Náhrada pokuty – promlčení lhůty

Do kdy musí stihnout zaměstnavatel podat žalobu vůči zaměstnanci, aby mu zaplatil náhradu škody, zvláště pokutu, kterou kvůli němu dostal zaměstnavatel? Od kdy se právo zaměstnavatele a naopak povinnost zaměstnance začíná promlčovat? A proč se u promlčení počítají dvě lhůty? Co se při počítání promlčecí lhůty změnilo v důsledku účinnosti nového občanského zákoníku?

Co znamená promlčení, již bylo vícekrát vysvětlováno. Mnozí i bez toho zhruba tuší, co promlčení je a jaký má význam. – Totiž jednoduše řečeno, že práva je potřeba vymáhat jen do uplynutí určitého časového úseku, v určité časové lhůtě. Stane-li se tak pozdě – po uplynutí promlčecí lhůty, pak může druhá (žalovaná) strana u soudu namítnout promlčení práva. Jde-li např. o náhradu škody, pak má poškozený smůlu, soud mu nic nepřizná, jestliže škůdce namítl promlčení. Ale i promlčené právo lze přiznat, pokud žalovaný nenamítá promlčení.

Škodu lze vymáhat i po již
bývalém zaměstnanci

Promlčují se či zanikají samozřejmě jak práva zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Žalován samozřejmě může být jak bývalý zaměstnavatel, tak bývalý zaměstnanec. Trvání vzájemného pracovněprávního vztahu vůbec není nezbytné.

Promlčecí lhůta je objektivní
a subjektivní

Promlčecí lhůta sestává ze dvou složek, a to jednak lhůty subjektivní a jednak lhůty objektivní. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je závislý na subjektivních skutečnostech týkajících se oprávněného (v případě náhrady škody poškozeného). Jde o to, kdy zjistí určitou skutečnost, např. existenci škody, která mu vznikla. Naproti tomu počátek běhu objektivní promlčecí lhůty je na subjektu – účastníkovi právního vztahu nezávislý. Odvisí od objektivně nastalé skutečnosti. Od vzniku škody, od škodní události.

Zásadně rozhoduje
subjektivní lhůta

Počátek běhu obou lhůt může být stejný. Např. poškozený řidič vozidla při dopravní nehodě ve stejný den ví, že došlo k autohavárii jako škodní události a stejně tak, že mu v důsledku ní vznikla škoda. Obě lhůty začínají proto běžet ve stejný den.

Počátek běhu lhůt se však může lišit. Řekněme, že někdo zazimuje chatu např. v říjnu, v listopadu ji někdo vykrade a poškodí, což se ovšem majitel a poškozený dozví třeba až v květnu následujícího roku. Objektivní promlčecí lhůta tak běží již od určitého listopadového dne, kdy došlo ke krádeži, zatímco subjektivní lhůta od určitého květnového dne následujícího roku, kdy poškozený škodu zjistil. Počátek běhu lhůt se tak liší o zhruba 6 měsíců čili půl roku. Počátek běhu lhůt se může lišit v řádu dnů, měsíců, ale třeba i let.

Účinky promlčení, a to nevymahatelnost určitého práva, pokud je vznesena námitka promlčení, nastávají v okamžiku uplynutí jedné z uvedených lhůt. A to podle toho, která uplynula dříve. Zpravidla uplyne dříve lhůta subjektivní, protože je výrazně kratší, než lhůta objektivní. Na vymáhání nároků jsou 3 roky. Jen když o nich oprávněný neví, tak 10 let.

Subjektivní promlčecí lhůta

 je podle občanského zákoníku 3 roky (dle 629 odst. 1 o. z.) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.), čímž rozumějme, kdy mohla být nejdříve podána žaloba k vymožení práva. Právo přitom může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 odst. 2 o. z.).

Objektivní promlčecí lhůta je 10 let

a běží ode dne, kdy právo tzv. dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (§ 629 odst. 2 o. z.).

Nám jde tentokrát v tomto článku především o otázky náhrady škody, takže můžeme zjednodušit, že objektivní desetiletá promlčecí lhůta běží ode, kdy došlo ke škodní události. Délka objektivní promlčecí lhůty v případě náhrady škody je stejná jak podle již zmíněného obecného ustanovení o. z. (§ 629 odst. 2), tak i speciálního, a to § 636 odst. 2 o. z, podle něhož se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. (Byla-li škoda způsobena úmyslně, je objektivní promlčecí lhůta dle § 636 odst. 1 dokonce patnáctiletá.)

Změnil se okamžik, od kdy
se počítá nárok na kompenzaci pokuty zaviněné zaměstnancem

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 1517/2022, ze dne 13. 6. 2023, řeší otázku počátku běhu promlčecí lhůty u práva zaměstnavatele na náhradu škody (kterou způsobil jeho zaměstnanec) spočívající v pokutě uložené mu ve správním řízení. A jde o lhůtu subjektivní!

Pokutu pro firmu může zavinit
lecjaký zaměstnanec

A to není nic nevýznamného. Zaměstnavatel – firma může dostat pokutu za lecjaký prohřešek. Může to zavinit účetní, bezpečnostní technik, podnikový právník, nebo i šéf firmy.

V případě řešeném Nejvyšším soudem šlo o chyby ředitele organizace. Oblastní inspektorát uložil pokutu ve výši 20 000 Kč (k tomu je třeba připočítat náklady řízení 1 000 Kč) za porušení ustanovení zákoníku práce zakazujícího souběžné uzavírání pracovních smluv a dohod o provedení práce na stejně druhově vymezenou činnost. Dále organizaci udělil pokutu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a to ve výši 50 000 Kč za nedodržení postupu stanoveného zákonem o zadávání veřejných zakázek.

Proč nedošlo k promlčení

Žaloba ohledně vymáhání náhrady škody za prvně uloženou pokutu byla k soudu podána dne 20. 6. 2017. Druhá žaloba ohledně druhé pokuty byla podána 28. 6. 2017. Obě řízení pak byla soudem spojena v jedno. Žalobce – zaměstnavatel prokázal, že žalovaný – zaměstnanec za škodu odpovídá. To zač úřady udělily pokuty, vycházelo totiž z nesprávných manažerských rozhodnutí šéfa. Šlo pak tedy hlavně o to, zda byly žaloby podány včas nebo ne. Zda došlo nebo nedošlo k promlčení nároků zaměstnavatele. Nedošlo.

Námitka promlčení byla nedůvodná! Rozhodnutí o pokutě uložené oblastním inspektorátem práce bylo organizaci doručeno dne 26. 6. 2014 a rozhodnutí o pokutě uložené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže bylo vydáno dne 27. 11. 2015. Tříletá subjektivní lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody proto před podáním žalob v této věci neuplynula.

Chybně proto namítal žalovaný, že promlčení se počítá již od okamžiku, kdy došlo ke skutečnostem, z nichž lze dovodit, že došlo ke škodě. Od kdy se tedy správně lhůta počítá?

Počátek běhu promlčecí lhůty práva zaměstnavatele na náhradu škody

Protože zákoník práce sám neobsahuje zvláštní pravidlo pro vznik škody spočívající v dluhu (zaměstnavatele), je nutné ve smyslu § 4 zákoníku práce ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 aplikovat § 2952 věty druhé o. z., podle něhož záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

Z tohoto důvodu tak již nejsou uplatnitelné dřívější Nejvyššího soudu vážící rozhodný okamžik počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty na zaplacení dlužné částky. (Ve vztahu k předchozí právní úpravě se soudní rozhodovací praxe ustálila v závěru, že lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody počínající běžet ode dne, kdy se poškozený doví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nezačne běžet dnem, kdy byla zaměstnavateli příslušným státním orgánem uložena pokuta za zaviněné porušení povinností jeho zaměstnance, nýbrž teprve dnem, kdy zaměstnavatel pokutu uhradil. Žalující zaměstnavatel mohl tedy žalovat svého zaměstnance o náhradu škody teprve tehdy, až sám splnil svůj závazek vůči příslušnému úřadu.)

Nově má zaměstnavatel více času
na vymáhání náhrady škody, ale je to jen v řádu dnů

Judikatura (rozhodovací a výkladová praxe) Nejvyššího soudu k právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 uzavřela, že záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu podle § 2952 věty druhé o. z. a zvolí-li poškozený proti škůdci právo, aby mu škůdce poskytl náhradu, je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty takového práva určující vědomost poškozeného o osobě škůdce a o vzniku dluhu, nikoli případné splnění dluhu či jeho splatnost, upozorňuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 1517/2022, ze dne 13. 6. 2023.

Nižší soud špatně počítal
začátek běhu promlčení, ale stejně k promlčení nedošlo

Závěr odvolacího soudu, že námitka promlčení uplatněná žalovaným není důvodná, je tedy správný, zhodnotil Nejvyšší soud, i když nižší soud správně nepočítal start promlčení. Odvolací soud byl sice veden nesprávnou úvahou, že rozhodujícím pro počátek běhu promlčecí lhůty je doručení příkazu k zaplacení předmětné pokuty. Protože však tento okamžik nutně předchází nabytí právní moci takového příkazu, je zřejmé, že k promlčení nedošlo. Jestliže ale i z toho soudu vyplynulo, že žaloba byla podána včas, tak tím spíše byla podána včas podle nyní již autoritativního a všeobecného závěru Nejvyššího soudu, od kdy běží subjektivní promlčecí lhůta zaměstnavateli, když se domáhá náhrady škody po zaměstnanci. Podle Nejvyššího soudu má poškozený ještě více času na podání žaloby. I když rozdíl se počítá na dny.

Rozhoduje den právní moci
rozhodnutí o uložení pokuty zaměstnavateli

Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění práva na náhradu škody vůči odpovědnému zaměstnanci spočívající v pokutě uložené zaměstnavateli orgánem veřejné moci je vázán na vědomost zaměstnavatele o nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty, vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 1517/2022, ze dne 13. 6. 2023.

Richard W. Fetter