Minimum a plátci ve ZP

Pro které plátce v systému veřejného zdravotního pojištění je stanoveno minimum a pro které nikoli? Kdy přechází na zaměstnavatele povinnost úhrady doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu? Může být při souběhu zaměstnání a podnikáním důležitý i jeden kalendářní den?

Určitou specifickou zvláštnost zdravotního pojištění dlouhodobě představuje minimální vyměřovací základ, platný pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) a pro osoby samostatně výdělečně činné. U obou těchto skupin plátců se k datu 1. 1. 2024 zvýšily příslušné minimální hodnoty, jak je dále popsáno. Zbývající dvě skupiny plátců, tedy osoby bez zdanitelných příjmů a stát (platící pojistné za tzv. státní pojištěnce – osoby vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p.) minimum fakticky neřeší, neboť:

•    u osob bez zdanitelných příjmů je platba pojistného (nikoli minimální pojistné) trvale stanovena sazbou 13,5 % z minimální mzdy a

•    u osob, za které hradí pojistné stát, je vyměřovací základ určen pro rok 2024 částkou 15 440 Kč.

A jelikož se průběžně zvyšují jak minimální mzda a tzv. průměrná mzda, tak vyměřovací základ pro platbu pojistného státem, má tato skutečnost přímý a ve svém důsledku veskrze pozitivní dopad do finanční stabilizace systému veřejného zdravotního pojištění.

Smyslem stanoveného minima je tedy zabezpečit odvod pojistného příslušnými plátci v minimální povinné výši, jinak by byla příjmová stránka systému (s ohledem na tu výdajovou) o nezanedbatelné pojistné ochuzena, což by se návazně projevilo i na straně výdajů, kde by musely být tyto scházející prostředky nahrazeny z jiných zdrojů, z celospolečenského hlediska případně na úkor jiných oblastí.

Zaměstnavatelé a zaměstnanci

Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda, v roce 2024 tedy částka 18 900 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Pro účel dodržení minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají všechny příjmy zaměstnance zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění.

Pojistné se tedy platí:

•    z příjmů na základě pracovní smlouvy (obdobně i u odměn členů statutárních orgánů) při jakékoli výši zúčtovaného příjmu. V tomto směru je v podstatě jedinou výjimkou situace, kdy se pojistné neplatí u člena družstva, který bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává pro družstvo práci (nebo také funkci), je za tuto práci družstvem odměňován, a nedosáhl za kalendářní měsíc příjmu 4 000 Kč;

•    u dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) při příjmu alespoň 4 000 Kč;

•    u dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) při příjmu převyšujícím 10 000 Kč – rozhodná částka příjmu 10 000 Kč platí do 30. 6. 2024.

Minimální vyměřovací základ tak řeší zaměstnavatelé:

•    u pracovní smlouvy vždycky,

•    u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 000 Kč a 

•    u dohody o provedení práce až při příjmu převyšujícím 10 000 Kč (Poznámka: U dohod o provedení práce dojde ke změně k datu 1. 7. 2024).

Pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Zaměstnání vždy řeší pojistný vztah, neboli pokud je pojištěnec zaměstnán s odvodem pojistného zaměstnavatelem, nemůže mu vzniknout ve zdravotním pojištění problém z hlediska jeho evidence.

Pokud příjem zaměstnance nedosáhne minimální mzdy a zaměstnavatel musí odvést pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, bude postup následující.

Příklad 1

Vyměřovací základ zaměstnance pracujícího na základě pracovní smlouvy (případně také dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce) činí 16 000 Kč.

•    Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky: (18 900 – 16 000) x 0,135 = 392 Kč.

•    Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 18 900 = 2 552 Kč.

•    Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

-   (16 000 x 0,135) : 3 = 720 Kč

-   a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 720 + 392 = 1 112 Kč.

•    Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 552 – 1 112 = 1 440 Kč.

V naprosté většině případů je doplatek, v našem případě částka 392 Kč, sražen zaměstnanci. Na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.

Minimum pro OSVČ

je stanoveno tak, že minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2024 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 43 967 Kč, tj. 21 983,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2024 se vypočte jako 13,5 % z částky 21 983,50 Kč a činí 2 968 Kč. 

Placením alespoň minimální zálohy (pokud není OSVČ povinna platit zálohu vyšší) je v podnikatelské sféře minimum ve zdravotním pojištění dodrženo. Je rovněž pravdou, že minimální zálohu platí převážná většina podnikatelů.

Minimální záloha se v podstatě každoročně zvyšuje k datu 1. ledna. Od měsíce podání Přehledu platí OSVČ nadále minimální zálohu i tehdy, pokud podle daňového základu za předcházející rok matematicky vyjde výše zálohy nižší než minimální. Horní výše zálohy (a ani celkového ročního pojistného) není u OSVČ omezena od roku 2013.

Částka 2 968 Kč také činí v roce 2024 nejnižší možnou výši zálohy v situaci, kdy je OSVČ povoleno zdravotní pojišťovnou snížení výše placené zálohy. U OSVČ, pro které minimum neplatí, může být v roce 2024 výše zálohy i nižší než 2 968 Kč, případně může být i nulová.

Jestliže pojištěnec podniká jako OSVČ, přičemž se na něho vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, hradí zdravotní pojišťovně alespoň minimální zálohy, což je v roce 2024 již výše uvedená částka 2 968 Kč. Zahajuje-li pojištěnec v roce 2024 svoji samostatnou výdělečnou činnost, může si v tomto roce platit i vyšší zálohu než 2 968 Kč. Pokud je však letošní rok druhým či několikátým rokem výkonu samostatné výdělečné činnosti, pak platí od měsíce podání Přehledu zdravotní pojišťovně zálohy podle výsledků své podnikatelské činnosti, dosažených v roce 2023. To znamená, že platí v roce 2024 zálohy v částce 2 968 Kč anebo vyšší.

Minimum 2 968 Kč platí i osoba činná v roce 2024 v prvním pásmu paušálního režimu, kdy v rámci celkové platby 7 498 Kč jsou v roce 2024 uhrazeny v tomto pásmu daň i obě veřejnoprávní pojistná.

Minimum při souběžných
příjmech

V praxi se vyskytují případy, kdy příjem zaměstnance, který je současně OSVČ, nedosahuje minimální mzdy. Musí být zájmem jak zaměstnavatele, tak zaměstnance, aby bylo pojistné za rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnání) nebo kalendářního roku (samostatná výdělečná činnost) odvedeno v souladu se zákonem, neboť nedodržení minimálního vyměřovacího základu lze ze strany zdravotní pojišťovny v rámci kontroly placení pojistného u zaměstnavatele snadno zjistit porovnáním výše příjmu v zaměstnání a evidencí takového zaměstnance jako osoby samostatně výdělečně činné.

Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění nelze sčítat příjmy ze zaměstnání s příjmy v samostatné výdělečné činnosti. Naopak, právní úprava platná ve zdravotním pojištění jednoznačně stanoví, že minimální vyměřovací základ musí být dodržen buď v zaměstnání, nebo v samostatné výdělečné činnosti.

Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, pak:

•    musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč, tedy včetně případného doplatku pojistného do tohoto zákonného minima,

•    není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné, ale pojistné zaplatí jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu – podmínkou pro použití tohoto postupu je skutečnost, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc (resp. kalendářní rok).

Kdyby si pojištěnec zvolil jako hlavní zdroj příjmů samostatnou výdělečnou činnost, pak platí následující:

•    jako OSVČ musí platit zálohy na pojistné alespoň v minimální povinné výši, v roce 2024 tedy nejméně v částce 2 968 Kč,

•    v zaměstnání se odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy při příjmu nižším než minimální mzda bez nutnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč (zaměstnavatel disponuje čestným prohlášením zaměstnance, že si jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy).

Může nastat situace, kdy zaměstnanec při tomto souběhu ukončí zaměstnání ke dni 30. 5. 2024 (zaměstnání netrvalo celý kalendářní měsíc květen) a do jiného zaměstnání nastoupí dne 1. 6. 2024, přičemž současně podniká jako OSVČ a tato podnikatelská činnost je vedlejším zdrojem jeho příjmů. V takovém případě musí být za květen zaplacena OSVČ alespoň minimální záloha, neboť se na pojištěnce jako OSVČ vztahuje povinnost dodržet za měsíc květen při ročním zúčtováníminimální vyměřovací základ. To znamená, že za květen musí být zaplacena alespoň minimální záloha 2 968 Kč. Tento postup vychází – včetně dovětku – z aplikace ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) z. č. 592/1992 Sb., protože zaměstnání netrvalo po dobu celého kalendářního měsíce května.

Zaměstnanci a podnikatelé
bez minima

Právní úprava zdravotního pojištění v níže uvedených ustanoveních zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává osoby (zaměstnance) a OSVČ, na které se povinnost platit pojistné ze zákonného minima nevztahuje. Toto zvýhodnění je zakotveno v ustanovení § 3 odst. 8 cit. zákona (pro zaměstnance) a v ustanovení § 3a odst. 3 (pro OSVČ).

§ 3 odst. 8

Minimální vyměřovací základ (v roce 2024 minimální mzda 18 900 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc) neplatí pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné;

e)  za kterou je plátcem pojistného stát;

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.

§ 3a odst. 3

Minimální vyměřovací základ (v roce 2024měsíční částka 21 983,50 Kč jako 50 % průměrné mzdy 43 967 Kč, při výkonu podnikatelské činnosti po celý rok 2024 pak 263 802 Kč) neplatí pro osobu:

a)  uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c) – viz výše,

b)  která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,

c)  za kterou je plátcem pojistného stát,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem je u těchto osob 50 % jejich daňového základu za rozhodné období kalendářního roku.

ZÁKON č. 592/1992 Sb.,
o pojistném na veřejné
zdravotní pojištění

Citace na str. 94

§ 3a

(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je 50 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné z vyměřovacího základu podle odstavce 1. Je-li vyměřovací základ podle odstavce 1 nižší než minimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdělečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základus tím, že vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. ^16b)

(3) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu

a)  uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c),

b)  která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,

c)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto osob je 50 % daňového základu.

(4) Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná

a)  nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné období,

b)  měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství jako osoba samostatně výdělečně činná,

c)  se stala osobou uvedenou v odstavci 3,

pokud tyto skutečnosti trvaly po celý kalendářní měsíc ...