Náhrada zvýšených stravovacích výdajů při tuzemské pracovní cestě a při zahraniční pracovní cestě v roce 2024

Sazby tuzemského stravného jsou stanoveny od 1. 1. 2024 vyhláškou č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024. Sazby zahraničního stravného jsou stanoveny od 1. 1. 2024 vyhláškou č. 341/2023 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2024. Jaká je výše stravného a jak se změnila od 1. ledna 2024?

STRAVNÉ PŘI TUZEMSKÉ PRACOVNÍ CESTĚ - Stravné představuje náhradu zvýšených výdajů na stravování zaměstnance při pracovní cestě vzhledem k tomu, že výdaje zaměstnance na stravu při pracovní cestě ve srovnání s výdaji, které zaměstnanec vynaloží za stravu při práci v místě pravidelného pracoviště, jsou obvykle vyšší. Účelem stravného není krytí veškerých stravovacích nákladů zaměstnance během pracovní cesty, proto také se stravné neposkytuje ve výši prokazované zaměstnanci například doklady o nákupu, ale účelem je pouze nahradit zvýšené náklady zaměstnance na stravu při pracovní cestě. Ustanovení § 163 odst. 1, 2 zákoníku práce stanoví minimální částky výše stravného v závislosti na délce trvání pracovní cesty. Částky stravného se mění prováděcím předpisem na základě zmocnění obsaženého v ust. § 189 zákoníku práce v závislosti na vývoji cen.

Konkrétní výši stravného, kterou bude zaměstnavatel zaměstnancům poskytovat, sjedná nebo stanoví zaměstnavatel před vysláním na pracovní cestu. Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí-li před vysláním zaměstnance na pracovní cestu vyšší stravné, než je stanoveno v ust. § 163 odst. 1 zákoníku práce, přísluší zaměstnanci stravné ve výši stanovené v tomto ustanovení. Výši stravného může zaměstnavatel sjednat se zaměstnancem ve smlouvě nebo rovněž sám určit ve vnitřním předpise.

Výše tuzemského stravného

je určena v závislosti na době trvání pracovní cesty. Zaměstnavatel poskytuje stravné, trvá-li pracovní cesta nejméně 5 hodin v jednom kalendářním dni. V případě, že by pracovní cesta trvala méně než 5 hodin, nárok zaměstnance na poskytnutí stravného dle zákona nevzniká. Zaměstnavatel však samozřejmě může nad zákonem daný rámec poskytnout zaměstnanci stravné i v takovém případě, tj. např. pokud by pracovní cesta trvala pouze 4 hodiny.

Dle ust. § 163 odst. 1 zákoníku práce za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné nejméně ve výši:

a)  140 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b)  212 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c)  333 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Tato výše stravného se každoročně mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem, které vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí dle ust. § 189 odst. 1 zákoníku práce. Aktuálně platnou a účinnou je vyhláška č. 398/2023 Sb. vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí dne 18. prosince 2023, o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024.

V případě pracovní cesty, která trvá déle než 1 den, se stravné vypočítává pro každý den zvlášť. Výjimku z tohoto pravidla stanoví ust. § 163 odst. 4 zákoníku pro pracovní cestu trvající 2 dny. Dle ust. § 163 odst. 4 zákoníku práce při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější. Zaměstnanci se poskytne stravné postupem, který je pro zaměstnance výhodnější, tj. buď stravné počítané za každý den této cesty samostatně, anebo stravné počítané za dobu trvání této cesty celkem. Pokud spadá pracovní cesta zaměstnance do zmíněných dvou dnů, přičemž v ani jednom dni nemusí vznikat zaměstnanci nárok na stravné, postupuje se při výpočtu stravného za takovou pracovní cestu tak, že se doba trvání pracovní cesty v těchto dvou dnech sčítá. Pokud tak například zaměstnanec byl na pracovní cestě od 13.00 hod. do 08.00 hod. druhého dne a zaměstnavatel nesjednal se zaměstnancem nebo mu nestanovil stravné vyšší než je stanovené v ust. § 163 odst. 1, 2 zákoníku práce, tak bude pro zaměstnance výhodnější způsob stanovení výše stravného za celkovou dobu trvání dvoudenní pracovní cesty, tj. celkem za 11 hodin + 8 hodin = 19 hodin. Vzhledem k tomu, že pracovní cesta trvala déle než 18 hodin, přísluší zaměstnanci stravné ve výši 333 Kč. Při použití způsobu stanovení výše stravného za každý den samostatně by náleželo zaměstnanci za první den pracovní cesty stravné ve výši 140 Kč a za druhý den pracovní cesty rovněž stravné ve výši 140 Kč. Celkem by tedy náleželo při použití tohoto způsobu určení výše stravného stravné ve výši 280 Kč. Pro zaměstnance tak je výhodnější způsob stanovení stravného dle prvního postupu, tj. sečtením celkové doby trvání pracovní cesty a je tedy nutné použít v daném případě tento postup. Pokud by ale byl zaměstnanec na pracovní cestě od 11.00 hod. do 12.00 hod. dalšího dne, byl by již pro zaměstnance výhodnější způsob stanovení výše stravného za každý den samostatně. Při použití způsobu stanovení výše stravného za každý den samostatně by náleželo zaměstnanci za první den pracovní cesty stravné ve výši 212 Kč a za druhý den pracovní cesty stravné ve výši 140 Kč. Celkem by tedy náleželo při použití tohoto způsobu určení výše stravného stravné ve výši 352 Kč. Při stanovení výše stravného za celkovou dobu trvání dvoudenní pracovní cesty (tj. celkem za 13 hodin + 12 hodin = 25 hodin) by příslušelo zaměstnanci stravné ve výši 333 Kč.

Bezplatné jídlo při tuzemské pracovní cestě

Zákoník práce počítá i s variantou, že zaměstnavatel v rámci pracovní cesty má zajištěno jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře a na které zaměstnanec finančně nepřispívá (tzv. bezplatné jídlo). V takovém případě je možné přistoupit ke krácení stravného za poskytnutou stravu na pracovní cestě. Dle ust. § 163 odst. 2 zákoníku práce je zaměstnavatel oprávněn stravné zaměstnance krátit, a to v situacích, kdy je zaměstnanci poskytnuto bezplatně jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, nikoliv tedy pouze občerstvení. Zákon nevymezuje, jaké požadavky musí jídlo splňovat, aby mohlo být označeno jako snídaně, oběd či večeře. Bude se tedy posuzovat dle obvyklosti. Pro účely možného krácení stravného není významné, kým je stravování poskytováno, nemusí jej tedy zajišťovat a hradit přímo zaměstnavatel. Podstatné je pouze to, že na takové stravování finančně nepřispívá samotný zaměstnanec. Krácení stravného se provádí dle délky pracovní cesty a v návaznosti na odstupňované výše stravného bez ohledu na skutečnou hodnotu poskytnutého jídla.

Pokud tedy bylo zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně, přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:

-    70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

-    35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

-    25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Zaměstnavatel při krácení stravného může vycházet buď z procentních sazeb uvedených v ust. § 163 odst. 2 zákoníku práce, nebo může rozhodnout o tom, že stravné bude sníženo v menší míře. Přitom je zřejmé, že i kdyby byla zaměstnanci poskytnuta bezplatná snídaně, oběd i večeře, bude mít stále nárok na stravné minimálně ve výši 30 % příslušné sazby.

Vyloučení nároku na stravné při tuzemské pracovní cestě

Náhrada zvýšených stravovací výdajů se poskytuje zásadně za celou dobu trvání pracovní cesty, a to bez ohledu na způsob, kterým je tato doba trávena. Výjimky z této zásady jsou stanoveny v ust. § 163 odst. 5 a 6 zákoníku práce, přičemž tyto důvody pro neposkytnutí stravného není možné rozšiřovat, a to ani ujednáním v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě, ani vnitřním předpisem z důvodu, že by se jednalo o ustanovení, které by mohlo značně poškozovat zaměstnance.

Zaměstnanci během pracovní cesty stravné nenáleží po dobu návštěvy člena rodiny, po dobu dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance, po dobu pobytu zaměstnance na pracovní cestě v místě jeho bydliště mimo dobu strávenou na cestě do místa jeho bydliště a zpět a mimo dobu výkonu práce v tomto místě. Doba rozhodná pro právo na stravné před návštěvou člena rodiny nebo dohodnutým přerušením pracovní cesty končí ukončením výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem, a po návštěvě člena rodiny nebo přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance začíná současně se začátkem výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem.

Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přísluší mu stravné pouze za cestu do místa jeho bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.

Poskytování stravného zaměstnancům v platové sféře při tuzemské pracovní cestě

Poskytování stravného zaměstnancům zaměstnavatele, který je uveden v ust. § 109 odst. 3 zákoníku práce [tj. zaměstnavatele, kterým je a) stát, b) územní samosprávný celek, c) státní fond, d) příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, e) školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení] je stanoveno v ust. § 176 zákoníku práce odlišně od výše uvedeného stravného poskytovaného zaměstnavateli v podnikatelské sféře. Výše stravného není v rozpočtové sféře upravena pouze spodní hranicí, ale rozpětím podle délky trvání pracovní cesty. Sazby stravného jsou pevné a zaměstnavatel ve státní správě je nemůže měnit. Zmíněné rozpětí umožňuje zaměstnavatelům ve státní správě, aby vymezili v pracovních nebo v kolektivních smlouvách či ve vnitřních předpisech výši stravného, a to i rozdílně v závislosti na náročnosti pracovního úkolu, podmínkách pracovní cesty apod.

Zaměstnanci přísluší za každý kalendářní den pracovní cesty stravné ve výši:

a)  140 Kč až 166 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b)  212 Kč až 256 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c)  333 Kč až 398 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem vydaným podle ust. § 189 zákoníku práce.

Minimální časová hranice, od níž má zaměstnanec nárok na stravné, je shodně s podnikatelskou sférou nastavena na pět hodin. Pokud pracovní cesta netrvá v jednom kalendářním dni ani pět hodin a pokud vysláním na pracovní cestu znemožní zaměstnavatel zaměstnanci stravování obvyklým způsobem, může zaměstnavatel v rozpočtové sféře zaměstnanci přiznat náhradu zvýšených stravovacích výdajů až do výše stravného poskytovaného za pracovní cesty trvající od 5 do 12 hodin. Zaváže-li se zaměstnavatel k poskytování stravného za uvedených podmínek v kolektivní smlouvě anebo ve vnitřním předpise nejedná se o plnění fakultativní, ale povinné.

Zaměstnanec má právo znát výši stravného ještě před odjezdem na pracovní cestu. Jestliže zaměstnanec není s výší stravného obeznámen předem, náleží zaměstnanci stravné alespoň ve výši spodní hranice zákonné sazby.

V ust. § 176 odst. 3 zákoníku práce je závazným způsobem stanoveno krácení stravného v případě poskytnutí bezplatného jídla. Právní úprava je obdobná výše popsanému pro případ stravného zaměstnavatele v podnikatelské sféře. Dále je stanoveno, že stravné nepřísluší, budou-li při pracovní cestě, která trvá 5 až 12 hodin, poskytnuta 2 bezplatná jídla, nebo 12 až 18 hodin, 3 bezplatná jídla.

STRAVNÉ PŘI ZAHRANIČNÍ PRACOVNÍ CESTĚ - Zahraniční pracovní cestou se dle ust. § 154 zákoníku práce rozumí cesta konaná mimo území České republiky. Zahraniční pracovní cestou je míněna cesta z České republiky do zahraničí, také cesta ze zahraničí do České republiky a také pracovní cesta v zahraničí. Při zahraniční pracovní cestě poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci tzv. zahraniční stravné. Zaměstnavatel poskytuje zahraniční stravné za podmínek upravených v ust. § 170 zákoníku práce. Náhrada stravovacích výdajů při zahraničních pracovních cestách se poskytuje zásadně v cizí měně, a to z důvodu případné komplikace pro zaměstnance směny české měny za měnu cizí. Začátek zahraniční pracovní cesty je většinou zaměstnavatelem stanoven na území České republiky, proto vznikají zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě i výdaje v české měně, které je zaměstnavatel také povinen uhradit. Při zahraniční pracovní cestě je nutné zaměstnanci uhradit výdaje vzniklé na území České republiky v korunách a výdaje vzniklé mimo území České republiky v jiné než české měně.

V případně zahraniční pracovní cesty je nutné přesně určit, kdy zaměstnanci vznikne právo na zahraniční stravné. Za okamžik rozhodný pro vznik práva zaměstnance, a jemu odpovídající povinnosti zaměstnavatele, na náhrady cestovních výdajů v cizí měně se považuje okamžik přechodu státní hranice České republiky, jež oznámí zaměstnanec svému zaměstnavateli, eventuálně doba odletu a příletu letadla při letecké přepravě. Dobou odletu se rozumí skutečná doba odletu, a nikoli doba plánovaná.

Základní sazba zahraničního stravného

Výše stravného přímo závisí na době, kterou zaměstnanec stráví v zahraničí, a na výši základní sazby zahraničního stravného. Zahraniční stravné vychází z tzv. základní sazby zahraničního stravného, která je na základě zmocnění zákoníkem práce stanovena vyhláškou Ministerstva financí pravidelně pro každý kalendářní rok k 1. 1. pro území jednotlivých států odlišně. V pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo financí vyhláškou stanoví výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měnových jednotkách příslušné cizí měny, a to na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a s využitím statistických údajů mezinárodních institucí. Základní sazby stravného v cizí měně pro rok 2024 určuje vyhláška č. 341/2023 Sb. vydaná Ministerstvem financí dne 20. listopadu 2023, o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2024. Tato vyhláška v oblasti základních sazeb zahraničního stravného pro kalendářní rok 2024 nepřináší žádné podstatné změny ve výši základní sazby či poskytované měně. Například pro Itálii a Francii zůstává i pro rok 2024 sazba 50 EUR, pro Německo, Rakousko a Polsko sazba 45 EUR a pro Slovensko sazba 35 EUR. Ke zvýšení došlo např. u Španělska (z 45 na 50 EUR), Švédska (z 60 na 65 EUR), Chorvatska (z 40 na 45 EUR), Maďarska (z 40 na 45 EUR).

Takto stanovená základní sazba zahraniční stravného se může zdát vysoká zejména proto, že se vychází z cen jídel a nealkoholických nápojů převážně ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitní třídy. Také zřejmě z těchto důvodů zákoník práce umožňuje zaměstnavatelům předem domluvit nebo stanovit zahraniční stravné nižší, zároveň je však zákonem stanovena dolní nároková hranice. Zaměstnavatel v podnikatelské sféře může předem sjednat či stanovit zahraniční stravné nižší, ale nesmí při tom snížit stravné pod stanovenou dolní nárokovou hranici. Horní hranice pro zahraniční stravné vymezena není. Zaměstnanci v podnikatelské oblasti může být snížena sazba základního zahraničního stravného až o jednu čtvrtinu, u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby až o polovinu, pro příslušný stát. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel podnikatelské sféry může sjednat nebo určit před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu sazbu zahraničního stravného nejméně ve výši 75 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát vyhláškou. Pokud zaměstnavatel základní sazbu zahraničního stravného nesníží, například vnitřním předpisem, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné vypočtené ze základní sazby určené již zmiňovanou vyhláškou Ministerstva financí. Jestliže zaměstnanec při pracovní cestě v jednom dni překračuje hranice více států, konkrétní výše stravného se zjistí ze základní sazby zahraničního stravného sjednané anebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec v takovém kalendářním dni stráví nejvíce času. Při zahraniční pracovní cestě letadlem, kdy pracovní cesta začíná již odletem z českého letiště, se poskytuje zaměstnanci zahraniční stravné zpravidla v měně a výši pro stát, který je cílem letu, třebaže jsou uskutečněna různě dlouhá mezipřistání.

Není-li před vysláním na pracovní cestu sjednáno nebo stanoveno jinak, poskytuje se zahraniční stravné v základní sazbě stanovené pro stát, v němž zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času, stanovené vyhláškou pro konkrétní kalendářní rok.

Zahraniční stravné se poskytuje jen za dobu,

kterou zaměstnanec skutečně stráví mimo území České republiky, a pouze za podmínky, že tato doba přesahuje 1 hodinu. V případě kratšího časového úseku se zahraniční stravné neposkytuje a daný úsek se připočítá k době strávené na území ČR, tj. je za něj poskytnuto stravné podle ust. § 163 zákoníku práce. Doby strávené mimo území České republiky, které trvají 1 hodinu a déle při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni, se pro účely zahraničního stravného sčítají. Pokud zahraniční pracovní cesta netrvá ani celou jednu hodinu, zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší, ale doba trvání zahraniční pracovní cesty se přičte k vnitrozemské části pracovní cesty. Konkrétní výše stravného závisí na délce trvání zahraniční pracovní cesty v kalendářním dni, podle níž se stanoví procentní podíl zjištěný ze základní sazby zahraničního stravného. Pokud doba strávená zaměstnancem na zahraniční pracovní cestě mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zahraniční stravné ve výši základní sazby. Pokud doba strávená zaměstnancem na zahraniční pracovní cestě mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zahraniční stravné ve výši dvou třetin sazby zahraničního stravného. Pokud doba strávená zaměstnancem na zahraniční pracovní cestě mimo území České republiky trvá v kalendářním dni 12 hodin a méně, avšak alespoň jednu hodinu, poskytne zaměstnavatel zahraniční stravné ve třetinové výši sazby zahraničního stravného.

Uvedené lze shrnout tak, že zaměstnanci náleží zahraniční stravné v této výši:

-    100 % základní sazby, stráví-li zaměstnanec v daném kalendářním dnu více než 18 hodin na pracovní cestě mimo území ČR;

-    dvě třetiny základní sazby, stráví-li zaměstnanec v daném kalendářním dnu více než 12 a méně než 18 hodin na pracovní cestě mimo území ČR;

-    jedna třetina základní sazby, stráví-li zaměstnanec v daném kalendářním dnu více než 5 a méně než 12 hodin na pracovní cestě mimo území ČR.

Jedna třetina základní sazby náleží zaměstnanci i v případě, trvá-li doba strávená mimo území ČR déle než 5 hodin, i když zaměstnanci vznikne za cestu na území ČR právo na stravné poskytované při tuzemské pracovní cestě podle ust. § 163 zákoníku práce. Jestliže ale pracovní cesta zaměstnance na území ČR v kalendářním dni trvala aspoň 5 a více hodin, zahraniční stravné mu nepřísluší, pokud doba strávená na zahraniční pracovní cestě nedosáhne rovněž alespoň 5 hodin. Doba trvání cesty v zahraničí se v tomto případě připočte pro účely poskytování tuzemského stravného k době strávené na území ČR.

Obdobně jako u vnitrostátní pracovní cesty zaměstnanci nenáleží zahraniční stravné po dobu návštěvy člena rodiny, po dobu smluveného přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance. Při zahraničních pracovních cestách do bydliště zaměstnance patří zaměstnanci stravné jen za cestu do místa bydliště a zpět, za cesty k výkonu práce a zpět a samozřejmě za dobu výkonu práce.

Poskytnutí bezplatného jídla při zahraniční pracovní cestě

Rovněž u zahraničního stravného se lze setkat se situacemi, kdy je zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, jež má charakter snídaně, oběda či večeře a na něž zaměstnanec finančně nepřispěl. Jídlo, které nemá formu snídaně, oběda či večeře, nemá vliv na výši stravného. Zahraniční stravné má zaměstnavatel možnost za těchto okolností krátit bez ohledu na to, zda zaměstnanci jídlo bezplatně zabezpečil sám nebo ho obstarala osoba jiná. Zaměstnavatel zahraniční stravné krátí dle délky zahraniční pracovní cesty, nesmí však překročit horní hranici krácení, a to bez ohledu na skutečnou hodnotu zajištěného jídla. Horní hranice krácení je nastavena tak, aby zaměstnanci umožnila alespoň se občerstvit. Nesjedná–li nebo neurčí-li zaměstnavatel míru krácení zahraničního stravného před vysláním zaměstnance na pracovní cestu, přísluší zaměstnanci nezkrácené zahraniční stravné.

Dle zákoník práce platí, že v případě, že bylo zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:

-    70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši základní sazby,

-    35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby,

-    25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.

Souběh nároku na tuzemské i zahraniční stravné

Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci nejen zahraniční stravné dle ust. § 170 zákoníku práce, ale rovněž stravné za dobu trvání pracovní cesty v ČR ve výši a za podmínek stanovených v ust. § 163 zákoníku práce. Zároveň je však třeba zamezit kumulování stravného při více krátkých zahraničních cestách, kdy již neplní zahraniční stravné svůj účel a zaměstnavateli tak neodůvodněně stoupají náklady.

Pro dobu strávenou v zahraničí 12 hodin a méně je rozhodující, zda v příslušném kalendářním dni vznikne právo na stravné za dobu strávenou na území ČR, přičemž při jednodenní zahraniční pracovní cestě se doby v ČR při cestě do zahraničí a ze zahraničí sčítají. Pokud vznikne nárok na stravné v ČR, není důvod, aby hned 1 hodinu po překročení státních hranic obdržel zaměstnanec zahraniční stravné k témuž účelu. Právo na zahraniční stravné ve výši 1/3 vznikne zaměstnanci při delším pobytu v zahraničí než 5 hodin. Pokud takovou dobu zaměstnanec v zahraničí nestráví, připočte se doba strávená v zahraničí k době rozhodné pro určení stravného na území ČR. V případě, že ale právo na stravné na území ČR zaměstnanci nevznikne, má zaměstnanec nárok na zahraniční stravné ve výši jedné třetiny za 1 hodinu po překročení státní hranice.

Obecně tedy platí, že zaměstnanec má nárok na zahraniční stravné již v případě, kdy na území cizího státu stráví alespoň jednu celou hodinu. Pokud by však zaměstnanci vznikl nárok i na tuzemské stravné, bude mít nárok na zahraniční stravné až v případě, že doba pobytu zaměstnance na území cizího státu přesáhne 5 hodin. Pokud zaměstnanec v jednom dni projíždí více státy, má nárok na zahraniční stravné toho státu, ve kterém v posuzovaném dni stráví nejvíce času.

ZAHRANIČNÍ STRAVNÉ ZAMĚSTNANCŮ V PLATOVÉ SFÉŘE - Nejdůležitější odchylka při poskytování cestovních náhrad při zahraničních pracovních cestách zaměstnanců v rozpočtové sféře je vymezena v ust. § 179 zákoníku práce tak, že tito zaměstnavatelé nemohou snižovat základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcí vyhláškou Ministerstva financí, tedy ustanovení § 170 odst. 2 věta první se nepoužívá. To znamená, že zaměstnancům v rozpočtové sféře náleží za každý kalendářní den zahraniční pracovní cesty zahraniční stravné ve výši základní sazby zahraničního stravného stanoveného prováděcím právním předpisem vydaným na základě ust. § 189 odst. 4 zákoníku práce.

Dle ust. § 179 odst. 2 zákoníku práce vedoucím organizačních složek státu a jejich zástupcům a statutárním orgánům a jejich zástupcům je možné určit zahraniční stravné vyšší než je stanovená základní sazba zahraničního stravného a je tak umožněno zahraniční stravné zvýšit až o stanovený horní limit, který činí 15 % základní sazby zahraničního stravného. Výčet zaměstnanců, kterým se poskytuje zvýšené stravné, by mohl být uveden ve vnitřním předpise zaměstnavatele, jež by zároveň vycházel z organizačního řádu.

Zákoník práce dále stanoví přísnější pravidla pro krácení zahraničního stravného v případě poskytnutí bezplatného jídla. Pokud je bezplatné jídlo zaměstnanci poskytnuto, je třeba částku zahraničního stravného krátit dle pravidel uvedených v ust. § 179 odst. 3 a 4 zákoníku práce.

Pokud bylo zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty v zahraničí poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné snížené za každé bezplatné jídlo o hodnotu:

-    70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši základní sazby,

-    35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby,

-    25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.

Pokud budou zaměstnanci při pracovní cestě, která trvá 12 hodin a méně poskytnuta 2 bezplatná jídla, tak takovému zaměstnanci zahraniční stravné vůbec nepřísluší. Rovněž tak v případě, že zaměstnanci při pracovní cestě, která trvá 12 až 18 hodin, budou poskytnuta 3 bezplatná jídla, tak mu zahraniční stravné nepřísluší.

JUDr. Jana Drexlerová

§ 170 zákona č. 262/2006 Sb.

Zahraniční stravné

(1) Zaměstnanci přísluší při zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné v cizí měně ve výši a za podmínek dále stanovených.

(2) Sjedná-li zaměstnavatel nebo určí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, musí tato základní sazba činit v celých měnových jednotkách, s přihlédnutím k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování, nejméně 75 % a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby nejméně 50 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189. Jestliže zaměstnavatel nepostupuje podle věty první, určí zaměstnanci zahraniční stravné z výše základní sazby zahraničního stravného stanovené prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189. Výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.

(3) Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby podle odstavce 2, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin. Trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na stravné podle § 163 nebo § 176. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje.

(4) Doby strávené mimo území České republiky, které trvají 1 hodinu a déle při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni, se pro účely zahraničního stravného sčítají. Doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době...
§ 189 zákona č. 262/2006 Sb.

Zmocňovací ustanovení

(1) V pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou

a) mění sazbu základní náhrady za používání silničních motorových vozidel stanovenou v § 157 odst. 4,

b) mění stravné stanovené v § 163 odst. 1 a § 176 odst. 1,

c) stanoví průměrnou cenu pohonných hmot,

a to podle údajů Českého statistického úřadu o cenách vozidel, o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách pohonných hmot.

(2) V mimořádném termínu Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví vyhláškou sazbu základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, stravné nebo průměrnou cenu pohonných hmot, jakmile se podle údajů Českého statistického úřadu některá z cen uvedených v odstavci 1 ode dne účinnosti tohoto zákona, nebo ode dne účinnosti poslední úpravy obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.

(3) Stravné se zaokrouhluje na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazba základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují na desetihaléře směrem nahoru.

(4) V pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo financí vyhláškou stanoví výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měnových jednotkách příslušné cizí měny, a to na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a s využitím statistických údajů mezinárodních institucí.

(5) V mimořádném termínu Ministerstvo financí upraví vyhláškou výši základní sazby zahraničního stravného, jakmile se cena uvedená v odstavci 4 a kurz stanovené cizí měny od poslední úpravy zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.