Minimální i zaručená mzda

od 1. ledna 2022

Dnem 1. ledna 2022 nabude účinnosti nařízení vlády č. 405 ze dne 5. listopadu 2021, kterým se mění nařízení vlády č.567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny,

kterou je povinen zaměstnavatel poskytnout za práci svému zaměstnanci. Týká se všech pracovněprávních vztahů – pracovních poměrů a právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Základní právní úprava minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy je obsažena v § 111 a § 112 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p.p. Zvýšení výdělkové úrovně nízkopříjmových zaměstnanců nelze dosáhnout jinak než pravidelnou a dostatečnou valorizací minimální mzdy prostřednictvím příslušného nařízení vlády.

Výši základní sazby minimální mzdy, podmínky pro její poskytování a výši sazeb zaručené mzdy stanovuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Poslední úprava minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy se uskutečnila s účinností od 1. ledna 2021 a od tohoto data činila výše základní sazby minimální mzdy 15 200 Kč za měsíc tj. 90,50 Kč za hodinu pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin, tj. vzrostla o 600 Kč.

V evropském kontextu je považován podíl minimální a průměrné mzdy jako referenční hodnoty za uspokojivý, když dosahuje úrovně 50 %. I přes dynamický nárůst minimální mzdy v předchozích letech se stále ještě nepodařilo výrazněji přiblížit uvedenému podílu. Zvýšení minimální mzdy by mělo zajistit vzhledem k prognózovanému nárůstu průměrné mzdy v roce 2022 dosažení podílu 41,7 %.

Cílem novely nařízení vlády č. 567/2006 Sb.,

je zvýšení úrovně základní sazby minimální mzdy včetně nejnižších úrovní zaručené mzdy. Růst minimální mzdy má přispět k pokrytí vyšších životních nákladů zaměstnanců z pracovních příjmů a posílit reálnou úroveň minimální mzdy. Pracovní příjem zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou by měl dosahovat takové úrovně, aby byl dostatečně motivační a zajistil alespoň základní životní potřeby bez nutné závislosti na příjmech v podobě dodatečných sociál­ních dávek chránících před hmotnou nouzí. Aby minimální mzda mohla plnit svoje základní funkce, měla by být její úroveň stanovena v dostatečné výši. Zároveň je nutné i zohlednit rozdílnou míru složitosti, odpovědnosti a namáhavosti různých prací a odpovídajícím způsobem diferencovat výši nejnižších úrovní zaručené mzdy. Dalším záměrem intenzivnějšího zvyšování minimální mzdy včetně nejnižších úrovní zaručené mzdy je rovněž vytvořit podmínky pro přiblížení výdělků v České republice mzdám, kterými jsou zaměstnanci odměňováni ve vyspělejších evropských zemích a to i s ohledem na evropské standardy, které jsou zakotveny v Evropské sociál­ní chartě.

Minimální mzda

Nová právní úprava s účinností od 1. ledna 2022 zvyšuje základní sazbu minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin ze současných 15 200 Kč na 16 200 Kč, tj. o 1 000 Kč a dosáhne tak na 41,7 % průměrné mzdy. Základní hodinovou sazbu zvyšuje z 90,50 Kč na 96,40 Kč. Nové zvýšení minimální mzdy o 1 000 Kč by mělo zajistit vzhledem k v současnosti prognózovanému nárůstu průměrné mzdy v roce 2022 dosažení podílu 41,7 %.

Zaručená mzda

V návaznosti na to se zvyšují rovněž nejnižší úrovně zaručené mzdy pro zaměstnance, jejichž mzdy nejsou sjednány v kolektivních smlouvách a pro zaměstnance ve veřejných službách a správě, jimž je za práci poskytován plat tak, aby byl zachován poměr mezi minimální mzdou a zaručenou mzdou stanovený v § 112 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p.p.

Sazby nejnižších úrovní zaručené mzdy se v souladu s vymezením obsaženým v § 112 odst. 2 zákoníku práce od úrovně minimální mzdy odvíjejí, přičemž nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, která je stanovena jako základní sazba minimální mzdy. Nutnost zvýšení nejnižších úrovní zaručené mzdy plyne také z potřeby zabezpečit spravedlivou diferenciaci nejnižší přípustné úrovně odměny za práci s ohledem na její složitost, namáhavost a odpovědnost a proto z těchto důvodů se valorizují tyto sazby.

Spolu s minimální mzdou se tudíž zvedá i zaručená mzda, která představuje nejnižší výdělek, na který má pracovník podle odborností a složitosti práce nárok. Místo dosavadních 15 200 Kč až 30 400 Kč bude nově činit 16 200 Kč až 32 400 Kč.

Počet zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou se týká jen jejich malého počtu. Podle posledních dostupných údajů za rok 2020 z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) vyplývá, že za minimální mzdu pracují cca 3,9 % zaměstnanců, tj. 139 000, ale zvýšení minimální mzdy se netýká jen těchto lidí, ale všech pracujících, neboť tím stát vytváří tlak na růst mezd v celém národním hospodářství.

Nejnižší úrovně zaručené mzdy

pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací zařazených do 8 skupin, a nově činí:

Jde-li o zaměstnance, kterým je podle zákoníku práce poskytován plat, zahrnují skupiny prací práce zařazené do jednotlivých platových tříd zvláštním právním předpisem, a to:

Zaměstnanci v pracovním poměru, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a zaměstnanci ve veřejných službách a správě, jimž je za práci poskytován plat, jsou navíc chráněni před poskytováním příliš nízkých mezd, resp. platů, systémem nejnižších úrovní zaručených mezd. Zaručenou mzdou se podle § 112 odst. 1 zákoníku práce rozumí mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle ustanovení tohoto zákona, podle smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového nebo platového výměru. Tento systém zaručené mzdy spočívá v odstupňování vykonávaných prací podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do 8 skupin, pro které jsou úrovně zaručené mzdy stanoveny jednotlivě. Zaručená mzda se automaticky zvyšuje s minimální mzdou a garantuje jednotlivým profesím výši nejnižšího příjmu. Týká se většiny lidi a od 1. ledna 2022 se zvýší o 1 000 Kč až 2 000 Kč.

Zvýšení minimální mzdy o 1 000 Kč za měsíc

je stanoveno s cílem posílení kupní síly minimální mzdy, resp. nízkovýdělkových zaměstnanců a jejich rodin. V současné nepříznivé době související s pandemií viru SARS-CoV-2 způsobující onemocnění Covid-19 je důležité udržet koupěschopnou poptávku a důvěru spotřebitelů.

Další záměrem intenzivnějšího zvyšování minimální mzdy, resp. výdělků všeobecně je přiblížení mzdové úrovně v České republice ke mzdám, kterými jsou zaměstnanci odměňováni ve vyspělejších evropských zemích. Na nominální dynamiku růstu průměrné mzdy působí zejména vysoká poptávka po pracovní síle, zejména její nedostatek v řadě průmyslových oborů a profesí, a zostřená mzdová konkurence mezi zaměstnavateli.

Nižší průměrná mzda byla zaznamenána z evropských zemí např. v Litvě, Lotyšsku, Řecku, Portugalsku a Maďarsku. Na Slovensku naopak bude od ledna 2022 minimální mzda činit v přepočtu přibližně 16 500 Kč (dosáhne tím 57 % průměrné mzdy) a v Polsku cca 16 750 Kč. Průměr za země OECD činil 48 587 US dolarů PPP (v ČR 29 281 US dolarů PPP). Více než dvojnásobnou úroveň výdělků mají podle zveřejněné statistiky zaměstnanci ve Švýcarsku, Lucembursku a Islandu. V Německu se minimální mzda bude v roce 2022 pohybovat kolem 45 000 Kč, což je přibližně 6 500 nad hranicí průměrné mzdy v České republice. Česká minimální mzda v roce 2022 bude nejnižší v rámci zemí střední Evropy. Minimální mzda ve výši 16 200 Kč je výhodnější spíše pro zaměstnavatele.

Zákonem je minimální mzda stanovena ve 21 z 27 států Evropské unie. K 1. lednu 2021 převyšovala úroveň minimální mzdy podle Eurostatu hranici 1 500 euro v šesti zemích, jedná se o Lucembursko, Irsko, Nizozemsko, Belgii, Německo a Francii. Minimální mzdu mezi 700 až 1 500 euro pobírají zaměstnanci v pěti zemích, tj. v Portugalsku, Řecku, na Maltě, ve Slovinsku a Španělsku. V ostatních deseti zemích EU – Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku, Lotyšsku, Chorvatsku, ČR, Estonsku, Polsku, Slovensku a Litvě se její výše pohybuje v rozmezí 332 euro (Bulharsko) až 642 euro (Polsko). V České republice je úroveň minimální mzdy i přes dynamičtější zvyšování v posledních letech stále velmi nízká. Ani po zohlednění cenových hladin v jednotlivých zemích v podobě standardu kupní síly (PPS) nebylo postavení ČR v mezinárodním srovnání lepší – jeí úroveň byla (po Bulharsku, Lotyšsku, Estonsku, Slovensku a Maďarsku) rovněž šestá nejnižší. Výše minimální mzdy ve standardu kupní síly činí v Polsku 1 084 PPS, České republice 788 PPS, Maďarsku 741 PPS a na Slovensku 721 PPS. Nižší minimální mzdu mají už jenom v Estonsku 684 PPS, Lotyšsku 642 PPS a Bulharsku 623 PPS.

V České republice činila minimální mzda k 1. lednu 2021 podle databáze Eurostatu 579 euro, což je šestá nejnižší úroveň ze sledovaných zemí. Nepříznivě pro Českou republiku vyznívá rovněž mezinárodní srovnání s ostatními státy v rámci tzv. Visegrádské skupiny, ze kterého vyplývá, že je v České republice nejnižší minimální mzda.

Zvýšení minimální mzdy by se mělo pozitivně projevit

také ve vyšších příjmech systémů sociálního a zdravotního pojištění. Předpokládaný nárůst příjmů sociálního pojištění (od zaměstnavatelů i zaměstnanců) by mohl činit cca 0,97 mld Kč více než letos. Příjmy ze zdravotního pojištění by se mohly zvýšit o cca 0,36 mld. Kč.

Počet zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou se týká jen jejich velmi malého počtu. V souvislosti se zvýšením minimální mzdy dojde k nárůstu mzdových nákladů na jednoho zaměstnance odměňovaného touto mzdou (včetně odvodů pojistného na sociální a zdravotní pojištění). Lze předpokládat zvýšení ročních mzdových nákladů zaměstnavatelů ve mzdové (podnikatelské) sféře o cca 5,69 mld. Kč, v nepodnikatelské sféře o zhruba 0,37 mld. Kč.

Pro zaměstnavatele by zvýšení minimální mzdy nemělo představovat podstatné riziko spojené s neúměrným zvýšením jejich nákladů, které by bylo spojené s propouštěním a nárůstem nezaměstnanosti. A to zejména v době, kdy úroveň nezaměstnanosti dosahuje rekordně nízkých hodnot a na trhu práce panuje nedostatek potřebné volné pracovní síly (včetně té nekvalifikované) a silná konkurence zaměstnavatelů při udržení stávajících i náboru nových zaměstnanců.

V současné době zvýšené poptávky po pracovní síle i na pozice, které nevyžadují vyšší požadavky na vzdělání nebo pracovní zkušenosti, musejí zaměstnavatelé reagovat i v oblasti odměňování, aby získali nové zaměstnance. V souvislosti s úpravou minimální mzdy nebyl v České republice nikdy v minulosti zaznamenán přímý vliv na růst nezaměstnanosti. Zvýšení minimální mzdy také snižuje časté střídání zaměstnanců na těchto nekvalifikovaných pozicích a může motivovat zaměstnance ke zvýšení produktivity v zájmu udržení svého pracovního místa. Úprava minimální mzdy by mohla přispět k omezení výplat mezd „na černo“, které jsou některými zaměstnavateli vypláceny vedle minimální mzdy a ke zvýšení zájmu o práci domácích zaměstnanců na pracovních místech. Zvýšení minimální mzdy se projeví v legalizaci části výdělků, které jsou zaměstnancům vypláceny „na černo“. To příznivě ovlivní šanci zaměstnanců na získání půjčky a zvyšuje např. základ pro výpočet jejich starobních důchodů nebo popřípadě podpor v nezaměstnanosti.

Nárůst minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy přispěje k pokrytí vyššího podílu životních nákladů na zabezpečení základních životních potřeb z vlastních pracovních příjmů zaměstnanců. Zvýšení minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy příznivě ovlivní úroveň mezd, platů a odměn z dohod zaměstnanců a zvýší tedy kupní sílu spotřebitelů – zaměstnanců i celkovou spotřebu domácností. Posílení kupní síly zaměstnanců by se mělo pozitivně projevit v poptávce po výrobcích a službách jednotlivých firem a podniků a jejich odbytu.

Závěr

Problematika minimální mzdy jako taková není právem EU přímo upravena. V obecné rovině je třeba uvést článek 151 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že cílem Unie a členských států je mj. i zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby došlo k jejich harmonizaci při zachování tendence k jejich zlepšování, a zejména pak článek 8, podle kterého Unie usiluje ve všech činnostech, ve kterých má pravomoc o to, aby se odstraňovaly nerovnosti. Zvýšení úrovně minimální mzdy i zvýšení nejnižších úrovní zaručené mzdy tyto cíle naplňuje. Dále je třeba mít na zřeteli také směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Nová právní úprava je s uvedenou směrnicí plně v souladu i s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu ani s judikaturou soudních orgánů EU či obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

Mgr. Olga Bičáková