Možnost snížení daně a odvodů u podnikajících zaměstnanců (1.)

Vedlejší samostatná výdělečná činnost je v praxi oblíbená, a to nejenom mezi zaměstnanci, ale i důchodci či studenty. Podnikání při zaměstnání je velmi časově náročné, ale může být daňově výhodné. Při dosahování nižšího zisku se mohou platit v součtu velmi nízké daně a odvody. Tuto výhodu lze zdvojnásobit zejména v rámci rodiny, např. když spolu oba zaměstnaní manželé při podnikání spolupracují. Příjmy a výdaje spolupracujících osob upravuje zákon č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) v ustanovení § 13 ZDP. Za jakých podmínek, jakým způsobem a kdy je možné využít zmíněného ustanovení ZDP a dosáhnout tak úspor na dani z příjmů a na pojistném?

Osoba samostatně výdělečně činná

Některé průzkumy uvádí, že téměř každý pátý či šestý zaměstnanec má nějaké vedlejší příjmy z výdělečné činnosti, často podnikání. Výkon samostatné výdělečné činnosti (dále jen SVČ) při zaměstnání se pro účely placení zdravotního a sociálního pojištění považuje za výkon vedlejší činnosti (stejný statut mají ale např. i osoby, které osobně pečují o dítě do 4 let věku ad.). A právě u těchto osob vykonávajících SVČ nás zajímá možnost snížení daně z příjmů a odvodů pojistného.

Jakou osobu lze považovat za osobu samostatně výdělečně činnou (dále jen OSVČ)? Za OSVČ se podle zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, považuje osoba, která:

•    vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo

•    spolupracuje při výkonu SVČ, pokud podle § 13 odst. 1 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (do okruhu spolupracujících osob spadají i členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu),

•    ukončila povinnou školní docházku a dosáhla aspoň 15 let věku.

Osobu, která nesplňuje výše uvedené podmínky pro výkon SVČ, tj. neukončila povinnou školní docházku a nedosáhla uvedeného věku, nelze považovat za OSVČ. Za výkon SVČ na území České republiky se považuje výkon SVČ konané jak na území ČR, tak mimo území ČR, pokud je vykonávána na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývajícího z českých právních předpisů. Uvedené platí v případech, kdy není příslušnost k právním předpisům řešena příslušnou mezinárodní smlouvou o sociálním zabezpečení nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 a nařízením Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/­2009.

DRUHY SAMOSTATNÉ VÝDĚLEČNÉ ČINNOSTI

Výkonem samostatné výdělečné činnosti se rozumí:

•    podnikání v zemědělství, je-li fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu evidována podle zvláštního zákona,

•    provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle zvláštního zákona,

•    činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná pro tuto společnost,

•    výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů, (za samostatnou výdělečnou činnost se nepovažuje činnost, z níž jsou příjmy samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně, ovšem za předpokladu, že se jedná o příjmy autorů za příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území ČR za předpokladu, že jde o příjmy uvedené v § 7 odst. 2 písm. a) ZDP, ale úhrn těchto příjmů od téhož plátce nepřesáhl v kalendářním měsíci 10 000 Kč. Za samostatnou výdělečnou činnost se rovněž nepovažují příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví),

•    výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů,
(za výkon takovéto činnosti se vždy považuje činnost znalců, tlumočníků, zprostředkovatelů kolektivních sporů, zprostředkovatelů kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce podle zvláštních právních předpisů a správce konkursní podstaty (insolvenčního správce), včetně předběžného správce, zvláštního správce a vyrovnacího správce),

•    výkon činnosti příkazníka konané na základě příkazní smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku,

•    výkon jiných činností, vykonávaných vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu.

Za výkon SVČ se však nepovažuje pronájem nemovitostí (jejich částí) a movitých věcí. Všechny uvedené druhy výkonu činnosti jsou považovány za samostatnou výdělečnou činnost, pokud se příjmy dosažené jejich výkonem považují podle zákona o daních z příjmů za příjmy ze samostatné činnosti, tj. dle § 7 ZDP.

Vedlejší samostatně výdělečná činnost

Z hlediska odvodu pojistného na důchodové pojištění a veřejné zdravotní pojištění je možné SVČ rozdělit na:

-    hlavní samostatnou výdělečnou činnost a 

-    vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.

OSVČ je považována za OSVČ vykonávající hlavní činnost v těch kalendářních měsících, ve kterých není považována za OSVČ vykonávající vedlejší činnost.

Samostatná výdělečná činnost může být považována za vedlejší v těch měsících, ve kterých trval důvod pro výkon vedlejší činnosti alespoň po část měsíce a toto období se alespoň částečně kryje s výkonem samostatné výdělečné činnosti. Účast na nemocenském pojištění uvedenou skutečnost nijak neovlivní.

SVČ se tedy považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud OSVČ v kalendářním roce např.:

•    vykonávala zaměstnání,

•    (zaměstnáním se rozumí činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců. Zaměstnáním se pro účely výkonu vedlejší činnosti rovněž rozumí činnost zakládající účast na sociálním zabezpečení podle právních předpisů státu, s nímž má ČR uzavřenu mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení nebo státu aplikujícím koordinační nařízení),

•    měla nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhotenství a porodu pokud tyto dávky náleží z nemocenského pojištění zaměstnanců,

•    osobně pečovala o dítě do 4 let věku (do 31. 12. 2023 jako důvod vedlejší samostatné výdělečné činnosti pouze pokud měla OSVČ nárok na rodičovský příspěvek).

Další zákonné důvody pro posouzení samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší jsou uvedeny v § 9 odst. 6 zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (např. osoby, které měly nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jim byl přiznán starobní důchod, studenti apod.).

Oznámení případného zániku důvodu pro výkon vedlejší samostatné výdělečné činnosti je OSVČ povinna učinit nejpozději při podání Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za kalendářní rok, ve kterém tato skutečnost zanikla.

Skutečné vyměřovací základy a základ daně

Jak už bylo uvedeno, vedlejší samostatná výdělečná činnost přináší výhody při placení záloh a doplatků sociálního a zdravotního pojištění. Při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti se roční sociální a zdravotní pojištění vypočítá vždy ze skutečného vyměřovacího základu. Výše ročního pojistného tak může být třeba poloviční oproti stanovenému minimálnímu pojistnému.

Sociální pojištění

V případě výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti nemusí OSVČ dodržet minimální vyměřovací základ a roční sociální pojištění se vypočítá vždy ze skutečného vyměřovacího základu (nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ, jako u SVČ hlavní), kterým je 55 procent daňového základu. Pojistné se pak počítá jako 29,2 % z vyměřovacího základu.

Když je hrubý zisk z vedlejší samostatné výdělečné činnosti do stanoveného limitu (rozhodná částka), tak se sociální pojištění z podnikání vůbec neplatí. Pro celý kalendářní rok 2025 je tento limit stanoven na 111 736 korun. Při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti po část roku se limit pro neplacení sociálního pojištění poměrně snižuje.

Rozhodná částka při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, která zakládá účast na důchodovém pojištění v roce 2025 činila 111 736 Kč; za každý měsíc, kdy činnost nebyla vykonávána, se odečte 9 312 Kč.

Rozhodná částka činí 2,4 násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se účast na důchodovém pojištění posuzuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Podle nařízení vlády č. 282/­2024 Sb. ze dne 18. 9. 2024 představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2023 hodnotu 43 682 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0658. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení průměrnou mzdu pro rok 2025 ve výši 46 557 Kč. Rozhodná částka pro rok 2025 je tak ve výši 111 736 Kč (2,4 x 43 682 x 1,0658).

Rozhodná částka představuje vlastně hranici zisku (limit), od kterého musíme platit zálohy na sociální pojištění při vedlejší činnosti OSVČ. Když měl poplatník v roce 2025 zisk nižší než je rozhodná částka (111 736 Kč), tak mu v Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2025 (dále jen Přehled) „vyjde“, že nemusí být účasten důchodového pojištění jako OSVČ – tudíž žádné sociální pojištění neplatí (nedoplácí) – a nemusí od podání Přehledu platit ani zálohy na sociální pojištění.

Pozn. pro rok 2026:

Rozhodná částka při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, která zakládá účast na důchodovém pojištění v roce 2026 činí 117 521 Kč; za každý měsíc, kdy činnost nebude vykonávána, se odečte 9 794 Kč.

Zdravotní pojištění

V případě výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti nemusí OSVČ dodržet minimální vyměřovací základ a roční zdravotní pojištění se vypočítá vždy ze skutečného vyměřovacího základu (nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ, jako u SVČ hlavní), kterým je 50 procent daňového základu. Pojistné se pak počítá jako 13,5 % z vyměřovacího základu.

U zdravotního pojištění (na rozdíl od důchodového pojištění) není určena rozhodná částka při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, která by zakládala účast na zdravotním pojištění. Zdravotní pojištění se tudíž platí z jakkoliv vysokého zisku (nejsou zavedeny žádné legislativní podmínky pro jeho neplacení).

Na výpočet daně z příjmů

nemá vliv, jestli OSVČ vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost nebo vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. U daně z příjmů se hlavní a vedlejší činnost nerozlišuje. Pro zdanění samostatné činnosti je rozhodující dosažený dílčí daňový základ a nezáleží na tom, zda byl dosažen za půl roku nebo za celý rok. Z hrubého zisku (příjmy minus výdaje) odvádějí osoby samostatně výdělečně činné daň z příjmů. Např. podnikáním přivydělávající si zaměstnanci musí většinou sami podat daňové přiznání a nemohou požádat zaměstnavatele o roční zúčtování daně. Do daňového přiznání uvedou všechny zdanitelné příjmy, tedy ze zaměstnání i z podnikání. Sazby daně z příjmu jsou stejné pro všechny daňové poplatníky a za rok 2025 (stejně jako za rok 2026) činí 15 procent a 23 procent.

Třiadvacetiprocentní sazba daně platí pro ty poplatníky, jejichž roční daňový základ je minimálně na 36 násobku průměrné měsíční mzdy. Pro celý rok 2025 je tedy limitní daňový základ ve výši 1 676 052 Kč (v průměru 139 671 Kč měsíčně). Z daňového základu nad 1 676 052 Kč se už platí vyšší 23-procentní sazba daně z příjmu.

OSVČ vyplňují klasický základní čtyřstránkový daňový formulář a vyplňují i přílohu číslo jedna, kde uvádějí příjmy a výdaje ze samostatné výdělečné činnosti. OSVČ, které nemají zákonnou povinnost vést účetnictví, uplatní výdaje ve skutečné výši z daňové evidence nebo uplatní pro stanovení výdajů výdajový paušál. Sazba výdajového paušálu se liší v závislosti na vykonávané samostatné činnosti (80 procent, 60 procent, 40 procent). V daňovém přiznání mohou poplatníci vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost uplatnit při splnění daných podmínek daňové slevy a daňové odpočty ve stejném rozsahu jako ostatní poplatníci. Za celý rok 2025 mají všichni daňoví poplatníci nárok na slevu poplatníka ve výši 30 840 Kč.

Pozn. pro rok 2026:

Pro celý rok 2026 je limitní daňový základ ve výši 1 762 812 Kč (v průměru 146 901 Kč měsíčně). Z daňového základu nad 1 762 812 Kč se už platí vyšší 23-procentní sazba daně z příjmů.

Ing. Pavel Novák

Použité právní předpisy:

- Zákon č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP); - zákon č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Související předpisy:

- Pokyn č. GFŘ–D–59 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.