Minimum zaměstnavatele
   ve zdravotním pojištění

Kdy zaměstnavatel přihlíží k potřebě dodržet minimální vyměřovací základ u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr? Pro které osoby jako zaměstnance neplatí ve zdravotním pojištění minimum? Jaký je rozdíl ve lhůtách pro plnění oznamovací povinnosti u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a při zaměstnání na základě pracovní smlouvy?

Minimální vyměřovací základ představuje ve zdravotním pojištění

již od počátku fungování systému, tj. od 1. 1. 1993, významnou kategorii s cílem jednak předejít spekulativnímu sjednávání pracovněprávního vztahu s nízkými částkami příjmů, jednak napomoci touto cestou zabezpečit v potřebném rozsahu příjmy systému. Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. lednu 2026 na částku 22 400 Kč. Dodáváme, že minimum platí i pro osoby samostatně výdělečně činné, toto však není navázáno na minimální mzdu.

Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část.

Je základním pravidlem, že pokud se jedná o jediné zaměstnání a pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) platí ve zdravotním pojištění povinnost dodržet minimální vyměřovací základ při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel odvést v roce 2026 pojistné nejméně z částky vyměřovacího základu 22 400 Kč, tj. alespoň 3 024 Kč.

Problém určitě nevznikne, pokud příjem činí alespoň zmíněných 22 400 Kč, přičemž není důležité, zda zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc nebo jen jeho část. V tomto případě je vyměřovacím základem dosažený příjem, každopádně částka alespoň 22 400 Kč.

Naopak je obezřetnost nutná v případě, když příjem v jediném zaměstnání částky 22 400 Kč nedosáhne. K takovým situacím nejčastěji dochází, když je jediným zaměstnáním pracovněprávní vztah na zkrácený pracovní úvazek založený pracovní smlouvou nebo se může jednat o některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

U dohod je však zapotřebí mít na paměti, že minimálním vyměřovacím základem se zaměstnavatel zabývá pouze tehdy, pokud příjem na dohodu zakládá povinnost odvodu pojistného zaměstnavatelem. Také platí, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Právní úprava zdravotního pojištění taxativním výčtem vyjmenovává v § 3 odst. 8 z. č. 592/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, osoby či situace, kdy zaměstnavatel nemusí dodržet minimální vyměřovací základ, ale relevantně odvede pojistné z příjmu nižšího než 22 400 Kč. Například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát.

Příklad 1

Jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, což zaměstnavateli s příjmem zaměstnance nižším než minimum doloží písemným potvrzením (toto potvrzení může mít i několikaletou platnost, není zapotřebí jej obnovovat například při každém zvýšení minimální mzdy).

Hrubý příjem zaměstnance činí 42 000 Kč. Současně tento zaměstnanec pracuje u jiného zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 12 000 Kč.

Z příjmu 42 000 Kč bude pojistné odvedeno ve výši 13,5 %, tj. 5 670 Kč. Jednu třetinu (1 890 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny (3 780 Kč) hradí zaměstnavatel. Protože je v „hlavním“ zaměstnání odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nevztahuje se v tomto případě na plátce zaměstnávajícího pracovníka s příjmem nižším než minimální mzda povinnost odvést pojistné v minimální zákonné výši, ale vyměřovacím základem je u dohody o pracovní činnosti skutečný příjem 12 000 Kč. V tomto případě předkládá zaměstnavatel kontrolnímu orgánu zdravotní pojišťovny potvrzení o skutečnosti, že u jiného („hlavního“) zaměstnavatele je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Kdyby příjem na dohodu o pracovní činnosti poklesl pod 4 500 Kč, provedl by zaměstnavatel odhlášení zaměstnance u zdravotní pojišťovny k poslednímu dni kalendářního měsíce, ve kterém bylo dosaženo částky příjmu alespoň 4 500 Kč. Následně by byl zaměstnanec přihlášen k prvnímu dni toho kalendářního měsíce, ve kterém bude dosaženo příjmu alespoň 4 500 Kč. Pojištěnci by z titulu tohoto odhlášení nevznikl problém, protože pojistný vztah je trvale řešen zaměstnáním v „hlavním“ pracovním poměru.

Příklad 2

Při poklesu příjmu zaměstnance pracujícího na dohodu pod částku zakládající účast na zdravotním pojištění je zapotřebí osobu jako zaměstnance na daný kalendářní měsíc odhlásit.

Zaměstnanec pracuje na dohodu o provedení práce jako své jediné zaměstnání. Tato dohoda je sjednána od 2. ledna (kdy začal pracovat) do 30. září s příjmem převyšujícím v každém z těchto měsíců aktuální výši minimální mzdy. Výjimkou je pouze měsíc červenec, ve kterém zaměstnanec onemocní, a dosažený příjem činí 11 880 Kč. Musí být zaměstnanec na měsíc červenec odhlášen?

U zaměstnance činného pouze na základě dohody o provedení práce nebo o zaměstnance činného pouze na základě dohody o pracovní činnosti se oznámení o nástupu do zaměstnání nebo jeho ukončení provádí do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se stali nebo přestali být plátci pojistného podle § 5 písm. a) bodu 3 nebo bodu 6 zákona č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zaměstnavatel přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny k datu 2. 1. (oznamovací povinnost splní do 20. 2.) a odvádí pojistné z dosaženého příjmu. Na měsíc červenec odhlásí zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny kódem „O“ ke dni 30. 6., odhlášení proběhne do 20. 8. Osoba bude jako zaměstnanec opětovně přihlášena kódem „P“ k datu 1. 8., přihlášení provede zaměstnavatel do 21. 9. (20. 9. připadá na neděli).

Poznámka: U pracovní smlouvy platí pro plnění oznamovací povinnosti osmidenní lhůta.

Na základě této situace nemá osoba v měsíci červenci řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah touto dohodou, proto musí být v tomto měsíci (alespoň jeden den) registrována u zdravotní pojišťovny buď jako:

a)  zaměstnanec v jiném zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění nebo

b)  osoba samostatně výdělečně činná s placením alespoň minimálních záloh 3 306 Kč anebo

c)  osoba, za kterou platí pojistné stát.

Není-li splněna ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec na měsíc červenec osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a zaplatit pojistné v částce 3 024 Kč.

Kdyby však zaměstnanec začal v měsíci červenci pobírat nemocenské dávky (od 15. kalendářního dne trvání nemoci), dokladoval by tuto skutečnost zdravotní pojišťovně, která by jej od uvedeného data zaevidovala jako příjemce dávek nemocenského pojištění, což je ve zdravotním pojištění kategorie osob, za které platí pojistné stát.

Příklad 3

U zaměstnance patřícího mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ, odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez dopočtu.

Musí zaměstnavatel doplácet pojistné do minima za osobu, která dosáhla potřebného věku pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání?

Minimální vyměřovací základ neplatí podle § 3 odst. 8 písm. b) z. č. 592/­1992 Sb. pro osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání – dokladem pro postup zaměstnavatele je rozhodnutí ČSSZ o tom, že starobní důchod nebyl přiznán právě z tohoto důvodu. Není na překážku například pobírání důchodu z ciziny. Dále minimum neplatí mj. pro osobu, za kterou je plátcem pojistného stát podle § 7 odst. 1 z. č. 48/­1997 Sb.

Příklad 4

Zaměstnanec pracující u téhož zaměstnavatele na základě dvou pracovněprávních vztahů.

Zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy s příjmem 21 000 Kč. Současně má u téhož zaměstnavatele uzavřenu ještě dohodu o provedení práce, kde příjem v některých měsících činí alespoň 12 000 Kč a v některých měsících této částky nedosahuje.

Při řešení odvodu pojistného zaměstnavatelem vycházíme v tomto případě primárně ze skutečnosti, že:

–   pro účely placení pojistného se každý (míněno typově odlišný) pracovněprávní vztah posuzuje samostatně,

–   se sčítají příjmy zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění.

Pokud příjem na dohodu o provedení práce dosáhne alespoň 12 000 Kč, bude vyměřovacím základem za daný měsíc úhrn příjmů z obou pracovněprávních vztahů.

Jestliže však příjem na dohodu o provedení práce nedosáhne 12 000 Kč, provede zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu 22 400 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

Zaměstnavatel k minimu ve zdravotním pojištění nepřihlíží

Minimální vyměřovací základ zaměstnance ve výši 22 400 Kč nemusí být dodržen například v těchto situacích:

–   zaměstnavatelé si při příjmu nižším než minimální mzda navzájem dokladují výši příjmu tak, aby žádný z nich dopočet do minima nemusel provádět (v úhrnu příjmů je v kalendářním měsíci minimální vyměřovací základ dodržen)

–   v případě tzv. nekolidujícího zaměstnání (tj. s příjmem maximálně 11 200 Kč), tedy při zaměstnání osoby současně registrované na úřadě práce po celý kalendářní měsíc jako uchazeče o zaměstnání. V rámci tohoto nekolidujícího zaměstnání nelze pracovat na základě dohody o provedení práce.

–   v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence trvajících celý kalendářní měsíc nebo jen po část daného měsíce, pokud se jedná o osobu, pro kterou neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 z. č. 592/­1992 Sb. (například se jedná o zaměstnance, za kterého je plátcem pojistného stát). Vyměřovacím základem je u těchto osob (zaměstnanců) vždy skutečně zúčtovaný příjem, který může být i nižší než 22 400 Kč, případně může být i v nulové hodnotě.

Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností

V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností je důležité, zda je samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, což si pojištěnec rozhoduje sám. Pro posouzení hlavního a vedlejšího zdroje příjmů je tedy podstatné, které příjmy pojištěnec považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Buď to mohou být příjmy ze zaměstnání (případně společně s některými dalšími příjmy) nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Toto svoje rozhodnutí musí pojištěnec zdravotní pojišťovně oznámit, neboť tato okolnost má (mimo výjimek) přímý vliv na dodržení zákonného minima v činnosti považované za hlavní zdroj příjmů.

Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance v praxi

Dochází k situacím, kdy zaměstnavatel zúčtuje zaměstnanci příjem nižší než minimální mzda a komunikací se zaměstnancem zjistí, že má ještě další zaměstnání. Za účelem zabezpečení správného postupu je důležité, jaká je výše příjmu v tomto dalším zaměstnání.

Pokud je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů dodržen minimální vyměřovací základ, pak každý zaměstnavatel odvádí pojistné z dosaženého příjmu. Pro kontrolu ze strany zdravotní pojišťovny je však nutné mít k dispozici doklad o zúčtované hrubé mzdě u dalšího zaměstnavatele/­dalších zaměstnavatelů. V opačném případě, tedy pokud v úhrnu příjmů není minimum dodrženo, provádí zaměstnancem pověřený zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného.

Jinou alternativu představuje dodržení minima jiným zaměstnavatelem neboli zaměstnavatel s příjmem zaměstnance nižším než minimální mzda disponuje potvrzením vystaveným tímto dalším zaměstnavatelem, který minimum ve zdravotním pojištění zajišťuje, a tudíž při příjmu nižším než minimální vyměřovací základ se odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu bez nutnosti dopočtu. Zaměstnavatel odvádějící pojistné z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ by však měl vždy věnovat pozornost situaci, kdyby další zaměstnání skončilo. Za této situace by se na něj vztahovala povinnost provádět v roce 2026 dopočet a doplatek pojistného do minima 22 400 Kč, neboť se stal jediným zaměstnavatelem.

Za účelem správnosti postupu zaměstnavatele je nutno konstatovat, že předtím, než zaměstnavatel začne provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, musí v každém případě položit zaměstnanci dotaz, zda nemá ještě další zaměstnání. Pokud jiné zaměstnání nemá, pak se další dotaz týká možnosti, jestli zaměstnanec není současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh, což je v roce 2026 měsíčně částka 3 306 Kč. Pokud by zaměstnanec podnikal a platil by alespoň minimální zálohy, uplatnil by zaměstnavatel postup podle ustanovení § 3 odst. 8 písm. c) z. č. 592/­1992 Sb., tj. s odvodem pojistného z dosaženého příjmu zaměstnance (bez dopočtu do minima zaměstnavatelem). Skutečnost, že si zaměstnanec platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ, dokládá zaměstnavateli čestným prohlášením.

Pokud nemá osoba jiné zaměstnání anebo není OSVČ, pak si zaměstnavatel třetím dotazem ověří, jestli zaměstnanec nepatří mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ dle již citovaného ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/­1992 Sb. V případě kladné odpovědi, tj. například s nárokem na registraci ve “státní kategorii“, pak zaměstnavatel na základě dokladu od zaměstnance odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu bez dopočtu.

Jestliže však zaměstnavatel obdrží na tyto tři otázky negativní odpověď (a nemá tak k dispozici žádný z dokladů, který by jej opravňoval k odvodu pojistného z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ), provádí dopočet a doplatek pojistného do zákonem stanoveného minima.

RADA!

Pro účel dodržení minima nehraje ve zdravotním pojištění roli například rozsah pracovního úvazku. Ať už se jedná o pracovní smlouvu nebo o některou z dohod, vždy rozhoduje částka hrubého příjmu zaměstnance, zúčtovaná zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce s posouzením situace, zda musí nebo naopak nemusí být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ.

Ing. Antonín Daněk