Minimální mzda

významný parametr ve ZP

Kdo hradí doplatek pojistného v případě příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ? Kdy se zaměstnavatel zabývá problematikou minima u zaměstnanců pracujících na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr? V čem spočívá rozdílný postup zaměstnavatele při celoměsíční nemoci u zaměstnance pracujícího na základě pracovní smlouvy a u osoby zaměstnané na dohodu?

Měsíční minimální mzda

je stanovena součinem predikce průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství na následující kalendářní rok, kterou vyhlašuje Ministerstvo financí sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, a koeficientu stanoveného nařízením vlády. Vláda tyto koeficienty stanovuje vždy pro dva kalendářní roky. Ministerstvo práce a sociálních věcí následně ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv vyhlásí sdělením měsíční a hodinovou minimální mzdu. Skutečnost, že Ministerstvo financí musí predikci průměrné mzdy pro následující kalendářní rok vyhlásit do konce srpna a že koeficienty jsou vládou vyhlášeny pro dva následující kalendářní roky, by měla zajistit větší předvídatelnost výše minimální mzdy v následujícím kalendářním roce.

I po novele č. 289/2025 Sb. zaujímá minimální mzda ve zdravotním pojištění v roce 2026 důležitou roli, neboť má přímý vliv na stanovení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, případně na stanovení jeho poměrné části, a rovněž je vyměřovacím základem pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.

Od 1. ledna 2026 činí minimální mzda na 22 400 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé v roce 2026 z této částky. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2026 při trvání zaměstnání po celé rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno zaměstnavatelem pojistné nejméně ve výši 3 024 Kč (13,5 % ze 22 400 Kč).

Minimální vyměřovací základ platí ve zdravotním pojištění i pro osoby jako zaměstnance, účastné všech systémů sociálního zabezpečení v ČR podle koordinačních nařízení Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009] a pro cizince z tzv. třetích zemí, zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR.

Základní zásady, platné ve zdravotní pojištění pro zaměstnavatele v návaznosti na zákonem určené minimum:

•    nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu,

•    doplatek pojistného, tedy 13,5 % z rozdílu mezi minimální mzdou a dosaženým příjmem platí v plné výši zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207až209 ZP), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele;

•    má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda (zakládající účast na zdravotním pojištění), pak se tyto pro účel placení pojistného a dodržení minima sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů;

•    odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek

•    pokud se ze zákonných důvodů (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné nejméně z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do této poměrné části.

Doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele.

Osoba se nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance například v situaci, kdy je sjednána dohoda o pracovní činnosti s příjmem nižším než 4 500 Kč nebo dohoda o provedení práce při příjmu nedosahujícím 12 000 Kč. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Jinak také řečeno, otázkou dodržení minima se zaměstnavatelé zabývají ve zdravotním pojištění až při příjmu alespoň 4 500 Kč u dohody o pracovní činnosti nebo alespoň 12 000 Kč u dohody o provedení práce.

Výjimkou z tohoto základního pravidla jsou situace, kdy podle ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

d)  za kterou je plátcem pojistného stát,

e)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti (samostatně nebo bezprostředně na sebe navazující) trvají po celé rozhodné období, tj. kalendářní měsíc.

Dopočet do minima se neprovádí ani tehdy, pokud:

•    má zaměstnavatel k dispozici potvrzení, že jiný zaměstnavatel odvádí za zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo

•    je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů minimální vyměřovací základ v příslušném kalendářním měsíci dodržen (pro účel kontroly ze zdravotní pojišťovny si zaměstnavatelé navzájem, v podstatě každý měsíc, dokladují výši příjmu zaměstnance).

Podívejme se v právních podmínkách roku 2026 na situace z praxe, ve kterých hraje u zaměstnance (a zaměstnavatele) roli minimální vyměřovací základ. Nebudeme se věnovat okolnostem snižujícím minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část.

Dodržení minima v úhrnu
zúčtovaných příjmů

Zaměstnanec pracuje u dvou zaměstnavatelů formou zkráceného pracovního úvazku na základě pracovních smluv s příjmy 14 000 Kč a 12 000 Kč.

Ačkoliv příjem nedosahuje ani v jednom zaměstnání minimální mzdy, součet hrubých mezd však minimální vyměřovací základ převyšuje, což znamená, že každý ze zaměstnavatelů odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu. Stejně jako v následujícím příkladě je však nutností spolupráce obou zaměstnavatelů neboli zaměstnavatelé si musejí navzájem, v podstatě každý měsíc, dokladovat výši příjmu zaměstnance.

Tento doklad, opravňující zaměstnavatele k odvodu pojistného ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu do zákonného minima), by byl předložen případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

Více zaměstnání – dopočet
a doplatek pojistného do minimál­ního vyměřovacího základu

Zaměstnanec pracuje u dvou zaměstnavatelů, vždy na dohodu o pracovní činnosti, s příjmy 8 000 Kč a 9 200 Kč. Protože není v úhrnu příjmů dosaženo částky 22 400 Kč, provádí dopočet a doplatek pojistného do částky minimálního vyměřovacího základu (na základě zaměstnancova pověření) zaměstnavatel s vyšším příjmem.

Zaměstnavatel, u kterého má pracovník příjem 9 200 Kč, odvede z tohoto příjmu pojistné ve výši 1 242 Kč. Zaměstnanci se strhne 414 Kč, zaměstnavatel uhradí 828 Kč. Protože je tento zaměstnavatel pověřen odvodem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, strhne zaměstnanci ještě částku pojistného ve výši 702Kč, což je 13,5 % z rozdílu 5 200 Kč [22 400 – (8 000 + 9 200)]. Jelikož pojistné ve druhém zaměstnání (hrubý příjem 8 000 Kč) představuje dle zákona 1 080 Kč (360 Kč platí zaměstnanec a 720 Kč zaměstnavatel), je v příslušném měsíci již zabezpečen odvod pojistného v minimální zákonné výši. Zaměstnanec tedy úhrnem zaplatí 1 476 Kč (414 + 702 + 360), zaměstnavatelé pak1 548 Kč (828 + 720).

Kdyby se jednalo zaměstnání na základě:

•    pracovních smluv, pak by byl postup stejný

•    dohod o provedení práce, pak by zaměstnavatelé z dosaženého příjmu pojistné neodváděli.

Souběžné příjmy u téhož
zaměstnavatele

Zaměstnanec má uzavřeny u jednoho zaměstnavatele dva pracovněprávní vztahy. Z příjmu z dohody o pracovní činnosti se pojistné odvádí, neboť činí alespoň 4 500 Kč.

V měsíci březnu došlo u zaměstnance k situaci, že příjem u dohody o pracovní činnosti poklesl na částku 4 400 Kč, u pracovní smlouvy činil i v tomto měsíci příjem 20 000 Kč. 

Při příjmu 20 000 Kč u pracovní smlouvy a alespoň 4 500 Kč u dohody o pracovní činnosti se oba příjmy sčítají a v jejich úhrnu je vždy dodržen minimální vyměřovací základ.

Pokud příjem na dohodu o pracovní činnosti poklesne v březnu pod 4 500 Kč, pak se pro zaměstnavatele vždy zcela zásadním způsobem mění situace, neboť částka nižší než 4 500 Kč nezakládá povinnost placení pojistného. Jelikož tak jediným příjmem podléhajícím povinnosti placení pojistného zůstává částka 20 000 Kč, musí zaměstnavatel provést za měsíc březen dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, platného od 1. 1. 2026, následovně:

Ve vazbě na hodnotu minimální mzdy 22 400 Kč odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 2 400 Kč:

•    (22 400 – 20 000) x 0,135 = 324 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 22 400 = 3 024 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

•    (20 000 x 0,135): 3 = 900 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 900 + 324 = 1 224 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 3 024 – 1 224 = 1 800 Kč

I když se při tomto souběhu příjmů neodvádí za březen pojistné z dohody o pracovní činnosti, neprovádí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně žádné oznámení (neodhlašuje zaměstnance), protože zaměstnanec je trvale přihlášen z titulu běžící pracovní smlouvy.

Nemoc trvající po celý
kalendářní měsíc

Zaměstnanec je nemocen po celý kalendářní měsíc. Jak se v takovém případě snižuje minimální vyměřovací základ?

Pokud je zaměstnanec pracující na základě pracovní smlouvy nemocen po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce, je za této situace postup zaměstnavatele následující:

•    z titulu celoměsíční nemoci nevzniká v tomto případě povinnost placení pojistného ani zaměstnavateli, ani zaměstnanci, minimální vyměřovací základ se tak snižuje na 0 Kč (výjimkou je situace, když je do takového měsíce zúčtována odměna – pojistné se odvádí ze skutečné výše odměny)

•    nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje

•    jelikož trvá u zaměstnance pracovněprávní vztah, započítává jej zaměstnavatel do celkového počtu zaměstnanců na předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele – s nulovým vyměřovacím základem

•    i v případě nemoci má zaměstnanec svůj pojistný vztah v příslušném kalendářní měsíci vyřešen

Kdyby byla do takového měsíce zúčtována odměna například 2 000 Kč, činil by vyměřovací základ 2 000 Kč, žádný dopočet by se neprováděl.

V kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnanec nemoc zahájí a zároveň ukončí, musí být zaměstnavatelem zajištěn odvod pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu za podmínky, že se na zaměstnance (a zaměstnavatele) tato povinnost vztahuje.

Při sjednání některé z dohod musí být osoba jako zaměstnanec odhlášena na kalendářní měsíc v situaci, kdy příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 4 500 Kč nebo na dohodu o provedení práce nebude činit alespoň 12 000 Kč. To samozřejmě platí i tehdy, když je z důvodu nemoci příjem zaměstnance nulový.

Osoba bez zdanitelných příjmů (OBZP) jako plátce pojistného

Minimální mzda hraje roli i při stanovení výše pojistného osobě bez zdanitelných příjmů. Za OBZP se považuje osoba s trvalým pobytem na území ČR, která:

•    nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a 

•    není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a ani

•    není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.

Naopak, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci OBZP.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného OBZP představuje od 1. 1. 2026 částku 3 024 Kč (0,135 x 22 400).

OBZP platí za daný kalendářní měsíc pojistné (obdobně jako OSVČ při placení záloh) nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce, a to výhradně bezhotovostně připsáním úhrady na příslušný účet zdravotní pojišťovny. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Sankce zdravotní pojišťovny

Neuhrazením pojistného podle zákona zaměstnavatelem, OSVČ nebo osobou bez zdanitelných příjmů vzniká kromě dlužného pojistného i penále. Evidované penále (stejně jako dlužné pojistné) jsou zdravotní pojišťovny povinny plošně uplatňovat vůči všem dlužníkům, to znamená, že zdravotní pojišťovna si nemůže vybrat, kterému plátci penále vyměří a kterému nikoliv. Výjimkou jsou v tomto směru tyto nevymáhané pohledávky:

•    aktuální dlužné pojistné do 200 Kč a 

•    penále do 200 Kč za kalendářní rok (do konce roku 2025 se jednalo o neuplatňované penále do 100 Kč).

Jak postupuje zdravotní pojišťovna, když zjistí, že se zaměstnavatel stal ve zdravotním pojištění dlužníkem?

Takový zaměstnavatel je zpravidla nejprve vyzván (například formou zaslaného vyúčtování) k dobrovolné úhradě evidovaného dluhu. Pokud tento dluh není ve stanovené lhůtě uhrazen, zahájí zdravotní pojišťovna v předmětné záležitosti správní řízení a následně vystaví platební výměr. Alternativně může zaslat dlužníkovi i výkaz nedoplatků. Tyto neuhrazené pravomocné a vykonatelné tzv. exekuční tituly se pak stávají předmětem vymáhání. Zdravotní pojišťovna penále nepředepíše v případě, kdy zaměstnavatel prokáže, že platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny provedl, ale pod nesprávným variabilním symbolem.

ZÁKON č. 48/1997 Sb.,
o veřejném zdravotním pojištění

Citace na str. 96

§ 7

(1) Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za tyto pojištěnce:

a)  nezaopatřené děti, s výjimkou osob uvedených v § 2 odst. 1 písm. b) bodě 9 nebo 11; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře;

b)  poživatele důchodů z důchodového pojištění, kterým byl přiznán důchod před 1. lednem 1993 podle předpisů České a Slovenské Federativní Republiky a po 31. prosinci 1992 podle předpisů České republiky. Za poživatele důchodu se pro účely tohoto zákona považuje osoba podle předchozí věty i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží;

c)  příjemce rodičovského příspěvku;

d)  ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění;

e)  uchazeče o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání;⁹⁾

f) osoby pobírající dávku státní sociální pomoci, jejíž součástí je složka na živobytí, a členy jejich domácnosti podle zákona o dávce státní sociální pomoci,

g)  osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost)¹¹⁾, a osoby pečující o tyto osoby, a osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost),

h)  osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby ve výkonu ústavního ochranného léčení;

i) osoby uvedené v § 5 písm. c), které jsou příjemci dávek nemocenského pojištění;

j) osoby, které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro přiznání starobního důchodu a nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 a nepožívají žádný důchod z ciziny, nebo tento důchod nepřesahuje měsíčně částku ve výši minimální mzdy, a osoby, které jsou invalidní ve třetím stupni,

k)  osoby osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku, nejde-li o osoby uvedené v písmenu c) nebo d) nebo není-li dítě umístěno v zařízení ...