Minimum ve zdravotním pojištění

zaměstnavatelé

Ve kterých situacích hraje roli zaměstnavatelem vystavené potvrzení o výši příjmu zaměstnance? U kterých zaměstnanců se zaměstnavatel problematikou minimálního vyměřovacího základu nezabývá? Jaké podmínky platí pro zaměstnavatele i pojištěnce při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností?

V souvislosti s placením pojistného na zdravotní pojištění vznikají i situace, kdy si musí zaměstnavatel určitým způsobem pomoci tak, aby byl při odvodu pojistného zajištěn postup v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění, nejčastěji v návaznosti na minimální vyměřovací základ zaměstnance. Aby zaměstnavatel postupoval důsledně v souladu se zákonem, musí v některých specifických situacích buď:

•    vystavit pro jiného zaměstnavatele potvrzení o výši dosaženého příjmu svého zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci, případně potvrdit skutečnost, že je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo

•    naopak musí mít k dispozici potvrzení o výši příjmu zaměstnance v jiném zaměstnání (nebo doklad o skutečnosti, že je za zaměstnance odváděno jiným zaměstnavatelem pojistné alespoň ze zákonného minima) z toho důvodu, aby nemusel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy), nýbrž aby mohl odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu zaměstnance.

Zákonné minimum
ve zdravotním pojištění

Základní povinností zaměstnavatele je zabezpečit odvod pojistného za zaměstnance v souladu se zákonem. V této souvislosti lze očekávat, že většina mzdových účetních či jiných specialistů již vystavovala zaměstnanci (nebo jinému zaměstnavateli) potvrzení o skutečnosti, že je za tohoto jejich zaměstnance odváděno pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Tímto způsobem potvrzovaná výše zaměstnancova příjmu slouží jinému zaměstnavateli (případně zaměstnavatelům), u kterého/kterých zaměstnanec současně pracuje. Takové potvrzení vyžaduje ten zaměstnavatel, u kterého hrubý příjem zaměstnance nedosahuje minimální mzdy.

Pokud zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého je jeho příjem nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda) potvrzení o tom, že v jiném („hlavním“) zaměstnání je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nemusí zaměstnavatel v dalším zaměstnání odvádět pojistné nejméně ze zákonného minima 18 900 Kč, ale vyměřovacím základem je za takové situace skutečný příjem zaměstnance.

Tento postup obecně vychází z potřeby zajištění odvodu pojistného v příslušném kalendářním měsíci alespoň z minimálního vyměřovacího základu dle ustanovení § 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění p.p., samozřejmě za situace, kdy se na zaměstnance (a současně i na zaměstnavatele jako plátce pojistného) ze zákona vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň v minimální povinné výši.

Naopak, pokud nemusí být u zaměstnance minimální vyměřovací základ dodržen, stává se tato problematika pro zaměstnavatele bezpředmětnou.

K minimu zaměstnavatel nepřihlíží u zaměstnaných osob:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b)  které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,

c)  které celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,

d)  které současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2024 nejméně v částce 2 968 Kč),

e)  za které je plátcem pojistného stát,

f)  které jsou pouze příjemci odměny pěstouna,

za podmínky, že tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc).

V dalším textu se však budeme zabývat postupy v situacích, kdy pro zaměstnance i zaměstnavatele platí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Jak často potvrzení vystavovat?

Z praktického hlediska není zapotřebí, aby se potvrzení o odvodu pojistného alespoň z minima obnovovalo například při každém zvýšení minimální mzdy, což je v posledních letech vždy k 1. 1. kalendářního roku. Pokud zaměstnavatel vystaví toto potvrzení, pak fakticky deklaruje, že vyměřovací základ zaměstnance je vyšší než minimální vyměřovací základ, případně je alespoň na jeho úrovni. Tímto potvrzením garantuje, že u konkrétního zaměstnance je minimální vyměřovací základ dodržen, tudíž jiný zaměstnavatel již nemusí provádět dopočet a doplatek do aktuální hodnoty minima. Kontrolou ze strany zdravotní pojišťovny si lze ve mzdových podkladových materiálech plátců pojistného – zaměstnavatelů poměrně snadno ověřit, zda je u příslušného zaměstnance v daném rozhodném období (kalendářním měsíci) dodržen minimální vyměřovací základ či nikoliv. Pokud se u zaměstnavatele, který vystavil potvrzení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nic nezmění, a zaměstnání není ukončeno, pak má takové potvrzení dlouhodobou platnost.

Příjem zaměstnance pohybující
se kolem minimální mzdy, resp. skončení zaměstnání

Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu (nebo případně i do poměrné části minimálního vyměřovacího základu – viz skutečnosti uvedené v § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.), musí být každé vystavované potvrzení založeno ve mzdové evidenci zaměstnavatele u příslušného zaměstnance, neboť slouží jako rozhodný doklad pro výpočet výše pojistného a jeho předložení je kontrolními orgány oprávněně vyžadováno. Zaměstnavatel, který potvrzení vystavuje, by si měl vést evidenci o tom, kterému zaměstnanci (a dle okolností pro kterého zaměstnavatele) potvrzení vystavil. Jde především o to, že pokud příjem zaměstnance poklesne v některém kalendářním pod minimální vyměřovací základ, musí být informován jiný zaměstnavatel tak, aby byl zabezpečen odvod pojistného podle zákona, tedy v úhrnu příjmů nejméně z minimální mzdy. Zejména v případech, kdy příjem zaměstnance „balancuje“ na hranici minimální mzdy, by měl zaměstnavatel vědět, u kterého dalšího zaměstnavatele jeho zaměstnanec současně pracuje tak, aby mohla být řešena situace, když příjem zaměstnance poklesne pod úroveň minimální mzdy. Každopádně by však měl být jiný zaměstnavatel informován tehdy, když toto zaměstnání skončí, neboť v takovém případě nastupuje nutnost dodržet minimální vyměřovací základ v jiném zaměstnání.

Dochází i k situacím, kdy hrubý příjem zaměstnance nedosahuje ani v jednom ze zaměstnání minimální mzdy, úhrn příjmů však tuto výši přesahuje.

Příklad 1

Hrubá mzda zaměstnance činila v měsíci červenci 2024 částku 11 800 Kč, jedná se o zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy. Tento zaměstnanec, na kterého se vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pracuje současně u jiného zaměstnavatele, kde jeho hrubý měsíční příjem činil u dohody o pracovní činnosti za tento měsíc 9 500 Kč. Jak má zaměstnavatel postupovat v otázce placení pojistného na zdravotní pojištění, když tento zaměstnanec nedosahuje v žádném zaměstnání minimální mzdy, avšak celková výše jeho příjmů tuto částku převyšuje?

Pokud je u jednoho zaměstnavatele zabezpečen v roce 2024 odvod pojistného alespoň v minimální zákonné výši, tj. 2 552 Kč (13,5 % z minimální mzdy 18 900 Kč), nemusí být v dalším zaměstnání dodržen minimální vyměřovací základ a pojistné se odvádí ze skutečně dosaženého příjmu. V tomto konkrétním případě součet vyměřovacích základů pro odvod pojistného na zdravotní pojištění v úhrnu dosahuje hodnoty minimální mzdy, resp. tuto překračuje. Za tohoto stavu je úhrnem příjmů zajištěn za příslušný kalendářní měsíc (rozhodné období) odvod pojistného ze zákonného minima. Vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto případě částka 11 800 Kč, minimální vyměřovací základ zde nemusí být dodržen. Pro kontrolu ze strany zdravotní pojišťovny je však nutné mít k dispozici doklad o zúčtované hrubé mzdě za měsíc červenec ve výši 9 500 Kč u jiného zaměstnavatele. Obdobně musí být dokladován postup při odvodu pojistného i u zaměstnavatele s hrubým příjmem 9500 Kč. Za dané situace je objektivní nutností průběžná spolupráce obou zaměstnavatelů, neboť u žádného zaměstnavatele nelze vystavit zmiňované potvrzení o skutečnosti, že je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Kdyby v úhrnu příjmů od dvou nebo více zaměstnavatelů nebyl v kalendářním měsíci dosažen minimální vyměřovací základ, provedl by dopočet a doplatek pojistného do povinného minima ten zaměstnavatel, kterého by zaměstnanec k tomuto účelu pověřil, což nutně nemusí být zaměstnavatel s (nej)vyšším příjmem.

V případě souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností

je pro zaměstnavatele důležité, zda jsou v rámci samostatné výdělečné činnosti placeny zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši. Pokud zaměstnanec potvrdí zaměstnavateli čestným prohlášením, že odvádí alespoň minimální zálohy jako OSVČ (tj. od ledna 2024 nejméně v částce 2 968 Kč), nemusí zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné alespoň v minimální zákonné výši a vyměřovacím základem je skutečná výše zaměstnancova příjmu, tedy částka i nižší než 18 900 Kč. Pokud naopak tato podmínka splněna není, musí být v zaměstnání odvedeno pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč, tedy včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do tohoto zákonného minima.

Zaměstnavatele z praktického ohledu zajímá případná podnikatelská činnost jeho zaměstnance tehdy, pokud příjem v zaměstnání poklesne pod hranici minimální mzdy nebo je při nástupu zaměstnance do zaměstnání v takové hodnotě sjednán.

RADA!

•    Aby bylo pojistné vždy odvedeno v souladu se zákonem, doporučujeme zaměstnavateli řádně odvádějícímu pojistné ze skutečné výše příjmu (tedy nižšího než minimum 18 900 Kč) nechat si od zaměstnance podle charakteru řešené situace vystavit čestné prohlášení například tohoto znění:

„Čestně prohlašuji, že pokud:

a)  za mě nebude jiný zaměstnavatel odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo

b)  přestanu jako OSVČ platit zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu platného pro OSVČ (lze doplnit do čestného prohlášení uvedeného v předchozím bodě) nebo

c)  přestanu být pro účely zdravotního pojištění osobou, na kterou se nevztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.,

oznámím tuto skutečnost svému zaměstnavateli do osmi dnů od data změny.“

•    Tímto způsobem si i samotný zaměstnanec uvědomí, že má ve zdravotním pojištění vůči svému zaměstnavateli určité povinnosti, kterých by rozhodně neměl opomenout, nehledě například na nutnost oznámit zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání.

•    V každém čestném prohlášení zaměstnance vždy doporučujeme formulaci, že případnou změnu oznámí zaměstnanec zaměstnavateli do osmi dnů. Je pravdou, že pokud se u zaměstnance změní podmínky deklarované v čestném prohlášení, pak má tato skutečnost v podstatě vždy přímý dopad do placení pojistného zaměstnavatelem. Ostatně, nikdy není na škodu se zaměstnance průběžně dotázat, zda u něj nedošlo ke změně, která by mohla mít vliv na placení pojistného.

Ing. Antonín Daněk

ZÁKON č. 592/1992 Sb.,
o pojistném na veřejné
zdravotní pojištění

§ 3

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a)  zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b)  zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,

c)  zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele po-jistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.

(11) Pro účely pojistného na veřejné zdravotní pojištění se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou nebo pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vyměřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům mzdu pouze za část měsíce.

(12) Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených v odstavci 2. Ustanovení o minimálním vyměřovacím základu ...