Mzdové nároky zaměstnanců

platební neschopnosti zaměstnavatele

Zákonem č. 125 ze dne 19. dubna 2023 se s účinnosti od 1. července 2023 novelizoval zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Co je předmětem dané novely zákona?

Důvodem změny byla nutnost inkorporovat do stávající právní úpravy zejména intenzivní novelizaci insolvenčního práva, ke které došlo na úrovni národní a nadnárodní, aby nejen koncepčním pojetím, ale i terminologicky odpovídala vývoji ostatních právních odvětví a bylo tak dosaženo optimální ochrany zaměstnanců platebně neschopného zaměstnavatele a zároveň se zamezilo možnosti zneužití daného zákona.

S ohledem na nutnost zajistit při uspokojování mzdových nároků zaměstnanců rovné zacházení vůči zaměstnancům všech zaměstnavatelů bez rozdílu, zda se jedná o zaměstnavatele se sídlem v ČR nebo o zaměstnavatele se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie, který má na území ČR umístěn odštěpný závod (organizační složku), a který se pro účely ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele považuje za tzv. nadnárodního, se explicitně upravuje rozhodné období v případě nadnárodního zaměstnavatele. Určení počátku rozhodného období u nadnárodních zaměstnavatelů se tak bude odvíjet od oznámení o zahájení insolvenčního řízení a bude zohledňovat ustanovení § 429 odst. 1 insolvenčního zákona, dle něhož rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce vydané v členském státě Evropské unie podle použitelného předpisu práva Evropské unie vůči dlužníku, který má na území ČR provozovnu musí být zveřejněno v ČR.

Jednoznačně se vymezuje a definuje splatnost mzdového nároku pro účely uspokojování mzdových nároků zaměstnanců a dociluje se tak právní jistoty a v konečném důsledku také se odstraňuje možná výkladová nejednotnost tím, že je normativní text přesně a jasně definován, kdy se mzdový nárok zaměstnance považuje pro účely zákona č. 118/2000 Sb., za splatný.

K dosažení jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu je žádoucí, aby terminologie používaná v oblasti uspokojování mzdových nároků zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele byla uvedena do souladu s ostatními právními předpisy, které se k dané oblasti vztahují.

Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele

upravuje postup jak mohou zaměstnanci, kterým jejich zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti, přestal vyplácet mzdu, při uplatňování svých splatných mzdových nároků vůči Úřadu práce. Tento nárok nemůže uplatňovat zaměstnanec, který byl v rozhodném období zaměstnancem zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a současně v tomto rozhodném období byl členem jeho statutárního orgánu nebo osobou, která má rozhodující vliv na činnost zaměstnavatele, a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně 25 % majetkovou účast, protože takový zaměstnanec mohl mít podíl na tom, že se zaměstnavatel ocitl v platební neschopnosti.

Uspokojení mzdových nároků se nemůže domáhat zaměstnanec zaměstnavatele, proti kterému nelze vést insolvenční řízení nebo se jednalo o zaměstnance agentury práce. Dále se zákon nevztahuje na zaměstnance, kteří byli vysláni k výkonu práce do České republiky, pokud jejich zaměstnavatel je usídlen.

Pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele se zaměstnancem rozumí fyzická osoba, s níž zaměstnavatel sjednal pracovní poměr, dohodu o provedení práce, která zakládá účast zaměstnance na nemocenském pojištění nebo dohodu o pracovní činnosti, na základě kterých jí vznikly v rozhodném období, mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem. Zákon tudíž přiznává status zaměstnance jen těm fyzickým osobám, jejichž pracovní poměr, dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti trvaly v určité době, přičemž doba jejich trvání u zaměstnavatele je bezvýznamná. Sem spadají ale i zaměstnanci, jejichž pracovněprávní vztah v tomto rozhodném období skončil a u zaměstnavatele již nepracují, pokud nevyplacené mzdové nároky spadají do tohoto období. Rozhodující pouze je, aby splatné mzdové nároky fyzické osoby, které jí nebyly zaměstnavatelem vyplaceny a jejichž přiznání uplatňuje podle tohoto zákona u úřadu práce, spadaly do rozhodného období.

Rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, ve kterém bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení, nebo od kterého je nadnárodní zaměstnavatel považován za platebně neschopného v jiném členském státě Evropské unie, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci. Vláda může z důvodů zvláštního zřetele hodných prodloužit délku tohoto rozhodného období. Právní úprava rozhodného období by měla poskytnout ochranu i těm zaměstnancům, kterým nebyla vyplacena mzda za měsíc před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení, jakož i za 3 další následující měsíce a 3 měsíce předcházející tomuto měsíci. Celková délka rozhodného období je tedy 6 měsíců a takto rozvržené rozhodné období umožňuje spravedlivě uspokojit mzdové nároky zaměstnance.

Zaměstnanci, kterým jejich zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti přestal vyplácet mzdu, mohou u Úřadu práce uplatňovat své mzdové nároky.

Mzdovými nároky se rozumějí mzda nebo plat,

jejich náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o provedení práce za podmínek stanovených zákonem upravujícím nemocenské pojištění nebo dohody o pracovní činnosti, jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti. Jedná se o mzdové nároky vyplývající ze sjednaného pracovního poměru nebo odměnu z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, které budou uspokojeny v případě, že zaměstnavatel svoji povinnost nesplní. Nelze ale uplatňovat náhradu škody způsobené zaměstnanci, cestovní náhrady či stravné.

Zaměstnavatel je v platební neschopnosti tehdy, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo dnem následujícím po dni, kdy bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení příslušným soudem v ČR, nebo u nadnárodního zaměstnavatele také dnem, od kterého je považován za platebně neschopného v jiném členském státě Evropské unie podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.

Zákon č. 118/2000 Sb., vymezuje pojem nadnárodního zaměstnavatele a to tak, že nadnárodním zaměstnavatelem je zaměstnavatel, který vedle provozování činnosti na území České republiky provozuje činnost na území nejméně jednoho dalšího členského státu EU. Tato definice vychází ze směrnice 2002/74/ES.

Zaměstnanec může požádat o uspokojení svých mzdových nároků kteroukoliv krajskou pobočku Úřadu práce nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce. Pokud žádost obdrží krajská pobočka Úřadu práce nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce, do jejichž kompetence nespadá její vyřízení, postoupí ji neprodleně místně příslušné krajské pobočce Úřadu práce. K rozhodování o nároku je ale příslušná krajská pobočka Úřadu práce, v jejímž obvodu má sídlo zaměstnavatel nebo nadnárodní zaměstnavatel, který nemá sídlo v ČR, umístěn obchodní závod nebo odštěpný závod. Za uplatnění mzdového nároku se považuje den doručení písemné žádosti zaměstnance kterékoliv krajské pobočce Úřadu práce nebo kontaktnímu pracovišti krajské pobočky Úřadu práce.

Informace o zaměstnavateli, jehož zaměstnanci mohou uplatnit své mzdové nároky u krajské pobočky Úřadu práce nebo kontaktního pracoviště krajské pobočky Úřadu práce, vyvěsí Úřad práce na své úřední desce neprodleně poté, co se o platební neschopnosti dozví současně s informací o lhůtě, ve které mohou zaměstnanci tyto nároky uplatnit zveřejní Úřad práce ČR způsobem umožňujícím dálkový přístup neprodleně poté, co se o platební neschopnosti dozví.

Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů následujících ode dne, kdy bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo oznámeno zahájení insolvenčního řízení, nebo u nadnárodního zaměstnavatele ode dne zveřejnění rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, jsou-li splněny další podmínky stanovené tím zákonem.

Jestliže v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, lhůta končí dnem zániku moratoria nebo dnem právní moci rozhodnutí soudu. Není-li nárok na uspokojení mzdových požadavků uplatněn v této lhůtě, zaniká. Právo zaměstnance na uplatnění těchto mzdových nároků u soudu tím však není dotčeno. Vláda může z důvodů zvláštního zřetele hodných tuto lhůtu prodloužit.

Žádost o výplatu své mzdy, kterou mu zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti dluží, může zaměstnanec podat na předepsaném formuláři nebo v jiné písemné podobě. V žádosti zaměstnanec uvede zejména své jméno, rodné číslo nebo datum narození, adresu bydliště, označení zaměstnavatele, sídlo nebo místo jeho podnikání nebo jeho bydliště, výši uplatňovaných mzdových nároků, údaje potřebné pro výpočet daně z příjmů, kalendářní měsíce rozhodného období, za které uplatňuje mzdové nároky, a způsob jejich výplaty, případně označení účtu u peněžního ústavu, na který by částka odpovídající výši mzdových nároků měla být bezhotovostně převedena, a označení zdravotní pojišťovny, v jejíž prospěch se provádí odvody podle zvláštních právních předpisů. Součástí žádosti by měly být i doklady, kterými může být prokázána výše uplatňovaných mzdových nároků. Při uplatnění mzdových nároků je zaměstnanec povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

Povinnost prokázání existence pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti je jednou z podmínek pro rozhodnutí o přiznání mzdových nároků nevyplacených zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti, proto je v zákoně tato povinnost jednoznačně stanovena zaměstnanci, který žádá o vyplacení splatných mzdových nároků.

Na internetových stránkách Úřadu práce ČR jsou k dispozici formuláře „Žádost o uspokojení mzdových nároků“ a formulář „Doložení mzdových nároků zaměstnance“, které je možno si stáhnout, vytisknout, vyplnit a předat příslušné krajské pobočce Úřadu práce nebo kontaktnímu pracovišti krajské pobočky Úřadu práce.

Místně příslušná krajská pobočka Úřadu práce neprodleně od uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců písemně vyzve zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců za rozhodné období. Zaměstnavatel je povinen této výzvě v uvedené lhůtě vyhovět a současně prokázat krajské pobočce Úřadu práce, zda provedl v rozhodném období u zaměstnance srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů a poskytnout údaje nutné pro výpočet jejich výše. Tuto povinnost má osoba s dispozičním oprávněním určená podle insolvenčního zákona. Osoba s dispozičním oprávněním, která vykázala dlužné mzdové nároky je povinna uhradit Úřadu práce České republiky vyplacené a odvedené peněžní prostředky, jestliže byly zaměstnanci přiznány a poskytnuty na základě nesprávného vykázání dlužných mzdových nároků osobou s dispozičním oprávněním, nebo jestliže byly poskytnuty z tohoto důvodu v částce vyšší, než zaměstnanci náležely. Tyto částky je povinna uhradit do 3 týdnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděla. Pokud osoba s dispozičním oprávněním neprávem vyplacené a odvedené peněžní prostředky nevrátí, vydá krajská pobočka Úřadu práce rozhodnutí o povinnosti je vrátit. Nárok na vrácení peněžních prostředků zaniká uplynutím 5 let ode dne, kdy byly vyplaceny.

Zaměstnanec má možnost sám se rozhodnout, za které tři měsíce rozhodného období bude uplatňovat mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem a tuto skutečnost uvede v žádosti o uplatnění mzdových nároků. Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových nároků může Úřad práce ČR prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce uspokojit další mzdové nároky téhož zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí kalendářního měsíce, v němž uplynulo 12 měsíců od posledního měsíce, za který byl mzdový nárok žadatele Úřadem práce ČR uspokojen. Celková výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci, včetně doplatku nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl násobek rozhodné částky, kterou vyhlašuje a zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu 12 kalendářních měsíců, a to ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Vychází se z rozhodné částky platné v den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo v den oznámení o zahájení insolvenčního řízení.

Pro období od 1. května 2023 do 30. dubna 2024 je rozhodná částka stanovena na 40 353 Kč a vyhlásilo ji MPSV svým Sdělením č. 94/2023 Sb., ze dne 17. března 2023. Jednomu zaměstnanci tak může být vyplacena maximálně částka ve výši 60 295 Kč. Maximální možnou částkou, kterou může zaměstnanec za tři měsíce obdržet je částka 181 588 Kč.

Uvedené částky jsou částkami hrubými, z nichž se sráží povinné odvody podle zvláštních právních předpisů, které před uspokojením mzdových nároků provede Úřad práce ČR prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce.

Od seznamu dlužných mzdových nároků, které předložila osoba s dispozičním oprávněním, se dále bude odvíjet další postup Úřadu práce. Bude-li se výše mzdových nároků a doba, za kterou zaměstnanec uplatňuje mzdové nároky, shodovat s písemným vykázáním dlužných mzdových nároků provedeným osobou s dispozičním oprávněním, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce do 10 pracovních dnů od předložení tohoto vykázání osobou s dispozičním oprávněním oznámí zaměstnanci termín, způsob jejich uspokojení a údaj o období, za které mzdové nároky uspokojí, a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě. Nebude-li se výše zaměstnancem uplatňovaných mzdových nároků za 1 měsíc shodovat s vykázáním předloženým krajské pobočce Úřadu práce osobou s dispozičním oprávněním, úřad práce rozhodne o přiznání mzdového nároku zaměstnance za tento měsíc v prokázané výši. Nebude-li možné výši mzdového nároku prokázat, přizná Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce mzdový nárok ve výši odpovídající minimální mzdě platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo ke dni oznámení o zahájení insolvenčního řízení. Od 1. ledna 2023 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 465/2022 Sb., které stanovilo minimální mzdu ve výši 17 300 Kč. V případě, že nesouhlasí doba, za kterou zaměstnanec uplatňuje mzdové nároky s údaji uvedenými osoou s dispozičním oprávněním, uspokojí Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce mzdové nároky pouze za dobu, která je nesporná.

Pokud osoba s dispozičním oprávněním porušila svou povinnost předložit seznam dlužných mzdových nároků a seznam nepředložila, výše přiznaných mzdových nároků bude nyní odvislá od toho, zda zaměstnanec výši a dobu uplatňovaných mzdových nároků prokáže či nikoliv. Pokud zaměstnanec výši a dobu uplatňovaných mzdových nároků prokáže, Úřad práce ČR mu mzdové nároky přizná ve výši, kterou uplatnil. Pokud ovšem zaměstnanec při uplatnění mzdových nároků nepředložil doklady, které jejich výši prokazatelně osvědčují, Úřad práce ČR prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce rozhodne a přizná zaměstnanci měsíční mzdový nárok ve výši částky rovnající se minimální mzdě platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo ke dni oznámení o zahájení insolvenčního řízení. Rovněž tak Úřad práce ČR prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce přizná zaměstnanci měsíční mzdový nárok ve výši částky rovnající se minimální mzdě i v případě, kdy zaměstnanec nevykonával v kalendářním měsíci práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, avšak pouze za předpokladu, že poměrný mzdový nárok odpovídající kratší odpracované době této částky dosáhne nebo ji převýší. Jestliže však zaměstnanec, jemuž je přiznáván mzdový nárok, uplatňuje nižší částku, než činí minimální mzda, přizná mu Úřad práce ČR prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce mzdový nárok nejvýše v uplatněné výši. Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce před uspokojením mzdových nároků z nich provede srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů, které měl provést zaměstnavatel za zaměstnance za příslušná měsíční období a předá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě nejpozději do 5 pracovních dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o mzdových nárocích zaměstnanci. Z přiznaného mzdového nároku, který odpovídá odstupnému, odečte Úřad práce ČR prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce kompenzaci podle § 44b zákona o zaměstnanosti, pokud byla zaměstnanci přiznána.

Úřad práce ČR prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce opětovně rozhodne o mzdových nárocích nejpozději do 10 pracovních dnů, jestliže zaměstnanec dodatečně prokáže dobu, za kterou mzdové nároky uplatňuje nebo je dodatečně prokáže ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejich skutečnou výši. Tyto nároky musí však zaměstnanec prokázat nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přiznání mzdového nároku, jinak vůči Úřadu práce ČR zanikají.

Zákon ukládá zaměstnanci povinnost

bez zbytečného odkladu vrátit Úřadu práce ČR vyplacené mzdové nároky nebo jejich část včetně úroků z prodlení, pokud věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky poskytnuté neprávem nebo omylem vyplacené. Pokud zaměstnanec nevrátí vyplacené mzdové nároky nebo jejich část, vydá krajská pobočka Úřadu práce rozhodnutí. Nárok na vrácení peněžních prostředků zaniká uplynutím 5 let ode dne, kdy byly vyplaceny.

Krajská pobočka Úřadu práce je povinna písemně oznámit nejpozději do dne výplaty částek odpovídajících mzdovým nárokům příslušné správě sociálního zabezpečení výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a příslušné zdravotní pojišťovně výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění, datum úhrady a údaje o zaměstnavateli, za jehož zaměstnance uvedené pojistné Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl. Odvádí-li toto pojistné z příjmů zaměstnanců, které zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval, oznámí též výši vyměřovacích základů jednotlivých zaměstnanců. Úřad práce České republiky má na úseku zdaňování příjmů ze závislé činnosti postavení plátce daně podle zákona upravujícího daně z příjmů.

Zaměstnavatel je povinen uhradit Úřadu práce ČR finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce ČR prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, v případech, kdy soud pravomocně

a)  rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku,

b)  rozhodl o tom, že dlužník není v úpadku,

c)  zrušil konkurs z jiného důvodu než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce písemně vyzván k jejich úhradě.