Náhrada škody za pracovní úrazy
– mimosoudní dohody

V pracovních sporech mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem platí, že vždy je lepší se dohodnout, než se „soudit“. U netypických pracovních úrazů jako je infarkt, kýla, mozková mrtvice apod., to platí dvojnásob.

Objektivní hodnocení důkazů

Při sjednávání dohod o mimosoudním odškodnění nejen netypických pracovních úrazů by se mělo postupovat podle § 125 zákona č. 99/1963 Sb., (dále občanský soudní řád). Zejména se jedná o prokázání existence důvodů, které pro zaměstnavatele znamenají zproštění povinnosti nahradit škodu za pracovní úraz.

Podle ustanovení § 125 občanského soudního řádu o důkazních prostředcích, se mohou používat za důkaz všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutečný a objektivní stav, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, listiny, výslech účastníků apod.. Mají-li se předcházet soudní spory a náhrady škod z pracovních úrazů, je třeba, aby zaměstnavatel již v mimosoudním řízení seznámil zaměstnance s navrhovanými důkazy, neboť dohoda mezi poškozeným a zaměstnavatelem je jedním z častých způsobů odškodnění pracovního úrazu v mimosoudním řízení. Většinou se uzavírá v případech, kdy zaměstnavatel uznává svou odpovědnost za způsobený pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Vyčíslení jednotlivých nároků není třeba v těchto případech sporem, neboť podklady pro posouzení nároku za ztrátu na výdělku dodá mzdová účtárna a bodové hodnocení pro bolestné a ztížení společenského uplatnění obstará lékař.

U netypických pracovních úrazů je znalecký posudek lékaře jedním z rozhodujících důkazů. Lékař musí potvrdit úrazový děj, tedy příčinnou souvislost mezi úrazem a vzniklou škodou a další okolnosti, jako je vliv pracovního zatížení na vznik úrazu, zdravotní stav zaměstnance apod.

Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

Pravidla pro hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění uvádí nařízení vlády č. 276/2025 Sb. Není v něm již uvedena přesná výše bodů, ale vychází se při výpočtu z průměrné mzdy, která byla zjištěna v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí předchozího kalendářního roku (tedy za rok 2024). Je to 1 % z této průměrné mzdy, pro rok 2025 je to částka 451,07 Kč za jeden bod.

Bodové hodnocení, které je rozhodující pro výši škody, uvádí lékař v lékařském posudku

Posudek zpracovává posuzující lékař, který je ošetřujícím lékařem poškozeného nebo ho vydává zdravotnické zařízení, jehož posuzující lékař zpracoval lékařský posudek. U nemoci z povolání je to zdravotnické zařízení oprávněné k posuzování nemoci z povolání, jehož posuzující lékař zpracoval lékařský posudek.

Lékařský posudek se vydává u bolesti jakmile je možno považovat zdravotní stav poškozeného za ustálený a u ztížení společenského uplatnění zpravidla až po jednom roce, kdy došlo ke škodě na zdraví. Musí vždy obsahovat postupy, kterými posuzující lékař dospěl k závěru svého hodnocení a odborné odůvodnění případného zvýšení bodového hodnocení.

Vyšší bolestné

V některých případech může být odškodnění bolestného vyšší nad uvedenou hranici. Je to například, kdy škoda na zdraví vyžadovala náročný způsob léčení nebo vznikly komplikace (např. infekce rány prodlužující dobu léčení, proleženiny, náročný způsob léčení, léčení zahrnující dlouhodobou plicní ventilaci) nebo kdy škoda vedla ke zvlášť těžkým následkům, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládaného uplatnění v životě. V uvedených případech se může zvýšit bodové ohodnocení až o 50 %, tedy na částku 677,07 Kč za jeden bod.

Bodové zvýšení může provést samotný zaměstnavatel

Má k tomu různé právní možnosti, např. bodové zvýšení uvede ve vnitřním předpise, který vydal podle § 305 zákoníku práce (dále ZP). Ke zvýšení může přikročit i v uzavírané dohodě o mimosoudním vypořádání.

Zaměstnavatel však při tomto zvýšení musí hodnotit souvislost se zákonným pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem podle vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. Zaměstnavatelé jsou pro případ pracovních úrazů povinně zákonně pojištěni a podle § 2 uvedené vyhlášky mají právo na to, aby za ně pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu. Pojišťovna však podle § 4 vyhlášky již nehradí škodu, kterou se zaměstnavatel zavázal hradit nad rámec stanovený právními předpisy. Pojišťovny tedy dobrovolné zvýšené odškodnění nad rámec odškodnění stanoveného bodovým ohodnocením v lékařském posudku často nevyplatí. Aby zvýšené odškodnění pojišťovny vyplatily, musel by odškodnění zvýšit soud podle § 271s ZP. Zaměstnanec by musel svůj nárok uplatnit soudně. Zvýšená částka nad bodové hodnocení lékařem by pak podléhala odvodům na sociální a zdravotní pojištění.

Náhrada vynaložených nákladů

Obtížnější je rozpis nákladů a jejich vyčíslení při smrtelném pracovním úrazu. Pozůstalí po zaměstnanci, který v důsledku pracovního úrazu zemřel, musí při sepisování obsahu mimosoudní dohody vzít v úvahu spolu se zaměstnavatelem řadu nových právních skutečností, které se změnily od 1. ledna 2025.

Připomeňme si několik forem těchto náhrad, které by se měly objevit v dohodě.

Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem zaměstnance po smrtelném pracovním úrazu tvoří výdaje na zřízení pomníku nebo desky [§ 271 písm. g) ZP]. Tato náhrada není stanovena pevnou částkou, ale odvozuje se od jedenapůlnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství, zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém vznikne právo na tuto náhradu škody. Pro rok 2025 se jedná o částku 45 107 Kč. Velkým přínosem je nejen zrychlené reagování na cenový vývoj, ale především to, že ke zvyšování dochází pravidelně bez toho, aby tak muselo docházet změnou zákona, což je z hlediska legislativního procesu nepružné. Částka jedenapůlnásobku průměrné mzdy je částka nejnižší, která musí být poskytnuta. To znamená, že zaměstnavateli nic nebrání tomu, aby poskytl částku vyšší, samozřejmě s ohledem na to, že její výše nesmí převýšit náhradu skutečných nákladů. Jedná se o částku 67 660 Kč.

Může se stát, že zaměstnanec následkem pracovního úrazu zemře na pracovní cestě. V tomto případě je zaměstnavatel povinen hradit i náklady převozu. Nebylo by jistě správné, aby rodina zemřelého měla ještě nést vyšší náklady spojené s převozem zemřelého proto, že zemřel v místě vzdáleném od rodiny, kam ho vyslal zaměstnavatel. Pozůstalí mají nárok na pohřebné z prostředků nemocenského pojištění. Tuto částku musí zaměstnavatel odečíst od celkových prokázaných výdajů za pohřeb. Kdyby pohřebné nebylo z prostředků nemocenského pojištění vyplaceno (například pro opožděné uplatnění nároku), nemohl by příslušnou částku odečíst od vynaložených nákladů na pohřeb, takže by musel zaměstnavatel prokázané výdaje hradit v plné výši.

Náklady spojené s pohřbem

se hradí právě tak, jako náklady spojené s léčením tomu, kdo je vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se podle § 271g odst. 1. odečte pohřebné, poskytnuté podle zvláštních předpisů.

Náklady na pohřeb se rozumějí náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina skutečných nákladů na smuteční ošacení. Mohou to být ovšem i jiné prokázané výlohy, protože tento výčet není vyčerpávající. Ze znění § 271g odst. 1 ZP vyplývá, že lze hradit jen náklady přiměřené. Co nutno rozumět přiměřenými náklady, nelze souhrnně stanovit. Bude vždy záležet na posouzení každého konkrétního případu. U většiny vynaložených nákladů nebude tato otázka sporná.

Náklady se hradí tomu, kdo je vynaložil. Bude to zpravidla vdova, která pohřeb vypravuje. Náklady na smuteční ošacení stejně jako cestovní výlohy hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého. Mezi příslušníky nutno počítat vdovu, děti, vnuky, rodiče, prarodiče, sourozence vlastní i nevlastní, tchána a tchýni.

Náhrada nákladů na výživu

náleží těm pozůstalým (§ 271h ZP), jimž zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, nejdéle však do doby, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl věku 65 let, nebo do doby, která je určena důchodovým věkem vyšším než 65 let. Právní úprava stanoví způsob výpočtu náhrady. Je ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám.

Od takto zjištěných částek se odečte důchod přiznaný pozůstalým. Tato úprava celkový výpočet značně zjednodušuje oproti dřívější právní úpravě tzv. dílové metody. Náhrada však nesmí převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku.

Jako je tomu u náhrady škody na zřízení pomníku nebo desky, výše náhrady jednorázové újmy pozůstalých se odvozuje nikoliv od pevné částky, ale od násobku průměrné mzdy v národním hospodářství, který je v tomto případě stanoven na její dvacetinásobek. U rodičů zemřelého, kdy je náhrada poskytována oběma rodičům, přísluší každému rodiči polovina stanovené částky. Jedná se o částku minimální. Může být poskytnuta částka vyšší, a to u všech pozůstalých. Další změnou v úpravě tohoto druhu nemajetkové újmy je rozšíření okruhu oprávněných osob o osoby, které jsou v poměru rodinném nebo obdobném, a které smrt zaměstnance pociťují jako vlastní újmu. Podmínkou vzniku práva těchto osob je však to, že prokáží vznik nemajetkové újmy v konkrétním případě.

Pomoc odborů

Při sjednávání dohody o mimosoudním odškodnění pracovního úrazu mohou pomoci odborové orgány. ZP ukládá zaměstnavateli v § 271r povinnost s nimi bez zbytečného odkladu projednat způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy. Při tomto projednávání vychází odborový orgán z výsledků vyšetřování, protože jen tak může dojít k závěru, že poškozený má nárok na náhradu škody a v jakém rozsahu. V každém případě je nutné, aby ho poučil, jaké má nároky včetně možnosti podle ZP a nařízení vlády č. 276/2015 Sb.. a jak má postupovat v případě, kdy zaměstnavatel jeho nárok neuzná nebo uzná jen zčásti.

Za vhodný důkazní prostředek je možno považovat záznam o pracovním úrazu. Často se hospodářské vedení vymlouvá na to, že nebyl sepsán záznam o úrazu a nechce jej odškodnit. Nárok na odškodnění není závislý na tom, zda zaměstnanec úraz ohlásí či nikoliv, ani na tom, zda je nebo není sepsán záznam o úrazu. I výpověď svědka, který byl bezprostředním účastníkem události, může přispět ke zjištění skutečného stavu věci.

Účastí odborového orgánu v mimosoudním řízení se má zabezpečit, aby důkazy, jimiž se má prokázat zproštění zaměstnavatele od povinnosti k náhradě škody, se zaměstnanci předložily k vyjádření a odborový orgán jako kolektivní orgán mohl skutečný stav věci objektivně zjistit a přispět tak k správnému a včasnému odškodnění pracovních úrazů. U zaměstnavatelů, kde odbory nejsou ustaveny, povinnost projednání náhrady škody odborovou organizací odpadá.

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností (§ 265 odst. 1 ZP). O porušení právních povinností půjde např. při nezajištění teploty na pracovišti, neposkytnutí ochranných nápojů nebo bezpečnostních přestávek apod. Náhrada škody může mít podobu např. náhrady za ztrátu na výdělku v důsledku onemocnění, bolestné apod. Předpokladem této odpovědnosti zaměstnavatele je ovšem vznik škody, příčinná souvislost mezi zaviněným porušením povinnosti ze strany zaměstnavatele (nedbalostní nebo úmyslné jednání) a vznikem škody.

POZOR NA POKUTY - Neplnění povinností zaměstnavatele v oblasti bezpečnosti práce má svůj odraz i v zákoně č. 251/2005 Sb., o inspekci práce v § 30.

RADA!

Pokutu může zaměstnavatel obdržet např. v těchto případech spáchání správního deliktu:

-    nezajistí přijetí opatření potřebných k prevenci rizik, ačkoli k tomu má povinnost podle zvláštního právního předpisu (§ 132a ZP) – (pokuta až do částky 2 milionů korun),

-    nedodrží povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v § 101 až 103 ZP (pokuta až do částky 2 milionů korun),

-    nevede evidenci fyzických osob, u nichž byla uznána nemoc z povolání (pokuta až do částky 400 tisíc korun),

-    neplní povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci č. 309/2006 Sb. (pokuta až do částky jednoho milionu korun),

-    poruší povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákoně č. 309/2006 Sb. (pokuta až do částky jednoho milionu korun).

JUDr. Ladislav Jouza