Možné problémy při infekci Covid-19

MUDr. Pavel Malovič

Velké množství lidí už překonalo onemocnění Covid-19 v různých variantách nebo byli v karanténě kvůli kontaktu s infikovaným jedincem, případně rozšířením infekce v pracovním týmu. Na základě dosud dostupných údajů je u fyzicky zdatnějšího organismu sice méně pravděpodobný výskyt závažnějších až kritických příznaků Covidu-19 než u „nečinných“, ale „čert nikdy nespí“. Dlouhodobé účinky působení tohoto viru jsou totiž stále v mnoha ohledech nejasné a doslova každým dnem se objevují nové skutečnosti. Proto je důležité porozumět tomu, jak mohou potenciální následky infekce Covid-19 ovlivnit zdravotní stav a jaká doporučení je třeba dodržet při návratu do normálního života a práce. Je zkrátka třeba být ve střehu.

Přerušení rutinní činnosti na jakékoliv úrovni

může mít nepříznivé účinky na schopnost udržovat mentální způsobilost, dechové schopnosti, práci srdce a svalovou sílu. I funkce jiných orgánových soustav (např. ledvin, jater, žláz s vnitřní sekrecí) jsou sníženy a nefungují v dostatečné míře. Uvádí se celková ztráta až 12 procent fyzické kondice za každý týden celkové nečinnosti, snižuje se svalová síla a dechová kapacita, práce srdce je limitována a objevuje se „mozková mlha“. Období „odpočinku“ v karanténě je spojeno i s poklesem pružnosti, zkrácení a změny napětí (tonusu) svalů a omezením rozsahu pohybů, což může mít za následek zvýšené riziko zranění při dosud normálních činnostech spojené s extrémní únavou.

Už z jiných virových infekcí je známo, že může dojít k útočnějšímu působení viru, zesíleného během namáhavé fyzické činnosti (znamená to i pracovní proces), což má za následek významnější strukturální poškození srdeční tkáně zánětem. Vzhledem k tomu by bylo u jedinců s pozitivní Covid-19 infekcí, a to i bez jakýchkoliv příznaků, vhodné zdržet se intenzivního nebo kondičního cvičení alespoň 2-3 týdny a stejně tak i práce. K fyzické zátěži a intenzivní pracovní činnosti bychom se měli vracet velmi pomalu a po ukončení izolace je vhodné začít fungovat jen na 50 procent obvyklé intenzity a sledovat tělo a ducha, zda se náhle neobjeví jakékoliv příznaky. Je třeba dělat jen to, co zvládneme.

Možné fyzické problémy po překonání Covid-19:

•   svalová slabost a ztuhlost kloubů,

•   extrémní únava a nedostatek energie,

•   snížená pohyblivost,

•   dušnost a snížení kapacity plic,

•   hromadění hlenů,

•   slabší fyzická zdatnost,

•   nechutenství a hubnutí,

•   nedostatek čichu (někdy v trvání až 10 měsíců) nebo chuti,

•   žaludeční problémy - to zahrnuje pálení žáhy, průjem a zvracení,

•   potíže s polykáním,

•   psychické a citové problémy - problémy s usínáním, zapomínání, nízká koncentrace na svěřené úkoly i běžné činnosti…

U ZASAŽENÝCH INFEKCÍ COVID-19 SE VYSKYTUJE výraznější plicní postižení 10 dní po nástupu příznaků, s ústupem po 14 až 26 dnech. Ale není dobré se nechat uchlácholit - je třeba dlouhodobé sledování plicních funkcí, které mohou být významně sníženy do tří až šesti měsíců. Prokázalo se zvýšené riziko zhoršení stavu při infekcích horních cest dýchacích. „Pravidlo kontroly krku“, které zavedlo mnoho lékařů, spočívá v určení, zda jsou příznaky infekce horních cest dýchacích omezeny na příznaky nad krkem, včetně nachlazení, kýchání nebo bolesti v krku, nebo pod krkem. Doporučuje se vyhodnotit schopnost jedince běhat nebo intenzivně chodit 10 minut. Pokud se jeho stav nezmění během 10minutového intervalu, můžeme mu umožnit návrat k nízké až střední fyzické aktivitě nižší než 80 procent původní úrovně před infekcí. Lidem, kteří mají jakékoliv příznaky pod krkem, včetně „staženého“ hrudníku, přetrvávajícího kašle, nevolnosti, zvracení nebo bolesti svalů, by mělo být zakázáno pracovat v obvyklé intenzitě, než příznaky vymizí.

Akutní a chronické srdečně-cévní komplikace jako nízký tlak, poruchy srdečního rytmu, zánět srdečního svalu (myokartitida) nebo poruchy srážlivosti krve mohou vést k selhávání srdce. Akutní poškození srdce bylo hlášeno u 8 až 12 procent pacientů s Covidem-19. Tyto komplikace zdůrazňují potřebu dlouhodobého monitorování kardiovaskulárních následků po překonání Covidu-19 sledováním EKG, echokardiografie, testování reakce srdce na zátěž a měření srdečních biomarkerů. Nevyhnutelná je lékařská prohlídka spojená se zátěžovým testem! Je třeba si uvědomit, že zánět srdečního svalu je jednou z hlavních příčin náhlé srdeční smrti spojené s fyzickou aktivitou u skupiny do 35 let!

Žádné virové onemocnění a jeho následky není možné léčit jen antibiotiky. Pokud je lékař předepíše, snaží se předejít bakteriální infekci, která může vzniknout v organismu, který oslabila virová onemocnění.

Nejlepší ochranou je očkování a „jednoduché“ typy prevence jako otužování, mytí rukou a dotýkaných předmětů, potraviny pro zlepšení imunity (citrusové plody, ananas, čerstvá zelenina, česnek, zázvor, drobné ovoce - borůvky, maliny, jahody, brusinky, ostružiny -, křen, dýňová semínka, ořechy, mandle, kysané mléčné výrobky, kysané zelí) a užívání podpůrných výživových doplňků. Mezi nimi dominují probiotika, omega-3 mastné kyseliny, beta-glukany v kombinaci s bylinnými výtažky (česnek, bez černý), vitaminy (A, D, C), stopovými prvky (zinek, selen, měď) a molekulární vodík.

Vzhledem k těmto okolnostem je povinností připravit se na komplikace a využít známých možností, které budou situaci řešit. Ukazuje se, že v takovém případě by mohlo být efektivní působení molekulárního vodíku. Ten se dostává do těla buď speciálně upravenou vodou (tzv. hydrogenovanou vodou), v granulátu, tabletkách, nebo inhalací. Výsledky experimentálních studií potvrzují, že molekulární vodík mimo jiné snižuje i zánětlivou reakci - takzvanou „cytokinovou bouři“, která je v odborných časopisech spojována s průběhem onemocnění Covid-19. Protizánětlivý účinek a také antioxidační působení na rizikové kyslíkové radikály molekulárním vodíkem je formou post-covidové terapie, která přispívá k utlumení únavy, k celkové revitalizaci organismu a k lehčímu návratu fotbalistů do běžného sportovního života.

Z pohledu množství vodíku vpraveného do těla zatím vychází nejlépe jeho inhalace, i když kombinace tablet, granulátu a hydrogenované vody se vzájemně dobře doplňuje a posiluje. Kombinace systematické diagnostiky a aplikací molekulárního vodíku představuje úspěšnou post-covidovou rekonvalescenční strategii a má nezanedbatelné účinky i při prevenci vzniku onemocnění Covid-19.

Molekulární vodík není na Slovensku žádnou novinkou. V posledních pěti letech se jeho užívání jako povoleného podpůrného prostředku rozšířilo osvětou a zvýšením povědomí o jeho pozitivních účincích na výkonnost, prevenci a léčbu rozmanitých onemocnění, jakož i regeneraci a rehabilitaci po zraněních a nemocech.

P. S.: Doplňkové informace:

Žijeme v prostředí přeplněném mikroorganismy, bakteriemi, viry i parazity, a neustále přibývají nové druhy anebo ty už známé zmutují do jiných podob. Styku s nimi se vyhneme těžko, neboť při každém doteku nebo nadechnutí vnikají do našich těl a jsou jich „miliony“.

Naše přirozené obranné bariéry (kůže, sliznice) by si s nimi sice měly většinou poradit, ale přece jen se nám jich do organismu dostane až až. V průběhu lidského vývoje se vyvinul imunitní systém, který by měl být v současnosti nejdokonalejším ochranným štítem člověka. Fungující obranná „hráz“ našeho těla patří mezi jeho nejvýkonnější „zařízení“ a musí být neustále v pohotovosti. Pokud máme z jakéhokoliv důvodu oslabený imunitní systém, za nějakou dobu začne organismus boj s vnějším nepřítelem prohrávat. Dlouhodobé infekce nebo opakovaná virová onemocnění vyčerpají obranný mechanismus a jeho funkce je oslabena. Proto si musíme nějak pomoci.

Slovo virus pochází z latiny a v překladu znamená „jed“. Viry se dokážou množit jen uvnitř živých buněk, parazitují na nich, protože nemají vlastní aparát k syntéze bílkovin.

Mezi nejznámější z přibližně 4 tisíců virů, které vědci dosud rozpoznali, patří virus způsobující chřipku, žloutenku, herpes, bradavice, ebolu, zika, HIV, SARS, MERS, neštovice nebo koronavirus Covid-19. Některé viry mutují neustále, takže tělo není schopno vyvinout si trvalou odolnost. Rovněž se zjistilo, že některé viry se dokážou, jak už bylo zmíněno, do DNA pevně zabudovat, a tak se stanou dědičnými.

O existenci virů se vědělo přinejmenším od 19. století. Lidé tušili, že v prostředí se nacházejí jakési mikročástice, které vyvolávají infekci.

Cesta viru či bakterie do těla je jednoduchá. Stačí se chytit například infikovaného nábytku, kliky, volantu nebo použitého nádobí. Když se prsty nesoucí virus následně dotknou sliznice úst, nosu anebo očí, dokáže proniknout do organismu. Protože lidé mají sklony dotýkat se tváře i v řádově desítkách za minutu, ke vzniku ohnisek nákaz prokazatelně významně přispívá nejen pobyt v blízkosti nemocného, ale i přenos dotekem. Virus může přežívat na oděvu, papíře či kapesníku 8 až 12 hodin, na hladkých površích, jako jsou například dotykové obrazovky, klávesnice počítačů, rukojeti nákupních košíků a vozíků, madla v MHD nebo tlačítka výtahů či tlačítka pro chodce na stojanech semaforů, dokonce 24 až 28 hodin.

Kromě poctivé hygieny rukou se proto vyplatí pravidelně umývat a dezinfikovat i plochy, jichž se často dotýkáme, a v době nákaz nosit rukavice.