Místo plnění mimo tuzemsko

poskytnutí služby a DPH

Jestliže plátce či osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku poskytne službu s místem plnění podle § 9 až § 10izákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH) mimo tuzemsko, neuplatňuje u této služby daň na výstupu podle zákona o DPH platného v České republice. Musí postupovat podle právních předpisů platných v zemi, kde je místo plnění.

Z těchto předpisů by mělo vyplývat, zda má povinnost přiznat daň v této zemi plátce jako poskytovatel služby nebo zda má tuto povinnost na principu reverse-charge příjemce této služby ve své zemi. Služby s místem plnění mimo tuzemsko, přestože je plátce nezdaňuje, je povinen vykazovat v přiznání k DPH a některé z nich v souhrnném hlášení. V článku je nejprve vysvětleno, jak v návaznosti na § 108a a § 41a zákona o DPH, které byly doplněny s účinností od 1. 1. 2025 novelou zákona o DPH, která byla provedena zákonem č. 461/2024 Sb., vykazovat poskytnutí služby, u níž je podle stanovených pravidel místo plnění mimo tuzemsko. V dalším textu jsou vysvětlena s využitím příkladů novelizovaná pravidla pro stanovení povinnosti přiznat uskutečnění plnění a pravidla pro vystavování daňových dokladů při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko. V další části textu je upozorněno na registrační povinnost, která vzniká a stanovených podmínek osobám povinným k dani se sídlem v tuzemsku, které nejsou dosud plátcem, při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě. V závěrečné části textu jsou stručně shrnuta pravidla pro odvádění daně poskytovatelem služby v jiném členském státě, včetně podmínek pro využití zvláštního režimu jednoho správního místa (OSS) či zvláštního režimu pro malé podniky.

Místo plnění v systému DPH

určuje prakticky místo zdanění, tj. v případě poskytnutí přeshraniční služby členský stát či třetí zemi, kde má být odvedena daň. Základní pravidlo pro určení místa plnění při poskytnutí služby, která platí pro většinu služeb. Vyplývá v souladu se Směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice o DPH) z § 9 zákona o DPH, při jehož aplikaci je třeba rozlišovat, zda je služba poskytována osobě povinné k dani nebo osobě nepovinné k dani.

Podle § 9 odst. 1 zákona o DPH je místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani místo, kde má tato osoba své sídlo. Pokud je služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

Za tuto provozovnu se v souladu s prováděcím nařízením ke směrnici o DPH považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

Podle § 9 odst. 1 zákona o DPH se určí místo plnění u většiny služeb poskytovaných osobám povinným k dani, např. u služeb právních, poradenských, účetních a reklamních. Je-li služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Pokud tedy např. právní kancelář, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, poskytne právní službu provozovně osoby povinné k dani se sídlem v jiném členském státě, a tato provozovna je umístěna v tuzemsku, místo plnění se určí podle umístění této provozovny v tuzemsku. Prakticky to znamená, že právní kancelář musí takovou službu účtovat včetně české DPH.

Při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místem plnění podle § 9 odst. 2 zákona o DPH místo, kde má osoba poskytující službu své sídlo. Pokud je služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Pojem osoba nepovinná k dani není v zákoně o DPH výslovně definován, ale touto osobou je prakticky každá osoba, která není osobou povinnou k dani, tj. např. fyzické či právnické osoby, ať již z tuzemska či z jiného členského státu nebo třetí země, které neprovádějí žádnou ekonomickou činnost a nemají ani registraci k DPH v některém z členských států.

Podle § 9 odst. 4 zákona o DPH se základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o DPH použije, pokud zákon o DPH v dalších ustanoveních, tj. prakticky v § 9a až § 10i zákona o DPH a v § 89 zákona o DPH, v němž je vymezen zvláštní režim pro cestovní službu, nestanoví jinak.

Při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo nebo provozovnu ve třetí zemi a která je plátcem v tuzemsku, se při stanovení místa plnění postupuje v návaznosti na čl. 59a směrnice o DPH podle § 9a zákona o DPH. Pokud se u služby obecně určí místo plnění podle základního pravidla uvedeného § 9 odst. 1 zákona o DPH, ale je poskytována uvedené osobě povinné k dani ze třetí země a tato osoba je zároveň v tuzemsku plátcem, za místo plnění se považuje tuzemsko, pokud ke skutečnému užití nebo spotřebě této služby dojde v tuzemsku.

Podle § 10 zákona o DPH v návaznosti na čl. 47 směrnice o DPH je místem plnění místo, kde se nemovitá věc, k níž se předmětná služba vztahuje, nachází. Podle § 10 odst. 2 zákona o DPH se službou vztahující se k nemovité věci se pro účely stanovení místa plnění rozumí služba, která má dostatečnou přímou souvislost s danou nemovitou věcí podle prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. Toto pravidlo platí např. pro služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou služby architekta a stavebního dozoru. Toto pravidlo platí i pro samotné stavební práce.

Podle§ 10a zákona o DPH je při poskytování přepravy osob místem plnění místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. Prakticky to znamená, že přeprava osob po tuzemsku podléhá zdanění, případně osvobození od daně podle zákona o DPH platného pro Českou republiku, a to bez ohledu na osobu zákazníka. Přeprava osob uskutečňovaná mimo území tuzemska, není předmětem DPH podle zákona o DPH platného pro Českou republiku.

V § 10b zákona o DPH jsou po jeho novelizaci, která byla provedena s účinností od 1. 1. 2025, stanovena pravidla pro stanovení místa plnění u služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy, jsou-li poskytovány osobě povinné k dani. Podle výchozího pravidla se určí u těchto služeb místo plnění, podle místa konání akce. Toto pravidlo prakticky platí v případě, že se jedná o akci, jíž se účastníci či diváci účastní prezenčně. Toto pravidlo se však nepoužije na oprávnění ke vstupu na akci v případě virtuální účastí osoby povinné k dani. Z toho je dovozováno, že v tomto případě se určí místo plnění podle § 9 odst. 1, zákona o DPH, tj. podle sídla osoby povinné k dani jako příjemce služby.

V § 10ba zákona o DPH jsou od 1. 1. 2025 stanovena pravidla pro stanovení místa plnění u služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy, jsou-li poskytovány osobě nepovinné k dani. Výchozí pravidlo je stejné jako v případě poskytnutí těchto služeb osobě povinné dani. U těchto služeb se určí místo plnění obecně podle místa konaní akce. Toto pravidlo se použije v případě, že se jedná např. o koncert, jehož se diváci účastní prezenčně. Obecné pravidlo se však nepoužije při poskytnutí služby, která je přenášena nebo jinak zpřístupněna virtuálně. V tomto případě je místem plnění místo, kde má osoba nepovinná k dani sídlo, jedná-li se o právnickou osobu nebo místo pobytu v případě fyzické osoby. Pokud tedy např. umělecká agentura uspořádá koncert, který bude zpřístupněn virtuálně divákům, kterými budou fyzické osoby nepovinné k dani jak z tuzemska, tak i z jiných členských států, ze vstupného od diváků z tuzemska odvede daň v tuzemsku, ale ze vstupného od diváků, kteří budou osobami nepovinným k dani se sídlem nebo místem pobytu v jiném členském státě musí umělecká agentura odvést daň v tomto členském státě. Pro odvedení daně může využít zvláštní režim jednoho správního místa nebo se může v dané zemi zaregistrovat a odvést v ní daň standardním způsobem, s výjimkou případů, kdy splní podmínky pro využití režimu pro malé podniky.

Při poskytnutí stravovací služby je podle § 10c zákona o DPH místem plnění místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta. Pokud poskytne např. firma, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, stravovací službu v restauraci v Praze, místo plnění se určí podle místa skutečného poskytnutí služby, a to bez ohledu na osobu zákazníka. Pro určení místa plnění při poskytnutí stravovací služby na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území EU platí speciální úprava. V tomto případě je místem plnění místo zahájení přepravy osob.

V § 10d zákona o DPH jsou stanovena v souladu se směrnicí o DPH pravidla pro určení místa plnění u nájmu dopravního prostředku. Při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je podle § 10d odst. 1 zákona o DPH místem plnění místo, kde je dopravní prostředek skutečně fyzicky předán zákazníkovi. Dopravním prostředkem se přitom pro účely DPH podle § 4 odst. 4 písm. a) zákona o DPH rozumí vozidlo nebo jiný prostředek anebo zařízení určené k přepravě osob nebo zboží z jednoho místa na jiné a obvykle užívané k uskutečnění přepravní služby, tj. např. motorové vozidlo, loď letadlo, železniční vagón či automobilový přívěs. Za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které je trvale znehybněno, ani kontejner. Krátkodobým nájmem se pro účely stanovení místa plnění rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující dobu 30 dní a u lodí nepřesahující dobu 90 dní.

Při poskytnutí zprostředkovatelské služby osobě nepovinné k dani osobou, která jedná jménem a na účet této osoby nepovinné k dani, je podle § 10e zákona o DPH místem plnění místo, kde je místo plnění zajišťovaného plnění.

Pokud např. poskytne zprostředkovatel, který je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, zprostředkovatelskou službu českému občanovi (osobě nepovinné k dani), která bude spočívat v zajištění krátkodobého nájmu dopravního prostředku v jiném členském státě, a to jménem a na účet této osoby nepovinné k dani, místo plnění bude pro zprostředkovatele v členském státě, kde bude místo plnění pro zajišťovanou službu.

Při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani je podle § 10f zákona o DPH místem plnění místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. Jedná se tedy o obdobné pravidlo, které platí pro přepravu osob. V případě přepravy zboží mezi členskými státy pro osobu nepovinnou k dani je však místem plnění místo zahájení přepravy. Při určení místa plnění při poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží osobě nepovinné k dani je obdobně podle § 10g zákona o DPH místem plnění místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta. Pokud jsou však uvedené služby poskytovány osobě povinné k dani, určí se místo plnění podle základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH.

Při poskytnutí vyjmenovaných služeb zahraniční osobě nepovinné k dani je podle § 10h zákona o DPH místem plnění místo příjemce služby určené podle prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. S účinností od 1. 1. 2025 bylo zavedeno pravidlo, podle něhož se u některých služeb považuje za místo plnění tuzemsko, dojde-li k jejich skutečnému užití či spotřebě v tuzemsku. Jedná se o obdobné pravidlo jako v § 9a zákona o DPH a uplatní se např. u služeb poradenských, inženýrských, konzultačních, právních, účetních a jiných podobných služeb.

Při poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby osobě nepovinné k dani je podle § 10i zákona o DPH obecně místem plnění místo příjemce služby určené podle prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. Výše uvedený obecný postup se nepoužije na poskytnutí služby osobou, která má sídlo v jednom členském státě a nemá provozovnu v ostatních členských státech, nebo má sídlo mimo území Evropské unie a provozovnu pouze v jednom členském státě, pokud

a)  místo příjemce služby určené podle prováděcího nařízení ke směrnici o DPH je v členském státě odlišném od členského státu, ve kterém má osoba poskytující službu sídlo nebo provozovnu, a

b)  celková hodnota příslušných plnění bez daně, tj. jak hodnota přeshraničně poskytovaných digitálních služeb, tak i hodnota prodejů zboží na dálku do ostatních členských států, nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku stanovenou v § 8 odst. 2 písm. c) zákona o DPH, tj. částku 10 000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně.

Do nepřekročení tohoto limitu se stanoví místa plnění podle základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 2 zákona o DPH, tj. podle sídla či umístění provozovny poskytovatele služby. Smyslem tohoto opatření je, aby osoby povinné k dani, které uvedené služby poskytují ojediněle nebo v malém rozsahu z nich mohli odvádět daň v zemi, kde mají sídlo a nemuseli se registrovat v zemi příjemce služby, či ve zvláštním režimu jednoho správního místa. Při poskytnutí těchto tzv. digitálních služeb osobě povinnou k dani se místo plnění určí § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. podle sídla příjemce služby.

Povinnost přiznat poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko

Plátce je podle § 108a zákona o DPH, který byl doplněn s účinností od 1. 1. 2025, povinen přiznat plnění s místem plnění mimo tuzemsko podle § 24a zákona o DPH. V novelizovaném § 24a zákona o DPH jsou od 1. 1. 2025 pravidla pro stanovení dne, kdy vzniká povinnost přiznat poskytnutí služby a dalších vymezených plnění s místem plnění mimo tuzemsko. Prakticky je plátce povinen toto plnění uvést do daňového přiznání v ř. 21 nebo 26. Služby poskytované osobě registrované k dani, u nichž je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místo plnění v jiném členském státě a ze kterých má povinnost přiznat daň jejich příjemce, je plátce povinen vykazovat v ř. 21 daňového přiznání a také v souhrnném hlášení s kódem 3. V ř. 26 daňového přiznání vykazuje plátce ostatní služby s místem plnění mimo tuzemsko, které se nevykazují v souhrnném hlášení.

Plátce je povinen do souhrnného hlášení uvádět vedle údajů o dodání zboží do jiného členského státu osobám registrovaným k dani také poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň z této služby ve své zemi příjemce služby.

Do souhrnného hlášení se neuvádějí služby, u nichž je místo plnění v jiném členském státě určeno podle některého ze speciálních pravidel a ani služby osvobozené od daně např. finanční nebo pojišťovací činnosti, z nichž není povinen příjemce služby přiznat a zaplatit daň ve své zemi. V souhrnném hlášení se nevykazují ani služby s místem plnění ve třetí zemi.

Souhrnné hlášení se podává elektronicky na předepsaném tiskopisu,

jehož vzor je uveden v příloze č. 5 vyhlášky č. 457/2020 Sb., o formulářových podáních pro daň z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Údaje o hodnotě dodaného zboží nebo poskytnuté službě se uvádějí v české měně. Souhrnné hlášení se podává za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po jeho skončení. Pokud plátce v souhrnném hlášení vykazuje pouze poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě, podává souhrnné hlášení současně s daňovým přiznáním ve lhůtě pro podání daňového přiznání, tj. čtvrtletně nebo měsíčně.

Podle § 41a, který byl do zákona o DPH doplněn s účinností od 1. 1. 2025, se při stanovení hodnoty uskutečněného plnění s místem plnění mimo tuzemsko nebo hodnoty plnění přijaté před uskutečněním takového plnění postupuje podle § 36 a § 37a odst. 1 zákona o DPH obdobně. Prakticky to znamená, že v ř. 21či v ř. 26 daňového přiznání plátce vykazuje částku, kterou jako úplatu přijal nebo měl přijmout od příjemce plnění. Přijme-li plátce úplatu před uskutečněním plnění, ke dni uskutečnění plnění vykáže ve smyslu § 37a odst. 1 zákona o DPH pouze rozdíl mezi celkovou úplatou a částkou přijatou před uskutečněním plnění. Stejné částky jako v ř. 21 přiznání plátce vykáže v souhrnném hlášení s kódem plnění „3“ a uvedením kódu země a DIČ příjemce služby, které mu bylo přiděleno v členském státě, kde je místo plnění.

Vystavování a uchovávání
daňových dokladů

upravují v souladu se směrnicí o DPHv § 26 až § 35a zákona DPH. Podle § 26 zákona o DPH je daňovým dokladem písemnost, která splňuje podmínky stanovené zákonem o DPH. Daňovým dokladem tedy může být jak faktura či doklad o zaplacení, smlouva nebo jiný doklad, který má náležitosti daňového dokladu a je vystaven podle stanovených pravidel. Daňový doklad může mít přitom jak listinnou, tak i elektronickou podobu a obě tyto formy jsou v souladu se směrnicí o DPH rovnocenné.

V souladu se směrnicí o DPH jsou v § 27 zákona o DPH upravena pravidla pro vystavování daňových dokladů. Podle výchozího pravidla podléhá vystavování daňových dokladů při dodání zboží nebo poskytnutí služby, až na některé výjimky, pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění. Z toho vyplývá, že poskytuje-li plátce službu s místem plnění v tuzemsku, vystaví daňový doklad podle pravidel platných v tuzemsku, kde je místo plnění. Je-li místo plnění v členském státě jiném, než ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, a osobou povinnou přiznat daň je příjemce plnění, daňový doklad se vystaví podle pravidel platných v členském státě, kde má sídlo nebo provozovnu poskytovatel plnění. Pokud tedy plátce se sídlem v tuzemsku, poskytne službu, u níž je místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH v jiném členském státě, ze které vzniká povinnost přiznat daň v tomto jiném členském státě příjemci této služby, vystaví plátce daňový doklad podle pravidel platných v tuzemsku, kde má sídlo. Obdobné pravidlo platí pro plnění s místem plnění ve třetí zemi, tj. poskytne-li plátce službu, u níž je místo plnění ve třetí zemi, vystaví daňový doklad podle pravidel platných v tuzemsku, kde má své sídlo.

Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku

jsou upravena v § 28 zákona o DPH. Plátce je povinen vystavit daňový doklad zejména při dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně. Daňový doklad musí plátce vystavit i v případě poskytnutí služby či přijetí úplaty před poskytnutím služby s místem plnění mimo tuzemsko. Daňový doklad musí být obecně vystaven ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň. Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko musí být daňový doklad vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se plnění uskutečnilo, nebo, kdy byla přijata úplata za toto plnění, byla-li přijata před jeho uskutečněním.

Náležitosti daňového dokladu při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko nejsou v zákoně o DPH výslovně vymezeny, ale vyplývají z § 29 zákona o DPH. Prakticky to znamená, že náležitosti daňového dokladu při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko vycházejí z náležitostí obecného daňového dokladu podle § 29 odst. 1 zákona o DPH. V souladu se směrnici o DPH se na daňovém dokladu uvede základ daně, který nemusí být na daňovém dokladu přepočten na českou měnu a místo sazby daně a výše daně se uvede sdělení „daň odvede zákazník“, vzniká-li příjemci služby povinnost přiznat daň. Toto sdělení může být uvedeno i v cizím jazyce.

Uskutečnění plnění a vznik
povinnosti přiznat plnění

V § 24a zákona o DPH jsou stanovena pravidla pro stanovení uskutečnění plnění a vznik povinnosti přiznat plnění. Podle § 24a odst. 1 zákona o DPH vzniká při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko povinnost přiznat toto plně­ní ke dni jejího uskutečnění. Podle navazujícího § 24a odst. 2 zákona o DPH se považuje plnění za uskutečněné obecně podle § 21 zákona o DPH, tj. prakticky dnem poskytnutí služby, případně dnem vystavení daňového dokladu, je-li vystaven před poskytnutím služby. Při poskytnutí služby, u níž je plátce povinen podat souhrnné hlášení, tj. u služby podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, se považuje plnění za uskutečněné vždy poskytnutím služby, tj. u těchto služeb nelze vázat den uskutečnění plnění na vystavení daňového dokladu.

V následujícím příkladu je vysvětlen postup plátce v případě poskytnutí právní služby, která byla poskytnuta osobě registrované k dani v jiném členském státě.

Příklad 1

Poskytnutí právní služby s místem plnění mimo tuzemsko

Právní kancelář se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, poskytne obchodní společnosti se sídlem na Slovensku, která je osobou registrovanou k dani, právní službu spočívající v zastupování slovenského klienta v obchodním sporu, který vede v tuzemsku.

Místo plnění se u takové služby stanoví podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. podle sídla příjemce služby je na Slovensku. Pokud byla právní služba poskytnuta v období od 1. 7. 2025 do 31. 8. 2025, a to za cenu ve výši 4 000 EUR, vznikne právní kanceláři povinnost přiznat plnění k 31. 8. 2025. V daňovém přiznání za srpen 2025 přiznáčástku4 000 EUR přepočtenou na českou měnu kurzem platným k 31. 8. 2025 v ř. 21 přiznání a zároveň v souhrnném hlášení za srpen 2025 s kódem plnění „3“ a uvedením DIČ slovenského klienta, kterému vznikne na Slovensku, kde je místo plnění, povinnost přiznat daň z přijaté právní služby na principu reverse-charge. Právní kanceláři tedy nevznikne v souvislosti s poskytnutím této přepravní služby povinnost přiznat daň v ČR ani na Slovensku a nevznikne ji, ani povinnost se na Slovensku registrovat.

Je-li podle § 24a odst. 3 zákona o DPH před poskytnutím služby s místem plnění mimo tuzemsko, přijata úplata, povinnost přiznat tuto přijatou úplatu vzniká ke dni jejího přijetí, a to jak v daňovém přiznání, tak i v souhrnném hlášení, jak je vysvětleno v následujícím příkladu.

Příklad 2

Přijetí zálohy na poradenskou službu s místem plnění mimo tuzemsko

Poradenská firma se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, poskytne obchodní společnosti se sídlem v Německu, která je osobou registrovanou k dani a nemá v ČR provozovnu, poradenskou službu.

Přestože se jedná o poradenství týkající se obchodních aktivit německé firmy v ČR, místo plnění se u této služby stanoví také podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. podle sídla příjemce služby je v Německu. Poradenská firma bude od klienta požadovat úhradu zálohy před poskytnutím poradenské služby. Bude-li poradenství poskytnuta v období od 1. 8. 2025 do 30. 9. 2025 a ve smlouvě bude sjednána cena ve výši 3 500 EUR s tím, že do 31. 7. 2025 bude příjemcem služba zaplacena záloha ve výši 1 000 EUR, vznikne poradenské firmě povinnost přiznat zálohu ke dni jejího přijeti, tj. např. k 29. 7. 2025. V daňovém přiznání za červenec 2025 tedy vznikne poradenské firmě povinnost přiznat zálohu ve výši 1 000 EUR přepočtenou na českou měnu kurzem platným k 29. 7. 2025 v ř. 21 a zároveň v souhrnném hlášení za červenec 2025 s kódem plnění „3“ a uvedením DIČ německého zákazníka. Ke dni uskutečnění plnění, tj. k 30. 9. 2025 musí plátce přiznat doplatek ve výši 2 500 EUR. V daňovém přiznání za září 2025 tedy přizná tuto částku přepočtenou na koruny v ř. 21 a v souhrnném hlášení za srpen 2016uvede stejnou částku. Povinnost přiznat daň z přijaté služby vznikne příjemci služby v Německu na principu reverse-charge. Poradenské firmě tedy nevznikne v souvislosti s poskytnutím této služby povinnost přiznat daň v ČR ani v Německu a nevznikne ji, ani povinnost se v Německu registrovat.

Registrace osoby povinné k dani jako identifikované osoby

Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není dosud plátcem a která poskytne službu, s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, se stane podle § 6i zákona o DPH identifikovanou osobou, a to okamžitě dnem poskytnutí této služby, pokud povinnost přiznat daň vznikla v jiném členském státě příjemci služby. Jako identifikované osobě jí bude přiděleno DIČ pro účely DPH a bude muset poskytnutou služby vykázat v souhrnném hlášení, ale plátcem daně pro tuzemská plnění se nestane. Postup při aplikaci § 6i zákona o DPH je vysvětlen v následujícím příkladu.

Příklad 3

Registrace osoby povinné k dani při poskytnutí služby

Poradce jako fyzická osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, který není dosud plátcem daně, protože nepřekračuje limit obratu pro povinnou registraci plátce, poskytl 10. 8. 2025 poradenskou službu osobě registrovanou k dani se sídlem na Slovensku.

U této služby se stanoví místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. místo plnění je podle sídla příjemce služby, který je osobou povinnou k dani, na Slovensku. Podle § 6i zákona o DPH se poradce stane identifikovanou osobou, a to dnem poskytnutí uvedené služby, tj. k 10. 8. 2025. Přihlášku k registraci musí podat správci daně podle § 97 zákona o DPH nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se stane identifikovanou osobou. Jako identifikovaná osoba bude mít poradce měsíční zdaňovací období a poskytnutí uvedené služby je povinen vykázat v souhrnném hlášení za srpen 2025. Nevznikne-li mu povinnost přiznat daň, daňové přiznání za srpen 2025 není povinen podávat. Pokud by uvedený poradce poskytl poradenskou službu osobě povinné k dani ze třetí země, registrační povinnost by mu nevznikla.

Poskytnutí služby s místem
plnění mimo tuzemsko osobě
nepovinné k dani

Poskytne-li plátce službu osobě nepovinné k dani, u níž je místo plnění, v jiném členském státě, povinnost přiznat daň vznikne v tomto členském státě, kde je místo plnění, plátci jako poskytovateli služby, s výjimkou případu, kdy by byl plátce registrovaným uživatelem zvláštního režimu pro malé podniky.