Náhrada za dovolenou

zaměstnavatelé

Jak se postupuje ve zdravotním pojištění při stanovení vyměřovacího základu, když má zaměstnanec sjednaných více dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr? Podléhá plnění z titulu konkurenční doložky odvodu pojistného na zdravotní pojištění? Kdy se neplatí pojistné ze zúčtovaného odstupného? Ovlivňují neplacené volno a neomluvená absence stanovení vyměřovacího základu zaměstnance?

Zaměstnavatelé představují rozhodující skupinu plátců pojistného

z toho důvodu, že se pravidelnými měsíčními platbami do systému veřejného zdravotního pojištění zásadní měrou podílejí na naplňování jeho příjmové stránky.

Zásadní povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je platit pojistné včas a ve správné výši, mimoto plní tito plátci pojistného vůči zdravotní pojišťovně zaměstnance spoustu dalších povinností.

Základní právní úpravu představují zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů.

V případě nerespektování zákona jsou sankčními prostředky penále a pokuta. Penále (stejně jako dlužné pojistné) je zdravotní pojišťovna ze zákona povinna vyměřit každému subjektu a v případě jeho nezaplacení nastupuje proces vymáhání. Naproti tomu pokutu za porušení některé ze zákonných povinností zdravotní pojišťovna uložit může, ale také nemusí – v těchto případech záleží na komplexním a objektivním posouzení zdravotní pojišťovny, která vyhodnotí rozsah a míru závažnosti provinění zaměstnavatele.

Zaměstnanci ve zdravotním
pojištění

Pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p. (dále jen „ZDP“).

Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, mimo výjimek daných právní úpravou zdravotního pojištění.

Povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění zejména podléhá:

a)  bez ohledu na jeho výši příjem:

•    na základě pracovní smlouvy,

•    charakteru odměny za výkon funkce a funkčního požitku podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 a odst. 10 ZDP,

b)  u dohody o pracovní činnosti příjem ve výši alespoň 4 000 Kč a u dohody o provedení práce zakládající účast na zdravotním pojištění.

Ve zdravotním pojištění se sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud se u jednoho zaměstnavatele jedná o stejný typ dohody, pak se sčítají příjmy ze všech dohod.

Naopak, příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 4 000 Kč a dohody o provedení práce nepodléhající odvodu poijistného se ve zdravotním pojištění v rámci rozhodného období kalendářního měsíce pro účel vzniku zaměstnání nesčítají, ať už se jedná o dohody u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů.

I když je pravdou, že se problematika dovolené řeší především v oblasti pracovněprávní, hrají i ve zdravotním pojištění důležitou roli období dovolené a poskytnuté náhrady mzdy. Situace, které mohou v souvislosti s čerpáním dovolené a dopady do zdravotního pojištění nastat, si v právních podmínkách roku 2024předvedeme v následujících příkladech.

Příklad 1

Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr k 30. 6. Vyměřovací základ za červen činil v součtu příjmu ze zaměstnání a zúčtované náhrady mzdy za dovolenou celkem 48 610 Kč. Mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem byla sjednána konkurenční doložka ve smyslu ustanovení § 310 zákoníku práce. Platí zaměstnavatel od července pojistné v případě sjednané konkurenční doložky a ke kterému datu odhlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny?

Vyměřovacím základem pro odvod pojistného za měsíc červen je úhrnná výše příjmů 48 610 Kč a pojistné po zaokrouhlení činí 6 563 Kč. Pojistné je splatné v rámci hromadné platby nejpozději dne 22. 7. (20. 7. připadá na sobotu) již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny.

Konkurenční doložka představuje specifický druh plnění, na jehož základě se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí této dohody je i závazek zaměstnavatele, kdy jako protihodnotu poskytne zaměstnanci přiměřené peněžní vyrovnání, nejméně však ve výši poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku.

V případě konkurenční doložky je z pohledu zdravotního pojištění postup zaměstnavatele následující:

•    toto plnění má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí

•    protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která již není zaměstnancem zaměstnavatele), nezapočítává se od července do celkového počtu zaměstnanců na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele. Odhlášení zaměstnance proběhne v zákonné osmidenní lhůtě k datu 30. 6. a naposledy tak bude zahrnut do celkového počtu zaměstnanců za měsíc červen;

•    na základě této skutečnosti nemá osoba od 1. 7. řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být v daném kalendářním měsíci, jakož i v měsících následujících, evidována u zdravotní pojišťovny (třeba i jen jeden den tohoto měsíce) buď jako zaměstnanec nebo OSVČ – s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Pokud některá z těchto podmínek splněna není, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností zaplatit pojistné v částce 2 552 Kč. 

Příklad 2

Pracovní poměr byl skončen ke dni 31. 8. Za měsíc srpen zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci hrubý příjem 31 600 Kč, náhradu mzdy za dovolenou 5 920Kč a ještě odstupné z důvodu nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce v základní výši trojnásobku průměrného výdělku. Které položky zaměstnancova příjmu za měsíc srpen budou zahrnuty do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na zdravotní pojištění?

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:

a)  jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,

b)  dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

c)  trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.

V tomto případě se jedná o situace (tzv. organizační důvody), kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se stal zaměstnanec nadbytečným. Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku. V takových případech se jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede.

Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci plnění podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k vykonávané práci), nejedná se o odstupné, na které vnikl nárok podle této právní normy a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného.

Popisované postupy vycházejí z aplikace ustanovení § 67 odst. 1 a 2 zákoníku práce.

Do vyměřovacího základu zaměstnance budou zahrnuty pouze položky dosaženého příjmu a náhrady mzdy. Úhrnný vyměřovací základ za měsíc srpen bude činit 37 520 Kč a pojistné 5 066 Kč. Odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku povinnosti placení pojistného nepodléhá, neboť nárok na něj vznikl podle zákoníku práce.

Odstupné zaměstnavatel zpravidla vyplácí po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu. Tato základní zásada znamená, že povinnost vyplatit odstupné v tomto termínu se týká celé výše nároku, který zaměstnanci jako odstupné náleží. Ustanovení § 67 odst. 4 zákoníku práce však umožňuje, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl na výplatě odstupného jiným způsobem, tedy v den skončení pracovního poměru, anebo v podstatě na jakémkoliv pozdějším termínu výplaty. Není proto vyloučeno, aby byla se zaměstnancem sjednána dohoda o tom, že odstupné mu bude vyplaceno v jakémkoli dohodnutém pozdějším termínu anebo že mu bude vypláceno postupně v jednotlivých termínech, které budou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem písemně dohodnuty.

Stále se však jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, tj. bez odvodu pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem.

Příklad 3

Se zaměstnancem pracujícím na zkrácený pracovní úvazek byl dne 25. 7. ukončen pracovní poměr sjednaný na dobu určitou. Kromě příjmu z výkonu pracovní činnosti ve výši 8 300 Kč mu byla do července zúčtována ještě náhrada mzdy za dovolenou ve výši 2 900 Kč. Pro zaměstnance platí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ. Musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné z minimálního vyměřovacího základu v situaci, kdy zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc?

V případě trvání zaměstnání po dobu kratší, než je celý kalendářní měsíc, musí být pojistné na zdravotní pojištění odvedeno nikoliv z aktuální celkové výše minimální mzdy, nýbrž alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci červenci, tedy nejméně z vyměřovacího základu, vypočteného podle vzorce:

kde:

•    PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

•    25 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci červenci

•    31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci

•    18 900 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance)od 1. 1. 2024

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 15 241,93 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 2 058 Kč (15 241,93x 0,135). Výše odvodu pojistného z úhrnného hrubého příjmu 11 200 Kč činí 1 512 Kč. Jedna třetina (504 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 008 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel postupoval podle zákona, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 4 041,93 Kč, tj. 546 Kč. Tento doplatek, tedy 546 Kč, platí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodu překážek v práci na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce.

Z celkové částky pojistného 1 050 Kč je zaměstnanci sraženo876 Kč (504 + 546), zaměstnavatel hradí1 008 Kč. 

Zaměstnavatel by doplatek 546 Kč hradil například tehdy, pokud by neměl pro zaměstnance práci v potřebném rozsahu z důvodu omezení poptávky po produkovaných výrobcích nebo poskytovaných službách, což by zapříčinilo příjem nižší než poměrná část minimálního vyměřovacího základu.

Příklad 4

Hrubý příjem zaměstnance za měsíc červen činil 21 800 Kč, náhrada za dovolenou 5 200 Kč a současně měl tento zaměstnanec v červnu ještě 4 dny neplaceného volna. Má rozsah neplaceného volna vliv na placení pojistného?

V oblasti neplaceného volna (a také neomluvené absence) došlo ve zdravotním pojištění k zásadní změně k datu 1. 1. 2015, kdy byly novelizovány zákony č. 592/1992 Sb. a 48/1997 Sb. v ustanoveních obsahujících tuto problematiku. V této souvislosti lze konstatovat, že pro placení pojistného na zdravotní pojištění fakticky již není důležitý počet kalendářních dnů (nebo i měsíců) neplaceného volna nebo neomluvené absence zaměstnance. V důsledku této přelomové změny se tak pro zaměstnavatele stala prioritní otázka dodržení minimálního vyměřovacího základu (případně jeho poměrné části) u těch zaměstnanců, pro které tato povinnost platí. Vyměřovacím základem zaměstnance za měsíc červen tak je částka 27 000 Kč.

Příklad 5

V důsledku rozsáhlé neomluvené absence zaměstnavatel okamžitě zrušil se zaměstnancem pracovní poměr ke dni 31. 8. Tento zaměstnanec však předtím čerpal řádnou dovolenou, na kterou mu ovšem po krácení z titulu neomluvené absence nárok nevznikl. Náhrada za takto čerpanou dovolenou byla zaměstnanci sražena ze mzdy. Jak se postupuje v tomto případě v oblasti zdravotního pojištění, aby bylo pojistné odvedeno v souladu se zákonem?

Při posuzování přečerpané dovolené je zapotřebí vycházet z ustanovení § 222 odst. 4 zákoníku práce, podle kterého je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil nárok. Jestliže zaměstnanec ztratil nárok na dovolenou nebo mu právo na dovolenou nevzniklo, posuzuje se přečerpaná dovolená jako neplacené volno, za které se však od 1. 1. 2015 vyměřovací základ zaměstnance již nenavyšuje. To znamená, že pro účel stanovení vyměřovacího základu pro odvod pojistného se od dosaženého příjmu za měsíc srpen odúčtuje náhrada mzdy za přečerpanou dovolenou – s přihlédnutím k povinnosti dodržet po tomto odečtu minimální vyměřovací základ.

ZÁKON č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce

§ 67

(1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně

a)  jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,

b)  dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

c)  trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,

d)  součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

(2) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

(3) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

(4) Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty ...