Minimum ve zdravotním pojištění

Důležitou povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je odvádět za zaměstnance pojistné tak, aby byl za příslušný kalendářní měsíc dodržen minimální vyměřovací základ, pokud tato podmínka pro zaměstnance i zaměstnavatele platí. Jaký je smysl potvrzení vystavovaného zaměstnavatelem o odvodu pojistného alespoň minimálního vyměřovacího základu?

Zaměstnavatel může sjednat se zaměstnancem „klasickou“ pracovní smlouvu nebo s ním může uzavřít některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Při odvodu pojistného je zapotřebí dodržet minimální vyměřovací základ, což znamená, že vyměřovacím základem zaměstnance musí být v roce 2023 částka alespoň 17 300 Kč v situaci, kdy zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc. Toto minimum naopak nemusí být dodrženo tehdy, pokud se jedná o zaměstnance vyjmenovaného v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, například se jedná o zaměstnané osoby, za které je současně plátcem pojistného stát. U těchto osob je vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem, a to bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, případnou nemoc, neplacené volno apod.

Dále se minimum snižuje na poměrnou část tehdy, jedná-li se o některou ze skutečností definovaných v § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. Například jde o situace, kdy zaměstnání netrvá celý kalendářní měsíc, nebo když je zaměstnance část měsíce nemocen.

Plnění oznamovací povinnosti

Pokud na základě výše uvedeného vznikne ve zdravotním pojištění zaměstnání, plní zaměstnavatel oznamovací povinnost neboli přihlašuje osobu jako zaměstnance u příslušné zdravotní pojišťovny. Přihlašování a odhlašování zaměstnanců činných na základě pracovní smlouvy a u některé z dohod je odlišné. U pracovní smlouvy platí, že zaměstnanec je přihlašován ke dni, který je uveden v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce (což může být i státní svátek) a odhlašován dnem skončení pracovního poměru. Naproti tomu je plnění oznamovací povinnosti za zaměstnance činné na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce zakotveno v ustanovení § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla příslušná dohoda sjednána.

Pokud při trvající dohodě o pracovní činnosti poklesne příjem pod 4 000 Kč anebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, musí být osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc/měsíce odhlášena.

Pokud například při trvající dohodě o provedení práce, uzavřené od 1. 1. do 31. 12., poklesne příjem v měsíci srpnu na částku 10 000 Kč nebo nižší, použije zaměstnavatel kódy „O“ k datu 31. 7. a „P“ k datu 1. 9. Tímto postupem nemá zaměstnanec vyřešené v měsíci srpnu zdravotní pojištění tímto zaměstnáním na dohodu o provedení práce a svůj pojistný vztah, neboli pojištění u zdravotní pojišťovny, si musí pro tento měsíc vyřešit jiným zákonným způsobem (další zaměstnání zakládající účast na zdravotním pojištění, nebo podnikání, anebo registrace v kategorii osob, za které platí pojistné stát). Není-li využita některá z těchto tří možností, stává se pojištěnec na měsíc srpen osobou bez zdanitelných příjmů s povinností zaplatit pojistné 2 336 Kč.

Základní povinností zaměstnavatele je odvádění pojistného ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které jsou jeho zaměstnanci pojištěni. Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.

Sčítání příjmů, minimální vyměřovací základ a řešení pojistného vztahu

Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Pro účel dodržení minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají všechny příjmy zaměstnance zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance (a také pro dodržení zákonného minima) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Zaměstnání vždy řeší pojistný vztah, neboli pokud je pojištěnec zaměstnán (s odvodem pojistného zaměstnavatelem), nemůže mu vzniknout ve zdravotním pojištění problém.

Potvrzení vystavované zaměstnavatelem

Za účelem zajištění postupu zaměstnavatele při placení pojistného podle zákona se za konkrétních podmínek vyskytují situace, kdy zaměstnavatel vystavuje jinému zaměstnavateli (případně zaměstnanci) potvrzení o skutečnosti, že za tohoto svého zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Tímto způsobem potvrzovaná výše zaměstnancova příjmu slouží jinému zaměstnavateli (případně zaměstnavatelům), u kterého zaměstnanec současně pracuje. Takové potvrzení vyžaduje ten zaměstnavatel, u kterého hrubý příjem zaměstnance nedosahuje minimální mzdy. Pokud tedy zaměstnavatel, u kterého je příjem zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), má potvrzení o tom, že v jiném („hlavním“) zaměstnání je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nemusí v tomto dalším zaměstnání odvádět zaměstnavatel pojistné nejméně ze zákonného minima 17 300 Kč, ale vyměřovacím základem je za takové situace skutečný příjem zaměstnance, tedy částka i nižší než 17 300 Kč. Jestliže však zaměstnavatel tímto potvrzením nedisponuje, musí provádět dopočet a doplatek pojistného do minima. Pokud však nemusí být u osoby jako zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu citovaného ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., stává se tato problematika pro zaměstnavatele bezpředmětnou. U těchto osob je vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem, a to bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, případnou nemoc, neplacené volno, souběžnou samostatnou výdělečnou činnost apod. Zaměstnavatel však musí mít doklad, který jej opravňuje k odvodu pojistného z příjmu nižšího než 17 300 Kč.

Kontrolou ze strany zdravotní pojišťovny si lze ve mzdových materiálech zaměstnavatelů poměrně snadno ověřit, zda je u příslušného zaměstnance v daném rozhodném období (kalendářním měsíci) dodržen minimální vyměřovací základ či nikoliv. Z praktického hlediska není nezbytné, aby se vystavené potvrzení obnovovalo například při každém zvýšení minimální mzdy, takže může mít (a reálně i má) dlouhodobou platnost.

Potvrzení rozhodným dokladem pro placení pojistného

Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu (nebo případně i do poměrné části minimálního vyměřovacího základu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.), musí být každé potvrzení založeno ve mzdové evidenci u příslušného zaměstnance, neboť slouží jako rozhodný doklad pro stanovení výše pojistného a jeho předložení je kontrolními orgány zdravotní pojišťovny oprávněně vyžadováno. Zaměstnavatel, který potvrzení vystavuje, by si měl vést evidenci o tom, kterému zaměstnanci (a dle okolností případně pro kterého zaměstnavatele) potvrzení vystavil, a to především v případech, kdy se příjem zaměstnance pohybuje na hranici minimální mzdy.

Pokud totiž příjem zaměstnance nedosáhne v některém kalendářním měsíci roku 2023 částky 17 300 Kč, musí být v takovém případě informován jiný zaměstnavatel tak, aby byl zabezpečen odvod pojistného podle zákona, tedy v úhrnu příjmů nejméně z minimálního vyměřovacího základu.

Každopádně by měl být informován jiný zaměstnavatel tehdy, když zaměstnání s příjmem alespoň na úrovni minimální mzdy skončí, kdy pro dalšího zaměstnavatele (resp. některého z dalších zaměstnavatelů) nastupuje povinnost řešit odvod pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ. Pro tento účel doporučuji zaměstnavateli, řádně odvádějícímu pojistné z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ (a současně disponujícímu potvrzením od jiného zaměstnavatele, že tento odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu), nechat si vystavit od svého zaměstnance například toto čestné prohlášení:

„Čestně prohlašuji, že pokud ukončím jiné zaměstnání, ve kterém je za mě odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, oznámím zaměstnavateli ukončení tohoto zaměstnání do osmi dnů.“

Ostatně do textu jakéhokoli čestného prohlášení vystavovaného zaměstnancem zaměstnavateli vždy doporučuji začlenit větu či konstatování, že případnou změnu oznámí zaměstnanec svému zaměstnavateli do 8 dnů, což je ve zdravotním pojištění standardní lhůta. Je pravdou, že pokud zaměstnanec vystaví zaměstnavateli čestné prohlášení, pak takové sdělení zpravidla představuje v souvislosti s placením pojistného určité zvýhodnění či úlevu (například nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ), pokud však dojde ke změně, má tato v podstatě vždy zásadní dopad do placení pojistného zaměstnavatelem.

Dluhy zaměstnavatele

Pokud by došlo k situaci, že by zaměstnavatel nesprávně odvedl pojistné ze skutečné výše příjmu (tedy by neprovedl dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu), byl by tento postup v rozporu s právní úpravou zdravotního pojištění. U zaměstnavatele by tak vznikl dluh na pojistném, ze kterého běží penále.

Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Obě pohledávky, tedy dlužné pojistné i penále, je zdravotní pojišťovna povinna vůči dlužícímu subjektu vyměřovat a v případě nezaplacení vymáhat.