Minimum zaměstnavatele,

zaměstnance a OSVČ

ve zdravotním pojištění

Ing. Antonín Daněk

Zaměstnavatelé představují ve zdravotním pojištění důležitou skupinu plátců pojistného především z toho důvodu, že rozhodující měrou přispívají do příjmové stránky systému veřejného zdravotního pojištění. I z tohoto důvodu je nepochybně zájmem zdravotních pojišťoven, aby zaměstnavatelé řádně plnili své zákonné povinnosti, tedy aby v souladu s právní úpravou včas oznamovali změny za své zaměstnance a odváděli pojistné podle zákona. V opačném případě se stávají předmětem zájmu zdravotní pojišťovny, která za porušení zákona buď povinně vyměří dlužné pojistné a penále (mimo pohledávek nepatrné výše – viz dále), nebo může za porušení zákona uložit pokutu.

Osoby samostatně výdělečně činné jako jediná ze skupin plátců ve zdravotním pojištění hradí pojistné formou záloh, je-li placení záloh zákonem danou povinností, a případného doplatku pojistného. Další pravidelnou povinností je každoroční podání Přehledu o výši daňového základu ze samostatné výdělečné činnosti a zaplacených zálohách na pojistné (dále jen Přehled) za uplynulý kalendářní rok. Minimální záloha se zvyšuje vždy k 1. lednu kalendářního roku. Ke změně výše placené zálohy může (ale nemusí) dojít při podání Přehledu.

Podívejme se nyní na některé situace a správné postupy zaměstnavatele a OSVČ ve zdravotním pojištění ve vazbě na minimální vyměřovací základ, platný pro obě skupiny v právních podmínkách roku 2026, tedy se zřetelem na změny účinné od 1. 1. 2026.

1.    Vliv minimální mzdy na postupy zaměstnavatele

Od 1. ledna 2025 je minimální mzda stanovena podle valorizačního mechanismu, který byl zaveden novelou zákoníku práce č. 230/2024 Sb. Touto novelou jsou zároveň určeny povinnosti vlády v rámci procesu aktualizace výše minimální mzdy a určeny termíny, které jsou závazné při jejím zvyšování. Ministerstvo práce a sociálních věcí každoročně svým sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv vyhlásí do 30. září pro následující kalendářní rok konkrétní výši minimální mzdy (hodinové a měsíční).

 

Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění, tj. od 1. 1. 1993, představuje minimální mzda především minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část. Racionálním smyslem tohoto opatření je jednak předejít spekulativnímu sjednávání pracovněprávních vztahů s nízkými částkami příjmů, jednak napomoci touto cestou zabezpečit v potřebném rozsahu příjmy systému.

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. lednu 2026 na částku 22 400 Kč. Dodáváme, že minimum platí i pro osoby samostatně výdělečně činné, toto však není navázáno na minimální mzdu, ale na tzv. průměrnou mzdu (viz dále).

Pokud zaměstnanec není uveden mezi osobami – výjimkami, které minimální vyměřovací základ dodržet nemusejí (viz dále), vztahuje se na zaměstnavatele takového zaměstnance povinnost postupovat při výpočtu a odvodu pojistného v přímé vazbě na zákonné minimum 22 400 Kč. Proto by měli zaměstnavatelé věnovat obzvláštní pozornost těm zaměstnancům a situacím, kdy se zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance pohybuje kolem minimální mzdy, anebo hodnoty minima nedosahuje.

 

Od výše minimální mzdy jako minimálního vyměřovacího základu zaměstnance se v mnoha situacích odvíjí placení pojistného zaměstnavatelem. Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kromě zaměstnanců a zaměstnavatelů má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.

 

Při zaměstnávání na základě pracovní smlouvy je předmětem placení pojistného každé zúčtované plnění zdaňované podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Naproti tomu se za zaměstnance nepovažuje, a zaměstnání tak nevzniká, u osoby pracující na základě dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 4 500 Kč nebo u dohody o provedení práce při příjmu nedosahujícím 12 000 Kč. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo z více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Minimální vyměřovací základ a jeho snížení na poměrnou část

Jak také vyplývá z výše uvedeného, je především v ustanoveních § 3 odst. 4 až odst. 10 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obsažena problematika odvodu pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance s ohledem na minimální vyměřovací základ. Pokud není zaměstnanec vyjmenován mezi osobami uvedenými v § 3 odst. 8 cit. zákona (jedná se o výjimky, kdy nemusí být zaměstnavatelem dodržen minimální vyměřovací základ), musí být ze strany zaměstnavatele zajištěn odvod pojistného nejméně z vyměřovacího základu ve výši 22 400 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, tj. s výší pojistného alespoň 3 024 Kč. Jestliže je uplatňována některá z možností snižujících minimální vyměřovací základ na poměrnou část podle § 3 odst. 9 uvedené právní normy, musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného nejméně z poměrné části minima podle počtu kalendářních dnů trvání některé z daných skutečností, jak je dále rozebráno.

Příjem zaměstnance nižší než minimální mzda a doplatek pojistného

Při příjmu nižším než 22 400 Kč musí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc provést dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima tak, aby za rozhodné období kalendářního měsíce odvedl zdravotní pojišťovně pojistné v částce 3 024 Kč. Zaměstnavatel nejprve vypočte pojistné ze skutečně zúčtovaného hrubého příjmu a tuto částku zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru. Jednu třetinu takto vypočteného pojistného (dle situace zaokrouhlenou na celou korunu nahoru) srazí zaměstnanci, zbylé dvě třetiny hradí zaměstnavatel. Pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu mezi zúčtovanou hrubou mzdou a částkou minimální mzdy platí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pouze v případě, kdy je výše příjmu nižší než minimální mzda zapříčiněna překážkami v práci na straně zaměstnavatele podle § 207 až 209 z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

Souběžná zaměstnání

Pro placení pojistného a také dodržení minima se v rozhodném období kalendářního měsíce sčítají příjmy zaměstnance zakládající účast na zdravotním pojištění, tedy podléhající odvodu pojistného. Pokud je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů dosaženo alespoň hodnoty minimální mzdy, odvádí každý ze zaměstnavatelů pojistné ze skutečné výše příjmu (nutno přiložit doklad o výši příjmu u jiného zaměstnavatele či zaměstnavatelů nebo potvrzení o tom, že jiný zaměstnavatel odvádí za zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu). Naopak, dopočet a doplatek do povinného minima se provádí tehdy, jestliže výše zúčtovaných příjmů nedosáhne za daný kalendářní měsíc v úhrnu alespoň 22 400 Kč. Za tohoto stavu, tedy v případě více souběžných zaměstnání s celkovou částkou příjmů za kalendářní měsíc nižší než 22 400 Kč pověřuje zaměstnanec k provedení doplatku pojistného do zákonného minima toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. Za těchto okolností je tedy průběžně nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů.

Souběh zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti

Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností je důležité, která činnost je pro pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů, což si rozhoduje sám. Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, musí být zaměstnavatelem odváděno v roce 2026 pojistné z vyměřovacího základu nejméně 22 400 Kč a zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc. V rámci samostatné výdělečné činnosti pak nemusí být minimum dodrženo a rovněž není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné. Pokud je naopak hlavním zdrojem příjmů samostatná výdělečná činnost, musí být pravidelně placeny měsíční zálohy, od ledna 2026 nejméně v částce 3 306 Kč. V zaměstnání nemusí být minimum 22 400 Kč respektováno, pojistné se odvádí ze skutečné výše dosaženého příjmu. Zaměstnavateli však musí být formou čestného prohlášení vystaveného zaměstnancem potvrzeno, že pojištěnec jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

 

U OSVČ je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok, nejkratší poměrnou částí tohoto rozhodného období je kalendářní měsíc. Z toho plyne, že pojištěnec může v průběhu kalendářního roku i vícekrát změnit charakter své samostatné výdělečné činnosti, kdy po část roku může být jeho podnikatelská činnost hlavním zdrojem příjmů a v některých měsících pak zdrojem příjmů vedlejších. Proto by měl mít zaměstnavatel jistotu, že podnikání je u jeho zaměstnance po celou dobu skutečně hlavním zdrojem příjmů, a tudíž se nemusí zabývat problematikou minima v zaměstnání.

Potvrzení pro jiného zaměstnavatele

Může nastat situace, kdy má pojištěnec současně dvě zaměstnání, přičemž v některém z nich nedosahuje minima 22 400 Kč. Aby tento zaměstnavatel nemusel provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, musí mít k dispozici potvrzení od jiného („hlavního“) zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Pokud takové potvrzení obdrží, odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu zaměstnance. V opačném případě, tedy když takové potvrzení nemá, dopočítává v roce 2026 pojistné do minimálního vyměřovacího základu 22 400 Kč. Zaměstnavatel by si také měl (nejlépe formou komunikace se zaměstnancem) pohlídat, že u něj stále trvá jiné zaměstnání s odvodem pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu tímto dalším zaměstnavatelem.

Nekolidující zaměstnání

Souběh zaměstnání s evidencí na úřadě práce je ve zdravotním pojištění přípustný tehdy, pokud výše zúčtovaného příjmu nepřesáhne v kalendářním měsíci polovinu minimální mzdy, tedy v roce 2026 částku 11 200 Kč. Při splnění této základní podmínky odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu, jelikož se jedná o zaměstnanou osobu, za kterou platí pojistné stát. V rámci tohoto tzv. nekolidujícího zaměstnání lze sjednat pracovní poměr, služební poměr, dohodu o pracovní činnosti, nikoli však již dohodu provedení práce.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

–   zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce)

–   zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

–   zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce

a)  osobou, za kterou platí pojistné stát,

b)  osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

c)  osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

 

V takových případech musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na kalendářní dny trvání příslušné skutečnosti.

Příklad 1

Zaměstnanec pracoval na základě dohody o pracovní činnosti jako jediného zaměstnání do 26. května 2026 a za odpracované dny mu byl za květen zúčtován hrubý příjem ve výši 16 000 Kč.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí 18 787,09 Kč [(26 : 31) × 22 400].

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 18 787,09 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 2 537 Kč (18 787,09 × 0,135). S ohledem na příjem 16 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 2 160 Kč. Jedna třetina (720 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 440 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí formou srážky zaměstnanci provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 2 787,09 Kč, tj. 377 Kč.

Z celkové částky pojistného 2 537 Kč je zaměstnanci sraženo 1 097 Kč (720 + 377), zaměstnavatel uhradí 1 440 Kč.

Nemoc zaměstnance

V době nemoci (přesněji – v době čerpání pracovního volna pro důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce) kratší než celý kalendářní měsíc se minimální vyměřovací základ snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů. To znamená, že alespoň poměrné minimální pojistné musí být odvedeno za ty kalendářní dny, ve kterých nemoc netrvala. Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci bez ohledu na to, zda má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo na nemocenské z nemocenského pojištění.

Základní zásady, platné u minima zaměstnance ve zdravotním pojištění

Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu, v případě příjmů z více zaměstnání provádí tento dopočet a doplatek tehdy, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen. Doplatek hradí zaměstnanec, vždy zásadně prostřednictvím zaměstnavatele. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele. Kdyby překážka v práci na straně zaměstnavatele trvala po část kalendářního měsíce, odvedl by se doplatek pojistného poměrnou částí podle počtu kalendářních dnů trvání této překážky.

 

Má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda (zakládající účast na zdravotním pojištění), pak se tyto pro účel placení pojistného a dodržení zákonného minima sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů. Pro účel dodržení zákonného minima nelze brát v úvahu například příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 4 500 Kč.

 

Odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek.

 

Dopočet a následný doplatek pojistného do minima se provádí:

•    u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň ve výši 4 500 Kč (a současně nižším než 22 400 Kč)

•    u dohody o provedení práce při příjmu alespoň 12 000 Kč (a současně nižším než 22 400 Kč)

 

V případě uzavřené pracovní smlouvy se dopočet a doplatek pojistného provádí vždy, pokud zúčtovaný hrubý příjem nedosahuje 22 400 Kč.

Minimum nemusí být dodrženo

Jestliže se na zaměstnance naopak nevztahuje povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu bez ohledu na minimální mzdu, přitom se nebere v úvahu např. období nemoci, rozsah neplaceného volna, délka trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci, souběžný výkon jiného zaměstnání nebo podnikatelské činnosti apod.

 

Když zaměstnavatel odvede za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího než 22 400 Kč, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat (například rozhodnutí o přiznání důchodu zaměstnanci, o pobírání rodičovského příspěvku, potvrzení o studiu, odvod pojistného alespoň z minima jiným zaměstnavatelem). Předložení takového dokladu je zdravotními pojišťovnami při kontrole vyžadováno.

Konkurenční doložka jako příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání

Příklad 2

Zaměstnavatel ukončil se zaměstnancem pracovní poměr ke dni 31. 12. 2025. Od ledna 2026 je bývalému zaměstnanci vypláceno po dobu dvanácti měsíců plnění na základě konkurenční doložky, uzavřené mezi oběma smluvními stranami podle § 310 zákoníku práce. Jaké podmínky platí pro zaměstnavatele, pokud zaměstnanci zúčtovává plnění z titulu konkurenční doložky?

 

V případě konkurenční doložky je z pohledu zdravotního pojištění postup zaměstnavatele i pojištěnce následující:

-    zaměstnanec byl odhlášen u zdravotní pojišťovny k datu 31. 12. 2025

-    plnění z titulu konkurenční doložky má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 3 z. č. 592/1992 Sb., proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí

-    pojistné se odvádí ze skutečné výše odměny (bez ohledu na minimální vyměřovací základ), jelikož osoba od ledna 2026 již není zaměstnancem zaměstnavatele

-    protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která není zaměstnancem zaměstnavatele), nezapočítává se od ledna do celkového počtu zaměstnanců na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, částka zúčtovaná na základě sjednané konkurenční doložky a příslušné pojistné však na tento Přehled patří, pojistné se odvádí

-    zaměstnavatel by si měl zároveň prověřit, zda bývalý zaměstnanec nezměnil k datu 1. 1. 2026 (nebo eventuálně k datu 1. 7. 2026) zdravotní pojišťovnu, kterou lze změnit jednou za dvanáct měsíců

-    na základě této skutečnosti nemá osoba od ledna 2026 řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být od tohoto kalendářního měsíce evidována u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec, nebo OSVČ – s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Pokud není využita ani jedna z těchto možností, stává se pojištěnec osobou bez zdanitelných příjmů.

 

Pro řešení pojistného vztahu by alternativně přicházelo v úvahu i vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, a to například z důvodu výkonu výdělečné činnosti v zahraničí podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009, nebo splnění podmínek dlouhodobého pobytu v cizině podle § 8 odst. 4 z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

2.    Dohoda a nemoc zaměstnance

U dohody o pracovní činnosti je osoba považována v roce 2026 z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance jen tehdy, činí-li zúčtovaný hrubý příjem za rozhodné období kalendářního měsíce alespoň 4 500 Kč. U dohody o provedení práce pak v situaci, kdy příjem dosahuje alespoň 12 000 Kč.

Podle ustanovení § 8 odst. 2 písm. d) z. č. 48/1997 Sb. platí, že zaměstnavatel u dohody o pracovní činnosti a také u dohody o provedení práce:

-    přihlašuje zaměstnance ke dni nástupu do zaměstnání, kterým je den, ve kterém zaměstnanec poprvé po uzavření dohody začal sjednanou pracovní činnost vykonávat a

-    odhlašuje zaměstnance dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla příslušná dohoda sjednána

 

Vždy je však zapotřebí mít na paměti, že základní podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je u dohody o pracovní činnosti příjem zaměstnance v rozhodném období kalendářního měsíce alespoň ve výši 4 500 Kč nebo u dohody o provedení práce alespoň 12 000 Kč.

 

Pokud se jedná o pracovněprávní vztah sjednaný pouze formou dohody o pracovní činnosti nebo pouze formou dohody o provedení práce, pak zaměstnavatel oznamuje zdravotní pojišťovně nástup zaměstnance do zaměstnání a skončení zaměstnání do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se pojištěnec stal nebo přestal být plátcem pojistného podle § 5 písm. a) bodu 3. nebo bodu 6. z. č. 48/1997 Sb. (Poznámka: V ostatních situacích, typicky u pracovní smlouvy, platí pro plnění oznamovací povinnosti standardní osmidenní lhůta).

 

Různé situace, související s nemocí zaměstnance, mohou mít – a mnohdy reálně i mají – přímý dopad do výše částky pojistného placeného zaměstnavatelem. Rovněž může dojít k situaci, kdy nemoc zaměstnance poklesem příjmu pod příslušnou rozhodnou částku zapříčiní u dohody zánik účasti na zdravotním pojištění s potřebou následného řešení vzniklého stavu pojištěncem. V následujícím textu a v příkladech si předvedeme postup, který musí zaměstnavatel, případně sám pojištěnec, dodržet v případech bezprostředně souvisejících s nemocí zaměstnance pracujícího na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

 

Při analýze postupů ve zdravotním pojištění budeme vycházet z předpokladu, že zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, kdy je tato dohoda u zaměstnance jeho jediným zaměstnáním s odvodem pojistného ve vazbě na minimum platné ve zdravotním pojištění. Jedná se tedy o situace, kdy zaměstnavatel musí při odvodu pojistného dodržet u zaměstnance zákonem určené minimum.

Jak je výše uvedeno, snižuje období nemoci minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb. Minimum (přesněji poměrné minimum) musí být ze strany zaměstnavatele dodrženo za ty kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec nemocen nebyl. V těchto souvislostech se zaměstnavatelé zabývají následujícími situacemi:

 

a)  výpočtem poměrné části minimálního vyměřovacího základu

Příklad 3

Zaměstnanec pracující na dohodu o pracovní činnosti byl nemocen v období 13. 7. – 21. 7.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:

PČminVZ = (22 : 31) × 22 400 = 15 896,77 Kč

kde

PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

22 = počet kalendářních dnů výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce července (tedy období mimo nemoci)

31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

22 400 Kč = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) v roce 2026

 

Pmin = 15 896,77 × 0,135 = 2 147 Kč

Pmin = minimální pojistné

 

U sjednané dohody o pracovní činnosti mohou nastat tyto situace:

-    příjem bude alespoň 15 896,77 Kč – vyměřovacím základem bude skutečně dosažený příjem (tedy dle situace i méně než 22 400 Kč)

-    příjem bude v rozpětí od 4 500 Kč do 15 896,77 Kč – zaměstnavatel dle příkladu č. 4 provede dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu 15 896,77 Kč

-    příjem nedosáhne 4 500 Kč – osoba bude jako zaměstnanec na měsíc červenec odhlášena

Poznámka: Ve zdravotním pojištění se nezaokrouhluje vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, zaokrouhluje se až pojistné, eventuálně penále – obojí vždy na celou korunu směrem nahoru.

b)  dopočtem a doplatkem pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu

 

Obecně se tento dopočet a doplatek pojistného typicky provádí při zkráceném pracovním úvazku nebo právě při práci na základě některé z dohod (jedná se o jediné zaměstnání).

Příklad 4

V případě nemoci v období 13. 7. – 21. 7. činil za měsíc červenec příjem zaměstnance pracujícího na dohodu o pracovní činnosti (nebo také na dohodu o provedení práce) 12 000 Kč.

Při sazbě 13,5 % z částky 12 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy 1 620 Kč. Jedna třetina (540 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 080 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 896,77 Kč, vypočtené jako [(15 896,77 – 12 000], tj. 527 Kč. Tento doplatek hradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele.

Z úhrnného vyměřovacího základu 15 896,77 Kč činí celkové pojistné 2 147 Kč. Zaměstnanci je sraženo 1 067 Kč (540 + 527), zaměstnavatel uhradí 1 080 Kč.

 

c)  odvodem pojistného ze skutečně dosaženého příjmu

 

Jedná se o situaci, kdy vyměřovací základ zaměstnance převyšuje vypočtenou poměrnou část minima a může být nižší než aktuální hodnota minimálního vyměřovacího základu 22 400 Kč.

Příklad 5

V případě nemoci v období 13. 7. – 21. 7. (viz předcházející situace) činil příjem zaměstnance za červenec 19 220 Kč.

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné v částce 2 595 Kč (19 220 × 0,135), čímž je zajištěn postup podle zákona.

 

V dalších příkladech je proveden rozbor různých situací z praxe.

Příklad 6

Jediným zaměstnáním pojištěnce, na kterého se vztahuje ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, je dohoda o provedení práce s měsíčním příjmem pohybujícím se kolem 16 000 Kč. Počátkem července onemocněl a od 23. 7. je příjemcem dávek nemocenského pojištění. Jeho hrubý příjem z tohoto důvodu nedosáhl za červenec 12 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že v měsíci červenci nevzniklo z pohledu zdravotního pojištění zaměstnání (osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem), oznámí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně kódem „O“ k datu 30. 6., že od tohoto data přestává být plátcem pojistného za tuto osobu jako zaměstnance. Odhlášení provede zaměstnavatel do 20. 8. K jejímu opětovnému přihlášení dojde k 1. dni toho kalendářního měsíce, ve kterém bude v dalším období dosaženo hrubého příjmu alespoň 12 000 Kč. Za účelem vyřešení pojistného vztahu doloží osoba zdravotní pojišťovně dokladem z ÚSSZ, že je od data 23. 7. příjemcem dávek nemocenského pojištění, čímž si jako „státní pojištěnec“ pokryje pro měsíc červenec (a případně i pro další měsíce – podle délky trvání nemoci) příslušné období a nebude muset platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů.

 

Pokud příjem v některém z měsíců roku 2026 nebude alespoň 22 400 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této hodnoty minimálního vyměřovacího základu zaměstnance při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

Příklad 7

Podnikatel platil od ledna 2026 jako OSVČ měsíčně minimální zálohy 3 306 Kč. V dubnu podal Přehled, ve kterém si vypočetl novou výši zálohy 5 016 Kč. Se zaměstnavatelem uzavřel dohodu o pracovní činnosti od 1. 1. do 31. 12. Vzhledem k občasným nemocem je jeho příjem v některých měsících alespoň 4 500 Kč, v jiných nikoli.

Pro zaměstnavatele platí v této situaci následující:

-    osobu jako zaměstnance přihlásí pouze na ty kalendářní měsíce, ve kterých bude příjem činit alespoň 4 500 Kč, což znamená, že průběžně musí provádět přihlašování a odhlašování

-    v těch měsících, kdy je dosaženo příjmu alespoň 4 500 Kč, nemusí být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ z toho důvodu, že pojištěnec platí jako OSVČ alespoň minimální zálohy na pojistné (čímž je zajištěno minimum v podnikatelské činnosti), vyměřovací základ zaměstnance proto může být i nižší než 22 400 Kč

-    zaměstnavatel má k dispozici čestné prohlášení zaměstnance o tom, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy

Příklad 8

S příjemcem rodičovského příspěvku je sjednána dohoda o provedení práce na období od 2. 1. do 30. 9. Příjem zaměstnance za měsíc červenec činil 12 200 Kč, v ostatních měsících nedosáhl 12 000 Kč. Pojištěnec změnil k datu 1. 7. 2026 zdravotní pojišťovnu.

Při řešení tohoto případu je postup zaměstnavatele následující:

-    osoba bude jako zaměstnanec přihlášena pouze na období měsíce července s použitím kódů „P“ k 1. 7. a „O“ k 31. 7.

-    zaměstnavatel odvede za červenec pojistné ze skutečné výše příjmu 12 200 Kč (má od zaměstnance k dispozici doklad z úřadu práce o pobírání rodičovského příspěvku)

-    pojistné v částce 1 647 Kč bude odvedeno ve prospěch té zdravotní pojišťovny, ke které pojištěnec k datu 1. 7. 2026 přestoupil

V ostatních měsících trvání dohody takto zaměstnané osobě problém ve zdravotním pojištění nevznikne z toho důvodu, že patří mezi osoby, za které platí pojistné stát.

3.    Zaměstnání na kratší období

Občas se ve firmách nebo v úřadech a institucích objeví potřeba krátkodobého zaměstnání, například z důvodu dlouhodobější nepřítomnosti (třeba nemoci) jiného zaměstnance, nebo pro případ potřeby výkonu určité práce. V této souvislosti pak musí zaměstnavatel posoudit, zda zúčtovaný příjem svojí výší či charakterem sjednaného pracovněprávního vztahu zakládá účast na zdravotním pojištění, tedy především s povinností plnění oznamovací povinnosti a placení pojistného podle zákona.

Příklad 9

Společnost s ručením omezeným sjednala se zaměstnankyní dohodu o pracovní činnosti na období od 21. 7. do 14. 8. Příjem za měsíc červenec činil 9 200 Kč a za srpen 14 400 Kč.

Při těchto podmínkách dohody o pracovní činnosti platí následující:

-    zaměstnavatel zaměstnankyni přihlásí k 21. 7. a odhlásí k 14. 8.

-    pojistné bude odvedeno ze skutečné výše zúčtovaných příjmů

-    neprovádí se dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, neboť výší příjmů je v každém z těchto měsíců poměrná část minima překročena – viz výše

-    v měsících červenci a srpnu má zaměstnankyně tímto zaměstnáním vyřešen svůj pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny, třebaže zaměstnání trvá pouze po část každého z těchto měsíců

 

K řešené problematice doplňujeme, že na rozdíl od dohod o pracovní činnosti nehraje u pracovních smluv částka 4 500 Kč žádnou roli a pojistné se odvádí z jakéhokoli příjmu (tedy i z nižšího než 4 500 Kč), včetně případného dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu nebo do jeho poměrné části.

Příklad 10

Zaměstnavatel sjednal se studentem „záskok“, kdy s ním uzavřel dohodu o pracovní činnosti na období od 19. 6. do 22. 7. Za měsíc červen mu zúčtoval 4 460 Kč a za měsíc červenec 5 980 Kč.

Z hlediska zdravotního pojištění nezajímá zaměstnavatele výše zúčtovaného příjmu za měsíc červen (nedosahuje 4 500 Kč), u příjmu za měsíc červenec ve výši 5 980 Kč platí následující:

-    zaměstnavatel odvede pojistné z příjmu 5 980 Kč v částce 808 Kč [pro zaměstnaného studenta neplatí minimum, v tomto případě poměrné minimum, dle § 3 odst. 8 písm. d) z. č. 592/1992 Sb.]

-    v rámci plnění oznamovací povinnosti použije zaměstnavatel kódy „P“ (k datu 1. 7.) a „O“ (k datu 22. 7.), oznámení provede do 20. 8.

-    zaměstnanec bude za červenec započítán do celkového počtu zaměstnanců v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele

Příklad 11

Osoba uzavřela se zaměstnavatelem dohodu o provedení práce na období od 1. 3. do 31. 8. s tím, že v žádném z měsíců března až srpna nečinil příjem zaměstnance alespoň 12 000 Kč.

Protože nebylo dosaženo rozhodné částky příjmu 12 000 Kč, neplní zaměstnavatel v daném období ve zdravotním pojištění žádné povinnosti. Je také pravdou, že tímto zaměstnáním nemá pojištěnec vyřešené zdravotní pojištění, takže – aby neměl ve zdravotním pojištění problém – musí v každém měsíci využít jednu z těchto čtyř možností:

-    bude pracovat v jiném zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění (například bude mít u jiného zaměstnavatele uzavřenu pracovní smlouvu)

-    bude současně podnikat jako OSVČ s placením alespoň minimální zálohy (minimální záloha OSVČ činí v roce 2026 částku 3 306 Kč), případně může vyvíjet podnikatelskou činnost v paušálním režimu

-    je po celé období zařazen v některé z kategorií osob, za které je plátcem pojistného stát dle § 7 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb.

-    bude si každý měsíc platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, což je v roce 2026 měsíčně částka ve výši 13,5 % z minimální mzdy 22 400 Kč, tj. 3 024 Kč.

Příklad 12

Dohoda o provedení práce byla sjednána s poživatelem důchodu na období od 1. 1. do 30. 6. s měsíčním příjmem 10 000 Kč. Do měsíce července byla na základě této dohody zúčtována odměna 4 000 Kč.

Příjem 10 000 Kč nezakládal v měsících leden až červen účast na zdravotním pojištění, zaměstnavatel tohoto zaměstnance u zdravotní pojišťovny nepřihlašoval a pojistné se z dosaženého příjmu neodvádělo.

U takových příjmů z dohod platí, že odměna zúčtovaná zaměstnanci po skončení zaměstnání, které nezaložilo účast na zdravotním pojištění, se posuzuje společně s příjmem v kalendářním měsíci, ve kterém tato dohoda skončila. A jelikož úhrn příjmů činí 14 000 Kč, je postup zaměstnavatele následující:

-    v posledním kalendářním měsíci trvání této dohody vzniklo zaměstnání, proto musí být osoba jako zaměstnanec na tento měsíc přihlášena u zdravotní pojišťovny s použitím kódů „P“ k datu 1. 6. a „O“ k datu 30. 6.

-    podat za měsíc červen opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, na kterém však bude pouze navýšen počet zaměstnanců (o jednoho)

-    za měsíc červenec odvést pojistné z částky vyměřovacího základu 14 000 Kč ve výši 1 890 Kč.

Úhradu pojistného je zapotřebí provést v rámci hromadné platby nejpozději dne 20. 8., a to již připsáním platby na příslušný příjmový účet zdravotní pojišťovny.

4.    Minimum OSVČ v roce 2026

Hradit pravidelně měsíčně zálohy na pojistné je zásadní povinností OSVČ ve zdravotním pojištění tehdy, pokud pro ni tato povinnost platí. Placení záloh opožděně nebo v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem, anebo neplacení záloh vůbec zakládá vznik dlužného pojistného a penále.

 

Na rozdíl od zaměstnavatele a zaměstnance, kde je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc, je pro OSVČ rozhodným obdobím kalendářní rok, nejkratší poměrnou částí tohoto období je kalendářní měsíc. Podniká-li tedy pojištěnec pouze po část kalendářního měsíce, považuje se za OSVČ po celý tento kalendářní měsíc (a kalendářní rok).

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2026 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 48 967 Kč, tj. 24 483,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2026 se vypočte jako 13,5 % z částky 24 483,50 Kč a zvýšila se tak od ledna 2026 na 3 306 Kč.

Alespoň minimální zálohu 3 306 Kč platí OSVČ od kalendářního měsíce, ve kterém podala, případně měla podat, Přehled za rok 2025, každopádně však od ledna 2026 – splatnost zálohy za leden 2026 byla do 9. 2. 2026. Jelikož ve zdravotním pojištění není od roku 2013 určen maximální vyměřovací základ, není omezena horní hranicí ani měsíční výše zálohy, ani roční částka pojistného.

 

Z údajů zdravotních pojišťoven vyplývá, že minimální zálohu platí většina OSVČ, takže každé zvýšení minimální zálohy se týká několika set tisíc podnikatelů.

Různá výše zálohy OSVČ

Výše zálohy OSVČ se odvíjí jak od podmínek platných v kalendářním roce zahájení výkonu samostatné výdělečné činnosti, tak od výše daňového základu za předcházející kalendářní rok.

Zálohy jsou povinny platit ty OSVČ, pro které je jejich samostatná výdělečná činnost:

-    jediným zdrojem příjmů nebo

-    při souběhu se zaměstnáním hlavním zdrojem příjmů,

mimo výjimek dále uvedených.

 

Placení záloh OSVČ ovlivňuje souběžný výkon zaměstnání (viz dále). Při souběhu zaměstnání s podnikáním si pojištěnec sám rozhoduje, která činnost je pro něj hlavním zdrojem příjmů. Pokud je zaměstnání v souběhu se samostatnou výdělečnou činností hlavním zdrojem příjmů, nemusejí podnikající osoby platit zálohy a pojistné doplácejí jednorázově po skončení kalendářního roku na základě podaného Přehledu. Úhrada pojistného, nebo i doplatku pojistného, se provede do osmi dnů po dni, ve kterém byl nebo měl být v roce 2026 podán Přehled za rok 2025.

Podmínky pro placení záloh OSVČ

Zahajuje-li pojištěnec v roce 2026 svoji samostatnou výdělečnou činnost, může si v tomto roce platit zálohu i vyšší než 3 306 Kč. Pokud je však letošní rok druhým či několikátým rokem výkonu samostatné výdělečné činnosti, pak OSVČ platí od měsíce podání Přehledu zdravotní pojišťovně zálohy podle výsledků své podnikatelské činnosti, dosažených v roce 2025. To znamená, že platí v roce 2026 zálohy v částce 3 306 Kč, anebo vyšší.

Minimum 3 306 Kč fakticky platí i osoba činná v roce 2026 v prvním pásmu paušálního režimu, kdy v rámci celkové platby jsou v roce 2026 uhrazeny v tomto pásmu daň i obě veřejnoprávní pojistná.

OSVČ bez minima

Podle ustanovení § 3a odst. 3 z. č. 592/1992 Sb. neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

c)  která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,

d)  za kterou je plátcem pojistného stát,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období.

OSVČ zahajující podnikatelskou činnost

Pokud pro osobu zahajující samostatnou výdělečnou činnost neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ podle § 3a z. č. 592/1992 Sb., není tato osoba povinna platit zálohy na pojistné v prvním kalendářním roce této činnosti, a pojistné zaplatí formou doplatku. Tato výhoda tedy není jen pro osoby, za které hradí pojistné stát (což platilo do konce roku 2025), ale pro všechny OSVČ, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle citovaného § 3a z. č. 592/1992 Sb.

Postup v běžném roce

Zálohy nemusí platit OSVČ, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3a. Například při souběhu podnikání se zaměstnáním v situaci, kdy je zaměstnání hlavním zdrojem příjmů. Toto zvýhodnění, tj. neplacení záloh, se tak od 1. 1. 2026 vztahuje třeba i na ty OSVČ, za které je plátcem pojistného stát (poživatelé důchodu, studenti, příjemci rodičovského příspěvku aj.). Pojistné bude zaplaceno formou doplatku.

Možnost placení záloh

Přestože OSVČ nemá v uvedených situacích povinnost zálohy platit, nicméně zálohy platit chce (např. z důvodu očekávaného vysokého doplatku pojistného po podání Přehledu), právní úprava zdravotního pojištění tomuto postupu nebrání.

Souběh zaměstnání s podnikáním a minimum ve zdravotním pojištění

Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění nelze sčítat příjmy ze zaměstnání s příjmy v samostatné výdělečné činnosti. Naopak, právní úprava platná ve zdravotním pojištění jednoznačně stanoví, že minimální vyměřovací základ musí být dodržen buď v zaměstnání, nebo v samostatné výdělečné činnosti. Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, pak:

- musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 22 400 Kč, tedy včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do tohoto zákonného minima

- není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné, ale pojistné zaplatí jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu – podmínkou pro použití tohoto postupu je skutečnost, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc (resp. kalendářní rok)

 

Kdyby si pojištěnec zvolil jako hlavní zdroj příjmů samostatnou výdělečnou činnost, pak platí následující:

-    jako OSVČ musí platit zálohy na pojistné alespoň v minimální povinné výši, v roce 2026 tedy nejméně v částce 3 306 Kč

-    v zaměstnání se odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tj. při příjmu nižším než minimální mzda bez nutnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu 22 400 Kč (zaměstnavatel disponuje čestným prohlášením zaměstnance, že si jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy)

 

Může nastat situace, kdy zaměstnanec při tomto souběhu ukončí zaměstnání ke dni 30. 5. 2026 (zaměstnání netrvalo celý kalendářní měsíc květen) a do jiného zaměstnání nastoupí dne 1. 6. 2026, přičemž současně podniká jako OSVČ a tato podnikatelská činnost je vedlejším zdrojem jeho příjmů. V takovém případě musí být za květen zaplacena osobou samostatně výdělečně činnou alespoň minimální záloha, neboť se na pojištěnce jako OSVČ vztahuje povinnost dodržet za měsíc květen při ročním zúčtování minimální vyměřovací základ. To znamená, že za květen musí být zaplacena alespoň minimální záloha 3 306 Kč. Tento postup vychází – včetně dovětku – z aplikace ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) z. č. 592/1992 Sb., protože zaměstnání netrvalo po dobu celého kalendářního měsíce května.

 

Upozorňujeme, že kromě placení záloh a případného doplatku pojistného musejí OSVČ oznamovat zahájení a ukončení podnikatelské činnosti. Naproti tomu není povinností podnikatele oznamovat přerušení podnikání. Nicméně pokud OSVČ oznámení o přerušení podnikání neučiní, bude nadále vedena u zdravotní pojišťovny jako OSVČ se souvisejícími povinnostmi. Proto je v zájmu pojištěnce každopádně výhodnější přerušení podnikání zdravotní pojišťovně sdělit.

5.    Pohledávky a sankční postupy zdravotní pojišťovny

Systém veřejného zdravotního pojištění je založen na principu, kdy plátci pojistného odvádějí do tohoto systému povinné platby pravidelně každý měsíc. Tato základní povinnost je podmínkou pro zajištění jeho bilanční vyrovnanosti neboli zdravotní pojišťovny musejí mít na tzv. příjmové stránce dostatečné zdroje na úhradu zdravotních (hrazených) služeb, poskytnutých a následně pak vykázaných jejich smluvními partnery – poskytovateli, což jsou nemocnice, soukromí lékaři, lázně, ozdravovny apod.

 

Zjistí-li zdravotní pojišťovna, že plátce porušil některou ze zákonných povinností, jedná z moci úřední, jelikož je to důležitá součást její činnosti.

 

Pokud zaměstnavatel nebo OSVČ neuhradí platbu zákonem jim uloženou, případně ji uhradí opožděně nebo v nižší částce, než jak je stanoveno, bude se zdravotní pojišťovna nepochybně dříve či později domáhat svých zákonných nároků. Tyto nároky na vzniklé pohledávky jsou uplatňovány ve smyslu zákona, neboť informační systémy zdravotních pojišťoven (případně v součinnosti s jinými institucemi) kvalifikovaně umožňují evidovat a následně vyčíslit příslušnou pohledávku.

 

Registruje-li zdravotní pojišťovna dluh na pojistném, případně na penále, je dlužník zpravidla nejprve vyzván k dobrovolné úhradě konkrétního dluhu. Pokud tento dluh není ve stanovené lhůtě uhrazen, zahájí zdravotní pojišťovna v předmětné záležitosti správní řízení a následně vystaví platební výměr. Alternativně může využít i možnosti vyměřit evidovanou pohledávku prostřednictvím výkazu nedoplatků. Nejsou-li pravomocné a vykonatelné tyto tzv. exekuční tituly plně vyrovnány (uhrazeny), stávají se předmětem vymáhání. Při nedisciplinovanosti zaměstnavatele nebo OSVČ (nepodávání Přehledu) může zdravotní pojišťovna využít institutu stanovení pravděpodobné výše pojistného, včetně navazujícího penále, a ještě uložit pokutu až 50 000 Kč za porušení této zákonné povinnosti.

 

Za účelem sjednocování zákonných lhůt v oblasti zdravotního pojištění se sociálním zabezpečením a s daňovými předpisy byla v případě předepsání pojistného nahrazena s účinností od 1. ledna 2026 desetiletá promlčecí doba, platná do konce roku 2025, lhůtou v délce šesti let, která je prekluzivní. To znamená, že po uplynutí lhůty šesti let, pokud nebyl proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, dochází k zániku práva pojistné předepsat. Byl-li však proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová lhůta pro předepsání pojistného ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

 

Obdobně jako byla zkrácena doba možnosti u práva předepsat dlužné pojistné podle § 16 odstavce 1 z. č. 592/1992 Sb., byla dle odst. 2 zkrácena i doba pro právo vymáhat pojistné. Avšak na rozdíl od předepsání pojistného, kdy se jedná o lhůtu prekluzivní, se v případě vymáhání pojistného jedná o lhůtu promlčecí, a to jak v případě dlužného pojistného vyměřeného platebním výměrem, tak výkazem nedoplatků. Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu podle jiného právního předpisu, po dobu provádění exekuce, po dobu přihlášení pohledávky na nedoplatku pojistného do insolvenčního řízení a po dobu povolení splátek pojistného podle § 15a cit zákona.

 

Pokud plátce pojistného namítne promlčení dlužného pojistného, zdravotní pojišťovna k námitce promlčení přihlédne. Promlčením práva rozumíme zásadní oslabení nároku věřitele (zdravotní pojišťovny), a i když právo jako takové nezaniká a dlužník může pořád svůj dluh splnit, může se plnění vyhnout právě tím, že pokud ho věřitel bude žalovat, uplatní u soudu námitku promlčení. V takovém případě nemůže soud žalobě věřitele vyhovět.

Pokud právo předepsat a vymáhat dlužné pojistné nebo nárok na vracení přeplatku vznikl přede dnem nabytí účinnosti novely č. 289/2025 Sb., postupuje se podle zákona č. 592/1992 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Dle § 19 z. č. 592/1992 Sb. platí, že pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, předepsání, vymáhání, promlčení, povolení splátek penále, přechod povinnosti platit penále, ručení za dlužné penále a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

Nelze vymáhat nedoplatky pojistného, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho plátce pojistného a jedné zdravotní pojišťovny 200 Kč. Tato nízká dlužná částka se v rámci šestileté lhůty pro předepsání a vymáhání pojistného připočítá k případně dalšímu nově vzniklému dluhu na pojistném. Odlišně postupují zdravotní pojišťovny u evidovaného penále, které se nepředepíše tehdy, nepřesáhne-li v úhrnu 200 Kč za jeden kalendářní rok. Takové penále se ani v budoucnu nebude připočítávat k případnému dalšímu penále. Nicméně pohledávky na dlužném pojistném a na penále převyšující tyto nízké částky se již každopádně stávají předmětem zájmu zdravotní pojišťovny.

 

Podáním žádosti o odstranění tvrdosti (prominutí penále) dává zaměstnavatel zdravotní pojišťovně na vědomí, že nenamítá správnosti vyměřeného penále co do důvodu a výše, ale obrací se na zdravotní pojišťovnu se žádostí o jeho prominutí cestou odstranění tvrdosti. V těchto případech o žádosti o prominutí penále nepřesahujícího 30 000 Kč rozhodují zdravotní pojišťovny, u částek penále nad 30 000 Kč pak rozhoduje jejich rozhodčí orgán.

 

Žádosti o odstranění tvrdostí nelze vyhovět, jestliže:

a)  plátce pojistného nezaplatil pojistné na zdravotní pojištění splatné do dne vydání rozhodnutí o prominutí přirážky k pojistnému nebo penále,

b)  na plátce pojistného byl podán insolvenční návrh,

c)  plátce pojistného vstoupil do likvidace.

Rozhodnutí o odstranění tvrdosti je prvním úkonem v řízení. Na prominutí přirážky k pojistnému nebo penále není právní nárok. Proti rozhodnutí o odstranění tvrdosti nejsou přípustné odvolání ani obnova řízení.

Rada pro plátce

Pokud má plátce u zdravotní pojišťovny dluh na pojistném, pak určitě doporučujeme neprodleně řešit vzniklou situaci s příslušnou zdravotní pojišťovnou. I když zdravotní pojišťovna není oprávněna odpustit plátci povinnou platbu, může dlužníkovi vyjít vstříc například v tom směru, že s ním podle § 15a z. č. 592/1992 Sb. sjedná splátkový kalendář za podmínek akceptovatelných oběma stranami. A pokud je plátci v důsledku neprovedených, resp. opožděných úhrad pojistného vyměřeno penále, pak vždy může požádat zdravotní pojišťovnu o jeho prominutí. Důležité je (u platebního výměru a u výkazu nedoplatků) podání žádosti včas a neexistence dluhu na pojistném v době, kdy bude zdravotní pojišťovna žádost o prominutí penále projednávat.