Minimum ve zdravotním pojištění
– vše podstatné

Jaký je rozdíl mezi minimálním vyměřovacím základem a jeho poměrnou částí? Musí být minimum dodrženo i tehdy, když zaměstnanec při rozvázání pracovního poměru přečerpal zákonný nárok na dovolenou?: Ovlivňuje poskytnuté neplacené volno odvod pojistného zaměstnavatelem? Může být v rámci tzv. nekolidujícího zaměstnání sjednána dohoda o provedení práce?

Institut minimální mzdy určuje ve zdravotním pojištění

minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část, jak je dále rozvedeno. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být v roce 2025 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 2 808 Kč (13,5 % z 20 800 Kč) při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, případně alespoň z poměrné části tohoto minima v situacích vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Od výše minimální mzdy jako minimálního vyměřovacího základu zaměstnance se v mnoha situacích odvíjí placení pojistného zaměstnavatelem. Veškeré platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.

Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

Odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek.

Minimum rovněž platí i pro osoby ze zahraničí zaměstnané u českého zaměstnavatele, ať už se jedná o osoby ze států podléhajících režimu koordinace dle nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009 nebo postup podle podmínek dvoustranné mezistátní smlouvy o sociálním zabezpečení a také při zaměstnávání cizinců z tzv. třetích zemí.

V následujícím textu si ukážeme postupy v situaci, kdy musí být zaměstnavatelem u zaměstnance při odvodu pojistného určené minimum dodrženo, a dále naopak v případech, kdy minimum pro zaměstnanou osobu a pro zaměstnavatele neplatí.

MINIMÁLNÍ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD MUSÍ BÝT ZAMĚSTNAVATELEM DODRŽEN – Rozhodným obdobím pro placení pojistného zaměstnavatelem je ve zdravotním pojištění kalendářní měsíc. Podívejme se nyní blíže na některé oblasti, ve kterých právě hraje roli minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance. Jedná se o osobu jako zaměstnance, u které musí zaměstnavatel při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část.

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání příslušné skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

-    zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (zaměstnanec nastoupil do zaměstnání nebo ukončil pracovní poměr v průběhu kalendářního měsíce),

-    zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

-    zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce

a)  osobou, za kterou platí pojistné stát,

b)  osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

c)  osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

d)  osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

V takových případech musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na kalendářní dny trvání příslušné skutečnosti, jak je dále uvedeno v příkladě č. 3.

V právních podmínkách roku 2025 musí zaměstnavatel zabezpečit

odvod pojistného z povinného minima například při:

a)  provádění dopočtu (a následného doplatku) pojistného do minimálního vyměřovacího základu u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než minimální mzda 20 800 Kč. To znamená, že se nejedná o zaměstnance, u kterých není stanoven minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (viz dále). Doplatek do minima platí v naprosté většině případů zaměstnanec – vždy prostřednictvím zaměstnavatele.

Příklad 1

Zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy s hrubým příjmem 20 000 Kč.

Zaměstnavatel provede dopočet a doplatek pojistného do minima 20 800 Kč takto:

-    z částky příjmu 20 000 Kč činí 13,5 % pojistného 2 700 Kč, jedna třetina (900 Kč) bude sražena zaměstnanci, dvě třetiny (1 800 Kč) hradí zaměstnavatel,

-    pojistné z rozdílové částky 800 Kč ve výši 108 Kč (0,135 × 800 Kč) bude sraženo zaměstnanci.

Zaměstnanci bude sraženo:

                    900 + 108 = 1 008 Kč

Zaměstnavatel odvede:     1 800 Kč

Celkem                            2 808 Kč

Stejně by zaměstnavatel postupoval i v případě, kdyby byla na částku 20 000 Kč uzavřena jako jediné zaměstnání některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

b)  provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů

Příklad 2

Zaměstnanec pracuje u dvou zaměstnavatelů, vždy na dohodu o pracovní činnosti, s příjmy 8 000 Kč a 8 800 Kč. V úhrnu příjmů není dosaženo částky 20 800 Kč, dopočet a doplatek pojistného do částky minimálního vyměřovacího základu provádí (na základě zaměstnancova pověření) zaměstnavatel s vyšším příjmem. Jak provádí pověřený zaměstnavatel odvod pojistného?

Zaměstnavatel, u kterého má pracovník příjem 8 800 Kč, odvede z tohoto příjmu pojistné ve výši 1 188 Kč. Zaměstnanci se strhne 396 Kč, zaměstnavatel uhradí 792 Kč. Protože je tento zaměstnavatel pověřen odvodem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, strhne zaměstnanci ještě částku pojistného ve výši 540 Kč, což je 13,5 % z rozdílu [20 800 - (8000 + 8 800)]. Jelikož pojistné ve druhém zaměstnání (hrubý příjem 8 000 Kč) představuje dle zákona 1 080 Kč (360 Kč platí zaměstnanec a 720 Kč zaměstnavatel), je v příslušném měsíci již zabezpečen odvod pojistného v minimální zákonné výši. Zaměstnanec tedy úhrnem zaplatí 1 296 Kč (396 + 540 + 360), zaměstnavatelé pak 1 512 Kč (792 + 720).

c)  dopočtu a doplatku pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 a odst. 10 z.č. 592/1992 Sb.

Příklad 3

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 5. 3. a za měsíc březen mu byl zaměstnavatelem zúčtován hrubý příjem ve výši 16 800 Kč.

Jak zaměstnavatel odvede pojistné v situaci, když zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc?

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 27 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí 18 116,12 Kč [(27 : 31) × 20 800].

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 18 116,12 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 2 446 Kč (18 116,12 × 0,135). S ohledem na příjem 16 800 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 2 268 Kč. Jedna třetina (756 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 512 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí ještě provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 316,12 Kč (18 116,12 – 16 800), tj. 178 Kč.

Z celkové částky pojistného 2 446 Kč je zaměstnanci sraženo 934 Kč (756 + 178), zaměstnavatel hradí 1 512 Kč.

Pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní, dny.

d)  odvodu pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci – pokud pro zaměstnance platí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být toto minimum zaměstnavatelem dodrženo, v podstatě bez ohledu na rozsah těchto nepřítomností zaměstnance v práci

Příklad 4

Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.

Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč ve výši 2 808 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb.

e)  řešení přečerpané dovolené, kdy musí být zákonem stanovené minimum dodrženo i tehdy, pokud je zaměstnanci v daném kalendářním měsíci (ve kterém pracovněprávní vztah končí) odúčtována náhrada mzdy z titulu přečerpané dovolené

Příklad 5

Zaměstnanec končí po dohodě pracovní poměr k 30. 6. 2025, přičemž přečerpá zákonný nárok na dovolenou, za kterou bude zúčtována náhrada mzdy ve výši 10 200 Kč. Hrubý příjem za červen bude činit 32 000 Kč.

Přečerpaná dovolená se vykazuje jako neplacené volno, za které se pojistné (od 1. 1. 2015) již neplatí. Při výpočtu výše pojistného za měsíc červen zaměstnavatel odúčtuje náhradu mzdy 10 200 Kč:

Hrubá mzda                    32 000 Kč

Náhrada mzdy za přečerpanou dovolenou          - 10 200 Kč

Rozdíl                             21 800 Kč

Kdyby byl výsledný příjem nižší než 20 800 Kč, provedl by zaměstnavatel za měsíc červen standardním způsobem dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu (viz výše) proto, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc.

f)  neplatném rozvázání pracovního poměru

Jestliže zaměstnanec nepatří mezi výjimky, pro které minimum neplatí (viz dále), musí zaměstnavatel dodržet minimální vyměřovací základ za ty kalendářní měsíce, na které osobu jako zaměstnance se zpětnou platností přihlašuje. Zaměstnavatel doplatí za tyto kalendářní měsíce dlužné (minimální) pojistné, není-li od této povinnosti zákonem osvobozen, podá opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele a může požádat o prominutí penále, které zdravotní pojišťovna povinně vyměří.

ZAMĚSTNANCI BEZ MINIMA - Až doposud jsme vycházeli z předpokladu, resp. podmínky, že pro zaměstnance platí ve zdravotním pojištění ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Zákonná úprava zdravotního pojištění však v ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. pamatuje na určité skupiny osob nebo na situace v tom směru, že se považují výjimky, u kterých minimum dodrženo být nemusí.

Z povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby - zaměstnanci:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu

b)  kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání

c)  kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku

d)  kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2025 nejméně v částce 3 143 Kč)

e)  za které je plátcem pojistného stát

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.

Zákonem č. 363/2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2022 rozšířil okruh osob, pro které v souladu s ustanovením § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. neplatí ustanovení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Dle písmene f) se pojistné z odměny pěstouna, vyplácené Úřadem práce ČR, provádí při výplatě dávky pěstounské péče ze skutečné výše odměny, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Důvodem pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že pěstounská péče je výkonem společensky prospěšné aktivity, nahrazující do určité míry úkoly státu vůči ohroženým dětem.

Nekolidující zaměstnání

Obecně pojem tzv. nekolidujícího zaměstnání znamená, že není ve střetu neboli není „v kolizi“ evidence uchazeče o zaměstnání na úřadě práce s výkonem zaměstnání, ve kterém příjem za stanovených podmínek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, tj. v roce 2025 částku 10 400 Kč.

Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 z. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, je u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

a)  výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo

b)  výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy

RADA!

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají. Podotýkáme, že nabytím účinnosti novely zákona o zaměstnanosti č. 206/2017 Sb. již nelze v rámci nekolidujícího zaměstnání zaměstnávat osoby na základě dohody o provedení práce. Výkon práce v rámci nekolidujícího zaměstnání nesmí bránit uchazeči o zaměstnání v poskytování součinnosti úřadu práce při zprostředkování zaměstnání a v přijetí vhodného zaměstnání podle § 20 zákona o zaměstnanosti.

Minimum platí i pro osoby samostatně výdělečně činné, jeho stanovení však není navázáno na minimální mzdu.

Ing. Antonín Daněk