Náhrada za ztrátu na výdělku
po dobu pracovní neschopnosti OSVČ

Výše odškodnění OSVČ za pracovní neschopnost se nemusí počítat z příjmu vykazovaného v daňovém přiznání (mnohdy výrazně sníženého výdajovým paušálem): Jestliže poškozený podnikatel prokáže výši skutečných výdajů, které by musel na dosažení příjmu vynaložit, nevychází se při určení náhrady za ztrátu na výdělku z částky výdajového paušálu pro daňové účely.

Předmětem sporu, který projednával Nejvyšší soud ČR pod spis. zn. 25 Cdo 2061/2024, byla výše odškodnění za škodu na zdraví, a to konkrétně náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, mezi osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ) a pojišťovnou viníka autonehody. Specifikem na straně poškozeného byl výkon práce, a to poradenské činnosti, v režimu OSVČ pouze pro jednoho odběratele, jedinou firmu na základě mandátní smlouvy.

Podle ust. § 2962 odst. 1 o. z. se náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného hradí peněžitým důchodem (plněním) ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. (Poškozený však nebyl nemocensky pojištěn, nemocenské dávky nepobíral.)

Náhrada za ztrátu na výdělku podle občanského zákoníku

Rozlišuje se ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (ust. § 2962 o. z.), kdy je poškozený vyřazen z dosavadního pracovního zapojení, a po jejím skončení, kdy může nastat snížení pracovní způsobilosti vyvolané zdravotními následky. Ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti jako jeden z dílčích samostatných nároků náhrady škody na zdraví je majetkovou újmou spočívající v tom, že v důsledku pracovní neschopnosti vyvolané poškozením zdraví, které mu brání vykonávat výdělečnou činnost, přichází poškozený o výdělek, kterého by jinak za obvyklého běhu věcí dosáhl.

Výše ušlého výdělku podnikatele je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání v rozhodném období a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu. Ztráta na výdělku se hradí peněžitým důchodem (v případě náhrady za již uplynulé období jednorázovou částkou), při jehož výpočtu se vychází zejména z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením (vznikem újmy) dosahoval.

ROZDÍLY V ZAMĚSTNÁVÁNÍ A SAMOSTATNÉ VÝDĚLEČNÉ ČINNOSTI - Významná pro vymezení nároku na ztrátu na výdělku podnikatele mohou být např. tvrzení o konkrétních smluvních vztazích, které měl pro rozhodnou dobu sjednány, o pravidelně se opakujících obchodních příležitostech, o něž v té době přišel. Vzhledem ke specifikům podnikatelské činnosti a odlišnostem od pracovního poměru dosahované příjmy podnikatele sice mohou, ale nemusí být pravidelné, a lze je tedy vyčíslit různým způsobem s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu. Předpoklady vzniku takového nároku lze zkoumat obdobně podle principů zjišťování ušlého zisku. Ušlý zisk (a tedy i ztrátu na výdělku) nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného příjmu, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu – nebýt škodní události – by k zamýšlenému zisku skutečně došlo.

JAK PROKÁZAT ZTRÁTU NA VÝDĚLKU VE FORMĚ UŠLÉHO ZISKU - Poškozený, který se domáhá odškodnění, musí soudu tvrdit a prokázat konkrétními údaji, v čem jím tvrzená ztráta na výdělku spočívá a jak vznikla. Způsob zjišťování výše této ztráty v každém jednotlivém případě závisí především na tvrzeních poškozeného, jimiž je uplatněný nárok na náhradu škody zdůvodněn. Musí být prokázáno, že nebýt pracovní neschopnosti, v zažalovaném období by poškozený svou činností dosáhl při podnikání příjmu, o který přišel.

Určení ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podnikatele

Je-li, jako v daném případě, poškozený podnikatelem, který vykonává svoji (poradenskou) činnost na základě mandátní smlouvy dlouhodobě pro jednoho smluvního partnera, a to za předem dohodnutou odměnu, v zásadě jsou (má) pravidelné a ustálené i výdaje, jež slouží k dosažení podnikatelova příjmu. (V takové či obdobné situaci se samozřejmě mohou nacházet i jiní podnikatelé vykonávající jinou samostatnou výdělečnou činnost.) Jestliže v době dočasné pracovní neschopnosti měl podle dohody o odměně za poradenskou činnost obdržet poškozený konkrétní částku (podnikatelskou odměnu), není důvod konstruovat pro účely určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti jeho očekávaný příjem za jednotlivé dny pracovní neschopnosti za využití průměrného denního výdělku za předchozí období. Naopak je třeba vyjít z konkrétní odměny, kterou by poškozený na základě smluvního ujednání obdržel v období pracovní neschopnosti, nebýt škodné události.

Podnikatelské výdaje mohou být v praxi mnohem nižší než v daňovém přiznání použitý výdajový paušál

Samotné zjištění údajů z daňového přiznání nemůže být jedinou rozhodující okolností pro určení průměrného výdělku podnikatele. Daňové přiznání není bez dalšího důkazem o skutečných příjmech a výdajích v souvislosti s výkonem výdělečné činnosti podnikatele, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 2061/2024, ze dne 24. 7. 2025, a je jen jednou z okolností, z nichž lze vycházet při určení průměrného výdělku poškozeného před vznikem škody. Výdaje, jež se pro stanovení základu daně od dosažených příjmů odečítají (a které může podle své volby daňový poplatník vyčíslit paušální částkou), nelze pro účely posouzení nároku na náhradu za ztrátu na výdělku ztotožňovat se skutečnými náklady, které bylo třeba na jejich dosažení a udržení vynaložit. Jestliže poškozený prokáže výši skutečných výdajů, které by musel na dosažení příjmu vynaložit, není namístě vycházet z paušální částky výdajů (tzv. výdajového paušálu) pro daňové účely.

RADA!

Je tak vždy na poškozeném žalobci, aby prokázal, že nebýt škodní události, vykonával by svou podnikatelskou činnost podle smlouvy za dohodnutou odměnu a že by v daném období vynaložil na dosažení tohoto příjmu konkrétní výdaje. V daných souvislostech Nejvyšší soud zkritizoval postup nižšího soudu, který měl žalobce namísto k předložení faktur (které těžko mohly být žalobcem vystaveny za období pracovní neschopnosti, kdy svému obchodnímu partnerovi služby neposkytoval), vyzván k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakou odměnu měl v předmětné době pracovní neschopnosti obdržet podle mandátní smlouvy (kdyby nebyl práce neschopen) a jaké by v dané době vynaložil výdaje (a o následcích nesplnění této výzvy).

Richard W. Fetter

§ 2962 zákona č. 89/2012 Sb.
Citace na straně 61

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

(2) Žáku nebo studentu náleží náhrada za ztrátu na výdělku ode dne, kdy měla skončit jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání, po dobu

a) o kterou se jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání prodloužily následkem újmy na zdraví,

b) neschopnosti následkem újmy na zdraví,

c) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které zpravidla brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, nebo

d) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které částečně brání zapojení do výdělečné činnosti, pokud nezameškává vlastní vinou příležitost k výdělku výkonem práce pro něho vhodné.

§ 2963 zákona č. 89/2012 Sb.
Citace na straně 61

(1) Po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

(2) Dosahuje-li poškozený po skončení pracovní neschopnosti výdělku jen s vynaložením většího úsilí nebo se zvýšenou námahou, které by, nebýt škodné události, jinak nemusel vynaložit, odčiní se mu peněžitým důchodem i zvýšená námaha nebo úsilí. Při stanovení výše peněžitého...