Nájem automobilu
z pohledu daně z příjmů

Z hlediska daní z příjmů je nutno mít na paměti, že ustanovení ZDP upravující nájem se použijí nejen také na podnájem, ale podle § 21c odst. 4 ZDP i na pacht. Naproti tomu je nelze vztáhnout na finanční leasing, jak výslovně stanovuje § 21d odst. 3 ZDP. U nájmu se v případě účetních jednotek uplatňují také na poli daní z příjmů běžné účetní zásady časového rozlišení příslušných nákladů a výnosů ve vazbě na účetní, respektive zdaňovací období (§ 23 odst. 1, 2 a 10 ZDP). Naproti tomu u neúčtujících poplatníků
(typicky OSVČ s daňovou evidenci podle § 7b ZDP), je nájemné zdanitelným příjmem nebo daňově uznatelným výdajem až při zaplacení.

Pronajímatel (hlavní daňové souvislosti):

•    řeší samozřejmě především otázku řádného zdanění příjmů z nájemného,

•    vede-li účetnictví, musí i pro účely daní z příjmů respektovat základní účetní pravidla časového rozlišení příjmů a výnosů vztahujících se k účetnímu (zdaňovacímu) období,

•    u fyzických osob, může jít o tři druhy příjmů – ze samostatné činnosti alias z podnikání, z nájmu a „ostatní“ příjmy – s čímž návazně souvisí i režim zdanění, resp. uplatnění výdajů,

•    po dobu leasingu pronajímatel zůstává vlastníkem předmětu leasingu, pročež je oprávněn jej účetně a daňově odpisovat, a to stejným (nezvýhodněným) způsobem jako běžný vlastník,

•    provozní výlohy smluvně přenesené na nájemce nejsou daňově účinné u pronajímatele.

Nájemce (hlavní daňové souvislosti):

•    zajímá jej zejména daňové posouzení nájemného, o čemž rozhoduje souvislost s příjmy,

•    při odkoupení najaté věci platí test minimální kupní ceny, který brání daňovým spekulacím,

•    za určitých podmínek je nájemce oprávněn daňově odpisovat tzv. technické zhodnocení (změny, modernizaci, rekonstrukci apod.) předmětu nájmu, které hradí místo pronajímatele.

Příklad 1

Nájem kamionu v účetnictví a daních z příjmů

ABC, s.r.o. (pronajímatel) uzavřela s panem Novákem (nájemcem) smlouvu o operativním leasingu (nájmu) kamionu na rok od října 2021 do září 2022 za dohodnuté nájemné 50 000 Kč měsíčně.

Obchodní společnost bude sjednané nájemné účtovat do výnosů a návazně zahrnovat do základu daně z příjmů v rovnoměrném časovém rozlišení – tedy ve výši 50 000 Kč měsíčně – po celou dobu nájmu, a to bez ohledu na sjednaný režim placení. Pokud je sjednáno placení nájemného předem, využije pro jeho rovnoměrné rozprostření po celou dobu nájmu přechodný účet 384 „Výnosy příštích období“, na který dočasně odloží předem přijaté, resp. vyfakturované částky čekající na své účetní a návazně i daňové promítnutí do výnosů. Byl-li sjednán opačný režim úhrad až zpětně po příslušném časově odpovídajícím období, uplatní pronajímatel se stejným dopadem přechodný účet 385 „Příjmy příštích období“. Coby vlastník pronajaté věci samozřejmě uplatní do účetních nákladů příslušné účetní odpisy kamionu, a do daňových výdajů vypočtené daňové odpisy. Dalšími účetními i daňovými provozními náklady pak budou zejména opravy a pojištění kamionu apod.

Pan Novák v daňové evidenci (§ 7b ZDP) vykáže daňové výdaje z nájmu kamionu ve skutečně placené výši, žádné časové rozlišení nájemného neprovádí. Pokud platí nájemné pravidelně a rovnoměrně, vykáže každý měsíc výdaj 50 000 Kč, který bude daňově účinný, jelikož auto využívá pro dosažení příjmů z podnikání

Jestliže se ale s pronajímatelem dohodne na úhradě nájemného za celou dobu nájmu najednou předem (v říjnu 2021), vykázal daňový výdaj ve výši 12 × 50 000 Kč = 600 000 Kč již za zdaňovací období roku 2021 a v roce 2022 už žádný daňový výdaj za nájemné mít nebude. Což může být vhodné z pohledu daňové optimalizace.

Pokud by měl pan Novák (nájemce) právě opačnou snahu – tedy aby za rok 2021 již nezvyšoval daňové výdaje (například proto, aby nepřišel o možnost uplatnění staré daňové ztráty nebo aby plně využil osobních slev na dani) – může se dohodnout s pronajímatelem, že mu nájemné za celou dobu nájmu uhradí třeba až v lednu 2022. Tím pádem mu celých 600 000 Kč ovlivní (sníží) základ daně z příjmů teprve až (pouze) v roce 2022.

ZDANĚNÍ PŘÍJMŮ Z NÁJEMNÉHO U FO – Ke zdanění příjmů z nájemného u fyzických osob je třeba doplnit několik daňových specifik. Zejména připomeňme omezení způsobu uplatnění výdajů v rámci jednoho dílčího základu daně – ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP nebo z nájmu dle § 9 ZDP – nikdy nelze kombinovat souběh výdajů paušálních a skutečných (prokazovaných účetní anebo daňovou evidencí). Není proto u poplatníka možné aby např. u příjmů z nájmu provozovaného v rámci živnosti uplatnil paušální výdaje a u příjmů z jeho obchodní živnosti skutečné výdaje. Vždy je nutno zvolit jen jednu možnost, zdůrazněme – v rámci jednoho dílčího základu daně. Protože volba výdajů – paušální či skutečné – u samostatné činnosti nijak neomezuje obdobnou volbu u výdajů z nájmu.

Příklad 2

Souběh příjmů z podnikání a z nájmu

Paní Barbora měla v roce 2021 tři druhy příjmů z nájmu svých automobilů:

a)  z půjčování osobních aut v rámci neřemeslné volné živnosti pronájem movitých věcí:

-   jedná se o zdanitelný příjem ze samostatné (podnikatelské) činnosti podle § 7 ZDP,

-   uznatelné daňové výdaje může uplatnit buď ve výši prokázané doklady v rámci její daňové evidence, nebo neprokazované paušální výdaje 60 % z příjmů (nejvýše 1,2 milionu Kč);

b)  z dlouhodobého nájmu rodinného obytného karavanu známým (není v obchodním majetku):

-   jedná se o zdanitelný příjem z nájmu podle § 9 ZDP,

-   uznatelné daňové výdaje může uplatnit buď ve výši prokázané doklady v rámci její daňové evidence, nebo neprokazované paušální výdaje 30 % z příjmů (nejvýše 600 000 Kč);

c)  z jednorázového nájmu historického vozidla filmařům (není zahrnutý v obchodním majetku):

-   pokud příjem z příležitostného nájmu movité věci překročí od daně osvobozený limit 30 000 Kč za kalendářní rok, představuje zdanitelný „ostatní“ příjem podle § 10 ZDP,

-   účinné daňové výdaje lze uplatnit pouze na dosažení příjmu a ve výši prokázané doklady.

Daňovou účinnost
nájemného u nájemce

upravuje ZDP pouze obecně u účetních jednotek v § 24 odst. 2 písm. h) bodě 1 ZDP, kde stanoví, že výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů je plnění v podobě nájemného dle právních předpisů upravujících účetnictví (výjimky se netýkají nájmů aut). K tomu je nutno připomenout zmíněnou účetní zásadu časového rozlišení nákladů a výnosů, která se promítá i do daní z příjmů.

U neúčtujících poplatníků (zejména OSVČ) se nájmů týká pouze základní obecné ustanovení § 24 odst. 1 ZDP:

•    „Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. (…)“

Prakticky řečeno je proto obecnou podmínkou daňové účinnosti nájemného souvislost s podnikatelskou, respektive zdanitelnou činností dotyčného nájemce. Což bývá v praxi problémem u fyzických osob, kde je často najatý automobil využíván částečně i pro jejich soukromé (rodinné) potřeby. Správný postup nájemce by pak měl být takový, že bude nájemné daňově uplatňovat pouze poměrné části využití auta pro podnikání…

Příklad 3

Najatý majetek využívaný i soukromě

Paní Helga podniká jako překladatelka a tlumočnice, přičemž vede daňovou evidenci. Pro tyto účely si dlouhodobě pronajala formou operativního leasingu osobní automobil, a to za měsíční nájemné 5 000 Kč.

Vedle podnikání je ještě zaměstnána, přičemž na žádost zaměstnavatele využila zmíněné najaté vozidlo pro vykonání nařízené pracovní cesty. Jelikož nešlo o vozidlo poskytnuté zaměstnavatelem, má paní Helga podle § 157 odst. 3 zákoníku práce nárok na základní náhradu (tzv. kilometrovné) i na náhradu za pohonné hmoty.

Tato pracovní cesta pro zaměstnavatele nijak nesouvisí s podnikatelskou činností paní Helgy, patří tedy do kategorie jejich „soukromých cest“. Což má za následek, že podnikatelka musí odpovídajícím poměrem krátit daňovou účinnost nájemného za kalendářní měsíc takovéhoto smíšeného využití vozidla. Pokud např. podle knihy jízd za celý měsíc projela 1 000 km, z čehož pro účely zmíněné pracovní cesty svého zaměstnavatele 200 km, musí tomu odpovídající pětinu nájemného za tento měsíc (tj. 1 000 Kč) vyloučit z daňových výdajů z podnikání.

V praxi se občas vyskytují snahy, že by si podnikatel (OSVČ) sám sobě „pronajímal“ vlastní automobil a „nájemné“ zahrnoval v rámci podnikatelské činnosti do daňových výdajů. Obdobným nápadem bývá nájem auta jakoby od druhého z manželů, třebaže je součástí jejich společného jmění… Zde je třeba si uvědomit, že podnikající fyzická osoba – např. pan Novák – je stále stejný právní subjekt, ať už vystupuje jako podnikatel nebo soukromá osoba (manžel, otec). Proto nelze právně a návazně ani daňově uzavírat smlouvy sám se sebou, včetně smluv nájemních. Smlouva je dvoustranný právní akt a absence jedné strany ji činí neplatnou. A rovněž si nelze najmout ani automobil od druhého z manželů, který již v rámci společného jmění vlastní…

Vedle nájemného je v případě najatých vozidel využitých pro podnikání samozřejmě hlavní výdajovou položkou nákup pohonných hmot („PHM“) a parkovací poplatky. Režim jejich daňové účinnosti vymezuje ZDP shodně s firemními vozidly zahrnutými do obchodního majetku OSVČ. Připomeňme, že lze postupovat dvěma způsoby:

•    buď v prokázané výši, což ale znamená nutnost vést tzv. knihu jízd a evidovat doklady,

•    nebo uplatnit tzv. paušální výdaj na dopravu 5 000 Kč měsíčně, bez jakékoli administrativy.

Obě metody nelze v jednom zdaňovacím období u téhož vozidla kombinovat, a paušální výdaje na dopravu lze využít nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla (v obchodním majetku nebo ne) nebo v nájmu.

Pro využití paušálu je ale nutno splnit dvě podmínky týkající se využití předmětného vozidla:

•  dotyčný poplatník jej nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě, a

•  vozidlo používá jen pro své podnikání, resp. pro dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Při porušení první z podmínek není možno v daném měsíci paušální výdaj na dopravu vůbec využít, při nenaplnění druhé podmínky lze uplatnit tzv. krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč měsíčně.

Příklad 4

Skutečné versus paušální výdaje na dopravu

Živnostník s daňovou evidencí si pronajal na dva měsíce dodávkový automobil, který využívá pouze pro své podnikání. Během této doby do vozidla koupil pohonných hmot za 6 000 Kč a za parkování zaplatil 500 Kč.

Při uplatnění daňových výdajů souvisejících s používáním dodávky má podnikatel dvě možnosti:

1)  Na základě vedené knihy jízd uplatní jako daňový výdaj:

-   prokázanou výši výdajů za pohonné hmoty 6 000 Kč a prokázané parkovací poplatky 500 Kč,

2)  Nebo uplatní paušální výdaje na dopravu a žádnou knihu jízd vést nemusí:

-   a jako daňový výdaj jednoduše uplatní 2 × 5 000 Kč = 10 000 Kč, bez jakéhokoli prokazování.

V obou případech bude dalším daňovým výdajem zaplacené nájemné za automobil a poplatky za užívání některých typů silnic (mýtné). Případně také opravy a údržba, k nimž se v nájemní smlouvě zavázal.

Jak bylo výše uvedeno, klasický nájem se vyznačuje tím, že po skončení sjednané doby nájmu se najatá věc vrací pronajímateli (užívací právo, neboť vlastnictví se neměnilo). Přesto mohou v praxi nastat situace, kdy dojde k dohodě mezi stranami o prodeji předmětu nájmu nájemci. Této skutečnosti si daňové právo všímá, neboť za určitých podmínek by mohlo dojít k transakci motivované zejména daňovou optimalizací, což není žádoucí.

Proto se do ZDP dostalo ustanovení § 24 odst. 5, podle něhož prodává-li se hmotný majetek, který byl předmětem nájemní smlouvy, uznává se nájemné do daňových výdajů (nákladů) pouze za podmínky, že kupní cena nebude nižší, než zůstatková cena („ZC“). Jde o „fiktivní“ ZC vypočtenou vždy metodou rovnoměrného odpisování podle § 31 ZDP ze vstupní ceny evidované u vlastníka (pronajímatele) za dobu, po kterou mohl být tento majetek odpisován, přitom u osobních automobilů se navíc vždy vychází ze vstupní ceny včetně DPH.

Poznamenejme, že podle některých daňových expertů se toto restriktivní ustanovení týká jen finančního leasingu. Já mám však za to, že se vztahuje obecně na všechny druhy úplatného užívání – tedy i na nájmy, které nevyhovují definičním podmínkám finančního leasingu – čemuž svědčí historický výklad již od roku 1993, věcný účel a smysl; stejně to vidí třeba i Ing. Pavel Vlach (Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Frýdek-Místek, ředitel) v knize Abeceda účetnictví pro podnikatele 2018, Anag, 16. vydání, str. 108.

Příklad 5

Operativní pronájem s odprodejem

Podnikatelka si v autopůjčovně najala novou Škodu Octavii na dobu 10-ti měsíců od prosince 2021 do září 2022. Celkové nájemné činilo 100 000 Kč. Protože si podnikatelka vůz oblíbila, dohodla se s autopůjčovnou na jeho odkoupení, zvažována je prodejní cena 300 000 Kč. Pronajímatel auto odpisuje zrychlenou metodou.

Aby nájemné zůstalo daňovým výdajem nájemce, je nutno provést test kupní ceny – nesmí být nižší, než zůstatková cena vypočtená rovnoměrnou (!) odpisovou metodou. Předpokládejme pořizovací (vstupní) cenu auta u pronajímatele ve výši 400 000 Kč včetně DPH (VC). Za rok prodeje lze uplatnit jen polovinu ročního odpisu.

Pro podnikatelku bude nájemné daňové účinné pouze při kupní ceně od 311 500 Kč nahoru.

Pokud by prodejní cena činila jen 300 000 Kč, resp. byla nižší než limit 311 500 Kč, stalo by se nájemné za prosinec 2021 až září 2022 – tedy v celkové výši 100 000 Kč – daňově neúčinným výdajem a podle § 5 odst. 6 ZDP by podnikatelka o něj musela zvýšit základ daně z příjmů za rok 2022. Současně by mohla dle § 29 odst. 1 písm. a) ZDP vstupní cenu odkoupeného auta – z níž jej bude odpisovat – zvýšit o toto daňově neúčinné nájemné.

Není-li v nájemní smlouvě
dohodnuto jinak,

je nájemce povinen udržovat najatý dopravní prostředek na účet pronajímatele ve stavu, jakém jej převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Opravy vozidla tudíž ekonomicky a návazně i daňově nese pronajímatel. Naproti tomu běžná údržba je starostí nájemce. Pro zjednodušení se někdy smluvní strany dohodnou, že opravu uhradí nájemce s tím, že tuto hodnotu posléze započte na nájemné, které se tak uhradí nepeněžní formou. Zde pozor na to, že pro účely daní z příjmů se s nepeněžním příjmem/výdajem nakládá obdobně jako s klasickým peněžitým. Takže pokud poplatník vede účetnictví, musí i nájemné hrazené nepeněžně (opravou) standardně časově rozlišit.

Příklad 6

Úhrada části nájemného opravou vozidla

Půjčovna, s.r.o. (která povinně vede účetnictví) pronajala osobní automobil živnostníkovi vedoucímu daňovou evidenci, a to na dobu 7 měsíců od 1. 11. 2021 do 31. 5. 2022 za měsíční nájemné 10 000 Kč placené vždy do 20. dne běžného měsíce. Protože v lednu 2022 mělo být vozidlo přistaveno k pravidelné technické prohlídce, dohodly se smluvní strany na tom, že nájemce uhradí již v prosinci 2021 určité opravy vozidla nutné ke zdárnému průběhu prohlídky, přičemž tyto výlohy si nájemce započte na úhradu dále splatného nájemného.

Prosincové opravy vozidla stály 48 000 Kč, které si nájemce započetl na nájemné za 12/2021 až 3/2022 a ze zbylé části (8 000 Kč) na dubnové nájemné. Časově rozlišovat nájemné – peněžní i nepeněžní – musí pouze účetní jednotka, tedy pronajímatel, pro něhož je dále oprava započtená na nájemné jednorázovým daňovým nákladem v měsíci jejího uskutečnění, tedy za prosinec 2021. Nájemce uplatňuje jednoduchý úhradový systém.

U dlouhodobých nájmů se stává,

že nájemce by rád vůz nějak technicky upravil nebo dovybavil formou tzv. technického zhodnocení („TZ“) podle § 33 ZDP. Pokud mu to vlastník dovolí, pak obvykle umožní, aby TZ nájemcem mohl daňově odpisovat, třebaže není vlastníkem. Toto samostatné odpisování součásti cizí věci coby výjimku z pravidla o odpisování (celé) věci vlastníkem umožňuje § 28 odst. 3 ZDP, za těchto podmínek:

•    TZ nájemce hradí, resp. zajišťuje jeho financování (z vlastních prostředků nebo úvěru apod.),

-   k provedení změn charakteru TZ na najaté věci potřebuje nájemce od vlastníka dané věci souhlas,

•    písemná smlouva s pronajímatelem (vlastníkem zhodnocené věci) umožňuje nájemci TZ odpisovat,

-   ze smlouvy je zřejmé, že vlastník nezvýší o výdaje na TZ vstupní cenu najatého hmotného majetku,

•    nájemce zatřídí TZ do odpisové skupiny, ve které je zatříděn samotný pronajatý hmotný majetek,

-   samostatně odpisované TZ je hmotným majetkem kategorie „jiný majetek“ [§ 26 odst. 3 písm. a) ZDP],

-   metodu odpisování (rovnoměrně nebo zrychleně) si nájemce u TZ zvolí nezávisle na metodě vlastníka.

UKONČENÍ NÁJMU – Na rozdíl od finančního leasingu při ukončení nájmu nájemce zhodnocený předmět nájmu obvykle neodkupuje, ale vrací vlastníkovi, včetně toho TZ. Vyvstává pak otázka, jak řešit takto „uvolněnou“ hodnotu TZ:

1)  Pronajímatel nájemci nahradí (proplatí) hodnotu TZ (laicky lze říci, že od něj TZ „odkoupí“):

•    v souladu s § 24 odst. 2 písm. tb) ZDP pak zůstatková cena TZ bude pro nájemce daňovým výdajem (nákladem), a to až do výše příjmu, respektive náhrady výdajů vynaložených nájemcem na toto TZ,

•    z pohledu pronajímatele se jedná věcně o výdaj charakteru TZ, takže o částku zaplacenou nájemci zvýší vstupní (zůstatkovou) cenu majetku a bude jej dále odpisovat ze „zvýšené“ vstupní (zůstatkové) ceny,

•    jak potvrzuje Pokyn D-22, v souladu s § 23 odst. 6 písm. a) bodem 2 ZDP pronajímateli přitom vzniká zdanitelný nepeněžní příjem ve výši rozdílu mezi vyšší daňovou zůstatkovou cenou TZ při „fiktivním“ rovnoměrném odpisování – nebo alternativně podle znaleckého posudku – a nižší úhradou nájemci, současně si pak o tuto hodnotu může zvýšit daňové ocenění majetku podle § 29 odst. 6 písm. a) ZDP.

2)  Nájemci nahradí (proplatí, chcete-li „odkoupí“) hodnotu TZ další nájemce předmětného majetku:

•    také tentokrát je pro původního nájemce podle § 24 odst. 2 písm. tb) ZDP zůstatková cena TZ daňovým výdajem (nákladem), a to do výše příjmu, resp. náhrady výdajů vynaložených na TZ od dalšího nájemce,

•    další (následný) nájemce pak začne daňově odpisovat „odkoupené“ TZ z pořizovací (vstupní) ceny,

•    pronajímateli přitom žádný zdanitelný nepeněžitý příjem nevzniká ani se nemění daňová hodnota věci.

3)  Pronajímatel nájemci za TZ nic neuhradí:

•    pro nájemce nebude zůstatková cena „jeho“ TZ coby jiného hmotného majetku daňovým výdajem,

•    podle § 23 odst. 6 písm. b) bodu 1 ZDP pronajímateli vznikne zdanitelný nepeněžní příjem při ukončení nájmu, a to ve výši „fiktivní“ daňové zůstatkové ceny TZ, kterou by tento jiný (hmotný) majetek měl při rovnoměrném odpisování nebo ve výši aktuální hodnoty TZ určené znaleckým posudkem,

•    při ukončení nájmu se pronajímateli zvýší vstupní (zůstatková) cena majetku o tento nepeněžní příjem.

4)  Nájemce musí uvést majetek do původního stavu (odstraní TZ, je-li to technicky možné a smysluplné):

•    pro nájemce nebude zůstatková cena TZ zlikvidovaného jiného (hmotného) majetku daňovým výdajem (nákladem) podle obecného pravidla § 24 odst. 2 písm. b) bodu 2 ZDP, protože § 24 odst. 2 písm. tb) ZDP stanoví speciální postup, podle něhož je daňově účinná jen do výše náhrady vynaložených výdajů,

•    výdaje (náklady) na uvedení majetku do původního stavu lze u nájemce považovat za daňově účinné.

Ing. Martin Děrgel

§ 24 zákona č. 586/1992 Sb.

(1) Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze uplatnit výdaje, které již byly v předchozích zdaňovacích obdobích ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatněny. Pokud poplatník účtuje v souladu se zvláštním právním předpisem některé účetní operace kompenzovaně, posuzují se náklady, jejichž uznatelnost je limitována výší příjmů s nimi souvisejících, obdobně jako by byly účtovány odděleně náklady a výnosy.

(2) Výdaji (náklady) podle odstavce 1 jsou také

a)  odpisy hmotného majetku (§ 26 až 33),

b)  zůstatková cena hmotného majetku (§ 29 odst. 2), s výjimkou uvedenou v písmenu c) a § 25, a to u

1. pěstitelských celků, trvalých porostů a zvířat podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu, při jejich vyřazení,

2. prodaného nebo zlikvidovaného hmotného majetku, který lze podle tohoto zákona odpisovat; v případě vypořádání hmotného majetku při zániku práva stavby se postupuje obdobně,

3. hmotného majetku předaného povinně bezúplatně podle jiných právních předpisů, snížená o přijaté dotace na jeho pořízení.

Při částečném prodeji nebo zlikvidování hmotného majetku je výdajem poměrná část zůstatkové ceny. Zůstatkovou cenu nebo její část nelze uplatnit v případě, kdy je stavební dílo (dům, budova, stavba) likvidováno zcela nebo zčásti v souvislosti s výstavbou nového stavebního díla nebo jeho technickým zhodnocením. Obdobně se toto ustanovení vztahuje na zůstatkovou cenu hmotného majetku a nehmotného majetku odpisovaného pouze podle právních předpisů upravujících účetnictví, jehož účetní odpisy jsou výdajem podle písmene v),

c)  zůstatková cena hmotného majetku (§ 29 odst. 2) vyřazeného z důvodů škody jen do výše náhrad s výjimkou uvedenou v písmenu l). Obdobně se toto ustanovení vztahuje na zůstatkovou cenu hmotného ...