Náhrada za ztížení společenského uplatnění v důsledku poškození zdraví dle NOZ

Jak je to s náhradou za ztížení společenského uplatnění v rámci odškodnění za závažnou újmu na zdraví, jestliže samotný poškozený zemřel? Dědí se nebo ne? Jaká jsou základní pravidla pro stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění pro osobu poškozenou na zdraví? A co když brzy po úrazu zemřela? Co rozhoduje o nárocích dědiců? Mohou být kvůli jen krátkému životu poškozeného po úrazu sníženy?

Podle ust. § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce (rozuměj: je povinen odčinit) újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. (Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.)

Jak se liší bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění?

Tělesné a duševní strádání při škodné události na zdraví a v době léčení se odškodňuje náhradou za bolest jinak řečeno bolestným. Trvalé zdravotní následky projevující se v omezené možnosti zapojení do různých životních činností se odškodňují náhradou za ztížení společenského uplatnění. Jde o to, že na zdraví poškozený člověk nemůže třeba sportovat, účastnit se veřejného, kulturního života, cestovat, věnovat se svým koníčkům nebo jen s velkými obtížemi. Jde tedy o odškodnění snížené kvality života. Odškodnění bývá vyšší pro mladé lidi, než pro starší osoby.

NÁHRADA ZA BOLEST A ZTÍŽENÍ SPOLEČENSKÉHO UPLATNĚNÍ JE OSOBNÍM NÁROKEM POŠKOZENÉHO, ALE STÁVÁ SE I PŘEDMĚTEM DĚDICTVÍ

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění je samozřejmě nárokem přímo poškozeného člověka, nicméně nebylo-li bolestné nebo náhrada ztížení společenského uplatnění dosud poškozenému člověku který zemřel, vyplacena, ale nárok na něj byl uplatněn, stává se pohledávka předmětem dědictví. Právo na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění se v plné výši se stává předmětem dědického řízení a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla.

Podle ust. § 1475 odst. 2 o. z. tvoří pozůstalost celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. (Byly-li peníze odpovídající bolestnému a náhradě za ztížení společenského uplatnění vyplaceny, jsou samozřejmě předmětem dědictví jako součást pozůstalosti.)

Odškodnění poškozeného na zdraví může být ve výjimečných případech sníženo

Podle ust. § 2953 odst. 1 o. z. soud z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, přihlédne k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. (Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.) Takové snížení připadá v úvahu ve výjimečných případech, kdy by např. velmi chudý člověk neúmyslně poškodil zdraví někomu velmi bohatému, kdy výše odškodnění bude jen zlomkem třeba hodnoty majetku (bohatého) poškozeného, zatímco jeho placení by bylo pro (chudého) škůdce likvidační. Může jít v praxi kupř. o situaci, kdy řidič vozila havaroval kvůli chodci a poškodil si při tom zdraví.

Nejvyšší soud ČR řešil takový spor o odškodnění a také o jeho případné snížení. Předmětem sporu byl nárok na pojistné plnění náhrady za ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu původního vážně poraněného člověka, který utrpěl při dopravní nehodě závažné polytrauma s trvalým poraněním míchy. Poškozený strávil po nehodě více než 15 měsíců v nemocnici odkázán na trvalou péči jiné osoby, izolován od své rodiny. Nehodu zavinil člověk, který řídil vozidlo pojištěné pro případ odpovědnosti za újmu u žalované pojišťovny (měl u ní sjednáno povinné ručení). Ve vymáhání odškodnění po smrti poškozeného pokračovaly děti poškozeného jako jeho zákonní dědici.

Soud prvního stupně rozhodl, že každému z dětí náleží částka 4 500 000 Kč. Soud na základě znaleckého posudku určil náhradu za ztížení společenského uplatnění v částce 9 240 276 Kč, tedy ve výši přesahující uplatněný nárok. Žalovaná pojišťovna se odvolala. Odvolací soud snížil částku pro každé z dětí o 150 000 Kč čili na 4 350 000 Kč. Celkem tedy přiznal odškodnění ve výši 8 700 000 Kč. Ke snížení o 300 000 Kč došlo spíše z procedurálních a formálních důvodů.

Ovšem soud odmítl snížit odškodné podle ust. § 2953 o. z. z mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, jak požadovala pojišťovna, jež v projednávané věci neshledal. Odmítl jako nepřípadné úvahy o účelovém podání žaloby měsíc před smrtí. Pojišťovna si podala dovolání k Nejvyššímu soudu.

Jde o osobní odškodnění za sníženou kvalitu poškozeného - proč mají miliony dostávat dědici?

Pojišťovna se domnívala, že v případech poškozených zemřelých velmi krátce po ustálení zdravotního stavu (o ztížení společenského uplatnění se totiž rozhoduje právě až po ustálení zdravotního stavu) by mělo dojít ke snížení odškodnění v desítkách procent. Dokonce by mohlo docházet ke snížení až blížícím se úplnému odepření náhrady v případech úmrtí v řádu dnů po ustálení zdravotního stavu, neboť tzv. překážka lepší budoucnosti u nich netrvá dlouho, a tedy nemůže dojít k naplnění smyslu a účelu náhrady za ztížení společenského uplatnění. - Musíme uznat, že jistou logiku argumentace pojišťovny má, protože jde o osobní nárok poškozeného, ne jeho dědiců. Peníze mají být kompenzací snížené kvality života poškozeného, ne rozšířením majetku někoho jiného.

Pojišťovna žádala snížení odškodnění na 1 milion korun, tedy aby každé z dětí dostalo 500 000 Kč.

O tom, že na žalobce jako děti a zákonné dědice původního poškozeného přešel ve smyslu ust. § 1475 odst. 2 o. z. nárok na uplatněné peněžité zadostiučinění za utrpěnou újmu na zdraví, jakož i na pojistné plnění na tuto náhradu ve smyslu ust. § 6 odst. 2 a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. (o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla čili o tzv. povinném ručení) nebylo mezi stranami (dědici poškozeného a pojišťovnou) sporu. Spornou byla otázka výše nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění v případě, že tento nárok přejde na dědice poškozeného.

Dědici dědí vyplacené peníze, ale i právo pokračovat v jejich vymáhání, pokud nedošlo k vyplacení, ale poškozený stihl podat žalobu

Podle současného občanského zákoníku (ust. § 1475 odst. 2 o. z.) spadají do pozůstalosti i subjektivní práva a povinnosti zakládající se pouze na osobních poměrech zůstavitele, pokud byly jako dluh uznány nebo jako pohledávka uplatněny tak, že to vede k určení nebo uspokojení nároku zásahem veřejné moci. Důsledkem toho přejdou do pozůstalosti např. i zůstavitelova práva na bolestné, na satisfakci v penězích apod., byla-li za jeho života uznána nebo zažalována.

Uplatnil-li tedy poškozený za svého života u soudu nároky na pojistné plnění na náhradu nemajetkové újmy na zdraví vyjmenované v ust. § 2958 o. z. (včetně náhrady za ztížení společenského uplatnění), tvoří tyto nároky v případě jeho smrti pozůstalost a mohou přejít na dědice (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, spis. zn. 25 Cdo 3556/2016).

Proč dědici dědí vyplacené peníze, ale též mají právo pokračovat ve sporu o odškodnění

Občanský zákoník vychází z osobní povahy práva na satisfakci, jež zaniká smrtí oprávněné osoby (přímého poškozeného), a to i v případě, že se satisfakce poskytuje v penězích. Avšak vzhledem k tomu, že toto pojetí (podle předchozí právní úpravy ve zrušeném občanském zákoníku) vedlo k absurdním důsledkům, kdy byly osoby povinné k náhradě motivovány, aby co možná nejvíce prodlužovaly soudní řízení, případně aby co možná nejdéle mařily výkon rozhodnutí (exekuci) v „naději“ že poškozený zemře, byla nově stanovena výjimka, podle které práva poškozeným uplatněná u orgánu veřejné moci přecházejí na dědice. Tytéž argumenty lze obdobně uplatnit i proti požadavku pojišťovny, že v případě smrti poškozeného krátce po poškození zdraví má být peněžitá náhrada za ztížení společenského uplatnění podstatně krácena.

Negativní zhodnocení požadavku pojišťovny na zkrácení (snížení) odškodnění

Odvolací soud vzal v úvahu, zhodnotil předchozí řízení Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 1630/2023, ze dne 14. 12. 2023, že poškozený utrpěl úraz ve věku 42 let a byl v rámci svých omezených zdravotních dispozic velmi aktivní při trávení volného času. Odvolací soud proto neshledal žádné důvody pro snížení náhrady.

Lze připustit, že účelem poskytnutí peněžité náhrady nemajetkové újmy na zdraví je opatřit poškozenému náhradní požitky za ty, o které v důsledku poškození zdraví přišel a že tento účel poskytnutím peněžitého plnění dědicům poškozeného již nemůže být naplněn. V zákoně však byl jednoznačně rozšířen výčet nároků, jež přecházejí na dědice, o nároky vázané na osobu zůstavitele, pokud byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci, a současně nebylo stanoveno žádné omezení rozsahu těchto nároků. Postavení dědiců nároku je tedy zcela totožné s postavením přímého poškozeného a není rozumného důvodu tento nárok snižovat pouze z důvodu smrti přímého poškozeného. Při opačném přístupu by vznikly neospravedlnitelné rozdíly v postavení dědiců poškozeného, který zemřel před skončením řízení o náhradě nemajetkové újmy na zdraví, a poškozeného, který zemřel po skončení takového řízení.

Náhrada ztíženého společenského uplatnění je jednorázová, není to renta, tou by byla náhrada snížených nebo absentujících příjmů poškozeného (náhradový důchod)

Ani námitka, že překážka lepší budoucnosti poškozeného trvala příliš krátce (jelikož poškozený brzy zemřel), není v dané věci přiléhavá, neboť náhrada za ztížení společenského uplatnění je jednorázovým plněním, a proto ji nelze rozpočítávat na předpokládanou dobu života poškozeného a považovat ji za jakousi skrytou doživotní rentu.

PROČ DOSTÁVAJÍ MLADÍ LIDÉ VYŠŠÍ ODŠKODNĚNÍ, NEŽ TI STARŠÍ - Pokud se krátí odškodnění z důvodu vyššího věku poškozeného, činí se tak proto, že ztížení společenského uplatnění je zpravidla závažnější u osob mladších, které se s ním budou muset vyrovnávat po delší dobu, než u osob starších, které mnohé aktivity společenského uplatnění během dosavadního života zrealizovaly, jinými slovy nemajetková újma osob mladších je zásadně závažnější než újma osob starších, a proto je i náhrada této újmy vyšší. V případě smrti přímého poškozeného se však jeho újma nijak neumenšuje, a výše jednorázové náhrady nemajetkové újmy na zdraví nemůže tedy být závislá na nahodilé okolnosti, zda se přímý poškozený dožije přiznání a poskytnutí náhrady.

V soudním řízení bude dále pokračováno, ale dědici se dočkají nesníženého odškodnění, které mělo náležet rodiči, jak jsme jej shora vyčíslili.

Shrnutí k výši nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, který přešel na dědice

Okolnost, že poškozený, který utrpěl újmu na zdraví, uplatnil žalobou u soudu nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, popřípadě na pojistné plnění na tuto náhradu, krátce poté zemřel a nárok přešel na jeho dědice, není důvodem ke snížení náhrady, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 1630/2023, ze dne 14. 12. 2023.

Richard W. Fetter

§ 2985 zákona č. 89/2012 Sb.

Porušení obchodního tajemství

Porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl

a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního poměru k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo

b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.

§ 2953 zákona č. 89/2012 Sb.
Citace na straně 34

Snížení náhrady

(1) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

(2) Odstavec 1 se nepoužije, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče.

§ 1475 zákona č. 89/2012 Sb.
Citace na straně 34

(1) Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

(2) Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

(3) Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

§ 2958 zákona č. 89/2012 Sb.
Citace na straně 34

Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka...