Minimální vyměřovací základ zaměstnance a zdravotní pojištění

Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak bude nesporně tímto tématem odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musí zaměstnavatelé pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona. Jak se postupuje při řešení různých situací?

Institut minimální mzdy

zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část. S účinností od 1. ledna 2022 se zvýšila minimální mzda na 16 200 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícím výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1. 1. 2022 z této hodnoty minima.

Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být v roce 2022 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 2 187 Kč (13,5 % z 16 200 Kč), případně alespoň z poměrné části tohoto minima v situacích vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pokud zaměstnanec není uveden mezi osobami – výjimkami, které minimální vyměřovací základ dodržet nemusejí (viz dále), vztahuje se na zaměstnavatele takového zaměstnance povinnost postupovat při výpočtu a odvodu pojistného v přímé vazbě na zákonné minimum 16 200 Kč. Proto by měli zaměstnavatelé věnovat obzvláštní pozornost těm zaměstnancům a situacím, kdy se zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance pohybuje kolem minimální mzdy, anebo hodnoty minima nedosahuje.

ZAMĚSTNAVATELÉ A ZAMĚSTNANCI BEZ MINIMA - Minimální vyměřovací základ zaměstnance ve výši 16 200 Kč nemusí být dodržen například v těchto situacích:

-   jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, což zaměstnavateli s příjmem zaměstnance nižším než minimum doloží písemným potvrzením (toto potvrzení může mít i několikaletou platnost, není zapotřebí jej obnovovat například při každém zvýšení minimální mzdy) ,

-   zaměstnavatelé si při příjmu nižším než minimální mzda navzájem dokladují výši příjmu tak, aby žádný z nich dopočet do minima nemusel provádět (v úhrnu příjmů je v kalendářním měsíci minimální vyměřovací základ dodržen),

-   v případě tzv. nekolidujícího zaměstnání (tj. s příjmem maximálně 8 100 Kč), tedy při zaměstnání osoby, současně registrované na Úřadě práce po celý kalendářní měsíc jako uchazeč o zaměstnání. V rámci tohoto nekolidujícího zaměstnání již nelze pracovat na základě dohody o provedení práce.

-   zaměstnanec je současně OSVČ a zaměstnavateli formou čestného prohlášení doloží, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2022 částka 2 627 Kč. Kdyby pojištěnec alespoň minimální zálohy neplatil, řeší tuto situaci zdravotní pojišťovna s fyzickou osobou jako podnikatelem. Na vyměření (a následně vymáhání) svých pohledávek mají zdravotní pojišťovny od 1. 12. 2011 již deset let.

-   v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence, trvajících celý kalendářní měsíc nebo jen část daného měsíce, pokud se jedná o osobu, pro kterou neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. Vyměřovacím základem je u těchto osob (zaměstnanců) vždy skutečně zúčtovaný příjem, který může být relevantně i nižší než 16 200 Kč, případně může být i v nulové hodnotě.

V následujícím textu si formou příkladů předvedeme postupy zaměstnavatele v právních podmínkách roku 2022. S výjimkou Příkladu č. 2 musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část.

Příklad 1

Zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy s příjmem 15 000 Kč. Současně má u téhož zaměstnavatele uzavřenu ještě dohodu o pracovní činnosti, kde příjem v některých měsících činí alespoň 3 500 Kč a v některých měsících této částky nedosahuje.

Při řešení odvodu pojistného zaměstnavatelem vycházíme v tomto případě primárně ze skutečnosti, že:

-  pro účely placení pojistného se každý (míněno typově odlišný) pracovněprávní vztah posuzuje samostatně,

-  se sčítají příjmy zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění.

Pokud příjem na dohodu o pracovní činnosti dosáhne alespoň 3 500 Kč, bude vyměřovacím základ za daný měsíc úhrn příjmů z obou pracovněprávních vztahů.

Jestliže však příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 3 500 Kč, provede zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

Příklad 2

Musí zaměstnavatel doplácet do minima za osobu, která dosáhla potřebného věku pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání? (Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu dle § 3 odst. 8 písm. b) z. č. 592/1992 Sb.). Jak v této souvislosti nahlížet na situaci, kdy má zaměstnanec příjem s ohledem na podmínky definované v § 7 odst. 1 písm. j) z. č. 48/1997 Sb.?

Minimální vyměřovací základ neplatí podle § 3 odst. 8 písm. b) z. č. 592/1992 Sb. pro osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání, pokud lze na ni tyto podmínky vztáhnout – dokladem je rozhodnutí ČSSZ o tom, že starobní důchod nebyl přiznán právě z tohoto důvodu. Zde se neřeší například pobírání důchodu z ciziny. Dále minimum neplatí mj. pro osobu, za kterou je plátcem pojistného stát podle § 7 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb.

Stát je dle § 7 odst. 1 písm. j) z. č. 48/1997 Sb. plátcem pojistného za osoby, které jsou invalidní ve třetím stupni nebo které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo starobního důchodu a nemají příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a nepožívají žádný důchod z ciziny, nebo tento důchod nepřesahuje měsíčně částku ve výši minimální mzdy

Podle podmínek v § 7 odst. 1 písm. j) z. č. 48/1997 Sb. se primárně jedná o posouzení nároku na „státní kategorii“. Jestliže má osoba dle podmínek v § 7 odst. 1 písm. j) z. č. 48/1997 Sb. příjmy ze zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, pak za ni není plátcem pojistného stát dle tohoto zákonného ustanovení a dopočet do minima musí zaměstnavatel provést.

Příklad 3

Zaměstnanec onemocněl dne 10. 5. 2022, nemoc skončila v červnu. Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a minimální pojistné se vypočítají následovně:

PČminVZ = (9 : 31) × 16 200 = 4 703,22 Kč

P = 4 703,22 × 0,135 = 635 Kč

kde:

PčminVZ – poměrná část minimálního vyměřovacího základu

P – (minimální) pojistné

9 – počet kalendářních dnů výkonu práce v měsíci květnu 2022 (tj. mimo období nemoci)

31 – počet kalendářních dnů v měsíci

16 200 – aktuální výše minimální mzdy

0,135 – sazba pojistného

Pojistné na zdravotní pojištění musí být za měsíc květen 2022 odvedeno alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu ve výši 4 703,22 Kč, tj. nejméně v částce 635 Kč. Pokud by byl zaměstnanci za uvedených 9 kalendářních dnů, ve kterých pracoval, zúčtován příjem vyšší než 4 703,22 Kč, k takto vypočtené poměrné části minimálního vyměřovacího základu se nepřihlíží a pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu bez dopočtu do minima 16 200 Kč. V případě příjmu nižšího než 4 703,22 Kč by musel být proveden dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima.

Příklad 4

Hrubý příjem zaměstnance činí 28 000 Kč. Současně tento zaměstnanec pracuje u jiného zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 8 000 Kč.

Z příjmu 28 000 Kč bude pojistné odvedeno ve výši 13,5 %, tj. 3 780 Kč. Jednu třetinu (1 260 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny (2 520 Kč) hradí zaměstnavatel. Hrubý příjem v dalším zaměstnání sice nedosahuje minimální mzdy, ovšem s ohledem na skutečnost, že v „hlavním“ zaměstnání je odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nevztahuje se v tomto případě na plátce zaměstnávajícího pracovníka s příjmem nižším než minimální mzda povinnost odvést pojistné v minimální zákonné výši, ale vyměřovacím základem je skutečný příjem 8 000 Kč. Z tohoto příjmu zaměstnanec zaplatí 360 Kč a zaměstnavatel odvede 720 Kč. Celý odvod pojistného bude u tohoto zaměstnavatele činit 1 080 Kč. V tomto případě předkládá zaměstnavatel kontrolnímu orgánu potvrzení o skutečnosti, že u jiného („hlavního“) zaměstnavatele je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Pokud by příjem na dohodu o pracovní činnosti poklesl pod 3 500 Kč, provedl by zaměstnavatel odhlášení zaměstnance u zdravotní pojišťovny k poslednímu dni kalendářního měsíce, ve kterém bylo dosaženo částky příjmu alespoň 3 500 Kč. Následně by byl zaměstnanec přihlášen k prvnímu dni toho kalendářního měsíce, ve kterém bude dosaženo příjmu alespoň 3 500 Kč. Pojištěnci by z titulu tohoto odhlášení nevznikl problém, protože pojistný vztah je trvale řešen zaměstnáním v „hlavním“ pracovním poměru.

Příklad 5

Zaměstnanec pracuje na dohodu o provedení práce sjednanou od 3. ledna (kdy začal pracovat) do 30. června s příjmem převyšujícím v každém z těchto měsíců aktuální výši minimálního vyměřovacího základu. Výjimkou je pouze měsíc květen, ve kterém zaměstnanec onemocní, a dosažený příjem činí 9 150 Kč. Musí být zaměstnanec na měsíc květen odhlášen?

Zaměstnavatel přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny k datu 3. 1. a odvádí pojistné z dosaženého příjmu. Protože v měsíci květnu nevznikne z titulu výše zúčtovaného příjmu zaměstnání, odhlásí zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni 30. 4. a opětovně jej přihlásí k datu 1. 6. V souvislosti s ukončením dohody použije kód „O“ s datem 30. 6., bez ohledu na to, kdy zaměstnanec v červnu naposledy pracoval.

Na základě této situace nemá osoba v měsíci květnu řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah, proto musí být v tomto měsíci (alespoň jeden den) registrována u zdravotní pojišťovny buď jako:

a)  zaměstnanec v jiném zaměstnání, zakládajícím účast na zdravotním pojištění nebo

b)  osoba samostatně výdělečně činná s placením alespoň minimálních záloh 2 627 Kč anebo

c)  osoba, za kterou platí pojistné stát.

Není-li splněna ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec na měsíc květen osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny a zaplatit pojistné v částce 2 187 Kč.

Kdyby však zaměstnanec začal v měsíci květnu pobírat nemocenské dávky (od 15. kalendářního dne trvání nemoci), dokladoval by tuto skutečnost zdravotní pojišťovně, která by jej od uvedeného data zaevidovala jako příjemce dávek nemocenského pojištění, což je ve zdravotním pojištění kategorie osob, za které platí pojistné stát.

SOUBĚH ZAMĚSTNÁNÍ SE SAMOSTATNOU VÝDĚLEČNOU ČINNOSTÍ - V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností je důležité, zda je při tomto souběhu samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, což si rozhoduje pojištěnec sám. Pro posouzení hlavního a vedlejšího zdroje příjmů je tedy podstatné, které příjmy pojištěnec považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Buď to mohou být příjmy ze zaměstnání (případně společně s některými dalšími příjmy) nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Toto svoje rozhodnutí musí pojištěnec zdravotní pojišťovně oznámit, neboť tato okolnost má (mimo výjimek) přímý vliv na dodržení zákonného minima v činnosti považované za hlavní zdroj příjmů.

Samostatná výdělečná činnost – hlavní zdroj příjmů:

-   OSVČ je povinna platit pravidelné měsíční zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši,

-   pokud OSVČ zahájila svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2021, případně v letech předcházejících, platí od měsíce podání Přehledu v roce 2022 zálohy na pojistné na základě výsledků svojí podnikatelské činnosti dosažených v roce 2021, od ledna 2022 však nejméně v částce 2 627 Kč,

-   jestliže OSVČ zahajuje samostatnou výdělečnou činnost v roce 2022, platí od měsíce, ve kterém tuto činnost zahájí, minimální zálohy 2 627 Kč, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší,

-   zahajuje-li OSVČ svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2022 a je-li současně osobou, za kterou je plátcem pojistného stát, není povinna platit v roce 2022 zálohy na pojistné a pojistné doplatí jednorázově až v roce 2023. Vykáže-li však tato osoba za rozhodné období kalendářního roku 2022 kladný daňový základ (zisk), bude v roce 2023 již zálohy platit, a to od měsíce, ve kterém podá Přehled.

Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů:

-   v tomto případě není povinností OSVČ platit v roce 2022 zálohy na pojistné a pojistné doplatí jednorázově v roce 2023,

-   pokud je OSVČ současně zaměstnána a zaměstnání je hlavním zdrojem jejích příjmů, neplatí zálohy na pojistné pouze v případě, kdy je v zaměstnání odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, tedy nejméně ve výši 13,5 % z minimální mzdy 16 200 Kč za podmínky, že zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.

V roce 2022, a ani v letech následujících, není ve zdravotním pojištění určen maximální vyměřovací základ zaměstnance (zaměstnavatele) a ani OSVČ.

ZÁVĚR – Pro účel dodržení minima nehraje ve zdravotním pojištění roli rozsah pracovního úvazku nebo podmínky platné u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Vždy rozhoduje částka hrubého příjmu zaměstnance, zúčtovaná zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce.

Ing. Jiří Hálek