvobozena od daně z příjmů fyzických osob výše pravidelně vyplácených důchodů nebo penzí 20 800 Kč x 36 = 748 800 Kč.

S ohledem na tento limit je převážná většina vyplácených důchodů osvobozena od daně z příjmů. K překročení této výše pro osvobození od daně z příjmů může prakticky dojít pouze v případě souběhu vypláceného starobního důchodu a penze ze zahraničí v souvislosti s dřívějším zaměstnáním poplatníka v zahraničí.

Příklad 1

Bývalý zaměstnanec zdravotnického zařízení pobírá starobní důchod z českého důchodového pojištění a penzi z Rakouska. Za rok 2025 obě částky souhrnně (po přepočtu rakouské penze na českou měnu podle § 38 odst. 1 ZDP) dosáhnou výše 770 000 Kč. Jiné příjmy občan nemá.

Pro daňové řešení penze z Rakouska musíme vycházet ze smlouvy mezi ČR a Rakouskem o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 31/2007 Sb. m. s.). V článku 17 této smlouvy se uvádí, že penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou článku 18 odstavce 2 zdanění jen v tomto státě. Z toho vyplývá, že penze vyplácená občanovi z Rakouska podléhá zdanění v ČR. Výše důchodu a penze převyšující za rok 2025 hranici pro osvobození od daně z příjmů činí 21 200 Kč a tato částka přichází ke zdanění dle § 10 ZDP jako tzv. ostatní příjem. Vzhledem k tomu, že částka ke zdanění nedosáhne limitní výše 50 000 Kč stanovené v § 38g odst. 1 ZDP pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, nemusí občan podávat daňové přiznání za rok 2025.

     Vliv minimální mzdy na uplatnění ročního daňového bonusu

Poplatník daně z příjmů fyzických osob má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor v rozsahu a výši uvedeném v § 35c a § 35d ZDP. Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění na vyživované dítě vyšší než daň vypočtená podle § 16 ZDP snížená o slevy na dani podle § 35 a 35ba ZDP, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem, který může poplatník uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč.

Omezující podmínka pro uplatnění daňového bonusu v § 35c odst. 4 ZDP stanoví, že daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období má příjem podle § 6 (příjem ze závislé činnosti) nebo § 7 (příjem ze samostatné činnosti) alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy. Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené, příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně s výjimkou příjmů, u nichž se uplatní postup dle § 36 odst. 6 nebo 7 a příjmy, které jsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění. Zatímco pro možnost výplaty daňového bonusu v roce 2024 musela činit výše příjmů podle § 6 nebo § 7 ZDP alespoň 18 900 Kč x 6 = 113 400 Kč, pak v roce 2025 musí činit výše příjmů podle § 6 nebo § 7 ZDP alespoň 20 800 Kč x 6 = 124 800 Kč.

Příklad 2

Občan má příjmy ze samostatné činnosti na základě živnostenského oprávnění zdaňované dle § 7 ZDP a dále příjmy z nájmu bytu zdaňované dle § 9 ZDP. V roce 2025 je dlouhodobě nemocen a jeho příjmy z podnikání za zdaňovací období 2025 dosáhnou pouze 124 500 Kč, ke kterým uplatňuje paušální výdaje ve výši 60 %. Příjmy z nájmu bytu má ve výši 216 000 Kč, ke kterým uplatňuje skutečné výdaje (včetně odpisu) ve výši 65 000 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti s ním žijí dvě nezletilé děti.

Dílčí základ daně dle § 7 ZDP činí 124 500 Kč – 124 500 Kč x 0,6 = 49 800 Kč, dílčí základ daně dle § 9 ZDP činí 216 000 Kč – 65 000 Kč = 151 000 Kč. Celkový základ daně z příjmů za rok 2025 činí 200 800 Kč a z něho vypočtená daň z příjmů 30 120 Kč. Z takto vypočtené daně si uplatní poplatník ze základní slevy na poplatníka 30 840 Kč pouze částku 30 120 Kč a zbytek této slevy propadá. Daňová povinnost poplatníka je za rok 2025 nulová a měl by tedy nárok na daňové zvýhodnění na dvě děti formou daňového bonusu ve výši 37 524 Kč. Dle znění § 35c odst. 4 ZDP se do limitní výše příjmů pro přiznání daňového bonusu započítávají pouze příjmy ze závislé činnosti a příjmy ze samostatné činnosti, ale nezapočítávají se příjmy z nájmu zdaňované dle § 9 ZDP. Proto v našem případě poplatník nemá nárok na daňový bonus na vyživované dítě – jeho příjem z podnikání nedosáhl výše 124 800 Kč.

Pokud by však byl najímaný byt zařazen do obchodního majetku poplatníka, byl by příjem z nájmu zdaňován dle § 7 odst. 2 písm. b) ZDP a pak by příjem dle § 7 ZDP činil za rok 2025 výši 124 500 Kč + 216 000 Kč = 340 500 Kč. Pokud by poplatník uplatňoval k oběma příjmům dle § 7 ZDP paušální výdaje, činil by jeho základ daně (124 500 Kč – 124 500 Kč x 0,6) + (216 000 Kč – 216 000 Kč x 0,3) = 201 000 Kč a vypočtená daň po slevě na poplatníka činí 0 Kč. Poplatník by měl v tomto případě při nulové daňové povinnosti nárok na daňový bonus v plné výši na 2 děti 37 524 Kč, protože splňuje podmínku pro výplatu daňového bonusu dle § 35c odst. 4 ZDP.

     Vliv minimální mzdy na uplatnění měsíčního daňového bonusu u zaměstnance

Je-li výše měsíční zálohy na daň snížené o měsíční slevu na dani podle § 35ba ZDP nižší než částka měsíčního daňového zvýhodnění, je vzniklý rozdíl měsíčním daňovým bonusem. Měsíční daňový bonus lze vyplatit, pokud jeho výše činí alespoň 50 Kč. Z § 35d odst. 4 ZDP však vyplývá omezující podmínka, podle které plátce daně je povinen vyplatit poplatníkovi měsíční daňový bonus ve výši stanovené tímto zákonem při výplatě příjmů ze závislé činnosti, jestliže jejich úhrn vyplacený nebo zúčtovaný tímto plátcem za příslušný kalendářní měsíc dosahuje u poplatníka alespoň výše poloviny minimální mzdy zaokrouhlené na celé koruny dolů, tedy v roce 2025 alespoň 10 400 Kč. Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

     Vliv minimální mzdy na uplatnění daňového bonusu v rámci ročního zúčtování

V § 35d odst. 6 ZDP se uvádí, že při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění na vyživované dítě poskytne plátce daně poplatníkovi slevu na dani podle § 35c ZDP (daňové zvýhodnění na dítě) maximálně do výše daně snížené o slevy na dani pro poplatníka daně z příjmů fyzických osob. Je-li nárok na daňové zvýhodnění vyšší než takto vypočtená daň, má poplatník nárok na vyplacení daňového zvýhodnění formou daňového bonusu. Podle tohoto ustanovení však platí omezující podmínka pro vyplacení daňového bonusu, podle které poplatník má nárok na vyplacení daňového zvýhodnění na vyživované dítě formou vyplacení daňového bonusu, jen pokud úhrn jeho příjmů ze závislé činnosti od všech plátců daně v uplynulém zdaňovacím období, z nichž mu plátce daně provádí roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, dosáhl alespoň šestinásobku minimální mzdy, tedy v roce 2025 částky124 800 Kč. Jestliže u poplatníka úhrn příjmů ze závislé činnosti nedosáhne za kalendářní rok alespoň šestinásobku minimální mzdy, poplatník při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění na vyplacené měsíční daňové bonusy v kalendářních měsících, v nichž úhrn jeho příjmů dosáhl alespoň výše poloviny minimální mzdy, již nárok neztrácí.

Příklad 3

Zaměstnankyně ve výdejně obědů má pouze příjmy ze závislé činnosti, přičemž pracuje na zkrácený pracovní úvazek. Zaměstnankyně učinila u zaměstnavatele prohlášení k dani. Uplatňuje daňové zvýhodnění na 1 dítě žijící s poplatnicí ve společně hospodařící domácnosti. V roce 2025 jsou její příjmy ze závislé činnosti v lednu a březnu 11 400 Kč, v ostatních měsících pak jsou její příjmy ze závislé činnosti nižší než 9 800 Kč. Jiné příjmy nemá.

Z dosažených příjmů po uplatnění měsíční základní slevy na dani na poplatníka vychází nulová záloha na daň. Za měsíce leden a březen vyplatí zaměstnavatel zaměstnankyni daňové zvýhodnění na dítě formou měsíčního daňového bonusu ve výši 1 267 Kč, v ostatních měsících příjem nedosahuje částky 10 400 Kč, proto zaměstnankyni v těchto měsících nepřísluší daňové zvýhodnění na dítě formou výplaty daňového bonusu. Protože za rok 2025 příjmy ze závislé činnosti u poplatníka nedosáhnou výše 124 800 Kč, nemá zaměstnankyně nárok na daňové zvýhodnění formou daňového bonusu v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. Ve smyslu § 35d odst. 6 ZDP však zůstane zaměstnankyni vyplacený daňový bonus za měsíce leden a březen 2025 zachován.

Uplatnění průměrné mzdy
v zákonu o daních z příjmů

V § 21g odst. 2 ZDP se uvádí, že průměrnou mzdou se pro účely daní z příjmů rozumí průměrná mzda stanovená podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení. Za průměrnou mzdu se podle § 23b odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb. považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Výše průměrné mzdy pro rok 2025 vyplývá z nařízení vlády č. 282/2024 Sb. Zde je uveden všeobecný vyměřovací základ 43 682 Kč a přepočítací koeficient 1,0658 Kč. Průměrná mzda pro rok 2025 tedy činí 46 557Kč.

     Vliv průměrné mzdy na uplatnění dvou sazeb daně z příjmů u FO

Z ustanovení § 16 odst. 1 ZDP ve znění zákona č. 349/2023 Sb. vyplývá, že sazba daně 15 % se uplatní od roku 2024 pro část základu daně do výše 36násobku průměrné mzdy a sazba daně 23 % se uplatní pro část základu daně přesahující 36násobek průměrné mzdy. V roce 2024 tak činilo rozhraní pro uplatnění sazeb daně 15 % a 23 % výše základu daně 43 967 Kč x 36 = 1 582 812 Kč. V roce 2025 činí rozhraní pro uplatnění sazeb daně 15 % a 23 % výše základu daně 46 557 Kč x 36 = 1 676 052 Kč.

Z uvedené výše stanoveného rozhraní pro uplatnění 15/23 % sazby daně v letech 2024 a 2025 vyplývá, že zatímco poplatník s vyšším základem daně platil sazbu daně 23 % v roce 2024 již od výše základu daně 1 582 812 Kč, pak v roce 2025 dochází k posunu této hranice pro uplatnění 23 % sazby daně o 93 240 Kč.

Z § 38h odst. 2 ZDP vyplývá, že sazba měsíční zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti činí 15 % pro část základu pro výpočet zálohy do trojnásobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu pro výpočet zálohy přesahující trojnásobek průměrné mzdy. Záloha se vypočte jako součet součinů příslušné části základu pro výpočet zálohy a sazby zálohy pro tuto část základu pro výpočet zálohy.

Z uvedené výše stanoveného rozhraní pro uplatnění 15/23 % sazby daně v letech 2024 a 2025 vyplývá, že zatímco zaměstnanec s vyšší hrubou měsíční mzdou měl uplatněnu sazbu daně 23 % v roce 2024 již od výše měsíční mzdy 131 901 Kč, pak v roce 2025 dochází k posunu této hranice pro uplatnění 23 % sazby daně o 7 770 Kč.

Příklad 4

Manažer má měsíční stálou hrubou mzdu 180 000 Kč a učinil pro rok 2025 u zaměstnavatele prohlášení k dani.

Poznámka k výpočtům v tabulce:

-   Výpočet daně ve výši 15 % vychází ze základu daně 139 671 Kč a daň činí:
139 671 Kč x 0,15 = 20 950,65 Kč

-   Výpočet daně ve výši 23 % vychází ze základu daně 180 000 Kč – 139 671 Kč = 40 329 Kč a daň činí: 40 329 Kč x 0,23 = 9 275,67 Kč

     Vliv průměrné mzdy na osvobození benefitů dle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP

Ve smyslu znění novely zákona o daních z příjmů obsažené v zákonu č. 470/2024 Sb. jsou s účinností od 1. 1. 2025 dle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozena nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve formě:

1. pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení nebo pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše průměrné mzdy za zdaňovací období,

2. použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení, poskytnutí rekreace nebo zájezdu, použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, knihovny zaměstnavatele nebo tělovýchovných a sportovních zařízení nebo poskytnutí příspěvku na kulturní nebo sportovní akce nebo příspěvku na tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období.

Zatímco pro rok 2024 činil roční limit daňového osvobození na veškerá nepeněžní plnění definovaná v ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) ZDP poskytnutých zaměstnavatelem zaměstnanci ve výši poloviny průměrné mzdy, tedy částka21 983,50 Kč, v roce 2025 se jedná o změnu výše osvobození pro poskytované nepeněžní benefity zahrnuté v bodu 1 tohoto ustanovení ve výši průměrné mzdy, tedy částka 46 557 Kč a pro poskytované nepeněžní benefity zahrnuté v bodu 2 tohoto ustanovení ve výši poloviny průměrné mzdy, tedy částka 23 278,50 Kč.

Příjem zaměstnance v podobě nepeněžitého plnění ve formě poskytnutých benefitů podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP nad stanovený limit bude podléhat dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP.

V Metodické informaci GFŘ ke zdaňování benefitů a jiných plnění poskytovaných zaměstnavateli zaměstnancům od 1. ledna 2024 se k výše uvedenému uvádí, že úhrnný limit, do jehož výše budou nepeněžní plnění podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP včetně příspěvků na rekreaci a zájezd osvobozena, se posuzuje ve vztahu ke každému zaměstnavateli zvlášť.

     Vliv průměrné mzdy na stanovení paušální zálohy u poplatníka v paušálním režimu

I když v § 38lk ZDP týkající se stanovení paušální zálohy u poplatníka v paušálním režimu nenalezneme přímý odkaz na výši průměrné mzdy, tak výše průměrné mzdy ovlivňuje zálohu na pojistné na důchodové pojištění a zdravotní pojištění v 1. pásmu paušálního režimu, které je součástí paušální zálohy.

Zálohy na pojistné na důchodové pojištění a pojistné na veřejné zdravotní pojištění poplatníka v paušálním režimu pro 1. pásmo paušálního režimu vycházejí z minimálních vyměřovacích základů pro tato pojistná, přičemž u důchodového pojištění z minimálního vyměřovacího základu zvýšeného o 15 %. Zálohy na obě pojistné pro 2. a 3. pásmo jsou pak přímo stanoveny pevnou částkou v zákonu č. 589/1992 Sb. a 592/1992 Sb.

V § 14 odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. ve znění zákona č. 349/2023 Sb. se uvádí, že výše měsíčního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, činí pro

a)  první pásmo paušálního režimu částku nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu podle odstavce 5 věty první zvýšeného o 15 %,

b)  druhé pásmo paušálního režimu 28 050 Kč a

c)  třetí pásmo paušálního režimu 42 900 Kč.

Z § 14 odst. 5 tohoto zákona pak vyplývá, že měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost činí nejméně 30 % průměrné mzdy v roce 2024, 35 % průměrné mzdy v roce 2025 a 40 % průměrné mzdy od roku 2026. Pro rok 2025 tedy činí měsíční vyměřovací základ OSVČ 46 557 Kč x 0,35 = 16 295 Kč a pro účely stanovení paušální zálohy v rámci prvního pásma paušálního režimu činí vyměřovací základ 16 295 Kč x 1,15 = 18 740 Kč. Výše paušální zálohy na důchodové pojištění v rámci prvního pásma paušálního režimu tak činí 18 740 Kč x 0,292 = 5 473 Kč.

V § 3a odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. ve znění zákona č. 366/2022 Sb. se uvádí, že vyměřovacím základem (roční) osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani pro zvolené pásmo paušálního režimu, je pro

a)  první pásmo paušálního režimu minimální vyměřovací základ podle odstavce 2,

b)  druhé pásmo paušálního režimu částka 319 200 Kč a

c)  třetí pásmo paušálního režimu částka 470 400 Kč.

Z § 3a odst. 2 tohoto zákona pak vyplývá, že minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy. Pro rok 2025 tedy činí minimální vyměřovací základ OSVČ 46 557 Kč x 0,50 x 12 = 279 342 Kč a pro účely stanovení měsíční paušální zálohy v rámci prvního pásma paušálního režimu činí výše zálohy na zdravotní pojištění 279 342 Kč x 0,135: 12 = 3 143 Kč.

Ing. Ivan Macháček

ZÁKON č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů

Citace na str. 93

§ 38

Přepočet měny pro výpočet
daní z příjmů

(1) Přepočet cizí měny na českou měnu provede poplatník, který

a)  je účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví,

1. kurzem použitým v účetnictví, pokud se jedná o položku pro výpočet daně, o které se účtuje, a měnou účetnictví poplatníka je česká měna,

2. kurzem pro přepočet daně pro poslední den zdaňovacího období, období, za které se podává daňové přiznání, nebo části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání, pokud se jedná o položku pro výpočet daně, o které se neúčtuje,

b)  není účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví,

1. kurzem pro přepočet daně pro den vzniku příjmu, výdaje nebo jiné položky pro výpočet daně, nebo

2. jednotným kurzem.

(2) Při přepočtu daně z úroků (úrokového příjmu) plynoucích v cizí měně z účtu, který není podle podmínek toho, kdo účet vede, určen k podnikání, a z vkladního listu, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou podle § 36, se použije pro přepočet na českou měnu kurz pro přepočet daně pro den připsání úroků ve prospěch poplatníka. Takto vypočtená daň se nezaokrouhluje.

(3) Při přepočtu základu daně pro zvláštní sazbu daně (§ 36) vztahující se na příjmy plynoucí v cizí měně, s výjimkou úroků plynoucích v cizí měně z účtu, který není podle podmínek toho, kdo účet vede, určen k podnikání, a z vkladního listu, použije plátce daně pro přepočet na českou měnu kurz použitý v účetnictví nebo kurz pro přepočet daně, není-li kurz použitý v účetnictví uplatnitelný pro přepočet toho příjmu na českou měnu. Obdobně se postupuje při přepočtu příjmu plynoucího v cizí měně, ze kterého se sráží zajištění daně, na českou měnu.

(4) Při přepočtu příjmu pro výpočet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti a pro účely ročního zúčtování se použije kurz pro přepočet daně pro poslední den kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v jehož průběhu se záloha sráží.

(5) Kurzem pro přepočet daně se pro účely daní z příjmů rozumí kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou ...