Místní poplatky – novela

S Novým rokem dochází ke změně i v oblasti místních poplatků. Jedná se o zákon č. 252/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Tato novela byla publikována ve Sbírce zákonů již v létě, ovšem s ohledem na to, že u místních poplatků, jejichž poplatkovým obdobím je kalendářní rok, a že poplatkové období začíná zásadně k 1. lednu, byla i účinnost novelizačního zákona stanovena k 1. lednu 2024. Jaké jsou hlavní změny, které novela přináší?

Cílem novely zákona o místních poplatcích

je právně podchytit již do jisté míry fungující model správy místních poplatků a v nutné míře jej upravit tak, aby byl jednoduchý a administrativně nenáročný.

Novela proto obsahuje zejména zjednodušenou formu vyměření většiny místních poplatků pouhým předepsáním do evidence poplatků bez vydání rozhodnutí. Dále se nově výslovně stanoví podmínky, při jejichž splnění správce poplatku výjimečně vyměří místní poplatek poplatkovému subjektu rozhodnutím.

Nová právní úprava by tak měla posílit jak právní jistotu a předvídatelnost na straně poplatkového subjektu o tom, zda se v konkrétním případě činěné úkony správce poplatku projeví v nalézací rovině správy daného místního poplatku, tak i srozumitelnost a hospodárnost na straně správce poplatku, který ve většině případů nebude muset poplatkovému subjektu odůvodňovat ani oznamovat výsledek vyměření místního poplatku.

V návaznosti na judikaturu Nejvyššího správního soudu a podnět Veřejného ochránce práv zakotvuje novela dále výslovnou možnost požádat o vyměření místního poplatku v případě, kdy byl pouze vyměřen předepsáním do evidence poplatků, což umožní poplatkovým subjektům lépe a účinněji realizovat svá práva v poplatkovém řízení.

Další změnou je nová právní úprava vztahu k insolvenčnímu řízení tak, aby se zvýšila dobytnost nedoplatku na místním poplatku, jehož poplatkovým obdobím je kalendářní rok, v případě, že je zjištěn úpadek poplatkového subjektu.

U poplatků, jejichž poplatkovým obdobím je kalendářní rok, tedy poplatku ze psů a poplatků za komunální odpad, se dále nově upravuje počátek běhu lhůty pro stanovení poplatku tak, aby nezávisela na dni splatnosti místního poplatku určeném obcí v obecně závazné vyhlášce.

DŮVOD NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY - Podle dosud platné právní úpravy, jež v konkrétních případech stanoví, že správce poplatku vyměří místní poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem, není v řadě případů ze strany správců poplatků postupováno, a to zejména v případě, je-li místní poplatek zaplacen až po dni splatnosti. Správci poplatků v těchto případech často neplní svoji povinnost a nepřistoupí k vyměření místního poplatku, neboť to považují za administrativně a finančně nákladné. Nečinnost správce poplatku má za následek nestanovení místního poplatku, a tedy nemožnost předmětný místní poplatek za dané poplatkové období vybrat a následně vymáhat. Platba místního poplatku, která je poplatkovým subjektem provedena po uplynutí lhůty pro stanovení poplatku a není správcem poplatku vyměřena, se stává přeplatkem, o jehož vrácení má poplatkový subjekt právo požádat.

Místní poplatky tak v některých případech nejsou spravovány v souladu se zákonem, což má negativní dopad jak na obce, neboť v důsledku chybné správy místních poplatků může docházet ke snížení příjmů obecních rozpočtů, tak na poplatkové subjekty, vůči kterým není veřejná moc uplatňována zákonným způsobem. Takový stav byl zjevně nežádoucí a vyžadoval změnu právní úpravy, která by stanovila jednoduchý a srozumitelný postup správců poplatků v uvedených případech.

Z judikatury navíc vyplynul požadavek, aby mohl poplatkový subjekt požádat o vydání rozhodnutí o stanovení místního poplatku i v případech, kdy zaplatí místní poplatek řádně a včas. Tento postup byl sice v praxi možný, avšak nevyplýval výslovně ze zákona, a tedy bylo nutné jej dovozovat pouze z uvedeného požadavku judikatury. S ohledem na skutečnost, že správu místních poplatků provádějí obce všech velikostí a že poplatkovým subjektem, kterému vznikají povinnosti při správě poplatků, může být v zásadě libovolná fyzická osoba zdržující se v České republice, nebylo by vhodné, aby zákonná úprava správy poplatků neodpovídala požadavkům konstantní judikatury.

Na uvedené problémy poukázal také Veřejný ochránce práv, který v této věci požadoval po zákonodárci změnu právní úpravy tak, aby došlo k odstranění výše uvedených nedostatků.

Dosud platná právní úprava správy místních poplatků dále také vyvolávala pochybnosti o tom, nakolik lze použít standardní instituty v rámci nalézacího řízení podle daňového řádu, které sice nejsou výslovně vyloučeny, avšak při standardním průběhu jeho správy byla jejich použitelnost v praxi vnímána jako sporná. To vytvářelo problémy zejména v obtížných procesních situacích, při kterých nepostačovalo využití institutů souvisejících s platební rovinou správy místního poplatku.

Velkým problémem zákona o místních poplatcích také bylo, že v oblasti místních poplatků nemohla být beze zbytku aplikována právní úprava insolvenčního řízení obsažená v daňovém řádu, neboť poplatník místních poplatků nemá povinnost podat daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti rozhodnutí o úpadku. To přinášelo problémy v případě místních poplatků, u nichž je poplatkovým obdobím kalendářní rok. Pokud totiž v průběhu poplatkového období nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, nebylo podle platné právní úpravy tuto pohledávku rozdělit na část, která je pohledávkou za majetkovou podstatou, a na část, která je pohledávkou přihlašovanou.

Navíc v praxi vznikaly problémy s určením výše takové pohledávky, protože ta závisí na doposud neznámých skutečnostech, které teprve nastanou do konce daného poplatkového období. Správci poplatku v praxi nezbývalo, než přihlásit místní poplatek v jeho předpokládané celkové výši, kterou odhadnul podle obecně závazné vyhlášky, tj. podal přihlášku pohledávky i za dílčí období těch kalendářních měsíců, které dosud nenastaly. Jelikož však v průběhu zbývající části poplatkového období mohlo dojít ke změnám, které ovlivní celkovou výši místního poplatku, nebylo možné ve lhůtě pro přihlášení pohledávek garantovat správnost přihlášené výše poplatkové pohledávky.

V praxi to znamená, že u poplatků za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, zvolí-li obec za základ dílčího poplatku hmotnost nebo objem, by při zachování stávajícího stavu správce poplatku nebyl zpravidla schopen pohledávku ve stanovené lhůtě do insolvenčního řízení přihlásit vůbec. U těchto místních poplatků je jejich celková výše známa teprve po uplynutí kalendářního roku, kdy správce poplatku vyměří místní poplatek poplatníkovi, protože vyměření místního poplatku za část poplatkového období zákon v současné podobě nepřipouští.

To byly hlavní důvody předložení novely zákona o místních poplatcích a znamenaly tedy následující zpřesnění právní úpravy.

POPLATEK ZE PSŮ - Zákon výslovně stanoví, že poplatkovým obdobím poplatku ze psů je kalendářní rok. Kalendářní rok byl poplatkovým obdobím poplatku ze psů již podle stávající právní úpravy, ovšem tato skutečnost nebyla v zákoně o místních poplatcích výslovně vyjádřena, ale vyplývala ze zákona toliko implicitně, na rozdíl od obdobné právní úpravy, která výslovně uvádí, že poplatkové období u poplatků za komunální odpad je kalendářní rok.

V návaznosti na úpravy procesních ustanovení, kdy novela zákona zavedla pro účely počítání běhu lhůty pro stanovení poplatku důsledné rozlišování mezi místními poplatky, jejichž poplatkovým obdobím je kalendářní rok, a ostatními místními poplatky, musí být i poplatkové období poplatku ze psů vymezeno tzv. expresis verbis (výslovně), aby případná kombinace implicitního a explicitního vyjádření poplatkového období nevedla k pochybám, zda se procesní ustanovení zákona vztahují pouze na poplatky za komunální odpad, nebo zda dopadají i na poplatek ze psů.

STANOVENÍ POPLATKU

Nová právní úprava v § 11 zákona stanoví v oblasti vyměření místního poplatku zvláštní úpravu vůči daňovému řádu. Tato zvláštní úprava zohledňuje specifika správy místních poplatků. Cílem této změny je vycházet ze stávající praxe. Stejně jako doposud bude proto platit, že ve většině případů nedojde ze strany správce poplatku k jinému úkonu, než k předepsání správné výše místního poplatku do evidence poplatků. Tento úkon se nově označuje jako vyměření předepsáním do evidence poplatků bez vydání rozhodnutí.

Ve vymezených případech bude tedy možné místní poplatky vyměřit rozhodnutím, tedy platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem, a to buď z moci úřední, nebo na žádost poplatkového subjektu.

Tím, že se postaví najisto, že úkony správce poplatku jsou vždy vyměřením poplatku, a že tedy lze místní poplatky ve lhůtě pro stanovení poplatku doměřovat. Oproti obecné úpravě obsažené v daňovém řádu však doměření poplatku nebude muset předcházet výzva, ani daňová kontrola (postačí i místní šetření či jiný vyhledávací či kontrolní postup), protože při správě místních poplatků se nepodává poplatkové tvrzení. Opakované doměřování však bude možné pouze za podmínek stanovených daňovým řádem, který upravuje možnost opakované daňové kontroly.

S ohledem na skutečnost, že místní poplatky lze nejen vyměřovat, ale také doměřovat, používá právní úprava i důvodová zpráva v určitých případech společný pojem „stanovení místního poplatku“. Vztahuje-li se právní úprava výlučně k vyměření místního poplatku, je použit pouze pojem „vyměření“. Stejné platí v případě, kdy se právní úprava týká pouze doměření místního poplatku.

Vyměření místního poplatku předepsáním do evidence poplatků bez vydání rozhodnutí představuje zjednodušený postup stanovení poplatku. Zjednodušená forma vyměření místního poplatku podle odstavce 1 mimo jiné znamená, že ze strany správce poplatku nedochází k odůvodnění výše místního poplatku, který je předepsán do evidence poplatků, ani k jakémukoli jinému výstupu, který by vyměření místního poplatku navenek sděloval.

Nově bude tedy obecně platit, že správce poplatku vyměří poplatek poplatkovému subjektu jeho předepsáním do evidence poplatků ve správné výši bez vydání rozhodnutí, je-li splněna případná ohlašovací povinnost a nemá-li pochybnost o jeho výši, a to ke dni jeho:

•    splatnosti, pokud je k tomuto dni zcela zaplacen nebo odveden, nebo

•    opožděného zaplacení nebo odvedení, pokud je k tomuto dni zcela zaplacen nebo odveden, aniž by dosud vydal rozhodnutí o vyměření poplatku.

Správce poplatku vždy vyměří poplatkovému subjektu poplatek rozhodnutím, pokud:

•    nejsou splněny podmínky pro jeho vyměření předepsáním do evidence poplatků podle § 11 odst. 1,

•    jde o poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, u něhož obec zvolila v obecně závazné vyhlášce dílčí základ podle § 10k odst. 1 písm. a) nebo b), nebo

•    je proti poplatkovému subjektu vedeno insolvenční řízení, a to za poplatkové období podle § 11d odst. 1 nebo 3.

ŽÁDOST O VYMĚŘENÍ POPLATKU ROZHODNUTÍM - V novém ustanovení § 11a se výslovně uvádí, že poplatkový subjekt je oprávněn ve lhůtě pro stanovení poplatku požádat správce poplatku o vyměření poplatku rozhodnutím.

Tento institut je zaměřen na situace, kdy je místní poplatek stanoven bez vydání rozhodnutí, neboť v těchto případech nemá poplatkový subjekt k dispozici žádné rozhodnutí, proti němuž by mohl účinně bránit opravnými prostředky, případně se domáhat soudního přezkumu. Tomu, kdo zaplatí nebo odvede místní poplatek, který je vyměřen toliko předepsáním poplatku do evidence poplatků, se tímto dává možnost vyjádřit důvody svého nesouhlasu s výší takového poplatku. Žádost o vyměření místního poplatku rozhodnutím bude podle nové úpravy možno však podat i v případě, kdy poplatkový subjekt nechce výši zjednodušeně vyměřeného místního poplatku rozporovat, ale pouze usiluje o získání rozhodnutí, které by výši vyměřeného místního poplatku předepsáním do evidence poplatků osvědčovalo, nebo v případě, kdy s výší místního poplatku vyměřeného předepsáním do evidence poplatků sice nesouhlasí, ale v žádosti neuvede žádné důvody pro její podání a pouze usiluje o získání rozhodnutí, které by mohl napadnout odvoláním.

Uvedená právní úprava reaguje především na případy z praxe, kdy poplatník rozporoval skutečnost, že je v postavení poplatkového subjektu, ale z důvodu obavy, aby mu nebyl místní poplatek zvýšen, jej v termínu splatnosti zaplatil. Tím však přišel o možnost vydání rozhodnutí o stanovení místního poplatku, proti kterému by se následně mohl bránit. Tyto situace nastávaly především u zrušeného poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu, ale nelze je do budoucna zcela vyloučit ani u místních poplatků podle platné právní úpravy.

Společná ustanovení pro stanovení poplatku

Zcela nové ustanovení § 11b nese název „Společná ustanovení pro stanovení poplatku“. Toto ustanovení zavádí pojem „poplatkový subjekt“ jako společné označení jak pro „poplatníka místního poplatku“, tak i pro „plátce místního poplatku“. V případě místních poplatků bez zákonem zavedené procesní role plátce je poplatkovým subjektem poplatník. U místních poplatků, kde procesní role plátce je zákonem zavedena, je poplatkovým subjektem plátce poplatku.

Pro vyloučení pochyb se uvádí, že pokud u poplatku z pobytu či poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci výjimečně plátce poplatku není (např. proto, že poplatník splývá s plátcem poplatku, a tedy nemá smysl konstruovat povinnost, aby plátce poplatku vybral poplatek od poplatníka), je poplatkovým subjektem poplatník.

Věcně nejde o nic nového, neboť uvedený rozdíl mezi poplatníkem a plátcem poplatku byl již v zákoně řešen. S ohledem na uvedenou konstrukci platí, že v souvislosti s jednou poplatkovou povinností je určen vždy pouze jeden poplatkový subjekt, a sice ten, který má povinnosti vůči správci poplatku. Znamená to, že tak nemůže nastat pochybnost o tom, kdo je nositelem práva či povinnosti podle daného ustanovení.

Zavedením zmíněného sjednocujícího pojmu pro poplatníka a plátce poplatku není dotčena skutečnost, že poplatník je i nadále poplatkovým subjektem ve smyslu daňového řádu. Pro účely daňového řádu jsou tak poplatkovým subjektem oba, jak poplatník, tak plátce poplatku. Označení „poplatkový subjekt“ pro toho ze dvou z poplatkových subjektů, který má povinnosti vůči správci poplatku, tak má přispět k přehlednosti právního předpisu.

V případě, kdy procesní postavení poplatníka místního poplatku přejde na zákonného zástupce nebo opatrovníka poplatníka, který je nezletilý a nenabyl plné svéprávnosti nebo který je ke dni splatnosti omezen ve svéprávnosti a byl mu jmenován opatrovník spravující jeho jmění, bude poplatkovým subjektem tento zákonný zástupce nebo opatrovník.

ZVÝŠENÍ POPLATKU

Nově bude platit, že správce poplatku může poplatkovému subjektu stanovit zvýšení poplatku jako následek za pozdní úhradu poplatku nebo jeho části, a to až do výše dvojnásobku rozdílu mezi částkou poplatku, která má být zaplacena nebo odvedena, a částkou zaplacenou nebo odvedenou do původního dne splatnosti poplatku. Zvýšení poplatku je příslušenstvím poplatku sledujícím jeho osud.

Poplatkovému subjektu, který zaplatí nebo odvede poplatek ve správné výši opožděně, aniž by dosud bylo vydáno rozhodnutí o vyměření poplatku, může správce poplatku stanovit zvýšení poplatku do 1 roku ode dne opožděného zaplacení nebo odvedení tohoto poplatku, nejpozději však do uplynutí lhůty pro stanovení poplatku.

Institut zvýšení poplatku představuje tradiční zjednodušenou sankci z kategorie zvláštních sankcí za porušení finančního práva. Tato sankce za platební delikt, kterým je de facto pozdní úhrada místního poplatku nebo jeho části, nastupuje namísto penále a úroku z prodlení podle daňového řádu. Jde o samostatné příslušenství místního poplatku, které sleduje osud tohoto poplatku, nikoliv o způsob, kterým by byl samotný místní poplatek navýšen.

Konstrukce stanovení zvýšení poplatku se neliší od současné, která na rozdíl od obecné úpravy v daňovém řádu dává správci poplatku možnost správního uvážení nejen ohledně výše sankce, ale též ohledně toho, zda k jejímu uložení přistoupí.

Pokud jde o otázku toho, zda a kdy bude zvýšení poplatku uloženo, nestanoví zákon nijak speciálně meze tohoto poměrně široce pojatého správního uvážení, nicméně i zde se musí uplatnit základní zásady správy poplatků podle daňového řádu, příp. též základní zásady správního trestání.

Na rozdíl od daňového řádu, který stanoví ochrannou lhůtu, kdy úrok z prodlení vzniká od čtvrtého dne následujícího po původním dni splatnosti daně, zákon o místních poplatcích takovou úpravu nemá. Proto ke zvýšení místního poplatku může správce poplatku přistoupit i například tehdy, poukázal-li poplatník platbu místního poplatku až v den jeho splatnosti prostřednictvím poskytovatele platebních služeb v domnění, že zaplatil včas, ale vzhledem k výslovnému ustanovení daňového řádu, podle kterého platí, že za den platby se považuje připsání částky na účet správce poplatku, ve skutečnosti zaplatil opožděně a došlo tak k prodlení v délce několika dní.

Zákon však stanoví meze pro výši, ve které lze zvýšení poplatku uložit. Zvýšení poplatku může dosáhnout až dvojnásobku částky poplatku, s jehož úhradou je poplatkový subjekt v prodlení. V případě, že poplatek není vůbec poplatkovým subjektem uhrazen, může jeho výsledná platební povinnost sestávat jak z celkové částky dlužného poplatku samotného, tak i z částky uloženého zvýšení poplatku. Platební povinnost poplatkového subjektu tak může v krajním případě dosáhnout hodnoty trojnásobku samotného poplatku, neboť první třetinu platební povinnosti v takovém případě tvoří neuhrazená výše místního poplatku (jistina) a zbývající dvě třetiny platební povinnosti tvoří uložené příslušenství (zvýšení poplatku o dvojnásobek).

Vztah k insolvenčnímu řízení

Úvodem jsme upozornili, že zákon o místních poplatcích neobsahuje vlastní právní úpravu správy místních poplatků, je-li proti poplatkovému subjektu vedeno insolvenční řízení. Obecnou právní úpravu daňového řádu však nelze použít, neboť ta se týká vztahu mezi účinky úpadku a povinností podat daňové tvrzení, tj. výhradně na ta daňová řízení a postupy, které se váží k povinnosti dotčených osob podat daňová tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období. Jelikož u místních poplatků poplatkový subjekt poplatkové tvrzení nepodává, není pro účely místních poplatků jasně stanoveno, jak mají poplatkový subjekt a správce poplatku postupovat v případě pohledávek, u nichž je poplatkovým obdobím kalendářní rok, avšak účinky úpadku nastanou v průběhu poplatkového období. Protože se místní poplatky zásadně nevyměřují za část poplatkového období, nemá správce poplatku podle stávající úpravy k dispozici jasný podklad pro přihlášení poplatkové pohledávky pouze za část poplatkového období, která uplynula do dne předcházejícího dni, v němž nastávají účinky rozhodnutí o úpadku.

Obecně platí, že pro určení charakteru pohledávky, tj. určení, zda jde o pohledávku, kterou je v insolvenčním řízení nutno uplatnit přihláškou, nebo zda jde o pohledávku za majetkovou podstatou, je rozhodující, zda poplatkové povinnosti vznikly přede dnem, v němž nastávají účinky rozhodnutí o úpadku, nebo zda vznikly od tohoto dne.

Tato speciální právní úprava pro rozdělení poplatkového období se nepoužije v případě, že jsou splněny podmínky pro předepsání místního poplatku podle § 11 odst. 1, tedy v případě, že byl místní poplatek zaplacen nebo odveden v plné výši za celé poplatkové období v délce kalendářního roku, a byla splněna případná ohlašovací povinnost.

K rozdělení poplatkového období tak dojde zejména v případech, kdy splatnost místního poplatku nastává přede dnem, v němž nastávají účinky rozhodnutí o úpadku, a poplatkový subjekt nezaplatí nebo neodvede místní poplatek v plné výši za poplatkové období v délce celého kalendářního roku. Zpravidla k rozdělení dojde také v případech, kdy den splatnosti místního poplatku nastane až po dni, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku (buď později v daném poplatkovém období, nebo až po jeho uplynutí), protože poplatkový subjekt zpravidla místní poplatek nehradí se zásadním předstihem tak, aby byl za celý kalendářní rok uhrazen do dne, v němž nastávají účinky rozhodnutí o úpadku.

U poplatků za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, kde si obec za základ dílčího poplatku zvolí hmotnost odpadu odloženého z nemovité věci za dílčí období v kilogramech připadajících na poplatníka, nebo objem odpadu odloženého z nemovité věci za dílčí období v litrech připadajícího na poplatníka, by při zachování stávajícího stavu správce poplatku nebyl zpravidla schopen pohledávku ve stanovené lhůtě do insolvenčního řízení přihlásit vůbec. U těchto místních poplatků je jejich správná výše známa teprve po uplynutí kalendářního roku, kdy ji správce poplatku vyměří poplatkovému subjektu, přičemž vyměření místního poplatku za část poplatkového období stávající právní úprava nepřipouští. Předkládané řešení pro tyto případy umožňuje nastavit srozumitelný režim.

Pokud místní poplatek není zaplacen nebo odveden ve lhůtě splatnosti a ani opožděně do dne, v němž nastávají účinky rozhodnutí o úpadku, navrhuje se rozdělit poplatkové období tak, že původní poplatkové období skončí posledním dnem kalendářního měsíce, v němž nastávají účinky rozhodnutí o úpadku poplatkového subjektu. Zbývající část kalendářního roku bude samostatným poplatkovým obdobím. Nastanou-li účinky rozhodnutí o úpadku v posledním kalendářním měsíci daného roku, je poplatkové období končící posledním dnem kalendářního měsíce, v němž nastávají účinky rozhodnutí o úpadku poplatkového subjektu, totožné s běžným poplatkovým obdobím, kterým je kalendářní rok. Následující poplatkové období, tj. období od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž nastávají účinky rozhodnutí o úpadku, v takovém případě započne prvním dnem nového kalendářního roku.

V důsledku uvedených změn bude moci správce poplatku za poplatkové období končící posledním dnem kalendářního měsíce, v němž nastávají účinky rozhodnutí o úpadku poplatkového subjektu, vyměřit místní poplatek rozhodnutím a pohledávku v insolvenčním řízení uplatnit přihláškou. Zároveň bude výslovně stanoveno, že poplatková pohledávka, která vznikne v následujícím poplatkovém období, bude pohledávkou za majetkovou podstatou.

JUDr. Eva Dandová

§ 11 zákona č. 565/1990 Sb.

Stanovení poplatku

(1) Správce poplatku vyměří poplatek poplatkovému subjektu jeho předepsáním do evidence poplatků ve správné výši bez vydání rozhodnutí, je-li splněna případná ohlašovací povinnost a nemá-li pochybnost o jeho výši, a to ke dni jeho

a) splatnosti, pokud je k tomuto dni zcela zaplacen nebo odveden, nebo

b) opožděného zaplacení nebo odvedení, pokud je k tomuto dni zcela zaplacen nebo odveden, aniž by dosud vydal rozhodnutí o vyměření poplatku.

(2) Správce poplatku vždy vyměří poplatkovému subjektu poplatek rozhodnutím, pokud

a) nejsou splněny podmínky pro jeho vyměření předepsáním do evidence poplatků podle odstavce 1,

b) jde o poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, u něhož obec zvolila v obecně závazné vyhlášce dílčí základ podle § 10k odst. 1 písm. a) nebo b), nebo

c) je proti poplatkovému subjektu vedeno insolvenční řízení, a to za poplatkové období podle § 11d odst. 1 nebo 3.

(3) Správce poplatku doměří poplatkovému subjektu poplatek rozhodnutím, pokud je původním rozhodnutím vyměřen v nesprávné výši. Doměřit poplatek lze na základě vyhledávací nebo kontrolní činnosti správce poplatku. Opakovaně doměřit poplatek lze pouze tehdy, pokud

a) správce poplatku zjistí nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění správce poplatku uplatněny v předcházejícím řízení a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanoveného poplatku, a to pouze v rozsahu, který odpovídá nově zjištěným skutečnostem nebo důkazům, nebo

b) poplatkový subjekt učiní úkon, kterým mění své dosavadní ohlášení, pokud nové skutečnosti vyplývající ze změny ohlášení nemohly být bez zavinění poplatkového subjektu uplatněny...